Zdeňka Rybová: Chystáme stejný pochod jako loni
S nadcházejícím jarem se blíží i největší česká pro-life akce – národní pochod pro život. Jelikož ten letošní se koná jinde a pod trochu jiným jménem, což mnohé zaujalo a znejistělo, rozhodl jsem se za sebe i za čtenáře trochu poptat. Mé dotazy laskavě zodpověděla mluvčí HPŽ ČR Zdeňka Rybová.
Je tu březen 2017 a s ním by měl přijít i Pochod pro život 2017. Ale když se člověk podívá na patřičné stránky, zjišťuje, že pochod bude v dubnu a bude se jmenovat jinak (Národní pochod pro život a rodinu). Proč tyhle změny a budou i nějaké další?
Název pochodu v podobě Národní pochod pro život není nový, takto se pochod jmenoval už loni. Je ale pravda, že letos chceme akcentovat také otázku rodiny, protože je místem, kde se život přijímá a rodí, které je, pokud funguje, nejlepší prevencí potratů.
Termín byl přizpůsoben především s ohledem na to, aby s účastníky pochodu mohl být i letos pan kardinál (a další biskupové), nicméně Slavnost Zvěstování Páně jako tzv. Den nenarozeného života, k němuž se hlásí ČBK, nebude opomenut.
Takže HPŽ plánuje nějakou akci i na tento termín?
V každé diecézi bude k 25. 3. sloužit biskup či jím pověřený kněz za diecézi mši sv. s intencí na obnovu kultury života, budou pro to použity také zvláštní přímluvy atd.
Jestliže důvodem je zaneprázdněnost otce kardinála okolo 25. března, lze doufat, že příští rok se k tomuto významnému a symbolickému datu může Národní pochod pro život vrátit?
Dneska nemohu vůbec říci, co bude příští rok.
Domnívám se, že mše sv. v diecézích, které na mnoha místech budou celebrovat právě čeští a moravští biskupové, a modlitby věřících na tento úmysl v tento den jsou taky velmi krásnou iniciativou a věřím, že přinesou požehnání. Dalo by se dokonce říci, že to vše vzniklo díky změně v datu a je to moc hezké.
Pochod má oficiální podporu ČBK. Přiznám se ale, že text, v kterém se k němu hlásí, mne uvedl do rozpaků – sice začíná větičkou, že ČBK chce jasně deklarovat svůj postoj k této problematice, ale následuje jen dosti obecné plkání, v němž ani jednou nevidíme slova nenarození a potrat, ani jednou není vzpomenuto, že manželství je svazek muže a ženy. Ta v úvodu deklarovaná jasnost tam vůbec není. Bude podobně bezkrevný, bezobsažný a korektní i celý pochod?
Jsme za podporu ČBK vděčni. Biskupové jsou jednoznačně na straně nenarozených dětí. Hodnotit pochod můžete po akci.
Já ho nehodnotím, ptám se, jak ho plánujete…
My připravujeme stejný průběh jako v loňském roce.
Ta loňská podoba spoustu lidí z mého okolí (dlouholetých účastníků nejen tohoto pochodu) zrovna moc nenadchla. Mnozí z nich vám slibovali napsat. Dostali jste hodně takovýchto ohlasů?
Nevzpomínám si na žádnou kritickou vlnu. Naopak, spokojených ohlasů bylo velice mnoho. Odrazilo se to jistě také na loni krásném počasí, že přijela velká spousta lidí, kteří byli poprvé. I letos se ozývají ti, kteří se chystají poprvé, osloveni tím, co viděli vloni na fotkách a videích.
Neděláme to ale pro spokojenost nebo nespokojenost lidí, i když samozřejmě myslíme na to, aby si rodiny, které jezdí z velké dálky a musí např. 4 děti budit v pět ráno, zaplatit tisícovku na vlak apod., odvezly také dobrý pocit z toho, že nejen podpořily dobrou věc a vyslaly společnosti signál touhy po změně, ale že bylo o ně taky v rámci možností dobře postaráno a že si vážíme jako organizátoři těch obětí, co přinášejí pro svou přítomnost.
V oficiálním programu je uvedena jen bohoslužba v katedrále. To už se v něm nenajde ani místo pro tu řeckokatolickou? (Na tradiční liturgii se předpokládám ani nemusím ptát, to si jistě pan kardinál pojistí stejně jako loni…)
Viz stránky pochodu, vpravo nahoře je informace o řeckokat. liturgii.
Jako aktualitka, že v ten den bude, ale v oficiálním programu ji uvedenou nevidím…
My samozřejmě všechny srdečně zveme především do katedrály, to je mše sv., kterou „organizujeme“, proto je v programu, ostatní jsou realizovány jinými.
Je to pozvání biskupa a myslím, že je správné na něj reagovat tak, že s ním na mši sv. budeme společně, že jdeme společně cestou ke Kristu a máme na srdci stejnou starost, o které je téma pochodu.
Ještě jedna otázka na jiné téma. Překvapuje mne, jaké ticho panuje v (nejen českém) hnutí pro-life ohledně toho, jak papež nenápadně zlikvidoval Papežskou akademii pro život. Nezneklidňuje vás to? Je pro hnutí tak bezvýznamná?
Třeba to není tak horké, jak to říkáte. Nemám k tomu podrobné informace a zdroje, jimž bych důvěřovala. Obecně to vypadá znepokojivě, ale nemohu to nijak hodnotit.
Není tak horké? Pro-life je již jen jedno z jejích témat, její členové nově nemusí zastávat pro-life názory a k 31. prosinci vyhodil všechny dosavadní členy. Zbyl už jen ten název…
Čas ukáže, jaké v tom jsou úmysly. My to každopádně z našich pozic HPŽ ovlivnit nemůžeme. Tak děláme to, co můžeme a umíme.
Ještě jednou děkuji za rozhovor…
Děkuji také a ať se daří!
Otázky kladl: Ignác Pospíšil
„Čas ukáže, jaké v tom jsou úmysly.“
Čas to už zcela jasně ukázal…
Oremus…
Vzpomínám, jak při kázání v katedrále 2. července 1989, dva dny po svých devadesátých narozeninách, kardinál Tomášek důrazným hlasem prohlásil: „Umělý potrat je surová vražda bezbranného dítěte“.
Na jaké plody paní Rybová čeká, tohle jí nestačí? http://www.lumendelumine.cz/index.php?page=rozhorceny-protest-proti-oficialni-nehoraznosti-vatikanskeho-prelata Je to jeden příklad z mnoha. A jestli si organizátoři pochodu myslí, že k obnovení kultury života napomohou spíše maňásci než kající průvod – co dodat. Nám přitom zjevně v tomhle boji může pomoci jedině sám Pán Ježíš Kristus a přímluva jeho Neposkvrněné Matky – proto naše rodina viděla smysluplné to modlitební kající procesí. A jestli teď jde především o to, aby přišlo hodně lidí a byl pozitivní ohlas – pak vlastně spíš soutěží s Babišem. Ten rozdával koblihy, organizátoři pochodu pro život rozdávají balónky a obědy. Áchjó. Panu Ignáci Pospíšilovi děkuji za to,že rozhovor uskutečnil. Na rozdíl od paní Rybové se ráda dívám pravdě do očí…
Letos už nepojedeme.
Pokud chtějí organizátoři pokračovat v nastoleném trendu a místo modlitebního průvodu chystají happening jako loni, je to jedině chyba. My letos také nepojedeme: Obecně mám mnohem menší vůli účastnit se demonstrací a manifestací než katolických akcí, poutí apod. V tomto případě je ale obzvlášť smutné, když organizátoři více spoléhají na demokracii a pomýlenou veřejnost než na Pána Boha – demokratická veřejnost jim totiž na to zvysoka kašle a média je systematicky přehlížejí ať je tam pár set „katolických fanatiků“ s růženci nebo pár tisíc pozitivních a usměvavých světsky vyhlížejících demonstrantů. Prostě zde není vůle zakazovat potraty… Legalizovat potraty pomáhaly na západě křesťansko-demokratické strany (k tomu výborně Vladimír Palko: Lvi přicházejí) v době, kdy měla Církev ještě úplně jiné počty věřících a zcela jiné postavení ve společnosti a kdy celková morálka společnosti byla na mnohem vyšší úrovni. Přesto byly potraty úspěšně legalizované, lidi si na ně zvykli, začali dokonce tolerovat různé další zvrácenosti, úpadek mravů postupuje, postavení Církve strašlivě upadlo. A v této situaci někdo věří, že potraty budou zakázané na základě nějakého širokého (a tedy světského) hnutí tak říkajíc „zdola“? Tato představa mi připadá naprosto směšná:
Nás a naši společnost může zachránit jedině kající smýšlení a návrat k Bohu.
Konkrétní změny, které jsem zaregistrovala jsou tyto:
1) Omezení mší (jde o oběť Nejsvětější Trojici nebo o ukázání „kolik nás je“ v katedrále – tedy o manifestaci?), různé proklamace a šaškárny na té jediné oficiální mši jako byla např. ta s aranžováním bílých a červených růží v průběhu mše (sic!) za narozené a za zabité děti (opět – čekáme tedy pomoc od Boha, nebo si z něj děláme zástěrku k tomu abychom něco manifestovali veřejnosti?), upozadnění klasické modlitby růžence v průvodu zřejmě aby to nepohněvalo protestanty a aby to nevypadalo fanaticky, umenšení počtu křížů a jejich zakrytí čtvrtkami (tím se z křížů – obrazů naší jediné naděje – staly vlastně držáky na nesmyslné nápisy – copak mají nenarozené děti jména? o to přeci právě jde, že ty děti jsou vlastně bezejmenné a nemající žádnou šanci být pokřtěné), ekumenická (Dan Drápal) a na veřejnost proklamačně zaměřená (biskup Radkovský) závěrečná „modlitba“ (stejně jako ze mše se tak z něčeho, co má být určené Bohu dělá něco, co je ve skutečnosti určené člověku, veřejnosti, národu…), odstranění požehnání a možnosti zpívat svatováclavský chorál (tak se jevil spíš jako umělecko-kulturní vložka než jako modlitba)
2) Přibyly koncerty, představení, organizované občerstvení, posílilo vylhaně pozitivní ladění na úkor pravdy – nedejbože že by zaznělo že jsme za úplný zákaz potratů – jsme pro život, jsme kreativní, jsme cool a jsme in – jsem zvědavá, kdy vyštípají přidruženou výstavu Stop genocidě (nebo se to už stalo?), ti jim to svou nekorektností pěkně kazí.
A opět musím říci: Společnost nepotřebuje ani tak více institucí na pomoc nečekaně těhotným matkám – společnost potřebuje obrácení a návrat k Bohu. A právě to se těmi změnami zastírá…
Přesto nechci nikoho a priori odrazovat, aby na letošní pochod šel a nakonec i letos navzdory všemu co píšu ráda uslyším, že měl tak říkajíc „úspěch“ (že přišlo hodně lidí, že o tom média pravdivě informovala apod.). Kritizuji změny, ke kterým u pochodu došlo, sama už ho svou účastí nepodpořím (nemohu-li se přidat k veřejnému kajícímu průvodu, pak se raději budu věnovat modlitbě a kajícnosti doma), ale navštěvuje-li někdo demonstrace a manifestace – proč by nešel na tuto. Svým způsobem je pak ale to pseudokatolické pojetí manifestace spíš na škodu, protože je matoucí: Bůh nám nenařizuje „Pomáhej těhotným matkám!“ ani „Buď kreativní!“ ale „Nezabiješ!“. Organizátoři se ale ad absurdum snaží být korektní a pozitivní. Kromě toho by nám katolíkům (píšu na diskuzním webu „pro katolíky“) nemělo jít pouze o život vezdejší pro nenarozené děti, mělo by nám jít o duše. Nemohu se zbavit pocitu, že ti, kdo bojují proti potratu pod vlajkou „buď kreativní“ místo aby bojovali pod vlajkou s „Creatorem“, o duše nejde.
Jako katolíci také víme, že Bůh je nejen milosrdný ale i spravedlivý a že i po odpuštění vyznaného a olitovaného hříchu zůstává nutnost pokání kvůli časným trestům. A právě proto by mělo takovou akci v opravdu katolickém provedení doprovázet spíše kající smýšlení a kající skutky než „teátr pro malé i velké“ a „jedinečná hudební směs“. (Také Panna Maria ve Fatimě nevyzývala k aktivismu, nevyzývala dokonce ani k horlivé evangelizaci – vyzývala k pokání.)
Takže to s letošním pochodem vidím podobně jako s NOMem, o kterém se mezi Tradici znalými katolíky říká, že je „sice platný, ale pohoršující pro víru“ – sama o sobě je taková manifestace stále akcí za dobrou věc, ale je pohoršující svým pseudokatolickým provedením a je zároveň nutně odsouzená k neúspěchu, protože z ní bylo vytlačeno to jediné, co mohlo na poli potratů něco změnit.
Naprostý souhlas, také letos nejedeme.
A ještě poslední věc: Proč se pan Radim Ucháč na přiloženém videu naváží do mužů – otců? Co může v současnosti muž dělat, pokud chce žena – matka jeho dítěte na potrat? Ne vždy všechno spraví jeho vůle se o dítě postarat. Připadá mi, že se pan Ucháč veze na populární vlně, kdy se za každým zlem ve společnosti hledá muž, zatímco žena bojuje „za svá práva“ a úspěšně vylučuje muže z veškerého veřejného prostoru. Absurdně se ovšem v tomto pojetí světa jedná o ženu, která je ke svému ovládnutí mužského světa řádně vyzbrojená pilulkou před a pilulkou po a případně, selžou-li obě, starým dobrým potratem. Ať žijou pro-life feministé…!
Ano, znám ten stokrát opakovaný stereotyp, že žena jde na potrat, protože ji muž nepodpořil nebo dítě nechtěl. Ale je nápadné, že z ženy, která je v praxi stejně tou jedinou, kdo může rozhodnout zda dítě v jejím lůně bude zabito či nebude (nucené potraty v čínském stylu u nás bohudíky nemáme) a kdo je tedy za zabití dítěte přímo odpovědnou osobou se v jeho prohlášení dělá oběť, které je potřeba „pomoci“, zatímco za všechno může muž, který ve skutečnosti nemá žádný reálný nástroj, jak by pro potrat rozhodnutou ženu-matku svého nenarozeného dítěte mohl přimět k tomu, aby si dítě nechala. A to jsem slyšela i o případech, kdy se jednalo o ženu, která šla na potrat proti vůli svého dítě chtějícího manžela. Mimochodem z výroku „aby se chovali jako chlapi a když už si to dítě udělají (sic!), aby se o něj postarali“ by jeden odvodil, že „největší chlap“ je muž, který se v rámci boje proti potratům nechá vykleštit.
Můžete obrátit se svými cennými podněty na ordináře, dělám to taky.
V podstatě souhlasím s tím, co psala výše Anna Maria. Chápu sice organizátory, kteří chtějí oslovit širší „publikum“ a přitáhnout i jinověrce (Drápal, jenž svého času vymýtal katolictví z Českého národa je ovšem poněkud přes míru), ale musí jim být jasné, že tím výrazně ztratí podporu mezi tradičními katolíky. Ano, nacházejí se mezi nimi mnozí podivní a kverulující, ale také jsou to lidé modlitby. Což se třeba o jinověrcích říci opravdu nedá. A v demokratické společnosti, kde platí, co řekne většina, nic, než modlitba nepomůže. Tedy krom krvavého převratu, ale ten nepřichází v úvahu. Zatím.
Tématu se týká i tato velmi rozsáhlá diskuse z loňského roku…
http://www.duseahvezdy.cz/2016/03/31/xvi-pochod-pro-zivot/
Loni paní Rybová tvrdila, že křížů bylo málo, protože se nestihli vrátit ze „zápujčky do zahraničí“. (Zdroj: diskuze na http://www.duseahvezdy.cz/2016/03/31/xvi-pochod-pro-zivot/)
Letos se paní Rybová od křížů výslovně distancuje – lidi SI je (zřejmě sami) nosí a oni jim NEBRÁNÍ… „Není to akce křesťanů, dokonce se toho neúčastní pouze křesťané. Kříže, které vidíte je materiál, který si lidé přinesli do průvodu. Někdo si přinesl balónky, někdo jiný kříže a transparenty. My tomu nebráníme, ať si každý v průvodu nese, co uzná za vhodné,“ řekla koordinátorka pochodu a tisková mluvčí Hnutí pro život ČR Zdeňka Rybová. (Zdroj: http://www.lidovky.cz/prahou-prosel-pruvod-proti-potratum-jezis-mel-dva-taty-skandovali-jejich-odpurci-gis-/zpravy-domov.aspx?c=A170422_180352_ln_domov_ele)
Tentokrát bez komentáře, jen ještě jedno poděkování panu Pospíšilovi za tento rozhovor – přečetla jsem si ho právě ještě jednou, dohromady je to výmluvné.
Vážená paní Anno Marie, chtěla bych jen vyjasnit situaci – pochod pro život není kajícím procesím a není naším cílem, aby se jím stal. Má být manifestací životního stylu, který není hedonistický, ale snaží se jednoznačně ukázat krásu oběti, kterou podstupují rodiče, když přijímají děti a vychovávají je. Kříže jsou k dispozici od nás organizátorů (ono celé to zpracování interview lidovkami.cz je problematické, ale to jen pro detailní upřesnění), bere si je, kdo chce.
Ten, kdo by se rád – protože je mu tato forma bližší – účastnil kajícího procesí nebo poutě, má tu možnost: na Mláďatka, při bohoslužbách k 25.3. (letos proběhly ve všech diecézích a na většině míst je celebroval místní biskup) nebo při pouti na Svatém Kopečku u Olomouce organizovanou modlitebním hnutím Modlitby za nejmenší. V tom všem je také hybnou a základní silou Hnutí Pro život ČR.
Máte právo na kritiku, ale zkuste vidět věci v širším kontextu. Děkuji za pochopení a přeji vše dobré, dnes na přímluvu sv. Zdislavy.