Robert Spaemann o „Amoris Laetitia“: Zlom v tradiční nauce
Robert Spaemann
ROM/STUTTGART , 28 April, 2016 / 9:05 AM (CNA Deutsch)
Jan Pavel II. si ho cenil jako poradce, Benedikt XVI. jako přítele. Jde o jednoho z nejhodnotnějších německých filozofů posledních desetiletí: Roberta Spaemanna. V exkluzivním rozhovoru pro CNA se vyjadřuje tento emeritní profesor filozofie velmi kriticky o Amoris laetitia, téměř 300 stránkovém posynodálním listu papeže Františka, který byl veřejně představen 8. dubna.
Pane profesore Spaemanne, svou filozofií jste byl průvodcem pontifikátů Jana Pavla II. a Benedikta XVI. Mnozí věřící nyní diskutují o tom, jak lze Amoris laetitia papeže Františka číst v kontinuitě s naukou Církve a těchto papežů. Jak to vidíte vy?
Z největší části je to možné, i když směřování tohoto dokumentu vyvolává závěry, které nemohou být kompatibilní s naukou Církve. Článek 305 spolu s poznámkou 351, kde se píše, že věřící „v objektivní situaci hříchu“… „na základě zmírňujících faktorů“ mohou být připuštěni ke svátostem, přímo odporuje článku 84 listu Familiaris consortio Jana Pavla II.
O co tady Janu Pavlu II. šlo?
Jan Pavel II. vysvětluje lidskou sexualitu jako „reálný symbol pro celistvé vydání sebe samého druhé osobě“ a to „bez jakéhokoliv časového nebo jiného omezení“. V článku 84 formuluje zcela jasně, že rozvedení žijící v novém svazku se musí sexuálního styku zřeknout, jestliže chtějí přistupovat ke sv. přijímání. Změna v této praxi by proto nebyla vůbec žádným „dalším rozvinutím Familiaris Consortio“, jak říká kardinál Kasper, ale zlomem v antropologické a teologické nauce o lidském manželství a sexualitě. Církev nemá žádnou pravomoc neuspořádané sexuální vztahy hodnotit pozitivně udělením svátostí a tím předbíhat Boží milosrdenství. Na tom nic nemění, jak my konkrétní situace klasifikujeme lidsky a morálně. Dveře jsou tady – jako kněžství pro ženy – zavřeny.
Mohlo by se ale namítnout, že tyto vámi předložené antropologické a teologické důvody jsou sice správné, ale Boží milosrdenství není těmito hranicemi vázáno a vychází z konkrétní situace každého jednotlivce?
Boží milosrdenství je jádrem křesťanské víry ve vtělení a spásu. Samozřejmě Bůh vidí konkrétní situaci každého jednotlivce. Zná ho lépe, než on sám sebe. Křesťanský život ale není pedagogickým zařízením, v němž se lidé teprve učí směřovat k manželství jako k ideálu, jak to Amoris laetitia na mnoha místech naznačuje. Celý tento okruh vztahů, zvláště pak sexualita, se týká důstojnosti člověka, jeho osobnosti a svobody. Tady máme co do činění s tělem jako „Boží svatyní“ (1 Kor 6,19). Každé narušení tohoto okruhu, k němuž dochází bohužel často, je proto také narušením vztahu k Bohu, hříchem proti jeho svatosti, což si vyžaduje pokaždé očištění a obrácení.
Boží milosrdenství spočívá právě v tom, že toto obrácení je vždycky a znovu možné. Samozřejmě není vázáno žádnými hranicemi, ale Církev má povinnost hlásat obrácení a nemá žádnou pravomoc překračovat dané meze udělováním svátostí a tak si uzurpovat moc nad Božím milosrdenstvím. To by byl obrovský omyl. Klerikové, kteří se drží stanoveného řádu, neodsuzují proto nikoho, pouze ohlašují tuto hranici vzhledem ke svatosti Boha. To je uzdravující a spásonosná zvěst. Podsouvání jejím hlasatelům, že „se skrývají za nauku Církve“ a „posazují se na stolec Mojžíšův“, aby nakládali „balvany….na život lidí“ (čl. 305) nechci dále komentovat. Budiž jen poznamenáno, že tady se rozehrává dezinterpretace příslušného místa v evangeliu. Ježíš sice říká, že farizeové a vykladači Písma sedí na Mojžíšově stolci, ale zároveň připomíná, že učedníci mají zachovávat všechno, co oni říkají. Nemají pouze žít tak jako oni (Mat 23,2).
Papež František ovšem řekl, že nelze ulpívat na jednotlivých větách listu, nýbrž nutno mít před očima celek.
Koncentrace na uvedená místa v textu je v mých očích plně oprávněná. U papežského dokumentu se nedá očekávat, že lidé pocítí radost z krásných slov, ale přitom přehlédnou klíčové věty, které mění nauku Církve. Tady je možné pouze jasné stanovení Ano-Ne. Sv. přijímání buď podávat, nebo ne, zde neexistuje nic mezi tím.
Svatý Otec ve svém listu opakovaně zdůrazňuje, že nikdo nesmí být odsuzován na věky.
Moc nerozumím, co tím míní. Že Církev nesmí nikoho osobně odsuzovat, a už vůbec ne na věky, což ona díky Bohu vůbec nemůže dělat, je přece jasné. Když se ale jedná o sexuální vztahy, které objektivně odporují křesťanskému řádu života, tak bych se rád od papeže dozvěděl, po jaké době a za jakých okolností se tyto objektivně hříšné vztahy změní na Bohu milé.
Jde tedy z vašeho pohledu o zlom v katolické tradiční nauce?
Že se jedná o zlom, je nepochybně jasné každému myslícímu člověku, který je obeznámen s těmito texty.
Nezávisle na tom, jestli souhlasíme nebo ne, vzniká tady otázka, jak k tomu došlo .
Že František zaujal vůči svému předchůdci Janu Pavlu II. kritickou distanci, je patrné už z toho, že jej kanonizoval společně s Janem XXIII., přičemž v případě Jana prominul požadovaný druhý zázrak nutný ke svatořečení, v případě Jana Pavla však nikoliv. To bylo od mnohých pozorovatelů chápáno jako manipulativní, jako budící zdání, že nynější papež chce význam Jana Pavla II. relativizovat.
Vlastním problémem je ale už od 17. století vlivný proud morální teologie, zastávaný hlavně některými jezuity, který hlásá situační etiku. Papežem uváděné citáty ze sv. Tomáše Akvinského v Amoris laetitia zdánlivě podporují tento směr. Tady se ale přehlíží, že Tomáš zná objektivně hříšná jednání, pro něž neexistují žádné situační výjimky. K nim náleží také neuspořádané sexuální vztahy. Jak již dříve Karl Rahner v jedné studii z 50. let, která obsahuje všechny podstatné a dosud platné argumenty, tak i později Jan Pavel II. odmítl situační etiku a odsoudil ji ve své encyklice Veritatis splendor. Amoris laetitia tak odporuje i tomuto dokumentu. Přitom nesmíme zapomínat, že to byl právě Jan Pavel II., který svůj pontifikát postavil na tématu Božího milosrdenství, jemuž věnoval svou druhou encykliku, v Krakově objevil Deníček sestry Faustyny a později ji svatořečil. On je autentickým interpretem Božího milosrdenství.
Jaké následky vidíte pro Církev?
Následky jsou už teď viditelné: Nejistota a zmatek od biskupských konferencí až k nepatrnému faráři někde v pralese. Před pár dny mi sdělil jeden kněz z Konga svou bezradnost tváží v tvář tomuto papežskému listu a chybějícímu jasnému výkladu. Ve smyslu inkriminovaných míst v textu Amoris laetitia můžeme totiž za určitých ne přesně definovaných „polehčujících okolností“ připustit ke sv. přijímání nejen rozvedené žijící v druhém neregulérním svazku, ale vůbec všechny, kteří žijí v nějaké „neregulérní situaci“, aniž by se museli namáhat své sexuální vztahy přerušit, to znamená bez zpovědi a bez pokání. Každý kněz, který se bude držet platné nauky o svátostech, se stane předmětem útoků věřících a nátlaku ze strany biskupa. Řím může nyní tlačit na to, aby do budoucna byli jmenováni pouze „milosrdní“ biskupové, kteří dosavadní řád zmírní. Takový chaos byl nastolen škrtem papežova pera jako princip. Přitom ale papež musel vědět, že tímto krokem Církev rozdělí a povede směrem ke schizmatu. Toto schizma se usazuje nikoli na periférii, nýbrž přímo v srdci Církve. Bůh nás toho uchraň!.
Jedno se mi ale přesto jeví jako jisté: Hlavní motto tohoto pontifikátu, aby Církev překonala svou sebestřednost a koncentraci na vlastní vnitřní problémy a vyšla vstříc lidem se svobodným srdcem, bylo tímto dokumentem na nedozírnou dobu popřeno. Postup sekularizace a další pokles počtu kněží v jiných částech světa lze také očekávat. Už dlouho je možno pozorovat, že největší nárůst kněžských povolání mají právě biskupové a diecéze s jednoznačným postojem ve věci víry a mravů. Jenže připomeňme si slova sv. Pavla z listu Korinťanům: „Kdo se bude, vydá-li polnice neurčitý zvuk, chystat do války?“ (1 Kor 14,8).
Jak to dle vašeho názoru půjde dále?
Od každého jednotlivého kardinála, ale také od každého biskupa a kněze je požadováno, aby ve svém okruhu působnosti udržel správný katolický řád svátostí a veřejně se k němu přihlásil. V případě, že papež nebude ochoten udělat v dokumentu korektury, zůstává vyhrazeno příštímu pontifikátu, aby věci uvedl na pravou míru.
Otázky kladl Anian Christoph Wimmer
Z německého originálu (ZDE) přeložil PhDr. Radomír Malý
Pane doktore, díky Vám za překlad. Bohužel nevím, o jaké zázraky u JPII. šlo a zda byly seriozně prokazatelné. Máte k tomu nějaký dobrý katolický pramen? Nejsem sám, kdo má s tímto procesem problém už jen proto, že sám JPII. zrušil funkci advocata diaboli.
http://www.christnet.cz/zpravy/25247/svatoreceni_jana_pavla_ii_se_blizi_lekari_uznali_zazrak.url
http://visnove.fara.sk/index.php/aktualne/1407-vatikan-uznal-druhy-zazrak-ktory-sa-stal-na-prihovor-bl-jana-pavla-vekeho
Pana p. Spaemanna si hluboce vážím. Nedovedu pochopit, proč ovšem staví proti sobě geniálního muže (Roncalli- sv. Jan XXIII.), o jehož heroických ctnostech (např. za 2. svět. války) lze asi těžko pochybovat (řečeno snad(?) poněkud laicky, nejsem postulátor:) a sv. Jana Pavla II. (dá-li Bůh – budoucího Učitele Církve)….Svatořečení jsou p ř e d e v š í m díla Ducha Svatého (více než pouhého přirozeného rozumu(!)
..
Jinak
Amoris Laetitia opravdu potřebuje řádný výklad. Snad se už opravdu něco (nejen) „v dikasteriích“ děje. Doufám. Posvátná kongregace „Santo Ufizzio“:) už má zřejmě jasno. Umanutost lidí, kteří tvrdí, že sv. otec touží po „kvadratuře kruhu“ (tedy změnit sv. nauku) mě dost mrzí…
A je mi odporné tvrdit, že sv. otec „manipuluje“ (jak z pamfletů proti Jezuitům!
Pax
Jan
…Německé kongregace si rovněž přejí více otevřenosti vůči homosexuálům a jejich partnerstvím. Podle řeholních představených se „homosexuálně orientovaní křesťané zaměřují na křesťanský životní návrh partnerství, které předpokládá závazek a věrnost. Většina z nich nemůže přijmout, že by v takovémto partnerství měli trvale žít v sexuální zdrženlivosti“.
Německé řehole se na základě vlastní pastorační praxe ptají, „jak se mohou homosexuálové považovat za Bohem milované děti, když jim katolická církev brání požehnat v jejich úsilí o naplněné partnerství?“ Má vůbec církev právo mluvit o milujícím Bohu, když zaujímá takovýto odmítavý postoj?, zní další otázka.
——————————————————-
Tohle je, bratře Jene, úryvek z oficiálně zveřejněné deklarace představitelů Německé konference vyšších řádových představených. Publikováno 19. 3. 2015 na stránkách Rádia Vaticana.
– Máte pocit, že toto je ještě katolické? Němečtí padlí řeholníci a řeholnice velice dobře pochopili směřování tohoto pontifikátu – a „vzali věci do svých rukou“.
Byli papežem za toto prohlášení pokáráni? Ani v nejmenším. Byla pokárána celá Německá biskupská konference za své zveřejněné prohlášení, že není „filiálkou Vatikánu“? Ani v nejmenším.
– Tohle je příznačné klima současného pontifikátu – chaos a nejistota. Chcete snad nařknout profesora Spaemanna, že si tato razantní tvrzení na adresu papeže Františka vymýšlí?
Sledoval jste třeba na „Te Deum hodie“ jednání druhé „řádné“ synody o rodině? Máte pocit, že kardinál Danneels, který šel přemlouvat panovníka, aby povolil potraty, který gratuloval ministerskému předsedovi, když bylo odhlasováno registrované partnerství, je křesťan? A byl to on (sám se tím několikrát pochlubil), kdo stál za volbou Jorge Bergoglia – a ten se mu odměnil tím, že ho pozval (člověka, který měl být dávno exkomunikován!) na druhou synodu. Otázka jednoho ze zúčastněných biskupů „Co tady dělá kardinál Danneels?“ byla zcela na místě.
Jděte a hledejte si ověření těchto tvrzení – objevíte věci, které člověkem otřesou – tak silně, že pochopí veškeré souvislosti. Jděte a hledejte. Nedomnívejte se – to už dnes nestačí.
Jako laik, který vždy věřil kněžím a papežům, to vidím takto – situace, kdy text papeže potřebuje nějaký „řádný“ výklad někoho (snad) povolanějšího než je papež sám, je pro mě neuvěřitelná, trapná, a kdyby to nebylo tak závažné, bylo by to i k smíchu. Papež si prostě nemůže dovolit vyrábět zmetky jako nějaký učeň. Takže si myslím, že papež nauku změnit chce. Jinak by přece mohl psát jasně v souladu s učením, které (údajně) měnit nechce. Vzdělaný je na to jistě dost.
Ano, je to přesně takto – a dalším důkazem toho, že má být změněno podle liberálních světských modelů téměř vše, je včerejší vyjádření papeže, že má v plánu ustanovit komisi, která by prozkoumala možnost svěcení žen.
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1784006-papezska-komise-prozkouma-moznost-knezskeho-sveceni-zen
Má jít o jáhenky. Typicky modernisticky papež argumentuje tím, „že jáhenky byly v prvotní Církvi“. Nebyly. – Tímto termínem se označovaly ženy jen pověřované duchovní službou, nikoli k ní svěcené; jejich pověření tedy mělo mělo nikoli svátostný, ale pouze svátostinný charakter.
Spory o to, zda jáhenky patři mezi duchovenstvo, vyřešil Nicejský snem (325) ve 3. kánonu; tento je považuje za laičky.
Jde o další postavení se Jorge Bergoglia proti pontifikátu Jana Pavla II., protože ten označil jakékoli svěcení žen za jednou provždy vyloučené, protože nemá oporu ani v Písmu, ani v konání našeho Pána Ježíše Krista.
Jak si chtějí zastánci nynějšího papeže „interpretovat“ tento jeho čin? Přizná mu i teď bratr Pax Jan právo k tak drastickému zásahu do nauky Církve? Dokdy pro něj bude vnitřně únosné hájit tohoto pontifika?
„Papež František k tomu řekl, že o této otázce před několika lety mluvil s jedním „dobrým a moudrým profesorem“, který byl odborníkem na otázku diakonek v prvních staletích církve a který mu řekl, že není zcela jasné, jakou měly roli,“ píšou na http://www.radiovativana.cz
Škoda že ho od té doby nenapadlo zeptat se na tuto věc jiného odborníka, času na to měl dost. Ale zase by se nemohl odvolávat na „nejasnosti“ v této věci.
PS: V první chvíli mi zatrnulo, že by se snad někdy v minulosti stavoval u sv. Salvátora v Praze…
Zde snad opravdu nemá smysl diskutovat. Kazit si mariánský měsíc kveten.
http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=23765
Jan
Tak proč sem chodíte? Beztak tak tady akorát děláte propagandu KHS, která Pannu Marii uráží.
Vy, Jene, všem těmhle podobným prohlášením (Váš odkaz na Rádio Vaticana), která neustále mlží, věříte jako FAKTŮM?
Proč ale potom ustanovovat komisi k něčemu, co je dávno vyřešené?
Milý Jene, konzervativním katolíkům nejde pouze o nějaké „libůstky“ typu mešní ritus, jak se domníváte – jde jim především o katolickou nauku. Nezlobte se, ale nerozumíte vůbec současnému dění ve Vatikánu. – Nebo rozumět nechcete, zacpáváte si oči i uši. Už jste si ověřil fakta o kardinálu Danneelsovi? Udělejte to.
http://rcmonitor.cz/evropa/7291-Priznani-kardinala-Danneelse
K osobně otce kard. Daneelse se nevyjadřuji, protože jeho „případy“ neznám a nevím, co je pravda, co pomluva, fáma. Nicméně vtip: Jeden Daneels konkláve nedělá:)
Jan
Myslím, Jene, že Res Claritatis, vycházející u nás s církevním schválením, nešíří neověřené „drby“. Rovněž nepodezírám krále Baudoina, který o tomto Danneelsově nátlaku na svou osobu vydal svědectví, že je lhář.
Nebuďte tak líný a ověřte si tato fakta. Žít si jen „ve své pohodě“, ve svých domněnkách – to může být opravdu zkázonosné.
Hořká pilulka a černý humor. Tak v tom případě jej měl „exkomunikovat“:))) přece třeba js. Benedikt XVI., ne?, poutníče:)))
🙂
Jan
Je třeba „řádných výkladů“ (v mnohém). Co vám říká pojem „theologie kontinuity“, popř. „theologie kontinuity v růstu?“
Jan
Facit rozhovoru s profesorem Spaemannem plyne ze
závěrečného odstavce „..jak to půjde dále?“
Co nenapraví dnešní papež, zůstane vyhrazeno
příštímu pontifikátu..
Je více věcí, které příští pontifikát může uvést
na pravou míru, ale které mohou počkat.(Tomáš
klade prst na jednu z nich..)
Existují-li ještě nezglajchšaltované biskupské
konference, je na nich, aby neprodleně zaujaly
postoj na obranu naši víry a intervenovaly tváří v tvář papeži Františkovi. Jeden biskup či kardinál nic nezmůže.
Nebylo by povzbuzením pro malé věřící, kdyby se
na př. polská biskupská konference postavila za
učení Jana Pavla II, na které se profesor Spaemann odvolává?
Ještě jednu věc. Manželství není ideál. Manželství je samotný základ!. V době „jak se říkalo „před potopou“, neexistoval žádný stát (v moderním slova smyslu). Základem spoečnosti je:
1. jednotlivec
2. rodina )zde je muž „králem,“ a „paní domu“královnou“
3 Příbuzenstvo
4.Společenství rodin
5.Národ (gens) (není nutno chápat pokrevně („herderovsky“), ale teritoriálně-kulturně- „zemsky“ -duchovně (Němec a Čech, poddaný králi, dějiny národa českého v Čechách a v Moravě…
6. Pak teprve stát
Tedy – mnohé manželství má daleko do ideálu:), ale není ideálem, je základem ( ale myslím si, že toto sv. otec ví a nic nevykládá v rozporu s přirozeným řádem.:)
Pax
Jan
Nepořádáte náhodou u vás sbírku na sochu papeže Františka?
Prominte, ale k tomu se nebudu a nechci vyjadřovat, jsem jen překladstel textu a myslím si, že v něm šlo o něco jiného a mnohem závažnějšího.
To nepochybně. Nechtěl jsem se Vás dotknout. Pátrám totiž marně. Tak se na mne nezlobte.
Pro ty kteří nechápou souvislosti rychlého svatořečení a chodí k bratrstvu na mše sv. http://vendeecz.blogspot.cz/2014/10/komunike-nemeckeho-distriktu-fsspx-k.html
Kdo hřešil veřejně proti 1.přikázání…ten hned tak v nebi není..a JPII se za Assisi nikdy neomluvil …nenapravil způsobené škody . Šlo o švindlkanonizaci .
Toho se právě snažím dopátrat. Všude se mluví o právoplatnosti, přičemž moje poslední informace byla o superrychlé výrobě relikvií.
Pan doktor mi namítnul, že článek je o něčem jiném, nicméně já osobně vidím spojitost v tom bodě, kdy člověk (obecně), který nekriticky bere JPII., kritizuje papeže, o kterém víme, že vyrábí tak velké extrémy, že to popuzuje jinak tolerantní a liberální KHS, takže není zcela jasné, zda kritika toho či onoho má plnou váhu katolickou. Proto by dle mého pohledu bylo jistě dobré tyto rozporuplné a z pohledu katolické víry neobjasněné skutečnosti uvést na míru pravou.
Čudné znamenia sprevádzali svätorečenie
http://www.lifenews.sk/content/%C4%8Dudn%C3%A9-znamenia-sprev%C3%A1dzali-sv%C3%A4tore%C4%8DenieSvätorečenie JPII a JXXIII. Ľudský život Cirkev diabol katolíci svätí
DÁTUM ZDROJA: 28. Apr 2014
ZDROJ: The Eponymous Flower
Blesk udrel do katedrály Svätého Pavla počas vyhlasovania kanonizácií
Poznámka: toto je historická katedrála Svätého Paula prečnievajúca nad mestom St.Paul v Minnessote, USA. Záber je cez ulicu, z Domu Jamesa J. Hilla [múzea]. Fotografia bola spravená v Nedeľu Božieho milosrdenstva, 27.4. 2014, keď sa vyhlasovali v Ríme kanonizácie dvoch pápežov.
Kríž Jána Pavla II. padol a rozdrvil človeka
Obrovský ohnutý krucifix venovaný Jánovi Pavlovi II. skolaboval a padol na muža, pričom ho usmrtil, ako uviedli ITV news. Nehoda sa stala iba niekoľko dní pred historickou kanonizáciou, na ktorej bude zosnulý pápež vyhlásený za sväzého.
Kríž z dreva a betónu vysoký 30 metrov padol počas ceremónie v talianskej alpskej dedine Cevo v štvrtok, 23. apríla 2014, a usmrtil dvadsaťjeden ročného študenta Marca Gusminiho. Do nemocnice vzali ešte ďalšieho muža.
Konštrukcia bola venovaná Jánovi Pavlovi II. pri príležitosti jeho návštevy tejto oblasti v roku 1998.
Ten odkaz nefunguje, resp. stránka je vymazaná. Doporučuje tato videa:
https://www.youtube.com/watch?v=b48OBhkwH9g
https://www.youtube.com/watch?v=enIUDkVLkoQ
Čudné znamenia sprevádzali svätorečenie
http://www.lifenews.sk/content/čudné-znamenia-sprevádzali-svätorečenie
to by malo ist uz.
Promiňte, ale toto je silné kafe i na mne. Víte jaké „blesky“ jste pustil do davu? Zpochybněním řádé kanonizace lze zpochybnit cokoli. Kanonizace je právní akt. „Kolemjdoucí“ by pak mohli vykládat vaše věty buď jako ztrátu víry ve vedení Ducha Svatého Církve nebo „společensko-paranoidní postoj“(?), který „věří“, že všechno (včetně kanonizací) je vedeno totální zradou nebo ztrátou soudnosti (a to i v případě uznávání zázraků.) Brr. Tedy takovou „víru“ bych nechtěl mít..
Jan
Jen věcně k těm zázrakům: např. v kanonizačním procesu Jana XIII. byla, pokud vím, dána papežská dispenz od zázraku. Nově je třeba pouze jeden zázrak, byl zrušen institut advocata diaboli a jsou či v nedávné době byly i procesy vedené uspěchaně a v rozporu i s existujícími pravidly, která např. říkají, že proces blahořečení nemá být zahájen dříve než 5 let po smrti kandidáta.
A jak si vysvětlíte rušení některých svatých, jako např. sv. Šimona z Tridentu nebo sv. Filomény?
Tak se nám z toho kafe nepotámto. Zrušení advocate diagoli je podle Vás v pořádku? To je podle Vás „slabé kafe“?
Nechcete už začít dělat něco užitečného pro křesťanství místo tohoto bezcílného samomluvného tlachání?
Zaujaly mne dva úryvky:
„Ježíš sice říká, že farizeové a vykladači Písma sedí na Mojžíšově stolci, ale zároveň připomíná, že učedníci mají zachovávat všechno, co oni říkají. Nemají pouze žít tak jako oni (Mat 23,2).“
Což znamená že to co otcové říkají zachovávat máme a nemáme se chovat jako oni. Třeba měnit učení církve, na což na rozdíl od nich právo nemáme.
„Že František zaujal vůči svému předchůdci Janu Pavlu II. kritickou distanci, je patrné už z toho, že jej kanonizoval společně s Janem XXIII., přičemž v případě Jana prominul požadovaný druhý zázrak nutný ke svatořečení, v případě Jana Pavla však nikoliv. To bylo od mnohých pozorovatelů chápáno jako manipulativní, jako budící zdání, že nynější papež chce význam Jana Pavla II. relativizovat.“
Tenhle úryvek mne moc překvapil a zajímalo by mne kolik pozorovatelů takto uvažuje a svatořečení považuje za distanc.
Na závěr bych dodal že kameny by snad mohl házet ten kdo se nikdy nevracel k hříchům ze kterých se vyzpovídal, poté co jich jednou upřímně litoval. Ten kdo se nikdy nezpovídal z toho samého.
K Svätorečeniu všeobecne.
Zabúdate jedno, že jeden zo znakov svätosti je aj rozšírená ľudová úcta. Najmarkantnejšie to vidieť o sv. pátrovi Piovi.
Nikde však nevidím také niečo vzhľadom na Jána XXII. ba ani dokonca J.P.II. (nepliesť si sympatie a emócie a s úctou) a rozhodne nič pri Pavlovi VI.
Kanonizácia nie je nikde dogmatizovaná ako neomylná. Ak sú popreté fakty – je to násilný akt sám v sebe neplatný. Zlomyseľný. Proti faktu niet argumentu. Ak sú dôkazy o vážnych pochybnostiach o svätosti Pavla VI. viď knihy don Luigiho Villu, (v nich zhromaždil množstvo faktov) tak aj keď bude vyhlásený za svätého, nebude svätý, lebo tam je zámerne ignorovaná pravda.