Marek Venuta

V následujícím textu reaguje pan Marek Venuta, předseda znojemské KDU-ČSL, na článek paní Simony Roubalové, který vyšel 29. února v deníku Znojemsko a který hrubě napadá pana Venutu i Církev. Pan Venuta chtěl svou reakci původně zveřejnit v daném deníku, ale ten jeho reakci odmítl, pročež jsem se mu rozhodl dát prostor zde.

Bohužel se zdá, že článek paní Roubalové (který je součástí širší diskuse ohledně přednášky pana Lhoťana, kterou znojemská KDU-ČSL organizovala) na internetu není, takže na něj nemohu dát link, a zveřejnit ho zde by bylo problematické jak z hlediska autorských práv, tak pro jeho velmi nízkou stylistickou i obsahovou úroveň. Pokud se tedy s ním chcete seznámit, musíte si ho sehnat v papírové podobě.

Vážená paní Simono Roubalová,

děkuji za vaše hodnocení mých výroků i za vaše vyznání. Píšete o mých „strašlivých výrocích“ co se inkvizice týče. Možná by bylo jednodušší, kdybyste si přečetla ještě jednou, co jsem opravdu napsal. Mé vyjádření ohledně zmiňované instituce obsahovalo čtyři věty. Vy jste ale reagovala jen na „domluvu a pokání“. Já jsem přitom mluvil i o vyhnanství i trestu smrti – to jste ale pominula. Mluvíte o papeži Řehoři IX. jako zakladateli inkvizice římské. V mém psaném projevu, na který jste reagovala, jste se mohla dočíst o nelidskostech páchaných sektou albigenských. Na základě zvěrstvech jimi konaných jmenoval v roce 1238 zmíněný papež první inkvizitory právě pro Katalánsko, které bylo jejich baštou.

Jak jistě víte, výraz inkvizice pochází z latinského slova inquisitio, což znamená zjišťovat, nebo dotazovat se. Církevní inkviziční soud probíhal asi takhle; bylo předneseno kázání, v němž byli všichni zúčastnění zavázáni, aby ohlásili jim známé kacíře. Zároveň bylo vyhlášeno tzv. „období milosti“, během něhož se mohli kacíři sami dobrovolně přiznat a činit pokání, a tak se vyhnout jakýmkoli právním postihům. Po uplynutí stanovené doby pak začaly výslechy. Podezřelý byl diskrétně přiveden před soud, kde byl poté, co odpřisáhl na Evangelium, že bude mluvit celou pravdu, vyslýchán – dotazován. Jména svědků byla obviněnému z obavy před pomstou zatajena, nicméně do vyšetřovacích protokolů byla pečlivě zaznamenána. Obviněný mohl na začátku procesu udat jména svých nepřátel – ti pak bývali ze seznamu svědků obvykle vyloučeni.

Při výsleších se mohlo užít i útrpného práva, které ale bylo v té době zcela obvyklé i u všech světských soudů. V inkvizičním procesu muselo být doznání učiněné na mučidlech zopakováno bez použití násilí příští den, jinak bylo považováno za neplatné. Rozsudky byly vyhlašovány veřejně během kázání, které celé řízení uzavíralo. Užívání útrpného práva bylo povoleno roce 1252 bulou Ad extirpanda. Bylo je možné použít jen v případě, že obžalovaný nechtěl vypovídat, nebo byly pochybnosti o pravdivosti jeho výroků- podobně jako u ostatních soudů té doby. Postupy mučení však byly ve srovnání se světskými soudy mírné, bylo zakázáno užívat postupů, které vedly k prolití krve, zmrzačení nebo smrti. Tolik ke „strašlivému výroku“.

Pokusím se alespoň ve stručnosti odpovědět na vaše hodnocení katolické církve, vezmu to od začátku. V Bibli se na mnoha místech mluví o církevních soudech. Šalamounův soud, židovská velerada, Pilátův soud, Petrův soud nad Ananiášem a Zafirou, no a vše jednou skončí Božím soudem, jak ho popisuje 20. kapitola Zjevení sv. Jana. Dále píšete o svitku z Kumránu. Kumrán je archeologické naleziště u Mrtvého moře a v polovině 20.století zde byly nalezeny různé texty na papyru, mědi i pergamenu. Byly zde texty datované v rozmezí 200 př. n. l. až 68 n. l.. Byly mezi nimi knihy z Bible, například celý text proroka Izaiáše i různé výklady a komentáře k biblickým knihám. Nevím, co máte na mysli, když píšete, že je Církev neuznala. Jinak s vaším výrokem jednoznačně souhlasím, že Bůh je všude. Je to neměnná pravda, kterou Církev od svého počátku potvrzuje.

Píšete, že věříte v Ježíše, ale nepotřebujete vedení Církve ani kněze. Pokud to tak není, je vaše víra zcela marná, která ke spáse duše jistě nevede. Ježíše Krista a jeho působení v dějinách světa popisuje Bible, kterou ale odmítáte. Byl to právě Ježíš, který založil na Petrovi Církev, vysvětil první biskupy. Ti dále světili jáhny a nové kněze jak je psáno v Novém zákoně. Nevěříte v satana. Ježíš osobně ho přitom nesčetněkrát oslovuje, vyhání a démonům zakazuje o něm mluvit, jak je zaznamenáno na stránkách Evangelií . Píšete, že Církev lže o věčnosti duše, ale opět fabulujete. O nesmrtelnosti lidské duše řekl Pán Ježíš: „Nebojte se těch, kteří zabíjejí tělo, duši však zabít nemohou“ (Mat. 10,28). O hříchu říkáte že neexistuje, přitom apoštol Jan řekl: „Říkáme-li, že žádný hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda.“ (1.Jan, 1,8)

Nakonec mi spíláte, že vám zakazuji nakládat s vaším tělem a dokonce, že snad někoho pranýřuji za potraty. To je samozřejmě obyčejná lež. Pravda je, že dlouhodobě upozorňuji na zrůdnost systému, který dovolí zabíjet své vlastní občany dokonce v lůně jejich matek, byť to Listina základních práv a svobod z roku 1992 zakazuje.

V hlavě druhé v oddílu prvním se dočtete o základních lidských právech a svobodách toto:

Článek 6
(1) Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením.
(2) Nikdo nesmí být zbaven života.
(3) Trest smrti se nepřipouští.

Jestli se ale domníváte, že nenarozené dítě v lůně matky je jejím tělem, jste na omylu. Každé počaté dítě je zcela unikátní a jedinečná bytost. Je zcela běžné, že matka a dítě mají i odlišnou krevní skupinu. Život vzniká při spojení dvou pohlavních buněk a ten proces nezadržitelně pokračuje k zázraku, kterému se říká lidský život. Vzniká nový člověk, bezbranné dítě. Dítě je neopakovatelný Boží dar a zázrak. Žalmista píše:

„Tys přece stvořil mé ledví, utkal jsi mě v lůně mé matky. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně, úžasná jsou tvoje díla. Dokonale znáš mou duši, má podstata ti nezůstala utajena, když jsem byl tvořen v skrytu, spřádán v hlubinách země“. (Žalm 139)

Takový proces se nedá, jak se obecně říká přerušit, ale pouze ukončit, neboť na toto přerušení se již nedá nikdy navázat. Nastávající maminka se domluví z lékařem, nebo je přímo přinucena manželem, partnerem, rodinou, k tomu dát „TO“ pryč. Potrat, není nic jiného než úkladná vražda. Nikdy sem nikoho nesoudil, ale jen litoval. Lituji těch zmařených dětských životů a lituji hlavně maminky těchto dětí, které často trpí depresemi, post-abortivním syndromem. Často se s tím nevyrovnají celý život. Je velice smutné, paní Simono Roubalová, že na začátku jste se pohoršovala nad mučením lidí na skřipci před staletími a jedním dechem dodáváte, že trhat v dnešní době živé děti na kusy pod srdcem jejich maminek je snad právo a výhra ženy. To je opravdu k pláči.

Bůh na hoře Sinaj napsal Mojžíšovi na dvě kamenné desky Deset svých přikázání. Dal člověku svobodnou vůli je plnit, přesto jedno z přikázání říká „Nezabiješ“.

Přeji vám i všem čtenářům krásné prožití doby svatopostní, která do Velikonoc ještě zbývá.

S pozdravem Marek Venuta

Ve Znojmě 3. 3. 2016

Marek Venuta (*1976) je od roku 2009 aktivním politikem KDU-ČSL, již čtvrtým rokem vede městskou organizaci ve Znojmě. Zastává také funkci místopředsedy v okrese Znojmo a je členem krajského výboru KDU-ČSL Jihomoravského kraje. Mimo politiku se dlouhodobě věnuje pro-life tématům a před třemi lety založil ve městě tradici zářiových Pochodů pro život. Sám o sobě říká, že je politikem, tradičních, konzervativních hodnot. V manželství žije šestnáct let a se svou manželkou vychovává čtyři děti.