Církevní občasník bude vycházet nepravidelně a budu se snažit, aby dobré zprávy převažovaly nad špatnými, i když to dnes není lehké a co je pro jednoho dobrá zpráva, z toho se druhý hroutí. Nemám ambici pokrýt všechno církevní dění a už vůbec ne být objektivní. Stěžovat si tudíž nemá smysl, ale samozřejmě to můžete zkusit. Píšu o tom, co mě zaujme a co jsem si ještě nikde v našem československém rybníčku nepřečetla. Že o něčem píšu, neznamená automaticky souhlas. Vždycky v textu najdete odkaz na další čtení, abyste si mohli udělat názor.

Z fotbalového průšviháře knězem

Štěstí nenašel na dně poháru, v dekoltech modelek, ve vydělávání peněz a nakonec ani v kopání do míče – a tak vyslyšel volání shora a stal knězem. Řeč je o severoirském fotbalistovi Philipovi Mulrynem, který v sobotu obdržel kněžské svěcení v dominikánském řádu. Než se našel ve víře, žil trochu jako Vladko Weiss – z národního týmu ho vyloučil trenér, když na reprezentačním srazu se spoluhráčem proflámoval celou noc. Chodil s modelkou Nicole Chapman účinkující v imbecilním britském pořadu Real Footballer’s Wives. Pak ale změnil svůj život.

Ještě než se tak stalo, prošel mládežnickými týmy Manchesteru United, ale v mužstvu nabitém hvězdami se neprosadil. Většinu kariéry strávil v Norwichi, kterému pomohl k postupu do Premier League. Než došlo k inkriminovanému průšvihu, reprezentoval Severní Irsko a jeden gól dal i Čechům. Fotbalovou kariéru ukončil v Cardiffu v roce 2008 a hned o rok později se začal připravovat na kněžství. Studoval v rodném Belfastu i v Římě. Dnes devětatřicetiletý muž byl na kněze vysvěcen v Dublinu.

Knězem se před časem stal i americký fotbalista Chase Hilgenbrinck. Nehrál americký fotbal, ale náš evropský soccer, většinu aktivních let prožil v mnohem fotbalovější Chile. Kariéru nicméně ukončil v americkém prvoligovém týmu New England Revolution. Také on měl vše, po čem zdánlivě touží každý kluk: fotbalovou kariéru, dobrý plat a krásnou přítelkyni, se kterou se plánoval oženit a mít děti. Pro kněžství se ale vzdal všeho, protože, jak přiznal, jeho srdce bylo nadále jaksi nepokojné. Na kněze byl vysvěcen v roce 2014 a působí ve státě Illinois.

Růžencem proti islamistům

Oliver Dashe Doeme je biskupem nigerijské Maiduguri, epicentra aktivní zóny islamistů Boko Haram. Před časem vyhlásil křížové tažení modliteb svatého růžence s prosbami o pomoc Panny Marie, aby učinila konec ráně islámského terorismu. Mladý prelát neváhal vystoupit na náměstí, oblečený v taláru s pektorálem na hrudi a šířil modlitbu svatého růžence s takovou horlivostí, že získal i obdiv muslimského obyvatelstva. Před dvěma roky, když se večer modlil ve své soukromé kapli před Nejsvětější svátostí, obdržel biskup nadpřirozené vnuknutí, aby svolal katolíky k modlitbě růžence proti Boko Haram. Viděl Ježíše, jak mu odevzdává meč, který se náhle změnil v růženec a slyšel hlas, který mu řekl: „Tímto bude Boko Haram poraženo!“ Prelát přijal tuto výzvu velmi vážně a oznámil: „Madona je s námi, ona nás potěší! Zahajme modlitby a zvítězíme!“

Biskup Doeme poté zavedl modlitbu růžence ve všech katolických chrámech a školách, a také k ní vyzýval v rodinách. Na dotaz Catholic Herald vypráví: „Milice Boko Haram byly všude. Nyní zmizely. Hrozba chalifátu byla zmařena díky modlitbám lidu. Růženec udělal již v minulosti zázraky při osvobozování národů.“ Jako příklad uvedl zásah Panny Marie v bitvě u Lepanta v roce 1571. Jeho diecéze byla cílem útoků islamistů po celá léta, biskup Doeme ale nežehrá. „Naše víra je neochvějná. Mohou zničit naše budovy a naše životy, ale nemohou zničit naši víru v Krista. Boko Haram je zlo, démon, a přemůžeme ho jen modlitbou,“ říká biskup a dodává: „V Evropě a Americe máte vlastní démony: potraty, homosexuální pseudomanželství a sekularismus.“

Nedůstojný způsob jednání

V rozhovoru pro německý list Neue Passauer Presse si kardinál Müller postěžoval na způsob jednání papeže Františka při svém odchodu z čele Kongregace pro nauku víry. Setkání s papežem prý trvalo pouze minutu a bylo ukončeno bez jakéhokoliv dalšího vysvětlení. „Takový styl nemohu akceptovat,“ prohlásil kardinál Müller, „při jednání se spolupracovníky musí i pro papeže platit sociální nauka církve.“

Kardinál také zmínil, že večer před úmrtím telefonicky kontaktoval kardinála Meisnera toho času pobývajícího v lázních Bad Füssing, který byl podle Müllerových slov jeho propuštěním hluboce dotčen a označil je za škodu pro církev. Devětašedesátiletému Müllerovi papež bezprecedentně neprodloužil mandát a nahradil jej třiasedmdesátiletým španělským jezuitou Luisem Ladariem Ferrerem. Kardinál Müller byl odpůrcem liberální interpretace papežské exhortace Amoris Laetitia.

Až příliš shovívavý způsob jednání

V bytě patřícím předsedovi Papežské rady pro výklad legislativních textů Francescovi kardinálovi Coccopalmeriovi se několik zdrogovaných mužů oddávalo homosexuálnímu sexu. Jedním z nich byl kardinálův osobní tajemník Luigi Capozzi. Kokainový dýchánek a homosexuální orgie v jednom přerušila policie, která pojala podezření poté, co si jiní nájemníci domu opakovaně stěžovali, že do budovy neustále v každou noční dobu přicházejí a odcházejí návštěvy. Padesátiletý Capozzi nejprve skončil na římské klinice, pak byl odeslán do kláštera a kvůli drogám čelí obvinění. Knězem je od roku 1992.

Capozziho, který měl dlouhodobé problémy s drogami (již dvakrát se předávkoval) a žil promiskuitním homosexuálním životem, dokonce Coccopalmerio navrhoval jako kandidáta na biskupské svěcení. Coccopalmerio je zastáncem liberální interpretace exhortace Amoris laetitia a vydal dokonce knihu, která měla mimo jiné posloužit jako odpověď čtyřem kardinálům. V minulosti také obhajoval změnu církevního postoje k homosexuálům. Ve funkci nadále zůstává.

Kolem Amoris přetrvává zmatek

Zmatek nejen přetrvává, ale každým dnem se prohlubuje. Kardinál Meisner se místo odpovědi na dubia dočkal kondolence. Implementace papežova vynalézavého dílka se liší stát od státu, diecéze od diecéze a farnost od farnosti. Co je v Belgii požehnáním, zůstává v Polsku těžkým hříchem. Objevují se první potrestaní kněží, kteří odmítli podat přijímání lidem ve stavu těžkého hříchu. Kardinál Caffarra jménem čtyřech kardinálů (teď už jen tří; přesněji řečeno tří vystupujících veřejně) požádal v dubnu o papežskou audienci. Je červenec a dosud mu nebyla udělena. Nedostal ani žádnou odpověď. Možná vás ale potěší, že si papež František našel opět čas na levicového novináře Scalfariho, se kterým hovořil o nutnosti přetvořit EU ve federaci.

Tradicionalisté (o)vládnou Francii

Čtvrtina všech letošních francouzských novokněží náleží do institutů, které slouží výhradně tradiční liturgii a formují své chovance v ryze předkoncilním duchu. Celkem bylo letos ve Francii vysvěceno jen 84 kněží, což je stále zlepšení oproti negativnímu rekordu z roku 2015, kdy bylo vysvěceno pouhých 68 kněží. Polovina diecézních kněží ve Francii je starší pětasedmdesáti let, sloučené farnosti zatím přežívají hlavně díky výpomoci kněží z bývalých kolonií v Africe. A tvář francouzského katolicismu se bude zřejmě výrazně měnit.

Jedenáct novokněží pochází z Kněžského bratrstva sv. Pia X., které není v plném společenství s Římem, ostatní tradicionalisté přicházejí z institutů jako Kněžské bratrstvo sv. Petra, Institut Krista Krále či Institut Dobrého Pastýře. Celkový počet tradičně orientovaných novokněží bude však ještě vyšší. Vysokým počtem povolání se může pochlubit například Communauté Saint-Martin, kněžské společenství slavící mši podle nového misálu, ale v podobě, kterou opakovaně požaduje kardinál Robert Sarah – na hlavním oltáři, zády k lidu a v latině. V současnosti má 94 kněží a 104 seminaristů převážně z Francie. Tradicionalisté směřují také do seminářů v diecézích Bayonne a Fréjus-Toulon, kde působí jim naklonění biskupové.

Výročí Summorum pontificum by slavila i Agatha Christie

Zatímco si katolický svět připomíná desáté výročí vydání motu proprio Summorum pontificum, kterým papež Benedikt XVI. usnadnil slavení mše v tradičním ritu, není od věci připomenout petici osobností, jejímž prostřednictvím v roce 1969 prosily tehdejšího papeže Pavla VI. o zachování dědictví tradiční mše dalším generacím. Většina signatářů petice nebyla katolíky, mnozí ani křesťany, dopis podepsali i dva anglikánští biskupové. Mezi signatáři najdeme taková jména jako Agatha Christie, Iris Murdoch nebo Vladimir Ashkenazy. V reakci na tuto iniciativu vydal papež velmi omezené povolení k slavení tradiční mše pro Britské ostrovy. Vžil se pro něj název Indult Agathy Christie.

A co osobnosti psaly? „Sám ritus svým podivuhodným latinským textem inspiroval celou řadu neocenitelných uměleckých děl: nejen mystické spisy, ale také díla básníků, filosofů, hudebníků, architektů, malířů a sochařů všech zemí a časů. Patří tedy všeobecné kultuře stejně jako duchovním a křesťanům. V materialistické a technokratické civilizaci, která ohrožuje myšlenkový život a ducha v jemu vrozeném projevu, tj. slovu, se zdá být obzvláště nelidské připravit člověka o slovní formy v jejich nejvelkolepější podobě. Signatáři této žádosti, která je zcela ekumenická a nepolitická, pocházejí ze všech oblastí kultury v Evropě i jinde. Rádi by, aby Svatý stolec zvážil, jak hrozivé následky by mělo, kdyby se tradiční mše nedochovala příštím generacím.“

Lucie Amálie Sulovská

S laskavým svolením autorky převzato z jejího postojáckého blogu (článek i s obrázky ZDE).