Aby se cesta stala Cestou

PhDr. Radomír Malý

„Nenávidím bezbožný dav a straním se ho…“ Tato slova moudrého Sokrata mi napadají, když v adventním čase narážím v našem Brně ve všední dny i v neděli na spěchající zástupy s šíleným výrazem ve tváři: Jen abychom stihli všechno nakoupit, jen aby nebylo těch dárků málo, aby se nikdo necítil odstrčen… Kupují i nad své finanční možnosti, zadlužují se, nestačí splácet, pak přijde exekutor….

Kdepak jít na roráty, zasednout k modlitbě a duchovně se připravit na slavnost narození Ježíše Krista. Mnozí lidé už ani pořádně neví, kdo to byl, mají jen jakési povědomí Ježíška, o němž snad ještě jako děti věřili, že nosí dárky. A pokud se bude naše země držet nynějšího kursu Evropské unie, tak se za nějakou dobu nebude smět o něm ani ceknout, neboť by to mohlo „urážet“ muslimy, ateisty a nevím koho ještě. U našich sousedů na Západě už je to realitou, ve Francii, v Belgii a jinde nesmějí být na náměstích instalovány jesličky, a když, tak bez Ježíška. Pohané v antice slavili v tuto dobu svátek slunovratu, jenže pro naši civilizaci Advent a Vánoce se staly pouhým blíže nedefinovaným konzumním rituálem utrácení peněz za rozumné věci i hlouposti.

Naštěstí ale existuje ještě jiná realita, ta neviditelná. Český katolický spisovatel 20. století Jan Čep v povídce Cesta na jitřní píše o moravském sedlákovi Cyrilu Nedomovi, jenž kráčí se svojí starou matkou na půlnoční mši zasněženou krajinou. Kolem něho zástup sousedů a známých, jdoucích stejným směrem – úplně odlišný od toho zástupu, na který narážíme v předvánočním čase v našich ulicích. Jenže ouha! Cyril Nedoma vidí mezi nimi i některé své blízké a sousedy, kteří už zemřeli. Kráčí spolu s ním stejnou cestou do chrámu – a autor hasí žízeň naší duše lahodným nápojem těchto nádherných slov: „Tato cesta, po které šel Cyril s matkou, cesta jeho dětství, byla cestou jedinou, cestou všech duší, cestou vedoucí do věčnosti. Tato úzká venkovská silnice s nízkými stromy po stranách, vroubená chumáči zvadlé trávy, tato tichounká cesta, poznamenaná jeho dětskými šlépějemi, byla najednou povýšena nade všechen čas, stala se Cestou.“

Jak zde nevzpomenout závěrečné scény z dnes žel zapomenutého filmu gruzínského režiséra Tengíze Abuladzeho Pokání: Babička zaklepe u domu hlavní hrdinky a ptá se, jestli tato cesta vede ke kostelu. Kdysi vedla, jenže krutý diktátor nechal chrám zbořit, stařenka proto dostává zápornou odpověď, k níž poznamenává: „Tak k čemu je, když nevede ke kostelu.“

K čemu jsou všechny nejen fyzické, ale hlavně rozumové a duchovní cesty, když nevedou ke Kristu, který tím, že se zrodil z lůna panenské Matky, se stal nejenom cílem všech cest, nýbrž i samotnou Cestou. Když tedy půjdeme na půlnoční adorovat vstup Boha do lidských dějin (vstup nikoli z rozmaru, ale z lásky, aby svou smrtí na kalvarském kříži nám umožnil dosáhnout věčného života ve společenství s ním), mysleme na to, aby i naše životní cesta se stala Cestou. A abychom už na této zemi mohli nahlédnout alespoň pomyslnou duchovní klíčovou dírkou do nebe, plného andělů a svatých (možná i z naší rodiny nebo blízkého okruhu), kteří nás na naší cestě doprovázejí jako Cyrila Nedomu z Čepovy povídky. Toto znovuzrození každému ze srdce přeji. Znovuzrození, o němž napsal ve středověku Angelus Silesius: „Co by pomohlo, kdyby se Kristus tisíckrát zrodil v Betlémě, ale nezrodil se ve mně.“

PhDr. Radomír Malý   

9 Responses to Aby se cesta stala Cestou

  1. Tomáš napsal:

    Radostné Vánoce, pane doktore.

  2. Jiří Gradwohl MUDr. napsal:

    Vyprošuji a přeji Vám pane doktore mnoho Božího požehnání, hodně zdraví a radostné prožití vánočního Kristova narození u jesliček při půlnoční mši svaté v přítomnosti samotného Boha, který nás zahrnuje neustálými dary své všeobjímající lásky.

  3. Fr. Albert T.O.P. napsal:

    Domnivam se, ze primarne maji vinu pastyri. Nikoli lide, kteri nebyli evangelisovani (skutecne nam Kristus prikazal, abychom cekali, az za nami druzi prijdou?).
    Pozehnane svatky vsem liden dobre vule.

  4. Dr. Radomír Malý napsal:

    Děkuji, opětuji, požehnané Vánoce redaktorovi, spolupracovníkům, všem čtenářům a diskutérům DaH.

  5. Hana Farná napsal:

    Pane doktore, sice s Vámi nejsem na jedné struně, ale tenhle Váš článek mi mluví z duše! Přejki požehnané Vánoce, plné radosti z narozeného Spasitele.
    Hana Farná

  6. Mirek napsal:

    To je na Sokrata docela zvláštní citát… Z kterého Platonova Dialogu to je? Nebo z Obrany?

  7. Karel napsal:

    Závěr letošního předvánočního konzumního šílenství za zvuků neustálého a vytrvalého dudlajda-dudlajda se odehrávalo pod dozorem samopalů. Je v tomto prostředí možno uvidět hvězdu,jesličky a Ježíška?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *