Kardinál Burke byl „de facto“ suspendován, tvrdí člen Maltézského řádu odpovědný za distribuci kondomů
Albrecht Boeselager
Představitel Řádu maltézských rytířů, který byl jádrem sporu o katolickou identitu a suverenitu Řádu, tvrdí, že patron Řádu, kardinál Raymond Burke, byl „de facto“ suspendován.
Německý aristokrat Albrecht von Boeselager byl odvolán z funkce velkokancléře za porušení slibu poslušnosti. Nepodřídil se výzvě představeného, aby rezignoval, když se přišlo na to, že přehlížel distribuci antikoncepčních prostředků v rozvojových zemích. Katolická církev učí, že antikoncepce je vnitřně špatná.
Poté, co Boeslagerovo odvolání vyvolalo povyk, vstoupil do věci osobně papež František a Boeselagera do jeho funkce vrátil. Papež rovněž vyzval k rezignaci nejvyššího představitele Řádu, velmistra Matthewa Festinga, který Boeselagera odvolal. Šlo o neobvyklý krok, neboť Maltézský řád má statut suverénního státu.
Papež pak jmenoval „papežského delegáta“, který má Řád řídit. Podle britského listu The Tablet Boeselager prohlásil na webových stránkách kolínské arcidiecéze, že delegát, jímž je arcibiskup Angelo Becciu, nyní plní úkol kardinála Burkea. Becciu „má papežovu plnou důvěru a je jeho mluvčím“, řekl Boeselager. „To znamená, že kardinál Burke jako patron Řádu byl de facto suspendován.“ Boeselager dále uvedl, že obvinění, že když papež František vyzval Festinga, aby rezignoval, podkopal tím suverenitu Řádu, „je naprosto nepodložené“. „Papež jednal na přání Řádu a dával si velký pozor, aby suverenita Řádu nebyla nijak narušena či poškozena,“ řekl. „Požádal velmistra, aby odstoupil, jeho rezignace se uskutečnila podle regulí Řádu a byla přijata. Jmenování delegáta Svatého otce se výslovně omezuje na duchovní stránku Řádu a s jeho činností jako suverénního subjektu nemá co dělat.“
Podle Boeselagera bylo důvodem, proč do celé záležitosti vstoupil papež, „lživé tvrzení“, že papež František chtěl, aby Boeselager odstoupil. „Musel to napravit,“ řekl Boeselager. „A potom mnoho členů Řádu apelovalo na Svatého otce, aby zasáhl a dal věc do pořádku“ tím, že činitele, který přehlížel distribuci antikoncepce, vrátí do funkce.
Burke je jedním ze čtyř kardinálů, kteří papeži Františkovi předložili dubia, v nichž ho žádají o morální objasnění Amoris laetitia. Je neskrývaným obhájcem katolické ortodoxie a hnutí pro život.
Velkokomtur Maltézského řádu Fra’ Ludwig Hoffmann von Rumerstein, po rezignaci velmistra dočasně pověřený řízením Řádu, řekl rakouskému listu Der Standart, že se dne 6. prosince 2016 zúčastnil schůzky s kardinálem Burkem, tehdejším velmistrem Fra’ Matthewem Festingem a von Boeselagerem, na níž byl Boeselager vyzván k rezignaci. Von Rumerstein charakterizoval schůzku jako „rozhovor mezi kardinálem Burkem a Boeselagerem“.
„Diskuse probíhala civilizovaně. Na výzvu kardinála Burkea, aby rezignoval, Boeselager odpověděl ne. Potom jsem kardinála doprovodil k autu,“ vysvětloval Rumerstein. „Nepamatuji se, [co říkal], ale potřásal hlavou. Dá se říci, že byl rozzlobený. Čekal, že Boeselager rezignuje.“
Kardinál Raymond Burke líčení Rumersteina a Boeselagera odmítl a vyjádřil se, že je „nepřesné“ a že jde o „pomluvy“. V rozhovoru s Edwardem Pentinem na stránkách National Catholic Register uvedl, že ho Rumersteinův popis událostí „ohromil“. [1]
„To, co říká Fra’ Ludwig Hoffmann von Rumerstein, není přesné,“ prohlásil kardinál Burke. „Já jsem neměl pravomoc žádat velkokancléře, aby rezignoval.“ Do Boeselagerovy rezignace ho zapletl papež František, který žádal po Festingovi, aby z ní Burkea obvinil ve svém rezignačním dopise. Rumersteinovo vylíčení událostí odpovídá této verzi.
Kardinál Burke odpověděl: „Prostě jsem jen řekl, že člověk, který vědomě umožnil distribuci antikoncepčních prostředků při činnosti Řádu, by měl převzít odpovědnost, a potom velmistr znovu vyzval velkokancléře k rezignaci, což ten odmítl udělat. Velmistr poté přistoupil k jeho propuštění, aniž bych do toho já jakkoliv zasahoval. Velmistrův a můj popis událostí platí.“ Rumersteinovy nedávné výroky Burke pokládá za agresivní. „Abych pravdu řekl, jsem ohromen tím, co Hoffmann von Rumerstein v článku tvrdí. Považuji to za pomluvu.“
Kardinál Burke je v současné době na ostrově Guam, kde působí jako předseda senátu v případu sexuálního zneužívání spáchaného knězem v 70. letech.
V jiném rozhovoru kardinál Burke vysvětloval, že tato cesta není v žádném případě „trest“ – jak naznačovaly některé články – nýbrž úkol, který mu dali představení Kongregace pro nauku víry, což je v takových případech obvyklý postup. Dále uvedl, že papež „předal tento případ Kongregaci, která se držela standardního postupu pro školení členů tribunálu.“
Claire Chretien a Jan Bentz
Překlad a kompilace Lucie Cekotová
Poznámky:
[1] http://www.ncregister.com/blog/edward-pentin/cardinal-burke-explains-his-mission-to-guam
Zdroje – článek vznikl kompilací dvou článků:
Nějak mne nenapadají slušná slova, jimiž bych tento komplot liberálů okomentoval.
Co třeba Pater noster či Ave Maria?
Jejda, no jasne.
Diky za pomoc!
Je potřeba doufat v Boží pomoc. Člověk sám nic nezmůže.
Domnivam se, ze i zde plati benediktinske „Ora et labora“. Onim labora vsak nemusi byt nutne jen prace fysicka. Prenesene receno – spolehat na Pana Boha, ze mi nahazi do ust brambory, ktere jsem ani nezasazel, je posetilost. Obdobne je treba s bludari bojovat jak modlitbou, tak i praci – konkretnimi skutky.
Všude a vždy platí Ora et labora. Já to přece nepopírám.
Jakkoli nechci dehonestovat víru v Boží pomoc, připadají mi tyhle věčné výzvy k modlitbám už absurdní. Stále jenom čekáme na to, až Bůh vyřeší všechny problémy za nás. Stále je to stejné: Věříme, že Bůh nemá modernisty rád! Učiní zázračný zázrak, svrhne všechny heretiky do pekel a navrátí Církev na cestu Pravdy!
Je to asi stejné jako když se někdo modlí před lednicí, aby se sama naplnila.
Tam, kde končí lidské možnosti, nastupuje nutnost spoléhnutí na to, že to Bůh vyřeší. Absurdní je myslet si, že je modlitba a výzva k ní absurdní. A nejabsurdnější pak je považovat vytržením z kontextu pouhé konstatování za výzvu.
To je zajímavé, já si myslím totéž.
Výborně. Tak to se můžeme těšit, že pana kardinála budete osobně rehabilitovat. Já tyhle možnosti nemám.
ad Fr. Albert T.O.P.
Mně ano, připadá mi, že se zavádí metoda nově koncipovaného svědomí z těch nejvyšších pater,/viz promluvy PF/…které převzalo z „novot ducha“ /ale nevím přesně,“čího“ /,který hlásá:“cokoliv lze, jen když to poslouží dobru…(ovšem jen a výlučně mému, bez ohledu na opačný dopad zla, které mým „dobrem“ pocítí bližní…)
Tedy nové zlaté pravidlo: co chceš, aby ti /ne/konal bližní, to samé dělej jemu, přičemž vsuvka NE je pružně přidaným podstatným novátorstvím, jako slizce-moderní verze tohoto zlatého pravidla a slov našeho Pána
ad Kirito
máme dělat to, co můžeme v dané situaci a nemáme fantazírovat o tom, co nemůžeme…tedy nemůžeme jít a učinit skrze defenestraci pořádek v nejvyšších patrech
Vatikánu či najiných patřičných místech… to skutečně nemůžeme a ani to není v našich silách, ale je v našich silách modlitba k Bohu, který na rozdíl od nás je vše-mohoucí a plný sil zvládat po svém, tento duchovní boj k prospěchu svých dětí…I modlitba či půst je přiložená ruka k dílu, která se počítá, ale postoj „mouchysněztesimě“ je opuštění boje a neomluvitelná pošetilost, která se jako bumerang vrátí…ale ve zlém