Masarykova pochybná (ne)morální autorita
T. G. Masaryk
K jubileu 80. výročí úmrtí prvního prezidenta samostatné Československé republiky T. G. Masaryka (14. září) mu připravil redaktor Lidových novin Petr Zídek pozoruhodný dárek. „Prezident osvoboditel“, jak byl v předválečné éře nazýván, by z něj ale určitě radost neměl. Vydal totiž knihu pod názvem „Utajená láska prezidenta Masaryka“. Příloha Lidových novin 8.9. přináší její recenzi.
Masaryk, vydávaný za morální vzor čestnosti a pevného charakteru za všech situací, se zde ocitá v úplně jiném světle. Již dříve bylo známo, že udržoval od r. 1928 jako 78letý vdovec blízké vztahy s novinářkou Oldrou Sedlmayerovou. Ctitelé „prezidenta osvoboditele“ se snažili vytvářet dojem, že šlo o čistě platonické přátelství starého pána a 40leté spisovatelky. Zídek ale publikuje písemnou korespondenci obou, z níž vyplývá pravý opak. Masaryk se svojí konkubině vyznává z lásky k ní, roztouženě vzpomíná na
nádhernou noc ve společné posteli a na sexuální zážitky, které zde kvůli slušnosti nebudu vůbec citovat. Důležité a obzvlášť odsouzeníhodné na tom všem ale je, že Sedlmayerová byla vdaná a měla doma nezletilého syna. Manžel, povoláním železničář, o jejím poměru s prezidentem neměl ani tušení. Přitom Masaryk veřejně mnohokrát horoval pro počestnou rodinu jako základ státu.
Ve svém spise „Světová revoluce“ odsuzuje J. W. Goetheho za jeho poměr s mladou Ulrikou, když jemu bylo již přes 70 roků. Píše doslova: „Goethe nežil pohlavně mravně.“ Žil ale Masaryk lépe? Zloděj křičí: Chyťte zloděje! A aby tomu nebyl ještě konec, tak r. 1932 Masaryk Sedlmayerovou odhodil jako roztrženou onuci, neboť se zamiloval do sochařky Heleny Železné-Scholzové, která dělala jeho bronzovou sochu.
Legenda o „charakterním“ Masarykovi se tedy propadá v hluboké tůni. Je sice pravdou, že za života jeho ženy Charlotty nevíme nic o milostných aférách, ovšem fakt, že v parlamentě prosazoval liberalizaci zákona o rozvodech, mnoho napovídá. O příliš velké lásce k manželce také nesvědčí, že na počátku I. světové války odjíždí do exilu, ačkoliv mu doma žádná perzekuce nehrozila, a ji, těžce duševně nemocnou a naléhavě potřebující jeho fyzickou přítomnost a morální podporu, nechal úplně samotnou na pospas rakouské policii.
Masaryk byl znám jako apostata a velký nepřítel Katolické církve. Nenávist vůči ní čiší z každého jeho spisu. Historická skutečnost je přitom taková, že filozofičtí odpůrci a političtí pronásledovatelé Církve nikdy nebyli ctnostnými lidmi a morálními vzory, ani jeden z nich by se nenašel. Voltaire, Diderot, Robespierre, Danton, Saint-Just, Marx, Engels, Lenin, Trockij, Stalin, Hitler, Goebbels, Mao Ce-tung, Castro…, u nás Gottwald, Slánský atd., všichni byli dobrodružnými ničemy žijícími ve smilstvu a cizoložství, kteří mohutně lhali, podváděli, loupili majetky druhých a jako nositelé politické moci vraždili. Přesto byli propagandou svých přívrženců postaveni na piedestal jako „morální vzory“. Masaryk se stal v tomto výjimkou, jeho údajnou osobní bezúhonnost nikdo nezpochybňoval. Teď už ale ne. I na něj se vztahuje: Pronásledovatelé Katolické církve, ať už perem nebo mocenskými represemi, byli vždycky mravně zvrácenými darebáky, toto železné pravidlo platí stejně spolehlivě jako sluneční svit.
Již ale slyším námitku: Ale v Katolické církvi byli také pěkní gauneři, i ve vrcholných pozicích. Ano, jenže kdy a kde je Církev předkládala jako morální vzory? Velebila snad někdy nemravné papeže Sergia III. nebo Alexandra VI.? Nikoliv, vždycky je odsuzovala. Za vzory hodné následování dávala světce. Těm nikdo nemůže vytknout nemravné chování a lumpárny, a pokud někteří z nich svůj život dobře nezačali (sv. Augustin, sv. Marie Egyptská aj.), tak se po svém obrácení ze svých hříchů káli a stali se ctnostnými. Liberálové, komunisté, neomarxisté, genderisté a další reprezentanti protikřesťanských -ismů však kladou lidu jako morální vzory k následování nemravy nebo dokonce zločince a masové vrahy, kteří nikdy svých činů nelitovali a naopak se jimi až do konce života chlubili.
Masaryk patří rovněž do této kategorie, akorát nebyl zločincem a masovým vrahem. A nejedná se jenom o jeho stařecký sexuální skandál se Sedlmayerovou. Ve své politické a publicistické práci se neštítil podvodů a úskoků, jen když mu to přineslo kýžený prospěch. R. 1905 nazval katolické katechety „denuncianty“ jen proto, poněvadž prostějovský katecheta a básník Karel Dostál-Lutinov reagoval veřejně v tisku na almanach výstavy ateistického spolku Volná myšlenka, kde profesor tamní reálky Karel Juda líčil náboženství jako podvod. Dostál se pozastavil nad tím, jací učitelé vlastně vychovávají českou mládež. Pro Masaryka to byla „denunciace“.
Při disputaci volnomyšlenkářů s katolickými duchovními v Hradci r. 1906 se obě strany nejprve dohodly, že tématem budou důkazy existence Boží, nikoli inkvizice, křížové výpravy, katolická protireformace a další body protikatolické agitace. Katolická strana dohodu dodržela, proto se na jiná ožehavá témata nepřipravila. Masaryk ale si vzal slovo právě k těmto záležitostem, dohoda sem, dohoda tam, ukázal se tedy jako pěkný křivák.
Ve vsi Komňátka na Šumpersku zemřel místní učitel Talpa, tvrdý antiklerikál, který odmítl ve své závěti i církevní pohřeb. Jeho manželka byla ale jiného názoru. Radila se s místním duchovním Čihalem, který jí vyšel vstříc v tom, že před vlastními obřady, jež proběhly dle přání zesnulého bez kněze, vykropil alespoň hrob svěcenou vodou. Tu se ale přihnal na hřbitov místní řídící učitel Konečný s bandou výrostků, kteří kněze násilím vyvlekli ze hřbitova a přitom mu roztrhli pluviál. Konečný byl disciplinárně odsouzen za výtržnost a přeložen na jinou školu na Novojičínsko. Masaryk to ovšem intepretoval veřejně jako „narušení a nerespektování náboženské svobody“, ačkoliv mu bylo jasné, že náboženská svoboda nespočívá v násilném bránění knězi v bohoslužebném úkonu. Ze strany pozdějšího „prezidenta osvoboditele“ se jednalo o účelovou manipulaci a lež.
O údajné Masarykově „čestnosti“, tolik vychvalované a dávané za vzor v propagandě I. republiky, by mohli vyprávět Slováci. Byl to právě on, kdo slíbil v americkém Pittsburgu tamním slovenským krajanům autonomii v poválečné republice, slib ale nedodržel, a když se politický vůdce slovenského národa, katolický kněz Andrej Hlinka, domáhal jeho naplnění až na mírové konferenci ve Versailles, byl uvězněn na Mírově.
Ve výčtu Masarykových nečestností by se dalo pokračovat. Není to ale třeba, když i sami nekatolíci á la redaktor Zídek strhávají z prezidenta Masaryka masku čestnosti a mravní bezúhonnosti. Díky za to. Tím jen potvrzují jednu z historických pravd, která je vždycky spolehlivá: Zanícení bojovníci proti Katolické církvi nikdy nebyli a nejsou slušnými lidmi.
PhDr. Radomír Malý
Zajimave, jako by opravdu platilo, ze historii pisi vitezove a zaroven „…neni nic skryteho, co by nemelo vyjit najevo…“, viz. L 8/17, L 12/2, Mt 10/26, Mk 4/22. Navdavkem o „tatickovi“
http://www.spiknuti-proti-cirkvi-a-lidstvu.com/literatura/Studie_vyvolencovy_kryci_legendy_Masaryk.pdf
Hold Bozi mlyny…
Zmínil bych např. i zákon, který podepsal, zákon na ochranu prezidenta republiky ze dne 19. 3. 1923.
§ 11 říká, že trest za urážku prezidenta je vězení až do 1 roku. Super je odst. 3, kde stojí, že důkazy pravdy i přesvědčení o pravdě jsou vyloučeny.
Sám si tedy budoval kult osobnosti a je fuk, jestli to někdo skutečně odnesl vězením.
Kdo odsuzuje Masaryka,ať z jakéhokoli důvodu, si vůbec neuvědomuje nebo nechce vidět jeho zásluhy o samostatný český stát, ani jeho statečné postoje, které stokrát prokázal už jako vyučující profesor či prezident.A že měl milenku? To vůbec nic na jeho velikosti nemění. Byl vdovec a také „jen“ ČLOVĚK. To vadí jen těm, kteří na Masarykovi při vší snaze nic chybného nenajdou.
Evo, že Vy jste provokatérka a chcete pokazit povánoční období?
Nepodařilo se.
Evo, možná je potřeba zopakovat i Masarykovy zásluhy o rozpad našeho předchozího státu, Rakouska-Uherska, mimo jiné jeho vlastizradou (jako poslance). Ale je samozřejmě lepší být prezidentem na libovolně dlouho až klidně do konce života, včetně platu, než „jen“ poslancem. Při posuzování můžeme klidně hodnotit, jak který politik respektoval platné zákony – ale nakonec i Havel se dal zvolit třikrát po sobě, ačkoli ústava povoluje maximálně 2-krát…
S tím Havlem to byly dva různé státy, dvě ústavy.
Ad dva státy – takže když si president a politici zařídí změny států a ústav, tak se jim počet funkčních období „resetuje“. Jak úžasně demokratické.
K otázce Prezidenta na pražském hradě – to chcete říct, že tam Havel nebyl třikrát po sobě?
Havel byl jednou prezident Československa a dvakrát prezident České republiky. Což je samozřejmě v pořádku. Další diskusi na toto téma nevnímám jako přínosnou.
Chtěl být prezidentem jen do voleb. Pouze neřekl , do kterých. Nebylo mu trapné ještě třikrát kandidovat.
Tak za prvé jde o československý stát, ale to beru jako přehlédnutí. V této otázce se navíc neshodneme, protože ze vzniku ČSR a zničení monarchie nijak odvázaný nejsem. A za další je zde jeho dlouhodobý antikatolický postoj či jeho pasivní podíl na vítězství bolševismu v Rusku a další jiné věci, které nemusím za každou cenu hledat, jak mi a jiným Masarykovým odpůrcům předhazujete jen proto, že s Vámi nesdílejí Váš názor, který je v této společnosti vyžadován.
A to je ta chyba čas prokazal,že jako samostatný stat fungovat nemužeme,aprobo masaryk nechal najizdet četníky do obyčejnych lidi a řadu dalších špatností měl na triku
Jaké má tento apostata zásluhy o český stát?
O katolíky uctívaném císaři pánu byl podobný zákon.
To je jen obměna c. k. zákona o císaři pánu.
„Pronásledovatelé Katolické církve, ať už perem nebo mocenskými represemi, byli vždycky mravně zvrácenými darebáky“
Mezi pronásledovatele katolické církve řadíte i Masaryka. Ale odkdy se dá o člověku říci, že je mravně zvráceným darebákem? Když spáchá těžký hřích? Když nějakou dobu svého života žije v těžkém hříchu? Přece jsme hříšníci všichni. Pokud někdo zemře dřív než se stihne kát (o tom, zda Masaryk svých hříchů nelitoval těsně před smrtí, nevíme), tak můžeme napsat, že byl mravně zvráceným darebákem? Napsal byste třeba o režisérovi Umučení Krista Melu Gibsonovi, že je mravně zvráceným darebákem? Nebo jen člověkem, který má problémy s hříchem?
Řekl bych, že panu doktorovi šlo spíše o to, že všechny tyto falešné modly byla za ctnostné pokládány, přinejmenším většina z nich, a že Církev svatou často napadaly kvůli prohřeškům jedinců. Proto to neguje, tuto jejich zdánlivou počestnost.
Ad Honza Kohoutek: Přesně vystihl můj záměr Libor Roesner ve své odpovědi Vám. K tomu nemám co dodat.
Chtěl bych ale něco poznamenat k jiné věci: Pletete dohromady otázku spásy člověka (a jeho možné dokonalé lítosti těsně na hranici života a smrti) – a celkového morálního profilu. Vy sám zcela určitě – a neříkejte, že ne – označujete jednoho člověka za dobrého, a jiného za darebáka – a to na základě jeho skutků, jeho celkového mravního profilu. Zcela jiný je tedy celkový mravní profil např. sv. faráře arského, sv. Terezie Martinové z Lisieux a jejich nedávno beatifikovaných rodičů, sv. Maxmiliána Kolbeho, papeže sv. Pia X. nebo ekvadorského prezidenta Garcíi Morena – a v kontrastu s tím Voltairea, Marxe, Lenina, Hitlera i Masaryka. Masaryk se nikdy nekál za své podrazy proti Katolické církvi i jiným, nevrátil se zpět ke Katolické církvi, kterou opustil, a naopak na stará kolena žil jako smilník. Nevylučuji, že někde v poslední vteřině života litoval a tudíž mohl být spasen, jenže o tom nevíme a to nic nemění na jeho celkovém mravním profilu. Sv. Augustin se za své veřejné hříchy smilstva (i jiné) kál a napravil svůj život, což mění jeho celkový mravní profil. Masaryk toto nikdy neudělal, a smíření s Bohem, které mu nabízel krátce před smrtí františkán P. J.E.Urban, odmítl.
pro H.K.
píšete…“ Pokud někdo zemře dřív než se stihne kát (o tom, zda Masaryk svých hříchů nelitoval těsně před smrtí, nevíme), tak můžeme napsat, že byl mravně zvráceným darebákem?“….
To samé se můžeme domnívat o všech zločincích a vrazích, které uvádí dr. Malý ve svém článku ??? No to snad ne… Možná by bylo lépe napsat : TGM se choval jako zvrácený darebák ?
Ano, byl např. Hitler darebák? Může to o něm někdo zodpovědně prohlásit?
Pokud tomu dobře rozumím, nejde jen o pronásledovatele ve smyslu politickém, tedy těch, co drží reálnou moc a realizují skutečný útlak, ale na prvním místě jsou tam „filosofičtí odpůrci“ a v příkladech Voltaire. Tedy podle všeho jde primárně o nesouhlas, pronásledování je až v druhé řadě. Jinými slovy, i samotný nesouhlas je morálně zvrácený. K tomu si připočtěte, kdo je v dnešním světě autorem a/nebo zdejšími přispěvateli považován za skutečnou Církev a kdo je s jejím učením ve sporu. A právě nedávno tu přece byla diskuse, že omyl nemá žádná práva a je hříšné, tedy morálně převrácené odmítat učení Církve. Z takového pohledu je zjevné, že většinu lidstva lze považovat za morálně zvrácené, klidně budiž i darebáky, to tedy není ani nové ani překvapivé (zdejší přispěvatelé se budou lišit jen v tom, kam se navzájem zaškatulkují či kam komu spadnou p.t. Williamson, Fellay, Burke, Ratzinger aj. 🙂 ). A už vůbec není důvod, aby zrovna TGM byl v tomto výjimkou. (Ten „člověk, který má problémy s hříchem“, to je nějaký neomodernistický žargon, ne? 🙂 )
A teda praktická poznámka, přimlouval bych se za takové čtení výrazů typu „mravně zvrácený darebák“, které je vztahuje nikoli k osobě, ale k jejím viditelným činům/postojům/… Bude to praktičtější, opačný přístup, že do srdce nevidíme, by značně paralyzoval jakoukoli diskusi o hříchu. Citlivější povahy, nemohou-li jinak, si to můžou překládat třeba jako „konání dotyčného z vnějšího pohledu vykazovalo všechny znaky morálně zvráceného darebáctví“. 🙂
Stav mravne zvraceneho darebactvi je treba vztahovat k okamziku pronasledovani. V tomto bude prirovnani nepochybne prilehave, naplni takovych kritik je typicky prave vynaseni darebactvi (dnes tzv. „preferenci“) na svetlo.
A rozdil mezi hrisnikem, jimz je kazdy? To je jako rozdil mezi poznanou naklonnosti k o generaci mladsim slecinkam a mezi rozkosnickym vybiranim sve socharky. Prvni jmenovany by sahl po sochari – pokud by se vubec nechal sochat.
Zajimave je i to ohledne litovani pred smrti. Pokud k tomu doslo, mohou ho mnozi chapat jako zradce, pokud ne, jako mravne zvraceneho darebaka, pripadne si z nej vybirat – napr. zavrhnout mravni kritiku Goetha. Nebo vyhlasit nezavaznost a brat ho jako „osobnost“. Podobne dilema resili i pratele Voltaireovi. Udajne se rozhodli nepustit kneze do mistnosti s umirajicim.
Nepřátelé Církve jsou zvrácení v tom smyslu, že se hlas svědomí, který představuje Církev, snaží zlikvidovat místo, aby jej poslouchali a káli se. To je rozdíl mezi hříšností a zkažeností. Hříšný člověk ví, že je hříšný. Zkažený člověk si namluvil, že není hříšný, a usiluje zničit všechno, co by v něm mohlo vyvolat pochybnost.
Jak víte, že si Masaryk neuvědomoval, že tím, že požádal manželky bližního svého, hřeší? Třeba to věděl moc dobře.
Ad H. Kohoutek: Masaryk zcela určitě moc dobře věděl, že se chová nemravně, znám jeho spisy, kde sám – viz můj článek – toto odsuzuje např. u Goetheho. Jak si to ospravedlňoval před svým svědomím, nevíme. Tím ale hůže pro něho před Božím soudem.
Nemohu to vědět, ale právě onen boj, který Masaryk sváděl s Katolickou církví, podporuje tuto myšlenku. Jinak zkažený člověk také v hloubi srdce ví, že hřeší, protože hlas svědomí nelze zcela umlčet, na rozdíl od klasického hříšníka se o to ale vehementně snaží.
Masaryk byl politický a morální darebák, který tak nenáviděl katolickou cirkev, źe vyhlásil pryč od Říma a založil si svoji československou církev. Jeho rod je vymazán z mapy. Sám Honza Masaryk říkal, že nechápe, proč je rod Masaryků tak osudem pronásledován. Doslova řekl Do“mmerung Masaryků. To, že se válel o téměř 40 let mladší ženou je dokazuje jeho odporné pokrytectví. Masaryka si vubec nevážim, byl zednář a odpadlík.
Československou církev založil Karel Farský. Masaryk s ní neměl nic společného. Stal se evangelíkem, i když mu rámec reformované církve byl těsný. Ovšem víru v Boha nikdy newztratil. naopak – vždyť jeho krédem bylo : Ježíš – ne Caesar“.
Jeho mottem bylo i „Tábor je náš program, a ne Řím.“
Ne evangelíkem, ale špinavým heretikem. Nazývat špinavé heretiky evangelíky je urážkou evangelia.
To bylo politicke heslo, slo o Habsburga. Co se tyce jeho naboznosti, tak kupr. na jedne strane hovori o svem odporu k predstave, ze by se mel po smrti rozplynout v jakesi Jedno, na druhe strane hovori o rekneme velmi specifickem Jezisi. Ten byl mozna velky eticky ucitel, ale ze by zvitezil nad smrti…
Taky je ale treba pamatovat, ze to byl clovek uskocny. Americke prednasky, ktere se tiskly na pocatku stoleti, u nas mohly vyjit az za desitky let. Hovoril tam totiz pred cizim publikem, otevreneji…
Cili nabadal bych k velke opatrnosti.
A druhým dechem dodával: „Říkám Ježíš, ne Kristus…“
Ad Hana Farná: Ano, paní doktorko, Masaryk tímto patetickým zvoláním končí svůj spis „Světová revoluce“. Jenže pozor! On nevěřil, že Ježíš je Bůh, že konal zázraky a vstal z mrtvých. Pokládal jej za pouhého člověka, vynikajícího mudrce a náboženského filozofa, ale ne za Boha. V rozhovoru s Karlem Čapkem (Hovory s TGM) a s Emilem Ludwigem otevřeně říká „Ježíš, ne Kristus“ (tedy ne Mesiáš, Spasitel), nota bene vedl o tom již před válkou novinovou polemiku se samotným evangelickým farářem Janem Karafiátem (autorem Broučků), jemuž otevřeně odpověděl v časopise Naše doba: „Pro pana faráře je Ježíš Bohem, pro nás pouhým člověkem.“ Heslo „Ježíš, ne Caesar!“ nic ve skutečnosti neříká, i když zní vznešeně. Ježíš (Jehošua) bylo běžné židovské jméno, těch bylo v době Spasitelově mnoho, ale Ježíš Kristus, Boží Syn a Spasitel, byl pouze jeden jediný.
Masaryk byl unitář, nevěřil v Božství Pána Ježíše Krista. V Boha asi věřil, ale ne křesťansky.
Ad br. Tomáš T.O.P: Jen malinké upřesnění: Masaryk nebyl unitář, unitářkou byla jeho žena Charlotta, on sám byl nominálně údem evangelické reformované (tudíž kalvínské) církve. O jeho absolutní nekonsistenci v náboženských otázkách svědčí jeho svědectví E. Ludwigovi, že se stal věřícím této demnominace, a dodává: „…i když Kalvín je mi osobně cizí….“ Proč tam tedy vstupoval? Pravdu ale máte v tom, že vnitřně přece jen smýšlel unitářsky, neboť prokazatelně odmítal víru v Božství Ježíše Krista a v jeho zázraky.
V Ludwigových rozmluvách říká Masaryk o Ježíši Kristu: „Ježíš, neříkám Kristus, byl člověk, prorok…“ Masaryk sice věřil v osobního Boha a v existenci nesmrtelné duše, ne však v Boží Trojici a v božství a vykupitelskou úlohu Ježíše Krista. Pak ale vzniká otázka, jestli je možno ho považovat za křesťana?
http://www.stjoseph.cz/taticek-masaryk-o-tzv-judove-afere/
Přečtěte si toto – jedná se o dobový text – a je výmluvný (je toho k dohledání víc, co spojuje Masaryka s československou „církví“ husitskou): http://www.htf.cuni.cz/HTF-540-version1-kovar_masaryk_a_ceskoslovenska.pdf
Popiral Kristovo bozstvi.
Z ,,Evangelické církve ,, byl odejit pro nekřesťanský život a postoje .
O tom málokdo ví, a oni se k tomu tak nějak nešíří!
Masaryk se hlásil (nevím jestli oficiálně) k unitarismu jeho manželky , což ho vylučuje z rámce křesťanství .
Dle jeho poměrně primitivního mudrování ( byl filosofem asi jako Václav Havel dramatikem a myslitelem) lze celkem snadno vyvodit , že oním Ježíšem ve svém slavném výroku myslí někoho lautr jiného, než o kterém závazně učí Církev svatá !
p.s. Viz. jím používaný termín ,, historický Ježíš,, !
Ano Masaryk byl špatný člověk, dokonce i komunista
V kyjevě v roce 1917 prohlásil: ,,Řekl jsem spojencům otevřeně, nebojím se vítězství bolševiků, bolševická vláda je komunistická, demokratická“
Z tohoto důvodu bych místo : Chodák „tatíčk“ Masryk
Bych radší zvolal : Sláva Císaři
Proč lidé podléhají charismatickým osobnostem ( Václav Havel, KG Jung a další)? Charisma se může šířeji interpretovat i jako okouzlovat… Doslova, jako by své příznivce očarovali a zbavili je soudnosti, takoví nadšenci nejsou schopni posoudit realitu, morální vlastnosti svých vzorů a obdivují pouze určitou genialitu, kterou tito „charismatičtí svůdci“ (spíš než vůdci) oplývají a argumentují …vždyť nikdo není svatý a pod.
Podle ovoce poznáš je…to zde platí stoprocentně.
Já si myslím, že jsem tolerantní, jenom mi vadí když se tyto osobnosti vynáší jako duchovní vzory a nemají na to.
Ďakujeme pán doktor! Vaše komentáre vždy povzbudia ku katolíckej hrdosti. Odhaľujete nekompromisne pravdu. A koľko toho ešte čaká na odhalenia na poslednom súde! To bude prekvapení! Tých krásnych a nečakaných i darebných a smutných. Vytrvajme – stojí to zato. A prestaňme vzhliadať k falošným ikonám! Máme svoje katolícke a poctivé!
Osobitná vďaka, že ste neopomenul ani Slovákov, ktorým bolo v rámci republiky ukrivdené a ktorých vedenie podviedlo. Tak si už na začiatku zarobili na rýchly koniec. Clevelandská a hlavne Pittsburgská dohoda bola označovaná za podvrh myslím, že i samotným Masarykom. Preto ju nakoniec do ČSR Slováci doniesli a verejne ju na slávnostiach v Nitre ukázali ľudu – známa forografia – dá sa nájsť na nete.
Asi by bolo zaujímavé venovať sa i téme stratených peňazí z USA, ktoré Slovenská liga v USA vyzbierala na ČSR. Z toho sa mal zodpovedať Beneš – osobne ho obvinil samotný Štefánik, že po návrate do ČSR si ti Beneš zodpovie. (On ich prešustroval) Ale so Štefánikom sa už po vojne nerátalo. (iste – on nebol katolík) a to bola i jeho tragédia, lebo bohužial on sám uviedol Masaryka do slobodomurárskych kruhov (sám člen) vo Francúzsku! Ale nakoniec dostal od nich takú odmenu akú dostal – Potvrdilo sa – slúž diablovi – peklom sa ti odmení.
Kedy sa bude búrať ďaľší mýtus – prezident BUDOVATEL?
Myslím, že by si české dejiny zaslúžili veľkodušnejšie súdiť prezidenta Háchu i nášho prezidenta Tisa.
Bohužiaľ oni boli katolíci (jeden dokonca kňaz) a to svet neodpúšťa.
Ale všimli ste si – keď ide do tuhého – ratujú národy katolíci, aj za cenu obeti vlastnej cti, mena a života. Kde sú vtedy všetci humanisti a pokrokári?! (Kde je ten pán, co měl plán?!)
Masaryk nebyl katolík, z Církve vystoupil, tak na něj dávat katolická měřítka je jistě možné, ale ne úplně přesné. Myslím, že dostatečné je to, že se k němu jako k mravní osobnosti příliš nehlásí ani dnešní husité a evangelíci …
Čekal bych ale v článku o Masarykovi a jeho osobnosti také zamyšlení nad jeho formací v mládí, kterou měla v rukou katolická Církev, a nad osobou jeho nejoblíbenějšího kněze – Filipa Satory, několikanásobného otce nemanželských dětí, který bohužel zemřel na předávkování alkoholem … Myslím, že i tato osoba měla veliký vliv na Masarykovy názory a postoje. Zvláště, když pravdy víry podávala v rovině – tomu věř, o tom nepřemýšlej!
Neprestavam se divit, s jakou rozkosi kydate hnůj na Církev a její sluzebniky. A to ne fakty, nybrz smyslenkami. Nic z toho, co tvrdíte v udajnem vlivu nedobreho kněze na Masaryka, se totiž nedá objektivně prokázat. Stále také bojujete se svobodnou vůli kazdeho jednotlivce, vidte?
Zkratka zasmradit a pak se za bukem smát těm naivum, kteri jeste vidí černou a bílou, nikoli Halikovy odstíny šedi.
Milý pane Alberte, že Vy nevíte, to neznamená, že to tak nebylo. Také další příspěvky, včetně pana Malého, to nepopírají. Ale chápu, kdyby to napsal někdo jiný, ani nemrknete, a bude to pro Vás pravda pravdoucí. Pokud se snaze zahlédnout pravdivý obraz minulosti u Vás rovná kydání hnoje, je to Vaše rovina pohledu. Přeji Vám krásný den!
Která měřítka, která na Masaryka článek klade, jsou specificky katolická? Cizoložství, lež, pomluvy a nactiutrhání a porušení slibu se příčí přirozenému zákonu, ne nějakým „katolickým měřítkům“.
Ad Jaroslav klecanda: P. Fr. Sátora byl ve skutečnosti nešťastný a vnitřně odpadlý kněz. Mladý Masaryk mu ministroval, využíval jeho knihovnu a vedl s ním debaty. Sátora na něj přenášel svoji věroučnou skepsi a právě toto bylo jednou z příčin Masarykovy pozdější apostaze. Dočtete se o tom v knihách rozhovorů, které vedli s Masarykem Čapek i E. Ludwig.
To „nepremyslej“ ma dve roviny, prvni se tyka Zjeveni a principem zjeveni je skutecne predani neceho, k cemu se nelze dovypremyslet. Jinak by to nebylo zjeveni. Velmi to vadilo uz kdysi, kdy se rikalo, ze zjeveni je jenom zkratka, ze je uzitecne, ale je mozne, byt za delsi dobu a s vetsim usilim, dobrat lidsou silou k temuz. Jako neprilis duvtipne to bylo jasne hned, dnes pouha evindence katastrof dotvrzuje totez. Druha rovina se tyka viry a tam „nepremyslej“ jen jako nejnizsi, skoro banalni stupen. Vyssi stupne pozaduji take rozum a premysleni.
Ono to bylo jinak. Onen kněz Masarykovi nepředával pravdy víry, protože se s nimi vnitřně rozešel.
Milý pane Tomáši, Filip Satora byl morálně hříšný kněz, ale zcela jistě ne apostata. Chápu, že Vám jedno splývá s druhým, a tím máte vše náramně jasné.
Filip Satora se do konce svého nešťastně žitého života považoval za pravověrného kněze, a jako takového ho vnímala také Církev, byť v osobách jeho představených věděla o jeho hříšnosti. Bohužel, tato rozpolcenost byla jedním z motivů, proč Masaryk začal pochybovat o víře, nauce Církve, duchovním životě, mravnost, morálce dle nauky Církve – a pak to všechno odvrhl.
Přeji Vám krásný den!
Bratře Tomáši, pletu se, nebo jste skutečně členem Laického sdružení svatého Dominika a nikoli Třetího řádu kajícníků svatého Dominika – T.O.P.?
Mohl byste, prosím, užívat zkratku, která vám náleží – LSSD a nemást diskutéry zkratkou, na níž nemáte nárok?
Děkuji
http://laici.op.cz/terciari-laicka-sdruzeni-sv-dominika
Je zvykem, že dominikánští terciáři, mezi nimiž marně hledám nějaký Třetího řád kajícníků svatého Dominika, užívají za jménem zkratku III.OP nebo T.O.P. Není to zcela oficiální, ale je to běžná praxe. Určitě mám na tuto zkratku větší nárok než člen nějakého samozvaného bratrstva.
Budete spokojen, když se budu označovat zkratkou, na kterou mám nárok zcela oficiálně T.O.S.D.?
A ještě něco k článku – zaníceným bojovníkem proti Církvi byl jistý Saul. Jeho pracovním úkolem bylo Církev zničit, a velmi se o to snažil. Myslí si autor článku, že nebyl „slušným člověkem“? Podotýkám, že sám Saul si to později nemyslel …
Aby nebylo pochyb, mravně a morálně slušných oponentů bychom jistě moc nepohledali, ale generalizovat a paušalizovat je vždy nebezpečné …
Jo, jo, vždycky si také při rozhorlení všech spravedlivých vzpomenu na čtyři věci: na jmenovaného Pavla, na to, že kdo stojí, má dát pozor, abys neupadl a upozornění na to, že poklad víry máme v hliněné nádobě…(a že každý má napřed koukat na sebe a pak házet kamením)
Nesmí se upozorňovat na hanebnosti a svrhávat falešné modly podle Vás?
Ale jistě že smí,dokonce může hodit jako bezhříšný první kámen…
Takže se Masaryk obrátil, uznal svou chybu, vrátil se do Církve, kál se a začal katolickou Církev všemožně podporovat? Pokud ne, nějak ve Vašem příměru chybí tertium comparationis.
Čtěte, prosím, s porozuměním text, který je úplně o někom jiném…
A ještě ad J.K.: Právě to, že Saul byl slušným člověkem i v době, kdy se podílel na pronásledování křesťanů, mu pomohlo k obrácení před Damaškem. Kdyby byl otrokem hříchu, mnohem hůře by toto mimořádné Kristovo zjevení akceptoval. Saul se obrátil, stal se apoštolem Pavlem, takže o čem je řeč, proč tento nelogický argument?
Milý pane Malý, Vy jste napsal: „Zanícení bojovníci proti Katolické církvi nikdy nebyli a nejsou slušnými lidmi.“ Paušalizování a generalizace. Proto jsem si dovolil připomenout například Saula. Přeji Vám krásný den!
Ad J. Klecanda: Na svém přesvědčení, že „zanícení bojovníci proti Katolické církvi nikdy nebyli a nejsou slušnými lidmi…“, si stojím a trvám. Tato generalizace plně odpovídá pravdě. Jste schopen uvést nějaký opačný případ, který by tuto „generalizaci“ zpochybnil? Prosím, čekám na to. Uvedl jste dosud pouze Saula, jenže to je zcela „mimo mísu“, neboť Saul už v raném věku konvertoval. Uveďte jiné postavy.
Milý pane Malý, pokusím se. Napadá mě tak z otočky například sv. Edmund Kampián, John Henri Newman a různé osobnosti z „Oxfordského hnutí“. Různé osobnosti z okruhu těch, které k životu v Církvi přivedl sv. Klement Maria Hofbauer – původně protestanté, či svobodní zednáři různé provenience, proti církevní, ale snažící se o osobní zbožnost …
A ještě jedna veliká osobnost, moc rychle jsem to odcvakl: sv. Terezie Benedikta od Kříže (Edith Steinová) a její pozdější ovečky z „špýrské skupiny“ . Nechci zahlcovat.
Píši jen o těch, u kterých známe jasně protikatolické postoje a zároveň snahu o pravdivost života, jež je nakonec dovedla do Církve.
Ad J. Klecanda: Výborně, toto je nádherný gól do vaší vlastní branky. 1) Ti všichni konvertité, které jmenujete, byli původně protestanty nebo židy, jenže to neznamená, že tím automaticky byli „zanícenými bojovníky proti Katolické církvi“. Pokud jste četl můj článek pozorně, tak mám na mysli i n i c i á t o r y protikatolického boje, ať už propagandou nebo politickými represemi, ne lidi, kteří pouze nebyli katolíky a jako protestanté, židé atd. chovali předsudky proti katolické víře. Mám na mysli Voltaira, Marxe, Lenina atd. a to hlavně z toho důvodu, že byli a jsou vydáváni propagandou za morální vzory, rovněž tak Masaryk. 2) I kdyby ale byli před svou konverzí zařaditelní mezi „zanícené bojovníky proti Katolické církvi“, tak jestliže žili navzdory tomu ctnostně, tak právě to jim výrazně pomohlo k přijetí Kristovy pravdy, u sv. Edithy Steinové je to naprosto markantní, pokud znáte její životopis. 3) Odpadlíci a „zanícení protikatoličtí bojovníci“ á la Votaire právě proto, že žili nemravně a nebyli ochotni svůj život změnit, nekonvertovali.
Milý pane Malý, gól do vlastní branky si dáváte Vy sám. Kdyby jste v té původní větě napsal termín „iniciátoři“, pak bych neměl námitek. Vy ale tento termín používáte až jako zúžení množiny, aby jste obhájil svůj výrok. Zrovna tak je jasné, že Váš výrok sedí na tu výčtovou množinu jmen, které ve svém článku uvádíte. V těch generalizujících větách ale nějaké omezení množiny vztažení chybí. S upřesněním, které podáváte, se rád ztotožňuji. Přeji Vám krásný den!
Ad J. Klecanda: No, nejsem matematik, s těmi „množinami“ a „zúženými množinami“ na mne moc nechoďte, nerozumím tomu. Shrňme si to tedy: Opakuji, co píši ve svém článku: „Zanícení bojovníci proti Katolické církvi nikdy nebyli a nejsou slušnými lidmi.“ Za tím si stojím. Vy jste protestoval proti mé údajné generalizaci a paušalizaci, a jako argument jste uvedl několik osob, které později konvertovaly, což je argument pro mé, nikoli Vaše tvrzení. Proč neuvedete ty osoby, které nekonvertovaly, setrvaly v této své nenávisti proti Církvi až do smrti – a přesto byly „slušnými lidmi“? To by teprve byl korektní a pádný argument. Vy však takové nejste schopen uvést, protože neexistují, tudíž se ve své „generalizaci“ nemýlím.
Já bych se nebál být poctivý, ano, na konci článku píšete „nikdy nebyli a nejsou slušnými lidmi“, ale uvnitř článku je výrazně ostřejší formulace, navíc pozitivní, která čtenáři vysvětlí, když nebyli slušnými lidmi, čím tedy byli: „byli vždycky mravně zvrácenými darebáky“. Myslím, že férovější a výstižnější je ten druhý citát.
Jak je to třeba s Janem Husem, z čeho přesně se odvozuje jeho mravně zvrácené darebáctví? Z toho, že nebránil svým následovníkům v násilí? I pokud by v tomto měla spočívat ta mravní zvrácenost, je otázka, nakolik to soudit dnešními měřítky, když tehdy přece všichni věřili, že kdo stojí na druhé straně barikády boje o Pravdu, není hoden života (na což ostatně i sám Hus nakonec doplatil). Nebo byl darebákem proto, že nekritizoval dostatečně krále, protože neodporovat aktivně hříchu znamená schvalovat jej? Inu, budou to hodně přísná měřítka, aby se pravidlo udrželo. Ale to bylo zjevné od začátku, tak aspoň pan Klecanda uvidí, zač je toho loket a kolik je mezi námi mravně zvrácených darebáků. 🙂
Milý pane Malý, uvádět ty, kdo zůstali v postoji nenávisti nebo zatrvzelého odmítání zjevně poznatelného dobra, konaného Církví, jsem nepovažoval za přínosné, protože by tu nebyli uznáni za „slušné“, když se přece na své životní cestě „neobrátili“. Paradigma! Přeji Vám krásný den!
Domnívám se, že se mýlíte, pane doktore. Kupříkladu kvakery lze považovat za bojovníky proti pravé Církvi a přesto se jednalo o osoby slušné, prosté mravních výstřelků.
Ad fr. Albert: Kvakeři rozhodně původně nebyli „zanícení bojovníci proti Katolické církvi“. Neodtrhli se od ní, nýbrž od anglických presbyteriánů, čili protestantů, byli tedy zanícneými bojovníky především proti nim. Dnes ale už dlouhou dobu je i jejich původní „čistá víra v Písmo sv.“ rozmělněna tak jako u většiny protestantů, nevěří v zázraky Kristovy, manželské nevěry a sňatky po -xté pro ně nejsou problémem atd.
Za nejzanícenějšího bojovníka proti katolické církvi je na těchto stránkách považován papež František. Jak se v jeho osobním morálním profilu projevuje zvrácené darebáctví?
Masaryk zemřel nekající,proto je zvrácený hříšník
To Vám zjevil kdo?
Těsně před smrtí u něj byl páter Urban, který nikdy neuvedl, že by jej zaopatřil svátostmi, kdyby tomu tak bylo, určitě by to nezatajil. Jediná možnost pak je, že dostal od Boha tu milost, že poznal své hříchy těsně před odchodem na onen svět.
Těsně před smrtí? Masaryk byl několik dní v bezvědomí, jak s ním mohl komunikovat?!
Víte dobře, jak jsem to myslel.
To bohužel nevím, proto se Vás na to ptám. Podle svědectví nejbližších byl Masaryk několik dní v agónii nebo v polobdění, kdy, podle nejbližších, je vnímal, ale už s nimi slovně nekomunikoval, maximálně v nesouvislých útržcích vět … Pastorační výraz „těsně před smrtí“ v sobě nese významově hodiny před úmrtím člověka, případně dny, pokud proces umírání trvá takovouto dobu. V dnešní době by termín „těsně před smrtí“ mohl zahrnout dobu pobytu umírajícího v hospici, nebo po propuštění z nemocnice z výhledem úmrtí pacienta … Masaryk byl v Lánech připoután na lůžko, poslední dva měsíce u něj nikdo, kromě blízkých, ošetřujících, manželů Benešových a vládních činitelů nebyl …
Takže páter Urban u něj byl, když byl nepřítomný, to chcete svým příspěvkem vyjádřit? Proto nereferoval o jeho obrácení? Proto byl TGM pohřben v obřadu Jednoty bratrské? Protože jinak nevím, oč Vám jde.
Já psal o ne/svědectví pátera Urbana o Masarykově obrácení, poté jsem uvedl, že nikdo z nás neví, co se dělo potom v Masarykově mysli.
Masaryka neuznavam a jsko verici clovek a monarchista ho beru jako strujce vseho co nasi zem po roce 1918 potkalo.
A jak se prosím, jako monarchista díváte na svévolné zásahy Habsburků a jiných monarchů do života Církve? Takový „kostelník církve“ Josef II. zrušil víc klášterů, než jich pak už komunisté obsadili v roce 1950 …
Josef byl řízlý osvícenstvím, ve své radě měl plno zednářů. Monarchismus neznamená nesmylné adorování všech monarchů.
Když se Vám nelíbí monarchismus tak byste si mohl položit otázku o kolik je dnešní demokratické zřízení lepší než habsburská monarchie.
Naše vláda zakazuje a ruší kláštery, jmenuje nové biskupy, ruší náboženské spolky, uzavírá církevní školy, zabírá majetek Církve?
To uz dnes neni zapotrebi. Posledni drobky krestanske civilizacni formy, za masarykovsko-benesovskeho socialismu jeste trpene, byly definitivne smetene po valce.
Charakter dneska je neco trochu jineho. Stret bezi na katolickem uzemi, stranka kulturni je definitivne „zabezpecena“ jednotnou moci duchovne-politickou.
Výborně! Takže svým příspěvkem a svým postojem schvalujete případný zákaz FSSPX na území ČR, zákaz různých laických sdružení podporujících Odpor, a třeba zrušení tohoto (a mnoha jiných) webů! To je dost hustá idolatrizace státu.
Masaryk byl účelový privi/legovaný konstrukt. Dnes bychom řekli shabesgoy či ještě lépe v newspeaku politických loutkařů „broučínek“. Údajně pod vlivem Masarykovo pojednání o Sebevraždě si sáhl na život jeho židovský student. Kupodivu měl chudičkému Masarykovi odkázat (na tu dobu závratných) 60.000 zlatých, což mladíkovi zámožní rodiče obratem vyvrátili. Masaryk se nezastavil a u soudu na rodině vymohl 54.000 zlatých. Za tyto Judášské sheqelim koupil svému bratru Ludviku Masarykovi mj. tiskárnu a od toho momentu se (konečně) stal Masaryk „opinionmakerem“, který začal sprchovat publikum svými spisky.
I Havel si pomohl prodejem Lucerny STBáku Junkovi z Chemapolu a následnou „malou domů“, která mu vynesla „double“.
Oba případy se offßourně účetně pojmenovávají „Kreativní nadotování pokladny“. Někdo generuje falešné cesťáky. Masarykové, Havloidi a jejich Loutkáři žonglují se sugescemi sebevražd, cinklými závěťmi, restitucemi, vratkami nemovitostí za „double“.
V marastu se zmítáme nikoliv po kolena, ale až pod nosní dírky. Zároveň to ale markeruje sílu i slabost Masarykových i Havloidních Loutkářů při zrůdných hrách, které generují stovky milionů mrtvol, bídy, krizí a toxických po/travin hrami na našich autocensurně kolektivně shrbených zádech. A přitom by stačilo jediné: Přestat se autocensurně hrbit a srovnat si vlastní hřbet – ten náš. A jejich nekonečná hra – generovaní novych a nových „kreativně nadotovaných“ shabesgoyim/broučínků či žongl politickými recykláty, by nadobro skončila, nicht wahr??
To skoro zní, jako by za život toho židovského studenta měl být Masaryk nějak zodpovědný (a ještě s nějakými zištnými úmysly). Jinými slovy to skoro zní, že blábolíte úplné a zjevné nesmysly, protože Masaryk v knize sebevraždu označuje za následek vlastní vinou přivozeného zoufalství a sebevrahy za nemravné. Je to tedy obvinění stejně absurdní, jako by někdo třeba vinil Církev za hříchy světa, protože přece ve svém učení brojí proti hříchu (nemluvě o tom, že odkazovaný majetek přijímala i od hříšníků).
Ďakujem (aj v mene mnohých Slovákov).
Pravda nás oslobodí!
Musíme vidět věci také v kontextu. Přes veškerou úctu k bl. Karlu Habsburskému a konstatování o rozpadu Rakousko-Uherska jako neradostné věci, považuji „první republiku“ za ostrov míru, svobody a prosperity ve střední Evropě. Pokud hodnotím Masaryka jako státníka, převažují jednoznačně pozitiva: Když srovnáme jeho historickou epochu se jmény vrstevníků, kteří „vedli“, nebo „působili“ v okolních národech – Namátkou – Lenin, Stalin, Hitler, Béla Kuhn, později Stepan Bandera, či Ante Pavelič…(čímž je nechci stavět na stejnou úroveň:)…..vidíme rozdíl!
Masarykovi legionáři nevedli v Rusku vyhlazovací válku, v ČSR nebyly koncentrační tábory, byl zde skutečný svobodný, parlamentní systém, Masarykovi prý za první války nabízeli, že by mohl být – v případě pádu Rakouska – diktátorem, což on odmítl.
…
Církev katolická se, navzdory protiklerikální propagandě, po celých 20 let existence republiky těšila svobodě. Národnostní otázka byla v republice řešena relativně v klidu. Bez etnických čistek, teroru, krevní msty a vyhlazování. Neexistovalo pronásledování Židů.
Masaryk byl proti legalizaci umělých potratů, nikdy nedal milost odsouzenému za „vyhnání plodu“. Dokonce byl i proti antikoncepci.
Pro-rodinný étos byl součástí prvorepublikové ideje. Po svatováclavských slavnostech v roce 1929 byla snaha ze strany Masaryka zlepšit vztah ke katolické církvi.
Masaryk podle všeho -(doufám:)- patrně nebyl svobodným zednářem. (pouze se uvádí, že krátce před 1. válkou byl nakrátko členem jakéhosi spolku, odvolávajícího se na „templáře“, jehož hlavní činností byl boj proti alkoholismu:).
Ani výtky k osobnímu životu z něj těžko mohou udělat „darebáka“:). Samozřejmě těžko může být dáván v tomto asi za vzor, svatořečen těžkou bude:))), nicméně „projekt první republika“, na němž měl opravdu lví podíl, můžeme hodnotit – relativně – „se ctí“.
….
Nelze vyloučit, že život TGM završila sv. zpověď (i když tady je pramen velmi slabý)
Pax
Jan
zednář není schopen sám o sobě účinné lítosti, kor když prostředí kol něj vytváří démon a ten nedovolí změny, podívejte se jaký měl pohřeb, to samé Havel
Moje babička katolička, absolventka církevního učitelského ústavu, nemohla za první republiky několik let najít místo, protože odmítla vystoupit z Církve. Církev se svobodě těšila, tak jako se jí dosud těší v demokratických zemích Západu, to ale zdaleka neplatilo pro jednotlivé katolíky, jako to pro jednotlivé katolíky stále častěji neplatí dnes. – Co se rozpadu Rakouska-Uherska týče, první republika svou existenci zahájila mohutným vyvlastňováním: rodině císaře Karla byl zabaven osobní – nikoli korunní – majetek (např. zámek v Brandýse nad Labem, který si koupil) a ČSR odmítla za něj vyplatit náhradu, jak byla povinna podle rozhodnutí Konference velvyslanců, čímž vdovu Zitu (neboť císař Karel zemřel v exilu na Madeiře v roce 1922) s osmi malými dětmi odsoudila k životu v bídě, před níž je zachránila jen dobročinnost příbuzných a bývalých poddaných. Dalšími oběťmi byly děti Františka Ferdinanda d´Este, kteří se sarajevským atentátem stali oboustrannými sirotky a jimž republika zabavila dědictví po rodičích, zakoupené z prostředků, které František Ferdinand zdědil jako jednotlivec, nikoli z prostředků státu. Tyto děti navíc podle renunciačního aktu, který jejich otec musel podepsat, aby se mohl oženit s hraběnkou Chotkovou, ani nebyly příslušníky habsburského rodu. Tak by se dalo pokračovat ještě poměrně dlouho, Dr. Malý bude jistě souhlasit. Masaryk za to nese odpovědnost – byl v té době hlavou státu. Vyjdeme-li z jeho vlastního okřídlený citát, že státy se udržují těmi idejemi, jimiž vznikly, nelze se divit ani osudu první republiky, ani tomu, co přišlo po ní, ani tomu, co tu máme dnes.
U blah. Karla byl za vším hlavně Beneš. Jistě že kdyby Masaryk chtěl, tak by zatlačil, ale Beneš byl tím hlavním odpůrcem jakékoli pomoci císařskému páru.
Ad Pax Jan: Musím upřesnit některé body Vašeho příspěvku:
a) To, že v ČSR nebyly etnické čistky, koncentrační tábory a pronásledování Židů, bylo samozřejmostí, neboť toto nebylo nikde jinde v Evropě s výjimkou bolševického Ruska a zemí, kde se komunisté zmocnili na nějaký čas vlády (Maďarsko, Španělsko), a nacistického Německa, které první uplatnilo antisemitské zákony. To, že ČSR měla tuto podobu, je především dědictvím – ať už se to komu líbí či nikoliv – starého Rakousko-Uherska, které přes své nemalé vady bylo demokratickým státem, kde také neexistovaly koncentráky, člověk se nemusel bát veřejně vyjádřit své mínění, neprobíhaly žádné etnické čistky a Židé nejenom že nebyli pronásledováni, nýbrž naopak disponovali obrovskou ekonomickou mocí. Ta forma ČSR, o níž mluvíte, je dílem nejen Masaryka, ale též jiných politických subjektů;
b) S tou svobodou pro Katolickou církev to také bylo sporné. Právě Masaryk navrhoval odluku Církve od státu podle francouzského vzoru (Combesův zákon z r. 1904), což by znamenalo rušení klášterů, církevních škol a zabavení (zestátnění) veškerého církevního majetku. Zásluhou tehdejší lidové strany, především jejího předsedy mons. Šrámka toto nakonec neprošlo. Obrazoborectví zahájené zločinným stržením mariánského sloupu bylo plně podporováno státními institucemi, ministr školství Habermann nařídil odstranění křížů ze škol a jejich veřejné pálení. Vandalismus proti skarálním pametihodnostem zůstával většinou nepotrestán, a pokud, tak pachatelé vyvázli jen se symbolickými tresty. Až koncem 20. let, zvláště pak po podepsání Modu vivendi r. 1928, se situace uklidnila a lze hovořit o svobodě pro Katolickou církev;
c) Masaryk nebyl tak zcela proti legalizaci potratů, v Královéhradecké disputaci r. 1906 se přimlouvá za to, aby potrat byl beztrestný v případě ohrožení života a zdraví matky a v případě deformace plodu. V atmosféře tehdejších let a tehdejší mentality bylo nepředstavitelné hájit volnost potratů tak, jak je tomu dnes;
s) Masaryk byl svobodným zednářem v letech 1900-18. Šlo o lóži tzv. „dobrých templářů“ se sídlem v Lipsku, jež zavazovala své členy mj. i k abstinenci. Po r. 1918 jako prezident chtěl být „pro všechny“, proto členem lóže formálně nebyl, nicméně zednářskou politiku prokazatelně uplatňoval (jeho nejbližší spolupracovník E. Beneš se svým členstvím v lóži netajil);
Dobrý den,
zajímalo by mě, jak to v roce 1906 Masaryk mohl myslet s deformací plodu. Tehdy byly v tomto dobré časy, nebyl ultrazvuk, takže nešel před narozením zjistit Downův syndrom a tyto děti nebyly vražděné. Jak to tedy s handicapem dítěte Masaryk myslel, když nebyl ultrazvuk? Na základě geneticky přenosného handicapu rodičů?
Ad Za život dětí: Ultrazvuk tenkrát samozřejmě nebyl, ale už začínal roentgen, jímž se dalo zjistit, že děťátko např. nemá jednu končetinu atd. Geneticky přenosný handicap rodičů také hrál svoji roli.
Ad Masarykovo legionáři –
1)nebyli to přeci vůbec Masarykovo legionáři!!! Viz Česká družina, která přísahala v Kyjevě na Svatovaclavský prapor.
2) Je fakt, že Masaryk a jeho boys ovládli politicky legie. Stejně tak je fakt, že legie začali bojovat proti bolševikům proti pokynům Masaryka, resp.jeho politických pověřenců.
3) a např. o Gajdově procesu za za první republiky ani nemluvě.
Jistě, vidět věci v kontextu, ale záleží jakém. Úspěšný projekt první republiky? stát který se nedožil ani dvaceti let a smetla ho první vážná krize? stát který fakticky vznikl a byl obnoven pouze z vůle velmocí a jejich vlastních zájmů, stát který vyhnal třetinu svého obyvatelstva, protože nebyl schopen řešit národnostní otázky ani tak, jak to činilo staré Rakousko? kde zůstal ten Masarykem hlásaný projekt středoevropského Švýcarska, když už v březnu 1919 postřílely čs. jednotky desítky německých demonstrujících, většinou žen a dětí? kde je dnes ten „československý“ národ o který se legitimita republiky opírala? A např. i jací „Masarykovi legionáři“? Jejich jednotky začaly vznikat už rok předtím, než se tatíček vůbec k „odboji“ slavně přihlásil a třeba jejich boj s bolševiky byl zcela v rozporu s jeho instrukcemi a představami. Ten kontext může být velmi široký.
Perzekuce mu v době odjezdu nehrozila, ale musel vědět, že mu bude hrozit (později odsouzen v nepřítomnosti k smrti).
Ad klikiháky: „Perzekuce mu v době odjezdu nehrozila, ale musel vědět, že mu bude hrozit (později odsouzen v nepřítomnosti k smrti).“
Tím hůře pro něj, bylo to bezohledné vůči manželce a rodině, když „musel vědět“, zvláště pak, když Charlotta byla vážně psychicky nemocná a zabývala se myšlenkami na sebevraždu.
Pane doktore, opravdu by jste se ve vašem článku neobešel bez takových výrazů jako je „pěkný křivák“? Zřejmě si to neuvědomujete, ale mnohem více než o Masarykovi to mnohé vypovídá hlavně o Vás..
Ad M. Hejn: Jestliže Vám vadí termín „pěkný křivák“, tak v tom případě musíte adresovat svou výtku samotnému Ježíši Kristu, který označil farizeje za „pokrytce“, „obílené hroby“ atd., a také sv. Pavlovi, který označil bludaře za „psy“ atd. Také to něco vypovídá o Pánu Ježíši a sv. Pavlovi?
Proč má smysl bojovat proti homosexuální propagandě a inkluzivnímu školství, což tady posazují masarykovi následovníci.
Aby tak nevypadala i naše budoucnost:
Slovenský taxikár, s 15 ročnou praxou vo Viedni, prehovoril (2017)
https://youtu.be/XbvSW5jIXxg
T. G. Masaryk především odpadl od katolické církve, jako student gymnázia. Nikdy svůj odpad nenapravil, ačkoliv bylvzdělaný a stýkal se řadou katolických kněží, také návštěva P. Silvestra Braita OP v Lánech zůstala bez viditelných výsledků, které by jinak byly nutné k platnému sejmutí exkomunikace a následnému rozhřešení. Odpad od katolické víry je jedna z největších nemarvností, která zcela převyšuje všechny jeho milostné avantýry. Neredukujme prosím mravnost na morální ctnosti, hříchy proti božským ctnostem jsou nemravnost největší.
Ad Albert: S tím odpadem od katolické víry jako největší nemravností máte zajisté pravdu, jenže argumentačně pouze tímto nikoho neporazíte a nepřesvědčíte. To uděláte pouze tehdy, když ukážete, že tento odpad má za následek i další těžké hříchy spojené s veřejným pohoršením, tudíž celkově nemravný život, neboť hříchy proti 1. přikázání nesou s sebou i další, nota bene hříchy proti 4., 5.,6. a dalším přikázáním jsou zároveň i porušením 1. přikázání, neboť staví před Boha a místo Boha jiné hodnoty, čili modly.
Ad dr. Malý: Jestli to správně chápu, pane doktore, snažíte se používáním těchto neslušných výrazů přiblížit Pánu Ježíši a sv. Pavlovi?? Nikde v Novém zákoně jsem ale nenarazil na výrok „pěkný křivák“, vy snad ano? To není totéž jako „pokrytec“.. A když jste takový expert na Masaryka, určitě Vám neuniklo,že on se k používání takových výrazů nesnížil nikdy. Když byl někým opravdu hodně znechucen,řekl jen: „Jaký to nepěkný člověk“. Takových osobností jako je Masaryk v našich dějinách mnoho nemáme. Co kdyby jste se pro změnu zaměřil také na jeho klady?
No jestli není výraz „zmijí plémě“ prakticky totéž, co pořádný křivák, tak nevím. Ale ano – i Vy se máte povinnost od Pána Ježíše učit takto nazývat ty, kteří cíleně tupí Boží Království na této zemi, pokud se chcete zvát Jeho učedníkem. Vždyť proč by tam to Boží Slovo jinak bylo? Aby se zase nějak „diplomaticky“ obešlo?
Jde mi jen o to, že Pán Ježíš nikoho neurážel, pouze naprosto výjimečně volil trochu drsnější výrazy, ale nikdy ne sprosté jako dr. Malý. A co je nejdůležitější – on mluví s konkrétními lidmi – a ty drsné výrazy jsou míněny jako diagnóza jeho oponentů, ne jako urážka. Říká jim to do očí – nesnížil by se urážet někoho, kdo je osmdesát let po smrti jako TGM a nemůže se bránit.
Ad M.Hejn: A co je na označení „pěkný křivák“ sprostého? Je to totéž, jako říci o někom, že je podrazák nebo falešný člověk, jestliže se dopustil vuči někomu podrazu. A Masaryk, jak dokládám v článku, se podrazu opravdu dopustil.
To slyším/čtu poprvé, že „pořádný křivák“ je sprostý výraz a „zmijí plémě“ nikoli. Máte opravdu velmi osobitá měřítka. Církev katolická (=křesťané) však naštěstí nemá povinnost se řídit soukromými dojmy přecitlivělých lidí.
A co je na výrazu „pěkný křivák“ sprostého? je to totéž, jako když o tom, kdo rkade, řeknu, že je zloděj, kdo podvádí, že je podvodník atd. ve svém článku myslím dostatečně dokumentuji, že Masaryk se skutečně dopustil podrazu vůči oponentům, termín „pěkný křivák“ je tedy adekvátní.
Kdyby tímto způsobem někdo tituloval Vás, pane doktore, určitě by jste to nebral jako kompliment. A nejvíc mi na tom Vašem „pěkném křivákovi“ vadí to, že ho adresujete někomu někomu, kdo je 80 let po smrti a nemůže se bránit. To je opravdu hrdinství.. Věřím tomu, že z očí do očí by jste se to neodvážil říct nikomu.
No, já jsem třeba schopen říct do očí (nejen) Vám, co píšu v komentech = že jste přecitlivělý a proto na nesprávné, akatolické cestě a trpělivě Vám vysvětlit, co s tím provést. Ale jen pod podmínkou, že se napříště vyvarujete podobných invektiv vůči panu doktoru Malému, od kterého byste se mohl učit a pochytit alespoň nějaké základy katolického vzdělání, protože abyste dosáhl vzdělání jeho, musel byste několik roků pečlivě studovat.
Jakých invektiv? Já na rozdíl od dr. Malého žádné nepoužívám, nemám tu potřebu někoho urážet.
To je pravda. Tuto svoji potřebu jste již v míře dostačující na panu doktorovi ukojil.
Kdyby podobná neuctivá slova napsal někdo třeba o Hitlerovi, taky byste se pohoršoval, že ten člověk je přece 72 let po smrti a nemůže se bránit?
(Fakt ovšem je, že do očí by se to Hitlerovi sotva někdo odvážil povědět :-))
Samozřejmě očekávám jako odpověď neprůstřelný argument: Masaryk přece není totéž co Hitler!
zkuste některé jmenovat, už se těším, abych si opravil své mínění o tatíčkovi
A přečetl jste si alespoň Hovory s TGM?
citujte ty klady
Takže přečetl jste si ty Hovory s TGM nebo nepřečetl?
citujte ty klády, i bez čtení vím že s pohledu katolíka je na Masaříkovi pouze jeden jediný klad a to že byl pokřtěn, což ale nebyla jeho zásluha
A co je tam tak velice pamětihodného?
Tak zrovna Čapkovy hovory bych jako objektivní zdroj nebral. Autorův vztah k Masarykovy nebyl nijak nekritický, navíc rukopis zredigovala či zcenzurovala slečna Alice a vyškrtala i pasáže, kde se jí jen zdálo, že mistr mluví s tatíčkem příliš lehkým tónem jaký se neslučuje s Masarykovou svatozáří. To už můžete doporučovat rovnou Herbenova Chudého chlapce, který se proslavil apod. Ale dílka podobného žánru najdete téměř na jakéhokoliv Masarykova nástupce v úřadu. Třeba Václav Havel paní Kriseové by sem vhodně také zapadl.
Nehledě na to, že nejde o autentické zápisy, ale ex post Čapkovu literární invenci, kde si to upravoval podle Masarykových slov podle svého, byť se snažil zachovávat podstatu.
Jaká dílka podobného žánru máte na mysli? Jak se kalila ocel? Nebo snad existují i Hovory s Gottwaldem? S Novotným? Nebo s Husákem? Mimochodem, četl jste Církevní dějiny od dr. Malého? Na rozdíl od tohoto příšerného článku, který je jak vystřižený z Rudého Práva se snaží být dr. Malý ohledně Masaryka alespoň trochu objektivní a mimo jiné alespoň konstatuje fakt, že komunističtí prezidenti se s TGM vůbec nemohou srovnávat – právě v kontextu té morální autority.
Jistěže existují podobné Hovory, byť je zrovna nenapsal Čapek a nejmenují se Hovory. Ale literárních chvalozpěvů podobného typu se dočkal i ten zmíněný Gottwald, Zápotocký, Svoboda,Husák apod. Ano, s Masarykem se komunističtí prezidenti srovnávat nemohou, byť takový Husák je rovněž historicky pozoruhodná postava, nicméně to o morální autoritě Masaryka, resp. jeho kultu nic moc nevypovídá a morální vzor to z něj nečiní. A to ani po přečtení těch Hovorů, které doporučujete.
Ad M. Hejn: Milý pane, můžete mi uvést citaci, kde přesně píši ve svých Círk. dějinách o Masarykovi to, co uvádíte? Marně to v této své knize hledám. O TGM píši v této práci, pokud je mi známo, pouze na str. 234, kde jej kritizuji za jeho pochvalný výrok o Franc. revoluci. Mimochodem, v době, kdy jsem psal tuto knihu, jsem ještě nestál plně na těch pozicích, kde stojím teď.
Pane doktore, kde přesně – konkrétně na které straně vašich Církevních dějin jste se TGM věnoval si po těch zhruba deseti letech co jsem je četl opravdu nevzpomenu. Mělo by to být v kapitole kde rozebíráte 510. výročí upálení mistra Jana Husa pod záštitou TGM a s tím související odjezd papežského nuncia Marmaggiho z Prahy.
Četl jsem nejen Hovory. Masarykův životní příběh je zajímavý, ale prezentovat ho jako morální vzor je nesmysl. Masarykovi nelze upřít osobní odvahu (nebo spíš ochotu jít s kůží na trh), rozhled, diplomatickou zdatnost, řečnický um, cílevědomost. To je z kladů tak vše.
Jako filosof a sociolog byl synkretista: široký záběr, žádná hloubka, plno rozporů. Kdyby nevstoupil do politiky, byl by po této stránce spíše okrajovou postavou.
Byl ovšem dost inteligentní, aby si to uvědomoval, a proto si kolem sebe pečlivě vybudoval kult osobnosti. Základ tohoto kultu tvořila póza morální autority, která ráda zaujímá provokativní postoje (RKZ, hilsneriáda) v zájmu údajné „poctivosti“. Tento trik, v podstatě hraní na Lincolna, si osvojil naprosto mistrně a lze říci, že právě ten jej dostal na Hrad.
Jeho politické projekty (především projekt Československa jako takového) byly vesměs postavené na písku. Měly určité počáteční úspěchy, protože si pro ně díky svému diplomatickému umu dokázal získat podporu vlivnějších, ale jakmile tato skončila, zhroutily se.
To, jak prázdné fráze byly Masarykovy řeči o poctivosti, čestnosti a humanismu, nejlépe ukazuje jeho postup vůči Slovákům, který se ani při největším soustředění na jeho klady jinak než jako naprostá podlost označit nedá.
To vykropení hrobu proti vůli nebožtíka je násilí samo o sobě. Zkuste si, tradiční katolíci, představit, že se nad hrobem katolíka rabín pomodlí z Talmudu.