Papež František ve významné exhortaci otevírá dveře ke sv. přijímání pro „znovusezdané“
ŘÍM 8. dubna 2016 (LifeSiteNews) – Nejkontroverznější moment nové apoštolské exhortace papeže
.jpg)
František I.
Františka Amoris laetitia (Radost z lásky) se možná omezuje na pouhou poznámku pod čarou, ale to, co z ní vyplývá, je jasné: papež otevírá dveře návrhu kardinála Waltera Kaspera, aby rozvedení a znovusezdaní katolíci mohli být za určitých okolností připuštěni ke svátostem včetně Eucharistie.
Zdá se, že papež tím zaujal pozici, která odporuje postoji jeho předchůdců, zejména papeže Jana Pavla II., který myšlenku připuštění rozvedených a znousezdaných katolíků ke sv. přijímání rozhodně odmítl ve své apoštolské exhortaci Familiaris consortio. Také papež Benedikt XVI. se tímto sporem zabýval v době, kdy byl prefektem Kongregace pro nauku víry [1], a definitivně se vyslovil proti liberalizaci církevní praxe.
Papež František se přímo otázkou, která v uplynulých dvou letech vyvolávala diskuse v celé už od chvíle, kdy kardinál Kasper na osobní pozvání papeže Františka nastínil svůj kontroverzní návrh v klíčovém projevu před konzistoří kardinálů ve Vatikánu, zabývá až v 8. kapitole historicky nejdelší apoštolské exhortace.
Text závěrečného dokumentu (tzv. relatio) loňské synody o rodině vyvolal obavy některých synodních otců, neboť se v souvislosti s diskusí o znovusezdaných rozvedených zmiňoval o „interním fóru“. Tuto myšlenku použili někteří teologové jako argument pro to, aby kajícník, který servává v objektivně hříšném stavu, mohl v soukromém rozhovoru se svým zpovědníkem dospět k přesvědčení, že jeho subjektivní vina je omezená, a mohl se tedy vrátit ke svátostem.
V právě zveřejněné exhortaci papež František tuto argumentaci převzal a rozšířil.
I když celý obsah 8. kapitoly prosazuje hlubší „integraci“ lidí žijících v „neregulérních svazcích“ do života Církve, v hlavním textu nechává papež význam tohoto slovního spojení víceméně nejednoznačný. Jasnou odpověď však poskytuje na konci poznámky pod čarou k odstavci 305, kde uvádí, že tato „integrace“ může „v určitých případech“ zahrnovat i připuštění ke svátostem včetně Eucharistie.
V odstavci 305 papež varuje, že „pastýř nemůže mít pocit, že stačí na ty, kdo žijí v ‚neregulérních’ situacích, jednoduše aplikovat mravní zákony, jako by to byly kameny, které lze házet na životy lidí“. [2] František cituje známou pasáž z vlastního projevu na závěr synody o rodině v říjnu 2015 a říká, že takový pastýř by „usedal na stolici Mojžíšovu a soudil, někdy nadřazeně a povrchně, obtížné případy a zraněné rodiny“.
Dodává:
Vzhledem k určitým formám podmiňujících a polehčujících okolností je možné, že v objektivní situaci hříchu – za niž možná není subjektivně vinen, nebo není vinen zcela – může takový člověk žít v Boží milosti, může milovat a může také s pomocí Církve růst v životě milosti a lásky.
Na konci této věty připojuje poznámku pod čarou (351), kde vysvětluje: „V některých případech to může zahrnovat i pomoc svátostnou“, a poté se zmiňuje jak o zpovědi, tak o Eucharistii. Píše: „Také bych rád poukázal na to, že Eucharistie ‚není odměna pro dokonalé, ale mocný lék a výživa pro slabé’.”
Když papež mluví o integraci lidí v neregulérních svazcích, říká, že by bylo nemožné stanovit „obecná pravidla“, například v kanonickém právu. Místo toho vyzývá jednotlivce, aby rozlišovali své individuální okolnosti na „interním fóru“ – tj. v soukromém rozhovoru s knězem – a drželi se pokynů stanovených biskupem.
Píše: „Je však možné obnovit povzbuzování k osobnímu a pastoračnímu rozlišování určitých případů, které by uznalo, že protože ‚stupeň odpovědnosti není ve všech případech stejný’, nemusejí být nutně vždy stejné důsledky nebo účinky pravidla.“
To platí i pro „svátostnou disciplínu“, píše v poznámce pod čarou k tomuto textu, protože „rozlišování dokáže rozpoznat, že v určité situaci neexistuje žádná vážná vina“.
Cituje ze závěrečného textu synody, že rozlišování „nemůže nikdy přehlížet požadavky evangelní pravdy a lásky, jak je předkládá církev“. V další citaci textu synody říká, že rozlišování musí splňovat několik podmínek: „pokoru, důvěrnost, lásku k církvi a k jejímu učení při upřímném hledání Boží vůle, v touze dospět k co nejúplnější odpovědi na ni“. [3]
Dále píše: „Tyto postoje jsou zásadní, abychom se vyhnuli vážnému nebezpečí nedorozumění, například představě, že kterýkoli kněz může rychle udělit ‚výjimky’ nebo že někteří lidé mohou získat výhody v přístupu ke svátostem výměnou za nějakou protislužbu.“
Papežova argumentace je založena na radikální interpretaci úlohy svědomí, které podle něj může v některých případech skutečně člověku zjevit, že Bůh po něm ve skutečnosti „žádá“, aby setrval v situaci, která nesplňuje „objektivní ideál“ Evangelia.
Papež píše, že „individuální svědomí musí být v některých situacích, které objektivně nepředstavují naše chápání manželství, začleněno do praxe Církve.“ Pokračuje:
Přirozeně je třeba vyvinout veškeré úsilí k podpoře rozvoje osvíceného svědomí, formovaného a vedeného odpovědným a seriózním rozlišováním pastýře daného člověka, a k vybízení k ještě větší důvěře v Boží milost. Svědomí však může učinit více než jen uznat, že daná situace objektivně neodpovídá celkovým požadavkům Evangelia. Může rovněž upřímně a čestně rozpoznat, co je prozatím nejvelkorysejší odpovědí, kterou lze Bohu dát, a s určitou mravní jistotou dospět k přesvědčení, že to je to, co žádá sám Bůh v konkrétní složitosti omezení daného člověka, i když to dosud není v úplnosti objektivní ideál.
Snad nejpřekvapivějším aspektem toho, jak exhortace zachází s neregulérními svazky, je papežovo zjevné opuštění myšlenky, že od párů v těchto svazcích, které se z legitimního důvodu nemohou rozejít, by se mělo požadovat či by dokonce měly být vyzývány k tomu, aby spolu žily jako „bratr a sestra“ – tj. vzdaly se sexuálního vztahu.
Papež Jan Pavel II. ve Familiaris consortio uváděl sexuální zdrženlivost jako jediné mravné řešení u párů, které činí pokání za svůj neregulérní svazek, ale zjišťují, že se z „vážných důvodů“ – například z nutnosti vychovávat děti – nemohou „rozejít, jak by byli povinni.“ V těchto případech, napsal Jan Pavel II., se partneři musejí „zavázat, že budou žít v úplné zdrženlivosti, totiž že se zdrží úkonů, které jsou vyhrazeny manželům.“
Papež František, když cituje tuto větu z Familiaris consortio, aby ukázal, že Církev přece uznává případy, kdy může být rozchod nemožný, ale vynechává její druhou část, která mluví o povinnosti zachovávat zdrženlivost. V poznámce pod čarou pak papež František zpochybňuje, že je moudré, aby takové páry žily zdrženlivě, a tvrdí, že by to mohlo ohrozit jejich vztah a děti.
„V těchto situacích mnoho lidí, ačkoli znají a akceptují možnost žít ‚jako bratr se sestrou’, kterou jim nabízí Církev, poukazuje na to, že jestliže chybí určité vyjádření intimity, ‚často dochází k ohrožení věrnosti a trpí dobro dětí’“. Tato poznámka zase cituje dokument Druhého vatikánského koncilu Gaudium et spes, konkrétně pasáž, která uznává obtíže, s nimiž se manželé setkávají v obdobích pravidelné zdrželivosti, když praktikují přirozené plánování rodičovství. Papež František ji však aplikuje na lidi žijící v neregulérních svazcích.
Nynější papežovo rozhodnutí přichází po desetiletích nátlaku progresistů v této věci po Druhém vatikánském koncilu. Byl to především hlavní bod diskutovaný na synodě o rodině, kterou v roce 1980 svolal papež Jan Pavel II. V exhortaci Familiaris consortio, která po synodě následovala, papež tuto otázku rozhodně uzavřel na základě citací z Písma a nauky Církve. Jeho krátký odstavec v této věci je stále nejpádnějším a nejvýstižnějším vysvětlením toho, proč tento návrh není možný. Napsal:
Avšak církev potvrzuje svou praxi opírající se o Písmo svaté a nepřipouští k eucharistickému stolu věřící, kteří po rozvodu znovu uzavřeli sňatek. Nemohou být k němu připuštěni, protože jejich životní stav a jejich životní poměry jsou v objektivním rozporu se smlouvou lásky mezi Kristem a Církví, kterou viditelně zjevuje a zpřítomňuje Eucharistie. Mimoto je ještě jiný zvláštní, pastorační důvod: kdyby byli tito lidé připuštěni k Eucharistii, uváděli by se věřící v omyl a zmatek ohledně učení Církve o nerozlučitelnosti manželství. [4]
John Jalsevac
Patrick B. Craine
[1] Viz List biskupům katolické církve o přijímání eucharistie ze strany rozvedených věřících, kteří uzavřeli nový sňatek, ze 14. září 1994
[2] Všechny citace z apoštolské exhortace Amoris laetitia v tomto textu byly přeloženy z angličtiny, neboť autorizovaný překlad do češtiny není zatím k dispozici. Celý text exhortace v angličtině, němčině, francouzštině, španělštině, italštině, portugalštině a polštině je k dispozici na http://w2.vatican.va/content/francesco/ar/apost_exhortations/documents/papa-francesco_esortazione-ap_20160319_amoris-laetitia.html Není bez zajímavosti, že chybí text v latině. Pozn. překl.
[3] Závěrečná zpráva synody citována v českém překladu uvedeném na webových stránkách ČBK. http://www.cirkev.cz/archiv/151113-zaverecna-zprava-biskupske-synody-v-cestine
[4] Familiaris consortio, Zvon, Praha 1992
Dovoluji si odkázat další dobré články na téma této exhortace
Pápežova exhortácia: krásna, dojímavá aj rozdeľujúca
https://www.postoj.sk/12614/papezova-exhortacia-krasna-dojimava-aj-rozdelujuca
Amoris Laetitia – papežské požehnání situační etice
http://www.tedeum.cz/2016/04/08/semin-amoris-laetitia-papezske-pozehnani-situacni-etice/
Hlas rodiny: Katolíci nemohou akceptovat prvky apoštolské exhortace, které ohrožují víru a rodinu
http://www.tedeum.cz/2016/04/09/hlas-rodiny-katolici-nemohou-akceptovat-prvky-apostolske-exhortace-ktere-ohrozuji-viru-a-rodinu/
Cardinal Burke: Pope’s exhortation not magisterial, can’t change Church teaching
https://www.lifesitenews.com/news/breaking-cardinal-burke-says-popes-exhortation-is-not-magisterial
Roberto de Mattei nazval AL „katastrofálním dokumentem“. Připojuji se k tomuto označení.
Pripájam sa tiez.
Pápež František ukončil vojnu interpretácií posynodálneho dokumentu Amoris Laetitia. “Cirkevné učenie sa mení, a bodka.”
http://www.hlavnespravy.sk/papez-frantisek-ukoncil-vojnu-o-interpretacie-posynodalneho-dokumentu-amoris-laetitia/768992
Veru, znamenie z neba nebolo len tak:
https://tanjastarkdotcom.files.wordpress.com/2015/09/vatican-mecca-lightning-strikes.jpg?w=700
Když mají pánové předsedající NOMu povinnost být „služebníky Božího lidu“, nelze se divit vůbec ničemu.
Proč by kněz nemohl být „služebníkem Božího lidu“, je-li „Služebník služebníků Božích“ jedním z oficiálních papežských titulů?
Katolický kněz byl, je a vždy bude výhradně a nezastupitelně služebníkem Božím v Jeho (katolické) církvi, do které patří i Boží lid. Lidu jako takovému slouží pouze modernisté, kteří byli postaveni mimo katolickou církev už svatým papežem Piem X. a kteří si přes padesát roků upravují svůj nekatolický NOM dle obrazu svého i euforických přání lidu, který nemá správné poznání Boha.
Takže je kněz „služebníkem Božího lidu“, nebo není? Ach ta logika, že?
Ano – achjo. Moc Vám nefunguje.
Ad Felix Leo: Titul „sluha sluhů Božích“, jak ho zavedl sv. Řehoř Veliký, znamená, že papež slouží Božímu lidu (sluhům Božím) na prvém místě tím, že hlásá a hájí pravou a neměnnou nauku Kristovu. Taktéž i biskupové a kněží slouží Božímu lidu především hlásáním a vysvětlováním autentické katolické nauky. To je princip celé této služby.
Preco?
‘Gay’ couple brings Offertory gifts at Arch. Gomez’ Mass
https://www.youtube.com/watch?v=3R70C2a2G8M&feature=youtu.be&a
Sluzobní Bozí by to nespravil ale sluzobník ludí ano.
Jak to šikovně obejít, tak to už bylo vymyšleno dříve i u nás. Protože si nejsem na 100% jistý kdo to vymyslel, tak nebudu jmenovat. Návod spočíval v tom, že ti, kdo se zaváží žít spolu jako bratr a sestra, tak mohou i tento slib z lidské slabosti porušit, což je hřích, z něhož se mohou vyzpovídat a dokonce slíbit polepšení, přijmout Eucharistii a pak opět slib a polepšení z lidské slabosti nedodržet. A tak stále dokola. Ďábel se nažere a desatero zůstane.
Ad Karel: Neférově bagatelizujete. Každý člověk je slabý a může z lidské křehkosti klesnout. Pokud ale člověk klesá do téhož hříchu přiliš často, takže vzniká oprávněná pochybnost, jestli penitent má opravdový úmysl života ve hříchu se zříci, zodpovědný zpovědník tady odmítne rozhřešení a dá lhůtu k „vydržení“.
Mno, penitent může měnit zpovědníky, dokonce se to i doporučuje, na poutě a jiné církevní slavnosti se zvou cizí kněží, takže možností jak se vyzpovídat je hodně.
Nicméně takovýmto cíleným měněním zpovědníků daný člověk dokazuje, že na jeho počínání není něco v pořádku.
To ovšem nemění nic na podstatě svaté zpovědi, která je platná pouze a jen za určitých podmínek a pokud je kdokoli neplní, ano, může se zpovídat třeba u desetitisíců zpovědníků, ovšem to neznamená, že to má v pořádku. A pokud po takové nedokonalé zpovědi jde ještě ke sv. přijímání, tak je jasné, že jde úplně jinam, než k věčné spáse, jak o tom učí sv. Tomáš Akvinský a jeho učení obsahuje i jeho píseň Sióne, chval Spasitele, kterou lidé běžně zpívávají:
9. Dobří, zlí ho požívají, / nestejný však úděl mají, [: život nebo prokletí. :] Zlým je k smrti, dobrým k žití; / jedny hubí, druhé sytí [: téhož chleba přijetí. :]
Nemyslím, že je v lidských silách vyřešit platnost svatých zpovědí nebo jejich zneužívání, protože to závisí výhradně na zcela svobodném rozhodnutí člověka. Buď pro Boha nebo proti Bohu. (Očerňovat církev kvůli tomu, že kněží dají některá neplatná rozhřešení, je asolutní pitomost.)
Nechápu, proč mé pouhé zveřejnění cizího učení, s kterým absolutně nesouhlasím, označujete za neférové bagatelizování.
Žebyste „zapomněl“ uvést zdroj nebo tuto informaci o nesouhlasu napsat hned? 🙂
Pokud toto není Váš názor, tak se omlouvám, nicméně pak bylo nutno toto takto formulovat, z textu vyplývalo, že s tímto přístupem souhlasíte.
Omlouvám se i já, protože když jsem tuto informaci – návod – kdysi četl, tak jsem tomu a i autorovi nevěnoval pozornost. To ještě o synodě o rodině nebylo ani potuchy a považoval jsem to za jeden z mnoha modernistických názorů. Bohužel synoda tento názor potvrdila. Samozřejmě, že návod nebyl psán těmi slovy, co jsem uvedl já, ale byl zabalen do obsáhlého diplomatického hávu, jak v takových případech bývá zvykem. Takže jsem ho od diplomacie oprostil a napsal poněkud vulgárněji, ale poučení zůstává stejné. Můj je jen komentář v poslední větě.
Přesně tak to taktéž funguje a proto, aby tomu tak nebylo, je nutná účinná lítost a účinná snaha nehřešit.
Také nevím, kdo Vám dal takový podivný návod, ale toto, co píšu, je katolická věrouka, kterou jsme se učili na základní škole před cca 45 lety.
Jinak pro ujasnění – lidstvo propadlo věčnému zatracení už hodně dávno tzv. dědičným hříchem. A nebýt výkupné oběti Ježíše Krista na kříži, neměl by nikdo z lidí naději na věčnou spásu. Ani Vy ne.
Podávání sv. přijímání znovu sezdaným se u nás praktikuje poměrně dlouho. U nás ve farnosti vím nejméně o dvou případech. Mnozí si pamatují nedávné vyjádření o. Martina Holíka, ředitele radia Proglas, který v noční lince tvrdil, že zná spoustu kněží, kteří znovusezdaným sv. přijímání podávají a on by na dotaz řekl, kteří tak činí, aby dotyčný mohl ke sv. přijímání přistoupit.
Ostatně, nestálo by za to takový dotaz P. Martinu Holíkovi položit? Byl by to jistě zajímavý seznam…
Myslíte toho pana ředitele, který založil pro celou rodinu Holíků tzv. „rodinné rádio“, vybral od důvěřivých posluchačů, kteří žili v domnění, že to má být spíše posluchačská rodina, příspěvky v hodnotě mnoha statisíců Kč a dnes běžně nechává vysílat protikatolické pořady? Zkuste to – třeba se rád pochlubí těmito výdobytky KHS. 🙂
Krátká poznámka:
adhortace:
Vybídnutí, napomenutí, povzbuzení:
Familiaris consortio:
http://www.kebrle.cz/katdocs/FamiliarisConsortio.htm
Apoštolská adhortace Jana Pavla II.
O ÚKOLECH KŘESŤANSKÉ RODINY
V SOUČASNÉM SVĚTĚ
Exhortace:
vybídnutí, povzbuzení, napomenutí
Amoris laetitia
(zatím)
http://radiovaticana.cz/clanek.php4?id=23543
(a další zatím „pod čarou“)
Může Náměstek Kristův citovat
!předchozí dokument!
a zásadně si protiřečit?
A a non a ve stejné rovině?
Nebo je lepší si počkat…, snažit pochopit a katolicky vyložit? Neříká něco jinak např.otec kardinál Burke?
(býv šéf Apoštolské signatury?)
To si jako máme myslet, že sv. Jan Pavel II. tvrdí opak toho, oč usiluje j. s. papež Farntišek?
Chce sv. otec doopravdy ….praktikující cizoložníky připustit ke svatokrádežím? To je myšleno vážně??? ….
Pax
Jan
Došlo na má slova inženýre, ale stále se snažíš lakovat tu katastrofu jménem Bergooglio na růžovo. Nejde to, přiznej si, že to je odpadlík a ty jeho slinty jsou vhodné tak na podpal.
Náměstek Kristův cituje předchozí dokument zásadně zavádějícím způsobem, neboť z FC 84 uvádí pouze polovinu věty bez jejího závěru. Asi jako bychom z Písma citovali „Není Boha“ bez předchozí části („Praví blázen v srdci svém:…“) na důkaz toho, že Bible popírá Boží existenci.
Ano, obávám se, že to je bohužel míněno vážně. Těžko o tom může pochybovat, kdokoli umí číst (a přečte si i poznámky pod čarou).
Pokud by byl uznán byť jen jeden jediný sexuální styk mimo (řádné) manželství jako objektivně mravně dovolený, lze otřást celou katolickou (křesťanskou) naukou. Doslova.
dokument však ukazuje také na:
cit. komentář:
http://www.cirkev.cz/cs/aktuality/160408nova-exhortace-papeze-frantiska-vyzyva-k-soucitu
„Papež František zde klade důraz především na nový postoj v oblasti doprovázení rodin, a to bez ohledu na to, v jaké situaci se ocitají. Církev má mít otevřenou náruč pro všechny, zvláště pro ty, kteří jsou zranění. Vždy je třeba citlivě naslouchat každému, kdo je zoufalý, a pomoci mu zakusit Boží bezpodmínečnou lásku. Je třeba, aby tito lidé vnímali blízkost duchovních pastýřů a cítili se součástí církve, i přes to, že se nemohou v určitých případech zapojit do svátostného života. Každý nelehký případ zraněných manželství či rodin je třeba posuzovat zvlášť, vždy v celé jeho komplexnosti.“
(tedy o situacích, kde se nemohou zapojit do svátostného života)
Prostě se nic v tomto nemění. Jde asi o to, aby farář rozvedené „nevyhodil“ a oni neodešli k jiné církvi, „církvi“, či denominaci.
Pax
Jan
přesně tak … bohužel ale případ citace FC 84 není jedinou zavádějící citací v AL, velmi záludně je tam použita také citace z Gaudium et spes, kdy její čl. 51 (který pojednává o potenciálních problémech při abstinenci manželů) je v AL použit pro podporu tvrzení, že případná abstinence cizoložníků může „ohrozit věrnost a poškodit dobro dětí“. Zde se také nabízí neodbytná otázka: „věrnost“ komu? Přerušení praktikování intimního života v cizoložném vztahu přece nemůže ohrozit věrnost právoplatnému manželovi (manželce). Je tedy zcela zřejmé, co má papež na mysli – leží mu na srdci „věrnost“ cizoložnému partnerovi. Přiznám se, že čím více do textu AL nořím, tím mi připadá děsivější.
„přesně tak“ platilo paní Cekotové, ne Pax Janovi
Ad mgr. Cekotová: Jen na odlehčení – někdy před únorem r. 1948 skutečně komunista Bláha na přednášce v Brně v Typosu tvrdil, že prý Bible popírá existenci Boha a citoval druhou polovinu Žalmu začínající větou: „Jen blázen praví ve svém srdci: Není Boha.“ Bláha vyslovil pouze tu druhou polovinu – a když mu dr. Chudoba přečetl celou větu Žalmu, sklidil všeobecný posměch.
ad „adhortace / exhortace“: myslím, že tyto pojmy se zaměňují celkem volně, např. v angličtině se běžně adhortace i exhortace označují jako „exhortation“, také slováci FC označují jako „exhortácia“ (viz stránky KBS).
ad „To si jako máme myslet …“: To, že obsah AL je v rozporu s FC si nemusíte jen „myslet“, to je lehce dokazatelné z textu. My můžeme čekat na co chceme a můžeme se pokoušet si AL vykládat katolicky jak chceme, důležité ovšem je, jak si FC vykládá neomodernistický klér – a ten na nic nečeká a velmi rychle jedná. Jen namátkou např. vyjádření filipínské BK nebo arcibiskupa Cupiche („This is not about a reform of rules. This is about a reform of Church“), nebo případ, na který upozornil dr. Malý zde.
Jak říká výše paní Cekotová, je to myšleno zcela vážně. Že nejde o nějaké „nedopatření“ dokazuje i skutečnost, že to přesně odpovídá plánu, který navrhl kard. Kasper na konzistoři r. 2014 (a byl za to tehdy papežem náležitě vychválen), kde mluvil otevřeně o tom, že pro prosazení změny, která je obecně chápána jako odporující učení Církve, bude použita stejná metoda, jako byla použita na IIVK (tedy změní se „pastorační“ praxe při neustálém zdůrazňování, že se učení Církve nikdy nemůže změnit). Jak to funguje, můžeme teď pozorovat v přímém přenosu.
Nechápu, proč se v exhortaci (i v jiných textech) u rozvedených zdůrazňuje, že mají být „znovusezdaní“. Civilní sňatek je přece kanonickoprávně irelevantní a tím pádem je lhostejné, jestli osoba civilně rozvedená byla s někým jiným pro papír na úřadě nebo s tou druhou osobou žije na hromádce bez úředního papíru.
Civilní sňatek jako takový není vždy irelevantní, např. civilní sňatek dvou nepokřtěných osob zakládá platné manželství podle přirozeného práva a má určité konsekvence. Máte ale pravdu, že přesnější by bylo říkat vždy „civilně sezdaní“ nebo něco podobného.
Protože označení reálného stavu věcí – cizoložníci – není dostatečně pastoračně citlivé a outlocitní neokatolíčci by mohli přestat sypat do zvonečků.
Podruhovatikánská praxe, kdy se upřednostňují ti, kdo na nauku a život podle ní kašlou, na úkor těch, kdo se naopak poctivě snaží žít dle evangelia, je zum kotzen.
Pro současného papeže mají přece úřední papíry velký význam nejen v oblasti tzv. „sňatků“.
Stala se systémová chyba. A za tu nemůže sv. otec, ani tento, ani ti svatí předchozí a ani např. Pius XII (sancto subito!). Společnosti v euroamerickém prostoru akceptovaly rozvod. Na úrovni státní, společenské a nakonec i té „vesnické“ (u nás cca v 70. letech).
Drsný vtip: Film „Rozvod po italsku“ by už dnes nemělo smysl natočit:)…
Kdyby se dnes probudil např. Antonio Salazar, nebo i T.G. Masaryk, nestačili by se divit….:((
…
…
…
…
Zůstala spousta obětí. A Církev se jim dnes snaží pomoci.
Pax
Jan
ad Jan a „Společnosti v euroamerickém prostoru akceptovaly rozvod“: rozvody jsou bohužel akceptovány nejen v „euroamerickém prostoru“, ale je to globální problém (i když zatím ne všude ve stejné míře)
ad „Církev se jim dnes snaží pomoci“: Pomoci znamená nenechat postižené v omylu a nepřivést dotyčné ke svatokrádeži. FC 84 poctivou cestu „z bryndy“ ukazuje, sporné je, co ukazuje AL.
@Jan řečený Pax:
Všechno se mění a velmi rychle. Jen ten, kdo chce vše lakovat na růžovo si stále bude namlouvat, že se nic nemění (viz Váš příspěvek výše).
Ale já to do jisté míry chápu, sama jsem byla příznivcem indultních Mši a FSSP. Ale mýlila jsem se.
Možná je problém to, že když by člověk jako Vy začal nad věcmi více přemýšlet a dospěl k neradostným závěrům, které však – Bohužel! – odpovídají realitě, tak by musel ze svého jednání začít vyvozovat také důsledky, pokud by chtěl jednat seriózně vůči Bohu, sobě i bližním. No a to je opravdu těžké a náročné, tomu rozumím. Přiznat si, že jsem se mnoho let mýlila a šla špatným směrem – ač bona fide – je skutečně velmi těžké a bez Boží Milosti to asi nikdo nedokáže…
Opravdu nemá smysl teď řešit, _kdo_ za _co_ může a nemůže. Systémová chyba je IMHO II. Vatikánský koncil, který byl dle S.E.R. Marcela Lefebvrea horší než 3. světová válka. Tesejte to do kamene!
Růžové brýle neokonzervativců skutečně ukazují jiný svět.
Ale jde o spásu nesmrtelných duší! „Suprema lex salus animarum!“ A to jako _nejvyšší zákon Církve_ nelze dosáhnout tím, že se dovolí hřešit anebo se bude k hříchu (nota bene těžkému) mlčet a ňuňat, jak to přece není tak strašné a „oni se přeci mají rádi!“ a „mají přece právo(!) na lásku, když byli předtím v prvním manželství zklamáni“ a „to budou celý zbytek svého života žít sami?! To je kruté a nelidské!“ Vidím v těchto morálních ústupcích ozvěnu onoho známého bonmotu heretika Luthera: „Statečně hřeš, ale ještě statečněji věř (Pecca fortiter et crede firmius) a raduj se v Kristu“, jak napsal v jednom dopise svému příteli Melanchtonovi. Tak teď je to zřejmě aktuální, protože heretik Martin Luther bude jistě pokoncilní Církví oslavován. Bohužel!!!
P.S.:
Termín „pokoncilní Církev“ (francouzsky „l’Eglise conciliaire“) vytvořil kardinál Benelli, když ho napsal v dopise S.E.R. Msgr. Marcelu Lefebvreovi (Podřiďte se pokoncilní Církvi!), tedy není to žádný můj termín ani nějaké hanlivé označení. Jde o označení čistě historické.
Netuším ako sa dá pomôcť tým, že si budeme zakrývať oči pred pravdou.
Nemyslíte si, že je to opľutie tých, čo poctivo ostali bez partnerov, lebo ich manželský náprotivok si našiel iný objekt svojich hormónov, aby zostali verní Bohu, ktorému pri oltári prisahali?
Samota, nižší príjem v rozbitej rodine, celý kríž výchova na jednom človekovi, choroby a mnoho iného. Len jedného sa ten človek nechcel vzdať – sviatostí.
A tu zrazu sa niekto ocitol v cudzoložstve bez vlastnej viny? To je riadne nepodarený vtip.
PS: Keby som bol luterán, odvrhnem celú takú cirkev a konvertujem do Katolíckej Cirkvi, ale kam mám ísť teraz?!
Kampak byste chodil? Zůstaňte katolíkem dál. Přece se po tak dlouhé a těžké cestě nenecháte zviklat nějakými hloupými modernisty, kteří si ve své naivitě myslí, že mají moudrosti a moci víc, než samotný Bůh?
Pane Paxi, podejte si přihlášku k výběrovému řízení na pozici „tiskový mluvčí papeže Františka“. Tady Vaše snahy nijak neoceníme. A nepotřebujete k tomu ani latinsky umět.
Ad Pax Jan: Ta systémová chyba, tj. rozvody, o nichž píšete správně, že ji společnosti v euroamer. civilizaci akceptovaly, však nevznikla na zelené louce. Připravili ji už v 18. století osvícenci, později liberálové, socialisté a komunisté s jasným záměrem zničit manželství a rodinu. Církev tady nemůže dělat nic jiného než se postavit do radikální opozice dle vzoru prvotní církve v 1.-4. stol., kdy její misijní úspěch a přitažlivost spočívaly právě na tom, že kategoricky odmítala zabíjení nenarozených i narozených dětí /tzv. princip „suscipe pater!“), gladiátorské zápasy, mimomanželský sex, pornografii prezentovanou hlavně v amfiteátrech, možnost zabíjení „nepotřebných“ otroků atd. Neměla by dnešní Katolická církev jít také tímto směrem? Bohužel to nedělá a naopak se v rozporu s opačným tvrzením sv. Pavla přizpůsobuje tomuto světu, čehož nejnovějším dokladem je právě AL. Nejsem naivní a netvrdím, že by se opačným postojem á la prvotní církev okamžitě zaplnily dnešní vyprazdňující se kostely, ale v dlouhodobější perspektivě by to znamenalo přece jen prosazení zjevené pravdy ve společnosti, neboť ta by se ukázala jako jediné správné řešení problémů. Jen aby nebylo už pozdě.
Všem, kteří pochybují, zda se po 8.4.2016 něco v kontextu přístupu rozvedených a znovusezdaných ke svátostem změnilo nebo ne, odpověděl sám Svatý otec během interview, které poskytl na palubě letadla při návratu z Lesbosu (viz http://goo.gl/HcIjyo). Na otázku „… jsou zde nové, konkrétní možnosti, které neexistovaly před publikací exhortace?“ papež odpověděl „mohu říct že ano, mnohé“ a pro hlubší pochopení o co jde odkázal na prezentaci kard. Schonborna při představení dokumentu.
Teď vidím, že jsem použil pro citaci nepřesný překlad papežových slov ze zdroje CNA. Ve skutečnosti řekl „mohu říct ano, tečka“. Když jsem poprvé uviděl „tečku“ na stránkách LifeSite, nechtělo se mi tomu věřit a pokládal jsem za přesnější CNA. Skutečnost je však horší, než jsem si dovedl představit. Blíže k problému viz článek Vatican website misquotes Pope Francis on Communion for the divorced and remarried (problém se týká i českého překladu na RV).
I sem patří
https://canonlawblog.wordpress.com/2016/04/10/the-law-before-amoris-is-the-law-after/
Přední kanonista Edward Peters o exhortaci Amoris laetitiae
Pax
Jan
[…] (6) Viz např. http://www.duseahvezdy.cz/2016/04/11/papez-frantisek-ve-vyznamne-exhortaci-otevira-dvere-ke-sv-priji… […]