Dítě jako majetek státu
I mnozí nevěřící a lidé, kteří se o ochranu života nijak zvlášť nezajímají, zaznamenali v posledních dnech tristní výsledek dlouhé právní bitvy o život desetiměsíčního Brita Charlie Garda, který trpí vzácnou degenerativní chorobou. Ačkoli jeho rodiče sehnali peníze na experimentální léčbu ve Spojených státech, nemocnice Great Ormond Street Hospital, v níž Charlie leží, podala před několika měsíci žalobu, jíž se domáhala povolení odpojit Charlieho od přístrojů a tak ukončit jeho život. Britské soudy a posléze i Evropský soud pro lidská práva daly zapravdu zdravotníkům a rozhodly, že Charlie musí „důstojně zemřít“, což má údajně být „v jeho nejlepším zájmu“. Zdůvodnění britského soudce Francise stojí za to ocitovat: „I když rodiče mají rodičovskou odpovědnost, přednostní kontrola je svěřena soudu, který svůj nezávislý a objektivní úsudek uplatňuje v nejlepším zájmu dítěte.“ Pokud měl dosud někdo nějaké pochybnosti o tom, že v dnešní Evropě jsou děti majetkem státu – a to až po právo ukončit jejich život –, v tomto rozsudku to stojí černé na bílém.
Poté, co se v souvislosti s případem rozpoutala celosvětová smršť protestů obhájců života včetně internetové petiční akce, přistoupila nemocnice alespoň na to, že exekuci, která se původně měla konat 30.6., odloží, aby rodina měla více času se s Charliem rozloučit. K ukončení jeho života do okamžiku, kdy vznikají tyto řádky (5. července 19.00), nedošlo. Vatikánská nemocnice Bambino Gesù nabídla Gardovým, že Charlieho přijme a v tomto smyslu se také obrátila na Great Ormond Street Hospital. Ředitelka nemocnice Mariella Enoc k tomu uvedla: „Víme, že jde o beznadějný případ a že účinná léčba neexistuje. Jsme s rodiči v modlitbě, a budou-li si to přát, jsme ochotni přijmout jejich dítě na zbytek života, který mu bude dáno ještě prožít.“ Great Ormond Street Hospital nabídku odmítla; britská premiérka Theresa Mayová, kterou jménem Charlieho rodičů interpelovala poslankyně za Labouristickou stranu Seema Malhotra, odpověděla, že „si je jistá, že nemocnice zvážila a bude vždy zvažovat každou nabídku nových informací v zájmu prospěchu beznadějně nemocného dítěte“, a ač vyjádřila soucit s rodiči, intervenovat odmítla s poukazem na proběhnuvší soudní řízení.
Vyjádření církevních představitelů k této věci jsou – mírně řečeno – zarážející. Biskupská konference Anglie a Walesu nejenže proti rozhodnutí soudu neprotestovala, ale v jejím prohlášení se doslova říká: „Dnešní rozsudek Evropského soudu pro lidská práva, který definitivně rozhodl, že malý Charlie Gard nemá být dále léčen, je srdcervoucí, zejména pro jeho rodiče a rodinu. Jde o obtížný případ, všechny strany se snažily jednat charakterně a pro Charlieho dobro, tak jak ho chápou. Je pochopitelné, že si Charlieho rodiče přejí udělat všechno pro to, aby zachránili a zlepšili Charlieho život. Doufáme a modlíme se, aby po tomto rozhodnutí dokázali jako rodina v nadcházejících dnech a týdnech nalézt pokoj. Vyzýváme rovněž katolíky, aby se modlili za Charlieho, jeho rodiče a všechny, kdo o něho pečují. Dlouhá smrtelná nemoc je bohužel součástí lidské situace. Nikdy bychom neměli lidský život úmyslně ukončovat, včetně odepření výživy a tekutin, které má způsobit smrt. Někdy však musíme uznat meze toho, co lze učinit, i když musíme vždy jednat humánně ve službě nemocnému člověku, dokud nedojde k přirozené smrti.“ [1] A ještě arcibiskup Peter Smith, předseda Sekce pro křesťanskou odpovědnost a občanství (ať už to znamená cokoliv) Biskupské konference Anglie a Walesu: „Když léčba již není přiměřená možnému prospěchu pacienta, musí být zachována vhodná paliativní péče o nemocného. Tato péče musí zahrnovat poskytování výživy a tekutin, což není léčba ani lék, dokud i toto nezačne být nadměrně zatěžující.“ [2] Předpokládejme, že se tím míní „nadměrně zatěžující pro pacienta“, nikoli pro nemocnici. Znamená to, že podle názoru arcibiskupa Smithe je možné pacienta nechat hladovět a žíznit, dokud nezemře, když někdo (příbuzní nebo soud) dojde k závěru, že poskytování výživy a tekutin je „nadměrně zatěžující“?
Předseda Papežské akademie pro život (jíž dal jistý český portál příhodnou přezdívku „Papežská rada pro smrt“) arcibiskup Vicenzo Paglia: „Správná otázka, již je třeba si klást v tomto a každém jiném, nešťastně podobném případě zní: jaké jsou nejlepší zájmy pacienta? Musíme učinit to, co zlepší zdraví nemocného, ale musíme také akceptovat limity medicíny, a jak uvádí odstavec 65 encykliky Evangelium vitae, vyhýbat se agresivním léčebným postupům, které nejsou úměrné dosažitelným výsledkům nebo jsou příliš zatěžující pro pacienta nebo jeho rodinu. Podobně je třeba vyslechnout a respektovat přání rodičů, avšak rovněž je třeba jim pomoci pochopit neobyčejnou obtížnost jejich situace a nenechávat je, aby svému bolestnému rozhodování čelili sami. Je-li vztah mezi lékařem a pacientem (nebo rodiči jako v Charlieho případě) narušen, je všechno obtížnější a žaloba k soudu se stává posledním východiskem, provázeným rizikem ideologické či politické manipulace, jíž je vždy třeba se vyhýbat, nebo senzacechtivosti médií, které bohužel může být povrchní.“ [3] Toto vyjádření je přinejmenším zavádějící: u Charlieho rozhodně nejde o žádné agresivní léčebné postupy, o nichž se zmiňuje Evangelium vitae, ale jen o to, aby nemocnice Charlieho udržela při životě a umožnila rodičům ho převézt.
Podle zprávy české sekce Vatikánského rozhlasu se papež František „navzdory složitosti případu staví na stranu rodičů, které ujišťuje o své blízkosti a modlitbě. Podle tiskového mluvčího Svatého stolce vyjadřuje římský biskup přání, aby nebyla zanedbána jejich touha doprovázet a léčit své dítě až do konce. Papež František se nepřímo k celé kauze vyslovil také v pátečním poselství na sociální sítí Twitter, kde vyzývá k obraně lidského života, zejména tehdy, je-li zraněn nemocí. Tento závazek lásky Bůh svěřuje každému člověku, píše Svatý otec.“ [4]
Zdá se, že dny Charlieho Garda jsou přes veškeré úsilí sečteny. Signatářům internetové petice nemocnice Great Ormond Street Hospital odepsala: „Naší prioritou je poskytnout Charlieho rodičům všemožnou podporu v přípravě na další kroky,“ což zní dosti zlověstně. Je absolutně nepochopitelné, proč nemocnice odmítla nabídku Bambino Gesù a proč tak zatvrzele trvá na tom, že Charlie musí zemřít. Ale až vám v nadcházející volební kampani budou liberálové všeho druhu tvrdit, že u euthanasie jde o to, aby o sobě člověk mohl rozhodovat sám, nevěřte jim. Případ Charlieho Garda je důkazem, že to není pravda.
Podle LifeSiteNews a CatholicCulture Lucie Cekotová
Zdroje:
https://www.lifesitenews.com/news/baby-must-die-with-dignity-rather-than-receive-treatment-uk-judge
http://www.catholicculture.org/news/headlines/index.cfm?storyid=31997
https://www.lifesitenews.com/news/parents-lose-final-appeal-to-keep-baby-son-alive
Poznámky:
[1] http://www.catholicnews.org.uk/Home/News/Baby-Charlie-Gard-Final-Ruling
[2] http://www.catholicnews.org.uk/Home/News/Charlie-Gard
[3] http://academiavita.org/_articles/2019945661-comunication_case_charlie_gard.php
[4] http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=26009
Poznámka šéfredaktora:
Plánovaná vražda Charlieho Garda se zas až tak neliší od vražd, které páchali nacisté v rámci programu T4. Hlavní pachatele tohoto programu Spojenci po porážce nacistického Německa po zásluze pověsili. Z dnešního pohledu to ale vypadá, že ti chudáci jen měli smůlu, kdyby se narodili o 75 let později, byli by ve Spojeném království za vizionáře, a se svými názory by postupně zapadli do britských nemocnic a soudů. A také je třeba dodat, že za časů nacistického Německa by se nenašel katolický biskup, který by toto vraždění schvaloval. A pokud by se přece jen našel, skončil by obratem. Dnes je zjevně takových biskupů několik, včetně předsedy papežské akademie, která má (nebo spíše měla?) s podobným vražedným šílenstvím bojovat. A papeži to zřejmě zas až tak nevadí.
Ignác Pospíšil
Potěšitelná zpráva z Evropského parlamentu: 37 poslanců EP na popud slovenského europoslance a předsedy Pracovní skupiny pro bioetiku a lidskou důstojnost frakce Evropské lidové strany v EP Miroslava Mikolášika posílá otevřený dopis britské premiérce a ministrovi zdravotnictví, v němž vývoj v Charlieho případě označují za „porušení nejzákladnějších evropských hodnot“. „Jak je tedy možné, že ještě dnes, ve 21. století, v době, již sami označujeme za éru respektující základní hodnoty života a lidské důstojnosti, nejedná Spojené království v nejlepším zájmu svých občanů? Je toto skutečně cesta, kterou chceme jít?“ ptají se signatáři. Na tuto otázku hned sami odpovídají „jasným NE“ a důrazně odsuzují „hanebné jednání, jež tyto hodnoty naší civilizované společnosti podkopává“. Mezi signatáři je jediný český europoslanec, Pavel Svoboda. Celý text a seznam signatářů je zde: https://gallery.mailchimp.com/bed173cc9adfcad1e0e442a35/files/e560f65c-0c2b-4f9c-b6c2-5c70847a3696/Open_Letter_of_Support_Charlie_Gard.pdf
Američtí obhájci života se dnes chystají demonstrovat před britskou ambasádou ve Washingtonu a jsou připraveni přesunout se posléze do Londýna, bude-li šance, že by to přispělo k záchraně Charlieho života.
cituji:
“ Britské soudy a posléze i Evropský soud pro lidská práva daly zapravdu zdravotníkům a rozhodly, že Charlie musí „důstojně zemřít“, což má údajně být „v jeho nejlepším zájmu“. Zdůvodnění britského soudce Francise stojí za to ocitovat: „I když rodiče mají rodičovskou odpovědnost, přednostní kontrola je svěřena soudu, který svůj nezávislý a objektivní úsudek uplatňuje v nejlepším zájmu dítěte.“
… Škoda, že zapomněli říci úplnou pravdu…že jsme již všichni v tom „nejlepším zájmu /elity/“ již monitorováni tak, aby se jim podařila jejich postupná plánovaná genocida lidstva, aniž by někdo s podivem poukázal na absurditu tohoto plánu a zakročil…
Soudy, lékaři, stát, – v podobě povinného očkování dětí /a postupně nejen jich, ale i dospělých/ vakcínami, obsahujícími jedy a rakovinotvorné látky, posléze pak i čipování /a nejen OP, ale dojde i na lidi/, zrůdných zákonů, chemtrailisu, předem naplánované zbytečné migrace sta tisíců lidí ke zničení kultury a náboženství vyspělých zemí a jiných podobných aktivit EU či vládních „aktivit“ v podobě zločiných zákonů a novel, přímo jdoucích proti Desateru, či proti míru, životu, rodině a budoucích generací v jednotlivých zemích …
Nevidíme ty „snadno přehlédnutelné maličkosti“, ze kterých povstanou veliké věci s nedozírným dosahem? Což nevíme, ze elita má své lidi všude a v každém státu, v každé vládě, mezi svými poslanci a hlavami států, aby prosazovala své zájmy?
Jak to, že všichni mlčí a dělají, že je vše v nejlepším pořádku… dokonce ti, keří jako první mají povinnost protestovat, s úsměvem zase opět mlží a „omáčkují“ natolik, aby nemuseli říci rozhodné NE ke šlapání 5.přikázání NEZABIJEŠ.
V této apokalyptické době nezbývá než útočit na nebe, aby Boží ruka potrestala tuto elitářskou minoritu a její chtivé plány /Bildenbergu a spol./, kteří si chtějí zabrat pro sebe tuto planetu zemi a ze zbytku lidí, kteří po jejich plánované genocidě lidstva ještě zůstanou, nadělat otroky …
Modleme se, postěme, kdy už nám to konečně dojde, že teď už nemáme čas na protesty, ty nikdo nevyslyší, elita si jede podle svého, ale pouze Bůh a Jeho ruka má na to, říci této zrůdné ohavnosti, plánované elitou, DOST
[…] Charlieho Garda, o němž píše paní mgr. Cekotová v předchozím příspěvku (viz Dítě jako majetek státu), je průlomový – a tím hodně nebezpečný pro další vývoj. Jde o to, že od dob […]
Jinak podporu je možné vyjádřit i podpisem pod petici – http://citizengo.org/sk/lf/71806-zachranme-10-mesacneho-charlieho-garda-pred-smrtou?m=5&tcid=37468441
Podle aktuálních zpráv se dětská nemocnice, v níž chlapeček leží, rozhodla neodpojit jej od přístrojů, ačkoli to bez souhlasu rodičů soudy povolily.
Nemocnice požádala Vrchní soud, aby zvážil nové informace o možné experimentální léčbě. Slyšení jsou plánována na 10. a 13.7. Charlie má tedy dosud naději, ovšem základním zlem v této situaci zůstává skutečnost, že pravomoc rozhodnout o jeho životě a smrti zůstává v rukou justice.
Velmi jasně se k Charlieho případu v pátek vyslovil kardinál Carlo Caffarra: „Zastavte to, ve jménu Božím,“ vzkázal těm, kdo se snaží dosáhnout Charlieho odpojení od přístrojů. „Jinak Vám říkám s Ježíšem: Bylo by pro vás lépe, kdyby vám na krk uvázali mlýnský kámen a hodili vás do moře.“ – Patrně nebude náhoda, že první skutečně jasná slova církevního představitele přicházejí od kardinála, který je spoluautorem dubií i knihy Setrvat v pravdě Kristově, v níž pět kardinálů odmítlo zpochybňování nauky Církve o nerozlučitelnosti manželství a svatém přijímání. Ve svém vystoupení na Římském fóru pro život v květnu 2017 kard. Caffarra uvedl, že v dnešní době se naplňuje fatimské proroctví sestry Lucie o tom, že konečná bitva mezi Bohem a Satanem bude o manželství s rodinu.
Ačkoli eutanázie v Británii zatím oficiálně legální asi není, přesto je hojně praktikována jako tzv. LCP (Liverpool Care Pathway), čili „dráha smrti“. Starší pacienti jsou utlumeni sedativy a přestane se jim dávat výživa a tekutiny. To vede ke smrti během několika hodin. Rodinám přitom často ani není řečeno, že jejich příbuzný byl zařazen na LCP (britský zákon informování nevyžaduje). Z asi půl milionu ročních úmrtí ve Spojeném království se v 29% případů jedná o pacienty na LCP. Škoda, že články o tom z r. 2009 a 2012 zmizely z archivu prolife.cz. Fungujícím odkazem je britský zdroj v Daily Mail: http://www.dailymail.co.uk/news/article-2161869/Top-doctors-chilling-claim-The-NHS-kills-130-000-elderly-patients-year.html .
U LCP jde zřejmě především o ušetření za nákladnou léčbu „neperspektivních“ pacientů. Takovýto postup však deformuje vnímání zdravotníků i celé společnosti. Případ Charlieho Garda a zarážející a „nepochopitelné“ jednání nemocnice je jen výsledkem dlouhodobě pokřiveného postoje. Podobně jako v meziválečné německé Výmarské republice byly tolerovány potraty – společnost pak snadno přijala vyhlazování určitých skupin obyvatel jako něco normálního.
[…] Případ Charlieho Garda je průlomový – a tím hodně nebezpečný pro další vývoj. Jde o to, že od dob nacistického Německa se zde poprvé upírá rodičům právo bránit život svého dítěte. Troufám si dokonce říci, že rozhodnutí britské justice a Evropského soudu pro lidská práva nastoluje ještě horší situaci. […]
[…] Případ Charlieho Garda je průlomový – a tím hodně nebezpečný pro další vývoj. Jde o to, že od dob nacistického Německa se zde poprvé upírá rodičům právo bránit život svého dítěte. Troufám si dokonce říci, že rozhodnutí britské justice a Evropského soudu pro lidská práva nastoluje ještě horší situaci. […]