Poslední světlo
Juan Manuel de Prada
Píše mi mnoho zneklidněných čtenářů, někteří velmi otřesení ve víře, jiní ve stavu úzkosti na pokraji její ztráty, a prosí mě, abych se vyslovil k té či oné nehoráznosti v Církvi. Už před mnoha lety jsem nastavil tvář, aby mě do ní mohli bít nepřátelé víry, až mi ji jednoho dne začali rozbíjet (a s jakou chutí!) její předpokládaní strážci. Dnes prožívám temnou noc duše s nejistým koncem, a proto, ač je mi to velmi líto, nemohu žádostem svých znepokojených čtenářů vyhovět, neboť jejich soužení sdílím. Místo toho jim připomenu jednu pasáž z Písma, kterou je dobré mít na paměti ve chvílích temnoty, aby naděje nezemřela. A tyto řádky jsou poslední, které věnuji této srdce drásající otázce.
Jedno z vidění v Apokalypse vypráví o veliké nevěstce, s níž „smilnili králové země“ a „lidé země se opili vínem jejího smilstva“. Touto velikou nevěstkou je zkažené, zfalšované, prodejné náboženství, které se poddává mocnostem tohoto světa. Její antitezí je druhá žena, která se objevuje v Apokalypse, rodička oděná sluncem a s korunou z hvězd, která musí uprchnout na poušť před pronásledováním šelmy. Jestliže veliká nevěstka symbolizuje náboženství, které se sklání před „králi země“, rodička představuje náboženství věřících a mučedníků. Tyto dvě podoby od sebe dokonale odliší Bůh, ale ne vždy lidé, kteří si je mezi sebou často pletou (někdy upřímně, někdy falešně), a plně bude možno je rozlišit až v den sklizně, kdy se oddělí koukol od pšenice. Do té doby, chceme-li rozpoznat toto prodejné náboženství, se musíme řídit znameními, která nám poskytl Kristus: je to náboženství, které se změnilo v sůl, jež ztratila svou slanost, náboženství, jež mlčí, aby křičely kameny, náboženství, které umožňuje „znesvěcující ohavnost“ a falšuje, skrývá a dokonce pronásleduje pravdu. „Vyloučí vás ze synagogy,“ prorokoval Kristus v posledním varování učedníkům, „a když vás zabijí, budou si myslet, že tím slouží Bohu.“ Evidentně neměl na mysli perzekuci nařízenou králi země, ale mnohem děsivější pronásledování vyvolané velikou nevěstkou.
Jak veliká nevěstka smilní s králi země? Tím, že se smiřuje s jejich zákony, ustupuje před jejich ideologickou diktaturou, mlčí k jejich nepravostem, dychtí po jejich bohatství a poctách, lpí na privilegiích a lesku, jimiž ji podplácejí, aby jim ležela u nohou, a mocnostem tohoto světa dává místo, jež náleží Bohu. A jak se lidé opíjejí jejím vínem? Falšováním evangelia, tím, že ho redukují na slabý odvar „páchání dobra“, zamlžují tisíciletou nauku Církve, poklonkují nepřátelům víry, poddávání se omylům vydávají za milosrdenství, zasévají zmatek mezi obyčejné lidi, odsuzují věřící k chaosu a úzkosti a dokonce je označují za nepřátele před zpitoměnými masami, aby je mohly snadněji lynčovat. Nakonec zbude těchto věřících velice málo, budou však strašlivě vidět, vyvolávajíce zášť prodejného náboženství, které je bude pronásledovat až na poušť. „Budou vás nenávidět pro jméno mé, ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.“
Mezitím Bůh dodrží své sliby týkající se trvalosti a neomylnosti jeho slov: „Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.“ A toto poslední světlo bude naší jedinou útěchou, až nás přepadne temná noc duše.
Juan Manuel de Prada je známý španělský katolický novinář, spisovatel a literární kritik, který si mnohokrát vysloužil nelibost svých liberálních odpůrců za obhajobu tradiční katolické nauky, zejména v morálních otázkách, ale i za své názory ekonomické a politické, např. za kritiku „nového světového řádu“ či zahraniční politiky USA. Pravidelně píše do deníku ABC. Je autorem řady románů a držitelem několika literárních cen.
Překlad Lucie Cekotová
Psáno původně pro deník ABC, Madrid, převzato se svolením.
Zdroj: http://www.religionenlibertad.com/ultima-luz-50623.htm
Ty snahy mi připomínají hlášku jedné matky, které můj známý kněz odmítl pokřtít dítě, ježto mu do očí řekla, že je to všechno blbost. Vykřikovala pak, že je to podobné, jako by jí v obchodě odmítli prodat rohlíky…
Dotyčné jsou přesvědčené, že mají právo na všecko, co si zamanou, a každý, v tomto případě Církev, je povinen jim to zprostředkovat. Takové to dětské „já chci!“ Jen místo zlostného dupání a pláče chodí demonstrovat a ohánějí se tupými hesly.
Vy prostě považujete ženy za méněcenné…:-///
Ad „věřímposvém“
Vy si veríte po svojom. Je to Váš problém. Nechápem ale, ako Vás môže iritovať, že katolíci chcú veriť po katolícky.
Vaše posudzovanie je hláška, ktorú nemá zmysel hlbšie komentovať.
Mě to neirituje, jen se tomu podivuju a přijde mi to škoda. Prostě se okrádáte o potenciál žen, který nemohou projevit.
Myslíte v podobném smyslu, jako když muž nemůže být matkou představenou v ženském klášteře?
Inu, to je opravdu strašlivá škoda.
Jojo, kde by Církev mohla být, kdyby ty 2000 let využívala potenciál žen a světila je na kněze a biskupy, resp. kněžky a biskupky…
Dívejte, tato doba propaguje (často dosti násilně) motto, že všichni jsou stejní a rozdíly neexistují, přičemž toto smýšlení považuje za vrchol tolerance, svobody a já nevím, čeho ještě.
Jenže ony ty rozdíly jsou, jak sám mimoděk říkáte oním potenciálem. A jde právě o jeho náležité využití: tam, kde ho může žena se svým bohatstvím, svými dary a schopnostmi využít plně pro druhé a pro Boha, ne pro vlastní libé pocity.
Kdyby si každý umanul, že něco chce, a ostatní byli povinni mu v tom vyjít vstříc, kam bychom došli? Tisíce světců v minulosti měly jiné plány, ale svatými se stali právě proto, že svou vůli podřídili vůli Boží.
Tyto ženy se prezentují jako věřící, mají to možnost prokázat a stát se svatými třeba tím, že se podřídí tomu, co 2000 let Církev hlásá.
Dítě může zemřít a jako nekřtěné přijde do limbu, s odmítáním křtu třeba opatrnosti.
Není tu tento komentář omylem? Nechtěl jste komentovat článek o svěcení žen?
O jej, samosebou. Já si to nejprve přečetl a až později se k tomu vrátil s tím, že to okomentuji. A automaticky jsem najel na první článek…
Nezdá se mi že by s námi králové a mocní tohoto světa nějak zvlášť smilnili a rozmazlovali nás. Nebo že bychom měli jakoukoliv moc někoho pronásledovat. Nezdá se mi ani to že by pan Prada zasedal mezi proroky a že by se prokázal nějaký známým a osvědčeným způsobem. Jako je třeba vzkříšení mrtvého, prosvětlení slepce a podobně. Že by vynikal askezí nebo nějakým jiným mimořádným způsobem. Že by měl právo vykládat Písmo svaté. Myslím že by měl za „starých dobrých“ časů co vysvětlovat svaté inkvizici. Čímž nechci říct že by měl být upálen. Takový trest byl udělován naprosto výjimečně. S inkvizicí měl co do činění i například svatý Ignác z Loyoly. Než prokázal čistotu svých myšlenek a dostal požehnání svatého otce pro svoje dílo. Zarazilo mne i to že se nezmiňuje o Panně Marii. I když věřím že Žena oděná sluncem a korunovaná dvanácti hvězdami symbolizuje zároveň i Církev. V daném kontextu by to ale znělo dost divně.
„Daným kontextem“ z pera pana Václava (26.7) jsou pro mne redakcí předtím uveřejněné citáty z pera Juan Manuela Prady, které jsou pro katolíka zcela srozumitelné. „Čímž nechci tvrdit“, že pan Václav není katolík, nicméně „dost divný“ katolík a trochu jiný než my ostatní, kteří vidíme v Ženě oděné sluncem a korunované dvanácti hvězdami Pannu Marii, Matku nejsvětější a nejcudnější!, o které se prý Juan Manuel, nastojte, ani nezmínil.. Jestli bude zasedat mezi proroky Juan Manuel nebo pan „Václav“ ponechme běhu dějin. Podmínky, které Václav škrtem pera stanovil pro svého protivníka výčtem jeho nám všem skrytých nedostatků platí i pro Václava a jeho vlastní svědomí, kterému vděčíme za informaci o těchto nedostatcích.
Novotvarem „prosvětlení slepce“(dříve uzdravení) se jako fanoušek současného papeže Františka přibližuje novomluvě (newspeak) svého vzoru, s jeho „anulací“ nesmrtelných duší. Ten, ve svých mediálních výstupech tančí nadále na tenkém ledě mezi zbožností a zvrhlostí a nemá zájem, aby někdo, i kdyby to byl sv.Igmác z Loyoly prokazoval čistotu svých myšlenek.
Dá zdravý rozum (a zde jsme u Chestertona), že kdo
zavádí rituální normy odporující křesťanské cudnosti
jakou je umývání resp.líbání nohou osobě druhého
pohlaví, (při kterém se celebrant sklání pod úroveň
ženských šatů) čistotu svých myšlendek prokázat musí, i kdyby to byl ač to zní i dnes neuvěřitelně sám papež.
A kdyby snad byl ještě někdo na pochybách, hle, jaký program sexuální výchovy pro mladé vydal Vatikán při příležitosti Světových dnů mládeže: https://www.lifesitenews.com/news/vatican-releases-explicit-sex-ed-for-teens-that-leaves-aside-parents-and-mo