Před časem jsem psal o neobyčejných duchovních radách v nejnovější knize kardinála Saraha Síla ticha. [Česky článek vyšel v 10. čísle časopisu RC Monitor z 20. 5. 2018, https://rcmonitor.cz/download/MONITOR-2018-10.pdf – pozn. překl.] Tehdy jsem si však ještě neuvědomoval, že kardinál Sarah také v knize na několika místech ostře, byť nepřímo, kritizuje Františkův pontifikát (papeže, jím jmenované hodnostáře a nejenergičtější následovníky). Sarah chápe tvrdá slova Ježíše Krista a posvátnou povinnost pastýřů napodobovat i v tomto směru svého Mistra, vyžadují-li to okolnosti.

Kardinál Sarah

Doufám, že si přinejmenším všichni naši čtenáři tyto konkrétní pasáže z knihy přečtou. V této době velké dezorientace v Církvi, která zdaleka nezasahuje jen katolíky ve světě, jsou velmi důležité.

Až do papeže Františka byla Katolická církev nejdůslednějším a nejjasnějším majákem pravdy ve věci křesťanské mravní nauky. Mnozí jiní křesťané a dokonce i nekřesťané spoléhali na to, že bude propagovat a hájit učení o přirozeném zákonu, který je nezbytným základem každé civilizované společnosti.

Nyní však, jak Sarah odhaluje, sama Církev rychle sklouzává do sebezničujícího zesvětštění a vzdaluje se klíčovému pověření, které jí dal Ježíš Kristus – hlásat Evangelium ke spáse duší.

Každý úryvek níže je označen číslem odstavce, případně stránky v českém vydání knihy. Klíčové věty textu jsou tučným písmem, komentáře Steva Jalsevaka kurzívou.
31. Bez oddechu však budu pranýřovat ty, kteří jsou nevěrní slibu danému při svěcení. Zas a znovu mluví a mluví, buď aby o sobě dali vědět, nebo aby prosazo­vali své osobní vize (1), ať už teologické nebo pastorační (2). Tito klerikové opakují stále tytéž banality. Nedokázal bych tvrdit, že v nich přebývá Bůh (3).

(1) František a ti, jimiž se obklopil, naznačují, že papežovy často velmi pochybné, ne-li rovnou chybné osobní názory je třeba považoval za oficiální nauku Církve.

(2) František a jeho nejhorlivější podporovatelé neustále zdůrazňují, že pastorační ohledy by měly mít přednost před věroučnými aspekty (pravdou, absolutními mravními nároky).

(3) Tvrdá slova, podobná těm, jichž museli v minulosti pro dobro duší použít apoštolové a mnozí světci.

31.  Oni však mluví (4) média jim s velikou rados­tí naslouchají (5), aby mohla jejich nejapnostem dělat ohlas, zejména pokud se příznivě vyslovují k novým posthumanistickým ideologiím v oblasti sexuality, rodiny a manželství (Amoris laetitia? – pozn. S.J.) Tito duchovní pokládají Boží smýšlení o manželském životě za „evangelní ideál“ (6). Manželství už není Božím požadavkem a Boží vůlí, jehož modelem je snoubenecký vztah mezi Kristem a Církví. Domýšlivost a arogance některých teo­logů jde tak daleko, že hlásají své osobní názory, těžko slučitelné se Zjevením, Tradicí, mnohasetletým magisteriem Církve a Kristovou naukou. S pomocí velkého mediálního humbuku tak dokonce útočí na Boží smýšlení. (7)

(4) Mnozí lidé vyjadřují obavy z toho, že František příliš mnoho mluví, své četné veřejné výroky si nepřipravuje a má sklon ke škodlivým, slabým odpovědím na otázky v letadlech i jinde.

(5) Kontroverzní výroky i činy papeže Františka jsou velmi populární ve většině světových mainstreamových médií a mezi lidmi, jako jsou Al Gore, Hilary a Bill Clintonovi, Elton John, Leonardo DiCaprio, Barack Obama, Nancy Pelosiová a mnoho dalších důsledných a horlivých odpůrců katolické mravní nauky.

(6) Viz např. https://www.duseahvezdy.cz/2016/04/11/papez-frantisek-ve-vyznamne-exhortaci-otevira-dvere-ke-sv-prijimani-pro-znovusezdane/

(7) Další silné obvinění lze rovněž vztáhnout na kardinála Kaspera a další velmi liberální kardinály, biskupy, kněze a teology, kteří Františka nejvíce podporují.

31. Bisku­py, kteří ovce, jež jim Kristus svěřil, svádějí na scestí, bude nemilosrdně a přísně soudit Bůh.

Od počátku Františkova pontifikátu významně poklesl počet kněžských povolání, ale i účast na pravidelných papežských audiencích ve Vatikánu. V rozvinutých zemích (s některými výjimkami) dramaticky poklesla účast na bohoslužbách a stovky farností byly zrušeny a jejich budovy prodány.

34. Naše budoucnost je v rukou Božích, a nikoli v halasném ruchu lidských vyjednávání, i když se mohou zdát užiteč­ná. I dnes jsou naše pastorační strategie bez náročnosti, bez volání k obrácení (8), bez radikálního návratu k Bohu cestami, které nikam ne­vedou. Jsou to politické hry, které nás nemohou dovést k ukřižované­mu Bohu, našemu skutečnému Osvoboditeli.

(8) Zde je řeč o jednom z nejvážnějších omylů Františkova pontifikátu. Viz např. https://www.duseahvezdy.cz/2018/01/03/z-prohlaseni-kazasskych-biskupu-o-svatosti-manzelstvi/

40. Už po dvě tisíciletí je nicméně překvapivým paradoxem, že exis­tuje tolik užvaněných teologů, tolik hlučných papežů, tolik samolibých nástupců apoštolů zahleděných do svého rozumování.

95. Skrze tuto askezi ticha lépe chápeme a oceňujeme světlo v těchto rozličných biblických pasážích: „Mnohomluvnost nezůstává bez pře­stoupení“ (Př 10,19), „Kdo hlídá svá ústa, střeží svůj život, kdo však je v řeči ukvapený, toho stihne zkáza“21 (Př 13,3), „Kdo je upovídaný, vyslouží si opovržení“ (Sír 20,8), „Ale říkám vám: I z každého neu­žitečného slova, které lidé pronesou, musí v soudný den vydat účty“ (Mt 12,36), „Svá slova važ a odměřuj a ústa zavři dveřmi na závoru. Dej pozor, abys neuklouzl jazykem a nepadl do rukou tomu, kdo na tebe číhá“ (Sír 28,25–26).

Papež František a mnozí jeho podporovatelé – kněží i laici – se projevují hrubě, často urážlivě a nemilosrdně kriticky vůči těm, kdo jen uctivě zpochybňují některé jeho výroky či rozhodnutí.

205. Dnes se někteří křesťa­né spojují k tomu, aby Ježíše a jeho učení vzdalovali těm, kdo upřímně hledají pravdu. Pán Ježíš je stále osamělejší mezi lidmi, kteří ho nená­vidí nebo nevědí, jak ho mají milovat, protože nejsou schopni ho po­znávat takového, jaký je. Avšak malé stádce, které ho bude chtít znát a milovat, bude existovat vždycky.

214. Při konkláve Duch naznačuje kardinálům Boží volbu; musejí se však podřídit jeho vůli, ni­koli lidským politickým strategiím. Budeme-li odporovat Duchu svaté­mu žalostnými, nízkými lidskými kalkuly, tajnými schůzkami a mediál­ními konspiracemi, poženeme se do katastrofy a jsme hrobaři božské podstaty Církve.

Objevily se vážné obavy ze zakázaných intrik při konkláve, které zvolilo papeže Františka.

215. Odmítání Ducha je rouhání a smrtelný hřích, neboť se jedná o odmítání pravdy. Bez Ducha Církvi hrozí, že se z ní stane nová baby­lonská věž. Zákon Syna Božího zaplavují různé a odchylující se jazyky. Ježíšovu pravdu ohrožují nadutí, cyničtí ideologové. Zmatek, relativis­mus a chaos ukazují k temnému horizontu.

303. Již Benedikt XVI. v souvislosti s Druhým vatikánským koncilem kritizoval konflikt mezi vizí koncil­ních otců a relativistickou a falešně progresivní mediální hermeneu­tikou… Církev je věrná a milující matka. Je matkou dříve než nemocniční budovou… Vychovává, vyučuje a živí, pečuje o fyzické i mravní zdraví věřících; Církev jako polní nemocnice znamená právě toto (polní nemocnice je termín, jímž Církev často popisuje papež František).

304. Sociální misi nelze podcenit, ale spása duší je důležitější než jakákoli jiná práce. Přinášet spásu neznamená jen pečovat, ale přede­vším vést k Bohu, obracet, aby se marnotratní synové vrátili do domu milosrdného Otce. Prvotní a zásadní úlohou Církve zůstává i dnes spá­sa duší.

Papeži Františkovi se vytýká, že zdůrazňuje světské problémy, jako je změna klimatu, chudoba, nezaměstnanost, imigrace apod., mnohem více než hlavní duchovní poslání, které dal Církvi Ježíš Kristus. Velmi kriticky se vyjádřil ke snahám obracet pravoslavné, protestanty a dokonce muslimy na katolickou víru, což nazval těžkým hříchem. Něco takového z úst papeže patrně nezaznělo za celé dosavadní dějiny Církve.

305. Podlehne-li Církev v sekularizovaném, dekadentním světě hla­su materialistických, mediálních a relativistických sirén, riskuje, že Kristovu smrt přinesenou na kříži pro spásu duší promarní. Posláním Církve není poskytnout řešení všech sociálních problémů světa.

Papež František chválí a křísí zakázanou teologii osvobození a její silně materialistické/marxistické politické důrazy. Rovněž bývá kritizován za podporu modernismu, který relativizuje pravdu podle aktuálních společenských okolností a byl odsouzen papežem sv. Piem X. Františkův pontifikát rovněž se zaujetím využívá mediálních možností a moderních internetových příležitostí.

310. Ko­lik [je] rodin zdecimovaných kvůli vnucování západního pojetí společnosti? Tyto hrůzy nešetří ani samu Církev. Musí zmizet nebo změnit svou nauku a učení, aby se tak usnadnil vznik náboženství bez hranic a nové světové etiky (9), takzvaně konsenzuální, zbavené základních vztažných bodů zjevené pravdy (tj. nauky, Písma, katechismu, tradice), zato však ambivalentní a bezobsažné.

(9) František je důrazným zastáncem nového světového pořádku otevřených hranic, omezování národní suverenity, masivního přerozdělování peněz bohatých národů chudým a posilování a zavádění orgánů světové vlády – jisté formy mezinárodního socialismu nebo, jak by někteří řekli, totality. Vatikán za Františka intenzivně propaguje Pařížskou dohodu o klimatu, která by mnohé tyto revoluční změny vyvolala. [Portál Infovaticana dne 5. 6. zveřejnil zprávu, že Františkův státní sekretář kardinál Parolin je účastníkem schůzky skupiny Bilderberg,která se nadcházející víkend koná v Turíně: https://infovaticana.com/2018/06/05/el-secretario-de-estado-vaticano-pietro-parolin-confirma-su-asistencia-a-bilderberg/ – pozn. překl.]

Str. 182. Narcismus přemíry řečí je ďá­belským pokušením. Vede k ohavnému předvádění, kdy si člověk libuje ve vlastní povrchnosti a dělá hluk, aby neslyšel Boha. Je zásadně důle­žité, aby se kněží naučili nechávat si pro sebe slova a názory, které se neobtěžovali prorozjímat, vnitřně si je osvojit a vyrýt do srdce. Máme kázat slovo Boží a určitě ne svoje bezvýznamné myšlenky!

Str. 195. Lidé už se nechtějí chápat jinak než jako bytosti křehké a zraněné. Vzbuzujeme dojem, že hřích už ani neexistuje: cizoložství, rozvod, konkubinát se už nepovažují za těžké hříchy. Jsou to jen neúspěchy nebo etapy na cestě ke vzdálenému ideálu (Amoris laetitia).

Str. 205. Moderní svět naléhavě potřebuje znovuobjevit pohled víry. Po­kud k tomu nedojde, spěje lidstvo k záhubě. Církev se nemůže omezo­vat na čistě sociální vizi. Charita má duchovní smysl. Láska je niterně spojena s Božím mlčením.

Str. 209. Církev dnes prožívá bezprecedentní vnější i vnitřní zkoušky. Je to jako zemětřesení, které se snaží strhnout její věroučné základy a odvěkou mravní nauku. (Další velmi silná slova.)

Str. 209. U každého věřící­ho křesťana je třeba posilovat lásku k Bohu, oživovat pevnost katolic­ké víry, hlásat jednoznačnost Církve ve světě uprostřed probíhajícího převratu a ohroženém zhroucením.

„Kupte si tuto knihu a přečtěte si ji,“ vyzývá na závěr svého článku Steve Jalsevac. „Je historická, inspirativní, poučná a prorocká.“ My dodáváme, že její český překlad vychází v červnu společně v Kartuziánském nakladatelství a Hesperionu a v e-shopu Hesperionu (http://obchod.hesperion.cz/index.php) si ji můžete objednat už teď.

Steve Jalsevac

Překlad Lucie Cekotová

Zdroj:

https://www.lifesitenews.com/blogs/cardinal-sarahs-astonishing-implied-rebukes-of-francis-papacy-in-the-power