Phyllis Schlafly (2011)

V sobotu 10. září ve dvě hodiny po poledni bude v katedrální bazilice svatého Ludvíka v Saint Louis ve státě Missouri sloužena mše svatá za zemřelou Phyllis Schlaflyovou.

„Banální informace,“ řeknete si možná v duchu, „má význam tak leda pro zesnulou, její rodinu, pro její farní společenství. Den co den je přece na bezpočtu míst sloužena mše svatá za zesnulého. Kdo vůbec je ta Phyllis Schlaflyová?“

A budete mít pravdu. V Událostech České televize, ve Zprávách TV Prima a v Televizních novinách TV Nova se tento týden ani slovem nezmínili o nějaké Phyllis Schlaflyové. Nenajdete jedinou zprávu o jejím skonu na webech ČT24, Českého rozhlasu, iDnes, iHNed, Novinek, Lidovek, Deníku nebo na Neviditelném psu. Ba dokonce ani Vatikánský rozhlas se nezmínil, mlčí Skleněný kostel, Signály, RC Monitor, Katolický týdeník, Radio Proglas. V tichu utonul i server Hodie. Možná si nyní otvíráte nové webové okno, abyste se podívali na Katopedii, o kom si to povídáme. Marně, nemá tam heslo. Nenajdete ho ani na české Wikipedii a bez zmínky je i Víra.cz. Pro nás bezvýznamný člověk, můžeme uzavřít.

Takový závěr by však byl omylem z těch těžkých. Do Saint Louis dnes na pohřeb paní Schlaflyové přijede i republikánský prezidentský kandidát Donald Trump, jenž nepatří do kruhu její rodiny. St. Louis Post-Dispatch píše, že tam také promluví (http://1url.cz/4twg7), a tu nám informace se sublokálním či nanejvýš lokálním významem náhle vyrůstá do rozměru Spojených států amerických.

Právem. Ale proč vlastně?

Phyllis Schlaflyová, která zemřela v pondělí ve věku dvaadevadesáti let a která navzdory svému připoutání na invalidní vozík prakticky do posledních chvil svého života zaujímala místo v první řadě amerických konservativců, podporovala kandidaturu Donalda Trumpa. Konservativní tábor je v této otázce rozštěpen a například profesor Thomas Sowell či konservativci z okruhu časopisu National Review jsou proti, avšak hlas Phyllis Schlaflyové souzní s Patrickem Buchananem, Chuckem Norrisem, Mikem Huckabeem či Seanem Hannitym. Paní Schlaflyová na podporu kandidatury napsala s Edem Martinem a Brettem Deckerm i knihu s výčtem argumentů, jak a čím může Donald Trump jako prezident své zemi prospět: „The Conservative Case for Trump“ (Regnery Publishing: http://1url.cz/StwSL). Tato knížka je ovšem toliko špičkou ledovce celoživotního úsilí ikony amerického konservatismu, jak se o ní tento týden vyjádřil nejen předseda republikánů z Missouri John Hancock, ale i Donald Trump (Facebook: http://1url.cz/dtwSe).

Jméno této Američanky jsem poprvé slyšel od přátel ze svobodného světa někdy kolem roku 1985, říkali mi, že to je velká bojovnice proti feminismu a že také patří do okruhu lidí kolem Ronalda Reagana. Tím na řadu let v té předinternetové éře moje znalost také končila, chodil jsem si sice za západními diplomaty pro časopisy a noviny, abych nebyl odkázán na Rudé právo a Tribunu, ale jméno „Phyllis Schlaflyová“ jsem v Newsweeku a novojorských Timesech nepotkával.

K vlastní škodě. Ve své prozíravosti už v 70. letech odhadla, k čemu by vedlo tehdejší úsilí amerických liberálů o ústavní zakotvení zákazu diskriminace podle pohlaví: k prosazení sodomických „manželství“, k financování vražd nenarozených lidských osob z odvodů daňových poplatníků, k likvidaci daňových výhod církevních škol s oddělenou výukou děvčat a chlapců. Nakonec i k demoralizaci ve výuce otevřením školních dveří protagonistům homosexuálního životního stylu.

Na podzim jedenasedmdesátého byl dodatek schválen ve Sněmovně poměrem hlasů 354:23 a posléze v Senátu poměrem 84:8. Dodatek podporovali Richard Nixon, Gerald Ford a Jimmy Carter, všechna americká mainstreamová média jednohlasně psala a promlouvala pro ratifikaci. „Mám tři dcery. Co s nimi bude, když je neochrání ústava?“ naříkala populární herečka Carol Burnettová.

Paní Schlaflyové se podařilo zmobilizovat konservativce a kampaň proti ratifikaci „rovnosti“ v jednotlivých státech Unie korunoval úspěch: do dané lhůty nebyl dodatek potvrzen a pět států své ratifikace zrušilo. Prezident Carter to prý nesl těžce. K ratifikaci nedošlo ani poté, co Kongres lhůtu o několik let prodloužil do dekády 80. let. „Schlaflyová poznala, že feminismus patří k smrtícím taktickým zbraním vnitřních i vnějších nepřátel Spojených států, k projevům duchovní občanské války,“ píše profesor Preisner v Americaně. „Nechápu, proč někdo nedá Phyllis Schlaflyové přes pusu,“ svěřila se miamskému rozhlasu ve čtyřiasedmdesátém feministická právnička Florynce Kennedyová.

Kdybych dnes nabídl toto své ohlédnutí za paní Phyllis médiu, jakým je například deník MF Dnes, nepochybuji o tom, že by mi ho redakce vrátila s odůvodněním, že „nenávistné projevy“ nepublikuje. Když nahlédneme do úterního servisu největší americké tiskové agentury, najdeme v něm nekrolog Jima Saltera, jenž Phyllis Schlaflyovou označuje za „aktivistku krajní pravice“ a za zakladatelku „ultrakonservativní skupiny“ Eagle Forum (AP: http://1url.cz/dtwSt). Téměř se divím, že autor rovnou nepoužil charakteristiku „fašistka“.

A to Associated Press nepatří v mainstreamu mezi média hledící na svět výlučně liberálním prismatem, v němž nepřekvapí zmínka, že paní Schlaflyová trpěla antikomunistickou obsesí (Slate: http://1url.cz/ptwSM). Ano, identifikovala komunismus jako velmi nebezpečnou ideologii a státy, v nichž vládla, jako ohrožení bezpečnosti své vlasti. V „říši zla“ viděla sílu formovanou definičně k úkolu zničit Spojené státy. Ano, byla pro velmi silnou americkou armádu a pro její vyzbrojení atomovými zbraněmi, ano, kritizovala americké politiky oslabující Ameriku, například Eisenhowera za politiku appeasementu, když vyhlásil moratorium na zkoušky jaderných zbraní. Nebo Henryho Kissingera za jeho snahu o odzbrojovací dohody s Moskvou. Ano, viděla v amerických levicových skupinách 70. let komunistickou destruktivní sílu. Ba hůř: mluvila o tom nahlas. A co je nejstrašnější: mluvila pro každého srozumitelně.

Od šestapadesátého roku jezdila jako delegát na všechny republikánské národní konventy. Padesátkrát promlouvala k tématům národní obrany, ústavního práva a záležitostí rodiny před výbory Kongresu a státních parlamentů.

Katolička Schlaflyová trvala na tom, že americká společnost musí stát na křesťanských základech, že děti je třeba vychovávat jako křesťany, že modlitba má ve škole své pevné místo a že žena nepatří do válečné vřavy bitevní pláně, nýbrž jí náleží místo po boku svého manžela a jeho ochrana a podpora. „Ráda bych vás upálila na hranici!“ zaznělo z úst její odpůrkyně Betty Friedanové při veřejné debatě na Illinoiské státní v třiasedmdesátém. Šest slov, která jako tisíc tahů štětcem vymalovala na plátno tvář feminismu.

Paní Phyllis se narodila do středostavovské rodiny, která pocítila hospodářský propad na počátku minulého století, ale která setrvala u svého odmítání „Nového údělu“. Ve škole Nejsvětějšího Srdce Páně měla malá Phyllis každý kvartál nejlepší hodnocení, jen jednou ne. „Nemohla jsem chodit do školy, protože jsem dostala spalničky,“ zapsala si do deníku. Myslím, že to je moment příznačný pro každou dekádu jejího života: pokud mi v tom nezabrání přírodní živly, udělám všechno, abych dosáhla dobrého cíle. V polovině šedesátých let si například usmyslela, že republikáni by měli být konservativní, a proto v primárkách podporovala nominaci Barryho Goldwatera proti Nelsonu Rockefellerovi. Napsala manifest „A Choice, Not an Echo“ (Amazon: http://1url.cz/XtwSr) a s pomocí bezpočtu dobrovolníků zajistila jeho doručení milionům republikánů.

Taková byla paní Phyllis: věděla, co Ameriku dělá Amerikou, a v bezpočtu svých knih, seminářů, každotýdenních rozhlasových promluv, pravidelných bulletinech svého „Orla“ a několik šťastných let také na vlnách CNN to říkala Američanům. Smekám před její památkou klobouk a vyslovuji na dálku poděkování. Jako člověk, jemuž bylo jistý čas žít v zemi ovládané komunisty, také za to, čím – v dobách prvomájových průvodů porobených a konformních lidí u nás – přispěla k prohře komunistů.

A protože ti jsou dnes už lidmi minulosti, chci ještě ukázat na knižní maják paní Schlaflyové, jímž už dva roky varovně svítí před útesy nové doby. „Who Killed the American Family?“ (Amazon: http://1url.cz/ZtwS1)

TB

Poznámky autora:

Zájemce o další informace o diamantu amerického konservatismu mohu odkázat například na práci Donalda Critchlowa „Phyllis Schlafly and Grassroots Conservatism: A Woman’s Crusade“ (Amazon: http://1url.cz/2twSz). A ty, kteří nemají v portmonce zbytných pár desítek dolarů, alespoň na rozhovor s panem Critchlowem (FrontPageMag: http://1url.cz/MtwSK).

*Titulek „America has lost a giant“ si půjčuji od amerického senátora Jamese Lankforda (Facebook: http://1url.cz/4twSJ)

TB

Poznámky šéfredaktora:

Rád bych oznámil, že mezi napsáním tohoto příspěvku a jeho publikací již stručný příspěvek na Katopedii vznikl – viz Phillis Schlafly. 🙂

Dále bych ještě upozornil na nekrolog od Jaroslava Daniška, který vyšel na slovenském Postoju, viz Phyllis Schlaflyová, R. I. P.

Ignác Pospíšil