Sv. František Saleský

Rozjímání sluší zakončiti trojím úkonem a všecky tři musíš učiniti s pokorou co možná největší.

První úkon záleží v tom, že poděkuješ Pánu Bohu za city a dobrá předsevzetí, jež ti dal do srdce, a za dobrotu jeho a milosrdenství, jež se ti objevily v tajemství, o němž jsi rozjímala.

Druhý úkon záleží v tom, že přineseš Bohu oběť, při níž mu budeš obětovati jeho vlastní dobrotu a milosrdenství, smrt, krev a ctnosti syna jeho, spolu s nimi pak budeš obětovati své city a svá rozhodnutí.

Třetí úkon záleží v modlitbě, v které budeš Boha prositi a zapřísahati, aby tě učinil účastnou milostí a ctností syna svého, a aby požehnal tvým citům a úmyslům, abys je dovedla věrně prováděti. Budeš se také modliti za církev, za duchovní pastýře, za rodiče, přátele a jiné, prosíc při tom za přímluvu nejsvětější Pannu, svaté anděly a svaté. Poznamenal jsem také již dříve, že se máš modliti Otčenáš a Zdrávas, modlitby to, které jsou společné a potřebné všem věřícím.

Dodal jsem konečně, že ke všemu, co až dosud o rozjímání vyloženo, třeba ještě přidati jakousi duchovní kytičku, a vyjádřím to tímto podobenstvím: Když se někdo nějaký čas prochází v krásné zahradě a potom odchází, rád si utrhne a vezme s sebou několik kvítků a nese si je v ruce a přivoňuje k nim a doma si je postaví ve sklenici na stůl. Tak my, když se naše duše nějaký čas zabývala v rozjímání některým tajemstvím víry naší, máme potom si vybrati dvě nebo tři myšlenky, které nás více dojaly a které jsou nad jiné prospěšnější k našemu duchovnímu pokroku, a k těm máme se pak za dne často vraceti a jako duchovně k nim přiváněti. To se má učiniti na témž místě, kde jsme konali rozjímání, pro kterýž účel se tam ještě chvíli pozdržíme nebo se chvíli samotni procházíme.

Sv. František Saleský, biskup Ženevy a učitel Církve

Přeložil Msgr. ThDr. Karel Vrátný