Největším nebezpečím pro katolickou víru jsou neomodernisté uvnitř Církve!

PhDr. Radomír Malý

Ve svém mladším věku jsem si nikdy nemyslel, že se dočkám doby, kdy největší hrozba pro katolickou víru povstane z vlastních řad. Drzost neomodernistické sekty, která jako rakovina prostupuje všemi orgány Katolické církve, si v ničem nezadá s komunistickou nebo liberální protikatolickou agitací, ba v lecčems ji ještě překonává. To se týká zejména církevních dějin.  Dokazuje to článek doc. dr. Tomáše Petráčka v dominikánském teologickém periodiku „Salve“ 4/15 pod názvem „Syllabus omylů piánské církve“.

Celou statí se samozřejmě vine jako špinavá niť známá tiráda o pronásledování „myslících“ katolíků za éry papežů Piů, především sv. Pia X., autora známých protimodernistických dokumentů. Jenže to není všechno. Petráčkův článek je plný urážek celé Církve před II. vatikánským koncilem (dále jen DVK) a očividně se snaží vyvolat dojem, že Církev od Tridentského koncilu až do DVK vlastně nebyla tou pravou katolickou, nýbrž pouhou „piánskou“ církví, jež postrádala ortodoxii, jak ostatně sám termín „piánská církev“ v titulku napovídá. I když to nikde výslovně neříká, tak z jeho článku plyne, že Církev na Tridentském sněmu se svojí protireformační rétorikou odchýlila od údajné „pravověrnosti“ prvotní církve. Tuto „herezi“ potom dovedli ad absurdum papežové bl. Pius IX. svým „Syllabem“ r. 1864 a sv. Pius X. svými dokumenty „Pascendi“ a „Lamentabili“ r. 1907.

Sami se prý podle Petráčka dopustïli 7 „věroučných“ bludů. Jsou to:

1)     „Katolický integrismus a potlačování legitimní plurality uvnitř Církve“

Petráček zde považuje fakticky za dogma možnost hlásat uvnitř Církve jakékoliv názory, aniž uvádí, kdy a kde Církev toto „právo“ definovala, tradiční katolický postulát neměnné pravdy ve světle známé definice  Vincence z Lerina o věrnosti tomu, co Církev „vždy, všude a ode všech“ věřila, pokládá naopak za „ahistorický pohled“ (str. 12 článku). Tady je vidět, že on a já jsme lidé dvou zcela rozdílných světů a nemůžeme se nikdy shodnout, pokud on bude trvat na své totální heterodoxii, ne-li přímo apostazi. Jakápak solidní diskuze s někým, kdo zcela popírá fakt, že Církev od prvopočátku lpěla na jediné pravdě, která  je pouze v Kristu, definovaná neomylnými výroky Magisteria?

Jak lze vést solidní debatu s někým, kdo nepovažuje za závazné Ježíšovy věty a o pasáži z Mat 5,17-19, kde Kristus říká, že nepřišel Zákon zrušit, nýbrž naplnit, píše: „Text zjevně pochází z židokřesťanských kruhů a je polemicky zahrocen proti pavlovským radikálům a jejich snaze zredukovat platnost Zákona na Desatero a dvojí přikázání lásky“ (str. 12)? Autor je zde v rozporu i se samotným DVK, který v konstituci Dei Verbum hájí tradiční katolickou nauku: „Církev pevně trvá na tom, že čtyři evangelia, jejichž historičnost bez váhání potvrzuje, věrně podávají to, co Boží Syn Ježíš v době svého života mezi lidmi pro jejich věčnou spásu skutečně konal a učil až do dne, kdy vstoupil do nebe…“ (DV 19). Doc. Petráček tím sám de facto odmítá DVK, který jinak skloňuje ve všech pádech a velebí jako autentický návrat k ortodoxii – dodejme: k té jeho ortodoxii, tj. heterodoxii zcela odporující Božímu Zjevení. Skutečně nelze než žasnout nad drzou opovážlivostí těchto lidí, kteří sami na základě svých ryze subjektivních a nikdy nedokázaných spekulací si troufají určovat, co je v Písmu sv. pravdivé, autenticky Ježíšovo a co dodatkem nějaké prý židokřesťanské, pavlovské nebo janovské či nevím ještě jaké jiné prvokřesťanské komunity. Sv. Pius X. takové samozvané pyšné inteprety Písma sv. právem odsoudil v obou výše jmenovaných protimodernistických dokumentech. Petráček fakticky obviňuje sv. Matouše a všechny další křesťany, kteří se na vzniku a šíření jeho evangelia podíleli, ze lži a podvodu, když sugeruje, že si vymysleli ve vlastním zájmu výrok, který připsali Ježíši. Ti křesťané, kteří pro pravdivost slov evangelia byli ochotni jít na smrt. Jen šílenec by takto podváděl.

Pro Petráčka je neodpustitelným „hříchem“ Církve její odmítání Francouzské revoluce a osvícenství. Píše: „Odpovědí Církve na revoluci 1789 a příchod moderny se ovšem stala éra radikálního odmítání a vymezování se vůči nosným idejím společenských změn.“ Stěžuje si, že během „piánské epochy“ byly potlačeny všechny „alternativní směry v rámci katolicismu“…(str. 13). Sprostou nehorázností je ovšem tento jeho útok proti sv. Piu X.: „Dikce a tón encykliky ´Pascendi´představuje spíše pozdně středověkou dehumanizaci kacířů a čarodějnic…, postoj hlásící, že při hájení svaté věci jsou dovoleny jakékoli prostředky. Je dobře známou skutečností, že integristé vybudovali vlastní špionážní síť (tzv. Sapiniéru) na udávání údajných modernistů a organizovali proti nim štvavé kampaně v tisku. Nedodržovali platné postupy v církevním právu, obcházeli příslušné kongregace, obvinění nedostávali šanci na obhájení svých postojů…..A to vše s podporou nejvyšších kruhů Církve včetně papeže Pia X., který dával Sapiniéře úkoly, peníze a na Nový rok i požehnání…“ (str. 15).

Co slovo, to lež. Kdy a kde při protimodernistickém boji za čistotu víry se hlásalo, že jsou dovoleny jakékoliv prostředky, rozuměj včetně nemravných? S dokladem svého tvrzení si pan docent neláme hlavu. Sapiniéra, čili Sodalicium Pianum, byla založena italským knězem Umbertem Begninim za účelem boje proti šířícímu se modernismu. Úkolem tohoto sdružení bylo sledovat publikace, přednášky a kázání a upozornit papeže nebo jeho důvěrníky na hereze, které  tam zazněly. Příslušnému biskupovi bylo poté uloženo, aby věc vyšetřil, což samozřejmě předpokládalo jeho osobní kontakt s hlasatelem heterodoxních názorů. Pokud se toto minulo účinkem, zasáhl Řím. K žádné kolizi s církevním právem nedocházelo, to nikde tenkrát nestanovilo, že papež nesmí v situaci ohrožení Církve dát souhlas ke vzniku tajného sdružení ke sledování církevní scény, jestli se v ní nešíří plíživou cestou heterodoxní názory. Ty už od 18. století do Církve prosakovaly a jejich nositelé z řad zednářských lóží (např. pověstný kanovník Rocca, o němž píše ve spise „Athanasius“ biskup Rudolf Graber) se netajili tím, že chtějí Církev zlikvidovat. Samotný Petráček na str. 14 cituje projev papeže bl. Pia IX. z r. 1871, v němž říká: „Důvodem, proč si o vás dělám starosti, není ničemná tlupa komunardů…., nýbrž katolický liberalismus…onen fatální systém, který sní o smíření mezi dvěma nesmiřitelnostmi: Církví a revolucí.“ Za pontifikátu sv. Pia X. byla situace ještě vážnější. Tito lidé pronikli i do vatikánských dikasterií, proto Pius X. jim nemohl důvěřovat a vytvořil Sodalicium Pianum mimo ně. Každé pozemské vládě, ba i každé organizaci se přiznává jako samozřejmost právo na ochranu své identity formou zřizování spolků důvěrníků tajně sledujících dění uvnitř, jen Katolické církvi ne. Nepřiznává jí ho ani ten, kdo vystupuje jejím jménem jako pedagog na teologické fakultě – doc. Petráček.

Skutečně nelze, než vroucně děkovat Bohu a sv. Piu X. za Sapiniéru a vůbec za nekompromisní boj proti modernismu.  Právě tento postoj zabránil tomu, čeho jsme se dočkali po DVK a co se prohloubilo nyní za Bergogliova pontifikátu v posunu nauky o přístupu rozvedených žijících v neligitimním manželství ke sv. přijímání. Bohužel po smrti sv. Pia X. bylo Sodalicium Pianum r. 1921 zrušeno a infiltraci modernistů se otevřely dokořán dveře. Výsledkem byla revoluce DVK.

Petráčkovou sprostotou přímo na hranici soudní žaloby je potom následující pasáž: „Stejně jako dnes wahábistický islám, vedl v minulosti rovněž integrální katolicismus k omezení legitimní plurality, otevřenosti a udušení vnitřního života náboženského společenství. Jakkoli to asi někoho pohorší, je to legitimní a oprávněná analogie. Také katolický integrismus tehdy vypadal dynamicky, mobilizoval, dominoval, zastrašoval a vzbuzoval pohrdání a strach….“ (str. 16). Autor ještě na adresu integrálního katolicismu, aby jeho srovnání s islámským wahabismem bylo úplné, zapomněl dodat: A také organizoval pumové atentáty a masové vraždy. Kdy a kde tzv. „integrální katolicismus“ prolil – na rozdíl od islamismu – jedinou kapku krve? Ať to Petráček buď doloží, nebo ať tuto svou „analogii“ odvolá jako zjevnou pomluvu!

2)  „Odmítání dějinnosti a stavění se nad a mimo dějiny“

Petráček patrně neví, že Církev je sice v dějinách, ale současně nad dějinami, podobně jako Kristus, jehož je ona mystickým Tělem. Autor je pohoršen návratem forem „typických pro pozdně středověký a barokní katolicismus“, především mariánské spirituality. Píše: „Od roku 1830 se mariánská zjevení stanou součástí života tehdejší Církve. Vyvolaly další rozvoj mariánské zbožnosti….modlitby růžence, mariánských litanií, objeví se májové pobožnosti…“ (str. 17). Dále se mu nelíbí: „Klasické dílo duchovní literatury, ´Následování Krista´ Tomáše Kempenského, znovu soustředí zbožnost křesťanů na trpícího Krista, což vede až k jistému dolorismu, kultu bolesti a utrpení. Naturalistické podání Kristova utrpení v dílech Kateřiny Emmerichové povzbuzuje lidovou obrazotvornost…“ (str. 17).  Rozjímání o utrpení Pána a mariánská úcta byly vždy pevnou součástí katolicismu, ať už se to doc. Petráčkovi líbí nebo ne. To, že on se o nich vyjadřuje s despektem, svědčí jen o tom, že se myšlenkově Katolické církvi na hony vzdálil.

3)   „Ignorování pastorální a evngelizační dimenze a alibistický kult doktrinálnosti“

V tomto bodu je nejotřesnější úsek, v němž autor odmítá katolickou nauku o nepřípustnosti podávání sv. přijímání civilně sezdaným po rozvodu: „Nekompromisní postoj se vztahuje na pasáž z Mat 5,31-32, která se chápe striktně a výlučně doslovně. Podívejme se na předcházející verše a najdeme pokyn ´vyrvi své oko či ruku´ v případě pokušení. Bere tento výrok někdo doslovně?“ (str. 20). Jestli pan docent nerozlišuje mezi Kristovým ustanovením nauky o svátosti manželství a jeho nerozlučitelnosti, jež představuje více úryvků evangelií než pouze Mat 5, a orientální řečnickou nadsázkou v souvislosti s bojem proti pokušení, v jakých si židovští rabíni libovali a které posluchači jako nadsázku samozřejmě chápali, tak potom bez komentáře.

4)    „Dualismus, nepřijetí tělesnosti a pohrdání sexualitou“

Je zbytečné zabývat se mnohomluvnými a nepravdivými pasážemi o tom, jak prý Církev „pohrdala“ manželstvím a sexem. Jak ale Petráček vysvětlí, že manželství povýšila na svátost?

5)    „Sebestřednost a vymezování se proti legitimnímu domýšlení a prosazování křesťanských myšlenek mimo rámec Církve“

Petráček tady na str. 23 píše doslova: „Nositeli a prosazovateli autenticky křesťanských hodnot se stávají liberální, socialistická a radikálně levicová hnutí, skupiny a myslitelé.“ Tím jasně předkládá svoji vizitku, víc nemusí říkat. Chtěl bych se ho jen zeptat, jestli mezi „nositele a prosazovatele autenticky křesťanských hodnot“ počítá i sexuálně nemravného Marxe a ještě nemravnějšího Engelse a masové vrahy Mazziniho, Garibaldiho, Lenina, Callese, Stalina nebo Maa, popřípadě strůjce neomarxistické a sexuální revoluce r. 1968 Sartra, Adorna, Marcusse aj.?

6)    „Rezignace na katolicitu/univerzalitu a definování církevní identity v polemickém vymezování se“

7)    „Nadřazenost struktury a institucionálního formátu Církve nad její poslání a finalitu“

Tyto dva poslední body nestojí za komentář, jde o mnohomluvné opakování toho, co bylo řečeno v předchozích.

Kladu si ale otázku, odkud se bere u doc. Petráčka ta alergie až fobie vůči sv. Piu X. Odpověď je jednoduchá. Moc dobře ví, že za jeho pontifikátu by nemohl na rozdíl od současnosti učit na teologické fakultě, být kanovníkem u Všech svatých na pražském Hradě a poradcem biskupů. Se svými názory, které nejsou jen herezí, nýbrž téměř apostazí, by tenkrát nejspíš skončil tak jako známí modernisté Loisy a Tyrrell: mimo Katolickou církev.

To, že Petráček, Halík aj. na rozdíl od epochy sv. Pia X. mohou bez obav v dnešní Církvi působit a dokonce dělat kariéru, je symptomem její vážné nemoci. Uzdravit ji může pouze jediný Lékař: ten věčný a Božský – Ježíš Kristus. A On to udělá, neboť jeho slova, že brány pekelné ji nepřemohou, jsou platná na věky. Modleme se, abychom co nejdříve uslyšeli nad jeho Církví uzdravující slova, jež z ní vyženou rakovinu neomodernismu a její buňky pošlou do nenávratna.

PhDr. Radomír Malý

70 Responses to Největším nebezpečím pro katolickou víru jsou neomodernisté uvnitř Církve!

  1. Zdeněk Heřmánek napsal:

    Děkuji velice za Váš komentář, který by jistě stálo zato poslat na ČBK, pravděpodobně by zjevný efekt nebyl, nicméně jednotliví biskupové (aspoň někteří) by si třeba udělali správný náhled na to, kdo učí na fakultě……

    • Radek Nový napsal:

      Děkujeme za perfektní příklad Stbácké mentality některých tradicionalistů, je vidět že se od 19. století žádný posun nenastal.

      • Ignác Pospíšil napsal:

        To je otázka zodpovědnosti, ne estébácké mentality. Nechat někoho takového učit na teologické fakultě je vyložený zločin, ekvivalentní situaci, kdybyste nechali homeopata léčit lidi v ohrožení života, nebo dali notorickému zloději spravovat fondy pro sirotky.

        Učitelé na katolické fakultě mají učit katolickou teologii a katolickou víru, ne její pravý opak. Mají žády směřovat k Bohu, ne je od něj odvádět a vést je k herezím.

      • Tomáš napsal:

        No ještě aby nastal! Proč zbytečně měnit něco, co fungovalo 19 století a co postavil jeden svatý papež mimo církev, že?

        Pro Vaši absolutní neznalost pojmů: STB vzniklo až 30. června 1945 za totalitní nadvlády komunistů, kteří, když nakonec poznali, co je KHS zač a jak začíná rozkládat katolickou církev zevnitř, začali tiše podporovat vyhazování oltářů, nastolování Luthertischů a tím diktatury NOMu. Další podrobnosti si v případě zájmu jistě dohledáte za pomocí vynálezu internetu sám.

  2. Lukáš Biskupický napsal:

    Tohle vše se nerušeně šíří po roce 1989 v seminářích i na laických teologických fakultách, a dále pak od ambonů v kostelech jako rakovinné buňky v těle Církve. Po 2. Vatikánském koncilu Církev ztratila imunitní systém protože vše to, před čím dříve varovala, se začalo zlehčovat. Sama zbořila hradby a pozvala nepřítele dovnitř svaté pevnosti. Dnes si teologové „v teploučku“ dělají kariéru právě šířením modernismu. Tradičně věřící katolík se dnes stává disidentem.

  3. evermod napsal:

    Petráček, člen rodiny, která vlastní soukromou trubičkárnu v Hořicích, jako milovník socialistické levice… Se asi zbláznil…

  4. Zdeněk napsal:

    Je třeba přiznat pravdu – „Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním.“ Druhý příchod Krista se přiblížil.

  5. Teofil napsal:

    Ještě že máme primasa od dominikánu

    • Nedělejte si iluze, všeobecně vzato je na tom pokoncilní dominikánský řád stejně špatně jako P. ThDr. Petráček.

      • Teofil napsal:

        AK,z mých komentářů na jiných vláknech jde poznat že jsem to myslel ironicky, ale ne všechny příspěvky pan Igi vždy pustí, nějaké iluze o NOM episkopátu a kléru jsou ty tam, tady už čekám jenom Boží spravedlnost

        • @Teofil: Tak to jsem špatně pochopila, omlouvám se. Možná by stačilo dát tam mrkající smajlík a bylo by to jasné i mě. :-)

          • Teofil napsal:

            to nic, já ty žluté tlamičky nemám moc rád a ani to neumím vkládat, kdyby pan Igi zapracoval a dal jsem něco čím by se mohla vyjádřit kladná nebo záporná hodnota komentáře, tak by jsme se vyvarovali dalších invektiv

  6. Vavřinec napsal:

    Naprostý souhlas s Dr. Malým. U nás na KTF v Praze učí teoložka, která prý popírá narození Páně v Betlémě a mám potvrzené, že odmítá považovat sv. Petra za prvního papeže. Kromě toho by ráda byla vysvěcena na „farářku“. Také tam učí církevní historik, také docent, který dle mého názoru hájí utrakvisty, Husa a popírá listinu o svatořečení sv. Prokopa. Kromě toho je tu známý profesor dogmatiky, kterého nazval Dr. Malý prasetem, dle mého názoru svým kněžstvím nežije a je sprostý a vytočí jej pozdrav Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.

  7. Tomáš napsal:

    Pane doktore, velký hlubokosklon a velký dík Bohu za Vás! Pište a povzbuzujte nás!

  8. renda napsal:

    Je to apostata a ubožák . Od něj už nic nemůže překvapit . Takoví formují mladé lidi . Neznalost základních pravd víry , jejich stupidní argumentace je toho dokladem . Jezuita tvrdí , že mytí nohou byla svátost, bylo jich víc ,až na Tridentu sš počet zredukoval na sedm . Bylo napsáno víc evangelíí , Církev usoudila , že stačí čtyři . Evangeliem je pro něj i apokryf sv.Máří Magdaleny .

  9. Felix Leo napsal:

    Boje o neměnnou formu víry a neměnnou podstatu víry provází celé dějiny církve. Řečeno slovy Hugových Bídníků:

    Církev „inspektora Javerta“ se nikdy nesmíří s církví „biskupa Myriela“.

    K počtu svátostí: když jejich počet překročil číslo 40, církev je zredukovala na sedm. To je známý fakt, jen neznalí se mu podivují.

    • Tomáš napsal:

      A co s tím faktem mám dělat v praxi?

    • Co je to za nesmysl o 40 svátostech? To je zase nějaký neo-modernistický blábol, ne? Ukažte mi to v Tridenském katechismu!

      • Felix Leo napsal:

        Jedná se o předtridentské období.

        • Dr. Radomír Malý napsal:

          Ad Felix Leo: Kde jste vzal ten nesmysl, že v předtridentském období Církev uznávala více svátostí a teprve na Tridentu jich zredukovala na 7? Pročetl jsem řadu učebnic dogmatiky a katechismů – a vždy zde byly odkazy, že Církev uznávala za všech okolností 7 svátostí. Ostatně z omylu Vás vyvede fakt, že i pravoslavní mají shodně s katolíky 7 svátostí (tajin) – a jejich nauka se od r. 1054, kdy se odtrhli od jednoty s Petrovým stolcem, nezměnila. Jestliže věřili už tenkrát před schizmatem, že existuje 7 svátostí, musela takto věřit i celá Katolická církev, to snad dá rozum. Je ovšem fakt, že k precizní definici pojmu svátost došlo až na Tridentském koncilu.

          • Felix Leo napsal:

            Vaše tvrzení

            „Církev uznávala za všech okolností 7 svátostí“

            je totální nesmysl a jen dokazuje, jak plytké je Vaše historické vzdělání.

            Zpočátku bylo dokonce méně než 7 svátostí: církevní Otcové ve 2. a 3. století mluví pouze o křtu a eucharistii (toho se nyní drží protestanté), sv. Atanáš píše o třech, svatý Ambrož o čtyřech atd.

            „Trvalo 13 století, než byl počet svátostí definován“ uvádí učebnice KTF UK.

            Pravoslavní mají stejný počet 7, ale ponechali si původní název „mysterium“ („mysterion“) na rozdíl od katolíků, kteří se přiklonili k Tertuliánově „konverzi“ na „sacramentum“.

            • Dr. Radomír Malý napsal:

              Ad Felix Leo: „Zpočátku bylo dokonce méně než 7 svátostí…“
              Myslím, že jsem to jasně vyložil již níže. 7 svátostí – tedy ve smyslu víry v jejich ustanovení Kristem – bylo vždycky, pouze terminologie kolísala a pod pojem „sacramentum“ se zahrnovala i různá svěcení, žehnání atd. Sv. Ambrož ve spisu „De Sacramentis“ (mimochodem nepíše o 4, ale o 3 svátostech, jak uvádím v dalším příspěvku) – odlišuje „sacramentum“ ustanovené Ježíšem Kristem od „sacramentu“ ustanoveného Církví. Přečtěte si můj příspěvek v tomto blogu níže.

              • Felix Leo napsal:

                Ať už píše sv. Ambrož o 3 nebo 4 svátostech, rozhodně to není svátostí 7!!! Nemám, co bych k tomu dodal.

              • Dr. Radomír Malý napsal:

                Ad Felix Leo: Kašparova učebnice katolického náboženství z r. 1920 uvádí: „Ježíš Kristus ustanovil sedmero svátostí…“ (str. 193n). Jako doklad uvádí Písmo sv. a Tradici a k tomu ještě to, že nejen pravoslavní, kteří se oddělili r. 1054 od jednoty s petrovým nástupce, ale i předchalcedonské církve monofyzitů a nestoriánů, které se oddělily už v 5. stol., mají také 7 svátostí, logicky tedy už v 5. stol. musela Katolická církev uznávat za ustanovené Ježíšem Kristem 7 svátostí. Dále zmíněná učebnice uvádí, že 7 svátostí je zaznamenáno „v nejstarších liturgiích a obřadních knihách jak východní, tak i západní církve“. Křest, biřmování a eucharistie jsou jasné, jako svátosti byly chápány od prvopočátku, o tom není mezi námi sporu, z dalších potom už sv. Justin (Dialog 47), Tertullian (De poenitentia 8-11) a sv. Ireneus (Adv. haeres. I,13) – všichni 2. stol. – mluví o svátostzi pokání jako o „druhém křtu“, srovnávají její účinek s křtem a kladou ho na stejnou úroveň s ním, čili považují ho za svátost. O tom, že i ostatní svátosti byly ve starověké církvi chápány skutečně jako svátosti, vide můj příspěvek 28.4. v 11,58.

    • Pax Jan - sv. Pie X., oroduj za nás napsal:

      Nechci se zde v tomto „threadu“ angažovat a vstupovat do zdejších sporů, pouze se pokusím napravit křiklavost této absurdity. Kolik svátostí (sv. Tajin) má pravoslavná církev, orientální předchalkedonští…)… že by čtyřicet??

      Jinak k tématu:

      Mě samotného překvapuje ten nesmyslný odpor některých vůči tzv. „piánskému období Církve“.

      Bylo málo světců?

      Konalo se málo eucharistických kongresů, umíraly misie?

      Byly prázdné kostely? Nekvetla náhodou katolická literatura, spisovatelé, básníci… (namátkou Durych, Deml, Zahradníček, Renč, Křelina, Knap…).. (a to nemluvím např. o francouzských). A vůbec, jak si zaslouží být sv. Pius X. sžíravě kritizován, když je to světec). I kdyby Sodalitium pianum byla chyba, zaniklo brzy ve stejné epoše). A „pluralitních postojů“ bylo i tehdy docela dost. Samozřejmě v rámci jedné věrouky.

      Jan

    • renda napsal:

      Felixi , neplést si svátosti a svátostiny. Dřív s svátostem říkalo velké svátosti , svátostinám malé svátosti . Sedm svátostí ustanovil Kristus ,,svátostiny ustanovila Církev .

      • Felix Leo napsal:

        Nebojte se, svátosti a svátostiny si opravdu nepletu.

        Např. Petr Damiani uvádí 12 svátostí. Ve středověku se za svátost (sacramentum) považovalo také umývání nohou na Zelený čtvrtek, svěcení vody, sliby řeholníků, instalace kanovníků atd. Remešská synoda (1049) dodala mezi svátosti i pohřeb. Teprve 2. lyonský koncil (1274) redukuje počet svátostí na sedm, což posléze potvrzuje i Trident.

        Ovšem ani Trident nezůstal bez napadání ze strany „pravověrných“ – podle nich mají do symbolické sedmičky patřit sliby řeholníků a ne manželství.

        • Dr. Radomír Malý napsal:

          Ad Felix Leo: Je pravdou, že pojem svátost (sacramentum) zahrnoval v latinské církvi i svátostiny, ovšem pokaždé bylo jasné, že svátosti ustanovil Kristus, svátostiny Církev. A když uvádíte sv. Petra Damianiho, tak je to ze sbírky jeho kázání, kde on vypočítává, jaké posvátné služby Církev věřícím uděluje, těmto prostým lidem v rámci zjednodušení, aby lépe chápali, nevysvětluje, co jsou skutečné svátosti jako zdroje milosti ustanovené Ježíšem Kristem a co pouhé prostředky posvěcení, ustanovené Církví. Ostatně rozdíl mezi svátostmi a svátostinami byl jasný už sv. Ambrožovi (spis „De Sacramentis“), který pojednává o 3 svátostechb ustanovených Kristem (křest, biřmování, eucharistie), Gelasiánský sakramentář v 7. stol. uvádí jako svátosti ustanovené Kristem i odpouštění hříchů biskupem (knězem) a pomázání nemocných olejem, Veronský sakarmentář v 6. stol. duchovneské svěcení. IV. Lateránský koncil r. 1215 též připomíná jako svátost i manželství. Jak starověká, tak i středověká církev jasně rozlišovala mezi tím, co ustanovil Kristus a co ustanovila ona.

        • Berchmans napsal:

          Nerozlišujete mezi nejednoznačností v užívání určitého pojmu (latinské sacramentum i řecké mysterion mají i další významy) a nejednoznačností nauky. Pojmy se užívaly různě, nauka byla vždy jednoznačná.

  10. David napsal:

    Doc. Dr. Petráček má před sebou skvělou budoucnost. Dovolím si tvrdit, že jej čeká kariéra přímo ve Vatikánu. Nynější pontifik si vybírá právě takové.

  11. matěj napsal:

    Nevím, jestli jste se na konci 1) poněkud neunáhlil.

    Jednak považuji za sporné (a u daného článku, kde je tolik co jiného vytýkat, jak ostatně i děláte, i za zcela zbytečné) vložit protivníkovi do úst něco, co neřekl a co ani nijak nutně z jeho textu neplyne, a sepsout jej za to, že je to přece úplný nesmysl, ba i urážka: ze „Stejně jako dnes wahábistický islám, vedl v minulosti rovněž integrální katolicismus k omezení legitimní plurality, otevřenosti a udušení vnitřního života náboženského společenství. Jakkoli to asi někoho pohorší, je to legitimní a oprávněná analogie“
    žádné pumové atentáty a masové vraždy neplynou. Navíc, „integrální katolicismus“ přece skutečně chce omezit právě to, co si autor představuje pod pluralitou, otevřeností ap. V tomto je to přece opravdu stejné, sám přece se celým článkem snažíte ukázat, že pluralita umožňující autorovi učit na TF je škodlivá. Jenom ten islám je postaven na nepravdě.

    A k té kapce krve: není to spíš tak, že současný „integrální katolicismus“ neprolil ani jednu kapku čistě proto, že je na to potřeba síla, kterou v dnešní době postrádá, takže může leda vzpomínat na časy, kdy jí jeho předkové disponovali, a doufat, že podobné časy zase nastanou? Nebo snad články jako http://protiproud.parlamentnilisty.cz/duchovni-svet/380-na-programu-je-katolicka-kontrarevoluce.htm či http://www.tedeum.cz/2016/02/18/ozivme-ducha-krizovych-vyprav/ už neplatí? A proč by se mělo končit jen u obrany tradiční rodiny a nenarozených, proč by se měl pominout zbytek učení Církve, má takové dělení v něčem oporu (a kudy a proč v tom případě vede ta hranice?), nebo ve skutečnosti ochota prosazovat násilím jedno nutně znamená ochotu prosadit násilím vše? Jak by měl fungovat nějaký křesťanský stát? Na dobrovolnosti? Takový už máme, jednotlivec se smí morálně chovat už teď. Nebo je stát jen jiné slovo pro sílu, v nejkrajnějším případě i krvavou? Zdá se mi, že pokud byste chtěl tvrdit, že „integrální katolíci“ by se opravdu zastavili i před jedinou kapkou krve, popíral byste sám sebe. Autor článku to netvrdí a nepovažuji za rozumné mu to jakkoli vkládat do úst, zvlášť, když poskytuje dostatek jiné munice, ale kdyby to tvrdit chtěl, očekával bych z Vaší strany spíše hrdé přitakání.

    • Dr. Radomír Malý napsal:

      Ad matej: Já jsem protivníkovi nevložil do úst nic, co neřekl, jen jsem přesně citoval. Jestliže klade rovnítko mezi wahab. islám a integrální katolicismus počátku 20. století, pak jsem jen uvedl jako argument, že integr. katolicismus na rozdíl od wahab. islámu neprolil jedinou kapku krve, proto nelze obojí srovnávat, jak činí doc. Petráček. Myslím, že je to srozumitelné.

  12. Pascendi dominici gregis napsal:

    Vynikající encyklika:

    http://w2.vatican.va/content/pius-x/en/encyclicals/documents/hf_p-x_enc_19070908_pascendi-dominici-gregis.html

    http://www.kebrle.cz/katdocs/Pascendi_Dominici_gregis.pdf
    (česky)

    Skvělá a i – (podle mého)- dodnes inspirující encyklika.

    Jen – (doufám, že nebudu označen za heretika:)- se domnívám, že důraz na instituci cenzorů je opravdu dobový (nezapomeňme, že cenzuru měla i demokratická první čs. republika(!).

    Dnes by toto působilo asi poněkud…pohoršlivě. To není kritika encykliky.

    Pax

    Jan

    • Pax Jan napsal:

      Omlouvám se, v Dominici má být velké D.

      Jinak, nebylo by dobré, aby doktor Malý uveřejnil, podle svého uvážení, v umírněné – ne radikálně polemické -(„bez-vášnivé:)- podobě tento článek v Salve? Nebo v odpovídajím periodiku?

      Nejde o osobu pana dr. Tomáše Petráčka, jde o princip. V „piánské epoše(?)“ vyrostlo příliš našich skvělých kněží a hrdinů.

      Pax

      Jan

      • Tomáš napsal:

        Vášně podřízené Bohu jsou správné a na místě. Nevím, co se Vám na tom článku nelíbí. Dr. Malý není ořezávátko modernistů jako Vy, ale katolický hisotrik. Jděte s těmi růžovými návrhy do paďous.

      • Dr. Radomír Malý napsal:

        Ad Pax Jan: V Salve by mi tuto repliku, byť v umírněnější formě, nezveřejnili, proto ji dávám tady.

    • Pax Jan napsal:

      Doplňuji: nemám nic proti instituci „imprimatur“

      Pax

      Jan

    • Pan Contras napsal:

      Nepochybně je inženýre imprimatur od KHS spíše známkou toho, že se kniha nebude dát číst. Církevní cenzura je užitečná tehdy, když jí dělají katolíci.Když by takový katolický cenzor přišel na KTF, alehla by tam asi knihovna popelem (skoro) celá.

  13. ivka napsal:

    Skvělé, pane doktore Malý.
    Nebylo by na škodu poslat článek novému mluvčímu ČBK, ten jako redemptorista má totiž ještě základy pravé katolické víry.

  14. Stana napsal:

    A co na to jeho přítel a protěžovatel dr. Petráčka, mimochodem hlavního předkladetele procesu blahořečení Josefa Toufara, mons. Jan Vokál? Zajímal by mě váš názor na tohoto církevního potentáta.

    • Tomáš napsal:

      Mohl byste lépe definovat u obou odkazů, proč jsou podle Vás vhodné k tématu než to jen takto stroze odbýt? Děkuji.

  15. Teofil napsal:

    stařičký pan kardinál odhaluje nejednotu v ČBK http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3617504

    • Stana napsal:

      Slyšela jsem celé vysílání a byla jsem nemile překvapena výroky kardinála Vlka. Pohoršilo mě jeho neustálé papouškování okolo kauzy Bezák a tlačení na jeho návrat. Bezák podporoval homosexuální kněze, domnívám se, po setkání s ním, že sám je homosexuál, podrazil a udal bezdůvodně svého předchůdce a jeho názory a homilie byly nesmyslné a doslova heretické.
      Názory kardinála Vlka na situaci mezi biskupy a podpora Halíka jsou škodolibé a hloupé. Sdělit do eteru, že je možná nejednotnost mezi členy ČBK je doslova darebáctví. Mohou si věřící vážit takového kněze?

  16. Vladimír napsal:

    K bodu 4) článku: Pan doc. Petráček možná naráží na učení sv. Augustina, který zdůrazňuje souvislost vzniku lidského těla se smyslnou žádostivostí, doprovázející sexuální úkony rodičů, a současně připouští možnost předávání lidských duší dětem od rodičů i s poskvrnou dědičného hříchu. Ss. Lev Veliký (Sermo 25,5) a Řehoř Veliký (Moralia 18,84) upozorňují, že jediným, kdo byl počat bez tělesné žádostivosti, byl Ježíš. Až do sv. Tomáše Akvinského kladou teologové rovnítko mezi početím dítěte sexuálním spojením (v závislosti na Adamovi) a jeho uvedením do stavu dědičného hříchu. Teprve sv. Tomáš Akvinský připouští, že nositelem dědičného hříchu není lidské tělo, ale lidská rozumová duše (In libros IV Sententiarum).
    Obávám se, že ten postoj předtomistické církve o aktu zplození jako o příčině dědičného hříchu, v církvi přetrvával ještě dlouho poté.

    • Dr. Radomír Malý napsal:

      Doc. Petráček o tom v článku nemluví. Ono to nebylo zdaleka tak jednoznačné, jak píšete, niota bene vždycky bylo jasné, že poskvrna dědičného hříchu lpí na duši, nikoli na těle. Ale tady není prostor k diskuzi na toto téma, to by si vyžádalo mnohem subtilnější rozbor.

  17. Karel napsal:

    Takhle zní jedno z mnoha UKŘIŽUJ !! v 21. století po Kritu. A aby Nevěsta Kristova se mohla připojit na věčnosti ke svému Ženichu, bude i ona trpět, bude ukřižována, aby mohla být oslavena.

  18. Markus napsal:

    Ano, ako príklad jedného neomodernistu z radov cirkvi, ktorý píse nezmysly o cirkvi v mediách:
    Príkazy a zákazy patria k mentálnej výbave praktizujúcich katolíkov. Keď som pred rokom prijal do cirkvi dospelú ženu, hneď po krste začala ešte v kostole nábožensky dirigovať svojho neveriaceho manžela. „Ilona, nebláznite, pokrstil som vás, nie vášho muža.“

    Najprv cirkev zakazovala každého, kto nebol katolík. Inovercov sme zabíjali a upaľovali. Potom sme zakazovali knihy. Pálili sme ich. Na rozdiel od ľudí to bolo bezbolestné.

    Zákazy sa za dve tisícročia stali v našich rukách silnou zbraňou. Strašiakom, ktorý sa hlboko udomácnil v podvedomí veriaceho kresťana. Drieme tam ako pražský Golem, kým sa nájde niekto a prinesie šém, aby ho oživil.

    Naše strašidlo na hlinených nohách je však už viac na posmech a pobavenie sveta ako na jeho reálne ohromenie. Ak sa nespamätáme, príde čas a cirkvou budú doma strašiť neposlušné deti namiesto hladného vlka. S tým istým efektom.
    http://www.aktuality.sk/clanok/334185/vikendovka-karola-lovasa-zakazat-cirkev/

    • Tomáš napsal:

      Karol Lovaš
      rehoľný kňaz a bývalý investigatívny novinár

      To nic. Z toho mixu „povolání“ mu praskne cévka a bude brzo pokoj.

    • Dr. Radomír Malý napsal:

      „Najprv cirkev zakazovala každého, kto nebol katolík. Inovercov sme zabíjali a upaľovali. Potom sme zakazovali knihy. Pálili sme ich. Na rozdiel od ľudí to bolo bezbolestné.“

      Tristní, jak katolíci přejímají lži protikatolické propagandy za své. Ten Karol Lovaš je kněz v pastoraci nebo mimo službu?

      • matěj napsal:

        „Najprv cirkev zakazovala každého, kto nebol katolík.“ — „Tristní, jak katolíci přejímají lži protikatolické propagandy za své.“

        Myslel jsem, že protikatolická propaganda je naopak právě to, že Církev už nezakazuje nebýt katolíkem, ale že směřuje k ekumeně, uznává hodnoty v nekřesťanských náboženstvích ap. To už neplatí, svoboda vyznání je katolická hodnota? Nebo jste to myslel právě tak, že „najprv zakazovala“ navozuje mylný dojem, že to už nedělá, zatímco správně měl říct „zakazovala vždy a všude a stále zakazuje“, aby nemohl být špatně pochopen?

        • Tomáš napsal:

          Stačí si přečíst Evangelium, kde Ježíš hovoří o jednom křtu do jedné církve a o učení národů jedním učením. To je právě ta správná ekumena. Jak dělá KHS, kterou správně popisujete, jde proti tomuto Slovu. Navíc katolík vyznává v Credu „Věřím v JEDNU svatou, všeobecnou (=katolickou), apoštolskou církev.“. Pokud tuto víru rozmělňuje vírou v jiné křesťanství, přichází tak o svoji katolickou identitu. To máte jako s kominíkem, který by se najednou rozhodl, že od rána bude operovat žlučníky. Těžko by o tom koho přesvědčil, že…?

        • renda napsal:

          Matěji , církev nehledí na jiná náboženství pozitivně , katolické učení je neměnné . Modernisté nejsou církev .

      • Markus napsal:

        A istý „knaz“ hovorí:
        Podľa katolíckeho kňaza Karola Moravčíka „Svätostánok nemá byť v centre kostola a najmä v nových kostoloch.“ vraj preto, lebo „Ten Kristus tu jednoducho nie je vždy.“
        Dôvod je zrejmý: „On prichádza cez tú vieru tých ľudí. Cez to konanie tých ľudí, cez to konanie svojej Cirkvi. A Eucharistia je ovocím toho konania, tej liturgie, toho stretnutia a modlitby.“
        http://www.lifenews.sk/content/morav%C4%8D%C3%ADkov%C3%A1-her%C3%A9za-bohost%C3%A1nok-nem%C3%A1-by%C5%A5-v-strede-kostola-kristus-tu-nie-je-pr%C3%ADtomn%C3%BD-v%C5%BEdy

        Potom mame dalsieho knaza, co veriacim v kostole ponúka nieco „lepsie“:
        ČERNOTURBANÍK V KATOLICKÉM KOSTELE
        http://fiser.blog.respekt.cz/cernoturbanik-v-katolickem-kostele/
        Pražský kostel Nejsvětějšího Salvátora už zažil ledaccos. Latinskou mši, oslavy narozenin, meditaci s budhistickými mnichy, přednášky a duchovní cvičení světově známých osobností atd. K nekonvenčním akcím zde často dochází asi proto, že toto centrum pražské studentské farnosti spravuje profesor a kněz Tomáš Halík. Letošní podzim zaznamenal salvátorský kostel další zářez.
        Adam Fišer
        11. 11. 2008 | 11. 11. 2008 20:11
        Jedním z hostů pražské konference Fórum 2000 byl letos Ammar al-Hakím, vysoký představitel ši’ítského islámu v Iráku. Jeho otec Abdul Aziz al-Hakím je vůdcem Nejvyšší islámské rady Iráku, což je irácká politická strana ši’ítských muslimů. Ammar al-Hakím je prominentním členem strany (v podstatě zástupcem svého otce) a generálník tajemníkem nadace Al-Mihrab Martyr Foundation (nadace mučedníků kazatelny?).

        Profesor Halík ho kdovíjak překecal, aby se den před zahájením konference stavil u Salvátora na pokec se studenty. A on fakt přišel, dokonce i se svým doprovodem, přítomen byl i írácký velvyslanec. Posadili je dopředu po pravici pana profesora a mše svatá byla ten večer o něco víc hudebně vyšperkovaná.

  19. Dr. Radomír Malý napsal:

    Pardon, v následujícím příspěvku se už dozvídám víc, Lovaš je v pastoraci a dokonce v ČR. Bůh ochraňuj jeho farníky!

    • Tomáš napsal:

      Ano – jen Bůh je může chránit. Ten černý kašpárek připomínající černokněžníka a zakrývající rány Krista Pána na nohou to rozhodně nezvládne ani omylem…

  20. Rudolf napsal:

    Nemohu se zbavit obsedantni myslenky, ze nekterym komentatorum nejde o nic mensiho nez o pokus natrhnout Svatemu otci pluvial.

    • Tomáš napsal:

      Heh – on si ho přece od začátku trhá sám! „Některé komentáře“ ten stav pouze pojmenovávají. :-) A vůbec – kdo jste Vy, abyste ty komentátory soudil…? 😉

    • soplisko napsal:

      Pluviál?! “Carnevale e finito!”

  21. renda napsal:

    Tomáš je vůbec celý popletený .

  22. Renda napsal:

    I když přesně rok starý článek , stále aktuální.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *