Monthly Archives: Listopad 2017

Hrozba, kterou nelze ignorovat: liberálové tvrdí, že křesťanští rodiče jsou nebezpeční

V posledních dvou desetiletích začíná křesťanům postupně docházet, že důsledky stejnopohlavních „manželství“ homosexuálů pro lidi, kteří dosud věří v tradiční pojetí rodiny, jsou mnohem větší, než by si byli pomysleli i největší cynici. Politici, akademici a média dospěli ke společnému závěru, že je-li „manželství“ homosexuálů občanským právem, pak lidé, kteří jsou proti němu, nejsou prostí disidenti lpící na dvoutisícileté tradici, ale ohavní bigoti, kteří si za své diskriminační názory zaslouží ostrakizaci. Heslo „žij a nech žít“ se tudíž pro cukráře, květináře, majitele nemovitostí a adopční agentury mění v „donutíme tě souhlasit a spolupracovat“. Všechny tyto profese zjišťují, že se staly cílem homosexuálních aktivistů, kteří ve svém entuziasmu projevují šokující bezohlednost při pronásledování lidí za údajné ideozločiny. [1]

Nic z toho nebude pro většinu z vás novinkou, radikální přebudování našich společenských struktur však začíná ovlivňovat křesťanská společenství způsobem, který stále více zasahuje až do rodin. Skutečnost je taková, že státní školy v celé Kanadě (a na mnoha místech Spojených států) začínají zavádět sexuální výchovu, která přímo odporuje přesvědčení mnoha tradičních komunit – a vlády začínají nevraživě sledovat křesťanské a soukromé školy jako nevítaná útočiště odlišného myšlení a výchovy. A je to ještě horší: křesťanští rodiče a pěstouni stále častěji zjišťují, že jsou kvůli svým názorům „nevhodní“ k adopci nebo přijetí dětí.

Za několik uplynulých let jsem mluvil s mnoha potenciálními adoptivními rodiči a pěstouny, kteří byli kvůli svým názorům na sexualitu buď otevřeně odmítnuti, nebo jinak přišli na to, že náhlé a okamžitě zamítnutí následovalo bezprostředně poté, co jejich postoje vyšly najevo. Křesťanským rodičům se často kladou přímé otázky s cílem zjistit, zda se dosud drží křesťanských zásad, a zřetelně se jim naznačuje, že odpovědi nevyhovující současné progresivní ideologii povedou k tomu, že budou shledáni nevhodnými k péči o děti.

Bolševická revoluce a zrada církevních představitelů

Bolševická revoluce v Rusku 7. listopadu r. 1917 otevřela dveře nejhrůznějšímu teroru a nejstrašnější masové genocidě v dějinách. Jen umělý hladomor na Ukrajině a v Povolží ve 30. letech si vyžádal životy 5-8 milionů lidí. Oběti se počítají během necelých sta let existence tohoto satanského systému na více než 100 milionů osob, mezi nimiž podstatnou část tvoří věřící křesťané, pravoslavní a katolíci.

Je známo, že Katolická církev, především papežové, komunismus ostře odsuzovali. Už bl. Pius IX. r. 1846 ve své nástupní encyklice „Qui pluribus“ pranýřuje ideje socialismu a komunismu jako zvrácené, což opakuje ještě v řadě dalších dokumentů, zejména v „Syllabu“ z r. 1864. Prohlášení odsuzující marxistický komunismus vydal i jeho nástupce Lev XIII. v encyklice „Quod apostolici muneris“ r. 1878 označuje jej označuje za „smrtelnou nákazu“. Bylo to krátce po povstání pařížských komunardů r. 1871, kdy revolucionáři zavraždili mimo jiné i pařížského arcibiskupa Darboye. Nejvýstižněji se však proti komunismu vyjadřuje ve své sociální encyklice „Rerum novarum“, která odmítá jak tvrdý, bezohledný kapitalismus, tak i socialismus a komunismus. Lev XIII. připomíná nezbytnost a nezcizitelnost soukromého vlastnictví výrobních prostředků. Lvův nástupce sv. Pius X. hned ve své nástupní encyklice „E supremi“ r. 1903 varuje před nebezpečím komunismu, jenž hrozí ovládnout celý svět a nastolit hrůzovládu.

Belgická policie zatkla katolíky za modlitbu růžence v bruselské katedrále během oslav reformace

31. října 2017 (LifeSiteNews) – Podle místních médií belgická policie při bohoslužbě oslavující protestantskou revoluci v bruselské katedrále sv. Michaela a Guduly v sobotu 28. října zatkla skupinu jedenácti katolíků za to, že se tam modlili růženec.

Protestantskou bohoslužbu vedl pastor Steven Fuite, předseda Spojené protestantské církve Belgie, za „aktivní účasti“ kardinála Jozefa De Kesela, arcibiskupa z Mechelen-Bruselu, a mnoha dalších náboženských i občanských představitelů. Fuite při této příležitosti kázal a sbírka byla určena dvěma protestantským organizacím.

Po zahajovací písni skupina katolíků – deset mužů a jedna žena – poklekla na podlahu před lavicemi, zahákli se za paže a začali se modlit růženec, což Fuitemu zabránilo začít s kázáním. Rovněž rozdávali letáky kritizující akci jakožto znesvěcení.

Berlínská arcidiecéze pro potraty!

Arcibiskup Koch

Arcibiskupství v Berlíně se octlo pod palbou kritiky, protože na svých webových stránkách zveřejnilo brožuru o sexuální pedagogice, kterou poctil úvodním slovem samotný arcibiskup Heiner Koch. Nezletilé dívky jsou zde přímo vyzývány k potratu, když nechtěně otěhotní, dokonce s uvedením adres lékařů, kteří zákrok provedou. Brožura byla zkoncipována na pracovní schůzce katolických sexuálních pedagogů berlínské arcidiecéze v únoru r. 2016.  Arcibiskup Koch v předmluvě píše, že prý je nutno „seznámit čtenáře s rozdílnými názory na sexualitu“.

To vyvolalo protesty katolíků, kteří reagovali různými peticemi. V jedné z nich můžeme číst: „Arcibiskupství Berlín musí konečně přestat dávat mládeži rady, kde a jak provést potrat.“ Tiskový mluvčí arcidiecéze Stefan Förner odpověděl mimo jiné: „Vyvodili jste z textu falešné závěry, my pouze předkládáme výsledky pracovní schůzky katolických sexuálních pedagogů….“ Arcibiskupství dále vysvětluje, že prý obecně jsou otázky práce s dětmi a mládeží vždy diskutovány na principu křesťanského hodnotového systému, nelze ale se izolovat a ignorovat právní kontext, který vyznívá jinak. Tady prý ochrana lidského života od okamžiku početí není k dispozici a s tím nutno počítat.

Jak papež František zrušil peklo, očistec a nebe

Eugenio Scalfari, neoddiskutovatelná autorita italského sekulárního myšlení, se 9. října ve významném listu La Repubblica, jejímž je zakladatelem, vrátil k údajné „revoluci“ tohoto pontifikátu slovy Františkových výroků, které pocházejí z jeho častých rozhovorů s papežem:

„Papež František zrušil místa, kam se měla údajně odebrat duše po smrti: peklo, očistec, nebe. Zastává názor, že duše ovládané zlem, které nečinily pokání, přestanou existovat, zatímco ti, kteří se osvobodili od zlého, budou přijati do věčné blaženosti, kde patří na Boha.“

Hned nato poznamenává:

Poslední soud, který patří k tradici církve, tudíž ztrácí smysl. Zůstává pouhou iluzí, která dala v dějinách umění vzniknout nádherným obrazům. Ničím jiným.“

Lze vážně pochybovat o tom, že se papež František skutečně chce zbavit „posledních věcí“, jak to popisuje Scalfari. V jeho kázáních nicméně skutečně je něco, co prakticky vede k zamlžení posledního soudu a protikladného osudu spasených a zatracených.