Biskup v USA vyzývá ke svatému přijímání do úst a vkleče
MADISON, Wisconsin, 13. dubna 2017 (LifeSiteNews) — Biskup Robert Morlino z diecéze Madison v americkém státě Wisconsin vyzval celou diecézi od letošního podzimu k přijímání Eucharistie vkleče do úst v zájmu zvýšení úcty k reálné přítomnosti Krista v Nejsvětější svátosti. Biskup tento požadavek vyslovil 11. dubna v kázání při misse christmatis, při níž se světí oleje užívané k udělování svátostí ve farnostech v celé diecézi. „Chci vás požádat, abychom společně směřovali k větší úctě při přijímání Eucharistie. Chci vás požádat, abyste povzbuzovali věřící ke svatému přijímání do úst a vkleče,“ prohlásil ke konci své promluvy. „Přijímání do úst je bezesporu uctivější. Uvolněné chování se k tomu nehodí. Vyzývám vás k tomu, aby se od podzimu školní děti učily přijímat do úst.“
Až do 60. let 20. století katolíci všude na světě přijímali Eucharistii vkleče a do úst. Praxe podávání svatého přijímání na ruku vznikla z neposlušnosti původně v Holandsku. Kvůli rozšíření nedovoleného přijímání na ruku papež Pavel VI. k této praxi udělil indult listem Posvátné kongregace pro bohoslužbu z roku 1969.
Tiskový mluvčí madisonské diecéze Brent King řekl portálu LifeSiteNews, že přijímání Eucharistie tradičním způsobem, tedy vkleče a do úst, přispívá k větší úctě „vnějším postojem“ tělesného sklonění, jež je výrazem „vnitřní dispozice“ pokořit se před Bohem. Svatý Pavel v listě Filipanům napsal, že „při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno.“
King uvedl: „Jestliže klečíme, dáváme tím najevo úctu k tomu, v co skutečně věříme, totiž že v Hostii je přítomno Kristovo Tělo, Krev, duše a božství.“ Rovněž řekl, že svaté přijímání nebude odepřeno nikomu, kdo se rozhodne nadále přijímat na ruku.
Biskup Morlino ve svém kázání odkazoval na projev kardinála Roberta Saraha z 31. března, v němž prefekt Kongregace pro bohoslužbu hovořil o „vážné krizi víry“ v Církvi v důsledku zbídačené liturgie.
Kardinál Sarah řekl, že krize, která se neprojevuje „jen na úrovni věřících, ale také a především mezi mnoha kněžími a biskupy, způsobuje, že už nejsme schopni chápat liturgii mše svaté jako oběť identickou s Obětí, kterou za nás všechny jednou provždy přinesl Ježíš Kristus, jako nekrvavé zpřítomnění Oběti kříže v Církvi napříč věky, místy i národy.“
„Existují časté svatokrádežné tendence redukovat mši svatou na společné jídlo, světskou oslavu, sebeoslavu společenství, či ještě hůře, na rozptýlení od těžkostí života, který již nemá smysl, nebo od strachu před setkáním s Bohem tváří v tvář, neboť Jeho pohled odhaluje ošklivost našeho vnitřního života a nutí nás na ni pravdivě a nekompromisně pohlédnout. Avšak mše svatá není rozptýlení. Je to živá oběť Ježíše Krista, který zemřel na kříži, aby nás osvobodil od hříchu a smrti, a má zjevovat lásku a slávu Boha Otce,“ dodal kardinál.
Biskup Morlino uvedl, že Katolická církev sice exceluje v sociálních otázkách na všech úrovních, selhává však v předávání živé víry dalším generacím. Podle něj se to projevuje tím, že na mši nyní chodí méně než 25 % katolíků.
Podle Sarahova vzoru si i Morlino postěžoval na to, že do liturgie pronikla hyperaktivita, kdy mají všichni potřebu při mši „něco dělat“. Podotkl, že výzvy Druhého vatikánského koncilu k actuosa participatio věřících při liturgii má více co dělat s účastí „skutečnou“ než „aktivní“. Biskup řekl, že je důležitější, aby účastníci hluboce rozjímali o tom, co se při mši svaté děje, totiž o tom, že se zde zpřítomňuje Bůh – Tělo, Krev, duše a božství Ježíše Krista. To by mělo pohnout duši přítomných a naplnit je bázní a údivem, ale věřící jsou často tolik zaneprázdněni, že si toho ani nevšimnou, dodal biskup.
P. John Zuhlsdorf, kněz madisonské diecéze, napsal na svém blogu Fr. Z’s Blog, že to, co biskup Morlino dělá, je „přesně to pravé“. „Nastal čas, abychom se jako jednotlivci i jako společenství v Církvi, malá i velká, rodiny, farnosti, diecéze i národy začali stále více učit vážnému, proměňujícímu, posvátnému liturgickému klanění,“ uvedl. „Proto to, co udělal biskup Morlino, je přesně to pravé. Dal osobní příklad. Projevil schopnost vést. Moudře počítá s přiměřenou dobou na poučení a s dialogem s kněžími i s věřícími. To, jak věrně plní své těžké poslání, je pro Církev svatou velké požehnání. Kéž by jeho příkladu následovalo mnoho pastýřů duší,“ dodal.
Když vloni kardinál Sarah vyzval kněze, aby od počátku adventu začali celebrovat ad orientem – směrem k liturgickému Východu – byl Morlino jedním z prvních biskupů, kteří na tuto výzvu zareagovali. Již dříve ve stejném roce žádal, aby se ve všech kostelech jeho diecéze svatostánek vrátil dopředu a do středu.
Biskup Morlino přišel do diecéze Madison v roce 2003. V té době se o ní často mluvilo jako o baště politického i duchovního liberalismu. Na kněze se tam připravovalo pouhých šest mužů. Za Morlina se tento počet do roku 2015 zvýšil šestkrát.
Překlad Lucie Cekotová
Omlouvám se, že z celého článku vyberu jeden odstavec, a to ten poslední. Ale příjde mi, že tento odstavec podsouvá dvě věci:
1) Tradiční přístup biskupa Morlina zvýšil počet seminaristů
2) Z liberální bašty dělá tradiční baštu
Je pro toto vyznění nějaký podklad? Ono tam klidně může studovat 30 liberálních seminaristů, kteří s katolickou naukou nemusí mít až tak mnoho společného. Taktéž obrat ke konzervatismu – je pro to nějaký podklad?
Myslím, že nepodsouvá a nedělá (tradiční baštu). Vámi citovaný poslední odstavec konstatuje fakta vyjádřitelná čísly. Počet seminaristů bezpochyby je měřitelný statistický ukazatel. Také konstatování, že „v té době se o ní mluvilo atd.“ není nic jiného než konstatování tehdejšího stavu. Mluvčí diecéze ostatně uvedl, že svaté přijímání nebude odepřeno ani těm, kdo se rozhodnou výzvy neuposlechnout. Návrat k tradičním praktikám, o nichž je v článku řeč, je nutno vítat, ale v životě katolíků se bezpochyby neodrazí hned, takže mluvit o „tradiční baště“ je předčasné. Nicméně už sama výzva ke svatému přijímání vkleče je skvělá věc, už proto, že ukončí diskriminaci těch, kteří po tom toužili a setkávali se kvůli tomu ve svých farnostech s perzekucí různého stupně, od výsměšků až po odmítnutí sv. přijímání. Kéž by se tím inspirovali naši biskupové!
Další na pořadí likvidace od PF?
Možná už „čistky“ začaly, ale média o tom mlčí, počkejme si na vývoj událostí, ale nebuďme jen jejich pasivními pozorovateli, ale mysleme na naše kněze, statečné biskupy, kardinály a vůbec všechny vysvěcené služebníky a řeholníky, aby v rámci falešné poslušnosti nepotlačovali své zneklidněné svědomí, že „něco“ již skutečně nehraje, ale aby se dokázali aktivním odporem obrátit zády k novodobým lžím a herezím FP a nebáli se je nejen odhalovat, ale i nesouhlasit s nimi, protože budou vědět, že Bůh je na jejich straně a že je neopustí, pokud oni neopustí Jeho a zvolí věrnost Jemu a jeho Slovu.
Kdybyste četl mé dřívější komentáře, věděl byste, že (mimo ojedinělé a zcela výjimečné nouzové situace) se dnes a denně modlím za Církev Svatou Svatý Růženec. Popostrkujete mne sice dobře, ale v tomto případě nosíte dříví do lesa.
Tomáši, přece si nevztahujte mé komentáře pouze na vás, myslel jsem všeobecně a mluvím vždy k těm všem, kdo rozumí a kdo vnímají naléhavost modlitby za církev a klér v současném neklidném období…
Vyzývat při nekatolickém NOMu ke katolickým praktikám je zlo.
Jednak tím nekatolický NOM získává mimikri, taže jej někteří mohou omylem považovat za katolický, a jednak skandalizuje a profanuje katolické prvky, které mají mít své místo právě a pouze v katolickém kultovním prostředí.
Proto je při NOMu přijímání vkleče do úst zcela nepřijatelné, stejně jakou umístení svatostánku na kterémkoliv čestném místě modliteby KHS.
To je už fakt hodně ujetý přístup…
Popíráte přítomnost Krista v Nejsvětější Svátosti proměněné při nové mši, tedy její platnost? Protože je-li v ní přítomen Kristus, pak je klečení jediný adekvátní postoj, ať už si o ritu jako takovém myslíme cokoli.
Váš postoj je postojem koncilového konservativce:
„Když už tedy tu máme ten NOM, tak ať je alespoň co nejdůstojnější.“
Ve skutečnosti je ovšem samozřejmě primárně špatně, že „tu máme ten NOM“ — a vy, kteří se jej snažíte lakovat na růžovo a opatřovat pentličkami, jen vycházíte vstříc nepříteli.
Pánu Bohu samozřejmě jakékoliv lidské zacházení na důstojnosti nic neubere ani nepřidá, neboť jeho důstojnost je na čemkoliv stovřeném nezávislá. Pohoršení musí přicházet proto, abychom mohli rozeznávat co je dobré a co zlé; dobrého se pak přidželi a zlé radikálně a se vším všudy odmítli.
Takze tvrdite, ze pri NOMu nedochazi k prepodstatneni?
Ano. Máte-li na mysli paralelní realitu, kde lidé chodí po rukou, na nohách nosí klobouky a musejí si dávat pozor aby je nesnědl chleba nebo bramborový salát, samozřejmě tvrdím, že pokud je tam při vysluhování Nejsvětější Svátosti zachována kanonická forma a materie, pak k transsubstanciaci nedochází.
Stačí Vám to takto?
Neodpověděl jste na otázku, na níž jsem se ptal – o žádné paralelní realitě nepadlo slovo.
Jak jsem pochopil vaše sentence – při Novus ordo sice dochází k proměňování (při zachování stanovených podmínek), ale vy Kristu Pánu v tomto ritu – nekatolickém ritu – odmítáte přiznat úctu, jež Mu po právu náleží, aby snad nedošlo k ilusi, že jde o ritus katolický. Dokonale absurdní!
Podobně byste jistě nepřiznal úctu Kristu Pánu, jenž byl knězem předpodstatněn z krámku s pečivem, jak uvádí jedna ecclesia legend.
Zdáte se být dokonale logicky uvažujícím, ve skutečnosti jste zdravý rozum ztratil. A to mě vážně mrzí.
Pokud je NOM konsekrace platná , tak Tělu Páně náleží stejná úcta.
Konsekrační slova proměňují za každých okolností, i kdyby to bylo v extrémně nedůstojných podmínkách třeba na WC na splachovadle – to nemám ze své hlavy. Otázka pak zní jinak – Bohu žel nebo Bohu dík…? Všechno Boží je zneužitelné a KHSácký NOM je toho hmatatelným důkazem.
Neodepre nikomu , kdo chce přijímat na ruku. Typické pro koncilní konzervy.
Měl bych otázku trochu stranou. Jaká byla orientace kněze při mši svaté v průběhu staletí a co může za to, že se ze mše vytratilo svaté přijímání a časté příjímání Nejsvětější svátosti zavedl opět až Pius X.?
ad Martin
možná najdete odpověď na vaše otázky v těchto 2 odkazech
http://liturgickeotazky.blogspot.cz/p/eucharistie.html#.WQOL1MbfPIU
http://liturgickeotazky.blogspot.cz/p/celem-k-vychodu.html#.WQOMqsbfPIU
Ptát se proto, protože náš farář říkal, že v 8. stol. se běžně slavila mše svatá čelem k lidu a že tridenská liturgie měka vinu navymizení přijímání při mši. Tak mě zajímá co je na tom pravdy.
Jsou to hlouposti.
Do 8. století, respektive do druhé třetiny 7. století nám to potvrzují archeologické nálezy a uspořádání chrámů z té doby in sito uchovaných.
Účast na svatém přijímání logicky upadala s dynamikou života víry v Církvi, ale to bylo dávno před tridenstkým koncilem, už lateránské koncily ve 13. století tyto skutečnosti řešily jako tehdy obvyklou praxi („alespoň 1x za rok přistoupit ke svatému přijímání“ …), tridentský koncil se snažil povzbudit k účasti na mši svaté …
Každý kněz podle biskupa Mons. A.Schneidera je povinen podat svaté přijímání podle přání přijímajícího, tedy vkleče,do úst či na ruku. Věřící by měli znát toto své právo, které musí kněží respektovat.
http://www.farnostklasterec.cz/home/bohosluzby/duchovni-slovo/prednaska-mons-athanasia-schneidera-v-klasterci
Možná to čtu špatně, ale já v přednášce Mons. Schneidera nic o právu přijímat na ruku nevidím. Naopak tam o přijímání na ruku mluví jako o „ráně slavení mešní Oběti“ a zmiňuje, že Benedikt XVI. od roku 2008 podával jen klečícím a do úst. O „přání přijímajícího“ jsem tam nic nenašla.
Mluvil o tom ve své přednášce v Praze, v září 2016, na dotaz jednoho z přítomných… nedohledal jsem video této přednášky, možná budete mít větší štěstí, ale tam mluví přesně konkretně na vnesený dotaz, co dělat, když kněz nechce podat sv.přijímání klečícímu do úst. Biskup Schneider odpověděl, že je povinností kněze podat sv.přijímání klečícímu do úst a těžce by se provinil, pokud by odmítal vyhovět a nepodal…
Takto to zní o dost pravděpodobněji, než že by Mons. Schneider mluvil o právu přijímat na ruku. – V USA existují farnosti, kde vám jinak než na ruku nepodají, a diecéze, kde biskupové direktivně stanovili povinnost přijímat vstoje. Totéž platí (podle zkušenosti přátel) přinejmenším o některých místech v Německu. U nás znám farnosti, kde jsou věřící poklekající ke sv. přijímání veřejně zesměšňováni. Ráda věřím, že se tím dotyční kněží proviňují, ale děje se to.
Tak já v těch dvou výše uvedených vyjádřeních Mons. Athanasia Schneidera nevidím rozpor, ale naopak, jen se doplňují.
Prostě je to o tom, že v pokoncilní Církvi _určuje_ to, jak bude přijímat Nejsvětější Svátost Oltářní každý jednotlivý _laik_ (a ne NOM kněz), přičemž NOM kněz (rozuměj pokoncilní katolický kněz) mu _musí__vyhovět,_ ať se to tomuto knězi líbí anebo ne, ať s postojem laika při Svatém Přijímání (stání, klečení, stání s přijímáním na ruku) souhlasí či nikoliv.
Tak to prostě je. Může se nám to nelíbit, můžeme proti tomu protestovat, ale to je tak asi všechno, co můžeme: Je to prostě smutná realita.
Jinak jedině jít tam, kde se při Svatém Přijímání skutečně nestojí ani nepřijímá na nataženou ruku.
ad Lucie Cekotová, ad 🙂
ke sv. přijímání vkleče papež Jan Pavel II. ve své exhortaci Redemptiones sacramentum uvádí právo věřícího přijímat svaté přijímání vkleče a do úst
Tak se stalo v jedné farnosti, že kněz vykládal na nějakém setkání o sedmi svátostech a vyvolal tím mnoho údivu mezi farníky. Věřte nebo ne, oni neměli vůbec ponětí o svátostech a už vůbec o tom, že jich je sedm.
nabádal je také, aby se modlili růženec. Odpověděli mu, že se jej ještě nikdy nemodlili.
Takto vypadá církev sv. po padesáti letech nových letnic…
Zkuste si přečíst něco od sv. Alfonse Maria z Liguori … jeho farníci měli problémy s tím, kolik že vlastně je bohů …
A bylo to před koncilem …
Ví někdo prosím o tom, že by někdo z našich kněží poslechl kardinála Saraha a začal se obracet alespoň při některých částí mše svaté čelem k východu?
Ano, znám osobně jednoho, který je aktuálně za své jednání likvidován biskupstvím. Před 2 roky byl zrušen v hlavní farnosti a teď vadí i v přidružené. Jeho farnost je uvedena ve zdejším rozpisu.
Děkuji za odpověď. Je to smutné, že za poslušnost vůči představenému ve Vatikánu a za snahu dát Bohu pravé místo při bohoslužbě se trestá…:-(
V naší republice to je běžná praxe vrchnosti KHS.
ad Lucie Cekotová
Je těžké pro vás dohledat onu zmíněnou přednášku z Prahy?
Není snad paradoxní mluvit o PRÁVU, jak moje skvělé JÁ si přeje přijímat boha, hmm, vlastně tedy Boha?
Není Jeho, Boží svrchované právo být přijímán svým stvořením s max. možnou úctou všemu tomu rozumování TOTÁLNĚ NADŘAZENO?
—–
Kard. Saraha a své srdce jsme u nás poslechli aspoň tím, že máme možnost přijímat na klekátku. Docela hezky se to ujalo. Bohu díky!
Bohu, který nemůže být tak hrozný, aby dal lidem Desatero, se dá přece diktovat cokoli, protože on ve svém nekonečném milosrdenství chápe, že nemůže mít na člověka tak obrovské nároky jako dřív…
https://www.lumendelumine.cz/index.php?page=zkalene-cervanky
Spíše by se měli kněží zamyslet, zda tolerování neúcty před Nejsvětější svátostí oltářní při přijímání věřících, kteří stojí ve „frontě“ bez patřičné úcty, něčemu napomůže. A to, že někteří z nich vyžadují stádovité stání, byť skrytě nebo i za pomocí jakési cílené šikany či výsměchu na adresu těch,ktěří chtějí přijímat vkleče, nevypovídá o „kvalitě“ prožívání jeho kněžství a o zásadním nepochopení poslání kněze, který je povolán být alter Christi, má se snažit o svatost a žít v nejužším spojení s Tím, komu obětoval svůj život. A podobně jako sv. Jan Křtitel, ukazovat na Boží Majestát a nehodnost člověka přijmout živého Boha… kdy je adekvátním a správnějším způsobem přijímání do úst a vkleče…
Vždy ma poteší čítať podobné riadky, kde sa dozviete, že existuje snaha veci napraviť, na druhej strane mi ale na um prišiel vtip o socializme,kde na vývesnej tabuli pred obchodom s ovocím a zeleninou bolo napísané: Zajtra prídu mandarinky. Cez noc tam ktosi napísal: Ďalší úder západnému imperializmu!
Preto sa na záver opýtam slovami postavy z Pelíšok: Bude to stačit, myslíš?
Je mi trapné – jako laikovi – ne-knězovi – mluvit na téma sv. Eucharistie do úst – na ruku….v kleče…
Ale přispěji pár střípky
Nejsv. Svátosti je třeba vzdávat úctu. Protože je to Tělo Páně, se svým Božstvím i lidstvím.
Což potvrdilo množství eucharistických zázraků.
Je v této diskusi nepodstatné, zda se přináší v ritu současném, starobylém, či jedním z ritů východních (sjednocených) /zkratka/
Podávání Nejsv. Svátosti v kleče a do úst toto výrazně podtrhuje. Před čím skláníš kolena?..Ne.
Před
Kým
skláníš kolena. Před Králem, Bohem Abrahamovým, Izákovým, Králem celého světa!!! (a všech světů)
….
Pořád se hovoří, že současný ritus nesměřuje k protestantizaci. Ano. Jednoznačně hovořím, že intence jeho svatosti bl. Pavla VI,(ať si jiní tvrdí, co chtějí) NEBYLA protestantizovat katolický ritus.
Ale forma se může jevit do určité míry problémem. Katolík touží zůstat katolíkem. Přes veškerou úctu k ostatním …netouží se stát protestantem. Když v 16. století anglikánský biskup Cranmer vydal v roce 1549 (protestanstskou“Common of Prayer Books“), ještě v ní ponechal „katolický způsob sv. Přijímání“. Později svůj názor změnil (patrně pod vlivem protestanta Butzera). V roce 1552 pak takové sv. Přijímíní zavedl (patně – aby bylo zamezeno „papeženských pověrám“ (=katolické víře v Nejsv. Svátost!).
…
…
bl. Pavel VI. samozřejmě nic takového nezamýšlel. Ale naskýtá se otázka…proč byla rozšířena praxe „contra legem“ z Holandska do různých zemí?
Jak řešit problém.
Vzhledem k intimnosti „res“ by kněží měli pomalu a postupně zdůrazňovat posvátný charakter podávání a taktně vést věřící, aby od takového způsobu časem upustili.
Dobrým zdrojem jsou potvrzená či rozumná vyjádření sv. Matky Terezy z Kalkaty.
Nevyjadřuji se naprosto k věřícím, co přijímají „na ruku“. Konají tak jistě „bona fide“. Z principu se mi však jeví tento způsob pro katolického křesťana západního ritu „nevhodný“.
(ve východních sjednocených ritech neexistuje)
Pax
Jan
P. S. God Bless! Otče biskupe! 🙂
Ještě se omlouvám za needitované:) překlepy. A také – věřící by samozřejmě neměli ustoupit od „posvátného způsobu podávání“. Naopak!
Jan
Avšak určitě by kněží měli věřící v tom podpořit a ne zesměšňovat/?/ ty jednotlivce, kteří vnímají správně, Koho přijímají a adekvátním způsobem to také chtějí dát najevo…čili tím, že přijmou Nejsvětější svátost vkleče a do úst. Ale abych kněžím nekřivdil, osobně jsem se nesetkal s knězem, který by mě bez řečí nepodal do úst a vkleče…Snad jakási perzekuce, uváděná komentářem z 28.4. paní Lucií, je vyjímkou, nikoliv neblahou praxí
já takové kněze znám…
Na NOM už nějaký pátek nechodím, ale podle informací přátel a známých se situace spíš zhoršuje. Těžko asi stanovit kritéria, co je to výjimka a co neblahá praxe. Mám přátele ve velkých městech, kteří vědí, v kterém kostele se k tomu jak staví, a zařídili se podle toho. Ale bydlíte-li na malé vesnici bez realistické možnosti dostat se jinam, pomyšlení na to, že jde o „výjimku“ vás asi moc neutěší. V daném místě se to pak jistě dá považovat za „neblahou praxi“.
„Služebníci božího lidu“ mají v povinnostech plnit přání, jak chce kdo přijímat. Výsměch za přijímání vkleče se dá při troše dobré vůle chápat jako porušení této povinnosti.
ad. Pax-Jan
Vaše střípky jsou krásné a pravdivé, další otázka – proč byla tato praxe contra legem rozšířena – asi poněkud naivní. Asi jste neslyšel o postupu modernismu a letitém působení zednářů v církvi.
Řadu dokladů k tomu si lze nastudovat na Lumendelumine.cz
i v knize bisk. At. Schnaidera CORPUS CHRISTI.
Kde asi vzít ty pravověrné kněze, kteří by „měli pomalu a postupně zdůrazňovat posvátný charakter podávání a taktně vést věřící, aby od takového způsobu časem upustili“?
Vidíte snad kněžské semináře či biskupy, kt. by je k tomu vedli? Naopak, učí lid „stát“ i při částech mše sv., kde se donedávna ještě klečelo (např. Beránku Boží“).