Vyšebrodské kázání kardinála Burkea

Sv. Josef s Ježíškem

Kázání kardinála Burkeho při příležitosti pontifikální Mše svaté ke cti sv. Josefa, snoubence blahoslavené Panny Marie, kterou celebroval 12. října 2016 v kostele Nanebevzetí Panny Marie ve vyšebrodském klášteře. Videozáznam můžete shlédnout ZDE (kázání čte česky R.D. Štěpán Smolen). Více videí z této Mše svaté naleznete ZDE.

Čtení: Sír 45, 1-6; Mt 1,18-21

Pochválen Pán Ježíš Kristus! Nyní i na věky.

Hluboce se raduji z toho, že mám při své první návštěvě České republiky možnost sloužit pontifikální mši svatou v tomto významném, krásném a prastarém cisterciáckém klášteře.

Děkuji otci převorovi a všem mnichům za vřelé přijetí a děkuji také všem, kdo tuto pontifikální mši svatou tak skvěle připravili. Obětuji tuto mši svatou na úmysly Vašeho milovaného národa a zdejšího vyšebrodského kláštera.

Tak jako to Církev tradičně činí ve středu každého týdne prosíme dnes především o přímluvu svatého Josefa, pěstouna našeho Spasitele a Snoubence jeho Neposkvrněné Matky. V těchto časech, které jsou pro Církev i pro rodinu, jakožto prvotní buňku Církve, obzvláště obtížné, se obracíme k ochránci všeobecné Církve a prosíme ho o přímluvu, aby zmatek a omyly, které prostupují celou naší kulturou
a které nalezly cestu i do středu církevního života, byly vyjasněny a uvedeny na pravou míru.

Evangelium popisuje sv. Josefa jako „muže spravedlivého“ (Mt 1,19). Dozvídáme se, že se jeho život vyznačoval dvěma ctnostmi – spravedlností a čistotou. V případě sv. Josefa ctnost čistoty z ctnosti spravedlnosti pramenila, neboť pohlížel na každého člověka jako na obraz Boží, a proto svými myšlenkami, slovy i skutky vždy usiloval o úctu k důstojnosti každé osoby. Nikdy nechtěl myslet, mluvit či jednat způsobem, který by druhého člověka ponižoval, ani nechtěl používat druhého člověka jako předmět k uspokojení vlastích neuspořádaných tužeb.

Epištola nás zve k tomu, abychom viděli podobnost mezi svatým Josefem a Mojžíšem, skrze něhož nám Bůh daroval Zákon, abychom spolu navzájem mohli žít v čisté a nezištné lásce, jejíž základní a nenahraditelnou charakteristikou je spravedlnost. Následující inspirovaná slova z knihy Sírachovec nám pomáhají porozumět vztahu Našeho Pána ke sv. Josefovi „Pro jeho věrnost a pokoru ho [Mojžíše] [náš Pán] posvětil, vyvolil si ho ze všech lidí. Dal mu slyšet svůj hlas, uvedl ho do oblaku a tváří v tvář mu zjevil přikázání, zákon života a poznání.“

V evangelijní zprávě slyšíme, jak sv. Josef se spravedlností a čistotou přijal své povolání manžela Panny Marie, a proto se stal pěstounem Božího Syna, počatého v jejím lůně skrze zastínění Ducha svatého. Myslel, mluvil a jednal v souladu s Boží vůlí, protože to bylo spravedlivé. Nezabýval se tím, co by si mohli druzí myslet, neboť věděl, že jen tehdy, bude-li jednat v souladu s Boží vůlí, bude činit to, co je správné a dobré pro svou manželku Marii, pro sebe samotného, a tedy také pro ostatní. Sv. Josef plně ctil panenství Marie, své nevěsty, s níž si (již dříve) vyměnil manželský slib, ačkoliv spolu – podle židovské svatební praxe – ještě nezačali bydlet.

Když tedy zjistil, že Marie čeká Dítě, přemýšlel o tom, že jejich manželství tiše ukončí, aby Pannu Marii nevystavil dalšímu ponížení. Jakmile mu však ve snu anděl Páně oznámil Boží plán, podle nějž se měl stát manželem Marie a pěstounem Ježíše, odpověděl naprostou poslušností. Evangelium říká: „Když se pak probudil, udělal Josef, jak mu Anděl Páně uložil: vzal svou manželku k sobě; a nepoznal ji až do dne, kdy porodila syna, a dal mu jméno Ježíš.“ (Mt 1,24-5 Jeruz.)

Od toho okamžiku Josef plně spolupracoval s Boží milostí, kterou ho zahrnovalo božské dítě počaté z Ducha svatého v Mariině lůně. Byl povolán stát se Jeho věrným ochráncem. Čistota Josefova srdce a spravedlnost jeho činů ho uschopnila k plné spolupráci na Božím plánu naší spásy; k tomu, aby v tomto plánu věrně sehrál svou úlohu.

Dom Prosper Guéranger nám ve svém komentáři k dnešnímu evangeliu připomíná dvojí povahu účasti sv. Josefa na tajemství víry: Syn Boží, v okamžiku, kdy se chystá sestoupit na tuto zemi, aby přijal naši lidskou přirozenost, potřebuje Matku; jeho Matkou nemůže být žádná jiná žena, než nejčistší z panen a její božské mateřství nenaruší její nenarušené panenství. Do té doby, než bude Mariin Syn uznán za Syna Božího, potřebuje čest jeho Matky ochránce: proto bylo třeba povolat nějakého muže k vysoké důstojnosti, jíž by mu propůjčilo manželství s Marií. Tato výsada připadla sv. Josefovi, nejcudnějšímu z mužů…

On však nebyl vyvolen pouze ke slávě, již mu propůjčovala povinnost ochraňovat Matku Vtěleného Slova; on byl také povolán k tomu, aby se stal adoptivním otcem Božího Syna. Dokud mrak tajemství halil Nejsvětějšího ze svatých, muže jménem Ježíš, nazývali jej lidé Synem Josefovým, synem tesařovým. Jakmile naše požehnaná Matka nalezla dítě Ježíše v chrámě, uprostřed učitelů, promluvila k němu: „Tvůj otec a já jsme tě s pláčem hledali.“ A svatý evangelista dodává, že je Ježíš poslouchal, tj. poslouchal Josefa, stejně jako Marii.

Na počátku díla spásy se Bůh Otec postaral o to, aby početí Jeho jednorozeného syna v lidském těle bylo zároveň panenské (jak bylo nutno) a zároveň zcela legitimní. Byl počat v lůně Marie, manželky sv. Josefa.

Ačkoli Písmo poskytuje velmi málo detailů ze života sv. Josefa, není těžké si představit, jak milujícím způsobem zajišťoval živobytí a ochranu jak pro Marii, tak pro Ježíše. Přístup a způsob Josefova konání vidíme na vyprávění o nalezení Ježíše v chrámu. Vidíme zde také skutečnou úctu a lásku božského Dítěte ke svému pěstounovi. Ne náhodou se v našich kostelech a kaplích tak často zobrazuje smrt sv. Josefa, o nějž v tu chvíli láskyplně pečují Panna Marie i Ježíš. Toto je úžasným zpodobením úcty a lásky, kterou Ježíš i Marie k Josefovi chovali, a také obrazem jeho neoddělitelné účasti na díle naší spásy.

Díky heroickému stupni ctnosti spravedlnosti a čistoty byl sv. Josef vhodně ustanoven patronem všeobecné Církve a (ve zvláštním smyslu) umírajících. Josef, který s otcovským soucitem a silou, zajišťoval živobytí sv. Rodiny a ochraňoval ji, se nyní stará o život rodiny Církve a o její ochranu; o rodinu těch, kteří křtem vešli skrze Krista do života. S poslušností Boží vůli, kterou se vyznačoval celý jeho život, sv. Josef i nadále chová spravedlivou a čistou lásku ke všem v Církvi, zejména k umírajícím.

Navíc je, jako dobrý otec, příkladem svým adoptivním dětem v Církvi. Je vzorem víry v Boha a v Jeho zaslíbení, která jsou zdrojem spravedlnosti, jíž sv. Pavel popisuje ve svém listu Římanům. (Řím 4,16-25) Sv. Josef důvěřoval Božím zaslíbením, a proto poslouchal Boží přikázání. On nás učí a pomáhá nám důvěřovat Bohu a nacházet radost z činění toho, co od nás žádá, a to i tehdy, když nás to obtěžuje a zdá se to být těžké.

My, kteří jsme Pánovými učedníky v této době, jsme povoláni k tomu, abychom žili stejně jako sv. Josef. Díky spolupráci sv. Josefa na díle naší spásy, se nám dostává milosti spásy, již pro nás Kristus vydobyl svým utrpením, svou smrt a zmrtvýchvstáním. Ten Kristus, jemuž se líbilo být nazýván „synem tesaře“. Skrze křest v nás přebývá Duch svatý. Jinými slovy, máme v sobě vlastní život Boží, který nám pomáhá žít v souladu s Božími přikázáními, naší jedinou cestou ke štěstí v tomto životě a ke štěstí věčnému v životě nadcházejícím. Sv. Josef, jako zbožný Žid, toužil po daru spásy, po daru Ducha svatého, který jsme my obdrželi skrze Dítě, jemuž byl povolán být pěstounem.

Není snadné vytrvale a bez vytáček usilovat o vynikající charakter, A zvláště ne v naší zcela sekularizované společnosti. V této naší společnosti existuje tolik sil, jež nás nabádají, abychom se jim i se svými sklony poddali bez ohledu na to, co je spravedlivé a čisté. Existuje tolik sil, jež přímo útočí na to, co považujeme za nejsvětější: na důstojnost každého lidského života od okamžiku početí do okamžiku přirozené smrti; na manželství jako na jediné, posvátné, právoplatné místo milostného spojení; a na svobodu řídit se naší náboženskou vírou v každém aspektu života. My ale víme, co je správné a dobré jak pro nás samé, tak pro celou společnost a svět; díky Boží milosti jsme poznali našeho Pána, Ježíše Krista a spásu, kterou nám může jedině On dát.

Prosme, na přímluvu sv. Josefa,

o milost následovat jej tím,

Že budeme vždy usilovat o to, co je spravedlivé a čisté,

Co je dobré a svaté.

Pozdvihněme nyní svá srdce Se spravedlností a čistotou srdce svatého Josefa,

Pozdvihněme je ve spojení s Neposkvrněným Srdcem Panny Marie;

Pozdvihněme svá srdce k slavnému, probodenému Srdci Ježíšovu,

otevřenému proto, aby nás očistilo od hříchu

a zažehlo v nás plamen čisté a nezištné lásky.

Budou-li naše srdce spočívat v eucharistickém Srdci Ježíšovu,

naleznou moudrost a sílu důvěřovat Bohu vždy

a vždy také činit to, co On po nás žádá.

Srdce Ježíšovo, utvořené Duchem svatým v lůně panenské matky

smiluj se nad námi.

Maria, počatá bez poskvrny hříchu dědičného,

oroduj za nás, kteří se k Tobě utíkáme.

Sv. Josefe, pěstoune Pána Ježíše a snoubenče Panny Marie,

oroduj za nás.

Ve jménu Otce, i Syna i Ducha svatého. Amen.

Raymond Leo kardinál Burke

Přeložila Kateřina Kutarňová

One Response to Vyšebrodské kázání kardinála Burkea

  1. […] Přepis kázání: http://www.duseahvezdy.cz/2016/10/24/vysebrodske-kazani-kardinala-burkea/ […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *