Služba pro ověřování víry
Byl jsem v kostele. Začal jsem se modlit růženec v latině, když tu ke mně přistoupil jakýsi muž a řekl mi:
– Být vámi, to bych nedělal.
Pohlédl jsem na něj a zeptal se:
– A vy jste kdo?
– Kněz.
– Kněz? A proč tedy nejste oblečený jako kněz?
– Inu, tím se teď už neobtěžujeme. Musíme vypadat přístupně…
– A nemůžete vypadat přístupně a přitom být oblečený jako kněz?
– To si děláte legraci, že?
– Nedělám!
– Každopádně doufám, že jste se nemodlil růženec proti imigrantům, jako to udělali v Polsku…
– Ve skutečnosti jsem se modlil za duše v očistci.
– V očistci?
– Ano, proč?
– Jste si jistý, že existuje?
– Co že existuje?
– Očistec.
– Samozřejmě, jsem!
– Já bych si tím tak jistý nebyl…
– V jakém smyslu?
– Středověké harampádí …Bůh jako Soudce, tresty a tak dále. To není moc milosrdné. Kdo jsme my, abychom soudili? A potom, proč latinsky?
– Protože se mi to líbí.
– A proč se vám to líbí?
– Protože se tím cítím blíže Bohu…
– Hmmm…
– Co se vám zase nelíbí?
– Tím bych si také nebyl tak jist…
– Čím?
– Že latina přivádí člověka blíž k Bohu.
– Jenže nejde o latinu jako takovou…jde o to, že je to posvátný jazyk.
– Posvátný?
– Ano!
– Hmmm…
– Co zase?
– Já bych si tím tak jistý nebyl…
– Čím?
– Těmi řečmi o posvátnu.
– To znamená co?
– Posvátno – to je zastaralá myšlenka…Teď už není třeba být na nějakém konkrétním místě nebo se projevovat určitým způsobem…
– Dobře, tak jo. Už můžu pokračovat v růženci?
– Jen do toho, do toho… ale…
– Co zase?
– Jste si jist?
– Čím?
– Slovy, která pronášíte.
– Jistěže jsem si jist!
– I když se modlíte Otčenáš?
– Samozřejmě!
– Hmmm…
– Oč jde?
– Tenkrát nebyly magnetofony… Jak si můžete být tak jist?
– Poslyšte, já se jen chci domodlit růženec!
– Každopádně…kdybych byl na vašem místě…
– Tak co?
– Modlil bych se potichu.
– Proč?
– Někdo by si mohl myslet, že jste Polák!
– Prosím – nemůžete mě prostě nechat na pokoji?
– Na pokoji?
– Ano, na pokoji, děkuji!
– Hmmm….
– Co se vám zase nelíbí?
– Opravdový křesťan je stále nepokojný…
– Podívejte se, příteli, nemám moc času a rád bych se domodlil…
– Á, čas! Nevíte, že čas je nadřazen prostoru?
– Co to říkáte?
– To neříkám já, to říká…
– Ať to říká, kdo chce! Chci se teď konečně domodlit růženec!
– Latinsky?
– Ano! Už jsem vám to řekl!
– Víte, já bych jen nerad…
– Co?
– …aby vás někdo pokládal za tradicionalistu… nebo za Poláka…
– Podívejte se, mně je to jedno. Ať si myslí, co chtějí!
– Cokoli vás činí šťastným…
– Jistěže mě to činí šťastným!
– I když…
– Co?
– Kvůli parrhesii….
– Co?
– Měl bych vás nahlásit – protože jste tradicionalista.
– O čem to tu, pro všechno na světě, mluvíte?
– V každém případě budu milosrdný…
– Cože?
– A dám vám dobrou radu: radši si neklekejte.
– A proč ne?
– Klekají jen farizeové…víte, pokrytci…
– Jen dál!
– No, tyhle předpisy…
– Jaké předpisy? Klečím, protože chci! Ze zbožnosti!
– Spíš z falešného devocionalismu, řekl bych.
– Dejte mi pokoj!
– Každopádně mluvte tišeji! Nevyvolávejte pohoršení…
– To je tedy dobré! Tak JÁ vyvolávám pohoršení?
– Těmihle staromódními praktikami, když se všude kolem všechno mění. Rozpoznávejte znamení času! Potřebujete rozlišování!
– Fajn, tak běžte a rozlišujte. Já se zatím pomodlím ten růženec.
– A to vám dá pocit, že je s vámi všechno v pořádku, je to tak?
– Nemyslím si, že se je mnou všechno v pořádku! Prostě se cítím líp!
– To určitě, s tímhle kyselým obličejem.
– Co si to dovolujete?
– Radostný, musíte být radostný! Místo toho vy proroci apokalypsy…
– To vy jste prorok apokalypsy!
– Á, tady to máme! Typická tradicionalistická agresivita!
– Já nejsem agresivní. Jen mě ty vaše nesmysly unavují.
– Vida, vida – tvrdost srdce!
– Vy jste cvok!
– Vy nevíte, že křesťan je misionářem milosrdenství?
– Proč mě prostě nenecháte být?
– Člověkem radosti! Tím má být křesťan! Ne netolerantní a… a… a… fundamentalista!
– Nejsem netolerantní! Jsem fundamentalista v tom smyslu, že mi leží na srdci základní věci. A jen se chci dál modlit růženec. Ano?
– Je to jasné. Chybí tu rozlišování…
– Vy jste tak, tak…
– … a vy jste křesťan trpící sebeuspokojením …
– Cože?
– Ano, křesťan spokojený sám se sebou – uzavřený rigorista…
– Nejsem uzavřený člověk, ale díky takovým, jako jste vy, asi brzy budu.
– Jasně, jasně. Chcete dělat dojem, že jste všichni velcí věřící, ale myslíte jen na sebe – obílené hroby!
– Pane, pomoz mi!
– Cože?
– Modlím se k Pánu, aby mi pomohl, aby mi dal sílu a nedopustil, abych….
– Abyste co?
– Abych vás poslal …..NĚKAM!!!
Muž se usmál a mrknul na mě.
– Výborně! Obstál jste!
– Cože? Nerozumím…
– Uspěl jste u zkoušky, které jsem vás podrobil. Občas to děláme.
– Kdo my?
– My ze SOVu.
– Co je SOV?
– Služba pro ověřování víry. Klademe otázky a vyhodnocujeme odpovědi. Můžete pokračovat v modlitbě. Promiňte, že jsem obtěžoval.
Nevěděl jsem, co na to říct. Nedokázal jsem ze sebe vypravit ani slovo. Jen jsem zašeptal:
– Dobře. Děkuji.
Muž se usmál. Zdálo se mi v té chvíli, že jeho tvář září. Řekl:
– Ach, málem bych zapomněl – tady je moje vizitka.
A podal mi kartičku s obrázkem archanděla Michaela, obránce víry, s obrovským mečem. Obrátil jsem se a chtěl jsem mu poděkovat. Ale už se rozplynul ve vzduchu.
Aldo Maria Valli
Překlad Lucie Cekotová
https://rorate-caeli.blogspot.com/2018/01/aldo-maria-valli-and-faith-evaluation.html
Nejdříve jsem myslel, že narazil na P. Vacka, ale konec dobrý, všecko dobré…
Napadl mne stejný apostata.
Vypadá to jako zábavná parodie, ale nemylme se, vše nasvědčuje tomu, že za několik pár měsíců či nemnoho roků, budou katolíci, věrni Kristově nauce, takto vnímáni, díky tolik prosazované revoluci v církvi. Stačí pozorněji naslouchat homiliím mnoha pastýřů, kteří pod vlivem nově nastoupeného vatikánského kurzu, se snadno nechávají ovlivnit a zmanipulovat polopravdami, herezemi a lžemi, jež jsou na poslech velmi svůdné a „milosrdné“ nebo naopak přísné a odsuzující vůči těm, kteří to myslí se svou vírou a následováním Kristovy pravdy skutečně vážně. Avšak již dnes může každému být zcela jasné, že se končí období relativního „klidu“ a nastupuje duchovní boj mezi silami zla, prezentovanými zednáři v církvi, počínaje na nejvyšších pozicích ve Vatikánu a těmi, kteří chtějí žít jako katolíci, věrní Kristově nauce a pravověrnému církevnímu Magisteriu, bez heretických kompromisů. Je třeba se asi již připravit na boj, který začíná probíhat ve vlastních řadách a který bude vyžadovat velkou statečnost a zároveň velké nasazení se v modlitbě, postech, adoracích a růžencích a také v doplňování si vzdělání, v oblasti pravé nauky Kristovy církve, abychom se nenechali masírovat a mást podvodnými a lživými názory, které jsou přesně cílené na naivní a nevědomé ovečky. Žel, i na pastýře, kteří nemají času nazbyt, toho času, který by potřebovali na své soukromé adorace, na stálý intimní, živý láskyplný vztah k Bohu a zvláště na „spolupráci“ s Duchem svatým, který by jim dal dar rozlišení a upozornil by je na jejich možné mezery ve vzdělání, pokud se jim zdá nynější kurz v církvi v pořádku.
Modleme se především za naše pastýře, naši církev, jak je naší povinností a nešetřeme času na růžence, kterých není nikdy dost a třeba i v tom zmiňovaném posvátném liturgickém jazyku církve, usebraně, zbožně a vkleče, abychom tak mohli přispět k vítězství dobra v tomto skrytém a nebezpečném duchovním boji.
Latina není posvátný jazyk. Latina je jen jeden z mnoha jazyků.
A dáte nám nakonec také kartičku, nebo jen vysíráte? Máte-li v úmyslu to první, neměl byste popírat, ale vyjadřovat nejistotu 😀
Málo informací? Možno doplnit zde: http://www.krasaliturgie.cz/otazky-a-odpovedi/latina-pri-liturgii-3.html
Krása liturgie není Magisterium. Latina není posvátný jazyk. A kromě toho růženec není liturgie.
Samozřejmě lžete. Posvátných jazyků je mnoho a pro západní část Církve je jím latina.
Nelžu, ale vy lžete o mě, jestli vás to tedy zajímá. 😉
Křesťanství nemá posvátný jazyk. Už i ta latina je toho důkazem, neboť je překladovým jazykem z původní řečtiny, případně z aramejštiny a hebrejštiny. Latina je důkazem inkulturačního rázu a schopnosti křesťanství. 😉
Nebudu se opakovat, vymýšlíte si nesmysly, abyste obhájil neobhajitelné.
Sorry, jako…
A přečetl jste si ten odkaz? Zkuste alespoň poslední odstavec. Dokumenty 2.VK byste snad uznávat mohl. Nebo ne?
Ano, díval jsem se na něj, proto jsem na něj reagoval tak, jak jsem reagoval.
V dokumentu II. VK „Sacrosanctum Concilium“ se nikde o latině coby posvátném jazyku nepíše.
V dokumentu II. VK „Sacrosanctum Concilium“ se o latině coby liturgickém jazyku píše v § 36 – viz http://www.sdh.cz/sdh_htm/archiv/ssc.htm
Každopádně Církev od nepaměti uznávala tři jazyky, ve kterých Pilát napsal nápis na Sv. Kříž, za posvátné.
Paragraf 36 jsem samozřejmě četl, ale opravdu v něm není nic o latině coby posvátném jazyku, natož o jazyku, který nás přibližuje Bohu víc než náš rodný jazyk. Hodnotu pro mě budou mít citace Magisteria. Máte něco takového?
Viz např. příspěvek paní Cekotové…
S latinou se mýlíte, je to posvátný jazyk katolické Církve všech dob.
Jediné v čem máte pravdu je to, že svatý růženec není liturgie ani liturgická modlitba katolické Církve všech dob.
Ale jinak jak čtu Vaše komentáře níže, tak se nelze nezeptat:
„Vy jste ze SOV?“ 😉 (ovšem z opačného tábora než v článku)
Nevím, co je SOV. A jak jsem psal výše: předložte když tak nějaké citace Magisteria, že latina je posvátný jazyk, jinak je to jen vaše zbožné přání.
Jak je vidět, článek jste pořádně nečetl, když neznáte v něm uvedenou zkratku SOV („Služba ověřování víry“) jen rýpete do latiny jako posvátného jazyka katolické Církve západního ritu.
Citaci Magisteria Vám dále v diskusi napsala paní Mgr. Lucie Cekotová viz příslušný komentář, ale zdá se, že jste to zase přehlédl…
Kdepak, vy jste přehlédla můj komentář komentáře paní Cekotové.
Ono je to vlastně všechno docela jinak.
Otázka po „posvátném jazyku“ není ani tak otázkou teologickou, jako spíše antropologickou, sociologickou atd. Primární je definice posvátného jazyka v těchto disciplínách – jazyk, jímž se kult obrací k božstvu. Z tohoto pohledu je pro západní Církev tímto jazykem evidentně latina. Pro jiné, falešné kulty, jimi může být sánskrt, arabština, hebrejština a další jazyky.
Stran teologického zdůvodnění bylo již řečeno také vše, tudíž skutečně nechápu, oč vám tu jde. Koho chcete přesvědčit o svých nesmyslech? Nebo vám jen dělá dobře popouzet druhé? Řečeno s klasikem: „Komu tím prospějejete?“.
V teto fazi:
„Tím bych si také nebyl tak jist…
Čím?
Že latina přivádí člověka blíž k Bohu.“
se obvykle pouziva pratelsky dotaz:
Modlil se Jezis latinsky?
A to dokonce i ohledne zpochybnovani pozice latiny jako jazyka, z nehoz se teprve preklada do jazyku vernakularnich – zde jsou mysleny pripady, ktere toto vubec znaji. Mnohdy se ani to neda brat za samozrejme.
Zkuste si schválně tipnout, kdo nejvíc nenávidí latinu?
Není to ani Bergoglio, ani pohrobci DVK, ani protestanti, ani modernisti, ani progresisti…
Nápověda: 5.12. ho vídáme s Mikulášem
Anděl?
ad Kubelík a věřímposvém
http://www.krasaliturgie.cz/otazky-a-odpovedi/latina-pri-liturgii-3.html
Jistě, anděl latinu velmi nenávidí… /jen pro správnost doplním slůvko „padlý“, aby to bylo každému jasné/.
Nicméně žasnu, že mnozí tak zásadní vědomost o tom, že latina je jazykem církve a proto je ji možné nazývat posvátným jazykem církve, tak vehementně popírají a tvrdí své nesmysly, které jsou přinejmenším podivuhodné až převratné… 😉
Ano, také to byl původně anděl…
Latina je posvátný jazyk. Už nejméně kvůli mučedníkům antického Říma. Na pole filologie, natož teologie se nepouštím, anžto nemám příslušné vzdělání.
Když píšete, že latina je posvátný jazyk, pouštíte se na pole teologie, ale dále zase píšete, že se nepouštíte na pole teologie. Tak jak je to tedy? 🙂
A co podle vás znamená, že latina je posvátný jazyk, když už se pouštíte (a zároveň nepouštíte) na pole teologie?
Apoštolská konstituce Jana XXIII. z 12. 2. 1962: „Z toho důvodu Apoštolský stolec ve všech dobách pečlivě bděl nad dodržováním studia latiny, pokládal ji, tak říkajíc, za „vznešený a posvátný šat nebeské nauky a posvátných zákonů“ (5), používal ji jako nástroj při výuce i správě posvátných záležitostí a chtěl, aby ji používali její služebníci. Tito muži církve, ať jsou totiž jakékoliv národnosti, tím, že používají římský jazyk, mohou snáze rozumět záležitostem Svatého stolce i vzájemně se dorozumět.“ Celá tato konstituce – která, jak se doufám shodneme, je součástí Magisteria – není o ničem jiném než o latině.
Konečně něco věcného, díky! Kontext celé encykliky ale spíše potvrzuje to, o co mi jde, jak píše i papež: „Církev si tak vždy hluboce vážila dokladů této moudrosti, a obzvlášť řeckého a latinského jazyka, do něhož byla moudrost oděna jako do zlatého šatu. Přijala však i jiné úctyhodné jazyky, které se rozvíjely na Východě a měly nemalý význam pro rozvoj lidského rodu a civilizace, kde byly používány také v náboženských obřadech nebo k překladu Písma svatého, mají ještě dnes svou svěžest a v některých oblastech takřka nepřerušené využívání od dob antiky,“ totiž že inkarnace zakládá inkulturaci a posvěcování lidské kultury vč. jazyka, jak ukázal Bůh, když hovořil jazykem kultury, do které vstoupil (hebrejsky, aramejsky, řecky, skrze Církev pak de facto i latinsky a dalšími jazyky). Latina nás sama o sobě rozhodně nepřiblíží víc Bohu než náš rodný jazyk (dnes se na to téma vztahovalo dnešní evangelium). To, o co jde papeži v oné konstituci, je spíše to, že latina má sloužit jako sjednocovací prvek Církve a jako jakési kanonické a neměnné esperanto pro srozumitelnou artikulaci pravd Božího Zjevení. Že si z toho někdo vyvozuje něco víc, už není, dle mého, problémem papeže. Posvátné je to, co posvětí Bůh, a to může být v posledku jakýkoliv jazyk nebo kultura. I latina byla původně profánním jazykem a dnes je primárním jazykem Církve z důvodů, o kterých píše Jan XXIII. v oné konstituci.
Buď jste konstituci Veterum sapientia nečetl celou, nebo si z ní vybíráte jen to, co se vám hodí.
„Mimoto latinská řeč, kterou můžeme „plným právem nazývat opravdu katolickou“, neboť je zasvěcena používání Apoštolskou stolicí, která je matkou a učitelkou všech církví, je pokládána za její „poklad nesrovnatelné hodnoty“; je pro ni takřka branou, skrze níž jsou přístupny všechny křesťanské pravdy a všechny odedávna přijaté a dosažitelné poklady církevní nauky, je velmi vhodným poutem, které obdivuhodně spojuje přítomný věk církve s časy dřívějšími i budoucími.“ Když papež mluví o dalších „úctyhodných jazycích“, nemyslí tím moderní jazyky, nýbrž další jazyla bohoslužebné, např. staroslověnštinu a další jazyky křesťanského Východu. Celá konstituce je zde: https://www.lumendelumine.cz/index.php?page=veterum-sapientia K věci lze citovat i další dokumenty Magisteria, např. Tridentský koncil: „Kdo by prohlásil….že mše má být sloužena pouze v lidovém jazyce…ten nechť je vyobcován.“ (22. zasedání, kánony o mešní oběti, kán.9). Nakonec i Sacrosanctum Concilium, byť nehovoří o latině výslovně jako o posvátném jazyku, stanovuje výslovně, že laici mají být schopni odpovídat při mši latinsky, a to prosím „všechny části, které na ně připadají“. Kolik znáte ve svém okolí laiků schopných při NOMu odpovídat latinsky? Já ani jednoho – zato znám kněze, kteří o sobě tvrdí, že nejsou schopni latinsky celebrovat (NOM, pochopitelně).
A ještě poslední poznámku: „dnešním evangeliem“ míníte patrně to, co se četlo při NOMu, jenomže – troufám si tvrdit – drtivá většina dalších diskutujících na těchto stránkách na NOM nechodí buď vůbec, nebo jen výjimečně, takže třeba já netuším, na co tím narážíte. Nějak si nevybavuji evangelium, které by na to bylo možno vztáhnout.
Já na NOM chodím. Četl se Mk 7, 1-13.
Děkuji – podívala jsem se a konstatuji, že s otázkou používání latiny to nemá ani vzdáleně nic společného.
vy ho i sloužíte
Diecézním kněžím, kteří slouží TLM, můžeme být jedině vděčni. Kromě svých dvou tří farností, kde samozřejmě musejí sloužit NOM, na sebe berou péči o tradiční věřící sjíždějící se zhusta ze široka daleka. Nebýt jich, mohli bychom si nechat leda zdát o nevídaném luxusu tradiční Mše sv. každou neděli a naprostou většinu svátků a významných dní.
Z mě strany se jedná o poznámku k historii nic víc. Pokud to vnímáte jinak, pak se jedná o nedorozumění. Klidný večer přeji.
ad Waldganger a další
Přesto vám nechybí správný sensus fidei a zdravý selský /potažmo náboženský/ rozum a duchovní orientace… 😉
http://ligurias.blog.cz/0709/latinske-modlitby
Dobré ráno, sleduji, že otcové pokušitelé znevažují latinu až na posledním místě. Mnohem více se věnují zpochybňování definice hříchu, existence ďábla, škodlivosti celibátu a dalším nebezpečným omylům.
Trochu prehlizenym fenomenem je vysluhovani mytickych msi, kde postmoderna ozivuje stare kulty a fakticky brani svatemu prijimani.
Priklad:
https://progressivechristianity.org/events/the-cosmic-mass/
(zde se jedna o anglikanstvi, ale vzniklo to a po leta to s nalezitou zastitou fungovalo u dominikanu)
„Kosmická mše“ – to mi připomíná hlavně P. Teilharda de Chardin SJ a jeho stoupence… Ještě chybí „kosmický Kristus“ a „bod Omega“.
Teilhard de Chardin je Hegel, toto uz je postmoderna. Proti cerebralizovanemu lidstvu stoji pluralita starovekych kultu. Novum je ovsem prave to braneni svatemu prijimani. To tu jeste nebylo.
Dobré ráno,
je mi moc líto, že jsme se zasekli na latině. Je neděle a v některých obcích (kázáních) opět zazní „bludy“, o kterých jsem psala výše (redefinice hříchu, neexistence ďábla, škodlivost celibátu atd.)
ad Veronika
Na tomto a spřízněném /Te Deum Hodie/ webu se však většinou bohatě řeší tato a podobná témata, o kterých se zmiňujete, stačí si najet na archiv uplynulých měsíců a máte výživná témata spolu s komentáři, které se těchto ožehavých otázek současné církve dotýká v dostatečné míře… Netuším, proč byste musela vyjadřovat lítost nad tím, že se zrovna nunc et hoc „řeší“ latina, protože otázky, které jste nadhodila, jsou na tomto webu neustále a v obměnách, stačí otevřít archív…
Doporučuji, dozvíte se mnoho nového, často i z hlediska odbornosti fundovaného a správného … 😉
Vážený Františku,
dokud budeme tak nesmírně důležitá témata „neustále a v obměnách řešit“ na tomto a spřízněných webech, žijeme ve své bublině. Nechci křivdit (nejsem tu tak často), ale ptám se, jaké výstupy směrem k jinak vedeným anebo pomýleným věřícím můžeme dělat? Kromě modlitby – o této cestě v této skupině nepochybuji, a proto jsem také apelovala právě v neděli ráno.
Ale z bublin je třeba vystoupit. Především bychom se mohli pokusit zjistit, jaká část farností je zasažena. Pokud jich je málo, nemusíme se zneklidňovat. V opačném případě bychom se mohli pokusit zamýšlet, jakými způsoby můžeme přispět k nápravě tam, kde jí je zoufale potřeba.
Uklidněte se, vážená paní Veroniko a nestřílejte od boku vaší kritikou a jakýmisi bublinami, kterými se tady oháníte. Váš vodopád nápadů se mi zdá poněkud zmatený a mimo. Proste Ducha svatého o dar rozlišení, abyste sama rozpoznala, co dělat v současné době plné zmatků v církvi, abyste rozlišila pravdu Kristovy nauky od polopravd a lží, dnes tak hojně servírovaných nám, laikům a především, abyste dokázala žít pravdou Kristovy nauky, správně ji chápala, dokázala se za ni postavit a případně se i zbavit zaviněné nevědomosti, abyste jako spoustu jiných, agilních žen v církvi, jen nepapouškovala heretické teze a názory, byť by pocházely z nejvyšších církevních pater. A teprve pak svým příkladem a skutečnými znalostmi, potřebnými ke správné duchovní orientaci, stála na správném místě a hájila pravdu. A Duch svatý se již postará, pokud budete stát o Jeho vedení a nebudete-li zbrkle a neuváženě chtít přetvářet slovními útoky a hurá akcemi své spolubližní či farnost tak, abyste každého odradila nebo znechutila. Podceňovat modlitby, adorace, posty a růžence – je nekázeň v osobním životě a pýcha, že vaše „já“ údernickou metodou zdolá masy… Počkejte, až vás Duch svatý nasměruje a dá dary k pravé službě podle Jeho volby, k tomu budete vybavena adekvátními dary, abyste teprve pak sloužila správně a způsobem, jakým chce Bůh. Mimochodem, některé komentáře, kterými pohrdáte nebo jste se je neobtěžovala číst, ukazují i správnou taktiku, kterou byste v nich také našla, nerozumím, proč chcete dobývat „Ameriku“, když je již dávno dobytá… čili proste raději o moudrost a Bůh ji dá, bez výčitek každému, kdo o ni stojí … /list sv. Jakuba/.
Tak to je teda nářez, Františku. Příště doporučuju: Dvakrát měř – jednou řež.
A Vám ostatním se omlouvám, že mám možná o něco jiné názory nebo formu. Ale starostí s vámi sdílím v úctě jak k Pánu Bohu, tak i k Vám.
Vaše Veronika