Co vlastně slavíme o Vánocích?
Ne, nezajímá mne, co by na tu otázku odpověděli nevěřící, pro něž jsou Vánoce pouze svátky konzumu a příjemné pohody v kruhu rodiny a přátel. Spíš bych se zeptal věřících lidí. Tady bych asi uslyšel dobře známé odpovědi: slavíme narození našeho Spasitele, jeho příchod na tento svět, jeho vstup do lidských dějin atd. Je to správné, jenže banální a nedostačující.
Ano, Božský Spasitel se opravdu narodil. Jenže kladu poněkud provokativní otázku: Čím se liší narození Ježíše Krista od narození kteréhokoliv jiného člověka? Každý se přece jednou některého dne, měsíce a roku narodil, všichni slavíme své narozeniny. Slavili je i velcí potentáti včetně těch zločinných á la Lenin, Stalin, Hitler, Mao atd. Jejich narozeniny se staly povinnou slavností celého státu, jemuž vládli. V čem bylo narození Ježíše Krista – s výjimkou toho, že šlo ne pouze o člověka, nýbrž o Bohočlověka – odlišné od narození jakékoliv jiné lidské osoby? Není oslava jeho narozenin v té pompézní podobě, jak ji praktikujeme s půlnoční liturgií a Hodem Božím vánočním, nadbytečná a přehnaná? Vždyť u Ježíše ani přesně nevíme, jestli se opravdu narodil v noci ze 24. na 25. prosince, evangelium žádné konkrétní datum neuvádí!
Tady jsme u jádra věci. Narození Ježíšovo bylo jiné, protože ZÁZRAČNÉ! Tak jako byl Spasitel netělesně zázrakem počat z Ducha Svatého, tak i zázrakem v betlémské jeskyni přišel na svět. Panna Maria – jak učí katolický katechismus ve shodě s dogmatem o jejím Neposkvrněném Početí- porodila bezbolestně, neboť se jí nedotkla poskvrna dědičného hříchu (porod v bolestech je důsledkem pádu prvních lidí, srvn. Gen 3,16). Zároveň zůstala při porodu i po porodu pannou, jak závazně stanoví věroučná definice Lateránské synody r. 649 za papeže sv. Martina I. Uvědomuje si současný katolík, že o Vánocích si nepřipomíná slavnostním způsobem pouze „narozeniny“ Krista, ale v mnohem větší míře i zázrak jeho panenského zrození? Zázrak, který se u žádného jiného člověka nikdy nestal?
Zázraky dnes nejsou ve světě relativismu v módě. Už koncem 19. století francouzský spisovatel Huysmans napsal: „Zázrak je umíráčkem světských vášní, pochopitelno tedy, proč ho lidé nechtějí.“ Zázraky Ježíše Krista jsou v tomto „nechtění“ na prvním místě. Ježíš zde legitimizuje své Božství, svoji nadpřirozenou moc. Nejen Velikonoce, kdy oslavujeme spektakulární zázrak jeho Zmrtvýchvstání, ale už i Vánoce jsou radostnou připomínkou Kristova zázračného působení, jež se projevilo bezbolestným a panenským porodem z lůna jeho Nejčistší Matky.
Ďábel ve své inteligenci mnohonásobně převyšující člověka si to uvědomuje podstatně lépe než lidé, panicky se proto bojí každého Spasitelova zázraku. Vánoce musí být tedy zbaveny všeho nadpřirozeného. Nejprve se z nich staly svátky konzumu, přejídání a opíjení, kdy se pouze v mlhavém oparu objevuje povědomí, že slavíme „narození“ Ježíše Krista bez ohledu na to, za koho jej pokládáme. Nyní současná neomarxistická genderistická společnost postoupila zase o kus dál. V duchu multikulturalismu a pluralismu se už nesmí vůbec vzpomínka na Ježíše objevit, proto v západních státech je zakázáno stavět na veřejnosti betlémy (ve Francii dokonce na to existují soudní nálezy), zpívat ve školách koledy, umísťovat na zboží nabízené jako vánoční dárek křesťanský symbol atd. Kristus musí z veřejné scény za každou cenu zmizet! Satan pochopil, že už jen zobrazení Božského Dítěte v jeslích může být pro něho maximálně nebezpečné, neboť vyvolá otázky o způsobu jeho narození – a tady se člověk, bude-li upřímně usilovat o poznání pravdy, snadno dopídí k věroučné definici o panenském porodu, o zázraku – a tím k legitimizaci jeho Božství a nároku na vládu nad lidstvem. Proto démoni skrze své spolupracovníky v čele „demokratických“ neomarxistických států bojují ve jménu „tolerance“ a „respektu k jiným náboženským a světonázorovým skupinám“ proti jesličkám a vůbec křesťanskému pojetí Vánoc.
Vánoce tedy vůbec nejsou pro nás katolíky „pohodovými“ svátky, nýbrž výzvou k boji, ke kruciátě za uznání Ježíšova Božství, jeho vykupitelské smrti, zázraků a nároku na královskou vládu nad světem. Zázrak jeho panenského zrození a Mariina bezbolestného porodu je jedním z důkazů moci Bohočlověka a oprávněnosti jeho práva kralovat nad lidstvem, proto je označován nejen nekřesťany, ale i neomodernistickými teology uvnitř Církve, dosazenými tam, aby zřeďovali pravou nauku, za „typický orientální mýtus“. Vím, o čem mluvím, na teologické fakultě, kde jsem vyučoval, za mnou chodili vyděšení studenti, že právě toto jim někteří pedagogové v hodinách biblistiky vykládají. Přitom zázrak panenského zrození je doložen v posvátné Tradici již od ranných dob křesťanství. Vyprávěli o něm ti, kteří se osobně setkali nejen s Pánem, ale i s Pannou Marií, a byli ochotni za veškeré svědectví o Spasiteli položit svůj život – a mnoha z nich se podařilo toto naplnit. Tradice zázračného příchodu Božího Syna na svět je proto naprosto věrohodná, jakož i všechno to, co Katolická církev učí o trojjediném Bohu, Ježíši Kristu a spáse člověka.
Vánoce jsou proto také oslavou katolické nauky, která je pravdou. Té nauky, již nám Spasitel přinesl z nebe, a jejíž součástí je též jeho Vtělení z Ducha Svatého a zázračné panenské zrození. Vánoce jsou inspirací k zápasu za vítězství katolické věrouky a mravouky v srdcích lidí, neboť nedosáhne spásy ten, kdo odmítne byť jen její část. Církev ji hlásá neomylně skrze Písmo sv. a posvátnou Tradici. Radost z Vánoc nechť je tedy pro nás radostí z toho, že nevěříme báchorkám a legendám, ale zjevené, prokázané a staletími prověřené pravdě. Tu chceme hlásat, vyznávat, poučovat o ní druhé a bránit ji proti všem útokům, i když vycházejí někdy přímo z nitra Církve, jako je tomu u papežské adhortace Amoris laetitia a jejího výkladu neomodernistickými biskupy a teology. To je mé vánoční přání pro pana Ignáce a pro všechny spolupracovníky, diskutéry a čtenáře tohoto webu, k čemuž připojuji přání zdraví a sil do následujícího roku 2018.
PhDr. Radomír Malý
Vzhledem k tomu, že pan doktor učil na TF JU v ČB, tak tou teologickou fakultou, kterou zmiňuje v článku, myslí asi tu. Pak si říkám, jak asi budou učit noví misionáři pravé katolické nauce své svěřené ovečky: https://www.bcb.cz/udalosti/Ceskobudejovicka-dieceze-zrizuje-mezinarodni-misijni-knezsky-seminar.html
Dr. Malý učil na TF JU před více než 10 lety. Ani jeden z biblistů, kteří tam byli tehdy, tam už nejsou.
Rudolf
Dr. Malý skončil na TF JU až někdy v druhém či třetím roce existence tohoto časopisu, tedy někdy před cca 6-7 lety.
Zjistil jsem to přesně. Je to mezi 7 a 8 lety. Dekuji za opravu.Ale fakt je, že ti biblisti tam už nejsou. Jako bývalý student vím, o koho šlo. Byl to novozákoník salezian L. Heryan a starozakonik J. Sykora.
Ruda
Ortodoxní církve slaví 24.9 početí sv.Jana Křtitele, kněžská třída, ve které sloužil Zachariáš skutečně sloužila ve druhé půli září a proto jsem přesvědčen, že se i náš pán narodil 25.12, tak, ja to slavíme.
Ad Rudolf et Ignác Pospíšil: Z fakulty jsem odcházel do důchodu na podzim r. 2009.
Ad David: O této informaci vím, i já věřím spolu s Vámi, že toto datum sedí, jenže není to dogma a nelze s tím operovat jako se zaručeně historickým faktem, já jsem pouze napsal, že evangelia přesné datum narození neuvádějí, většina východních církví slaví Vánoce až 6. ledna, což je u nás známo jako „Zjevení Páně“, neboli svátek Tří králů. Nezáleží tolik na tom, kdy se Pán přesně narodil, ale na tom, že se narodil zázračně, to jsem chtěl říct.
Veškeří křesťané slaví Narození Páně ve stejný den, a to 25. prosince! (Někde se začíná slavit již v předvečer – viz Štědrý den u nás.) Rozdíl je pouze v tom, že my slavíme dle Gregoriánského kalendáře, který je nyní už o 13 dní napřed před Juliánským, dle kterého slaví pravoslavní. To je dle našeho kalendáře až 7. ledna.
Pokud zůstanou pravoslavní u Juliánského kalendáře i v příštím století, budou slavit Narození Páně až 8. ledna (náš rok 2100 nebude přestupný, jejich ano).
Tedy nechci mluvit za dr. Malého, ale kdyby myslel pravoslavné, napsal by pravoslavní, když píše o východních církvích, má předpokládám na mysli východní církve. Jestli to skutečně platí pro většinu z nich, to nevím, ale třeba pro tu arménskou je to skutečně tak: https://en.wikipedia.org/wiki/Armenian_Apostolic_Church#Comparison_to_other_churches
Souhlasím s vámi, že zázračné narození je celé té události to nejdůležitější. Ta informace o datu se vynořila asi před 15 lety a jen tak doplňuje celou tu atmosféru Vánoc.
Jsem stejného názoru, viz.:
https://neposeda.signaly.cz/1012/datum-je-ova-narozen-co
„…Panuje obecná shoda, že nejstarším svědectvím o křesťanském slavení Vánoc je tzv. Chronographus z roku 354. Jde o ilustrovaný kalendář, který si zřejmě nechal pořídit římský křesťan Valentinus. Tento almanach obsahuje mezi jinými seznam římských biskupů a seznam výročních dnů pohřbu římských mučedníků (depositio martyrum). A právě tento prastarý „liturgický kalendář“ začíná následovně: „VIII Kal. Ian. natus Christus in Betleem Iudee“: „8. dne před lednovými kalendami (= 25. prosince): Kristus se narodil v Betlémě judském“. Mohli bychom tedy říci, že v Římě se nejpozději roku 354 Vánoce slavily, ale díky pozorné četbě seznamu papežů, který dokument obsahuje, jej lze datovat již do roku 336. Neznamená to ale, že by církev začala onoho roku v Římě Vánoce slavit, znamená to jen, že již tehdy křesťané Vánoce slavili. Původ Vánoc je třeba hledat ještě dříve. Budeme se však muset vydat mimo město Řím, ten starší svědectví nenabízí.
Hledáme-li ve spisech 3. století, zjistíme s překvapením, že o datu narození Krista hovoří. Tak například jeden z nejstarších biblických komentářů z přelomu 2. a 3. století, připisovaný Hippolytovi, označuje jako den Kristova narození „středu 25. prosince“ (comm. in Dan. 4, 23). Totéž datum pak uvádí i římský historik Sextus Iulius Africanus ve svém díle Chronografiai z roku 221 a spisech de Pascha computus, dochovaný mezi spisy kartáginského biskupa Cypriána, z roku 243…“
předvánoční perla kandidáta Drahoše v Tv diskusi: říká se, že spravedlnost je na nebesích; to ale ještě nikdo nepotvrdil
Adam Michna z Otradovic k tématu:
„…Panna Syna porodila,
divné věci!
Panenství vsak neztratila,
divné řeči! …“
(Svatoroční muzika 1661)
Abyste si snad nemysleli, že si z toho dělám legraci (tím méně Michna). Jen jsem tu písničku právě poslouchal, je moc pěkná, jako i jiné jeho skladby.
Mnozí moderní „teologové“ popírají pravost tradičního data Ježíšova narození. Rozšířen je dnes názor, že se Ježíš narodil kolem 6-7 let př. n.l., aby se vyhovělo údajnému datu smrti krále Heroda a také to prý odpovídá astronomické konjukci 2 planet Saturnu a Jupitera (prý „betlémská hvězda“). Tento názor také šíří popularizátor astronomie dr. J. Grygar.
Doporučuji proto k přečtení články z následujícího odkazu. Odkazují mj. na mravenčí práci českéko kněze J. Pouče, který tato „vědecká“ tvrzení vyvrací. P. Pouč ve své doslova historicko-matematické analýze podává důkazy o chybě výpočtu smrti krále Heroda. Opíraje se o mnoho důkazů stanovuje datum Ježíšova narození na 25.12. roku -1, přičemž rok 1 začíná 1. 1. po Kristově narození.
Nakonec – kumránské svitky, o nichž zřejmě neměl P. Pouč ani potuchy, potvrzují správnost jeho závěrů.
http://farnost-cesky-meran.cz/xjp/index.php/cs/8-aktuality/77-datum-narozeni-jezise-krista-a-urceni-naseho-letopoctu
Tak „teologové“ — klást zastánce odlišných názorů do uvozovek obecně víc ukazuje na slabost a nejistotu vlastní pozice. Proč raději nepředložit jen věcné argumenty, než plýtvat úsilí na denunciaci oponenta?
Ty „články z následujícího odkazu“ si, obávám se, protiřečí. Jednak sám o sobě ten o P. Poučovi: „Otec Jan Pouč […] ukazuje, že Herodes ve skutečnosti zemřel těsně před velikonocemi roku 1 našeho letopočtu, jak lze vypočítat z údajů, které uvádí Josephus Flavius. Tento židovský historik píše, že smrti Heroda předcházelo zatmění měsíce. Až v roce 1990 potvrdil astronom John P. Pratt […] viditelnost tohoto zatmění v Jeruzalémě 29. prosince roku 1 před n. l.“ Ovšem P. Pouč zemřel 1962, takže jistě nemůže být součástí jeho argumentace toto zatmění Měsíce, jestliže bylo prokázáno až 1990.
Jednak si ty články si ty články protiřečí navzájem: překladatel operuje silnými slovy, vědecky nezpochybnitelné ap., ale v předposledním článku je argumentace postavena na „faktu“, že Herodes zemřel 2-3 AD (přičemž pokud to zatmění nastalo 3 AD, a nikoli 2 AD, jak se tam také píše, mělo by z toho jednoznačně vyjít pouze 3 AD, není jasné, proč článek tyto dvě informace nedává dohromady), zatímco v posledním článku je argumentace postavena na „faktu“, že Herodes zemřel 1 AD. No je zjevné, že obojí dohromady není možné, ani když se to obalí omáčkou o „neúprosné řeči čísel“ ap. Ale aspoň na to lze aplikovat měřítko samého autora stránky: „různost těchto dodatečných datací ukazuje [… že …] Jsou to pouhé hypotézy“. Prostě autor stránky a priori „zná“ pravdu, tak shromažďuje argumentaci, která dává žádoucí výsledek, a nic nedbá, že si jednotlivé výklady navzájem odporují. To je ovšem přístup serióznímu bádání naprosto vzdálený.
O drobnostech ani nemluvě: Markovo evangelium v Kumránu mě velmi zaujalo, ovšem ten jezuita se nejmenuje Gallagher, ale O’Callaghan, no a pokud Wikipedie nekecá, už to bylo vyvráceno (https://en.wikipedia.org/wiki/Dead_Sea_Scrolls#cite_note-49). Mnohokrát je tam zmiňováno Lukášovo evangelium a „jeho důraz na místa, data a osoby“, ale kupodivu nikde se tam nezmiňuje Quiriniův census, to zase jaksi zavání výběrem jen toho, co se hodí do krámu. Atd. atp. nechce se mi to vše zkoumat, protože primárně vůbec nechápu, proč by mělo být podstatné, jestli občanský letopočet začíná nebo nezačíná méně než rok po narození Krista, proč by mělo být podstatné, jestli se nějaký úředník kurie po více než půl tisíciletí při svém výpočtu trefil či ne, to přece s učením Církve naprosto nijak nesouvisí, ne? Pokud je někdo zván „teologem“ jen proto, že připouští možnost chyby kuriálního úředníka, vypovídá to opravdu jen o tom, kdo jej tak nazývá.
Pokud se Vás dotklo použití slova teolog v uvozovkách, pak se Vám omlouván. Ostatně – kdo je vlastně teolog? V době, kdy naše Teologické fakulty chrlí stovky a tisíce absolventů – můžeme je nazvat teology? Teologie má být studovaná „na kolenou“, jak řekl kdosi moudrý…. Teologie bez víry totiž vede k úpadku víry.
Teologové v uvozovkách jsou dle mého skupinou lidí z řad kněží i laiků, kteří popírají tradici snahou vysvětlit vše „vědeckým“ způsobem. Začínají popřením tradičních historických dat a končí popřením základních pravd víry – např. zázračným narozením Krista – jak poukazuje Dr. Malý ve svém článku.
V těch článcích z mého odkazu podle mého vůbec rozpor není a malý rozdíl v určení smrti krále Heroda na to nemá prakticky žádný vliv.
Právě P. Pouč svým dílem dokázal, že si věda a víra navzájem neodporují, ba právě naopak. Pokud máte čas, trpělivost a nadprůměrné matematické schopnosti, klikněte si v článku na jeho knihu a pusťte se do jejího zevrubného přezkoumání.:-)