Bůh nebývá posmíván – aneb o Lidicích trochu jinak
PhDr. Radomír Malý
Od atentátu na Heydricha, vyhlazení Lidic a dopadení odvážných atentátníků-parašutistů (vše proběhlo v prní polovině června) uplynulo již 74 let. Osud obyvatel Lidic vždycky bude smutnou připomínkou lidské bestiality, jak o tom píší téměř všechna česká média. Jenže pro katolíky tady existuje ještě druhá, odvrácená tvář Lidic, o níž se nemluví. Vyprávěl však o ní svým přátelům a známým lidický farář P. Josef Štemberka, světec, jenž odmítl nabídku milosti kvůli vysokému věku a šel jako dobrý pastýř se svými farníky statečně na smrt. Existoval o tom i záznam, pořízený farářem Štemberkou ve farní kronice, zničené esesáky při vyhlazení obce. Vím o tom od svého strýce, katolického kněze vězněného za komunistů, jenž se setkal v pracovním lágru v Jáchymově s několika lidmi, kteří vše na vlastní uši slyšeli přímo od P. Štemberky a viděli kroniku.
O co se jednalo? V Lidicích po r. 1918 a vzniku samostatné republiky došlo k velké odpadové vlně obyvatelstva v důsledku protikatolické agitace spolku zvaného „Volná myšlenka“. Když r. 1919 sociálně demokratický ministr školství Gustav Habermann nařídil odstranění křížů ze škol, lidičtí horlivci je umístili na dvoře Horákova statku, přidali ještě kříže z radnice a ze soukromých domů, a hranici zapálili. Farář Štemberka, věrný syn Církve, který kategoricky odmítal „reformy“ předkládané radikály z Jednoty katolického duchovenstva, se stal předmětem bezuzdného štvaní ze strany místních socialistů, volnomyšlenkářů a později odpadlíků k sektě nazývající se „československá církev“ (po válce československá církev husitská), jež vznikla na počátku r. 1920. Tyto útoky P. Štemberku (není vyloučeno, že došlo i k fyzickému napadení) natolik vysilovaly, že žádal pražské arcibiskupství o odchod z Lidic, nebylo mu ale vyhověno.
Na dvoře téhož Horákova statku, kde někdy v r. 1919-20 (přesné datum v důsledku likvidace farní kroniky se již nedozvíme) hořely kříže jako výraz nejhorší formy rouhání se Božímu Synu, jenž z lásky k člověku šel na smrt, proběhl 10. června r. 1942 známý krvavý masakr. Byla to náhoda nebo aplikace věty sv. Pavla „Bůh se nenechá posmívat!“ (Gal 6,7)?
Okolnosti ukazují spíš na to druhé. Osud Lidic by byl logický, kdyby tam probíhal nějaký odboj, kdyby se tam ukrývali parašutisté nebo partyzáni, kdyby se odtamtud ilegální vysílačkou posílaly zprávy do Anglie apod., jenže tady nic takového neexistovalo – na rozdíl od Ležáků, kde se skrývali odbojáři a fungovala vysílačka. Jediným „škraloupem“ byla emigrace mladíků z rodiny Horákových a Stříbrných do Anglie a jejich zařazení do britského letectva (RAF).
K vyhlazení Lidic vedla víceméně nešťastná náhoda, související s hříchem proti 6. a 9. přikázání. Dělnice továry Bateria ve Slaném jistá Anna Marusčáková udržovala milostný poměr s jistým úředníkem z Kladna Václavem Říhou. Nechtěla se ale spokojit s pouhým postavením milenky-konkubiny, žádala od Říhy rozvod a občanský sňatek. To si on ale nepřál a přemýšlel, jak poměr ukončit. Věděl, že když to udělá přímo, riskuje, že ona vyvolá skandál. Proto se uchýlil k tomu, že se bude vydávat za „hrdinu-odbojáře“. Napsal jí dopis a podepsal se kryptonymem „Milan“. Marusčáková samozřejmě moc dobře věděla, o koho jde. Naznačoval jí, že má důležité poslání, o němž jí nemůže nic říci, proto je v ilegalitě, chce jen po ní, aby ho nesháněla a nepátrala po něm.
Majitel firmy jistý Jaroslav Pala byl ale konfidentem gestapa a po pracovní době tajně prohlížel zásuvky svých zaměstnanců. Marusčáková měla Říhův dopis na rozloučenou v šupleti. Pala ho odevzdal na gestapu, které si dalo mylně do souvislosti členství některých mužů z rodiny Horákových a Stříbrných z Lidic v RAF a pojalo podezření, že právě oni jsou mezi výsadkáři, kteří provedli atentát na Heydricha. Nebyla to samozřejmě pravda, tito lidé nikdy padákem na území protektorátu neseskočili. Gestapo a Sicherheistdienst ale, jednající ve spěchu a pod tvrdým nátlakem z Berlína, chtělo mít co nejdříve záležitost vyřízenou a tak nastolilo zcela falešnou „lidickou stopu“. Nahrála jim k tomu sama Marusčáková svou výpovědí na gestapu, která mermomocí chtěla odvrátit podezření od svého amanta a tudíž ochotně souhlasila se sugescí vyslýchajících, že se jedná o „někoho z Lidic“.
Další scénář je dostatečně známý. K. H. Frank žádal osobně u Hitlera souhlas se spektakulárním vyhlazením Lidic a dosáhl jej. „Bůh se nenechá posmívat!“ Je to z jeho strany krutost a msta? Ani omylem. Nezapomeňme na ďábla. Člověk právě ztrátou posvěcující milosti, kterou působí těžký hřích, přičemž rouhání patří k nejhorším hříchům proti 1. přikázání, se nejúčinněji zbavuje Boží ochrany a vystavuje maximálnímu vlivu zlého ducha, jenž vždycky dokáže projevit svoji moc a dát najevo, že on je tady pánem. Ne tedy Bůh, ale ďábel, na to nezapomeňme.
Jenže z katechismu víme, že Bůh dobré odměňuje a zlé trestá. I když vyvraždění Lidic bylo nepochybně dílem ďábla a lidí zaprodaných jeho ideologii nacismu, přesto Bůh toho mohl využít – a nejspíš využil – jako trestu. Jenže Boží tresty nejsou nikdy likvidací na věky, vždycky jde o prostředky, jak přimět člověka k obrácení, aby „nezahynul, ale měl věčný život“, jak se modlil Ježíš Kristus ve velekněžské modlitbě.
Poznámka šéfredaktora:
Já bych byl velmi opatrný s úvahami na téma, zda je to či ono Boží trest. Jak jsem již dříve napsal jinde, při jiné příležitosti: Boží trest (i kolektivní) skutečně není křesťanské víře cizí. Leč připusťme si, že Bůh „přímými tresty“ nejvyšší kategorie rozhodně neplýtvá – jinak by nás zde žilo podstatně méně, pakliže vůbec někdo.
Jakákoliv nepříznivá událost se dá jistě vykládat jako Boží trest. Je to (zdánlivě ?) celkem bezpečné, protože Bůh zpravidla výkony odvážných a nekonvenčních interpretátorů rozličných neštěstí či zločinů nekomentuje, ani jejich tvůrce neshazuje bleskem z tribuny. (Co některým z nich řekne při posledním soudu, je nám ovšem skryto.)
Lidice jistě nebyly nejhorší místem a nejhorší vesnicí v Protektorátu, abychom měli pro výše uvedené úvahy nějaký superzvláštní důvod. Co zde doktor Malý uvádí, dálo se za vrcholícího tažení „Pryč od Říma“ v mnoha obcích a městech v Čechách. Proto bych se, zejména coby laik, držel pokorné neaktivity ve směru podobných citlivých prohlášení a úvah. Přenechme podobná složitá a odvážná vyjádření prorokům a biskupům svaté pověsti.
Jako se vrátil Horákové ten špagát .
Co já vím, tak to o účasti Horákové na stržení Mariánského sloupu je nedoložená fáma…
Je to nedoložené… Myslím, že to bude něco jako s Havlem na Heydrichových kolenou. Horáková byla katolička až do doby, než potkala svého protestantského manžela, a to bylo o dost později než celá událost s Mariánským sloupem…
ale taky nikým nevyvrácená fáma, kdyby soudružka Horáková byla tak svatá, tak by ji určitě s její kompanie někdo obhajoval a určitě to není zase tak stará záležitost aby se nedala svědecky doložit, co vím tak jediným veřejným kajícníkem byl Franta Sauer za zločin proti Bohu na staromáku a ten špagát na krku jejím a Panny Marie taky není náhoda
Dělat z Horákové „soudružku“ je dost zvláštní vidění světa. Je pravda, že vystoupila z katolické církve, ale byl to přestup do prostředí víry jejího muže. Její muž se po jejím zatčení před svým odchodem do exilu ukrýval mezi evangelíky – takováto „služba“ byla většinou poskytována „jen opravdu domácím“.
Vy ji tu šibenici přejete nebo by jste ji dokonce sám z gustem zhoupnul?
A jak vysvětlíte špagát na krku stovek a tisíců dalších popravených za nacismu a komunismu? A co pověšení kněží, řeholníci a laici – taky si ten „špagátů podle Vás zasloužili?
Měla prý svým spoluvězenkyním říct, že to, co ji čeká, je trest za ten sloup.
Brzy se zde může doktor Malý stát šéfredaktorem. Těch textu od něj je tu poněkud mnoho a ten poslední vrcholem nevkusu.
Já jsem rád, že sem pan doktor přispívá, i když k poslednímu příspěvku mám velké výhrady. Ani si nemyslím, že by tu od něj bylo mnoho příspěvků. (3 z 19 zveřejněných za poslední měsíc je podle Vás mnoho? Nu, řekl bych, že mnohem více čtenářů to bude vnímat spíše jako málo…)
Uvítal bych jistě víc textu od šéfredaktora.
Ad Opičí mozeček:
V čem, vážený pane, je můj článek „vrcholem nevkusu“? Jste snad pro cenzuru každé zmínky o Božím trestu? To byste musel vyřadit značnou část Písma sv.
Jste v tom na stejné úrovni se současnými neomodernisty. Před lety papež Benedikt XVI. nominoval pravověrného katolického kněze mons. Gerharda Wagnera biskupem v rakouském Linci. Zvedla se ale proti němu ostrá kampaň neomodernistů a vnitrocírkevních zednářů kvůli jeho výroku, že hurikán Kathrine, jenž v americkém New Orleansu ničil a zabíjel, mohl být klidně Božím trestem za to, že v tomto městě tehdy stály tři obří potratové kliniky, největší v USA, a konal se tam kráce před katastrofou nejmasovější pochod homosexuálů. Za toto prý „nevkusné a necitlivé“ vyjádření se snesly na něho od modernistů tak tvrdé útoky, že musel nakonec na biskupství v Linci rezignovat.
Známý – dnes už penzionovaný (90 let) vatikánský vrchní exorcista Gabrielle Amorth opakovaně říká, že o Božích trestech je nezbytné právě dnes mluvit více než kdy jindy. Ti lidičtí pálením křížů uvrhli totiž na sebe a nejspíš an celou obec prokletí, neboť se tímto strašlivým hříchem dobrovolně zbavili Boží ochrany, proto si „zařádil“ ďábel. Že takové skutečnosti postihnou i nevinné, což Bůh využívá k tomu, aby si získali zásluhy pro nebe, je tou odvrácenou, dobrou stránkou věci, důkazem, že Bůh umí i zlo využít pro nejvyšší dobro člověka, jímž je spása duše. To se ukázalo dobrem i pro mnohé z těch lidických mužů, kteří předtím pálili kříže a poté byli esesáky stříleni – a díky P. Štemberkovi a jeho obětavému nasazení z lásky ke svým svěřencům se mohli vyzpovídat. Proto neprovádějme pštrosí politiku tím, že uvalíme tabu na jakoukoliv konkrétní připomínku, že v tom či onom případě mohlo jít o Boží trest.
Uvědomujete si prosím, posun, který jste učinil? To, co v článku předkládáte jako možnost, úvahu, nyní obhajujete jako jediné možné vysvětlení. Možná jde jen o způsob Vaší formulace, ale ten posun je evidentní.
ad J. Klecanda: Přečtěte si můj příspěvek ze 14.6 v 11,42 ještě jednou, najdete tam stejný podmiňovací způsob jako v článku („mohlo jít….“), žádný „posun“ se nekoná.
Pochválen buď Pán Ježíš Kristus a Panna Maria
Chci jen po delší době poděkovat panu dr. Malému za jeho příspěvky na „Duších a hvězdách“ a jeho nekonečnou trpělivost odpovídat na různé, (někdy i rádoby moudré), námitky.
Váš článek je pane Doktore excelentní, jsem hrdý na Vás jako svého učitele. Vše co jste napsal i v diskusi, mohu podepsat. Pán Bůh Vám žehnej + a dávej Vám sílu… Mluvíte o věcech o kterých se ze strachu opravdu mlčí a konáte práci za nás duchovní…
Děkuji také za vyčerpávající přednášku o „Amoris laetitia“ na Setkání přátel Anny Bohuslavy Tomanové v Klášterci nad Orlicí. (až to bude video na stránkách „Aničky“ rád si ji poslechnu znovu).
Panna Maria ať Vás pane doktore chrání… Těším se na setkání na podzim u „Aničky“ v Klášterci.
V úctě + b. Jan
Ps: Jsem rád za tyto stránky, je tu ale mnoho pýchy která dělá „dusno“, a to je velká škoda…
Jak by to řekl, s prominutím, jeden občanský pracovník, když jsem byl v 83tím na vojně: „Tady musí trousit moudra každej „kdo má díru do zadku“.
Tím se nechci dotknout všech slušných a podnětných příspěvků a jejich autorů… Pán Bůh Vám všem žehnej… + J
Milý bratře Jene, moc děkuji.
Jenže jakou takové připomínky o tom či onom případě mají cenu? Lze to nějak objektivně omezit, nebo může za Boží trest prohlásit v podstatě kdokoli cokoli a pak argumentovat jako Vy? Hlavním problémem toho, co píšete, je podle mě naprostá neverifikovatelnost. Takové tvrzení není nic, o čem by bylo možné jakkoli diskutovat, není možné to obhájit, není možné to vyvrátit. Jakou to má hodnotu? (A co přesně opakovaně říkal Gabrielle Amorth, z toho, že je třeba mluvit o Božích trestech, nijak nutně neplyne, že je třeba je hledat v konkrétních událostech. A pokud to tak myslel, poskytl nějaký klíč k rozlišování?) Zvlášť od profesionálního historika ochota k takovým tvrzením docela překvapí. Neoznačil bych to za nevkusné, označil bych to za prázdné, a tedy zbytečné. A ano, souhlasím, že stejně jako současný papež mnohokrát snad mohl raději mlčet, i biskupové včetně lineckého by si myslím mohli takové řeči nechat od cesty, pokud je nedokážou o nic konkrétního opřít (a kombinaci Písmem zaručené možnosti Božího trestu a faktu přírodní katastrofy zasáhnuvší nějaké hříšníky za nic konkrétního nepovažuji, hříšníky lze najít vždy).
Nebo jsem něco přehlédl, nejde o prázdné spekulace a existuje nějaký klíč pro rozlišování, která tragická událost je a která není Božím trestem?
Překvapuje mne, jak jsou vyžadovány konkrétní racionální důkazy na něco takového, jako Boží trest.
Ad Matěj: Proč hledat ve všem racionální důkazy? Já jsem se pouze opřel o podivnou shodu „náhod“, že na tomtéž místě, kde se pálily kříže, byli později stříleni nevinní lidé. Samozřejmě nemohu své přesvědčení o Božím trestu opřít o racionální důkazy, nicméně ta shoda náhod je podivná.
To nepovažují za „prázdné“, nýbrž pedagogicky a didakticky varující ve smyslu výroku sv. Pavla: Bůh se nenechá posmívat! Každé bohapusté rouhání a tupení Božího majestátu je strašlivým hříchem, který nezůstane bez následků – buď na této zemi, nebo na věčnosti.
Horákův statek byl největší v obci, takže pokud se konala nějaká „akce“ s vice účastníky, konala se logicky právě zde – jak „pálení křížů“ (řada historiků je považuje za nedoložené), tak i shromáždění můžů k popravě. Hledat v této „samozřejmosti“ Boží znamení je nepodložená konspirace.
Pokud Lidice jsou dle vás trestem Božím, tak jste Boha osobně degradoval (nechci napsat, urazil, jelikož stvoření nemůže urazit skutečného Tvůrce) na nějaké lokální, mstivé božstvo v intencích řeckého pantheonu, jehož pravou rukou byli nacisté.
Dle vaší logiky: lidičtí pálili kříže (tedy spíše symbol jedné denominace, samotný motiv by se dal také rozebrat, zda to bylo z odporu vůči praktikám jedné církve nebo Bohu jako takovému) a za to byli o 30 let zplynováni desítky malých dětí v pojízdných komorách? Proberte se.
Bůh na rozdíl od vás není malicherný ani ješitný, ani nemá zálibu v utrpení těch nejmenších.
Adolf Hitler se zhlížel v táboritech. Ve třicátých letech se u nás v tisku psalo o jeho nemalé české inspiraci nacionálsocialistického programu. TGM i Hitler žili bok po boku v pozdní Vídni. TGM razil heslo „Tábor náš program“. Hitler – coby učeň SSSR – razil tábory vyhlazovací. Ostatně i ty naše Tábory byly vyhlazovacího typu. Atd.
Tohle bude spíš perspektiva Božího hněvu. Provázanost pálení křížů s vybíjením lidí a středověkými herezemi vracejícími se jako bumerang v hávu moderní ideologie – ostatně je toho plný Starý zákon. Zlatá telata vedla vždy ke krvavým ztrátám…
Takže podle Vás vlastně TGM je náš český AH? To je dobrý kafe …
TGM byl rozporuplná osobnost: na jednu stranu demokrat a osoba s citem pro význam náboženskosti (v tomto bodě asi poslední vrcholný český představitel), na druhou blouznivec, vyznavač jakéhosi smyšleného Ježíše, který nepřemohl smrt, a též rozhodný bojovník proti Kristem založené a chtěné Církvi. Ostatně stačí srovnat jeho „Ježíš, ne Caesar“ s Augustinovou vizí DVOU obcí: pozemské a Boží či s historickým systémem DVOU mocí: papeže a císaře, popř. i s Kristovými vlastními slovy: Boží Bohu a Caesarovo Caesarovi, resp. s doprovázením učedníků cestou do Emauz. V obou případech opět vystupují „obce“ DVĚ.
Tohle přece nelze s Hitlerem srovnávat. Ostatně otázka směřoval úplně jinam, k souvislosti mezi paličstvím Kříže a mrtvolami lidí, a tak byla i zodpovězena.
Historická věrohodnost je vždy tak ověřená jako u jména zaměstnankyně továrníka Pály? Mája
To, co pan doktor napsal o předválečných poměrech v Lidicích, nepovažuji za nikterak nepravděpodobné nebo nedůvěryhodné.
Osobně to ale spíše než jako Boží trest chápu jako ještě větší zdůraznění a potvrzení heroického činu P. Josefa Štemberky, který se za svěřené farníky obětoval, ačkoli zřejmě neměl zvláštní lidské důvody je milovat…
Taky tak, tuším, že to byl Křelina, kdo tu oběť pěkně popsal v té své knize Každý své břímě. Aspoň se mi to matně vybavuje, četl jsem to tak před 20 lety. Ale tu scénu, kdy podává gestapákovi prsten? stejným způsobem jako Hostii si pamatuji dodnes.
Souhlas s Ignácovým dovětkem.
Kromě toho bych rád vyzdvihnul to co mi připadá nejpodstatnější. Pan farář se opravdu obětoval za svoje ovečky, naprosto dobrovolně. Jako celopal. Byl vyzván aby svobodně odešel snad ještě poté co zemřeli. Místo toho se postavil na jejich místo jako poslední. Předtím je ještě všechny stačil důkladně vyzpovídat a připravit na smrt. Ke zdi šli klidně a vyrovnaně, bez známek strachu. Nakonec po tom všem umřeli dobrou smrtí, lepší než by se dalo čekat. Ti co je zabili jsou dneska všichni na pravdě boží, stejně jako ti kteří je sváděli a trápili pana faráře. Ať jim Bůh odpustí, stejně jako nám. Věřím že i oni mají užitek z jeho oběti. Že se za ně přimluvil. Nacisti prý sestavili popravčí četu z normálních německých policajtů. Někde jsem četl že dva z nich střílet odmítli. Nevíte někdo co se s nimi stalo ?
Pokusím se o tom zjistit více u kolegy, který zpracovával materiál kladenského gestapa (Oskar Felkl a spol.). Co vím například z Einsatzgruppen a Einsatzkomannden, které jsem zpracovával, velmi záleželo na veliteli jednotky a celkové atmosféře v jednotce – i v Einsatzkommandu 114, které zavraždilo desetitisíce lidí na Východě, byla cca 1/5 členů jednotky, kteří se odmítli jakýmkoliv aktivním způsobem podílet na přímém vraždění lidí a tvořili pak zázemí jednotky (policejní služba /šlo původně o policisty z Hamburgu/, strážní služba, administrativa atd.), bez postihu. Je ale doložená i praxe „odmítače“ posílat do trestních oddílů případně přeřazovat k jiným jednotkám.
U jednotek příslušných nebo přímo podřízených Gestapu, zvláště na území Protektorátu (tedy v „klidném závětří“) se ale vyžadovala mnohem vyšší míra loajality – takže trestním postihem „odmítačů“ bych nebyl překvapen. U Wehrmachtu bylo odmítání účasti vcelku obvyklým jevem, většinou tvrdě hájeným velícími důstojníky, vyjma situací, kdy právě oni byli aktivizátory represí …
Jinak podepisuji příspěvky pana Berchmanse a pana Václava.
Z obdobných situací – pálení křížů nebylo zas tak časté a ledaskde bylo postihováno místní správou (třeba jako úmyslná újma na cizí věci) – takové extrémní antikatolické výstřelky byly na triku těch, kteří vystoupili z církve. Letmý náhled do matriky žádné davy vystoupivších v Lidicích nevidí.
Pálení křížů by k beztrestnosti nutně potřebovalo výraznou nebo většinovou podporu místních obyvatel – jinak často končilo oprávněným lynčem takovýchto „aktivistů“. Takové silné zázemí by pak dávalo prostor pro vznik místní náboženské obce Církve československé nebo jiného antikatolického rezidua. To na území Lidic není doloženo. Ze 173 popravených mužů (jestli mě paměť neklame) jich jen zlomek byl nekatolíky (mám takový dojem, že 2, ale nejsem si jistý, musím juknout do nějakého patřičného materiálu).
A především – existuje zcela logický důvod pro vybrání Horákova statku – rodina Horáků a Stříbrných byla kompletně zatčena již 6. června, v jejich domech proběhla velmi pečlivá prohlídka, gestapo porovnávalo stavební plány s reálnou situací (hledání možného krytu pro vysílačku). Logisticky kladenské gestapo dobře vědělo, že právě prostor Horákova statku s přilehlými budovami je dostatečný pro soustředění předpokládaných cca 200 osob určených k likvidaci …
Ad Jaroslav Klecanda: Jste si jist, že se dochovala matrika z Lidic? Že nebyla zničena při jejich likvidaci? Kronika, kterou P. Štemberka vedl, jak jsem napsal v článku, zničena byla.
Jinak přímo v Lidicích nebyla československá církev, to máte pravdu. Značná část obyvatelstva však byla vnitřně odpadlá od Katolické církve. Většina těch, kteří po I. svět. válce u nás odpadli a stali se bezvěrci, ani svoji apostazi totiž nedeklarovali oficiálním dopisem příslušnému farnímu úřadu se žádostí o vyškrtnutí z matriky, resp. s poznámkou u jména, že tzv. „vystoupili“, někteří faráři toto také odmítali dělat s tím, že křest a členství v Kat. církvi je nezrušitelné znamení. Svědecky je ale doloženo i z více stran, že v Lidicích převládal u převažující části obyvatelstva protikatolický duch.
Možná to Boží trest byl, osobně jsem viděl Boha ve svém okolí trestat velmi často a citelně a často i na potomcích, ale zde si nemohu pomoci váš článek v současném kontextu vyzní tak, že hrdinní hoši z SS potrestali bezbožné čecháčky, kteří potřebuje německé poručnictví.
Možná to v koutku dušičky to potěší různé nahnědlé hochy řešící vlastní komplex méněcennosti obdivem k němectvu a ohánějící se katolicismem, ale mně se to tak nějak ekluje.
Ad Pan Contras: Víte, nechci být nezdvořilý, ale jestli považujete mé formulace v článku na adresu esesáckých vrahů o „lidské bestialitě“ a „dílu ďábla a lidí zaprodaných jeho ideologii nacismu“ za potvrzení toho, že „váš článek v současném kontextu vyzní tak, že hrdinní hoši z SS potrestali bezbožné čecháčky, kteří potřebuje německé poručnictví.
Možná to v koutku dušičky to potěší různé nahnědlé hochy řešící vlastní komplex méněcennosti obdivem k němectvu a ohánějící se katolicismem, ale mně se to tak nějak ekluje“, tak tím jen dáváte vysvědčení své – sit venia verbo! – hlouposti.
Nahnědlí hoši jsou lepší nahnědlého uhlí,ba co víc, někteří by se ani nesnížili k přijetí svěcení od schismatika. Co vy na to, Contrasi Contrasoviči?
Matriku lidické farnosti pokládám za zničenou, ale v tom se možná mýlím. Dochovala se kniha soupisu pokřtěných bez následujících údajů.
Nahlížel jsem do digitalizované matriky československé církve, tak žádný větší vstup obyvatelů z Lidic není patrný.
Uvědomujete si prosím, co jste napsal? Nedávno jste popíral, že odpad od víry nastal před koncilem, a nyní píšete o převažujícím protikatolickém duchu … několik desítek let před koncilem … k této skutečnosti přitakávám, bohužel, je to o smýšlení té doby v Evropě.
Ad Jaroslav Klecanda: Mýlíte se, k odpadové vlně došlo po I. světové válce pouze u českého národa v důsledku rozpadu Rak.-Uh. a protikatolických tendencí z doby ještě dávno dřívějších. Ale např. u slovenského obyvatelstva a koneckonců i sudetoněmeckého žádná odpadová vlna zaznamenána není, spíš naopak. A v jiných zemích Evropy se naopak projevil zvýšený počet konverzí, v sekularizované Francii se po I. válce zvýšil počet křtů dětí i dospělých a stoupla i nedělní frekvence v kostelích, ve Velké Británii narůstal počet konverzí ke Katolické církvi. O tom referuje tehdejší katolický i nekatolický tisk. K žádné odpadové vlně srovnatelné s dekádami po II. vat. koncilu v Evropě ani ve světě nedocházelo – a to je výsledek zásadového postoje tehdejších papežů, především sv. Pia X.
Míříme mimo obsah diskuze – kde se tedy vzal liberalismus, komunismus, masová podpora nacismu – jistě dobře víte, že počet hlasů pro NSDAP 3x přesahoval počet nekatolíků, např. v katolickém Bavorsku ještě více. A o nástupu komunismu a třeba volbách 1946 už vůbec nemluvě …
A mimochodem – jak to, že už na sklonku 19. století byl Franz Josef posledním „katolickým“ panovníkem podle Corpus Iuris Canonici?
A už jsem tady psal – vezměte prosím do ruky kázání a Postily té doby. Buď jejich autoři přeháněli, případně lhali, a nebo stále dokola mluvili o tom, co bolestně prožívali … jistě pro Vás nebude problém udělat si obrázek o kázáních v německých, francouzských a třeba španělských oblastech. Mimochodem, španělští komunisté spadli odkud? Omlouvám se za odbočení od tématu.
berte na vědomí že i v té době ovlivňoval veřejné mínění tehdejší tisk a už i rozhlas a v kině různé žurnály a to se odráželo v kázáních, samozřejmě informace byly účelově podbarvené, pro tu či onu stranu, tak jako dnes
Ad Jaroslav Klecanda: Když už odbočení od tématu, tak prosím. Musím Vás žel upozornit, že máte mylné informace o hlasování něm. katolíků ve volbách v souvislosti s Hitlerovým nástupem k moci. Napsal jsem knihu „Katolíci ve stínu hákového kříže“, tam uvádím s odvoláním na knihu něm. historika Konrada Loewa „Die katholische Kirche und NS.Regime“, že v březnu r. 1933, tedy už v době, kdy volby byly zmanipulované (Hitler se stal kancléřem v lednu), přesto volilo NSDAP pouhých 28 procent něm. katolíků.
Liberalismus a komunismus byly produktem osvícenské ideologie. V 18. a 19. století skutečně došlo k masovým odpadům od Církve právě kvůli kompromisnickému postoji značné části hierarchie (ve Francii mnozí byli i apostaty) a v 18. století i některých papežů, nicméně od II. pol. 19. stol. se situace prokazatelně začínala lepšit, pomalu a pozvolna díky velikým papežům bl. Piovi IX., Lvu XIII. a zejména sv. Piovi X., a díky velkým světcům sv. J.B.Vianneyovi, sv. Donu Boscovi, sv. Terezii z Lisieux aj. Žel po první světové válce se vývoj ubíral jiným směrem, nicméně počet praktikujících katolíků, jak se ustálil v době I. světové války, neklesal,spíše se naopak projevoval mírný nárůst, misie v Africe potom slavily velké úspěchy. Summa summarum: Ať už to řeknete jakkoliv, jde o zcela nesrovnatelnou situaci s masovým odpadem geometrickou řadou po II. vat. koncilu až do dnešní doby.
A propos: Nerozumím, co jste chtěl říci svojí poznámkou o Franzi Josephovi, to je přece irelevantní.
Velmi stručně: Váš odpad geometrickou řadou má svůj kořen – v neschopnosti generací formovaných předkoncilovou církví předat živé svědectví víry nastupující generaci ve stávající společenské době. Na formalitu víry a její neživotnost v budoucnosti poukazovali kazatelé velmi často. Takže geometrický odpad od víry není dán koncilem, ale formálností, která přestala být společensky nosnou. Tím vůbec neobhajuji koncil a dobu po něm, ale slepota vůči formálnosti víry před koncilem je pštrosem v písku.
Ad J. Klecana na 16.6. 13,41: Počet věřících na bohoslužbách v době cca 100 let před koncilem neklesal, starší generace tedy víru předávaly těm následujícím. To, že existovalo mnoho formálnosti a povrchnosti vedle upřímné a horlivé zbožnosti, je jiná stránka věci, ale před koncilem generace katolíků víru těm následujícím předávaly. Sám kard. Daneels, penzionovaný bruselský arcib. a velký neomodernista, se nedávno v jednom rozhovoru pro média pozastavil nad tím, jak je možné, že v době před koncilem byla většina Belgičanů hrda na to, že jsou katolíky a s naprostou samozřejmostí chodili v neděli do kostela a posílali děti do katolických škol, zatímco po koncilu nastal obrovský masový odpad. Kořen je v tom – a právě před tím nesmíme strkat hlavu do písku – že když přímo ti, kdo měli být strážci autentické víry, tj. biskupové, teologové, kněží a katoličtí intelektuálové, ji začali s odvoláním na koncil zpochybňovat, tak tím ovlivnili masy věřících, které tím pádem propadly zmatku, nejistotě a těžkým pochybnostem. Zde je onen „pudlkern“ (jádro pudla), ne v tom, že v předchozích generacích katolíků se vyskytovalo mnoho formalismu a povrchnosti (to bylo vždycky v dějinách Církve, snad s výjimkou prvotně křest. éry), což samozřejmě neomlouvám a nehájím.
Vaše slova dávají jednoznačný závěr: víra lidí byla závislá na víře jejich pastýřů. Myslíte, že to je motivace víry, kterou hlásal Pán Ježíš? Když padli pastýři, padli i lidé. Nezlobte se, taková víra nebyla zakotvena pravdivě. A sám potvrzujete, že takové zakotvení bylo masové. Divím se, že Vy, který tak dobře znáte slova Pána Ježíše Krista, argumentujete kvantitou, ne kvalitou. Krásný den.
ad Jaroslav Klecanda a „víra lidí byla závislá na víře jejich pastýřů“: co je na tom divného nebo nepochopitelného, že pastýři ovlivňují víru a směřování svých oveček? Mj. podobně vidí příčinu krizí i Robert kardinál Sarah ve své knize „Bůh nebo nic“ (4. kap.): „Ať by krize, kterými Církev prochází, byly jakkoliv těžké, vždy mají původ v krizi služebného kněžství“.
ad Jaroslav Klecanda: téma míry vlivu IIVK a pokoncilních změn na krizi katolické církve (manifestovanou zejména odpady kněží a řeholníků, úbytkem kněžských a řeholních povolání, úbytkem praktikujících věřících a úbytkem poskytovaných svátostí) zde byl již mnohokrát probírán. Většinou argument proti zněl, že krize je projevem vnějších okolností, a že bez pokoncilních změn by byla ještě hlubší. Proti tomu jsem např. v diskusi zde poukazoval na statistické studie, dokazující, že projevy krize byly způsobeny vnitřními změnami během a po IIVK.
Vy teď přicházíte s hypotézou, že krize sice byla způsobena vnitřními vlivy, nikoli však pokoncilními změnami, ale naopak předkoncilní pastorací, konkrétně jejím formalismem. K tomu mám dvě poznámky:
1. Nikdo tady myslím nikdy netvrdil, že by před koncilem žádné odpady od víry nebyly, vše ale nasvědčuje tomu, že žádná z těchto vln co do kvantity a kvality nebyla v celosvětovém měřítku srovnatelná s krizí současnou. Kázání a postily té doby jsou jako důkaz pro míru tehdejší krize velmi problematické, to zde už bylo také probíráno v souvislosti s prací kard. Suharda: to, na co tehdejší pastýři poukazovali jako na krizi víry (neříkám že neoprávněně) je z dnešního pohledu a v porovnání se současnou situací doslova „čajíček“.
2. Pohledem do starých katechetických materiálů (i tehdejších katechismů) lehce zjistíme, že způsob katolické pastorace se po dlouhou dobu před IIVK v podstatě neměnil. Projevy této „špatné“ pastorace by musely být kontinuálně patrné po celé toto období (podle vaší hypotézy byla řada předkoncilních generací vedena stejně špatně). Nic takového ale nepozorujeme – odpady od víry se děly v určitých vlnách, u kterých lze dobře vysledovat korelaci s vnějšími událostmi, a tyto lokální krize (časově i prostorově) byly střídány obdobími vzestupu (jak zde píše pan doktor Malý). U pokoncilní krize je tomu však jinak (viz výše uvedený odkaz na diskusi k tématu) a žádnou korelaci jejích projevů s hypotetickou dlouhodobou „špatnou“ pastorací při nejlepší vůli nevidím.
Ad.1: Pokud za čajíček považujete rozchod s Východem, protestantismus, starokatolíky, čechoslosváky a to, že se „křesťanská“ Evropa a Amerika dávno před koncilem stala v pravidlech života nekřesťanskou, proti gustu žádný dišputát. Já to považuji za silná kafe.
Ad.2: Statisticky církev po koncilu je v propadu (jak kde, ale to jsou, jak sám pášete, lokální čísla), i když počet poprvé přesáhl miliardu, je ale podivuhodným argument, že nedošlo k vzestupu. Od koncilu nemáme 200 let, ale 50. Kdo chce psa bít, hůl si vždy najde.
ad Jaroslav Klecanda ad 1.: Jestli se nepletu, v tomto vlákně je diskuse o údajném vlivu pastorace předkoncilních generací na pokoncilní krizi. Tohoto období se týkala i moje poznámka. Nechápu, proč sem taháte Velké schizma etc. a podsouváte mi, co jsem neřekl. Když už jste s tím ale začal, je třeba říct, že současná krize je s předchozími velkými církevními krizemi co do závažnosti přinejmenším srovnatelná (jak říká Mons. Schneider, žijeme v době 4. velké krize).
ad 2.: Absolutní počty matrikových katolíků sice rostou, ale od koncilu v podstatě jen kopírují nárůst světové populace. Všimněte si ale prosím, že já jsem nemluvil o úbytku matrikových katolíků, ale praktikujících – a ten nastává i v oblastech, které bývají někdy s oblibou uváděny jako oblasti „rozvoje“ katolické církve (viz moje komentáře zde).
Ad J. Klecanda na 18.6. 8,48:
Východní schizma a protestantismus se netýkají přímo a bezprostředně moderního odpadu, mluvíme o období cca 200 posledních let, zahájeného osvícenstvím.
Jestli argumentujete statistickým počtem více než miliardy katolíků, tak nezapomeňte, že např.v Jižní Americe dochází k masovému odpadu k letničním nebo evangelikálním sektám, ale ti apostaté se nenamáhají „vypsat“ z katolických matrik, takže to se promítá do statistik. Rozhodující je něco jiného: počet lidí na nedělních mších sv. – a ten klesá geometrickiou řadou tak, jak v průběhu cca posledních 100 i více let ještě nikdy.
Musím zde reagovat na 2 komentáře:
1) Ad pan Ignác: Já v článku nikde nepíši, že vyhlazení Lidic bylo „zaručeně“ Božím trestem, používám podmiňovací způsob, formulace „spíš“ apod. V posledním odstavci článku toto teologicky vysvětluji jako dílo ďáblovo, jež ovšem Bůh může využít jako Boží trest. Cílem mého článku bylo především poukázat na podivnou „náhodu“, že přesně na tom místě, kde se pálily kříže, byli pak postříleni lidičtí muži. Nota bene sv. Pavel, na něhož se odvolávám, píše, že „Bůh se nenechá posmívat!“, jak uvádím v článku. Jsou to slova Písma sv. a proto jim nelze upřít pravdivost a také připustit možnost, že Bůh používá existujícího zla ve světě i k trestu za hříchy, aby člověka přiměl k obrácení. Je také zvláštní, že všichni mně známí, kteří se kdy účastnili nějakého rouhačského ničení křížů apod., skončili velice špatně, na což poukazuje i P. Ráček ve svých Československých dějinách.
2) Ad Teofil: M. Horákové se musím poněkud zastat. V době stržení mariánského sloupu v Praze jí bylo 16 let, studovala gymnázium. Je proto krajně nepravděpodobné, že by právě nezletilou holku použili k házení provazu na sochu Matky Boží. V dochovaných fotografiích ji tam nikde není vidět. Na druhé straně je ovšem pravda – a Horáková to říká i ve své korespondenci, že byla tenkrát velkou fanynkou levičáckého poslance a předáka mladých socialistů B. Vrbenského. Právě on svolal na 3.11.18 tábor lidu na Bílou horu a vyzval dav, aby se vydal na Staromák a strhl mar. sloup jako symbol „klerikálního útisku“. Je pravděpodobné, že studentka Horáková (tehdy Králová), Vrbenského nekritická obdivovatelka, v tom davu tenkrát byla, ale dokladu pro to nemáme. Tu dezinformaci, že právě ona házela smyčku na Pannu Marii, rozšířili komunisté v souvislosti s jejím procesem, aby poštvali katolickou veřejnost proti ní a mohli toho propagandisticky využít.
Ještě k Horákové: na ČRO 2 (Praha)byl kdysi rozhovor s člověkem, který jako student v 47. roce tajně fotil nějaké materiály, které dokazovaly, že Zápotocký v koncentračním táboře věšel a topil spoluvězně. Po vyhotovení kopií měl tyto předat osobě, která přijede v určitý čas na určené místo. Tou osobou které to předával byla Horáková.
Celý rozhovor byl ještě uveden na blogu Rosse Hedvicka.
Ona špagátvpřímo neházela , ale byla u toho . Před smrtí se měla svěřit…politicky jsem sice nevinná , ale ten provaz . Na hasičský žebřík by mladou žábu nepustili .
Zajímavý paradox je, že o pár let později, počítám nějaký rok 1025-26, pomáhal Vrbenskému v jeho kanceláři můj pradědeček Jindřich Šnobl starší. Také nedopadl nejlépe, ale v poměru k tomu, co mu hrozilo, ještě velmi dobře. Jeho nepokřtěné děti stále žijí, jsou to již velmi staří lidé. Jeho syn nemohl mít děti.
Pokud jde o Zápotockého, s tím se on setkal poprvé ve 30. letech, jezdil na letní byt k jeho tchánovi a tchyni do Třemošnice (jedno z mála měst v ČR bez kostela). Zápotocký rozhodně nebyl tím, kdo by měl právo rozhodovat o životě a smrti spoluvězňů, podle některých však byl kápem, nebo kápovi asistoval. Člověk neví.
Ano, měl být kápo a Horákova se to nějak domákla, tak jsem to slyšel já, že toto byl důvod jejího procesu.
Dr. Malý nyní: Tu dezinformaci, že právě ona (Horáková) házela smyčku na Pannu Marii, rozšířili komunisté v souvislosti s jejím procesem, aby poštvali katolickou veřejnost proti ní a mohli toho propagandisticky využít.
Ještě před pár lety dr. Malý vydával tuto „dezinformaci“ ze nezpochybnitelný fakt…
Ad felix leo: Kdy, kde, v jakém článku jsem toto pokládal za doložitelný fakt?
Trest nebo náhoda? O trestu se ve výše uvedeném pochybuje, ale pojem náhoda pro věřícího neexistuje.
Náhoda není vhodné slovo. Spíš absence souvislosti s děním po vzniku První ČSR.
Já jen komentoval citaci z článku Dr. R. Malého: …Byla to náhoda nebo aplikace věty sv. Pavla „Bůh se nenechá posmívat!“ (Gal 6,7)?
Výborný text, pane Malý. Jen v závěru mi chybí ještě myšlenka, že skutečně jen Bůh a muži na Horákově statku věděli co se s nimi duchovně odehrálo před popravou. Právě proto s nimi P. Štemberka taky šel, věděl totiž, že rozhodující okamžik pro jich duše právě nastal. Věřím, že společně odešli na druhý břeh s lítostí za hříchy osobní i veřejné a s modlitbou Páně.
Hlavně ani přesně nevíme, jaké byly ty okolnosti. Nejspíš mu nabízeli odejít před samotnou popravou a deportacemi, aby neměli svědka. Ne ve chvíli samotné popravy, poté co všechny vyzpovídal a udělil jim rozhřešení. To už by bylo z jeho strany kontraproduktivní, nechat se dobrovolně zabít (snad jedině, že by se bál, že v opačném případě ho budou nutit celou věc legitimizovat).
Něco málo o tom víme. Na základě striktního výkladu rozkazu o popravě lidických občanů nabídl SS-Obersturmführer Max Rostock (velitel SD v Kladně) panu faráři odchod z vesnice, protože „zdejší muži budou popraveni“. Pan farář je chtěl provázet na smrt, možná myslel, že se na něj tento záměr nebude vztahovat. Popravčím četám ale velel SS-Hauptsturmführer Harald Wiesmann (velitel kladenské služebny gestapa), který nakonec nechal zastřelit i P. Štemberku. Osobně myslím, že chtěl zlikvidovat jediného neněmeckého svědka celé události.
Díky SS-Obersturmführer Maxi Rostockovi (velitel SD v Kladně) přežil jediný lidický muž v té době na území Protektorátu – „lidický vrah“ František Siedl po návratu z vězení o Vánocích 1942 se šel nahlásit na kladenské gestapo, aby byl také zastřelen jako dva jeho synové a manželka (ta v té době ještě žila v koncentračním táboře Ravensbrück, kde později zemřela, což samozřejmě nemohl vědět). Max Rostock ho „vyhodil“. Obě výše zmíněné skutečnosti, doložené v jeho soudním procesu, mu zachránily život – po rozsudku smrti dostal milost od Antonína Zápotockého v roce 1951 a později (1958) se stal agentem StB a byl poslán do západního Německa. Hlavně ho ale zachránilo, že byl objeven a dopaden ve Francii až v roce 1949, kdy už pominula prvotní snaha „pověsit“ všechny dopadené aktivní příslušníky gestapa.
Ad Jaroslav Klecanda – doplnění: Podle Securitas Imperii z doby před cca 10 lety Rostock psal Zápotockému osobně žádost o milost – a bylo mu vyhověno na základě dobrozdání StB, že on může posloužit jako agent na Západě. Rostock byl na to podle zpráv písemností z archivu StB zveřejněných SI několik let připravován, estébáci ho za odměnu za „dobrou spolupráci“ vozili po pražských nočních podnicích a flámovali s ním, pak někdy r. 1960 ho propustili do tehdejší NSR.
A ještě k P. Štemberkovi: Byl mu nabízen odchod z vesnice kvůli věku, on ale odmítl s tím, že chce zůstat se svou farností a být mužům k dispozici se svátostí smíření. Muselo mu být jasné, že bude nakonec zastřelen s nimi.
Dobře Malý, dobře….Nic proti pluralitě názorů, ale tohle je fakt brutus roku. To se jen tak nevidí. Bravo 🙂
Ale vidí, pan doktor píše vždy dobře.
A což teprve museli provést křesťané žijící na území pod okupací Daiš! To musela být do nebe volající rouhání…
Ale vážně: Co napsal Dr. Malý je jako nápad zajímavé, jako hypotéza pochybné, jako názor zcela neopodstatněné.
ad „což teprve museli provést křesťané žijící na území pod okupací Daiš“: tomuto přirovnání moc nerozumím, pan doktor, jestli mu dobře rozumím, říká, že rouhání Bohu má za následek trest, nikoliv, že každá pohroma je nutně trestem za nějaký konkrétní hřích (tato otázka je přece vyjasněna už v NZ).
Ad NichakD: Rozumíte mi naprosto správně, díky.
Spíše než do Galatských 6,7 „Bohu se nikdo nebude posmívat“ (mnohem přesnější vyjádření smyslu než uvedené „Bůh se nenechá posmívat!“) bych nahlédl do Lukáše 13,1-5:
„Právě tehdy k němu (Ježíši) přišli někteří se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětí. On jim na to řekl: „Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete. Nebo myslíte, že oněch osmnáct, na které padla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete.“
Z pohledu tohoto biblického textu jsou „konspirace“ uvedené v článku mimo smysl biblické zvěsti.