Navedení k životu zbožnému XXV.: Jak nutna jest modlitba

Druhá část Navedení, obsahující rozmanitá naučení, aby se duše modlitbou a svátostmi pozdvihovala k Bohu.

Sv. František Saleský

Jak nutna jest modlitba

1. Modlitba staví náš rozum na světlo božské a do jasnosti nebeské a otvírá naši vůli teplu lásky boží. Proto nic nedovede tolik jako modlitba očišťovati rozum náš od nevědomosti a vůli naši od jejích zvrácených náklonností. Modlitba jest jako déšť božího požehnání, a když vláha jeho orosuje naši duši, zazelenávají se a rozkvétají v ní stromky dobrých žádostí, duše bývá obmývána od svých nedokonalostí a srdce očišťováno od svých náruživostí.

2. Ale přede vší jinou modlitbou doporučím ti modlitbu vnitřní a rozjímavou, zvláště pak tu, která se zabývá životem a utrpením našeho Spasitele. Když tvá duše bude v rozjímání často naň pohlížeti, všecka se jím naplní, ty poznáš pravý způsob, kterým Pán Ježíš všecko činil a uzpůsobíš všecko své konání podle vzoru, který on ti ukáže. Onť jest „světlo světa“ (Jan 8, 12); v něm tedy, skrze něj a pro něj musíme hledati světlo a osvícení; on jest strom žádoucí, v jehož stínu se musíme občerstvovati, on jest živá studnice Jakubova, která nás má obmývati od veškeré nečistoty naší.

Konečně pohleďme na dítě: protože matka stále s ním hovoří a ono s ní žvatlá, naučí se mateřské řeči. Tak my, když budeme rozjímáním prodlévati u svého Spasitele a budeme pozorovati jeho slova, jeho skutky, jeho city, naučíme se s pomocí milosti boží mluviti, činiti a chtíti jako on. A toho se musíme, Filotheo, držeti, neboť nedostaneme se k Bohu Otci jinými dveřmi než těmito. Jako zrcadlové sklo by nemohlo zachycovati naši tvářnost, kdyby nebylo vzadu zalito cínem nebo olovem, tak bychom nemohli zde na zemi dobře pohlížeti na božství, kdyby se nebylo spojilo se svatým člověčenstvím Spasitelovým.

Život a smrt našeho Spasitele jsou zajisté nejzpůsobilejším, nejlahodnějším a nejužitečnějším předmětem našeho našeho obyčejného rozjímání, takže bychom nemohli si voliti předmětu lepšího a vhodnějšího. Ne nadarmo náš Spasitel slove „chléb, jenž s nebe sestoupil“ (Jan 6, 51), neboť jako jest užitečno přikusovati chléb k jakémukoliv pokrmu, tak jest svrchovaně užitečno a potřebno, abychom rozjímali a uvažovali o svém Spasiteli a hledali ho ve všech svých skutcích a modlitbách. Jeho život a smrt bývají rozebírány v rozmanitých rozjímáních, sestavených určitým pořádkem a vydaných v rozmanitých knihách. Tvůj duchovní vůdce nejlépe ti poradí, kterou knihu bys měla voliti, když bys při rozjímání chtěla užívati knižní pomůcky. Známa jsou rozjímání Da Ponteova a sv. Ludvíka z Granady.

3. Věnuj rozjímání půl hodiny každý den, a to, možno-li, ráno. V ten čas tvůj duchu bude ještě méně zaneprázdněn rozmanitými záležitostmi a po nočním odpočinku také způsobilejší a bystřejší k modlitbě. Kdo by měl dosti času a těšilo by jej, mohl by rozjímati také celou hodinu, ale rozjímání ještě delšího ti neradím, neřekne-li ti to výslovně tvůj duchovní vůdce.

4. Kdybys mohla konati rozjímání v kostele, předpokládaje, že bys tam našla žádoucí klid, bylo by to dobré, pokud by to nerušilo domácího pořádku. Neboť v tomto případě , když totiž se tím nezanedbává žádná domácí povinnost, ani otec, ani matka, ani manžel, ani manželka, ani kdokoliv jiný, nemohou duši toužící po zbožnosti právem brániti, aby netrávila půl hodiny nebo i celou hodinu v kostele. Doma naopak není lze zajistiti si tak snadno hodinu úplně volnou a nerušenou tím nebo oním.

6. Kdo umí Otčenáš, Zdrávas a apoštolské vyznání víry latinsky, učiní dobře, modle se modlitby ty společnou řečí katolické církve. Když pak zároveň je umí správně, jakož sluší předpokládati, ve své řeči mateřské, a slovům dobře rozumí, bude okoušeti i jakési podivné síly latinského vyjádření i vznešeného a lahodného smyslu těchto svatých modliteb. Když je budeš říkati, musíš upírati své myšlenky s hlubokou sebraností na jejich smysl a vzbuzovati v sobě náležité city. Nepospíchej, abys odříkala mnoho modliteb, ale přičiňuj se říkati z hloubi srdce to, co říkáš; neboť jeden Otčenáš, který se modlíš s opravdovým citem, má větší cenu, než mnoho Otčenášů odříkávaných rychle a ledabylo.

7. Velmi užitečný způsob modlitby jest růženec, umíš-li se jej ovšem modliti jak se náleží. V některých modlitebních knížkách bývá návod, jak se jej máme modliti dobře a užitečně, a také tě o tom může poučiti tvůj duchovní vůdce. Také dobrá pobožnost jest říkati různé litanie, zvláště k nejsvětějšímu Jménu Ježíšovu, k nejsvětějšímu Srdci Páně, loretánskou, ke všem svatým a k sv. Josefu, a vůbec modlitby obsažené v dobrých a schválených modlitebních knihách. Ale přes to přese všecko, pokud máš dar modlitby rozjímavé, té zachovávej vždy první místo, takže jestliže vykonajíc rozjímání, potom již nebudeš míti pokdy na ústní modlitby, nikterak se proto neznepokojuj. Postačí, když se před rozjímáním nebo po něm pomodlíš Otčenáš, Zdrávas a apoštolské vyznání víry.

8. Kdyby se stalo, že bys při ústní modlitbě pocítila náklonnost a jako vyzvání oddati se modlitbě vnitřní neboli rozjímavé, neodpírej takovému hnutí, nýbrž zcela klidně povol své mysli, aby se rozlila tam, kam ji srdce táhne, a nic toho nedbej, že jsi nedokončila ústních modliteb, které jsi se chtěla modliti; neboť rozjímání, které konáš místo nich, jest příjemnější Bohu a užitečnější tvé duši. Vyjímám církevní hodinky; neboť jsi-li povinna říkati je, tenkráte jest nutno vykonati svou povinnost.

9. Kdyby se přihodilo, že by ses ráno nemohla věnovati svému rozjímání, buď proto, že bys byla příliš a rozmanitě zaměstnána, buď pro nějakou jinou příčinu (ale pokud možná, musíš se tomu vyhýbati), snaž se nahraditi si to odpoledne, a to spíše později, protože kdybys chtěla rozjímati brzy po jídle, přicházela by na tebe ospalost, a také by to nebylo zdravé.

Kdybys pak po celý den nenalezla vhodného času k rozjímání, musila bys to nahraditi hojnými modlitbami střelnými a četbou nějaké zbožné knihy, spolu pak si uložiti nějaké pokání, které brání, aby takový nedostatek neměl následků; konečně jest v takovém případě nutno učiniti pevné předsevzetí, že následujícího dne se zase vrátíš  ke svému určitému pořádku.

Sv. František Saleský, biskup Ženevy a učitel Církve

Přeložil Msgr. ThDr. Karel Vrátný

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *