Františkův efekt: „Katolické“ školy a sexuální výchova
Pro případ, že by katoličtí rodiče potřebovali další důvod k tomu, aby své děti učili doma a nesvěřovali je běžným katolickým školám spojeným s Novus Ordo církví, přichází z amerického státu Tennessee zpráva, že sídelní biskup z Nashvillu David Choby upřel rodičům roli prvních a hlavních vychovatelů a vnutil jejich synům pervezní sexuální výchovu. Nezapomeňte, že to byl papež František, kdo v exhortaci Amoris laetitia vyzval „vzdělávací instituce“ k poskytování již odsouzené sexuální výchovy našim dětem.
Americký biskup výslovně odmítl umožnit rodičům, aby své děti neposílali na sexuální výchovu, kterou považují za „erotickou“ a „obscénní“, ve škole zřízené diecézí a nazval ji „legitimním požadavkem“ pro absolvování školy. Biskup, místo aby vyslyšel obavy rodičů, zmínil jako metodu pro hodnocení školních osnov problematický program sexuální výchovy, který nedávno začal razit Vatikán (O -zatím ne zcela oficálním- programu, který psychiatr Rick Fitzgibbons označil za největší hrozbu katolické mládeži, s jakou se za posledních čtyřicet let setkal – angl. ZDE, se píše v příspěvku Vatikánský program sexuální výchovy kapituluje před sexuální revolucí – pozn. redakce).
Biskup David Choby v dopise z 2. září sdělil rodičům protestujícím proti sexuální výchově, že sice „ze srdce podporuje“ jejich práva jako „prvních a hlavních vychovatelů“, nicméně posílají-li své děti do školy, toto své právo nadále neuplatňují, pokud jde o „požadavky“ školy.
„Jestliže jste si tedy vybrali Střední školu otce Ryana jako místo, kde se Váš syn bude vzdělávat, souhlasili jste s plněním legitimních požadavků školy, které souvisejí s konečným cílem Vašeho syna, jímž je získání maturitního vysvědčení,“ uvádí se v dopise, který má k dispozici portál LifeSiteNews. Katolická církev však učí, že práva rodičů na výchovu dětí jsou „nenahraditelná a nezcizitelná, takže nemohou být plně přenesena na jiné, ani si je jiní nemohou přisvojit“ [1]. Pokud jde o sexuální výchovu, Církev ji výslovně nazývá „základním právem a povinností rodičů“ a říká, že se „musí dít stále za jejich pečlivého vedení jak doma, tak ve vzdělávacích ústavech, které pro své děti zvolili a které mají kontrolovat“ [2].
Překlad Lucie Cekotová
[1] Familiaris consortio, č. 36.
[2] Familiaris consortio, č. 37.
http://rorate-caeli.blogspot.com/2016/09/the-francis-effect-catholic-schools-and.html
https://www.lifesitenews.com/news/u.s.-bishop-makes-erotic-sex-ed-mandatory-cites-vatican-sex-ed-to-parents-w
Dlužno dodat, že naši biskupové se v této věci drží učení církve.
Nechápu: zjevně nejde o státem vnucovanou povinnou školní docházku, ale o střední školu, již si rodiče vybrali. Nesouhlasí-li s její výukou, nemají tam děti posílat. Jak říká citovaný biskup, mají právo vybrat školu, ale nemůžou vybrané škole určovat, co má dělat. I citované FC 37 přece explicitně mluví o „vzdělávacích ústavech, které pro své děti [rodiče] zvolili“. Jak lze prosím vyargumentovat, že správné čtení toho FC (když je to tedy v článku uvedeno „církev učí“, jakkoli je to na těchto stránkách naprosto absurdní, když autor FC je tu jindy označován za předního člena nekatolické KHS) není, že rodiče mají jak právo, tak i zodpovědnost za správný výběr vhodné školy, ale že církev skutečně učí, že katolík má právo vybrat si školu libovolně a vybrané škole pak diktovat, co a jak má vyučovat?
Protože např. poučení o 10 druzích antikoncepce (rozumím-li správně zdroji) je samo o sobě přece morálně indiferentní: z úzce praktického pohledu je sice pro katolíka zbytečné, ale obecně jistě cenné, protože pokud má proti antikoncepci bojovat, musí s ní být obeznámen. Pokud rodiče mají pocit, že jejich dítě je na střední škole na takové informace ještě nezralé, jak tam jeden rodič argumentuje, je jejich zodpovědnost se podle toho zařídit, ty informace samy o sobě nijak problematické nejsou a individuální nezralost k jejich přijetí není problém té školy. Stejně jako když je šestileté dítě nezralé, prostě zůstane o rok déle ve školce, nejde do školy a nepožaduje speciální ohledy.
Promiňte, ale píšete zde naprosté nesmysly. Právě onen citovaný čl. 37 totiž výslovně říká, že v této věci mají rodiče právo škole určovat, co má dělat. Je to jasně vidět i z citátu zde uvedeného („musí se dít za jejich pečlivého vedení jak doma, tak ve vzdělávacích ústavech…“). A nejde o žádné vytržení z kontextu, rozšíření citátu to jen potvrzuje:
„Pohlavní výchova, základní právo a povinnost rodičů, musí se dít stále za jejich pečlivého vedení jak doma, tak ve vzdělávacích ústavech, které pro své děti zvolili a které mají kontrolovat. V tomto smyslu zdůrazňuje církev zásadu subsidiarity – zástupnictví – , které musí škola dbát, když se podílí na pohlavní výchově tím, že ji provádí ve stejném duchu jako rodiče svěřených dětí.“
Zajímavé: rozumím správě, že tentýž citát Vy interpretujete jako „právo škole určovat, co má dělat“, zatímco Mgr. Cekotová totéž(!) naopak interpretuje jen jako to právo na opt-out?
Pokud by byla správná Vaše interpretace, jak se to „právo škole určovat, co má dělat“ realizuje v případě, že rodiče různých dětí budou různých názorů, „co má dělat“?
Ten opt-out mi dává výrazně lepší smysl. Ošem v článku jde o nepovinnou střední školu, která holt říká, že ten opt-out umožňuje pouze globálně. Stále nevidím, jak by to mohlo odporovat FC: pokud rodič nesouhlasí, ať tam potomka neposílá. Uznávám, že u katolické školy je nemožnost pouze omezeného opt-outu s podivem, ostatně stejně jako řazení anatomie člověka do teologie. Na druhou stranu, na anatomii samo o sobě myslím není nic závadného ani z katolického pohledu a tady jde o STŘEDNÍ školu. Tedy předpokládám např. věkově odpovídající školám, které v ČR donedávna (a mám pocit, že zákony k tomu už zase směřují) poskytovaly kompletní vzdělání budoucím zdravotním sestrám. Máte tedy za to, že rodiče na církevní SZŠ mají právo své dítě vyreklamovat z anatomie člověka, nebo má škola právo říct, že to považuje za nepodkročitelné minimum a nechť tedy rodiče dítěti zvolí vhodnější školu?
(Navíc teda, aspoň z pohledu češtiny bych měl tendenci rozlišovat výchovu a vzdělávání: informace anatomii/fyziologii člověka či fungování antikoncepce je vzdělávání, to není výchova ve smyslu, jak se má v jaké situaci kdo chovat, co je a není morální ap. Opravdu má FC slovy o výchově na mysli nejen výchovu, ale i vzdělávání?)
Ve skutečnosti mezi mnou a panem Pospíšilem žádný rozpor není. Myslím, že to je celkem logické: pokud se rodiče nedohodnou, co přesně škola dělat má, nezbývá než nějakým opatřením, tedy opt-outem, zajistit realizaci práva těch nesouhlasících. V daném případě školy katolické je ovšem smutné už to, že se v nesouhlasící menšině ocitnou rodiče, kteří si nepřejí nic jiného než uplatňování nauky Církve; přesněji řečeno tím, co nezpochybnitelnou naukou Církve až do vydání AL bylo. Stupeň panujícího zmatku to ukazuje velmi plasticky.
V daném případě nešlo o to, že by rodiče chtěli škole určovat, co má dělat – chtěli jen z určité části toho, co škola poskytuje, vyreklamovat vlastní dítě a tak vykonávat své právo kontroly, přesně v duchu citovaného článku FC. To, že dítě svěřím škole, neznamená, že mi bude jedno, co se tam děje. Dnes často nemáme možnost zvolit pro své děti školu dobrou, protože žádná taková neexistuje. Pak musíme volit tu nejméně špatnou s tím, že špatné stránky se budeme snažit co nejvíc eliminovat. Že se výkonu rodičovské kontroly brání školy státní, nepřekvapuje, to, že tak činí škola církevní, a to s explicitním souhlasem biskupa, překvapivé je. Dokazuje to obavy obhájců rodičovských práv, že po vydání Amoris laetitia a následně onoho Vatikánem podporovaného programu SV zůstanou rodiče bezbranní – a už je to tady.
Ad Matěj: Vážený pane, každý má právo bránit se proti podvodu. Když si koupím boty a ony se mi hned druhý den rozpadnou, půjdu to reklamovat jako podvod. A tady jde o to, že katoličtí rodiče si vybrali pro své děti katolickou církevní školu. A tak jako zákazník, který si koupí boty, logicky předpokládá, že mu pár let vydrží, tak i tito rodiče logicky předpokládali, že jimi zvolená škola se bude řídit katolickou morální naukou, k níž patří i postulát, aby v sexuální výchově oni byli prvními informátory svých dětí, aby škola toto respektovala a ve výuce tohoto předmětu se striktně řídila katolickou morální naukou. Jestliže škola toto nedodržela, je to podvod na rodičích a pokud biskup jim upírá právo bránit se, je to totéž, jako když ten prodavač bot řekne zákazníkovi: „Koupil jste přece naprosto svobodně tyto boty, musel jste vědět, že se mohou rozpadnout, tak nás neobtěžujte.“ Ze strany toho biskupa jde o sprostý podraz na katolických rodičích, kteří chtějí pro své děti v sexuální problematice katolickou výchovu, je to nutno nazvat pravým jménem.
Ano, s tímto souhlasím, z článku to sice přímo neplyne (a odkazované zdroje jsem, přiznávám, celé nečetl), ale pokud skutečně v tomto směru došlo k nějaké změně během studia, bylo by to špatně. Na druhou stranu se mi stále nedaří vidět, proč by i církevní škola, pokud realizuje nepovinnou školní docházku, nemohla říct, že anatomii považuje za natolik základní, že při nesouhlasu je opt-outem pouze volba jiné školy, viz třeba ty SZŠ.
Žádný normální člověk snad nebude brojit proti výuce anatomie. To, co nám vadí, jsou všechny ty „kompoty“, podávání ruky v kondomu, psaní sprostých slova na tabuli, sdílení intimních informací se spolužáky…a to vše pod vedením pedagogů.Už dříve jsem o tom napsala do médií, odvahu uveřejnit to našly pouze Parlamentní listy:
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Ilona-Burdova-Otevreny-dopis-vsem-kritikum-konzervativnich-rodicu-210802
A pokud má někdo pochybnosti, doporučuji mu shlédnutí filmu Sexuální výchova v Čechách.
lze spustit zde:https://www.youtube.com/watch?v=ZC5M8jtmMro
S těmi formulacemi „Žádný normální člověk snad nebude brojit proti výuce anatomie“ a úvahami, co „nám“ vadí, bych zde byl velmi opatrný. Pokud jsem totiž nic nepřehlédl, žádné „„kompoty“, podávání ruky v kondomu, psaní sprostých slov na tabuli, sdílení intimních informací se spolužáky, …“ se v článkem kritizované výuce nevyskytují, nebo tomu alespoň nic nenasvědčuje. Takže se dost možná neshodnete s jinými zdejšími přispěvateli, jak se poznají „normální lidé“ a kdo se počítá do „nám“.
V zásadě je to dost jednoduché. Nevadí přírodopis. Vadí sexuální výchova. Jak slovo „výchova“ naznačuje samo o sobě, jde o hodnoty, a ty mají rodiče plné právo ponechat si ve vlastních rukou – bezpodmínečně, na jakémkoli stupni školy, který navštěvují nezletilí, a v jakémkoli druhu školy. Rozdíl je v tom, že na církevní škole by člověk očekával, že to bude chápat.
Souhlas. Jenom nevidím, kde je v kritizovaném nějaká výchova. Co jsem přehlédl? Nic nenasvědčuje tomu, že by sporný materiál naváděl k nějakému chování nebo nějaké chování morálně hodnotil. Dokonce přece naopak: předmětem kritiky je v článku právě to, že tam výchova/hodnoty chybí, že se v tom učebním materiálu nikde nemluví o hříchu: „At no point in the entire sex-ed supplement does the word “sin” appear […]“. Kritizovaný materiál naopak rodičům prostor na morální hodnocení a praktická doporučení nechává zcela plně.
Stačilo si přečíst nechvalně proslulou příručku k SV, vydanou MŠMT, kde výše uvedené postupy jsou navrhovány. Tím nepopírám, že normální slušný pedagog, který třeba učí i SV, se těmto postupům dokáže vyhnout. Je ale riziko, že v době diktatury relativismu si někdo může říct: „doporučilo to ministerstvo, takže je to asi správné“.
Zajímavý příspěvek k tématu účinnosti sexuální výchovy:
https://www.postoj.sk/24864/ked-kriza-necakane-vyvratila-jeden-expertny-odhad-o-vyucovani-sexu