Andrej Babiš

Česká politika je paradoxní. Člověk by řekl, že když na špičkového politika praskne dotační podvod, tak mu to uškodí, tak ho to pohřbí. Případ Babišova „Čapího hnízda“ však ústí do úplně jiného výsledku – do totální destrukce zbylého kreditu jeho koaličního partnera, který s Babišovými čachry nemá vůbec nic společného, leč přesto právě on nyní čelí hrozbě naprostého (sebe)zničení a definitivnímu pohřbení…

Nu, buďme spravedliví – může si za to sám… Kauza „Čapí hnízdo“ by KDU-ČSL sama o sobě nikterak neublížila. Tím skutečným a potenciálně smrtícím problémem se stala až díky gradující bezcharakternosti, chamtivosti a zbabělosti této strany (či respektive jejího vedení), kteréžto nedostatky znemožňují lidovcům správně reagovat a kompromitují je tak, že nemohou před voliči obstát…

Ať už vyšetřování dopadne jakkoliv, ať už zákony hlásají cokoliv, z morálního hlediska je věc jasná. Náš ministr financí je lump, podvodník, zloděj a lhář, který se za pomoci účelových (a evidentně jen formálních) přesunů vlastnictví napakoval na dotacích na „Čapí hnízdo“. To uznal i předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek (vizte např. ZDE), který tím ale nevědomky odstartoval další kolo sebedestrukce své strany…

Pokud se totiž ukazuje, že ministr financí a vicepremiér je (minimálně v morální rovině) podvodník čachrující s dotacemi, není to otázka jen pro něj osobně – zda se sám uráčí odstoupit, ale i otázka pro jeho koaliční partnery, zda chtějí zůstat ve vládě s takovým darebákem. A je samozřejmě jasné, že pokud si tu otázku koaliční partneři položí a odpovědí „ano“, berou na sebe i špínu a škody svého partnera. Těžko říci, zda si to pan předseda Bělobrádek dostatečně uvědomil, každopádně ale asi nečekal Babišovu reakci.

Nikdo nemá rád, když je (byť i jen nepřímo) označen za zloděje a podvodníka. A obzvláště hákliví jsou na to právě zloději a podvodníci. Pan Babiš není výjimkou. Nestačilo mu, že jeho koaliční partner přivírá nad jeho eskapádou oči. I rozhodl se proto, že to Bělobrádkovi a jeho straně nedaruje. A příležitost se naskytla okamžitě: Babiš obratem prohlásil, že podpoří návrh na zdanění náhradové části církevních restitucí, který se svojí typickou nestoudností podali komunisté.

Pomiňme fakt, že podporuje návrh zlodějů, aby byla „zdaněna“ již tak osekaná náhrada škody jejich obětem (která už z podstaty věci nemůže být počítána jako příjem), zapomeňme na to, že si s Bělobrádkem vyřizuje účty přes nezúčastněného třetího, ponechme stranou fakt, že Babiš zásadně porušuje koaliční smlouvu i smlouvy mezi státem a „církvemi“ – u evidentně bezcharakterního člověka, usvědčeného čachráře s dotacemi a lháře takové jednání nikterak nepřekvapí – je to nutná daň za to, že se s ním spojíte a dohodnete. Zaměřme se na podstatné – na reakci KDU-ČSL…

KDU-ČSL má to (pohříchu dost formální) „K“ v názvu. A jádro jejích voličů stále tvoří křesťané, resp. ještě přesněji katolíci. Ani ona, ani její voliči nemohou s novým okrádáním „církví“ souhlasit. A strana s ním taky nesouhlasí, ne že ne… Jenže prostý slušný člověk samozřejmě automaticky dodá i to, že se s takovým člověkem lidovci nemůžou ani paktovat ve vládě. A tady je ten problém. KDU-ČSL (či alespoň její vedení) si zjevně myslí, že s takovým člověkem ve vládě sedět může, že ho svými hlasy může držet na místě ministra financí a vicepremiéra (vizte ZDE).

Přeskočme všechny ty mlžící pindy a kecy okolo a předestřeme si lidovecký postoj jasně a zřetelně: KDU-ČSL je ve vládě a zůstane v ní za všech okolností. Babiš může podvádět a krást, ostatní vládní strany mohou podpořit zdanění (už tak nedostatečné) náhrady škody Církvi, jejíž věřící jsou jádrem voličů KDU-ČSL (tj. znovu ji i je okrást…) – a strana bude tuto vládu i dále držet u moci výměnou za pár koryt, z nichž její voliči vůbec nic nemají…

Jistě, takový postoj je pochopitelný z hlediska těch, co u daných korýtek sedí a debužírují se – tedy pokud už ztratili jakýkoliv jiný smysl života. Ale k čemu je taková strana svým voličům? A jak by pak mohl člověk být lidovcem a nestydět se za to?

Ignác Pospíšil