Animované mše svaté
Často se můžeme setkat s názvem animovaná mše. Jak už vyplývá z názvu, požadavek na takovéto liturgické slavení vychází ze snahy o jakési oživení. Tedy předpokládá – ať už to zní jakkoli smutně, že lidé, kteří o něco takového usilují, dosud nepoznali tu plnost života, dokonce božského života, který v každé(!) mši svaté vždycky je. Aniž bychom předbíhali, co kdyby bylo lepší místo pokusů o vložení nějakého nedokonale oživujícího prvku raději docenit tu dokonalou božskou živoucnost, která tam již je, a to v plnosti? Aniž bychom předbíhali, je snad vhodné, aby prvek mající oživit něco byl cizorodý vůči tomuto „něco“ (tzn. aby prvky mající oživit mši neodpovídaly podstatě mše svaté a byly jí vzdálené jako nebe dudám, byť dudám velmi dobře připraveným, s láskou provedeným a pomalovaným nebeskými symboly)?
1. Představme si strom a jeho ovoce. Co je primární? I když hladový člověk soustředí svou pozornost na ovoce a teprve na jeho základě docení strom, strom sám o sobě vždycky předchází své ovoce, strom je primární.
2. Představme si dobře posečený trávník. Kvalita práce je vskutku jedinečná a navíc bylo vše vykonáno upřímně a s láskou. Zaneseme si ho snad do kuchyně? Proč ne? Vždyť je to kvalitní práce! Všichni jistě vědí… Kvalita práce a krása posečeného trávníku na jedné straně a vhodnost z hlediska kuchyně na straně druhé jsou dvě naprosto odlišné věci. Zde je důležité mít na paměti, že když někdo odmítá mít v kuchyni na linu trávník, v žádném případě tím nepodceňuje ani neznevažuje práci sekáčů; v žádném případě tím neříká, že by se mu ta práce nelíbila; v žádném případě neodmítá sekáče jako lidi. A tak dále. Do kuchyně je vhodné dávat pouze to, co je v souladu s tím, že se jedná o kuchyň. Kvalitu posečeného trávníku nelze použít jako protiargument, protože je to téma sice dobré, avšak mimo. Do mše svaté můžeme dávat jenom to, co je v souladu s tím, že se jedná o mši svatou. Kvalitu a krásu těch prvků, které tam nepatří, nemůžeme použít jako protiargument, protože je sice pravdivý: skutečně to jsou kvalitní prvky, ale je to téma úplně mimo. Dobře provedený animující prvek ve mši svaté je jak dobře posečený trávník v kuchyni. Nezavrhujeme ho, jen říkáme, že tam nemá co dělat. Tím nikoho neurážíme ani neodmítáme. A co kdyby pak “animátory” na mši svatou už nic nelákalo? Ok: Dejme do kuchyně posečenou trávu, aby sekáči příště věděli, že si jejich práce vážíme a byli motivováni k svačině. Tudy cesta nevede. Když vede, ano, vskutku vede, jinudy, proč ji umělé vést tudy?
Co je to ta mše svatá, abychom věděli, zda s ní něco je v souladu nebo není? Všichni jistě znají onu jednoduchou odpověď: „Ve mši svaté se svátostně zpřítomňuje a obnovuje Ježíšova oběť a aplikuje se její ovoce.“ Oběť je primární, její ovoce druhotné, jak jsme viděli výše.
Komu jedinému je možné přinášet oběť, pokud nechceme upadnout do hříchu proti prvnímu přikázání a dopustit se tak modloslužby? Jedině Bohu. Tedy oběť mše svaté lze přinášet jedině Bohu. Oběť mše svaté tudíž není přinášena lidem. Lidem je určeno pouze její ovoce. Nezapomeňme však, že se ale jedná až o druhotnou věc (druhotná neznamená nedůležitá, obojí je důležité; druhotná znamená, že je to samo o sobě až na druhém místě).
Vtělený Boží Syn se se svým lidstvím obětuje Bohu Otci. My jako údy jeho mystického těla jsme do tohoto jeho vydávání se jaksi vtaženi, jsme toho účastni. Dali jsme se mu se vším svým, ale stali jsme se součástí jeho vydávání se. Zároveň to pro nás má posvěcující (obdarovávající) účinek.
Toto by měl mít na mysli každý, kdo chce mši svatou nějak „animovat“. Ptát se: Je tento návrh v souladu s tím, co bylo právě řečeno? Pak přistupuje ještě oblast spravedlnosti. Pokud se obětuje (vydává) Pán Ježíš svému Otci a my jsme toho účastni jen jako údy jeho tajemného těla, znamená to, že se pro nás jedná o nezasloužený dar: Smíme se účastnit mše svaté. Smíme, ale nezaslouženě. Toto vědomí má vést k pokorné vděčnosti, a ne sebevědomému kreativnímu prosazování sebe a svých animačních prvků (skrytá pýcha?). Je to Ježíšovo dílo, my pouze smíme být při tom. A tak člověk nechce pyšně přesahovat své kompetence, ale chce jen věrně zachovat všechno to a pouze to, co je řečeno v mešním řádu. To není rubricismus. To je pokora spojená s láskou k Bohu: V Božích věcech nechce dělat to, na co nemá právo, co mu není povoleno. Jak jsem už kdesi napsal, je smutné, že zatímco při různých diskuzích na liturgická témata argumentuji poukazem na liturgii jako takovou a požadavky z ní plynoucí, všechny argumenty protistrany mívají jednu společnou vlastnost: Tito lidé argumentují sami sebou, svými názory, cítěním a přáními. Liturgie jako taková je pro ně pouhou příležitostí, kdy svá osobní přání a představy prezentují.
Jak u toho trávníku: Kuchařka si váží práce sekáčů a líbí se jí kvalita posečení trávy, i když to do kuchyně nepřipustí, protože to tam nepatří. Ve svých argumentech poukazuje na kuchyň jako takovou a na požadavky z toho plynoucí. Protistrana by mohla argumentovat svým smyslem pro kvalitu posečeného trávníku, resp. tím, že oni chtějí takto krásně posečený trávník mít také v kuchyni… Líbí se nám, co bychom sami tak dobře ani nedokázali; scénky a vystoupení, které bychom tak dobře neprovedli. Ale do mše svaté to samo o sobě vůbec nepatří. Doceňujeme námahu a všechno dobré, co bylo spojeno s přípravou a nácvikem, ale je to jiné téma.
Poslední otázka je spíše obavou, rád bych doufal, že zbytečnou: Co když ty neliturgické animující prvky spíše odvedou pozornost od liturgie jako takové a od té božské živoucnosti, plnosti života, která v každé mši svaté sama sebou je? Co když odvedou pozornost od podstaty mše svaté, že se totiž Pán Ježíš svátostně vydává v oběť svému Otci a nás přitom posvěcuje?
R.D. Josef Peňáz
Text byl převzat z FB profilu autora.
Nic ve zlém, nedá se upřít autorova vysoká intelektuální schopnost a dar slova, já dávám přednost prostšímu vyjadřování. Kupř.: animovaná mše nemůže být mší v pravém slova smyslu, protože do ní nevhodně zasahují nevysvěcené osoby. Mši Svatou může sloužit výhradně kněz, nikoli věřící lid.
Možná prosté, ale Panna Maria měla taktéž víru velmi prostou a jednoduchou. A křesťan má věřit jako Panna Maria. Nás takto prostě učili náboženství, nepotřebovali jsme v těchto hodinách dělat ruční prácičky apod. neduchovní aktivity, ba naopak bylo pro nás velmi lákavé podívat se do kostela mimo Mši, kdy nás kněz učil, jak se máme v kostele chovat tiše a nerušit případné modlitby druhých lidí u svatostánku. Nebýt proměny našich kostelů na multikulturní sály, mohly to takto duchovně prožívat i naše děti.
Rozumím tomu, co autor článku chce sdělit a v podstatě s tím souhlasím. Jen se mi zdá, že byla zvolena poněkud komplikovaná forma sdělení, která je na úkor srozumitelnosti. Zvláště když budeme předpokládat, že článek čte někdo z animátorů… A – poslední otázka rozhodně není zbytečná, protože je beze sporu, že takové radovánky od podstaty mše svaté „diváky“ odvedou…
Já jsem to pochopil, i když jsem ateista. Prostě na mši jsou lidé za určitým účelem a ostatní účely tam nepatří. Protože náboženství nerozumím, a článku rozumím, myslím si, že srozumitelnost je dobrá.
celý článek se velmi špatně čte, chtělo by to upravit do menších odstavců, aby se to dalo lépe číst a pořádně ‚zformátovat’…
Když slyším animovaná mče svatá, tak se mi jako první vybaví kreslenej a hejbající se pan farář s ministranty…
komentář k tvrzení autora „To je pokora spojená s láskou k Bohu: V Božích věcech nechce dělat to, na co nemá právo, co mu není povoleno“
Opravdu je láska k Bohu vymezena tím, co je člověku povoleno? Je povoleno při liturgii projevit radost? Je povoleno hrát na jiný hudební nástroj než jsou varhany? Má právo žena číst liturgická čtení?(je to povoleno i když to tradičně smýšlející katolíky velmi irituje?)
Je povoleno vzít při modlitbě Otčenáše na výzvu kněze souseda za ruku?(paní Cekotovou to ve Zlíně silně iritovalo…) Je křesťanům v Africe povolen tanec při liturgii? A jestli ne, co vlastně myslel JP II. výzvami k inkulturaci?
Jsou tyto prvky vždy projevem pýchy? Velmi o tom pochybuji.
Iritovalo není to správné slovo. Držet ses někým za ruku je něco jiného než mu podat ruku např. při pozdravu. Je to gesto příliš intimní, než aby se hodilo pro cizího člověka, a jiný cizí člověk, byť kněz, nemá právo k něčemu takovému vyzývat. Dotklo se mě to, to jistě, ale nebyla jsem naštvaná, spíš nešťastná, protože jsem svého souseda odmítnutím nechtěla urazit, a přesto se to stalo. Podobných zážitků jsem při nové Mši měla mnoho a všechny společně nakonec vedly k tomu, že jsem na ni přestala úplně chodit. – Odpovědi na ostatní Vaše otázky v komentáři přenechám liturgicky povolanějším, kterých se jistě najde dost. Snad jen k té poslední: myslím, že projevem pýchy je především liturgická reforma v podobě, jejímž ztělesněním je NOM, jenž liturgickou lidovou tvořivost umožňuje. Zajímavá pasáž o inkulturaci je v knize kardinála Saraha Bůh, nebo nic: zvláštní, že proti mnohahodinovým africkým liturgiím s tancem má námitky prefekt Kongregace pro bohoslužbu původem z Guineje. Že by nebyl dostatečně inkulturován?
a co myslíte, jsou v Nedakonicích dětské mše?
To tedy vážně nevím, ale i kdyby ano: záleží přece na tom, jak to vypadá v praxi. Za dětských časů mých dnes dospělých dětí „dětská Mše“ znamenala, že tam nevadilo, když děti občas trochu rušily a zároveň byla k dispozici velká děvčata, která v té době vozila mimina v kočárku kolem kostela. Žádná animovaná ani jiná představení tam neprobíhala. – Moje zkušenost je taková, že diecézní kněží, kteří slouží tradiční Mši sv., slouží i NOM důstojně a zbožně. A jsem opravdu vděčná za tradiční Mši sv. každou neděli a většinu svátků, v dojezdové vzdálenosti a v čase, který je kompatibilní s provozem rodiny. To je luxus, jehož je třeba si vážit – a být vděčná knězi, který si tím dobrovolně přibral v podstatě třetí farnost ke svým dvěma. (A modlit se, aby to tak vydrželo.)
A jak chcete projevovat radost? Skákáním, křepčením? Proč nehrát na varhany? Nebo snad to chcete mít v kostele jak u táboráku? Proč by laici, natož ženy, měli číst liturgická čtení? Proč dělat při modlitbě Otčenáš kolo kolo mlýnský? A opravdu všichni Afričané při mši křepčí? Není to otázka posledních desetiletí? A je inkulturace opravdu to, co potřebujeme?
Proč to hned gradovat do pýchy? Urážka Boha odklonem pozornosti od Něho k člověku by nestačila?
Když jdeš na mši , jako bys šel na Kalvárii…tolik Tomaskuv katechismus . Mše není společenství , hledání legrace , předvádění se , Vladimire .
Nejsem autor, ale pokusím se odpovědět.
a) Ano, láska k Bohu je samozřejmě omezena tím, co je člověku Bohem (a Jeho Církví) dovoleno. Dodržování Božího Zákona je primárním projevem lásky. Vizte Jan 15,14. Myslet si, že projevím Bohu lásku nedodržováním Jeho Zákona, je nejen projevem pýchy, ale i hlouposti.
b) Ano, při liturgii je dovoleno projevit radost, ale ne každý projev radosti odpovídá důstojnosti Mše svaté, která je podstatně totožná s Kristovou Obětí na Kalvárii. Právě tak neodpovídá důstojnosti Mše svaté jakákoli hudba.
Myslet si, že nedodržováním liturgických pravidel budu liturgii slavit důstojněji než jejich dodržováním, rozhodně je projevem pýchy.
c) Ano, v NOM žena má právo číst liturgická čtení, ale jen právo, v tom smyslu, že neporušuje NOMádská pravidla.
Vhodné to nicméně není a neexistují k tomu žádné rozumné liturgické, teologické ani historické důvody. Myslet si, že mohu libovolně měnit liturgická pravidla bez jakýchkoli důvodů, rozhodně je projevem pýchy, nezodpovědnosti a neúcty k liturgii.
A v tradiční liturgii na to samozřejmě žena právo nemá.
d) Ne, dovoleno to není, protože kněze dokonce ani v novém misálu nic neopravňuje věřící k takovému gestu vyzvat a věřící nejsou povinni knězi napomáhat ve svévolném šíření liturgických abúzů.
Mimoto, chtít (třeba i na výzvu kněze) vnucovat sousedovi své nevyžádané projevy emocí a myslet si, že mu tím projevuji lásku, nebo dokonce že tím slavím Mši svatou důstojněji než on, je nejen projevem pýchy, ale i velmi nelichotivým svědectvím o lásce k bližnímu.
Ceterum autem censeo, že je to gesto velmi stupidní.
e) Pokud jde o inkulturaci a křesťany v Africe, vizte bod b). Pokud jsou místní prvky přiměřené důstojnosti Mše svaté a nejsou v rozporu s obecnými pravidly, nelze proti nim zajisté nic namítat a Církev proti nim nikdy nic nenamítala.
ad Berchmans: dobře napsáno, jen si dovolím pozn. k bodu c): Z kán. 230 §1 CIC 1983 je zřejmé, že trvalou službou lektora může být pověřen jen muž. Z toho vyplývá, že žena může být pověřena touto službou jen v nouzi (tzn. když není k dispozici muž) a to jen jednorázově (v nejhorším po nějakou omezenou dobu), tedy nesmí to být trvalý stav. Z toho je zřejmé, že to, jak se ve většině moderních farností „lektorská“ služba žen praktikuje, není v souladu se zákonem, přinejmenším dochází k jeho obcházení. Přiznám se, že mi ani není jasné, jaká by to měla být nouze, která by ospravedlnila obcházení výše uvedeného kánonu, neboť při každé mši svaté je minimálně jeden muž vždy přítomen (nikde není řečeno, že liturgická čtení musí nutně číst laik).
Díky za doplnění.
Totéž platí, pokud vím, pro tzv. „mimořádné rozdavatele sv. přijímání“. Ti mají myslím rozdávat rovněž jen v nouzi, tj. při mimořádném návalu lidí apod. Někdo mi říkal, že to mají dokonce v příslušném dokumentu. Přesto – např. ve Zlíně, abych zůstala u toho, co znám – rozdávají ve všední den na ranní Mši sv., kde rozhodně žádné návaly nepanují. Pokud je mi známo, jsou to v kostele zatím jen muži, ale svaté přijímání nemocným už tady roznášejí opravdu i ženy.
Když si přečtu, jaké jsou „duchovní“ služby v hospicích a penzionech pro seniory, je mi z toho opravdu hodně smutno a zle.
Jejda, ale při Novus ordo si dělejte co srdce, či jiné oudy žádají. Beztak se nejedná o katolickou liturgii.
Tradiční tak jen těžko bude urážet, že při těchto liturgiích dáváte slovo ženám a provádíte alotria. Stejně bude jednoho dne Novus ordo zrušen a s ním i tyto nepřístojnosti.
Inu, uráží – někdy. Někdy prostě z nejrůznějších důvodů na NOM musím; i bez žen-lektorek a mimořádných rozdavatelů je dost toho, s čím se musím nějak vyrovnat, a je mi tedy výrazně milejší, když se obejde přinejmenším bez vyložených alotrií, jak jste to výstižně nazval. Je-li NOM sloužený podle rubrik, s římským kánonem (v podstatě) místo všelijakých těch jiných „eucharistických modliteb“, pokud možno ad orientem, pokud možno v latině, pokud možno bez pozdravení pokoje (které je nepovinné, alespoň tedy jeho realizace lidem v lavicích), je-li možnost klečet při svatém přijímání, zpívá-li se gregoriánský chorál, dá se to vydržet (když to není moc často) výrazně snáze než plody liturgické lidové tvořivosti všeho druhu. Mezi NOM na Novém Dvoře nebo v Poličanech a NOM ve Zlíně nebo v Letohradě je prostě nebetyčný rozdíl. Je tedy nutno vítat jakékoli kroky tímto směrem, např. návrhy kard. Saraha, byť se momentálně zdá, že umřely, ještě než se pořádně zrodily.
Fr. Albert T.O.P. napsal:
9. 12. 2016 (13:44)
Jejda, ale při Novus ordo si dělejte co srdce, či jiné oudy žádají.
@ to je mi podivuhodná „rada“ pro katolíky, kteří jsou nuceni být na NOMu. „Jiné oudy“? A co 6. a 9. Boží přikázání? Jakože na NOMu výjimečně neplatí…?
Asi máte pravdu. Když totiž može říct cestou z kostela otec rodiny vdané matce, že si s ní chce užít a ona na to, že to je hřích on, že sa z toho přece može vyzpovídat, tak asi máte pravdu, že na NOMu neplatí celé Desatero. A to je o deset dalších důvodů víc, proč na NOM nehodit.
musíme akorát umřít, v ostatních věcech nám Bůh dává svobodu
To je fakt. Na NOM je svobody tolik, že stačí na sto životů. (Když už jsme u toho – k převtělování se ještě panáčci božího lidu nedostali?)
teď opravdu nechápu, co to s tebe vypadlo
To je vzájemné.
taky odpověď, třeba by nám to osvětlila paní Anežka
Takové soukromé věci se přece řeší osobně. Navíc jsi docela nelogicky reagoval na komentář, který jsem adresoval pro Fr. Albert T.O.P. Však přijeď, nemáš to sem daleko, paní Anežka u toho može být taky a nemosíš dělat takový zbytečný poplach přes internet. (-.
Žijeme ve skvělých časech. Každý si může vybrat přesně takovou liturgii, jakou chce: nekatolíci nekatolickou, katolíci tridentskou.
Velmi výstižně řečeno.
Žena at mlčí . Lektorska , ministrantska služba je podíl na kněžské službě . Tam ženy nepatří . Matka Bozi , světice se nikam necpali . Do chrámu nepatří světská hudba .
http://www.bukovskypetr/com/blog/animka tohle katolické mše nejsou ani náhodou .
http://www.bukovskypetr.com/blog/2014/animka-cti-otce-sveho-i-matku-svou
Škoda, že už nefunguje Kronika novus ordo. To by býval byl krásný příspěvek…
A neví někdo důvod?
Neví, měli tam napsáno, že stránky budou obnoveny v lednu 2016. Obávám se, že už to nestihnou.
http://www.bukovskypetr.com/blog/animka
Rendo to je u vás, nebo jste to objevil? Vypadá to, že příslušný animátor již ve farnosti není, stránky dlouho nebyly aktualizovány.
To je z Vranova u Brna .
Animácie do kostola na sv. omšu nepatria, je to pohorsujuce. Na takéto podujatia človek môže chodiť do svetskych inštitúcií a je ich neúrekom. Avšak to, čo človek dostane na svetej omši nikde inde dostať a zažiť nemôže. K tomu nieto čo dodať.
KNO funguje.Musi se pohybovat šipkami.
Jakými šipkami a kam? Zkoušel jsem, nefachá. Na úvodní stránce je stále technická zpráva o přerušení provozu. Ledaže šipkami procházíš historii prohlížení v prohlížeči.