Ve dnech 13.-20. srpna 2016 proběhlo u Frymburku již čtvrté Setkání dětí z katolických rodin, které jsem spolupořádal s rodinami Dvořákových a Krutských. Zúčastnilo se ho 25 dětí, což je zatím nejvyšší počet (předchozí ročníky to bylo 16, 15 a 19 dětí), mimo to se alespoň na část tábora přidružily ještě čtyři rodiny a jeden jednotlivec. A samozřejmě, nesmím zapomenout na Jacka.

Jack

Letos nás nečekaly žádné problémy s počasím a přírodou: vody bylo dost, počasí vyloženě přiměřené, vosy jsme neviděli téměř žádné. Abychom si ale moc nelebedili, byli jsme prozkoušeni komplikacemi při sestavování a udržování týmu vedoucích, který oproti minulosti silně prořídl jak co do počtu osob, tak do možnosti některých z nich setrvat v tábořišti po dobu celého tábora. (V tomto ohledu bude třeba tým vedoucích pro příště rozšířit a též více využít i některé ochotné rodiče.)

Táborníci se začali hromadit na tábořišti v sobotu 13. srpna odpoledne, přičemž někteří se díky složité dopravní situaci oproti původním plánům dosti opozdili, zejména pak ti z Moravy. Tábor zahájila v 18:00 Mše svatá, kterou celebroval P. Jakub Zentner FSSP, který též laskavě zajistil možnost zpovědi pro mladé i dospělé táborníky a po Mši sv. uděloval novokněžské požehnání.

Tábor na pochodu

Pokud jde o Mše svaté, navštívili jsme v průběhu tábora hromadně tři, vedle již zmíněné sobotní ještě nedělní, kterou nám v dominikánském ritu celebroval P. Efrém Jindráček OP, profesor a proděkan Filosofické fakulty Angelica, a páteční rozlučkovou, kterou celebroval R.D. Zdeněk Prokeš. Oba byli tak laskavi, že přijeli dříve, aby mohli vyhovět případným žadatelům o zpověď. Otec Efrém opět potvrdil svou pověst jednoho z nejlepších soudobých českojazyčných kazatelů, když vystřihl kázání na vysoké úrovni, přesto však srozumitelné i pro děti. Mimo tyto tři Mše svaté mírná většina táborníků navštívila v pondělí o Nanebevzetí Panny Marie vyšebrodský klášter, kde byla Mše svatá proložena věčnými sliby bratra Bernarda, a někteří táborníci a jejich rodiny se v sobotu cestou domů zúčastnili v tomtéž klášteře Mše svaté u příležitosti svátku sv. Bernarda z Clairvaux, cisterciáckého opata a učitele Církve.

Klášter červených

Tématem tábora byli čeští svatí – představili jsme dětem sv. Cyrila a Metoděje, sv. Ludmilu, sv. Václava, sv. Anežku Českou, sv. Zdislavu z Lemberka, sv. Jana Nepomuckého a sv. Jana Sarkandera. Celotáborová hra byla založena na tom, že čtyři družiny po dobu tábora v soutěžích získávaly „peníze“ a následně za ně nakupovaly materiál, z něhož budovaly klášter. Vznikly čtyři skvělé modely, z nichž jsme měli opravdu problém vybrat ten nej. Snažil jsem se to uhrát na plichtu, ale děti trvaly na vyhlášení vítěze, pročež jsem nakonec vybral jako „dle mého názoru o chloupek nejlepší“ klášter červených. Děti se také svezly přívozem mezi Frymburkem a Frýdavou a absolvovaly dvě koupání v Lipně, které nám coby školený plavčík pomohl zorganizovat jeden z rodičů. Všechny výlety a hry se obešly bez závažnějších zranění, tou nejhorší nehodou byl prst pořezaný od konzervy. Vedle her v přírodě zde však samozřejmě byly i společné modlitby a vědomostní soutěže.

Kuchařky

Děti se rozjeli domů v sobotu 20. 8. dopoledne. Pro nás vedoucí však ještě všechno neskončilo. Po nezbytném předání tábora (které bohužel většině vedoucích neumožnilo navštívit Mši sv. ve vyšebrodském klášteře) jsme se začali chystat na zlatý hřeb, definitivní tečku za táborem. Minulý rok nám totiž jeden známými provozovaný tábor ukradl o poslední noci vlajku. Bylo tedy třeba srovnat účty a získat zpět ztracenou čest. O sobotním večeru tedy hlavní vedoucí, kteří přibrali dva vybrané táborníky (vítěze bodování jednotlivců a táborníka roku) a vybavili se prkénky, šrouby a akuvrtačkou, vyrazili na poslední (a nejakčnější) bojovku tábora. Samozřejmě jsme se mohli ve dvě v noci vplížit do ležení nepřátel a ukrást vlajku, ale to dokáže opravdu každý. Takže jsme se rozhodli pro mnohem velkorysejší akci – tábor (ne)přátel jsme navštívili ještě před jedenáctou, kdy rozhodně ještě nespal, a uzavřeli jsme jim jejich nevábné kadiboudy. Že jsme ale hodní, jednu jsme jim přece nechali. Nezastavilo nás ani to, že během akce byly kadibudky navštíveny. Na odchod jsme ještě udělali trochu kraválu, aby se o nás tábor dověděl a děti z toho něco měly. Hotovo, účty vyrovnány a ještě jsme zachránili daný tábor a celé jižní Čechy před morem… 🙂 Nu, toto setkání bylo fakt vydařené, asi zatím nejlepší ročník. Byť tedy pro vedoucí natolik náročný, že většina z nás byla po tom všem zralá na kolaps.

Porada vedoucích

Jsem rád, že i tentokrát se setkání povedlo, a děkuji celému týmu vedoucích za to, že přispěli ke zdárnému splnění mise, byť to bylo vzhledem k jejich sníženému počtu chvílemi opravdu hodně náročné. Hodláme v organizaci setkání pokračovat i nadále, stále především jako tábory v přírodě, což je sice náročnější organizačně i finančně, ale je to prostě lepší. I příští rok se pak budeme snažit nějak zorganizovat dopravu dětí z Brna a okolí, abychom minimalizovali cestovní náklady. Letos se to nakonec povedlo ideálně, byť tedy na počátku se vyskytly určité organizační problémy. Určitou komplikací pro příští setkání ovšem je, že provozovatel tábořiště, na němž se uskutečnilo letošní i loňské setkání, již asi nebude příští rok schopno navrhnout žádný přijatelný termín, pročež se budeme muset poohlédnout jinde. Pokud víte o nějakém šikovném a cenově přijatelném tábořišti nebo pokud jste ochotni akci finančně podpořit, aby bylo možné i za těchto okolností zachovat ceny přístupné i pro nepříliš movité velké katolické rodiny, neváhejte se prosím ozvat.

Těším se na setkání opět za rok…

Ignác Pospíšil