Phil Lawler

7. prosince 2016 (CatholicCulture) – Autorita papeže v Katolické církvi je značná. I papežská pravomoc – a zejména papežská neomylnost – však má své meze. Papež mluví autoritativně, když vykládá „poklad víry“, tj. v jednotě s biskupským sborem vysvětluje, čemu Církev vždy a všude věřila. Každý, kdo chápe povahu pravomoci Petrova nástupce, by měl uznat, že i když papež mluví o otázkách víry a mravů, jsou věci, které říkat nemůže. Například:

Papež nemůže tvrdit, že 2+2=5, ani nemůže zrušit zákony logiky. Jestliže tedy pronese dva vzájemně si odporující výroky, nemohou být oba pravdivé. A protože všichni papežové mají stejnou učitelskou autoritu, když jeden papež protiřečí druhému, je něco špatně. Jestliže tedy Amoris laetitia odporuje Veritatis splendor a Casti connubii – dřívějším papežským encyklikám, které mají vyšší učitelskou autoritu – nemohou být věřící nuceni tento rozpor jen tak spolknout.

Papež vám nemůže říkat, co si myslíte. Do určité míry vám může říkat, co byste si myslet měli. Nemůže však jen tak z moci svého úřadu změnit vaše mínění. P. Antonio Spadaro, blízký poradce papeže Františka, trvá na tom, že Amoris laetitia je naprosto jasná. [1] „Papež neponechává žádný prostor pro pochybnosti o nauce Církve,“ prohlašuje. I kdyby tento výrok pocházel přímo od papeže samotného (což evidentně nepochází), nemohl by být autoritativní. Jestliže máte pochybnosti, je zřejmé, že tu prostor pro pochybnosti je a ani papež tuto skutečnost nemůže popřít. Ideální by bylo, kdyby papež a jeho samozvaní mluvčí pomohli tyto pochybnosti odstranit, místo aby naznačovali, že pochybnost znamená totéž co neloajálnost.

Papež nemůže autoritativně učit tím, že trousí narážky. V nejkontroverznějším bodě, o němž se diskutovalo na dvou posledních zasedáních biskupské synody, je Amoris laetitia vágní a umožňuje radikálně odlišné interpretace. P. Spadaro, kardinál Schönborn a argentinští biskupové mohou uvádět přesvědčivé argumenty pro to, že vědí, co si papež František myslí – zejména vzhledem k tomu, že sám Svatý otec Schönbornův výklad a výklad Argentinců podpořil. Avšak to, co papež měl na mysli, nemá stejnou váhu jako to, co papež skutečně napsal. To obzvlášť platí v situaci, kdy máme hojné důkazy, že Svatý otec nechává otázku nevyřešenou úmyslně:

• Papež se vyhnul přímému vyřešení této otázky ve své apoštolské exhortaci, nejzřetelnější důkaz o svém úmyslu nechal v obskurní poznámce pod čarou a později řekl novináři, že se na ni nepamatuje.

• Výklad argentinských biskupů schválil v soukromém dopise a Schönbornovu interpretaci v rozhovoru v letadle. Ani v jednom případě evidentně nejde o oficiální výrok učitelského úřadu.

• Odmítl odpovědět na dubia, která předložili čtyři kardinálové.

• Italský arcibiskup Bruno Forte – známý teolog, jehož sympatie jsou obecně na straně papeže Františka a jenž hrál klíčovou roli při vypracování první zprávy ze synody o rodině – informoval, že papež František před jasností varoval. Arcibiskup Forte prozradil, že papež řekl: „Když budeme mluvit výslovně o přijímání pro znovusezdané rozvedené, nevíte, jaký strašlivý zmatek vyvoláme.“ [2]

Tím by mělo být jasné, že papež František se v Amoris laetitia autoritativnímu výroku, který by vyžadoval souhlas věřících, pečlivě vyhnul. Nelze od nás očekávat – tím méně nás k tomu nutit – že akceptujeme nové „učení“, které se papež z nějakých svých vlastních důvodů rozhodl nevyhlásit.

Phil Lawler

Překlad Lucie Cekotová

http://www.catholicculture.org/commentary/the-city-gates.cfm?ID=1383

Poznámky:

[1] Viz rozhovor pro list Crux, https://cruxnow.com/interviews/2016/12/04/jesuit-close-pope-says-many-attacks-amoris-result-bad-spirit/

[2] https://www.lifesitenews.com/news/italian-archbishop-claims-pope-didnt-want-to-address-communion-question-pla