Baron Marsaudon – přední zednář v Maltézském řádu

2. února 2017 shrnul italský žurnalista Riccardo Cascioli obsah dopisu papeže Františka, adresovaného 1. prosince 2016 Raymondu kardinálu Burkeovi, patronovi suverénního Řádu maltézských rytířů. Vyslovil v něm podle Cascioliho „požadavek rázného postupu vůči příslušnosti některých členů řádu k zednářství a k jednání, které nese odpovědnost za rozdělování antikoncepčních prostředků v chudých zemích v rámci programů pomoci“. Nicméně v doslovném znění dopisu není přímo řeč o „zednářství“, nýbrž o „sdruženích, hnutích a organizacích, které se staví proti katolické víře nebo jsou relativistického zaměření“. Cascioli z toho vyvozuje, že zde je obsažen implicitní poukaz na zednářství.

Byla mi položena otázka: „Je možné, že by zednář mohl vstoupit do Maltézského řádu?“ Musím přiznat, že nemám žádné bližší informace o aktuální situaci v Maltézském řádu, jemuž v každém případě přeji úspěch v jeho činnosti podle jeho náboženského a charitativního charizmatu při plné věrnosti katolické víře.

Co ale s jistotou vím, je skutečnost, že ještě nedávno se vyskytly případy duplicitního členství v zednářské lóži a v Maltézském řádu. Nejvíce pobuřující je případ barona Yvese Marie Antoina Marsaudona (1899-1985). Všechny detaily, důležité pro poznání jeho života a myšlení, se nacházejí v jeho knihách „L’Œecuménisme vu par un Franc-Maçon de Tradition“ (Ekuména z pohledu tradičního zednáře, Editions Vitiano, Paris 1964), „De l’initiation maçonnique à l’orthodoxie chrétienne“ (O zednářské iniciaci ke křesťanské ortodoxii, Dervy, Paris 1965) und „Souvenirs et Réflexions. Un Haut Dignitarie de la Franc-Maçonnerie révèle des secrets” (Vzpomínky a myšlenky. Vysoký hodnostář zednářství odhaluje tajemství, Editions Vitiano, Paris 1976).

Marsaudon vyrostl v katolické rodině, ve věku 16-17 let propadl ale náboženské lhostejnosti. R. 1926 byl přijat do zednářské Velké lóže Francie (GLDF). Byl tenkrát mladým podnikatelem zainteresovaným na obchodu s Jižní Amerikou. R. 1936 dosáhl nejvyššího 33. stupně zasvěcení skotského ritu (AASR). R. 1937 se stává členem Vysoké rady, nejvyššího autoritativního orgánu v rámci AASR ve Francii. Jako zednář se obrací ke Katolické církvi zády a konvertuje k pravoslavné církvi. Sám se označuje za „zednáře tradice“ a „spiritualistu“.

R. 1964 dochází ve Francii k rozštěpení Vysoké rady skotského ritu (AASR). Skupina zednářů 33. stupně zasvěcení zakládá novou Vysokou radu AASR a připojuje se k obedienci Velké národní lóže Francie. Marsaudon náleží k této skupině, v 70. letech je dokonce povýšen na tzv. Velkého suverénního čestného komtura lóže.

R. 1946 navzdory svému 33. stupni zasvěcení v zednářské lóži se náhle vydává za katolíka a vstupuje do Suverénního řádu Maltézských rytířů. Jako rytíř Magistrálního velkého kříže in gremio religionis podléhá bezprostředně řádovému vedení v Římě. Ještě téhož roku se stává mimořádným vyslancem a zplnomocněným ministrem řádu ve Francii. Udržuje těsné diplomatické kontakty s tehdejším apoštolským nunciem v Paříži Mons. Angelem Roncallim, pozdějším papežem Janem XXIII. a kanonizovaným svatým. R. 1951 po výtkách ke své práci od „integristické strany“, jak zednář Marsaudon nazývá své kritiky v římské kurii, odstupuje ze svého úřadu zplnomocněného ministra Maltézského řádu, zůstává ale nadále tzv. „emeritním ministrem“ . Svou příslušnost k zednářství odhalil až ve svých knihách v 60. letech. Zároveň upozornil, že není jediný rytíř Maltézského řádu, který je členem zednářské lóže.

Podívejme se alepoň krátce na ideje, které zednář Marsaudon ve svých knihách hájí. Ve jmenované knize z r. 1976 se prohlašuje žákem zednáře 33. stupně zasvěcení Oswalda Wirtha a nazývá ho „velkým iniciátorem“. Wirth (1860-1943) byl zednář okultního ražení. V samotné Marsaudonově knize se nacházejí různé ezoterické obrazy typické pro knihy jeho mistra Wirtha. Marsaudon je přesvědčen o templářských a rosenkruciánských kořenech moderního zednářství a tvrdí, že rosenkruciánství je zároveň „křesťanské“ a zároveň „kabbalistické“. Ve své knize z r. 1964 chválí myšlení Teilharda de Chardin (s. 60).

Marsaudon píše, že Církev se stala „zajatcem dogmatických textů“. Aby toto tvrzení podtrhl, líčí sentimentálně situaci jednoho podruhé ženatého rozvedeného, který „nesmí přistupovat ke svátostem a zemře proto bez rozhřešení, ledaže by se zřekl matky svých dětí“. Marsaudon obhajuje rozvody a dává Katolické církvi za vzor protestanty a pravoslavné, zatímco v římské církvi vidí jen dogmatickou a nelidskou ztrnulost (s. 63n).

Marsaudon pohrdá autoritou římského papeže a sdílí názor Andrého Gidea (1869-1951), homosexuálního nositele Nobelovy ceny kalvínského původu: „Nezáleží na tom, jestli jsi katolík nebo protestant, ale jestli jsi jednoduše křesťan.“ Marsaudon odmítá dogma o Neposkvrněném početí Panny Marie, neomylnost papeže ve věcech víry a mravů aj. (s. 85n).

Ekumenismus chápe v zednářském duchu jako naddogmatickou a relativistickou záležitost. R. 1976 si přeje, aby římský katolicismus vyhlásil rovnost a stejnou oprávněnost všech křesťanských konfesí. Marsaudon tvrdí, že „pravoslavná církev je nejblíže evangeliím, Vatikán se ale musí sklonit před zednářstvím a přiblížit se mu, nikoli naopak…“ (s. 363).

Marsaudon se pokládá v metafyzických a filozofických otázkách za tolerantního. Vyslovuje se sice teoreticky proti potratům, akceptuje ale umělou antikoncepci. Tvrdí, že prý zvířata jsou našimi „nepoznanými představenými“, což je typické pro ezoterické hnutí tzv. martinismu, jež hlásá nutnost „vybojovat zpět ráj na zemi“ (s. 380n).

Případ Marsaudon skutečně irituje: Zednáři nejvyššího 33. stupně zasvěcení, k čemuž se v 60. letech oficiálně přiznal, se tolerovalo členství v Maltézském řádu a dokonce se na něho jako na „čestného ministra“ vztahovala diplomatická imunita, i když se současně vyslovoval pro rozvod (a implicitně pro sv. přijímání pro znovusezdané rozvedené) a pro antikoncepci. Hlásal otevřeně, že je protikatolický a protiřímský, že je ekumenistou antidogmatického a relativistického ražení a také ezoterickým ochráncem zvířat a životního prostředí.

Jestli je dnes v Maltézském řádu někdo, jenž sdílí Marsaudonovy heretické názory, nevím. Ale tváří v tvář současné situaci v Církvi bych se tomu vůbec nedivil.

Autor: P. Paolo M. Siano FI

Zdroj pro překlad: Katholisches.info 1. 3. 2017 

 

Poznámky Katholisches.info:

P. Paolo M. Siano, kněz řádu Františkánů Neposkvrněné. Je považován za jednoho z nejlepších znalců zednářství.

Poznámky překladatele:

Je nápadné, že když kardinál Burke spolu s velmistrem řádu Festingem provedli změny požadované papežem Františkem a kancléře Boeselagera, který postupoval de facto v duchu zednáře Marsaudona, odstranili, obrátil se samotný papež proti nim, Boeselager byl znovu dosazen do úřadu, Festing donucen k demisi a kardinál Burke fakticky, byť neoficiálně, omezen ve svém úřadu patrona řádu dosazením mons. Becchiu z vatikánského Státního sekretariátu.

Překlad: Dr. Radomír Malý

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *