Omyl venkovského faráře
Za posledních pár let jsem se na internetu i mimo něj setkala s nejrůznějšími bludy. Nešlo o nějaké okrajové nebo složité otázky; jednalo se o popírání základních pravd katolické víry. Inteligentní a sečtělí lidé, pokládající se za křesťany a často i za katolíky, včetně teologů, kněží a biskupů, hlásají (a citáty z Písma dokládají) například, že věčné peklo neexistuje, že člověk nemá nesmrtelnou duši, že trvat na rozlišování dobrého a zlého jednání je nemilosrdné či infantilní, že Ježíš nebyl Bůh nebo že si svoje Božství plně neuvědomoval, že víra v Trojici je polyteistická nebo že Boží existenci nelze rozumem poznat. Zpočátku mne to šokovalo, ale postupně jsem si zvykla a začala jsem si myslet, že už mě nic nemůže překvapit.
Mýlila jsem se – podařilo se to jezuitovi Janu Rybářovi. Jak? P. Rybář věří v Trojici (ačkoli formulka „ve jménu Otce i Syna i jejich Radosti“ (Jan Rybář, Josef Beránek: Deník venkovského faráře, Vyšehrad: 2016, str. 129) některým rigidním osobám nemusí připadat zvlášť vtipná), v Božství Ježíše Krista, a dokonce i v panenské mateřství Panny Marie (ačkoli tvrzení „Ona své dítě jistě neadorovala. Musela přejít od konkrétního Ježíšova lidství k jeho Božství. Byl to pro ni nadlidský výkon. Dlouho netušila, že je Matkou Boží.“ (str. 169) není úplně snadno slučitelné s Alžbětinou otázkou „Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně?“ ani s Mariiným Magnificat). To v dnešní době není málo ani na katolického kněze.
P. Rybář má ale problém s jinou zásadní otázkou, a sice s Kristovou smrtí na kříži. Netvrdí, že k ní vůbec nedošlo, ale odmítá její „tradičně chápaný“ význam, a sice že Kristus přišel na svět právě proto, aby svou smrtí člověka vykoupil z hříchů a usmířil s Bohem. Souvisí s tím další dvě učení, a sice o prvotním hříchu, který vedl k vyhnání z ráje, a také chápání mše svaté jako zpřítomnění Kristovy oběti na kříži. P. Rybář si tuto souvislost uvědomuje a vyprávění o vyhnání z ráje označuje za „předpotopní podobenství“ (viz citát níže), příběh pro „primitivní“ lidi, „kteří rozuměli jen fyzické síle, moci, násilí“ (str. 188); myšlenku (krvavé) oběti vedoucí k odpuštění hříchů pokládá za překonanou představu Starého zákona, kterou sám Ježíš odmítal (str. 239-240):
„Západní křesťanství ovšem dodnes hlásá, že Ježíš přišel na svět hlavně proto, aby zemřel (sic!). Zvláště my katolíci musíme mít realitu jeho smrti výtvarně zpracovanou stále před očima. Ježíš prý musel zaplatit Otci za naše hříchy. Svým křížem nám měl otevřít nebe. Vážení čtenáři, zkuste trápit své kazatele otázkou, kdo to nebe zavřel. Neposkytli jsme příliš pozornosti předpotopnímu podobenství o vyhnání z ráje, a velmi málo Ježíšovu příběhu o milosrdném otci a jeho marnotratnému synu?“ (http://www.jesuit.cz/clanek.php?id=1313)
Toto popírání smírného či výkupného významu Kristovy oběti samozřejmě není originální ani izolované. Vychází z mylného chápání Božího milosrdenství, které najdeme například v Kasperově Milosrdenství. Milosrdenství se pokládá za ústřední vlastnost Boží, která nějakým způsobem zastiňuje či odsunuje do pozadí jeho ostatní vlastnosti, především spravedlnost. P. Rybář dokonce dělí křesťany podle toho, která Boží vlastnost je jim srozumitelnější:
„Je rozdíl mezi slepicí a skřivánkem a podobně máme dva druhy křesťanů. Ti první rozumí klacku. Bůh vyhnal člověka z Ráje, když zhřešil. Bůh je totiž nejvýše spravedlivý! Druhá skupina jsou ti, pro něž je Bůh dobrotivý Otec, který vyhlíží marnotratného syna. On je totiž nejvýš shovívavý! Dobré chce učinit ještě lepšími a zlé přivést k rozumu. (str. 183).
Je však chyba stavět některou Boží vlastnost proti jiné, a konstruovat tak v Bohu určitý rozpor. Boží vlastnosti ve skutečnosti existují v dokonalé harmonii a nemohou se nějakým způsobem střetávat nebo popírat. Jestliže Bůh ustanovil zákon správného jednání, odporoval by sám sobě, kdyby na jeho dodržování netrval. Odměna či trest za svobodné jednání není nějaká dětinská či právnická představa, spíše logický důsledek tohoto jednání. Pokusíme-li se tedy sloučit Boží spravedlnost s jeho milosrdenstvím, začne dávat smysl právě výkupná oběť na kříži, kterou byla obnovena spravedlnost, při níž však za hříšníky zemřel sám Bůh. Větší milosrdenství si lze těžko představit.
P. Rybář kritizuje tradiční mši svatou proto, že „má blízko ke starozákonním obětem“ (str. 239). S dogmatickými vyjádřeními tridentského koncilu si starosti nedělá, zřejmě proto, že dogma se podle něho může vyvíjet. Že se v otázce oběti mýlí a své omyly rozšiřuje mezi věřící, je jedna věc. Nepěkné až nemilosrdné však je, že nemá pochopení pro ty, kteří se nauky Církve chtějí držet, a obviňuje je z nedostatku odvahy, pokrytectví a dalších ošklivých vlastností.
Se zpochybňováním významu Kristovy smrti se často pojí také zpochybňování závažnosti hříchu. P. Rybář si nedělá těžkou hlavu s učením o antikoncepci (str. 199), přístupem „znovusezdaných“ k Eucharistii (str. 206-207), nerozlučnost manželství označuje za ideál (str. 203-205) a zdá se, že nechápe rozdíl mezi odpuštěním hříchů a dispenzováním od nutnosti dodržovat Boží příkazy. Když tvrdí, že „dopředu se jde právě tak, že někdo překročí kdysi vytyčené hranice a stane se příkladem,“ (str. 162), a to v souvislosti s tvrzením Anselma Grüna, že „že člověk opuštěný partnerem, nehřeší, když se podruhé ožení,“ musíme se ptát, jaké hranice má P. Rybář na mysli. Vyprávění o prvotním hříchu, které mu připadá primitivní, je právě v tomto ohledu velmi výstižné. Ďábel přesvědčil Adama a Evu, že když přestoupí Boží příkaz, získají nějaké dobro. Je zřejmé, že ďáblovy metody jsou stále stejné – naneštěstí jsou také stále účinné.
Marie Tejklová
Literatura:
Jan Rybář, Josef Beránek: Deník venkovského faráře, Vyšehrad: 2016
Jiří Fuchs: Bůh filosofů, Krystal OP: 2004
Walter Kasper: Milosrdenství: Základní pojem evangelia – klíč křesťanského života, CDK: 2015
Je dost nepravděpodobné, že by pan Rybář zaplnil svou knihu herezemi, které ho zrovna napadly, zřejmě je zastával a šířil již dříve, coby aktivní katolický duchovní. Pochopitelně bez zásahu nadřízených. A je smutnou skutečností, že tuto knihu doporučují četní katoličtí kněží, včetně těch, kterým byla svěřena péče o katolickou mládež, jakož i Katolický týdeník…
Jak se někdo může divit zoufalému stavu katolické víry v ČR, když ti, co ji mají jako první vyučovat a šířit, ve skutečnosti proti ní i proti Kristu ze všech sil bojují? Při četbě takovýchto knih člověk plně chápe, co znamená ta stará moudrost, že cesty v pekle (či do pekla) jsou vystavěny z lebek kněží a biskupů. I když přesnější by asi mělo být kněží a ordinářů, protože řeholní představení jsou na tom stejně jako biskupové.
A ještě jedna věc – jako velkou nehoráznost chápu i pojmenování těchto rozhovorů, které se (těžko náhodou) shoduje se slavným románem, který v první polovině minulého století napsal Georges Bernanos.
Taky jsem si v první chvíli myslel, že pořídil nový překlad tohoto Bernanosova skvostu. Ono i to jeho příjmení Rybář je v kontextu jeho výroků zavádějící…
Tak nepochybně je rybářem duší. Jen loví pro jiného…
Zdravím,
tento problém není jen v ČR.
Doporučuji k poslechu jeden rozhovor a jedno kázání na téma intronizace Ježíše Krista Králem Polska.
Je to v polštině, ale myslím že je to srozumitelné. Pozitivní je, že pořád jsou kněží Boží bojovníci, kteří se nebojí konfliktů s nadřízenými
http://www.magnapolonia.org/nie-bylo-intronizacji-chrystusa-w-lagiewnikach-19-11-2016-r-ks-tomasz-jochemczyk/
https://www.youtube.com/watch?v=eI6Ni_G2nFc
MOZNO TREBA, ABY LIBERALNYM PSEUDOKATOLIKOM VYSVETLOVALI ZAKLADY KRESTANSTVA TAKITO TVRDI PROTESTANTI, JA OSOBNE SOM ZASIAHNUTY TYMTO VIDEOM, TAKETO NIECO TAZKO POCUT V KATOLICKOM KOSTOLE NA SVATEJ OMSI
https://youtu.be/Vk6vM5zyUdA
Současní jezuité jsou zkrátka semeništěm modernismu. Pater Rybář (není oslovení „otec“ příliš patriarchální a nemilosrdné?) je jednou z ukázek vymírajících modernistů starého střihu. Podobá se trošku pateru Petráčkovi v tomto čirém bludařství, které nezná hranic.
Vzhledem k jeho věku snad lze doufat, že své bludy už moc dlouho šířit nebude. Zneužití názvu skvělé Bernanosovy knihy je však odpudivé…
Celý modernismus za relativně krátký čas padne a zhroutí se do sebe. Bůh má vše ve své pevné moci a nenechá své věrné vymýtit ze světa.
nejako mi zišli na um slová z jednej českej komédie z dôb minulých a vojenských: „Chce se mi zvracet.“
Priznám sa,že na podobné výplody už niekedy nenám ani chuť, ani silu ani záujem reagovať. Nie konkrétne na tento, ale stretám sa s podobnými myšlienkami v rozličných variáciách a intezite pravidelne.
Niekedy mám chuť zobrať reflektor za slnečného dňa, chodiť po ulici, svietiť ľuďom do očí a pýtať ich: „Nevideli ste nádohodu tento rok nejakého katolíka?“
Františku, nezoufejte! Já sama jsem katolíků letos viděla …no, určitě několik, pokud mám mít na mysli pravověrné katolíky, kteří vědí, Komu uvěřili a co mají činit pro spásu duší svých i druhých. Že jsou tito lidé v silné menšině, je sice pravda, ale Kristus začal působit s 12 apoštoly. Nemá smysl zoufat, ale hledat řešení. My vítězíme Boží mocí. Lidskými silami toho moc nevyřešíme.
Zrovna čtu Deníček sv.Faustyny a zaujalo mě tohle: „Dnešní den jsem obětovala za Rusko, obětovala jsem všechna svá utrpení a modlitby za tu ubohou zemi. Po svatém přijímání mi Ježíš řekl: „Déle tu zemi nemohu snášet, nedrž mé ruce, má dcero.“ Pochopila jsem, že nebýt modlitby Bohu milých duší, tak by už celý národ obrátil vniveč. Ach, jak trpím kvůli tomu národu, který ze svého území vyhnal Boha.“ (818)
Nuže, modleme se. Nejsme sami. Vždyť to máme v Credu: „věřím ve společenství svatých.“ Když se nemáme ským modlit zde na zemi, prosme o přímluvu svaté.
Připadá mi, že promluvy,mediální rozhovory, exhortace a vůbec celá činnost PF jako nejvyššího učitele církve již zanechává v duších kléru své neblahé ovoce a otisky, které pak směšují hereze a částečky dogmat v neuvěřitelnou změť neznalosti,týkající se nauky církve. A žel, nejen u duchovních, kteří nekriticky sají všechny nesmysly z papežových úst a považují je téměř za dogmata, ale i u těch, kteří nemají základy věrouky, ani na úrovni třeťáka, navštěvujícího náboženství a rodiči veden dle správného katechismu… Ty heretické věty a názory P.Rybáře a dalších,jak popisuje autorka článku, jsou mi však jaksi povědomé, myslím tím, že už jsem je kdysi četl nebo slyšel z kázání Františka a spol. na radio-vatikana. Proto P. Rybář, který evidentně nemá potřebné vědomosti o základních pravdách víry, naivně odposlouchal… a opisuje. Ovšem nepočítá s tím, že z tohoto zdroje /AL a jiné exhortace, mediální rozhovory, kázání PF/ vychází víc neznalostí, pomateností a herezí než nezkalených věroučných pravd. Ovšem pomineme-li W. Kaspera a jeho vědomé hereze, snažící se tvářit coby patřící do učení církve, pak mě bolí,že i Anselm Grün začíná natolik „ujíždět“, že jeho teologicky plodnou činnost od jistého okamžiku již nelze označit jako tu,která se drží nauky a magisteria církve.
Nezamýšlím však hanit jednotlivé duchovní, i když je to velmi smutné,jak nakládají se svou povinností učit správně a pravdivě katolické víře,ale pak se nemůžeme ani podivovat nad nedostatečnými nebo i žádnými základy nauky u obyčejných věřících, kteří v dobré víře spolknou kdejaký blud a nesmysl, týkající se věrouky, se nechají vést a klamat těmi, o kterých se domnívají, že to musí vědět správně.
Zaviněná nevědomost, neznalost Písma a nauky, to je živná půda pro zasévání nejrůznějších herezí do duší obyčejných věřících,kteří pak vůbec nechápou, proč ti ostatní stále kritizují „nešvary“ v církvi, když podle nich je vše v nejlepším pořádku a naopak ty novoty Ducha jim vyhovují lépe než stále se řídit podle jakýchsi zastaralých fundamentalistických příruček tradičních katolíků, přece podle Luthera jsou všichni ospravedlněni, podle predestinace už s tím stejně nic nenadělají a podle dalších zajímavých tvrzení z řad odloučivších se bratří, nebo i samotného PF, se stejně všicchni dostaneme do nebe, protože peklo neexistuje a některé duše pro zasloužený trest budou raději anulovány a skončí…Bůh je přece nejvýš milosrdný a chce mít všechny své děti doma u sebe, všem nakonec stejně odpustí, i bez lítosti a určitého odčinění pokáním. Bůh by přece nemohl netolerovat dnešní moderní svět s jeho tempem, mající jiné priority než o kterých se říká v evangeliu. A vůbec nejraději by uvítali zrušení hříchu, několikrát se vzít v kostele a
užívat si podle nich života naplno,tedy nejlépe, aby se pojem hříchu úplně vymazal a cokoliv bylo dovoleno a ponecháno na subjektivním vnímání svědomí a vášní, vždyť evangelium má být radostná zvěst! Ale zapomínají si uvědomit, jaké že to mají na mysli evangelium, zda Ježíšovo nebo to nové Františkovo,s jeho radostmi, vedoucí však jinam…
Jestliže díky zaviněné neznalosti nemají cit pro to, co obnáší katolická věrouka, jak mohou rozlišit, co se děje v církvi, když jim vše připadá v pořádku? Modleme se tedy i za tyto naše bratry a sestry, kteří jsou mimo a neví o tom
Pan Rybář ale asi nebude přímým ovocem PF – oba jsou zhruba stejného věku. Spíš budou oba naivními duchovními, kteří uvěřili, že katolíci mohou ztratit (rozumějte – ochotně obětovat) identitu za účelem získání „odloučených bratří“ do kostela.
Spíš jsem měl na mysli opisování od Františka z jeho promluv,exhortací a teologických názorů, protože některé názory páně Rybářovic jsou velmi podobné, nebo že by podobnost čistě náhodná? Přece mi nechcete Tomáši namlouvat, že jako kněz, P.Rybář neposlouchá pontifikovy promluvy nebo nesleduje pontifika v akci?
Ono, za těch 5 let pontifikátu hereze, kterým se oddaně naslouchá, zapustí dřív nebo později v myslích posluchačů a servilních oddaných „věrných“, metastáze duchovní rakoviny, které je nyní církev vystavena a snad jen ti, co se vědomě odříkají těchto lží a herezí, mohou šikovně uniknout této smrtelné chorobě a stát pevně. Zrovna dnes při mši sv.jsme mohli naslouchat v evangeliu Pánovým slovům, které byly adresovány Židům: Jan 8,51 …“ amen, amen, pravím vám, kdo zachovává mé slovo, nezemře navěky.“
Z toho si každý může odvodit, že pokud někdo Slovo vylepšuje a namísto něj podsouvá /lidské,byť je to papež/, co ho asi bude čekat a spolu s ním všechny, kteří mu naslouchají s nekritickým obdivem, když namísto Božího slova zvolí raději poslouchat pseudo – „Slovo“, nevedoucí však jinam, než ke zmiňované druhé smrti.
Tož – těžko posoudit. Není vyloučeno, že si lecco „přilepšil“, přecejen o řekl pan papež, že… Ale klidně to může být i podobná deformace. Proč ne. V modernismu je vše povoleno.
Ne, on je v tom konzistentní po celou dobu, co ho znám. Tudíž ještě před svržením Benedikta XVI.
Myslím, že P. Grünerovi křivdíte. Určitě by se mu nelíbilo, že v jeho literárním díle nevnímáte hermeneutiku kontinuity. Já jsem dostal v dobrém mínění jeden skvost ke svatbě. Upřímně musím přiznat, že jsem nedočetl předmluvu, a na knihu padá prach. To si raději o vztazích přečtu evangekikálaního psychologa Lemana, než psychologizujícího teologa ‚katolíka‘ Anselma Grüna, jež se v prvních odstavcích opírá o výzkum okultisty Junga. Ale jen tak z hecu, kdy to podle vás u Grüna ‚začalo‘?
U něj nic nového . V KT bylo o jeho dobré knize , že lidé už pochopili , že mše není Kalvarska poprava , ale hostina Páně.
Tak už vím, proč nám vyprávěl Tvůj zesnulý soused z kopce o. Jan Ch., jak jsme se pak zastavovali u Tebe, o jisté paní, která si klidně dala při jeho kázání v lavici svačinu a když přišla přijímat, tak jí poslal zpět se slovy: „Vám nepodám paní, vy jste už jedla.“
Díky Tomáši za zajímavý vstup, doufám, že pouze vymyšlený..?
Kdyby bylo víc poznávacích znamení, u kterých by kněží rozpoznali, zda mají podat či nepodat svatou eucharistii, než jen podivuhodná neúcta v chrámě, demonstrovaná sycením se při mši nebo tím i zároveň ignoranci eucharistického půstu…
A zda přijímající věřící přicházejí do fronty na oplatku, aby podezřele neseděli v lavicích, či skutečně přichází připraveni ve vědomí, Koho jedí? Ruku na srdce, za nově jim neznámé, příchozí, neodpovídají, ale dávají dostatečné poučení svým ovečkám, co znamená nehodně přijmout Tělo a Krev Páně?
Ale kdepak vymyšlený! P. Jan Ch. měl takových historek na celé fůry, protože co si dnes lidé dovolí i na poutních místech, je jedna obrovská hrůza. Klidně poslal i spoře oděné slečny při přijímání pro lepší oblečení.
http://www.jesuit.cz/clen.php?id=62
Jestliže P.Rybář nemá absolvováno řádné teologické studium, jen jakési „zvěřinovské + modernisticko-liberální“ z šedesátých a sedmdesátých let minulého stol. ještě navíc z nedostatečných skript a samizdatů tehdejší podzemní církve, co po něm můžeme chtít? Vždyť díky absenci základního studia teologie ani nemůže být schopen rozlišit hereze a lži, týkající se současného pontifikátu, vzhledem k nauce a magisteriu. Je však s podivem, že mu jeho knihy normálně vydávají a nebýt autorky článku, poukazující na jejich heretický obsah, málokdo by se ozval. Zajisté si P.Rybář zaslouží naši úctu kvůli tomu, co prožil a kvůli jeho kněžství, ale proč ho jeho spolubratři jezuité poněkud nebrzdí v jeho heretickém spisování těchto ostudných věroučných nesmyslů, tvářících se jako učení církve?
Jeho nedovzdělaností se to omlouvat nedá. Měl desetiletí, aby se dovzdělal (což bylo jeho povinností). A koneckonců, jeho hereze jsou tak zjevné, že člověk k jejich rozeznání ani nemusí být teolog, úplně postačí, když si zapamatuje vyznání víry – ani s ním se nedají sloučit…
Je vcelku jedno, kde byl Rybář školen. Dnešní produkty „katolických“ učilišť umí možná řecky, hebrejsky, znají různé sociální vědy a pavědy, orientují se v havlismu a ekumenismu, ale chybí jim znalost katechismu, na ten se jaksi zapomnělo či spíše chtělo se ho „překročit“.
Tihle jedinci mají pocitu!, že to je ještě jinak a že právě tito modernističtí harcovníci mají jakési hlubší poznání, vyšší než je ta běžná nauka obsažená v katechismu.
Neomlouvejme tedy Rybáře. Je to heretik, a jeho nadřízení jej v tom – tím, že není korigován – podporují. Nedělám si iluze, že korigován bude.
Taky bych to neomlouvala nějakou nedovzdělaností nebo naivitou. Otec Rybář má dokonalý přehled o dění a teologických argumentech, navíc je dokáže srozumitelně podat. Cituje různé autory, papeže Františka, sv. Tomáše Akvinského (když se mu to hodí)… Podle mne je velmi inteligentní a ví, co dělá.
Podle mého mínění,i když tedy nejde zřejmě o nedostatek inteligence, nelze podsouvat P.Rybáři, že by chtěl církvi záměrně škodit.
Jednoduše a logicky, jestliže nemá základy katechismu, jak správně říká pan Ignác Pospíšil, ani zdravé dogmatiky a staví na nějakých útržcích jakýchsi teologických frází,vytržených z kontextu a znějících učeně, tak mu asi připadá vše v pořádku, kdy si ani nepřipustí, že by jeho pojetí teologie bylo až tak mimo. V tom s vámi nesouhlasím, podsouvat Božímu služebníku nějaké záškodnické záměry. Jediné, co bych mu vytkl, je nepochopitelná a skutečně nepřijatelná zaviněná nevědomost a neochota si doplnit řádné teologické, přinejmenším základní minimální, potřebné vzdělání, aby sám porozuměl, cože za heretické teze vyrábí, díky svému nerozlišení a nedovzdělanosti. Samozřejmě i to může být syndrom starších kněží, kteří vystudovali v podzemní církvi a žel, „shledali“, že toto vzdělání jim vystačí na celý další kněžský život, což je hluboký omyl.
Mimochodem, znám takového dalšího, který je o 30 let mladší, vystudoval za totality v podzemní církvi a i jeho věroučné „omyly“ jsou publikovány častěji na veřejnosti. A i když požívá velké vážnosti u věřících,ˇ/díky veřejné mediální činnosti a působnosti/, ani jemu, coby adorátora Františkových herezí, nedochází jeho propastná neznalost základů teologie…
Když jsem se ho přímo dotázal na určité zásadní rozpory s naukou a jeho bludnými vyjádřeními, neřkuli přímo heretickými názory, převzatými od PF,/AL, ekumenické snahy PF, setkání v Lundu atd./ pak místo sebekritického uznání a porozumění, že by měl dohnat zameškané vzdělání dogmatiky a morálky, jsem se potázal se zlou a s neporozuměním z jeho strany. Nebudu záměrně uvádět jméno, raději chci poprosit o modlitbu za tyto „nedovzdělané“ kněze, pokud jste se setkali s podobnými případy, nesuďme je,nemáme mandát k tomu, soudit Boží služebníky, spíš je odevzdávejme Pánu, aby jim svým způsobem pomohl prozřít, aby je pak nemusel tvrdě soudit za to, že Jeho nauku neznali a učili ovečky zmateně a hereticky, díky své zaviněné neznalosti toho, co by měli sypat z rukávu jako profíci.
Proti svobodné vůli se dá těžko co prosazovat. Bůh může vyslyšet modlitbu jen tam, kde je k tomu dispozice. Kde je uzavřenost vůči církevním pravdám, tam je velmi málo dispozic. Nicméně – obrácení může být i v poslední hodince smrti.
P.S. mnou jinde jmenovaný jezuita P. Jan Ch. měl podobné podmínky jako P. Rybář a byl zhruba v jeho věku. Ale dovzdělal se. Nám dal dobré základy, o které se tu se mnou často bezdůvodně a úplně zbytečně přete.
Páku měnit rozhodnutí a ovlivnit svobodnou vůli, která je proti, samozřejmě druhý člověk nemá a ani není dobré manipulovat s druhým proti jeho svobodě, když ani Bůh se k tomu nesnižuje, ale měl jsem na mysli pomoci pouze modlitbou nás ostatních, kteří se rádi modlíme za své kněze…
Bůh může připravit podmínky a nastavení okolností, které tímto nenásilným způsobem přimějí dotyčného, za něž se ostatní modlí a prosí Pána… aby u něho „zavčas“ došlo /v jeho srdci/ k poznání a k osobnímu souhlasu se změnou a nápravou.:-)
Vlamujete se do otevřených dveří. Podstatou hereze formální je chteny! omyl ve Víře. O tom píšu, oni vědět nechtějí.
Víte, já si myslím, že to vše (co se děje v Církvi) nesouvisí s inteligencí a znalostmi, ale s vírou. Nedostatek pravé víry zamezuje Lásku, to pak má za následek nedostatek úcty a nedostatek úcty plodí to, čeho jsme svědky.
Pokud někdo věří celým svým srdcem, miluje Krista Ježíše a Pannu Marii, pak si nedovolí povyšovat své rozumy nad Boží slovo. Nedovolí si lehce vážit Svaté přijímání a opravovat to, co Pán Ježíš řekl. „Nebe a země pominou, ale má slova nepominou“ (srov. Lk21, 33).
Pochyby o Rybářově vzdělání (zahrnující mj. i teologická studia v Innsbrucku) jsou velmi úsměvné, budeme-li pátrat po teologickém vzdělání zde diskutujících – stačí se omezit na autorku a šéfredaktora…
Řadový věřící nepotřebuje teologické školy. A vy jste teologicky vzdělán, že si osobujete právo posuzovat vzdělání diskutujících? I kdyby – copak jakékoli vzdělání k něčemu tak odpornému opravňuje?
Ale já přece žádné vzdělání neposuzuji!
Jen se podivuji nad tím, jak lidé, kteří zjevně žádné teologické vzdělání nemají, posuzují teologické vzdělání toho, kdo je prokazatelně má.
Pan Rybář řádné katolické teologické vzdělání prostě nemá. Kdyby je měl, nemohl vy psát hereze snadno rozpoznatelné tomu, kdo má obyčejné základní katolické vzdělání. A nevím, proč by se takový člověk, který herezi pozná, nemohl proti němu ozvat. To někdo někde zakázal? Že o tom nevím. (((-.
Pane Felixi Leo, obecně si myslím, že bychom měli posuzovat myšlenky, nikoli probírat jejich autory. Nejsem si ale jistá, jestli jste pochopil komentáře moje i dalších, např. co pan petr myslí nedovzdělaností nebo co já píšu o vzdělání otce Rybáře (vůbec ho nezpochybňuji, což je ale pro otce Rybáře spíš přitěžující okolnost, řekla bych). A asi byste netvrdil, že katolík bez teologického vzdělání nemá právo a povinnost bránit víru. Samozřejmě v normální situaci by na chyby týkající víry a mravů měli reagovat biskupové, případně teologové, ale když to nedělají, měl by to dělat každý věřící.
Dnes by dítko , tradičně formované , strčilo vědomostmi do kapsy lecjakeho moderního kněze , absolventy TF . Můj kamarád konvertoval před 6 lety a má větší znalosti , než někdo , kdo marnil čas studiem „teologie“.
Z takových dítek a konvertitů by měl otec radost:
P. Jan Rybář – Kam jdeme?
Tato knížka byla napsána na žádost matky pěti synů. Redakcí některých kapitol se tato paní stala spoluautorkou. Je to pro mne další důkaz dozrálosti duchovní úrovně našich „laiků“. Kdysi nedospělí žáčci se stávají partnery kléru a nastupují k záchraně církve. Už to nejsou nedospělé děti, kterým se poroučí. Jsou to dospělí, hledající odpovědi na SVÉ otázky. O nich napsal apoštol Petr: „Rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu.“
Trošku z těch Rybářových slov čpí senilita.
http://www.jesuit.cz/soubory/bulletin/2010_01.pdf
Neurážel bych pana šéfredaktora a stejně tak autorku článku paní Tejkalovou, nevím, zda Vy byste takto docela zdařilý a dobře podaný text coby amatér napsal, nevidím reálný a pravdivý důvod vašeho jízlivého komentáře, ale jestliže si kliknete na odkaz nahoře, pak str.11 a 12 dostatečně vysvětluje, jakýmže teologickým proškolováním P.Rybář procházel, jehož ovoce je poněkud shnilé, zdá se…:-)
Ještě bych tomu heretikovi připomněl ze nejen zapadni křesťanství hlásá vykoupení smrti na krizi. Nechť si skočí na byzantskou liturgii pristi nedeli a bude semu to to valit do hlavy opakovane: Smertiju smert piprav isuscim co hrobich život darovav.
Všechno není vina Bergoglia, Rybář byl takový už dávno před jeho nástupem do úřadu – stačí si vyhledat příslušné články v té době napsané. Je to krystalický „osmašedesátník“ a vůbec není nedovzdělaný, na tom ostatně nesejde – pravá katolická nauka je taková, že ji pochopí vážený profesor i malé dítě z buše. Naopak, jemu byla ještě katolická víra předložena ve srozumitelné a jasné podobě, na rozdíl od nás. To, co s ní udělal, je další věc.
Problém Bergogliova pontifikátu je, že teď jsou na koni, to, co bylo dřív na okraji je bergogliánský mainstream. A každý, kdo lpí byť jen na wojtyliánském katechismu, je na okraji.
Když nic dalšího, měl k dispozici Tomáškův katechismus a tam takové hereze, které P.Rybář podsouvá za učení církve, nejsou. Co chcete říci tím, že bergoliovštinou je P.Rybář netknut? Pak jen to, že již za svého mládí P.Jan Rybář pracoval ve prospěch stejných zednářkých loby a vyráběl jejich teze, které se zviditelňovaly po II.Vat. a které přivádí k dokonalosti současný PF?
Nerozumím, proč jakoby omlouváte Bergoglia a označujete pravými viníky všechny před ním? Pominu-li úlety Jana Pavla II, pak určitě papež Benedikt XVI. se svou precizní naukou, neměl s tím, co dnes vyvádí František, nic společného. Aspoň to uznejte nebo se seznamte s jeho dílem a vnímejte, že v situaci, která byla díky jeho předchůdcům, nemohl dělat zázraky, ale nikdy se nechtěl zpronevěřit svému poslání petrova nástupce. A jeho abdikace? Vyčkejte na přešetření událostí, které zamýšlí prezident Trump a přestanete se naivně domnívat, že by Benedikt sám od sebe bez hrubé síly a nátlaku Obamovy administrativy a zednářů jen tak odstoupil kvůli zdraví…jak se to vysvětlovalo nám, kteří jsme nechápavě zírali, proč.
A ještě k vašemu příspěvku:
cit: Naopak, jemu byla ještě katolická víra předložena ve srozumitelné a jasné podobě, na rozdíl od nás. To, co s ní udělal, je další věc.
Na rozdíl od nás…my podle Vás neumíme jít a vyhledat si materiály, které jsou součástí pravé nauky církve a podle Vás jsme všichni ujetí, jen proto, že se píše rok 2017? To nemyslíte vážně, kdo chce, pak si může najít studijní materiál a vše potřebné k tomu, aby jako dítě z buše porozuměl ještě dnes v 21.stol., co je nauka víry….tedy z Tomáškova katechismu přinejmenším, se to ještě dozví a možná i /byť ne tak dokonale/ z modrého KKC. Uráží mě, že jsme podle Vás všichni mimo…kdo nechce, tak snad nemusí…:-)
Za Bergoglia, Kaspera, Rybáře a kol. jsou Jan Pavel II. a Benedikt XVI. přímo odpovědní, protože tyto a podobné heretiky nechali působit, případně je dokonce povyšovali. Bergoglio byl strašný už jako arcibiskup a Jan Pavel II. ho za jeho strašné výkony odměnil kreací na kardinála… Ani Benedik XVI. proti němu nijak nezasáhl… To je jedna z cest, kterou se oba velice zpronevěřili svému poslání Petrova nástupce. Tím, že církev, kterou měli spravovat, nechali hnít. Tím, že vědomě povyšovali do biskupských úřadů a kreovali kardinály ultraliberály a heretiky a ponechávali jejich řádění bez adekvátních zásahů.
Mírněte se ve vašem soudu, pane magistře, myslíte si, že papež zná všechny biskupy, navrhované těmi, kteří posílají do Říma tyto návrhy z jednotlivých zemí, že je povinen každého znát osobně, vždyť by nic jiného nedělal, než pátral po úmyslech a vhodnosti toho kterého navrženého. Spíš je to asi o důvěře, ale pokud ten navržený dotyčný nebyl veřejně exkomunikovaným kandidátem a měl vynikající reference svých spolukrajanů /byť možná zednářů, kteří tímto způsobem dosahují jmenování svých členů na vysoké církevní posty/, pak přímou odpovědnost mají ti, kteří tyto lidi navrhli a podstrčili papeži k podpisu.
Nebo si myslíte, že je v papežových silách znát všechny kandidáty na jmenování církevních postů, vždyť je jasné, že nikoliv a že jsou navrhovány svými spolubratry a papež jen s důvěrou v jejich solidní návrhy podepisuje. Možná, kdybyste byl v papežově „kůži“, pak byste nevynášel tak zbrkle své rozhořčující odsudky.
Nemluvíme zde o neznámých kněžích jmenovaných na biskupy, ale o známých biskupech, které tito papežové jmenovali arcibiskupy a kardinály a nechali řádit…
Poslechněte si ty odkazy, co jsem dal pod článek. Jeden kněz je suspendovaný, protože nazývá věci správnými názvy a druhého téměř nenechali dodělat seminář, protože „neměl na to správnou povahu“. Tento problém roste už desetiletí. Poslechněte si jak Otce Jochemczyka pronásledují v Itálii: https://www.youtube.com/watch?v=o37AlbgkLcM
To je reakce na mě? Člověče, Vy neumíte číst? Kde píšu to, co tvrdíte?
Fascinujici. Benedikt je druha strana mince papeze Frantiska. Opravdu nepochopim ty snahy udelat z cloveka, jenz priznaval cestu spasy zidum skrz judaismus, nejaky vzor pravoveri.
Navic staveni katolicke mse svate na rovinu s protestantskym NOMem…
Já jsem to nepochopil až tak vztahovačně, jde spíše o porovnání, že dříve byla lepší katolická výchova než později, což pravda prostě JE. A – pochopitelně – kdo chce být katolíkem, může se katolicky dovzdělat.
ad Bepp
http://www.onepeterfive.com/freemasons-love-pope-francis/
Nemyslím si, že Vaše častější obviňování dvou předchozích papežů před PF, je až tak na místě, jak nás stále přesvědčujete, přestože si vážím vašeho rozhledu…:-)
Tak to si mě asi s někým pletete. Já mám poměrně silný
(a pozitivní) vztah jak k Benediktu XVI., tak k Janu Pavlovi II. Ale to, že léta nechávali situaci vyhnívat, že jmenovali biskupy a kardinály, kteří pracovali na systematické likvidaci partikulárních církví, a papežové proti nim nijak nezasahovali, to je prostě fakt.
Nevím, jestli zájmovou skupinu liberálních kardinálů St. Gallen, která po neúspěchu v roce 2005 na konkláve o osm let později konečně dosáhla svého zvolením Bergoglia, tvořili zednáři. Rozhodně ale vím, že ji tvořili lidé, které jmenovali, opakovaně povyšovali a v úřadech ponechávali předchozí dva papežové. To, co současný papež prosazuje v oblasti manželství, to už v roce 1993 zcela oficiálně bez nějakých cavyků zavedli tři němečtí biskupové: Kasper, Lehman, Saier. Nic se jim nestalo, naopak, byli ještě povýšeni a ve svých funkcích smrděli až do důchodu.
Přístup všech pokoncilních papežů ke krizi v jednotlivých partikulárních církvích byl přístupem pacienta, který po zjištění, že má rakovinu mávl rukou a řekl, že ono se to nějak vyvine samo. Pacient umřel a partikulární církve taky zemřely.
ad Bepp
Nyní je však víc než důležitou otázkou, co s touto situací udělají „obyčejní,leč bystře prokouknuvší FP“ kněží, když tak bravurně jako Vy, mají zmapováno, co se vlastně dělo…Zda budeme muset v jejich homiliích slyšet opěvné ódy na to, co zase „chytrého“ řekl PF, pěnit a plakat nad tím, co se děje v církvi, se snahou „přežít“ mši sv., kdy pastýři beze studu nám tyto opakované hereze budou vnucovat anebo zda věroučné pravdy a neměnné učení, které zaznívalo z promluv a poučení papežů Jana Pavla II. a Benedikta XVI. nám budou ti skutečně věrní kněží častěji opakovat, abychom se posilovali v základech naší pravé víry a magisteria…Je však „křesťanské“ odpustit nevědomé a zcela určitě ne zlovolné přehmaty 2 předchozích papežů, plynoucích z toho, že si zřejmě nevědomovali sílu vlků v církvi, převlečených za beránky,kteří začnou církev podkopávat směrem k naplňování zednářských cílů a Alta Vendity. Kdoví jak oba dva papežové museli mezi pnutím a tlakem zednářů ve Vatikánu slevovat z toho, co chtěli a nemohli…
My však zajisté můžeme chtít od našich pastýřů či máme právo od nich očekávat to, abychom byli posilováni v pravé nauce a slyšeli od nich pravdu, kdy nazvou věci pravými jmény,označí lži za tím, čím jsou, nikoliv za novou pravdu. Alespoň od těch našich kněží, kteří jsou natolik odvážní a pravdiví vůči svému svědomí a Bohu, že dokáží opustit slepotu a falešnou servilnost ostatních kněžských kolegů, tleskajících papeži-heretikovi a začnou bránit pravdu magisteria a chránít svěřené stádo v dnešní situaci v církvi
V kázání při Mši Svaté neslyším nic opěvného o PF. Ale věřím, že NOM toho může být dozajista plný.
ad Bepp z 10.4.
cituji vaše obvinění dvou předchozích papežů z vaší věty:“ že jmenovali biskupy a kardinály“…
https://www.lumendelumine.cz/index.php?page=novopeceny-kardinal-organizuje-pout-lgbz
Avšak tohoto nepovýšil ani papež Jan Pavel II, ani papež Benedikt XVI. ale Bergoglio…
nezdá se Vám toto povýšení/homosexuálního biskupa na kardinála/ daleko více alarmující a ne-uvěřitelné, které má na svědomí jen a pouze současný pontifik? Rozdíl je nebetyčný…a zodpovědnost za tuto prazvláštní „svévoli“ jistě také
´Deník hereze´ z pera, resp. myšlenek Otce Rybáře sklízí v daném směru kýžené plody.
Přední umístění mezi duchovními poklady v anketě osobností pořádané na platformě Katolického týdeníku
http://www.katyd.cz/clanky/dobrou-knihu-letos-ulovil-p-jan-rybar.html ,
či možnost rozšířit si duchovní znalosti skrze „uhrančivě zemitou osobností jezuity Jana Rybáře“ ve vysílání Křesťanského magazínu ČT v neděli 9. dubna
http://www.ceskatelevize.cz/porady/1098528273-krestansky-magazin/217562215600004/ .
Tato webová adresa-upoutávka uvádí v odstavci níže další z témat pořadu, a to „zamyšlení, proč pravda zažívá snad největší relativizaci v dějinách“.
Není tedy vyloučené, že obsah knězova deníku se v pořadu dočká nejprve blahořečení, a obratem odsudku. Pravděpodobnost souběhu takových protipohledů nemusí být nízká, i třeba s ohledem na záhlaví hlavní stránky Křesťanského magazínu sdělující „..pořad z barvitého světa náboženství, kde takřka nic není nemožné“. Bohužel.
Tož modernista modernistu po rameni plácá. Chtějí se mít dobře na zemi. Kdyby věřili v Nebe a Peklo, nedělali by to. Věděli by, že tohle cesta ke spáse není.
Nevím, proč, ale mám už mnoho let dojem, že celé to věznění podezřelých katolíků od komunistů mělo jeden cíl – pod rouškou zdání, že co je tajné, to je dobré, měli nastrčené spolehlivé modernisty, kteří velmi dovedně katolickou víru u mnoha důvěřivců dokonale podvrtali. Je to jen můj osobní dojem, ale dost silný. Mimo několika jednotlivců, které bych spočítal na jedné ruce a ještě by dost prstů zbylo, neznám jediného kněze, který se dostal z lágru a nezačal sloužit katolictví rozvracející formu NOM.
Taky si to myslím.
Nezlobte se, ale to je urážka těch mnoha kněží, kteří pro Krista museli trpět.
Tedy při shlédnutí křesťanského magazínu o P.Rybáři jsem zůstal bez hnutí a říkám si…
To tedy je síla!
Nehledě na to, že pozorný posluchač nevěří svým vlastním uším, kdy P. Rybář otevřeně říká, že zpovědníci v okolí si navzájem vyměňovali info ze zpovědí 75 leté dámy, která v 25 měla spáchala hřích potratu a nyní je pro zpovědníky postrachem…
Nerozumím, polévá mě stud z takto prezentované nauky dotyčným a říkám si…no comment
Pán si nepřeje, abychom odsuzovali kněze nebo je pomlouvali, ale toto, co jsem shédl v křesťanském magazínu,snad nemůže být ani pravda, to bolí…
Ani zpovědní tajemství není pro pány služebníky božího lidu posvátné? A pak že je NOM řádný posvátný ritus… Ať už s tím jdou konečně do háje zeleného!
ad Tomáš
Kdyby jen posvátné, nevíte, že za vyzrazení zpovědního tajemství následuje samočinná exkomunikace /podle CIC/?
Jak vidět, P.Rybář vypouští z úst tak strašné góly do vlastních řad a ještě se tomu směje…navíc zpochybňuje víru věřících v nedotknutelnost a zachovávání zpovědního tajemství a zraňuje důvěru lidí v kněze…veřejně, skrze křesťanský magazín…
no comment… modleme se vždyť on neví, co říká
Právě že vím. KHS je samoexkomunikovaná už od svého vzniku, neb stojí na základech postavených mimo církev sv. Piem X., jestli se nepletu. Urputnost a činorodost, s jakou se tito ubozí sektáři snaží odtrhnout od všeho katolického a dokázat, že jen ta jejich cesta je katolicky ta správná, vyvolává jen trpný úsměšek.
ad těm, kteří stále obviňují papeže Jana Pavla II. za podobné zednářské úlety,jaké se dnes plánovitě a vědomě dějí v církvi…
https://www.lumendelumine.cz/index.php?page=pozadovat-diakonat-pro-zeny-je-hereticke
Úplně stačí, že zrušil funkci advocate diaboli, která byla životně důležitá, aby neproběhla jakákoli beatifikace bez řádného prošetření všech okolností. Sám je sice díky této absenci „svatořečen“, ale rovněž díky ní je možné úspěšně pochybovat o všech procesech, které následně proběhly.
Nechci dělat ďáblova advokáta, ale vy se mýlíte. Jan Pavel druhý definoval, že mužům jest vyhrazeno kněžské, nikoli jáhenské svěcení. Není sporu o tom, že jáhenské svěcení je předstupněm kněžství, ale není s kněžským svěcením totožné.
Je zřejmé z Písma i Tradice, že světit ženu je nemožné – podobně nemožné, jako křtít psa.
Ale jen dělejte. Je to potřebná funkce.
ad Tomáš, ad Fr. Albert T.O.P.
citace z https://www.lumendelumine.cz/index.php?page=pozadovat-diakonat-pro-zeny-je-hereticke
Svátostí se přece rozumí i nižší svěcení, tedy jáhenské, kdybyste si odkaz pročetl, našel byste,co znamená svátost kněžství
A menší poznámka na okraj: když něčemu nerozumím, tak zbytečně nemluvím, nechtějte vy dva být s prominutím, za pošetilé prostoduché…Staré české přísloví říká…mluviti stříbro, mlčeti zlato…Když něco chci komentovat, tak snad to, o čem něco více vím
Snad abyste, dle podobenství o trámu a třísce, svou menší poznámku na okraj aplikoval nejprve na sebe.
Už jen ze samotné reakce Fr. Alberta je přece jasné, že článek četl, protože reaguje na věci, které v příspěvku nevěřícího Tomáše nejsou, takže nějaké „kdybyste si odkaz pročetl“ je zjevně nepřípadné. No a článek tvrdí dvě věci, jednak že jáhenské svěcení je vyhrazené jen mužům, s čímž Fr. Albert explicitně souhlasí, takže v tomto byste střílel vedle, a dále článek tvrdí, že tak JPII implicitně a definitivně rozhodl. Může být otázka, co přesně to má znamenat a s čím přesně Fr. Albert nesouhlasí (takže už pro tyto nejasnosti by mi přišlo bezpečnější se nejprve ujistit než na někoho vystartuju, aby pak jeden nebyl za hlupáka sám) — no ale kdyby tedy mělo jít o pochybnost, jestli JPII sám zamýšlel své Ordinatio sacerdotalis vztahovat i na jáhenské svěcení, aniž to explicitně zdůraznil (přestože mohl), taková pochybnost může být mylná, ale rozhodně není nijak vyvrácena článkem, ani Vaším „přece“ ap., ostatně že papež může držet názor odporující nauce církve, snad dnes nikdo nepochybuje. Takže pokud v tomto nesouhlasíte, místo hloupých poznámek o prostoduchosti ap. by bylo lépe přijít s nějakými argumenty. (Jasně, to se v těchto diskusích nenosí, já vím.)
(A Vaše „ad Tomáš“ je přece už úplně mimo. Nebo snad máte pocit, že advokát ďábla není potřebná funkce?)
Abych Vám parafrázoval Vaše závěrečné doporučení: když chci něco komentovat, nejprve si to řádně přečtu, abych zmenšil riziko, že moje reakce bude mimo mísu.
No, pokud si myslíte, že já nevím, co je svátost kněžská, tak by pro Vás bylo opravdu lépe mlčet. To, že JPII odmítal svěcení žen, z něho světce opravdu nedělá.
cituji https://www.lumendelumine.cz/index.php?page=pozadovat-diakonat-pro-zeny-je-hereticke
To znamená, že jáhenství je první stupeň svátostného svěcení, které je jako svátost apoštolské služby vyhrazeno mužům, protože Kristus si k této službě vyvolil pouze muže.
V tom je ten problém, který zbytečně řešíme v sáhodlouhých,vysvětlujících a zbytečně výsměšných komentářích…
a vysvětlující i to, proč nelze ženy svátostným způsobem světit tzv. nižším svěcením na jáhenky
Jen tak pro přesnost.
Svátost kněžství je nepřesný název, protože jáhnové nejsou svěceni ke kněžství, ale ke službě (tridentský koncil nazývá svěcence nižší než kněžství slovem ministri – služebníci).
Latinsky je označení svátosti sacramentum ordinis.
stupně jsou episcopus, presbyter a minister (diaconus)
Kněžství je sacerdotium a týká se presbyterů (kněží) a episkopů (biskupů).
Jak Pavel II. rozhodl o nemožnosti světit ženy na kněze (sacerdotes) – list se jmenuje ordinatio sacerdotalis. List tedy rozhodl o kněžském svěcení, nikoli o svěcení vůbec. To je prostě pravda a žádný posměšek s tím nic neudělá.
Tím ale rozhodně neobhajuji jáhenské svěcení žen, pouze se vyjadřuji k tomu, o čem mluví list JPII Ordinatio sacerdotalis.
(Mimochodem, JPII také napsal Sacerdotalis coelibatus a také to nevztahoval na jáhny – jen na kněze a biskupy). Nenechejme se tedy mást nepřesným označením svátosti svěcení (ordo) jako svátosti kněžství.
Jáhnové jsou na nejnižším stupni svátosti svěcení, ale nejsou to nejnižší kněží. Tak to prostě není.
B.
Diky za potvrzeni mych slov vyse.
Pán Ježíš ustanovil pouze 7 svátostí,do nichž patří i svátost kněžství. Svátost kněžství však zahrnuje i diakonát, tedy nižší svěcení, ovšem i to je svátost a je výhradně určena pouze jednomu pohlaví, a tím jsou muži.
Chápete…ovšem já zase nechápu, proč se o tom tak sáhodlouze bavíte, když každému, kdo si odkaz z lumendelumine přečte, to musí být hned jasné, proč ženy jáhenky nemohou být, protože tím by absolvovaly svátost, kteráje určena jen a jen mužům.
Jejda, ale diskuse se prece nevede o tom, zda lze svetit zenu na jahna. Diskuse se vede o tom, ze moderniste typu Jan Pavel II. ve sve pomylenosti rozhodli o nemoznosti svetit zenu pouze na kneze, nikoli na jahna. Clanek z LdL se totiz snazi dokaz neco, co dokazat nelze – jak se vyse snazil vyargunentovat Benedikt a ma malickost.
ad Benedikt
chcete říci, že Pán Ježíš, který ustanovil svátost kněžství, nezahrnul tím do této svátosti kněžství diakonát, tedy 1.stupeň svátosti kněžství, tzv. nižší svěcení, které vyhradil poze mužům? Nepleťte si pojmy,
Pán ustanovil jen sedm svátostí,Tridenstský koncil potvrdil, že svátost kněžství mohou absolvovat pouze mužové a do této svátosti kněžství je zahrnuto i nižší svěcení, čili i jáhen, ať ženatý či čekatel na kněžství.Tzv. jáhenky v prvotní církvi nebyly svěceny svátostí kněžství, byly pouze pomocnice kněží, kteří měly své specifické úkoly ve vztahu k ženám ve své církevní obci. Myšlenka na diakonát žen by se rovnalo znevážení Ježíšem ustanovených 7 svátostí a vytvoření osmé svátosti, která by ovšem nemohla být platná, protože svátosti ustanovuje pouze a toliko jen zakladatel své církve, a tím je Pán.
cituji z odkazu na lumendelumine:
Ekumenický tridentský koncil v obraně proti reformačním bludům definovat nauku o svátostech jako neporušitelný poklad víry:
Kdo říká, že svátosti Nového zákona nejsou všechny ustanoveny od našeho Pána Ježíše Krista, nebo že je jich více nebo méně než sedm, totiž křest, biřmování, eucharistie, pokání, poslední pomazání, svěcení kněžstva a manželství; nebo že některá z těchto sedmi není pravdivě a v jednoznačném smyslu svátostí, budiž proklet (Denzinger Rn 1601).
V platném Katechismu katolické církve je svátost svěcení definována takto:
Kněžství je svátost, skrze kterou pokračuje v církvi nadále až do konce časů poslání, které Kristus svěřil svým apoštolům; je to tedy svátost apoštolské služby. Člení se na tři stupně: biskupství, kněžství a jáhenství (KKC 1536).
To znamená, že jáhenství je první stupeň svátostného svěcení, které je jako svátost apoštolské služby vyhrazeno mužům, protože Kristus si k této službě vyvolil pouze muže. Učinil tak jako svrchovaný Pán a Zakladatel církve a nikoliv jako oběť duchovní mentality a proudů své doby. Na to poukázal Jan Pavel II. v encyklice Mulieris dignitatem:
Když Kristus povolal za apoštoly pouze muže, učinil tak zcela dobrovolně a nezávisle.
Ale prosím, tady nejde o obhajobu jáhenského svěcení žen, jak jsem uvedl v předchozím komentáři. Pouze o přesnost vyjadřování. Jáhenství je svěcení (tedy jedna svátost spolu s kněžstvím a biskupstvím), ale není kněžství, o to jde.
Pán neustanovil svátost KNĚŽSTVÍ (sacramentum sacerdotii), ale svátost SVĚCENÍ (sacrametum ordinis). Tak to učí Tridentský koncil. Ordo (ono svěcení vyjadřující řád posvátných služeb v církvi) má 3 základní stupně.
– biskupové
– kněží
– diakoni
Všechny tyto 3 stupně (dříve se nejnižsší stupeň rozlišoval ještě na 4 další části) patří ke svátosti svěcení, ale jen dva vyšší (biskupové a kněží) jsou kněžským stupněm této svátosti (kněžský nemá plnost kněžství, biskupský plnost kněžství má). Toť vše. Jediná svátost se třemi stupni.
Prosím, nevycházejte pouze z českých vžitých, ale nepřesných názvů. Překlad výrazu sacramentum ordinis jako svátost kněžství je nepřesný. Ordo není kněžství, ale řád, resp. ustanovení do řádu (volně přeloženo svěcení). Kněžství je latinsky sacerdotium, které má biskup (latinsky episcopus) a kněz (latinsky presbyter). Jáhen (latinsky diaconus, resp. minister) nikoli. Přesto jsou biskup, kněz i jáhen součástí jediné svátosti – nikoli kněžství (to je nepřesný český název), ale svěcení.
Mimochodem, matoucí překlad sacramentum ordinis jako svátost kněžství používá i český překlad Katechismu katolické církve. Překlad kodexu kanonického práva používá správný tvar svátost svěcení.
Myslím, že hodně vyjasní přímá citace z dokumentu Tridentského koncilu (sessio 23, cap. 2):
„Posvátná Písma se otevřeně nezmiňují jen o kněžích (sacerdotibus), nýbrž také o jáhnech (diaconis), a velmi naléhavými slovy vyučují o tom, čeho je zejména při jejich svěcení třeba dbát.“
(cap. 3):
„Nikdo nesmí pochybovat, že svěcení (ordinem) je pravdivě a ve vlastním smyslu jednou ze sedmi svátostí.“
(cap. 4):
„Vedle ostatních církevních stupňů k tomuto hierarchickému řádu obzvláště náležejí a jsou Duchem svatým ustanoveni biskupové (episcopos) (…), jsou výše postaveni než kněží (presbyteris).
kánon 2:
„Kdo by prohlásil, že v katolické církvi kromě kněžství (praeter sacerdotium) nejsou žádná jiná svěcení (ordines) ani vyšší, ani nižší, po nichž by se jako po jakýchsi stupních stoupalo ke kněžství (in sacerdotium), ten nechť je vyobcován.
kánon 6:
„Kdo by prohlásil, že v katolické církvi neexistuje hierarchie ustanovená z Božího nařízení, jež sestává z biskupů, kněží a služebníků (ex episcopis, presbyteris, et ministris), ten nechť je vyobcován.
Takže shrnuto:
biskup – episcopus – je sacerdos (kněz) v plnosti
kněz – presbyter – je sacerdos, ale ne v plnosti
jáhen – diaconus, minister není kněz
sacerdos (kněz) tedy vyjadřuje to, co patří dvěma vyšší stupňům svátosti svěcení. Mluvíme-li o kněžích, můžeme tím myslet oběcně kněze a biskupy (tedy ty, kdo mají kněžství), nebo tím úžeji myslíme jen druhý stupeň svátosti svěcení (presbyteri).
Jmenuje-li se list ordinatio sacedotalis, pak je to o svěcení kněží, nikoli o svěcení jáhnů.
A opět opakuji, že tím neobhajuji svěcení žen na jáhny, pouze trvám na terminologické přesnosti.
(Kdybychom trvali na přesnosti, nevím, jestli by „jmenuje-li se list“ bylo úplně případné: jednak těmito slovy list „De sacerdotali ordinatione viris tantum reservanda“ jen začíná, hlavně ale nemyslím, že by obecně muselo platit, že list je právě jen o tom, co má v názvu či prvních pár slovech. Prostě se nějak jmenuje/začíná, no a nadto je o svěcení kněží, a nikoli o svěcení jáhnů, zde dokonce ve shodě s názvem.)
ad Benedikt
Stále „pláčete na cizím hrobě“ a řešíte cosi, o čem řeč nebyla a není, prosím ,zanechte vaší zmatenosti.
Jinak nemám, co bych dodal, snad abyste si to nechal vyložit někým, kdo má trpělivost s vaší nechápavostí. Rozebíráte něco, co nesouvisí s daným problémem a zbytečně řešíte něco, co druzí zcela spolehlivě chápou, kromě asi Vás a pana Matěje.
cit: “ platném Katechismu katolické církve je svátost svěcení definována takto:
Kněžství je svátost, skrze kterou pokračuje v církvi nadále až do konce časů poslání, které Kristus svěřil svým apoštolům; je to tedy svátost apoštolské služby. Člení se na tři stupně: biskupství, kněžství a jáhenství (KKC 1536).
To znamená, že jáhenství je první stupeň svátostného svěcení, které je jako svátost apoštolské služby vyhrazeno mužům, protože Kristus si k této službě vyvolil pouze muže.“
… Jaká řeč o jáhenkách, diakonát spadá do svátostí kněžství jako 1.stupeň a je vyhrazem pouze mužům. Pokud PF chce přemýšlet o něčem takovém, pak popírá dogma,kterému jako katolík musí věřit a nezbývá než říci: anathema sit…podle tridentského koncilu.
Mylite se, Josefe. Skoda, ze s argumenty predlozenymi Benediktem jste se nevyporadal jinak, nez „argumenty“ ad hominem. Chybi vam jemne rozlisovani a hlubsi znalosti teologie.
Nápodobně, v jednoduchosti je krása a pokud lze říci řešený problém jednoduše a jasně, je to podle mě daleko moudřejší a odbornější, než mnoha vysvětlujícími sáhodlouhými větami kroužit kolem středu a stejně to podstatné nevyjasnit. Ale kdo rozumí…pak pochopí, kdo nikoliv, pak se bude sám obhajovat dalšími zmatenými texty. Být vámi, neurážel bych… a co se týká znalostí teologie, myslím si totéž…ale směrem k těm, co píší a hádají se o slovíčka a přitom nikdo nerozumí, o čem s takovou „odborností“ píší
ad 🙂 /z 10.4./
https://www.lumendelumine.cz/index.php?page=knez-suspendovan-za-kritiku-bergoglia
cit:
„Jak uvádí deník Il Pescara,10. dubna na Květnou neděli na závěr svého kázání se vyslovil kriticky k počínání současného papeže. Označil ho za zlo pro církev. Kritizoval jeho extrémní otevřenost pro dialog s osobami, jejichž postoje jsou v evidentním rozporu s naukou církve. Zvláště ostře se vyslovil proti jeho otevřenosti vůči islámu a proti exhortaci Amoris laetitia.“
Stateční a pravověrní kněží v současné době, kteří podobně jako onen zmiňovaný P.Pushparaj, vystoupí na obranu nauky katolické církve,již zřejmě budou muset počítat s podobným „umlčením“ od svých nadřízených na popud nevědomých a zmatených věřících, kteří rádi na své pastýře žalují v domnění, že tím jaksi poslouží své „hujerovštině“ a pošetilé,servilní a falešné poslušnosti vůči PF.
Zatímo stateční kněží,/přestože jen chtějí věrně dostát plnění svých kněžských slibů, které pronášeli při svém vysvěcení,že budou lidu hlásat pravou nauku katolické církve/, budou za svou věrnost evangeliu a magisteriu církve „biti“ a suspendováni…
Prosím, nebuďme neteční k jejich vnitřním zápasům a dilematům /postavit se čelem proti současným herezím z Vatikánu/, jestliže se nebudou chtít zpronevěřovat svému pastýřskému poslání… a podporujme je více než kdy jindy naší modlitbou a oběťmi.
Počítám, že mnoho z těch „umlčených“ bude s Boží milostí součástí oné hrstky křesťanů, na kterých zůstane Církev pevně stát. Je to děs, jak lidé mrhají Božími dary a milostmi. Ale co chceme od světa, který si jede po své vlastní ose, která není upevněná v Bohu…
Myslíte, že otázka „budu já patřit do té hrstky, zbytku pravé církve“,/ která Pána Ježíše nezradí, ale bude slyšet a poslouchat jeho Slovo namísto slovo člověka, který se staví nad jeho Slovo/, je či není na místě?
Co když v určitém stupni nerozpoznáte, zda je to ještě nauka církve a budete souhlasit/jako např. naše křesťanská média či mnoho vysvěcených služebníků či řeholníků/, se sofistikovanými herezemi, již dnes nabízenými a zřejmě postupně za nějaký čas i vynucovanými z Vatikánu?
A co děláte proto, abyste nejen přispíval svými komentáři, ale i aktivně se připravil na tyto zátěžové zkoušky, které čekají na každého katolíka a které od každého budou vyžadovat odpověď?
Schovat se názorově za dav, to není to pravé ořechové, protože Pán říká, nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete Lk13,3.
Myslíte si, že u Božího soudu nám projde, když se budeme odvolávat na novou nauku pontifikovu a na to, že jsme netušili, že něco je špatně a že jsme se vlastně zamotali do sítě jeho bludů a tím se odvrátili od Kristova učení a proto jsme zákonitě zradili Ježíšovo evangelium a jeho nauku, kterou celkem /kromě excesů na II.Vatikánu/ prezentovala až do pontifikátu Benedikta XVI. Jeho církev? Není naopak nejvyšší čas si doplnit vzdělání v tom,co obnáší pravá nauka a koho je třeba poslouchat, zda Pána Ježíše nebo falešné proroky v rouše beránčím, kteří velmi nepostřehnutelně a velmi „šalamounsky“ Ježíšovu nauku deformují svými podáními, aby ubohé stádce netušících, naivních a nevědomých ovcí s sebou strhávali do míst, odkud není návratu? Pokání z toho, že neznáme Ježíšova slova, pokání z toho, že tleskáme falešnému proroku a neohrazujeme se dost důrazně proti jeho snahám o zničení církve … je lékem i na slepou a falešnou poslušnost, která je pohodlná a nabízí se, ale za jakou cenu? Ztráta věčného života …to je ta cena,měli bychom přemýšlet, jaké stanovisko vůči tomutu všemu současnému dění v církvi zaujmout a již se co nejdříve rozhodnout, komu chceme sloužit, protože na dvou židlích nelze sedět a dvěma pánům sloužit také nelze…:-)
Aha, tak statečný a věrný je ten, kdo označí papeže za největší zlo pro církev. Zvláštní hlásání křesťanské lásky… Z tohoto webu a jeho diskusí na mě dýchá duch nenávisti.
„Aha, tak statečný a věrný je ten, kdo označí papeže za největší zlo pro církev.“ – Je-li to pravda (jako právě nyní), tak samozřejmě ano.
ad Lukáš Pospíšil
Kdyby realita nebyla taková, jaká je, pak by nikdo neměl žádné námitky, ale člověče, probuďte se, protože je nejvyšší čas k prozření…
jakýpak duch nenávisti,naopak láska k církvi a k těm, kteří chtějí sloužit Bohu a získat věčný život…
Jestliže situace uvnitř církve vyžaduje zbystření a pojmenování herezí a nepravostí pravými jmény, hříchy označit hříchem, nikoliv rozplizle-zmateným „kdo jsem já, abych soudil?“ a tím přitakání k hříchu a k opravování nauky a deformování magisteria, pak je toto
upozorňování nejen v pořádku, ale i nutné, v rámci blíženské lásky – hájit poklady církve proti nájezdům temných sil, snažící se Ježíšovu církev zničit.. A jestliže v tomto vidíte podle vašeho pojetí, ducha nenávisti, pak sice dobře pláčete, ale na cizím hrobě.:-)
citace: SZ Přísloví 14,6-8 + 14,15
ad Lukáš Pospíšil
https://www.lumendelumine.cz/index.php?page=vyznamna-laicka-iniciativa-u-bran-vatikanu
“ Příteli…abys mě nezradil, zkus otevřít oči a postavit se na správnou stranu …“
to by možná vzkázal dnes náš Pán těm, kteří nevidí dobře…
Duch nenávisti k hříchu dýchá křesťanstvím od samého počátku. Zvláště Ježíš Kristus nenáviděl hřích a miloval hříšníky, kteří chtěli své hříchy napravovat. Ty, kteří se napravovat nechtěli, nazýval jako „zmijí plémě“. S čím máte problém?
ad Tomáš
Skvělé – díky,
… je nás tedy víc, co správně chápou a nejsou zaslepeni „mazáním medu kolem pusy“ těmi, kteří nejsou upřímní ani před Bohem, ani před svěřeným stádcem…:-)
Ano. Z velké a nezasloužené Boží milosti je – Deo gratias…
Ještě jsem ani knihu Pátera Rybáře nedočetl do konce a už mohu konstatovat, že dlouho mě nic tak nenadchlo a nepovzbudilo v tom, že stojí za to „nést svůj kříž každodenně“. Jan Rybář píše o všem otevřeně, bez zaujatosti a s vědomím vlastní omezenosti. To nebývá u tzv. křesťanské literatury samozřejmé. Pochopitelně, že některým církevním hodnostářům, kteří nejsou líčeni jen v nejlepším světle, se něco nemusí líbit. Napadá mě, že to nejlepší, co by mohli naši biskupové udělat, by bylo dát tuto knihu svým podřízeným za povinnou četbu. Věřím, že díky této knize najde nemálo hledajících lepší vztah ke křesťanství …
A lepsi vztah ke katolicismu?
To asi ne, vidte. Vzhledem k vyse zminenym excesum jezuity Rybare.
Promiňte, ale tento komentář je skutečně míněn vážně?
„díky této knize najde nemálo hledajících lepší vztah ke křesťanství“
— Bez pochyby. Je ovšem otázka, jestli je získání lepšího vztahu ke křesťanství finálním cílem člověka.
Já bych skoro myslel, že ne.
Řekl bych, že jde spíše o to pravdivě poznat Boha tak, jak nám jej svatá matka Církev poznat pomáhá, přijmout jej za svého Pána a Spaitele, plnit Jeho vůli a dosáhnout věčného života.
Pokud tomuto cíli kniha napomáhá, pak je dobrá. Pokud ne, je v lepším případě zbytečná.
K této knize P. Rybáře je potřeba přistupovat s kritickým odstupem. Totéž platí i o jeho kázáních. Pokud člověk neuvažuje jako samostatný křesťan, může mu obojí uškodit.
Spíše bych se stavěl za to, že k jeho knihám i kázáním je lepší nepřistupovat vůbec…
Tak, tahle kniha se prodává i v kostelech, kde P. Rybář nepůsobí.
Zajímalo by mě, jak si autorka článků tady v katolické elitě vykládá výrok sv. Pavla z listu Korintským: „…ženy nechť ve shromáždění mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily; mají se podřizovat, jak to říká i Zákon.“ Snad nevěří tomu, že je toto učení překonané. 🙂
Obávám se, že Vám nemohu odpovědět – jako žena musím mlčet 🙂
Ale máte dobrý postřeh, mohlo by to vypadat jako rozpor v mých postojích. Někdy se zapomíná na to, že žena je v první řadě lidská bytost, a má tedy povinnost hledat pravdu – a v dnešní době by měl zvednout hlas na obranu pravdy každý, kdo může, když selhávají ti, kdo to mají v popisu práce.
Chápu, že mezi tradičními katolíky panuje nedůvěra k ženám, protože ženy jsou často zneužívány k protlačování progresivistické agendy.. Ale nedivte se, že se tlačí do některých rolí, které jim nepřísluší, když se jim dává najevo, že kdo je jen zbožný, ten farnosti nijak nepřispívá – je nutné něco řídit, organizovat, být na očích apod.
Myslím si, že smíření mezi muži a ženami a jejich vzájemná podpora je pro Církev velmi důležitá.
Vídím, že jste moji ironii pochopila s nadhledem. Děkuji. Samozřejmě si nemyslím, že by měly ženy v dnešní době mlčet, ostatně, jak bychom potom mohli naslouchat třeba Panně Marii, která se odvážila požádat o první veřejný zázrak svého Syna. Víte, ale nějak mě to napadlo, když jsem si přečetl několik vašich komentářů zde na stránkách. Domnívám se, že není od věci překonávat jisté tradice a dívat se na zaběhnuté pořádky nově, stejně jako to dělal Ježíš. Mnoho let mi trvalo, než jsem pochopil Jeho výrok o mladém vínu a nových měších – platí to v každé době pro každou generaci církve. Moudrý papež Benedikt XVI. (toho tu ještě berete, ne?) jednou odpověděl na otázku novináře, kolik existuje cest k Bohu, výrokem: „Tolik, kolik je lidí.“ Odporuje to snad Ježíšovu „já jsem cesta, pravda i život“? Rozhodně ne! „‚Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí‘ a ‚miluj svého bližního jako sám sebe.‘“ Jak jednoduchá (a přitom náročná) jsou Boží přikázání. Jak nedokonalá stvoření jsme my, lidé! Jak veliké je a nezměřitelné je milosrdenství Boha, který je láska. Přijdou mi tyto stránky příliš přísné, málo laskavé a proto asi nedůvěryhodné. Možná jsem málo katolík, ale vlastně nevím, jestli bych takovým chtěl být.
K Bohu existuje ve skutečnosti jen jedna cesta.
Cesta pravdy.
Což je cesta, kterou „venkovský farář“ Rybář nejen že nekráčí, ale dokonce i druhým po ní neumožňuje kráčet. Q.E.D.
A Vy opravdu kráčítwš cestou pravdy?
Jste si tím jistý?
Samozřejmě.
Držím se nauky Církve, což se o heretickem knezi Rybarovi říci nedá.
Heretik Rybář pravdou určitě nekráčí. Na poznání jeho bludů stačí znát základy víry.
Uvědomte si, že jde o neveselé téma.
Pokud si přečtete s jakým postojem přistupoval k mešní oběti zakladatel jezuitského řádu, Ignác z Loyoly, a když potom tady ten laskavý otec Rybář, člen téhož řádu, dojde k záveru, že onen nebohý světec „vlastně“ šeptal do zdi, protože nesloužil čelem k lidu, a přirovná to parní lokomotivě, která energii bez užitku vyhazuje komínem a která nemůže obstát vedle moderní železnice, tak snad uvidíte, že je cosi ne úplně v pořádku.
Pokud se pod pojmem shromáždění myslí mše svatá, tak souhlasím, aby ženy mlčely. Čtení a přímluvy patří ministrantům a trvalému jáhnovi. Nejhorší, co jsme zažili bylo, když některou ženu napadlo během mše gratulovat knězi k jmeninám. V takovém případě si klekneme a polohlasně se modlíme dokud ta žena toho nenechá. Ještě jsme se nesetkali s tím, že by kněz řekl:“Tak a dost!“.Řekl pouze „To bylo kázání“. Ta žena mluvila asi 10 minut.
na novus ordo je možné vše, tam ale katolík neleze
Další perly Jana Rybáře přináší 4. číslo bulletinu Jezuité. Začíná to úvodníkem: „Apoštolové byli ženatí. Proč to nejde i dnes? Nejde to, řekli oprávci Krista. Přesto biskup Davídek vysvětil několik desítek ženatých chlapů – a šlo to! Debatuje se o svěcení žen v katolické církvi. To je vyloučeno, řekli církevní právníci. Davídek jich několik vysvětil – a ono to šlo… Neceďte Krista přes paragrafy, vyzývá papež František. Leč majitelé pravdy křičí, že je to úpadek morálky. Ono to jde, radují se hledači pravdy. Teď jenom ty odvážné neházet přes palubu.“
Pokračuje rozhovor (s. 9-12): popírání celibátu, Adam s Evou jsou mýtus, „papež František je světecká postava, nemusíme ani čekat, až to nějaká komise bude jednou vážit a »neomylně« o tom rozhodne… hraje v zápase o dobro světa první roli.“ Všichni si ovšem milosrdenství nezaslouží: „Někteří hlupáčci, kteří bídně vystudovali teologii, si dovolí říci, že tento koncil [II.Vat] neuznávají. To je totiž jediné, čím se mohou zviditelnit.“
Co k tomu říci? Technicky jde provést mnohé. Říkali Nezabiješ! Zabil jsem – a ono to šlo. Vzpomněl jsem si na Lutera, že mohu sesmilnit i stokrát denně, sesmilnil jsem – ono to šlo! Promluvil jsem křivého svědectví a peklo mne nepohltilo. I zvířeti je možno udělit kněžské svěcení, technicky to je proveditelné. Jde to, řekl by nějaký odvážný hledač pravdy.
Naštěstí byli mezi kritisovanými „majiteli pravdy“ také Kristus, svatý Petr, Pavel a nespočet jiných, takže mne Rybářovo mudrování nechává klidným.
Pastýře to také evidentně nechává klidnými, to mě štve. Jinak svoje bludy Rybář šíří také na Facebooku, koho by to zajímalo.
Tak je to starý pán. Pro české jezuity je horší, že i ti mladší končí v nezáživných řečech, které si čtou tak leda sami navzájem. V bulletinu se ptají několika karierně zajištených, módně polodisentujících osob, co pro ně znamená „odvaha“. K tomu přidají fotku usměvavých mladých devčat a napíší, že Bůh nestvořil člověka pro utrpnení. A číslo uzavřou portrétem svého scholastického dorostu: vystudovaného politologa vychovaného v „hodnotách víry“, k nimž patří i „netradiční“ prý nechození do kostela, a který přešel z úřednické pozice na ministerstvu do noviciátu…
Slavná éra řeholních řádů je již delší dobu za námi.