Manželství homosexuálů: co by na to řekl G. K. Chesterton?

Gilbert Keith Chesterton

V Chestertonově době byla jednou z palčivých otázek „kontrola porodnosti“. Chesterton měl nejen námitky proti této myšlence, ale proti samotnému termínu, neboť znamená pravý opak toho, co říká. Znamená žádný porod a žádnou kontrolu. Mohu si jen představovat, že proti „manželství gayů“ by měl stejnou námitku. Nejsou „gay“ a není to manželství.

Chesterton měl ve svých výrocích a proroctvích tak důsledně pravdu, protože chápal, že všechno, co ohrožuje rodinu, je špatné pro společnost. Proto se vyjadřoval proti eugenice a antikoncepci, proti rozvodu a „volné lásce“ (další označení, které se mu nelíbilo jakožto nepoctivé), ale také proti otroctví mezd a povinné, státem placené školní docházce i matkám, které platí jiné lidi za to, že dělají to, co mají matky dělat samy. Můžeme s jistotou říci, že Chesterton se stavěl proti každému trendu a módě, které nás sužují i dnes, a to proto, že všechny tyto trendy a módy podkopávají rodinu. Velká Vláda se snaží nahradit autoritu rodiny a Velký Byznys chce nahradit autonomii rodiny. Existuje trvalý komerční a kulturní nátlak na otce, matku i dítě. Jsou snižováni, marginalizováni a ano, i vysmíváni. Ale jak říká Chesterton, „tento trojúhelník trvalých pravd o otci, matce a dítěti nelze zničit; zničit se dají jen civilizace, které je ignorují.“ 1

Tento nejnovější útok na rodinu není ani poslední, ani nejhorší. Má pro ni ale šokující význam, navzdory procesu snižování citlivosti, kterému nás v posledních několika letech vystavuje informační a zábavní průmysl. Ti, kteří se snaží vystupovat proti normalizaci abnormality, se setkávají „buď s urážkami, nebo s mlčením,“ stejně jako Chesterton, když se pokoušel argumentovat proti módním filozofiím, které v jeho době podporovaly velké noviny. V roce 1926 varoval: „Další velkou herezí bude útok na morálku, obzvlášť na sexuální morálku“. Jeho varování zůstalo bez odezvy a sexuální mravnost progresivně upadala. Připomeňme si však, že to začalo kontrolou porodnosti, pokusem stvořit sex jen pro sex sám, změnit akt lásky v akt sobectví. Podpora a přijímání planého, sobeckého sexu bez života logicky postoupila k homosexualitě.

Chesterton ukazuje, že problém homosexuality jako nepřítele civilizace je značně starý. V Nesmrtelném člověku popisuje přírodní náboženství a „pouhé bájesloví“, které způsobily zvrácenost Řeků. „Právě jako se stali nepřirozenými zbožňováním přírody, stali se nelidskými zbožňováním člověka.“ Každému mladíkovi, říká Chesterton, „který měl to štěstí, že vyrostl rozumně a prostě“, se homosexualita přirozeně hnusí, protože „to není správné vzhledem k lidské povaze a vzhledem ke zdravému rozumu.“ Tvrdí, že jestliže se snažíme být k tomu lhostejní, klameme sami sebe. Je to „iluze důvěrnosti“, kdy se „zvrácenost stává zvyklostí“.2

V Hereticích Chesterton téměř prorokuje zneužití slova „gay“3. Píše o „velmi mocné a velmi opuštěné filosofii Oscara Wildea. Je to náboženství carpe diem.” Carpe diem znamená „užívej dne“, dělej si, co chceš, a nemysli na následky, žij jen pro přítomný okamžik. „Ale náboženství carpe diem není náboženství lidí šťastných, ale lidí velmi nešťastných.“4 Je v tom beznaděj a neštěstí. Když je sex jen momentální rozkoší, když nenabízí nic kromě sexu samotného, nepřináší žádné naplnění. Je doslova bez života. A jak píše Chesterton ve své knize Svatý František z Assisi, ve chvíli, kdy sex přestane sloužit, začne tyranizovat. To je patrně nejhlubší analýza problému homosexuálů: jsou otroky sexu. Snaží se „zkazit budoucnost a změnit minulost“. Potřebují se osvobodit.

Hřích má následky. Přesto Chesterton vždy trvá na tom, že musíme odsuzovat hřích, nikoli hříšníka. A nikdo nedává najevo víc soucitu s tím, kdo padl, než G.K. Chesterton. O Oscaru Wildovi, jehož nazývá „náčelníkem dekadentů“,5 říká, že se dopustil „hrozného zla“, ale také za to hrozně trpěl ve strašlivém vězení, kde byl opuštěn ode všech lidí, kteří předtím připíjeli jeho kavalírskému rebelství. „Jeho život byl úplný v tom strašném smyslu, v němž je váš i můj neúplný, neboť my jsme za své hříchy ještě nezaplatili. V tomto smyslu ho můžeme nazvat dokonalým životem, jako mluvíme o dokonalé rovnici, která se vyruší. Na jedné straně máme zdravou hrůzu zla, na druhé zdravou hrůzu trestu.“6

Chesterton mluvil o Wildově homosexuálním chování jako o „vysoce civilizovaném“ hříchu, o něčem, co je horším neduhem v majetných a kulturních kruzích. Byl to hřích, který pro Chestertona nikdy nebyl pokušením, a jak říká, není žádná velká ctnost nikdy se nedopustit hříchu, k němuž nejsme pokoušeni. To je další důvod, proč s našimi homosexuálními bratry a sestrami musíme jednat se soucitem. Až příliš dobře známe vlastní hříchy a slabosti. Filón Alexandrijský řekl: „Buď laskavý. Každý, s nímž se setkáš, bojuje hrozný boj.“ Ale soucit nesmí nikdy vést ke kompromisu se zlem. Chesterton upozorňuje, že naše pravda nesmí být nemilosrdná, ale ani naše milosrdenství nesmí být nepravdivé. Homosexualita je nezřízenost. Je opakem řádu. Homosexuální akty jsou hříšné, to jest odporují Božímu řádu. Nikdy nemohou být normální. A ještě hůře, nikdy nemohou být ani vyrovnané. Jak říká Chestertonův velký detektiv otec Brown: „Lidé si dokáží uchovat jakousi míru dobra, ale žádný člověk se nikdy nedokázal trvale udržet na stejné úrovni zla. Tahle cesta vede jen a jen dolů.“7

Manželství je mezi mužem a ženou. To je řád. Katolická církev učí, že to je svátostný řád, který má důsledky před Bohem. Svět se manželství vysmívá, což nyní vrcholí homosexuálními svazky. Byli to ale heterosexuální muži a ženy, kdo vydláždil cestu k této zkaženosti. S rozvodem, což je nenormální věc, se nyní zachází jako s normálním. S antikoncepcí, další nenormální věcí, se nyní zachází jako s normální. Potrat dosud normální není, je však legální. Stane-li se homosexuální „manželství“ legálním, normální věc to z něj neudělá, ale přispěje to ke zmatenosti doby. Také to přispěje k prudkému úpadku naší civilizace. Chestertonovo proroctví ale zůstává: Rodinu nedokážeme zničit. Zničíme jen sami sebe, budeme-li ji přehlížet.

Dale Ahlquist

Přeložila Lucie Cekotová

1 CHESTERTON, G. K. The superstition of divorce. London: Chatto & Windus, 1920.

2 CHESTERTON, G. K. Nesmrtelný člověk. Praha: Václav Petr, 1927. Překlad V. Marek. Str. 177-8.

3 Než se slovo „gay“ stalo v současné angličtině synonymem pro „homosexuál“, znamenalo „veselý, živý, rozjásaný, rozzářený“. Ještě slovník Osičky a Poldaufa z roku 1956 žádný jiný význam tohoto slova vůbec nezná a ještě v 80. letech uváděl oxfordský (výkladový) slovník jako synonyma tohoto slova 1. radostný, veselý, šťastný, 2. ukazující radost a štěstí, a teprve na 3. místě homosexuální (s poznámkou „hovorově“). Pozn. překl.

4 CHESTERTON, G. K. Heretikové. Stará Říše na Moravě: A. L. Stříž, 1915. Překlad A. L. Stříž, Str. 94.

5 CHESTERTON, G. K. The Victorian age in literature. London: Williams & Norgate, [19–?].

6 MANGUEL, A. (ed.). On Lying in Bed and Other Essays by G. K. Chesterton. Alberta: Bayeux Arts, 2000.

7 CHESTERTON, G. K. Nevinnost otce Browna. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2010. Překlad Zora Freiová. Str. 68.

Originál článku poprvé vyšel 21. 2. 2013 na Crisis Magazine: http://www.crisismagazine.com/2013/g-k-chesterton-its-not-gay-and-its-not-marriage

Překlad zveřejňujeme se souhlasem Crisis Magazine.

O autorovi:

Dale Ahlquist je předsedou a spoluzakladatelem Americké Chestertonovy společnosti. Je tvůrcem a moderátorem seriálu „G. K. Chesterton: The Apostle of Common Sense“ na kanále Eternal Word Television Network a autorem knihy G.K. Chesterton: Apostle of Common Sense a nedávno vydané práce The Complete Thinker. Rovněž vydává časopis Gilbert Magazine a je jedním z editorů Sebraných spisů G. K. Chestertona (Ignatius). S manželkou a šesti dětmi žije poblíž Minneapolisu.

34 Responses to Manželství homosexuálů: co by na to řekl G. K. Chesterton?

  1. Tomáš napsal:

    Pěkná práce, paní Cekotová.
    Zdravím od Vizovic.

  2. Lucie Cekotová napsal:

    Děkuji – za pochvalu i za pozdrav.

  3. Juraj Ľ. Kubiš napsal:

    Aj ja sa pripájam k pochvale pani Cekotovej od Tomáša. Vynikajúci článok a vďaka za preklad.
    G. K. Chesterton bol jeden úžasný spisovateľ a som rád, že na Slovensku vydal SSV v posledných rokoch niektoré jeho skvelé diela.

  4. František napsal:

    Aj zo Slovenska prijmite prejav vďaky za tento článok!

    Veľmi výstižné! Triafa presne do čierneho.

  5. grzrgtzzt napsal:

    Myslím, že je to duševní choroba a že by měl někdo vymyslet léčbu. Až když ji odmítnou a setrvají v amorálním jednání, tak bych je trestal.

    • Zuzana Kupková napsal:

      Duševní choroba to není, jedná se o vrozenou „poruchu“, jak a proč vzniká však stále není jasné. Homosexualita se nedá vyléčit, jedině „držet v mezích“. Zkuste se na tyto lidi podívat jako na trpící, kteří za svou orientaci nemohou a mají v podstatě dvě možnosti – buďto se tomuto poddat a žít hříšně a nebo žít v celibátu. Pak je tady ještě jedna možnost, a to sice oženit se s ženou (mužem), ale toto nelze doporučit, neboť takové manželství nemá dobrou perspektivu a už vůbec nelze doporučit mít v něm i potomky.

      • Tomáš napsal:

        Z jakého zdroje máte ten nesmysl, paní Kupková, že se homosexualita nedá léčit? Můžete ho uvést?

        • Zuzana Kupková napsal:

          Dobře, uveďte mi tedy postup, jak byste homosexuála vyléčil.

          • Ignác Pospíšil napsal:

            Dokonce i kdybychom vyšli z toho, že žádný takový léčebný postup neznáme (pokud vím, jsou psychologové, co tvrdí opak), naprosto to neznamená, že léčba neexistuje. Koneckonců výzkumy jasně ukazují, že přinejmenším některé typy homosexuality nejsou natrvalo dané…

          • Tomáš napsal:

            Je dobrým zvykem na danou otázku odpovědět, paní Kupková. Bylo by dobré si tak závažné informace nejprve ověřit a nelhat. Lež je jedním z hlavních hříchů a to jistě jako dobrá katolička víte.

            • Libor Rösner napsal:

              Nemá-li někdo dostatek informací, tak to ještě neznamená, že lže.

            • Zuzana Kupková napsal:

              Pravdou je, že vědci dosud přesně neví, jak homosexualita vzniká, zda je to spíše nemoc duše – tedy získaná, či zda je ovlivněna i geneticky/nitroděložním vývojem. Podle mě zde hraje roli obojí.
              Mám takový dojem, že jsme se zcela odklonili od podstaty mé původní myšlenky, která byla, abychom tyto lidi neodsuzovali, nýbrž je povzbuzovali v jejich trápení a pomáhali jim nést kříž spojený s celibátem, což je podle mě nejlepší možné řešení.

      • Anthracit napsal:

        Nás ve sloji by zajímalo, proč uvedené manželství nemá dobrou perspektivu a nelze doporučit v něm mít děti. Jistě se dozvíme překvapivé věci.

        • Tomáš napsal:

          Vy v té sloji máte ňák dlouhé a nepokrokové vedení, pane kolego. Protože je přece lepší, aby bylo sodomitské soužití povýšeno na(d) manželství a byly do něho adoptovány děti, které mají nezdravé světové názory.

        • Zuzana Kupková napsal:

          Odpověď je velmi jednoduchá – protože takový člověk nemůže být v manželství se ženou šťastný. Ačkoli by s ní i třeba splodil děti, homosexuální orientaci v sobě nakonec nedokáže popřít. Můj blízký příbuzný je homosexuál, takže čerpám ze svých zkušeností.

          • Anthracit napsal:

            Člověk s nepřirozenými sklony bude velmi šťasten, když je ovládne. Nehoráznosti, které šíříte, slouží zlému. Buď dostanete rozum, nebo je jasné, jaké odměny se dočkáte.

            • Zuzana Kupková napsal:

              Asi jste pořádně nečetl můj první příspěvek – jsem pro to, aby takový člověk žil raději v celibátu a ovládl tak své sklony, než aby žil v manželství. Ale je třeba na něj nahlížet jako na trpícího a věrného Kristu.

              • Anthracit napsal:

                Váš první příspěvek jsem samozřejmě četl, důkladnost je u těch pár slov samozřejmostí.

          • Tomáš napsal:

            Osobní zkušenosti nemůžete stavět nad fakta, paní Kupková. Takovému člověku je potřeba vysvětlit Boží zákony a jak svůj život s Bohem spojit. Nepříjemnosti spojené s jeho stavem, jak je popisujete, je třeba, aby ten člověk nesl jako kříž a tak došel věčné spásy. To jste nevěděla?

            • Zuzana Kupková napsal:

              Věděla, ale místo toho, aby takový člověk vstoupil i přesto do manželství, je rozumnější zvolit celibát, čímž je splněna také podmínka ovládnutí svých tužeb.

              • Tomáš napsal:

                Pokud mu ale budete tvrdit, že je neléčitelný, těžko ho pohnete k čemukoli, natož k celibátu, spíš mu ještě víc přitížíte. I kdyby to byla pravda, pohled do beznaděje bývá pro mnoho lidí smrtelný.

      • Froggy napsal:

        Slyšel jsem příběh nizozemského psychiatra, který byl v léčení velmi úspěšný. Bohužel se dostal pod palbu LGBT lobby, která nepřipouští ani, že se jedná o abnormalitu. Jak skončil, nevím – tuším, že neblaze. Pak jsem četl životopis vyléčeného homosexuála z Francie, který se oženil a nyní žije spokojený rodinný život. Tedy skoro spokojený – opět čelí nehorázným útokům zmíněné lobby, protože odkrývá pozadí homosexualismu. On sám dokonce rozlišuje homosexuály a gaye jako něco odlišného. Pak jsem četl příběh amerického homosexuála, který našel Krista a přijal i jeho uzdravení. Také čelí útokům. Můj osobní názor: bude existovat určitá promile opravdu nevyléčitelných. Ostatní jsou buď psychicky nemocní, vyléčitelní, nebo posedlí sexem v jakékoliv podobě. Pokud by tomu tak nebylo, znamenalo by to, že lidstvo zdegenerovalo.

  6. Hynek napsal:

    to admin/moderator: můj včerejší příspěvek zmizel. Nějaká chyba v systému?

Napsat komentář: Libor Rösner Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *