Kněžské svěcení ve Wigratzbadu

Rychle se blíží událost pro české tradiční věřící jistě mimořádná: 1.7.2017 přijme, dá-li Pán, ve Wigratzbadu kněžské svěcení náš krajan, jáhen Štěpán Šrubař FSSP. Světitelem bude J.E. kardinál Raymond Leo Burke, který nedávno navštívil Českou republiku.

Ukázalo se, že největší zájem je o individuální dopravu, a budeme proto organizovat skupiny do aut. Pokud se tedy do Wigratzbadu chystáte a nemáte se tam jak dostat, nebo naopak jedete autem a jste ochotni vzít (samozřejmě za příspěvek na benzín) ještě někoho dalšího, a také chcete-li zajistit ubytování nebo potřebujete jakékoli další informace, dejte nám prosím vědět co nejdřív na e-mailovou adresu wigr17@centrum.cz

Prosíme, pamatujte na našeho svěcence v modlitbě, a můžete-li, přijeďte ho podpořit i osobně. I když je to daleko, i když to cosi stojí: slavnost to bude nepochybně krásná a vaše oběť jistě nezůstane bez odměny.

Lucie Cekotová
Ignác Pospíšil

27 Responses to Kněžské svěcení ve Wigratzbadu

  1. Felix Leo napsal:

    ‚Milosrdenství chci, a ne oběť.‘ Mt 9,13

    • Fr. Albert T.O.P. napsal:

      Poradate soutez o vytrhavani versu Pisma z kontextu?

    • Libor Rösner napsal:

      Je mi záhadou, jak tento citát napasujete na ten článek.

    • Felix Leo napsal:

      Na kněžská svěcení, primice atp. jsem vždy jel rád a nebral jsem to jako oběť (a už vůbec ne s očekáváním odměny za ni).

      Po čtyřech dnech od svěcení ani slovo o tom, jak proběhlo…

      • Lucie Cekotová napsal:

        Nevím, proč jezdíte na poutě Vy, ale domnívám se, že většina lidí si chce tímto způsobem vyprosit milosti, ať už pro sebe nebo, jako v tomto případě, pro našeho svěcence. Také nevím, proč vás tolik irituje slovo oběť. Cesta do Bavorska je dlouhá a ani náklady na ni nemusejí být pro mnohé bezvýznamné. Je v pořádku, že to něco stojí, ale slovo oběť je myslím namístě, stejně jako naděje, že nezůstane bez odměny. – Přečetl jste si pořádně datum? Svěcení se koná 1.7., takže ještě neproběhlo.

        • Felix Leo napsal:

          Už jako děti jsme jezdili (tehdy s rodiči) na vranovskou pouť: za tmy vstávat, 3 hodiny ve vlaku (napřed zima, potom hic), 2 hodiny v horku do kopce, pár hodin na místě a pak zase zpátky. Radovali jsme se ze mší a modliteb v krásném kostele a vůbec nám nepřišla na mysl nějaká oběť a už vůbec ne nějaká odměna za ni.

          Na přelomu 60. a 70. let bylo hodně svěcení kněží, primic atp. Jezdili jsme přes půl republiky, spali jak se dalo, radovali se s novokněžími a jejich blízkými, prosili za jejich poslání a nic jako oběť jsme necítili.

          Až v mladší generaci se objevují věřící, jejichž bezproblémový život je jedna velká oběť. Ta obětuje tucty růženců, aby dopadla dobře u zkoušky – jen skripta neotevře. Ona se obětuje pro děti, i když pro ně neudělá ani polovinu z toho, co nevěřící matky. Ta se zase obětuje pro manžela, který by ze všeho nejradši měl „normální“ ženskou. Ona dokonce obětuje život Kristu (nikoli službou jakéhokoli druhu, ale „hubou“) a přitom by si pro její lenost a aroganci o ni žádný kluk ani kolo neopřel. Jak k tomu přijdou třeba lidé staří a nemocní, kteří opravdu žijí životem oběti, jen to pořád neomílají a nežehrají, že za tuhle oběť je Bůh neodměnil? Proto mi ona hra – hrnu oběti, Bože odměňuj mě! – moc nesedí…

          • Tomáš napsal:

            Tak už konečně vím, odkud berete veškeré negace, které na internetu ventilujete do lidí, kteří vámi popisovaným způsobem nežijí. Není vám to kapku blbé takto jednat a považovat se přitom za křesťana?

          • Lucie Cekotová napsal:

            Moje modlitební kniha, rok vydání 1927, uvádí v ranní modlitbě: „Všechno, co dnes dobrého učiním, všechny své modlitby a práce, všechna svá utrpení a své boje, spojuji se zásluhami Ježíše Krista, blahoslavené Panny Marie a všech svatých a obětuji je Tobě, Otče nebeský, ke Tvé cti s slávě, ke spáse své duše a k blahu svých bližních…“ Večerní modlitba: „Tělo i duši svou, jakož i vše dobré, co jsem dnes vykonal, obětuji Tobě ve spojení se zásluhami Ježíše Krista. Přijmi, dobrotivý Otče, se zalíbením tuto oběť svého dítka skrze Ježíše Krista, Pána našeho.“ Úkon poručení se andělu strážci: „Také tě žádám, abys všechny mé modlitby, dobré skutky, kříže, bolesti a soužení, které dnes konati, snášeti neb trpěti budu, svýma svatýma rukama před tvář Boží přednésti a k věčné chvále Nejsvětější Trojice obětovati ráčil.“ A mnohé další podobné, takže se nezdá, že by to byla až taková novinka. Mnohem pravděpodobnější mi připadá, že zkrátka dnešní modernisté jsou alergičtí na slovo „oběť“ v jakékoli souvislosti.

      • Felix Leo napsal:

        Teda sorry, červenec není červen…

  2. František napsal:

    Felix Leo, Vy asi zabúdate, že nebyť obete – Ježišovej Obete, ktorá sa vo sv. omši nanovo na katolíckych oltároch obnovuje, by ste ani milosrdenstvo neobdržal.

    • Felix Leo napsal:

      Předně Kristova oběť se při mši zpřítomňuje. Kdyby se nanovo obnovovala, znamenalo by to, že ji Kristus vykonal nedokonale (neúspěšnou zkoušku musí student opakovat) nebo neúplně.

      Nijak Kristovu oběť nezpochybňuji – jen se snažím upozornit, že oběti mnohých jsou samoúčelné nebo si na oběti jen hrají. Pak je opravdu milosrdenství mnohem bohumilejší, viz citát. Příklad: Lépe, než za hladovějícího něco obětovat, je dát mu najíst.

      • František napsal:

        AD Felix Leo. Zprítomniť znamená znovu obnoviť. Prečítajte si dokumenty Tridentského koncilu.

        Váš pokus o argument je vskutku nelogický a typicky protestantský.

        PS: Potvrdzujete moje obavy, že nemáte katolícku vieru.

        • Jaroslav Klecanda napsal:

          Milý pane Františku, možná Vám uniká jemnost rozlišení Vaší mateřštiny a českého jazyka – zpřítomnění je termín vztahující se k osobě, znovu obnovení je termín mnohem více se vztahující k materiální skutečnosti. Vzhledem k tomu, že Pán Ježíš je osobou, v současném jazykovém úzu češtiny je mnohem přesnějším výrazem termín zpřítomnění.

          • František napsal:

            do jazykovedných rozborov sa samozrejme nechcem púšťať. Beriem na vedomie túto pripomienku.

            K teologickej časti už iba odcitujem:
            Pius XII. Mediator Dei, 1947
            bod 3:
            A tak církev, věrna příkazu svého Zakladatele, pokračuje v kněžském úřadě Ježíše Krista především posvátnou liturgií. Činí to na prvním místě u oltáře, kde se oběť kříže neustále zpřítomňuje a lišíc se jen způsobem, obětování obnovuje;

            a bod: 67: Vznešená oběť oltáře není pouhou a prostou připomínkou utrpení a smrti Ježíše Krista, ale pravou a skutečnou obětí, v níž nejvyšší velekněz se nekrvavě obětuje, koná to, co již jednou na kříži učinil přinášeje sebe sama věčnému Otci v oběť nejpříjemnější.

            S katolíckym pozdravom.

            • Tomáš napsal:

              Nás v hodinách náboženství učili, že se tato obnova kalvarské oběti děje z lásky Krista k Církvi, kterou založil. Pyšní a nadutí modernisté ničí vše, co je katolické. Hloupý, kdo jim nejen věří a činí totéž, ale především se nenechá katolicky poučit.

              • jan napsal:

                Nás ve školce učili písničku „pec nám spadla“, na vysoké škole nás učili, proč spadla…
                nezdá se vám, Tomáši, že stále se ohánět vědomostmi z náboženství je totéž, o čem mluví sv.ap.Pavel…“ve svém myšlení nebuďte jako děti…“
                tedy ohánět se stále jakýmis prvotními znalostmi a poučkami z náboženství…není to trochu již přece jen málo, co se týká povinnosti dospělého, dál se vzdělávat ve víře?

              • Tomáš napsal:

                Mimochodem, nikdy jste si nevšiml slov z evangelia, kde se říká, že z každého planého slova, jež lidé promluví, budou skládat účty v den soudu /Mt12,36/…?

              • Tomáš napsal:

                Jinak Mše Svatá, jene, pojatá jako oběť je málo výhradně pro skalní členy KHS. Pro katolíky má Kristova oběť zpřítomňovaná na oltáři nesmírnou cenu. Ale díky vám! Jsem rád, že jste se konečně odkopal a víme, co jste skutečně zač. „Čím srdce překypuje, tím ústa přetékají.“ To máte další lidové rčení do vaší sbírky.

      • Fr. Albert T.O.P. napsal:

        Uf, tak ještě že jen oběti mnohých a ne všech.
        Opravdu mne fascinuje, s jakou křišťálově jasnou jistotou nahlížíte do duší a myslí druhých, takže víte, že jejich oběti jsou samoúčelné, případně jakýmsi divadýlkem s kostýmy a kulisami.
        Copak tuto schopnost vidět do duší nemá pouze všemohoucí Bůh?

  3. jan napsal:

    A co takhle milosrdenství na oplátku vůči našemu Pánu?
    Možná by spočívalo v tom, abyste nedělal vždy vlny a většinou tam, kde nejsou na místě anebo že by záměrný trolling? Což ukázat Bohu a lidem vlídnou laskavou tvář a snahu o lásku horizontální a vertikální směrem k našemu láskyplnému Otci, který skutečně je Otec milosrdenství a ne pokryteckých obětí, které jsou jen na odiv druhým, aby se tleskalo a obdivovalo tvoru namísto Tvůrci?

  4. František napsal:

    Ad Jan

    Vaše „nejapné“ komentáre sú nekomentovateľné. Podprahovo podsúvať čosi o pokryteckých obetiach, zosmiešňovať Katolícky katechizmus.
    Dal som Vám podnet na vysokoškolské uvažovanie. Prečítajte si Mediator Dei a dokumenty Tridentského koncilu, keď už to chcete brať tak seriózne – dospelo.

    A to tu nebudem pripomínať to: “ keď nebudete ako deti…“
    To od sv. Pavla ste rozhodne nepochopili.
    Kiež by ste ovládali aspoň ten katechizmus z detstva. Možno by Vaše príspevky boli inakšie.

  5. jan napsal:

    ad František, ad Tomáš

    trochu se pánové, ztrácíte ve vašich soptících a zuřivých komentářích, kdybyste více naslouchali, co se chce říci a promýšleli obsah, pak byste nejen nezuřili jako býk před červenou hadrou, ale pochopili byste důležité, které nikoho neuráží, na rozdíl od vašich komentářů, které jsou již na křesťany nechutné a mimo.

    • Tomáš napsal:

      Hulvátstvím a zuřivostí křesťanství nerozšíříte.

    • František napsal:

      Pane Jane!

      Jediný, kto tu soptí ste Vy. Ktorá časť môjho komentáru bola zúrivá? Citáty z pápežskej encykliky? Vždy som tvrdil, že modernisti strácajú úsudok a Vy mi potvrdzujete, že som sa nemýlil.

      Ani slovo k faktom, iba protiútok. Jediné slovo, od ktorého ste sa mohli odraziť, priznávam, je „nejapné“.

      Tieto dialógy na webe budú krásnou ukážkou toho, ako sa vyhýbate pravde.
      Nepredpokladám, že mi odpoviete, či ste si prečítali spomínané mnou spomenuté záväzné dokumenty Katolíckej Cirkvi?

      To, kto tu zúri ako býk, nech posúdi zvyšok čitateľov na tomto webe. Prípadne správca diskusie.
      Ja iba občas podľahnem predstave, že keď niekomu ukázem nespochybniteľný argument, tak ho ten dotyčný s radosťou (ako ja) prijme, ale to je moja naivita, s ktorou bojujem už od mladíckych liet.

      Na záver Vás ubezpečujem, že nezúrim, ba ani sa nehnevám – na nikoho – ani na Vás. Iba sa za Vás modlím.
      Požehaný deň!

      PS: Toto je posledný príspevok na spomínanú tému. Viac nevidím zmysel v nej pokračovať.

      Nech je nový kňaz svätý a úplne oddaný Pánu Ježišovi. Nech prináša Bohu najvznešenejšiu Kristovu obetu tak, že sa i sám stane ľúbeznou a vznešenou vôňou pred tvárou jeho Velebnosti.
      Nech posväcuje tento svet, vyprosuje spásu a obrátenie pre nás hriešnikov a Pán Ježiš nech z neho má len a len radosť!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *