Fatima, peklo a hnutí pro život
Tři portugalští pasáčci před sto lety měli vidění pekla, které bylo tak strašlivé, že si mysleli, že zemřou. Viděli veliké moře hřmícího ohně, do něhož se nořili démoni a nesčetné duše, které se v životě protivily Bohu a Jeho cestám. Duše zatracenců byly jako doruda rozžhavené uhlíky, které měly lidskou podobu, a vycházely z nich spalující plameny. Ječely a úpěly, stravovány bolestí a zoufalstvím.
Tuto děsivou vizi pekla dětem ukázala Panna Maria a řekla, že tam „jdou duše ubohých hříšníků“. Dodala, že „kvůli hříchům těla přichází do pekla více duší než z jakéhokoli jiného důvodu“.
Hříchy těla křesťané vždy chápali jako skutky zneužívající a nesprávně používající Boží dar sexuality. Bůh stvořil sexuální vztah jako vztah muže a ženy vzájemně spojených ve věrném, výhradním, trvalém a životadárném manželském svazku. Mezi hříchy proti daru sexuality patří antikoncepce, cizoložství, smilstvo, prostituce, pornografie, neslušné oblékání, masturbace, homosexualita. Některé hříchy těla vyvolávají další těžké hříchy, např. potrat, a mohou vést k nevěře, rozpadu manželství a rozvodu.
A ještě hůře, hříchy těla ničí vztah člověka k Bohu, neboť zvolí-li si je hříšník, odmítá tím Boží plán se sexualitou a tím v konečném důsledku Boha samotného. Možná jde do pekla víc duší kvůli sexuálním hříchům než z jiného důvodu právě proto, že je tak snadné do nich upadnout, zejména v dnešní kultuře, kde se sex glorifikuje jako hlavní zdroj lidského štěstí.
Jako otce sedmi dětí, jemuž záleží na jejich spáse, mě děsí sexuální lži, jimiž se tato kultura snaží mé děti otrávit. Od nejútlejšího věku chtějí vzdělávací zařízení vystavovat mé děti hříchům těla při hodinách sexuální výchovy, při nichž se učí, jak zvýšit sexuální rozkoš se sebou samým (masturbace) nebo s jinými (smilstvo, homosexualita) a jak přitom odstranit cíl sexuální aktivity, jímž je početí dítěte (antikoncepce, potrat). Zábavní průmysl se snaží zasvětit do nich mé děti, zejména ty starší, tím, že je bombarduje explicitním sexuálním obsahem (pornografie, neslušné oblékání). Dospělé pak udržuje v závislosti na hříších těla ještě většími dávkami téhož. Dokonce vlády využívají své politické moci k tomu, že určité hříchy zakotví do zákonů a prohlásí za nezákonné, aby někdo proti nim mluvil a varoval lidi před jejich nebezpečností (homosexualita).
Jako novinář v prvních liniích hnutí pro život, který vidí, co se denně děje v boji za život a za rodinu, se často sám sebe ptám, proti komu a za co ve skutečnosti bojuji. Je snadné nechat se polapit do pasti přesvědčení, že bojuji proti poskytovatelům potratů, nebo proti homosexuální lobby, nebo proti zkorumpovaným vládám. Ti všichni, i když jsou schopni způsobit veliké zlo a za veliké zlo nesou odpovědnost, nejsou skutečným nepřítelem. Jsou to jen lidé jako kdokoli jiný, včetně mě, a potřebují být zachráněni před peklem.
Mám rád pasáž, v níž svatý Pavel říká Efezanům: „Neboť nevedeme zápas proti krvi a tělu, ale proti knížatům a mocnostem, proti vládcům světa této temnosti, proti zloduchům v oblasti nebes.“ [1] To ďábel a jeho kohorta padlých andělů chytá lidi do pasti pomocí hříchů těla a vede je do pekelného ohně.
Sestra Lucie dos Santos, jedna z vizionářek, která druhé dva o dlouhou dobu přežila, jednou napsala dopis kardinálu Carlu Caffarrovi, v němž mluvila o konečné bitvě mezi Bohem a Satanem. Stojí v něm: „Poslední zápas mezi Pánem a královstvím Satana bude o manželství a rodinu. Nebojte se; každý, kdo prosazuje posvátnost manželství a rodiny, bude vždy napadán a bude se mu všemožně odporovat, neboť tato věc je rozhodující. Panna Maria však už rozdrtila jeho [Satanovu] hlavu.“
Ti, kdo bojují za život, manželství a rodinu, musejí mít 13. května 2017 – v den stého výročí zjevení Panny Marie ve Fatimě – na paměti, že v konečné bitvě jde o záchranu duší před peklem, to znamená o záchranu lidí, kteří jsou otroky sexuálních hříchů, i těch, kdo z nich profitují, potratářů, producentů pornografie, majitelů nevěstinců.
Panna Maria ve Fatimě vyzvala děti, aby modlitbami a oběťmi pomáhaly zachraňovat duše před peklem. Na nejmladší vizionářku Hyacintu Marto vidění pekla a skutečnost, že může pro záchranu lidí něco udělat, zapůsobily natolik, že začala přinášet oběti za spásu duší. Nepila, aby mohla obětovat svou žízeň. Vzdala se svačiny a obětovala svůj hlad. Na holé kůži nosila hrubé uzlovité prádlo, aby mohla obětovat své nepohodlí.
Poselství Panny Marie o skutečnosti pekla a příklad dětí, co lze dělat pro záchranu lidí, je něčím, co musí brát vážně každý, kdo bojuje za život a rodinu.
Překlad Lucie Cekotová
Zdroj:
Poznámky:
[1] Překlad dr. Pavel Škrabal OP, Olomouc: Krystal, 1948.
Jeden duchovní říkával, že sexualita má až šesté místo v Božím Desateru a před tím je mnoho jiného, v čem lidé chybují z pýchy, která je mnohem horší než hřích těla jako takový.
Nechci žádným způsobem zpochybňovat vizi pekla devítiletých dětí, svým dětem jsem o tomto vidění řekl (občas připomínám) a ony nemají problém se denně modlit Svatý Růženec (ano, celý a nikoli desátkové KHS-úlitby či poněkud potemnělý „růženec světla“).
Je skutečně třeba mít na paměti, zda dobře věřím v jednoho Boha, zda světím Boží dny, zda bezmyšlenkovitě neopakuji společenské „ježišmarjájózef“, zda prokazuji vlastním rodičům úctu, jakýmkoli způsobem „nezabíjím“ své bližní a až PAK je na řadě mé tělo. Pokud dám svému životu správnou hiearchii podle Desatera, neměl bych mít problém ani se svým tělem.
Jako křesťan od své Matky Církve vím, že jakákoli přemrštěnost v kterémkoli směru vede na zcestí. Pokud tedy budu přemrštěně vyzdvihovat 6. a 9. přikázání nad ostatní, není to pravdivé poznávání Boha a Jeho ustanovení. Tělo mi pak mnohem snáze zamlží pohled na důležitých prvních 5 přikázání.
Martin Luther by vám za ta slova poděkoval a ještě by našel řadu polehčujících okolností, pro něž hříchy těla mohou být nanejvýš lehké a dá se s nimi žít i bez trvalých opatření k nápravě.
Nevím, kde jste našel „polehčující okolnosti“. Patrně nepochopený kontext. Zkuste to znova.
Ad Tomáš: Jenže hříchy proti 6. přikázání jsou zároveň i hříchy proti 1. přikázání, ačkoliv se to zdá neobvyklé. Jedná se totiž o modloslužbu! Ano, o modloslužbu vlastního těla. Proto tento hřích tolik uráží Pána, proto – jak se vyjadřovalo více církevních otců – asi dvě třetiny zavržených v pekle jsou tam kvůli smilstvu a cizoložství. Desatero má totiž tak logickou strukturu, že nelze porušovat 2.-10., aniž bych tím ve větší nebo menší míře současně neporušoval hned 1. přikázání. 6. pak je obzvášť ohavné právě kvůli kladení vlastního těla a jeho rozkoší na místo Boha.
Pane doktore, to, co píšete, přece nijak nevylučuji. Myslím, že v kontextu to bylo dost jasně napsáno. Pokud ne, přijměte moji omluvu.
To, co jsem napsal, nebylo myšleno jako polemika s Vámi, jen jako úhel pohledu motivovaný viděním hlubších souvislostí.
Tak to potom ano. Děkuji.
Uchvacuje mě ona přesnost – dvě třetiny zavržených kvůli smilstvu a cizoložství! Zdroj by nebyl?
Diky, toto je velmi dulezita a zajimava poznamka.
Mozna se lide zameruji na tu sestku a devitku proto, ze je nesnaze viditelna a tyka se na prvni pohled jen cloveka sameho.
Veskrze všechno lidské významně zamlžuje pohled na Boha nebo na Boží Slovo.
Trošku bych oponoval pojetí hříchů těla autorovi Pete Baklinskimu, protože je to ve skutečnosti daleko širší záběr.
Podle ap.Pavla z Nového zákona:
2.Kor.12,20-21,
Řím 1,29-31, Kol 3,5-8, Ef 4,31, Ef 5,3-5
1.Tim 1,9-10. 2.Tim 3,2-5…
Pavel tu vypočítává hříchy proti:
1.mravní čistotě
2.proti úctě k Bohu
3.proti lásce blíženské
4.hříchy nestřídmosti /Colova poznámka Sýkorova překladu NZ/
A další texty …cituji z NZ (Sýkorův překlad v revizi Hejčlově):
Gal. 5,16
Pravím však: Podle Ducha žijte, a nebudete uspokojovati tělesné žádostivosti. Neboť tělo žádá proti Duchu a Duch pak proti tělu, ti totiž stojí proti sobě, abyste nečinili to, co chcete.
Jste-li však vedeni Duchem, nejste pod zákonem. Všeobecně jsou známy skutky těla. Jsou to:
smilstvo, nečistota,(nestydatost),chlípnost,
modloslužba, čarodějství,
nepřátelství, sváry, řevnivosti, zlosti, hádky, různice,roztržky, závist,(vraždy),
opilství, hýření* a věci jim podobné. O těch vám předpovídám, jakož jsem (už) předpověděl, že ti, kdo takové věci páchají, nedojdou do království Božího.
* Sýkorův překlad z Vulgáty je ještě konkretnější:
Ga5,21…závist, vraždy, OPILSTVÍ, OBŽERSTVÍ a věci jim PODOBNÉ/…
A co říká Tomáškův katechismus?
275. Které jsou hlavní zlé náklonnosti?
Hlavní zlé náklonnosti jsou pýcha, lakomství, smilstvo, závist, nestřídmost, hněv a lenost…
Jsou to jedovaté kořeny, ze kterých mohou vyrůst i těžké hříchy, různé vášně a náruživosti.
1Kor.5,10-11
1Kor.6,9
Ani smilníci, ani modláři ani cizoložníci ani sebeprznitelé ani lidé zvrácení, ani zloději, ani lakomci ani opilci ani nactiutrhači ani lupiči nedostanou království nebeské!
Tedy jak správně uvádí koment pana Tomáše, nejen 6. a 9. přikázání patří do oblasti hříchů těla
Dodala, že „kvůli hříchům těla přichází do pekla více duší než z jakéhokoli jiného důvodu“.
ad „Podle Ducha žijte, a nebudete uspokojovati tělesné žádostivosti.“
To je naprosto úžasná výzva k harmonii duše a těla. Mne vůbec fascinuje, jak sám Kristus přistupuje k hříšníkům. „Nikdo tě neodsoudil? Ani já tě neodsuzuji. Jdi a nehřeš víc.“ Prostě žádná nadutá přemrštěnost, žádné lidské soudy nemají váhu před Bohem.
S jistým duchovním jsme asi před 5 nebo 6 roky mluvili o oné cizoložné ženě. Jak pro ni musely být nové kroky těžké. Najednou šla a musela slyšet: „Ale no tak! Včera jsi mi dala a dnes je z tebe světice? No tak se tak nedělej a pojď. Přece mi nedáš košem!“ No, nebyla to žádná legrace, ale ona Krista milovala, stálo jí to za ty lidské urážky, které musela přeslechnout… Deo gratias…
Len pre to, čo dnes v Cirkvi hlásajú niektorí jej biskupi a kňazi (proti evanjeliu), mám potrebu doplniť k tomu, čo ste napísali – ide o hriešnikov, ktorí hriech nepokladajú za niečo neutrálne či dokonca dobré. Myslím, že dnes sa má zdôrazňovať Božie milosrdenstvo také, akým je – dar, ktorým sa neplytvá pre tých, ktorí milujú hriech. 🙂
Myslím, že není nutné doplňovat – o farizejích, které Kristus tvrdě tepe, kde se s nimi byť jen vzdáleně vidí, jsem nepsal. To je, samozřejmě, jiná kapitola.
ad Tomáš
Dokonce o této pasáži, o které mluvíte, Tomáši, je nádherná vize inspirované italské vzionářky, Marie Valtorty /1897-1961/, kterou napsala podle autentických vidění ze života Ježíše Krista, v desetisvazkové „Poémě o Bohu člověka.“
V knize Život Pána Ježíše na str. 235 je přesně o tom:
cituji:
„Ale ty ses zbláznila? nebo to je taková umíněnost?“ říká jeden Říman s posměšným tónem a pohlédne na ni. „Pojď se mnou. Jsem krásnější a veselejší než tato fousatá plačka /tím myslí Pána Ježíše/, která umrtvuje život a dělá z něho pohřebiště. Život je krásný! Orgie radosti!
„Nazpět, nedotýkej se mě. Dobře jsi řekl, život, který vedete, je jedinou hanebnou orgií. Je mi z něho na zvracení.“
“ Ó,ó ještě před nedávnem to byl tvůj život,“ odpovídá Řek.
„Ty zničíš ty světce! Tvůj Nazaretský s tebou ztratí svou svatozář. Pojď s námi,“ naléhá Říman.
To vy pojďte se mnou a následujte ho. Přestaňte být zvířaty a staňte se aspoň lidmi.“
Odpoví ji sborový výbuch smíchu a posměšků.
Onou ženou je Marie Magdaléna, je to tak? Dala tak příklad k obrácení hříšníkům „těla“.
Já Valtortu také považuji za pravého proroka, i když tady s ní u mnohých diskutujících tvrdě narazíte…
ad Dr. Malý – těch zavržených kvůli 6. přikázání je možná ještě o něco víc, tři čtvrtiny, jak je uvedeno ve Světle 19/2017. Otřesné.