Christus Resurrexit! Homo Resurrexit!
Kristus vstal z mrtvých! Člověk vstal z mrtvých! Pánovo Vzkříšení je počátkem opravdového humanismu, ne toho bezbožného, který staví člověka na místo Boha, ale toho, jenž naopak člověka Bohu podřizuje – a tím ho oslavuje a činí svobodnou bytostí, přítelem a spolupracovníkem Pána a Spasitele na věčné věky.
Vzkříšení těla
Lidskou historii tvořili a tvoří vládcové, politici a vojevůdci, jak shodně dokazuje pohled do učebnic dějepisu pro základní školy i do několikasvazkových tlustospisů historických studií. O většině z nich platí slova italského spisovatele Giovaniho Papiniho z knihy „Život Kristův“ na adresu římského Oktaviána Augusta: Dobrodružný ničema, kterému přálo štěstí. Všichni už hnijí v hrobě a je nepochybné, že i ti současní je budou následovat.
V dlouhých lidských dějinách pouze dva lidé se stali výjimkou: Bohočlověk Ježíš Kristus a jeho přesvatá Matka Panna Maria. Ten první odmítal být pozemským vládcem, politikem i vojevůdcem. Vstal z mrtvých po strašlivé smrti na kříži. Není to ani pohádka, ani mýtus, ani legenda, ale historicky prokazatelný fakt, doložený prázdným hrobem, což nezpochybnili ani největší Kristovi nepřátelé, a svědectvím stovek osob – sv. Pavel mluví o více než pěti stech bratří najednou (1 Kor 15,3-9) – kteří za svědectví o osobním setkání se Zmrtvýchvstalým Spasitelem byli připraveni jít na popraviště a většina jich také šla. Takové svědectví by obstálo u každého řádného soudu jako jednoznačně průkazné a nezpochybnitelné. Navíc je zde také turínské plátno se svým zázračným otiskem zmučeného těla Kristova, němý svědek jeho Vzkříšení.
Christos voskres, voistinno voskres! Tak zpívají o Velké noci naši bratři katolíci byzantsko-slovanského obřadu. Jeho duše se opět spojila s mrtvým umučeným tělem, ležícím v hrobě. Tato pravda je předmětem útoků jak ze strany odpůrců katolicismu, tak i ze strany neomodernistů uvnitř Církve. Tomáš Halík ve své knize „Noc zpovědníka“ se ostře naváží do pravověrných katolíků, věřících prý v „oživení Ježíšovy mrtvoly“ a filozofuje, že prý ke skutečnému Zmrtvýchvstání Krista došlo už v okamžiku jeho smrti na kříži, aniž blíže vysvětluje, co pod tím rozumí. Je z toho cítit závislost na názorech maďarského teologa žijícího na Západě Lászla Borose, který hlásal, že prý Ježíš ve skutečnosti fyzicky nevstal z hrobu, ale jeho duše si prý vytvořila z atomů a molekul jakési nové tělo, jež nazýváme „oslaveným“. Borosova teorie byla už v 70. letech minulého století odsouzena kongregací pro nauku víry, je to závažný blud.
Jenže není zcela správný ani opačný názor, že Zmrtvýchvstání Páně bylo oživením Ježíšovy mrtvoly. Ano, jenže zůstat pouze u tohoto konstatování směřuje k druhému extrému, k přesvědčení, že Kristus se vrátil do svého pozemského života před ukřižováním. To je rovněž velký blud. Katolická nauka říká, že Ježíš vstal v oslaveném těle, které už nepodléhá ani smrti, ani bolesti, ani utrpení, má zcela novou kvalitu života. Sv. Pavel píše v listu Římanům (6,9): „…víme, že zmrtvýchvstalý Kristus už neumírá, smrt nad ním již nemá moci.“
Kristus vzkřísil během svého pozemského působení Jairovu dceru, mládence z Naimu a Lazara z Betánie, tlejícího už čtvrtý den v hrobu. Sv. Petr v Joppe vrátil život Tabitě (Sk 9,36-43), sv. Pavel v Troadě mladíkovi, jenž se zabil pádem z okna (Sk 20,9-12). Ti všichni poté přešli opět do formy života před smrtí, doprovázeného bolestí, utrpením a nakonec smrtí. Taktéž i další osoby v dějinách, které byly zázračně oživeny, např. řeholnice ct. Mariana Torres de Jesus z Ekvadoru na přelomu 16. a 17. stol. Ježíšův život v oslaveném těle byl ale zcela jiný, nepomíjející. Vzkříšený Pán procházel i zavřenými dveřmi.
Zmrtvýchvstání duše
Při posledním soudu, samozřejmě budeme-li spaseni, naše tělo dostane také podobu oslaveného těla Kristova. Tak učí Katechismus katolické církve. Jenže k tomu je zapotřebí ještě něčeho navíc, co ke svému vzkříšení těla Kristus nepotřeboval: Zmrtvýchvstání naší duše, které je nezbytnou podmínkou zmrtvýchvstání našeho těla, jak rozjímá starověký církevní spisovatel Meliton ze Sardes. Té duše, která je zatížena hříchem a potřebuje být očištěna Beránkovou krví.
Proto sv. Tomáš Akvinský píše v Teologické summě, že rozhřešení penitenta ve svátosti pokání je větším zázrakem než Kristovo Zmrtvýchvstání. To je správné a nepostrádá přísnou logiku. Ježíš jako Bohočlověk nepotřeboval očištění své lidské duše od hříchu, neboť žádný na sobě mít nemohl. My všichni s výjimkou Panny Marie však ano – a to je zázrak, který se může uskutečnit pouze na hříšném člověku, nikoli na nejvýš svatém a bezhříšném Bohočlověku, proto zázrak osvobození duše od hříchu spojený s budoucím vzkříšením těla při posledním soudu je ještě větší než vzkříšení Kristova těla z hrobu. Duše nacházející se ve stavu těžkého osobního hříchu, kterým se ztrácí posvěcující milost, je duchovně mrtvá a potřebuje vzkřísit. Přesně to dělá svátost smíření, proto ji sám Spasitel dal do souvislosti se Zmrtvýchvstáním, ustanovil ji hned při svém prvním zjevení apoštolům po Vzkříšení (Jan 20,19-23).
Aby mohlo být vzkříšeno tělo, musí být proto nejprve vzkříšena duše, duch. Ten má přednost před tělem a poslání formovat ho až ke konečné podobě oslaveného těla při posledním soudu. Duch je vůdcem těla, tělo nevstane z mrtvých k věčnému životu v nebi, jestliže mu nebude duch, nacházející se v posvěcující milosti, tj. v trvalém přátelství s Pánem, vládnout, jinak bude jeho údělem „ohnivý močál“, předpovězený v Apokalypse (Zjev 20,14). Krásně to vystihuje velikonoční chvalozpěv kompletáře, tj. církevních modliteb hodinek před spaním, svojí prosbou: „…aby duch tělu panoval, v tom boji dej nám zvítězit“.
Ježíšovo tělo mohlo být vzkříšeno a dostat podobu oslaveného těla právě proto, poněvadž u něho nejdokonaleji duch vládl nad tělem. Bludné modernistické názory tvrdí v rozporu s tím, co jsme se ještě učili v náboženství, že Kristus nevzkřísil sám sebe, že to byl Bůh Otec. Ano, Skutky apoštolů i sv. Pavel na několika místech mluví o tom, že Otec vzkřísil Syna z mrtvých, ale cožpak ztratila platnost Kristova slova: „Nevěříte, že já jsem v Otci a Otec ve mně?“ (Jan 14,11)? A jinde Spasitel říká: „Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej zase postavím…“ (Jan 2,19). Evangelista dále rozvádí, že Pán tímto „chrámem“ myslel své tělo. Ježíš tak říká, že On sám se stane subjektem svého Vzkříšení, na němž samozřejmě bude mít společný podíl s Otcem, resp. s celou Boží Trojicí. On sám sebe vzkřísil, i když v jednotě s Trojicí, v tom je tento zázrak ještě obdivuhodnější a markantnější.
Mohl tak učinit, neboť smrt na kříži neznamenala smrt ani jeho duše, ani jeho Božství. Sv. Petr, první papež Církve, píše výslovně (1 Petr 3,18-22), že Kristus byl sice usmrcen podle těla, ale zůstal „živý podle duše“, která sestoupila do podsvětí (šeolu), aby oznámila „volný vstup“ do nebe spravedlivým, kteří tam čekali. Jestliže tedy jeho samotná duše bez těla byla schopna tak závažného poslání a skutku, tím spíše potom mohla sama iniciovat Zmrtvýchvstání v oslaveném těle.
Spor o to, jestli Kristus se vzkříšil sám ve spolupráci s Otcem a Duchem Svatým, nebo jestli tak učinil pouze Otec, vypadá na první pohled jako nepodstatný detail a handrkování o slovíčka. Jenže není. Vyloučíme-li jakýkoliv aktivní podíl Ježíšovy duše na Vzkříšení a ponecháme tento zázrak pouze na Bohu Otci, tak z toho plyne, že duše Spasitele neměla žádnou vládu nad tělem. A když ne ona, tak ji nemá ani duše jakéhokoliv jiného člověka. Názor, že Krista vzkřísil pouze Otec, aniž by se na tom jeho duše, žijící od smrti na kříži mimo tělo, nějak podílela, tak fakticky směřuje k popření závažné věroučné i morální pravdy katolické nauky, že duch (duše) má moc vládnout nad tělem, a podřizuje se současnému myšlenkovému trendu, jenž klade tělo nad duši, hmotu nad ducha.
Právě o to jde hned od počátku evropské protikřesťanské revoluce, jejíž prapor pozvedly už na konci středověku renezance a protestantská reformace. Duch prý není schopen vládnout tělu, Luther hlásal, že lidská přrozenost může pouze hřešit a člověk se proto nemá sám snažit o dokonalost, o vládu ducha s rozumem a svobodnou vůlí nad tělem a jeho pokušením, má pouze pasivně „spoléhat“ na Pánovu milost. Dnešní reprezentanti genderové ideologie jsou ale už mnohem dál: oni hovoří dokonce o údajných „právech“ těla, o sexuální svobodě mimo svátostné manželství, o „právech“ homosexuálů, leseb, transsexuálů, o „právech“ svobodně si „zvolit“ své pohlaví atd. Satanova protikřesťanská revoluce žádá podřízení lidského ducha s rozumem a svobodnou vůlí tělu a jeho choutkám. Ovoce je známé: statisíce bestiálně povražděných katolíků při genocidě Francouzské revoluce, miliony nevinně usmrcených nacistickou hnědou totalitou, a desítky milionů nevinných obětí bezbožeckého komunismu. To jsou důsledky navlády těla nad duchem, která v současnosti nadto vyprodukovala na celém světě nejméně miliardu dětí připravených o život v mateřském lůně během pouhého půl století.
Zmrtvýchvstání Krista v oslaveném těle bylo možné jen proto, že život Spasitele byl poznamenán dokonalou nadvládou ducha nad tělem. Dnešní bezbožná evropská společnost, kterou už sociologové nenazývají ani „konzumní“, nýbrž „bavící se“ (Spassgeselschaft), holduje svéráznému kultu těla. Erotické filmy a pornografický průmysl nabízejí krásné mladé tělo bez jakéhokoliv oděvu k vyvolání hříšných žádostí. Jenže tato krása brzy pomine, tělo starého člověka nebo osoby postižené znetvořením po autohavárii již nepřitahuje, někdy dokonce vyvolává i pocity hnusu. To není „osvobození těla“, ale cesta k jeho záhubě.
Božský Spasitel svým Zmrtvýchvstáním předkládá jinou perspektivu. Nadvláda duše, nacházející se v posvěcující milosti, nad tělem, je jedinou cestou k realizaci tzv. „práv těla“, jež spočívají v jeho oslavení při posledním soudu. Bude mnohem krásnější, než všechna nádherná těla, vystavovaná současnou satanovou civilizací na odiv jako nástroj hříchu. A nepůjde pouze o těla, krásný bude spasený celý člověk v jednotě duše a těla. Tak krásný, jakým byl a je Pán po svém Vzkříšení. Aleluja! Christus resurrexit! A také Homo resurrexit! – jestli zemře v posvěcující milosti.
PhDr. Radomír Malý
Okrajová poznámka: Turínské plátno odporuje Bibli ve dvou závažných případech:
Bible, Jan 20, 6-7:
Po něm přišel Šimon Petr a vešel do hrobu. Uviděl tam ležet lněná plátna, ale šátek, jímž ovázali Ježíšovu hlavu, neležel mezi plátny, nýbrž byl svinut na jiném místě.
Turínské plátno: otisk hlavy i těla je na jednom kusu plátna.
Bible, Matouš 26, 48-49:
Jeho zrádce s nimi domluvil znamení: „Koho políbím, ten to je; toho zatkněte.“ A hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: „Buď zdráv, Mistře,“ a políbil ho.
Bible, Marek 14, 44-45:
Jeho zrádce s nimi domluvil znamení. Řekl: „Kterého políbím, ten to je; toho zatkněte a pod dozorem odveďte.“ Když Jidáš přišel, hned k Ježíšovi přistoupil a řekl: „Mistře!“ a políbil ho.
Z obou textů jasně vyplývá, že Ježíš mohl být snadno zaměněn s některým z apoštolů. Podle turínského plátna se však musel svým evropským vzhledem zásadně lišit od apoštolů semitského vzhledu a zejména je o čtvrt metru převyšovat. Někoho tak odlišného by nebylo třeba speciálně označovat kvůli nebezpečí záměny.
Vyobrazení Kristova zmučeného těla na plátně se uskutečnilo zázrakem. Pravděpodobně se jednalo o vnější vrstvu, do které bylo Pánovo tělo zabaleno. Ačkoliv se nejedná o pramen víry, mystická tradice (např. blahoslavená sestra Kateřina Emmerichová) to potvrzuje.
Veškeré okolnosti plánu zatčení nevíme. Ti vojáci byli asi hodně zlí, zvrácení a neinteligentní. Možná třeba i opilí. Proto bylo nutné uskutečnit ten polibek.
Keď uvažujeme o Ježišovom zatknutí a potrebe označenia (bozk), treba brať do úvahy aj také faktické „detaily“ ako napríklad, že v tej dobe nebola fotografia ani televízia, a zrejme ani preukazy totožnosti… Tí, ktorí mali Ježiša zatknúť, o ňom asi dosť počuli, ale možno ho dovtedy ani raz nevideli.
Jazykový koutek: Ježíš vstal z mrtvých versus byl vzkříšen
Ruština umí rozlišit (na rozdíl např. od češtiny) podstatná jména slovesná na činná a trpná. Воскресенье (vzkříšení, ale i neděle) je trpné, svědčí tedy pro „Ježíš byl vzkříšen“.
Á, pan demagog opět ráčil promluvit. Písmo sv. pro vzkříšení používá jak aktivum tak pasivum, tedy vstal i byl vzkříšen. Obojí je správně, neboť Kristus má dvě přirozenosti, Božskou a lidskou. Vzkříšení pak je dílem jeho přirozenosti Božské, a proto je psáno vstal, jeho přirozenost lidská byla vzkříšena (jeho Tělo bylo spojeno s jeho Duší), proto je psáno byl vzkříšen. Hlavně, že uvádíte ruštinu, zde zcela irelevantní, a zamlčujete originál, tedy řečtinu. A v Mt 28,6 i Mk 16,6 je sloveso vstal ve tvaru égerthé, tedy aorist aktiva, vstal, jak to věrně podává staroslověnský překlad tvarem vosta (rovněž aorist aktiva). Jak jistě víte, i Rusové používají staroslověnský pozdrav Christos voskrese, což je opět aorist aktiva.
Co se týče Turinského plátna opět demagogie. Mrtvoly se zabalovaly do plátna celé a přes to plátno se ještě hlava ovázala šátkem (sudariem). Takže se obličej Kristův otiskl do plátna a šátek byl přes toto plátno ovázán. „Evropský vzhled“ ani komentovat nebudu, protože to jste si prostě vymyslel. Jak vypadají Židé, věděl v Evropě každý, protože žili v každém větším městě od Rusi až po Hispánii, takže by padělatelé plátna určitě udělali Kristu nežidovský vzhled, když si dali takovou práci např. s otisky autentických římských mincí na očích zemřelého, viditelných pouze při mikroskopickém zkoumání…
Inu, většina dnešních Židů však není semitského, ale turkického původu. Takže srovnávat vzhled dnešních Židů a Židů z doby Krista Pána (o jejich vzhledu nevíme vůbec nic), je jako srovnávat vzhled dnešních Řeků (ti vypadají spíše jako jejich turečtí pokořitelé) a těch v době Homéra.
Nešlo o to na základě ruštiny rozhodnout o tom, zda Ježíš vstal z mrtvých, nebo byl vzkříšen, platí samozřejmě obojí. Šlo o to, že z nejrozšířenějších evropských jazyků pouze ruština spojuje jazykově neděli se vzkříšením, a to konkrétně s pasivním tvarem. Proto i nadpis příspěvku „Jazykový koutek“.
Jinak románské jazyky mluví o neděli jako o dni Páně, germánské jako o dni slunce a my se Slováky jako o dni nicnedělání…
S oním ,,turkickým vzhledem ,, je tomu trochu jinak .
Původní nositelé této samostatné jazykové skupiny ( jejich dřívější zařazení spolu s jazyky mongolskými , tunguzskými a dříve dokonce ugrofinskými je dobový omyl – dodnes však opisovaný) žili mezi Altajem a severovýchodní okrajem Kaspického moře. Staré čínské kroniky je označují výrazem ,, Žung ,, !
Ačkoli byli výrazně europoidního vzhledu – poměrně vysokých postav , zelených až zelenošedých očí a většinou tmavě rusovlasí- nemluvili indoevropským jazykem ale hypotetickou řečí nazývanou praturečtina .
Tyto zprávy jsou věrohodné , neboť je tyto kroniky velmi dobře rozlišovaly od např. indoevropských Tocharů v Tarimské pánvi , některých kmenů severoíránských ( část jich byla svělovlasých -viz. např. zbytky Alanů – Osetinců na Kavkaze – a některých jiných , kteří byli sice podobného vzhledu ale mluvili jinou , naprosto nepodobnou řečí.)
Tyto praturecké kmeny začaly časem expandovat – jednak na Východ mezi většinou mongoloidy , kteří se s nimi někteří smísily a vytvořili kmeny míšenců ( např.tzv. Žuan -žuani , předkové vlastních Hunů , nebo přejali jejich řeč – viz např. Jakuti na Sibiři nebo Tuvinci aj. Některým těmto kmenům vnutili své lidi jako vládce – viz. Temudžin -Čingischán a jeho popisovaný
vzhled.
Expandovali též na Západ . Zde vznikly časem kmeny a kmenové svazy smíšeného původu např.tzv.Onogurové ( předkové tzv.Protobulharů) , Oguzové aj.
Tyto kmeny byly většinou směsí severoíránských ( Skythové , Roxolani , Sarmati aj.) a ugrofinských kmenů , kteří během času přejali kočovný způsob života a turkický jazyk , který fungoval jako jakási
,,lingua franca,,.
Chazaři , kmen který asi v VIII stol. A.D. talmudský judaismus jako státní náboženství a jsou etnickými předky většiny tzv.aškenázských Židů byli jedním z těchto kmenů onoho oguzského svazu.Turci v Turecku jsou většinou potomci podobného oguzského svazu Seldžuků.
Proč zde píši tento podivný elaborát je skutečnost , že mluvit o ,,turkickém ,, původu Chazarů ve smyslu etnickém , tudíž týkající se fysického vzhledu – je stejným nesmyslem jako prohlašovat např. španělsky či francouzsky mluvící karibské černochy za lidi italického původu…..
Chápu, jak jste svou odpověď myslel , nicméně konstatuji , že jde v podstatě o kolosální nesmysl.
Co se týká Řeků – tak většina z nich měla vzhled dnešní už v dobách , kdy tyto turkickými jazyky mluvící kmeny ještě ani neexistovaly.
Je to díky promísení nižších vrstev s původním , předindoevropským obyvatelstvem egejské oblasti, zvaným Pelasgové a Minoané (Kréta a ostrovy) které bylo , stejně jako jiné předindoevropské obyvatelstvo Evropy tmavovlasé a snědší pleti ( Iberové , Ligurové a jiné, o jejichž existenci víme, ale jsou pro nás bezejmení)
Vypadáte jako úplný Rudolf Virchow. Akorát na ten dávno vyvrácený antisemitný kafemlejnek s Chazary.
To, čo píše Felix Leo, je vzláštna zmes pravdivých, polopravdivých i vyslovene nepravdivých argumentov. Začnem tými pravdivými.
To, že sa Ježiš odlišoval svojím zovňajškom od svojich rodákov, potvrdzuje aj talianska mystička Maria Valtorta, ktorá mala podobne, ako storočie pred ňou Anna Katarína Emerichová, videnia Ježišovho života a smrti. Svoje videnia, týkajúce sa celého života nášho Spasiteľa a Vykupiteľa až po jeho Zmŕtvychvstanie a začiatky ranokresťanskej Cirkvi, opísala v diele „Evangelo come mi è stato rivelato“. Rukopis tohto diela tvorí okolo 15 000 strán a je napísaný v 122 zošitoch. Slovenský preklad vyšiel v 10 hrubých zväzkoch pod názvom „Evanjelium, ako mi bolo odhalené“.
Podľa Marie Valtorty mal Ježiš – nato, že bol Židom – výnimočne svetlú pleť, pripomínajúcu slonovinu. Mal azúrovomodré oči a nádherné plavé vlasy, ktoré boli upravené a v kaderiach mu splývali až po plecia. Mal jemné fúzy a bradu. Na rozdiel od Jána Krstiteľa, ktorý mal zarastenú hruď, Ježiš mal hladkú pokožku bez výraznejšieho ochlpenia. Zovňajškom sa teda Ježiš naozaj líšil od svojich rodákov. Pravdou je, že Ježiš bol aj vyšší ako väčšina jeho rodákov v tej dobe. Len apoštol Judáš bol približne rovnako vysoký ako Ježiš. Ostatní apoštoli boli nižší. V tom má Felix Leo pravdu.
Lenže keď Ježiša zajali v Getsemanskej záhrade, bola noc. Pri nedostatočnom svetle fakieľ nemohol nikto rozoznať ani farbu pleti ani iné detaily, takže naozaj mohlo dôjsť k nedorozumeniam. Okrem toho je nutné pripočítať mimoriadne rozrušenie, ktorému boli vystavení tak Ježiš a apoštoli, ako aj tí, čo prišli Ježiša zajať. Preto sa Judáš poistil a označil Spasiteľa zradným bozkom. Takže Sväté písmo sa nemýli. K Turínskemu plátnu sa ešte vyjadrím.
Ježišova tvár bola zavinutá najprv do šatky, ktorá je známa ako Sudarium Domini alebo Ježišova posmrtná šatka. Dostala pomenovanie aj Šatka z Ovieda, pretože sa uschováva v Katedrále Najsvätejšieho Spasiteľa v španielskom Oviede. Turínsko plátno prekrylo Oviedsku šatku, no aj napriek tomu sa odtlačok Ježišovej tváre zachoval aj na Oviedskej šatke aj na Turínskom plátne. Ako je to možné? Vedci, skúmajúci Turínske plátno, predpokladajú, že odtlačok Ježišovho tela spôsobil obrovský výboj elektromagnetickej energie. Jednalo sa o enormne silné svetelné žiarenie, ktoré spôsobilo pripálenie vonkajších plátien tkaniny, v ktorej bol Ježiš zabalený. Došlo k tomu v momente, keď do Ježišovho tela vstupovala jeho duša pri vzkriesení. Výskumníci vyrátali, že žiarenie, pri ktorom by vznikol takýto odtlačok tela, by muselo mať energiu 34 biliónov wattov ultrafialového vákuového žiarenia. Takúto energiu nie je schopné vygenerovať žiadne pozemské zariadenie.
A keďže je Oviedska šatka priesvitná, vznikol odtlačok Ježišovej tváre tak na Oviedskej šatke, ako aj na Turínskom plátne. Vedci pri porovnávaní Oviedskej šatky a Turínskeho plátna potvrdili, že svätá tvár na oboch plátnach sa stopercentne zhoduje v štruktúre aj rozmeroch. Máme teda k dispozícii nespochybniteľný graficko-matematický dôkaz, že obe šatky zakrývali tú istú tvár. Je to jeden z najväčších zázrakov, ktoré nám náš Spasiteľ a Vykupiteľ Ježiš Kristus po sebe zanechal.
Ad Felix Leo: Na vaše námnitky už odpověděli předchozí diskutující, díky jim za to. Otisk muže z turínského plátna je ale jednoznačně otiskem muže semitského původu, jak jsem mnohokrát o tom četl stanovisko odborníků.
Měřit energii ve wattech je totální nesmysl. Tato „drobnost“ zcela znehodnocuje celý příspěvek.
Dobre, Felix Leo, už keď si tak veľmi zakladáte na presnosti odborných výrazov, máte pravdu v tom, že watt je jednotkou výkonu alebo aj príkonu. Jednotkami na meranie energie sú joule, elektrónvolt a watthodina (častejšie sa používa jej násobok kilowatthodina). Ak to teda napíšem úplne precízne, ultrafialové vákuové žiarenie, ktoré spôsobilo vznik odtlačku na Turínskom plátne, by muselo mať PRÍKON 39 biliónov wattov. Nič to však nemení na skutočnosti, že sa jedná o úchvatný Boží zázrak.
Pane Dučáku, prosím, takovou „vědu“ ne.
krmič, plačete na nesprávnom hrobe. Tú vedu som čerpal z nasledujúceho článku: http://www.milujtesa.org/nr/cirkev/jonasovo_znamenie_vyzva_k.html
Takže ak máte nejaké výhrady, musíte sa obrátiť na autora článku P. M. Piotrowskeho.
Ještě k oněm „wattům“: Výkon laseru v Dolních Břežanech je 10 biliard wattů, což je 300krát vyšší hodnota, než uvádíte vy.
Nejsem fyzik,nerozumím tomu, watty a jouly jsou pro mne „španělskou vesnicí“. Ohledně turínského plátna vím ale jedno: Ježíšovo mrtvé tělo se nemohlo dostat z něho ven, aniž by nedošlo k porušení otisku na plátně, aniž by to na něm zanechalo stopy. Jestliže přesto je plátno čisté a bez jakýchkoliv známek odstraňování mrtvého těla z něj, tak potom se jedná jasně o zázrak – a to je pro mne klíčové.
Nota bene italský profesor Fanti už zkonstruoval podle turínského plátna skutečnou podobu Ježíšova těla, informuje o tom dnešní http://www.pch24.pl.
http://www.pch24.pl/wloski-profesor-odtworzyl-wyglad-postaci-pana-jezusa-,59336,i.html
Felix Leo, Vy ste zvláštny človek. Súdiac podľa Vašich príspevkov je zrejmé, že Vám nejde o podstatu veci, ale o to, aby ste rýpali do každého a zasiali skepsu medzi čitateľov. Zakladáte si na detailoch a unikajú Vám zásadné veci. Omnoho dôležitejšie než príkon žiarenia, ktoré spôsobilo odtlačok na Turínskom plátne, sú iné veci. Je to jediný prípad v celých dejinách ľudstva, keď došlo k odtlačku ľudského tela na plátno takýmto spôsobom. Toto je zázrak! A o ďalšie zázraky nie je núdza. Obraz Krista na Turínskom plátne je len na povrchu tkaniny a má hrúbku iba 180 – 600 nanometrov. Preto je neviditeľný ľudským okom. To je ďalší zázrak. 1 nanometer je jedna milióntina milimetra. Ľudský vlas má napríklad priemer 100.000 nanometrov.
Obraz Krista na Turínskom plátne je dvojrozmerný, ale má trojrozmernú kvalitu. Je vytvorený vďaka klesajúcej intenzite žltého zafarbenia na rôznych úrovniach tkaniny a tak vytvára trojrozmernú informáciu. To je ďalší zázrak.
Tento obraz nemožno odstrániť ani pomocou chemikálií a je odolný aj voči účinku slnečných lúčov. Napriek tomu, že má tak nepatrnú hrúbku, ostal zachovaný aj po 2000 rokoch. To je ďalší zázrak. A vo vymenovaní zázrakov, spojených s Turínskym plátnom, by som mohol pokračovať ešte dlho. Lenže, ak sa pozriem na Vaše doterajšie príspevky, zase zrejme vytiahnete nejakú skeptickú poznámku, aby ste otrávili čitateľov. Vaša námaha je však márna. Tých zázrakov, spojených s existenciou Turínskeho plátna, je toľko, že akákoľvek snaha spochybniť pravosť plátna je vopred odsúdená na neúspech. Spomínam si na jeden filmový dokument, v ktorom prehovoril americký vedec židovského pôvodu. Prišiel skúmať Turínske plátno s výpravou amerických vedcov. Výskum Turínskeho plátna ho natoľko oslovil, že sa zriekol svojej židovskej viery a stal sa katolíkom. To je tiež taký malú zázrak, nemyslíte?
Aj podľa zjavení svätej Brigity Švédskej mal Ježiš taký istý vzhľad ako podľa zjavení Marie Valtorty: pleť jasnú, bledoružovú, jeho vlasy, obočie a brada boli svetlohnedej farby: https://gloria.tv/article/uDa6rdZtUXth3PywaEmxcCcWX
Ani na sekundu nepochybujem, že Ježiš Kristus vyzeral presne tak, ako ho opisujú mystičky, ale nikomu svoj názor nevnucujem. Katolícka cirkev nepožaduje od katolíkov, aby verili v súkromné zjavenia ani u tých súkromných zjavení, ktoré samotná Cirkev uznala za pravé. A keďže vo Svätom písme nie je presný opis Ježiša, každý si môže nášho Spasiteľa predstavovať tak, ako chce, bez toho, aby ohrozil svoju katolícku vieru. Jednoznačne však verím mystičkám a nepochybujem o tom, že Ježiš už svojím výnimočným zjavom priťahoval masy k sebe.
Tvár Ježiša v detstve, vytvorená pomocou počítačových simulácii z odtlačku na Turínskom plátne: http://www.tvnoviny.sk/zaujimavosti/1792978_z-turinskeho-platna-zrekonstruovali-tvar-mladeho-jezisa-krista
Pokiaľ si spomínam, Maria Valtorta uvádza, že Ježiš mal v detstve zlatistú farbu vlasov. Nemôžem to však momentálne potvrdiť, keďže som na svojom pracovisku v zahraničí a nemám prístup k svojej knižnici, ktorú mám doma.
Ten („pošetilý“) – dle mého – nápad výše jmenovaného Laszla Borose (Pochybuji, že by zrovna on měl vliv na Tomáše Halíka)jednak vystupuje proti celé logice Zmrtvýchvstání, jedna. mohu se můlit, je třeba také rozvinout prvdu o tom, že zatímce Tělo našeho Pána leželo v hrobě /Panna Maria, ať se zbolaveným Srdcem nikdy nepřestala věřiv Jeho zmrtvývstání!/, náš Pán byl v té době velice činný. Sestoupil k zemřelým.
KKC:
http://www.katechismus.cz/paragraf.php?sel_paragraf=633
http://www.katechismus.cz/paragraf.php?sel_paragraf=634
http://www.katechismus.cz/paragraf.php?sel_paragraf=635
http://www.katechismus.cz/paragraf.php?sel_paragraf=637
http://www.katechismus.cz/paragraf.php?sel_paragraf=639
Požehnané Velikonoce diskutujícím
Pax
Jan
Omluva za překlepy.
Jan
Ad Pax Jan: Však já v textu píšu o tom, že Ježíš Kristus (jeho duše) v době, kdy tělo leželo v hrobě, sestoupil k zemřelým, uvádím k tomu dokonce i citaci z 1 Pt, asi jste to přehlédl. Jinak Vám také přeji požehnané Velikonoce.
Děkuji. Ale to „mělo být“ na Laszla Borose.
Ne na Vás(!).
A i u něj nevím, nechci zpochybnit jeho víru v „sestoupení do pekel“, neznám jeho spisy.
Jenom nechápu, proč existují (to říkám nezávisle na něm) theologové-např. vycházející z různých denominací, kteří se brání tak „masivní“ věci, jako skutečnosti prázdného Hrobu.
Christos voskrese. S řeckokatolíky volám! Alliluja!
Také – požehnané Velikonoce
Pax
Jan
Ďakujem autorovi za ďalší dobrý článok a v nadväznosti na diskusiu pod ním upozorňujem na text Karola Dučáka „Ježiš Nazaretský ako človek“:
http://www.priestornet.com/2014/05/jezis-nazaretsky-ako-clovek.html