Dobytí Malty III
Kardinál Burke na Pochodě pro život v Římě.
Více otázek než odpovědí
Po tomto složitém sledu událostí zůstává nezodpovězeno mnoho důležitých otázek. Mezi nimi na předních místech:
-
Proč by papež žádal kardinála Burkea, aby Řád očistil, jen proto, aby potom proti Řádu zasáhl za to, že právě toto udělal?
-
Jaké pokyny skutečně obsahoval papežův dopis kardinálu Burkeovi z 1. prosince a byly tyto pokyny náležitě provedeny?
-
Jestliže dvě na sobě nezávislá šetření zjistila, že Boeselager odpovídá za programy distribuce kondomů v době, kdy vykonával úřad velkošpitálníka, jak je možné, že ho pětičlenná komise sestavená pouhý měsíc nato kompletně očistila?
-
Jak může Vatikán pod jakoukoli záminkou akceptovat rozhodnutí komise, jejíž většina je ve střetu zájmů v souvislosti s jejich zřejmými kontakty s Boeselagerem, Slingerovou a fondem obsahujícím 120 milionů švýcarských franků?
-
Existuje-li nějaký vztah mezi vatikánským státním sekretářem kardinálem Parolinem a jeho bývalým podřízeným arcibiskupem Tomasim v souvislosti s „ženevským fondem“, o němž podle Edwarda Pentina věděl od roku 2014, o jaký vztah se jedná?
-
Proč byl Boeselagerův bratr Georg jmenován do dozorující funkce ve Vatikánské bance jen několik dnů poté, co Svrchovaná rada oznámila Boeselagerovo propuštění? Šlo jen o shodu okolností?
-
Jaká je souvislost mezi funkcí Marka Odendalla jako pověřence papeže Františka ve správní radě Vatikánského úřadu pro finanční informace, skutečností, že je jako člen Řádu pokladníkem nadace Caritatis in Veritate, a jeho členstvím ve vyšetřovací komisi Boeselangerovy aféry?
-
Jaký zájem má papež František na tom, aby Boeselager zůstal ve funkci, a na odstranění Festinga, zejména poté, co při schůzce 10. listopadu a v dopise z 1. prosince kardinálu Burkeovi tak důrazně sdělil své obavy? Proč zasahuje do záležitostí suverénního subjektu, který má stejné právní postavení jako stát?
-
Jaká páka mohla být použita na Festinga, aby byl donucen k rezignaci tak krátce po důrazných prohlášeních týkajících se suverenity, nezávislosti a neochoty spolupracovat s vatikánským šetřením? Proč Svrchovaná rada jeho rezignaci přijala, jestliže jí skutečně záleží na trvalé suverenitě a integritě Řádu? Šlo skutečně o prosazování poslušnosti Svatému otci, jak uvádí čl. 62 ústavy Řádu?
-
Proč se papež zaměřuje speciálně na kardinála Burkea způsobem, který na něj svaluje odpovědnost za úkon vnitřní vlády Řádu, přestože v rámci právní struktury Řádu nemá žádnou pravomoc?
-
Jaký precedent tím vzniká v oblasti mezinárodního práva a jak tento krok poškozuje suverenitu samotného Vatikánu? [1]
Není možné nepřemýšlet o nelichotivých skutečnostech, které by odpovědi na tyto otázky mohly odhalit. Byl papežův pokyn kardinálu Burkeovi, aby konal svou povinnost a očistil Řád, jen past? Bylo to motivováno osobní pomstou Burkeovi jako nejvýznačnějšímu oponentovi exhortace Amoris laetitia, která nese papežův podpis?
A co peníze? Bude někdo ve Vatikánu díky odstranění Festinga a znovunastolení Boeselagera profitovat z mlčení o možném protiprávním jednání v souvislosti s du Tourovým fondem? Stáhne dočasný velmistr nebo papežský delegát potichu žalobu proti Ariane Slingerové a ponechá peníze ve fondu Caritatis pro Vitae?
Proč by se Festing vzdal tak snadno a téměř bez varování? Naše kontakty mezi členy Řádu potvrdily, že ani na nejvyšších úrovních neexistoval žádný náznak, že se blíží jeho rezignace.
A co příhodné odhalení nezvládnutého skandálu spojeného se sexuálním zneužíváním v Řádu? Christopher Lamb na stránkách The Tablet: [2]
Vatikán si je rovněž vědom skandálu se sexuálním zneužíváním, který vybuchl ve Velké Británii za přihlížení velmistra a vedl k vyšetřování, jež řídila baronka Cumberlegeová. Zjistila, že tři rytíři se dopustili celé řady vážných pochybení při řešení stížností na Vernona Quaintancea, bývalého sakristána maltézských rytířů, který byl shledán vinným z devíti sexuálních trestných činů včetně zločinů spáchaných na teprve jedenáctiletých chlapcích, s nimiž se setkal v 60. a 70. letech. I když se tři rytíři, o něž se jednalo, později omluvili, Festing jednoho z nich, Duncana Gallie, jmenoval členem Svrchované rady. Gallie nyní žije v Římě.
Bylo-li motivačním faktorem papežova rozhodnutí právě toto, jak se to srovnává s jeho vlastním zasahováním do sexuálních skandálů, s nimiž je osobně spojen? [3]
Nakolik to, co vyšlo najevo, může nasvědčovat něčemu jinému, než jak se celá věc jeví na první pohled, v souvislosti s ideovými spory mezi papežem Františkem a velmistrem a jeho novým kardinálem-patronem? V článku v Tabletu Christopher Lamb rovněž uvádí, že
zdroje uvnitř Řádu, které usilují o reformu, tvrdí, že Festing a jeho spojenci touží po „starých dobrých časech“ katolicismu 50. let se Mší ve starém obřadu a autokratickým vedením.
Předseda německé asociace Maltézských rytířů Erich Lobkowicz řekl listu National Catholic Register, že jde o „boj mezi vším, oč usiluje papež František, a malou klikou ultrakonzervativních zatvrzelých kraječkářů v Církvi – staromilců, kterým ve všech myslitelných ohledech ujel vlak.“
Ještě v Argentině měl papež s Maltézskými rytíři vlastní problém, neboť byli součástí skupiny, která byla proti němu v opozici v době, kdy byl arcibiskupem v Buenos Aires.
František si dává pozor na rytířské řády, u nichž se obává známek rozmařilosti a „duchovního zesvětštění“; když mu jeden rytíř v Argentině poslal letenku první třídy do Říma, údajně ji roztrhal a vrátil odesílateli.
Je myšlenka odporu proti tradicionalistickému proudu v Řádu relevantnější ve světle zprávy, že František nařídil revizi pravidel pro překlad misálu pro novus ordo [4], a vzhledem k souvisejícím pověstem, že si přeje nějakým způsobem okleštit Summorum pontificum?
Je náhoda, že 10. ledna 2017 – v tentýž den, kdy Fra’ Festing vydal prohlášení potvrzující suverenitu Řádu vůči plánovanému vatikánskému vyšetřování – měl papež František kázání [5], v němž řekl:
Ježíš lidu sloužil, vysvětloval věci, aby jim lidé dobře rozuměli. Zaujímal služebný postoj a to mu dávalo autoritu. Učitelům Zákona lidé naslouchali a respektovali je, ale nevnímali je nad sebou jako autoritu. Učitelé Zákona měli psychologii knížat. Říkali si: „My jsme mistři, knížata a vyučujeme vás.“ To nebyl postoj služby, nýbrž postoj toho, kdo říká: „my přikazujeme, vy poslouchejte“. Ježíš se nikdy nevydával za knížete. Vždycky byl služebníkem všech, a to mu dávalo autoritu.
Mířily tyto výroky na velmistra, jehož uniformu lze snadno označit za „vybrané oblečení“ a jehož správný titul zní „kníže a velmistr Suverénního vojenského řádu maltézských rytířů“?
Bylo agresivní řešení této záležitosti součástí vendetty papeže Františka na maltézských rytířích? Papežův životopisec a spojenec Austen Ivereigh v článku v časopisu Crux [6] odhalil, že tehdejší kardinál Bergoglio měl konflikt s jednou frakcí v Řádu už v minulosti:
Mezi oběma [těmito záležitostmi] možná neexistuje vůbec žádná souvislost, není to však poprvé, co se František setkal s nepřátelstvím maltézských rytířů. Někteří z jejich předních představitelů se účastnili neúspěšného spiknutí, které mělo v roce 2008 odstranit kardinála Jorge Maria Bergoglia z postu buenosaireského arcibiskupa a nahradit ho kaplanem Maltézského řádu, biskupem Oscarem Sarlingou ze Zárate- Campany.
Jakkoli bizarně to zní, v té době se o spiknutí hodně mluvilo a později bylo potvrzeno řadou lidí, kteří se ho účastnili, včetně samotného Sarlingy – přestože popírá, že tuto myšlenku podporoval – v rozhovoru s redaktorem náboženské rubriky listu La Nación Marianem Vediou pro jeho knihu En Nombre del Papa (Ve jménu papeže).
Ať jsou odpovědi na tyto otázky jakékoli, mnoho neznámých zůstává. Vnější pozorovatel nemůže v žádném případě věřit tomu, že spěšným odstraněním Festinga (který se evidentně pouze snažil konat svou povinnost) a následným znovudosazením Boeselagera bylo učiněno zadost spravedlnosti. Rovněž se nemůžeme spokojit se zjevným svalováním viny na kardinála Burkea jakožto zdroj opozice proti Svatému stolci v této věci.
27. ledna jsem mluvil s Michaelem Hichbornem o jeho vyšetřování. Řekl mi: „Celá tahle věc by se měla soustředit na Boeselagera a na skutečnost, že odpovídal za organizaci, která distribuovala antikoncepci – a to je nesporné.“ Hichborn uvedl, že sám Boeselager tvrdil pokaždé něco jiného, nejprve výslovně popřel, že o těchto programech věděl, a potom prohlašoval, že jakmile se o nich dozvěděl, dva ze tří ukončil. Podle Hichborna Boeselagerovy historky odporují jak sobě navzájem, tak známým faktům. „Boeselager tvrdil, že kondomy distribuovala třetí strana. To není pravda. Existují tři nezávisle ověřené zdroje, které uvádějí, že kondomy distribuovala sama Malteser International.” Jako organizace, od nichž tato tvrzení pocházejí, Hichborn jmenoval program OSN pro AIDS, nadaci Three Diseases Fund a Světovou zdravotnickou organizaci a ve své zprávě to doložil. [7]
Rovněž kardinál Burke se domníval, že jakýkoli krok by se měl soustředit právě na toto. Řekl Edwardu Pentinovi, že ho „velmi znepokojuje“, že v celé
nešťastné reakci na správný krok velmistra se ztrácí jádro toho, oč jde, totiž vážné porušení mravní nauky Církve a vlastně i přirozeného mravního zákona ze strany velmi známé a historické katolické instituce.
Je jasné, že tato starost o mravní zákon a nauku Církve je hnací silou Burkeovy činnosti jako kardinála, biskupa a pastýře duší. Nikdy nebylo jasnější, že je prelátem, jehož nezajímá moc ani prestiž. Zdá se, že do té záležitost zasáhl tak, jak se stalo, ze zřetelné snahy držet se nauky našeho Pána. Z téhož důvodu také zřejmě stále naléhavěji vyjadřuje své obavy ze změn v praxi Církve v souvislosti s Amoris laetitia, což se projevuje i v jeho práci na dubiích.
Může se snadno stát, že za svou službu pravdě bude v souvislosti s případem Maltézského řádu obviněn z neposlušnosti vůči papeži, přičemž disciplinární opatření proti němu jsou velmi reálnou možností. Oddanost tohoto věrného preláta katolické víře se stále úspěšněji stává zdrojem jeho marginalizace – a možná i perzekuce – v Církvi. Ať mu Bůh za jeho věrnost hojně žehná a ať zachová Řád, jehož patronem kardinál Burke (zatím) zůstává.
Překlad Lucie Cekotová
Kardinál Burke je nám velmi drahý nejen pro svou nebojácnou obhajobu katolické víry (i proti již nepokrytým Bergogliovým snahám o její marginalizaci a deformaci), ale i jako nebojácný obhájce nenarozeného života a ten, kdož podpořil české pro-life hnutí a tradičně katolickou komunitu svou návštěvou v minulém roce. Snad je tedy až zbytečné vyzvat čtenáře, aby se připojili k modlitbě za něj, aby mu Pán dal sílu vytrvat v obhajobě pravdy, ochraňoval ho a vysvobodil ho z rukou jeho nepřátel. Nicméně přesto to uděláme, protože dnes, když stejně jako další pravověrní kardinálové, čelí právě pro svou pravověrnost a věrnost Kristu intrikám, urážkám a útokům ze všech stran (i té „shora“), naše modlitby jistě potřebuje ještě více než kdy dřív.
Ignác Pospíšil
Lucie Cekotová
Zdroj: http://www.onepeterfive.com/malta-besieged-an-ancient-and-sovereign-order-toppled/
[3] https://www.lifesitenews.com/opinion/six-cases-where-the-sexual-abuse-scandal-touches-pope-francis
[4] http://www.americamagazine.org/faith/2017/01/26/pope-francis-has-ordered-review-new-mass-translation-rules?utm_content=buffer8fbda&utm_medium=social&utm_source=twitter.com&utm_campaign=buffer V této zprávě, kterou uveřejnil americký jezuitský časopis America, se mimo jiné říká, že „je významné, že papež František předsedou komise [pro revizi pravidel pro překlad misálu] jmenoval arcibiskupa Arthura Roche, sekretáře Kongregaci pro bohoslužbu a svátosti. Arcibiskup původem z Anglie je v Kongregaci druhým nejvýše postaveným činitelem; v oblasti liturgie má více zkušeností a otevřenější přístup k liturgickým otázkám než její prefekt, kardinál Robert Sarah“. Pozn. překl.
[5] http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=25027
[6] https://cruxnow.com/vatican/2017/01/13/popes-history-knights-malta-linked-current-row/
