Kardinál Burke

Jeho Eminence Raymond Leo kardinál Burke, patron Suverénního řádu maltézských rytířů, poskytl tento rozsáhlý rozhovor americkému listu The Wanderer během své nedávné pouti do kostela Panny Marie Guadalupské v La Crosse v americkém státě Wisconsin. Zabývá se v něm celou řadou témat, včetně nedávné řádné synody o rodině, a uvádí svá doporučení, jak se mají věřící vyrovnávat s nejistotou a zmatkem, které v současné době vládnou mezi klérem i věřícími laiky.

Rozhovor uveřejňujeme se souhlasem listu The Wanderer. První dva díly naleznete ZDE a ZDE.

Otázka: Mohl byste něco říci věrným kněžím, které zbavuje odvahy současná atmosféra věroučného zmatku a rozvratu v Církvi? A co laici? Jestliže jsou věrní laici ve farnostech (nebo diecézích), kde dochází k praktikám odchylujícím se od autentické nauky Církve, jaká je správná reakce? Na koho se mají laici obrátit, jestliže učitelský úřad Církve přijímá za své pastorační praktiky, které protiřečí jejímu nezměnitelnému učení?

Odpověď: To slýchám od mnoha dobrých kněží. Dokonce i biskupové se mnou mluví o tom, jak je obtížné vypořádat se se zmatkem, když předkládají nauku Církve. Prý nedrží krok se současnou církevní praxí nebo jsou dokonce proti papeži. Jeden arcibiskup mi řekl: „Jak to, že o nás, kteří učíme jen to, co Církev učila vždycky, najednou média a jiní říkají, že jsme nepřátelé papeže?“ Odpovídám: „Víme, co Církev učí. Je to uloženo v Katechismu Katolické církve, a pokud jde o manželství a rodinu, v dokumentech Magisteria. Přečtěte si Familiaris consortio, přečtěte si Casti connubii, přečtěte si Humanae vitae! Víme, co Církev učí, a toho se držíme.“

Nesmíme se dát zbavit odvahy. Situace všeobjímajícího zmatku je skličující. Chápu to a vím o tom. Je to těžké, protože věřící si přečtou noviny a různé zprávy a říkají kněžím: „Vy nejdete s dobou,“ nebo „vy nenásledujete papeže Františka.“ Papež nemůže učit nic jiného než to, co Církev učila a praktikovala vždycky, ani nás k ničemu takovému nemůže vybízet.

I pro mě je skličující pozorovat takový zmatek. Člověka to může dezorientovat a může vzniknout pokušení prostě mlčet a dovolit, aby to tak šlo dál, s tím, že to je Boží vůle. Tak to ale nemůže být. Přemýšlel jsem o tom a řekl si: „Ne, my kněží a biskupové jsme skutečnými učiteli víry. Církev nám svěřila poklad víry a toho se musíme držet. Nezradíme ho a neopustíme ho tím, že budeme následovat populární trendy všeho druhu.“

V apoštolském listu papeže Jana Pavla II. Novo millennio ineunte je překrásná pasáž, kde se říká, že lidé pořád hledají nějaké zaklínadlo nebo nějaký nový program pro pastorační praxi Církve. Jan Pavel II. však odpovídá: „Ne, program je stejný jako vždycky. Je to Ježíš Kristus v živé tradici“ (srv. č. 29).
Pokud jde o laiky, všude, kam přijdu, velmi povzbuzuji laická hnutí, organizace a sdružení, aby pořádaly „dny víry“, na nichž by dobří, solidní řečníci prezentovali pravdy víry, a ještě více s tím související dny modlitby. Laici musejí o těchto věcech psát. Když zůstáváme zticha, vyvolává to dojem, že i my se účastníme všech těchto zmatků a omylů. To je, jak víme, dílo ďáblovo – to je mistr zmatku a omylu.

Otázka: Řekl byste prosím, co si myslíte o nedávných poznámkách papeže Františka při setkání v kostele luteránské evangelické církve v Římě? [1] Zdá se, že poznámky Svatého otce, čteme-li je velmi pozorně, naznačují, že luteránská manželka katolíka může v Katolické církvi přistupovat ke svatému přijímání.

Odpověď: Poznámky papeže Františka byly především proneseny naprosto spontánně. Podle mého soudu, jak jsem je četl, nebylo jasné, co Svatý otec říká. Vznikl však dojem, že nekatolík může přistoupit k oltáři a dostat svaté přijímání, pokud se ve svém srdci rozhodne, že to je v pořádku.

Podstatné je toto: papež nemůže učit nic jiného, než co o přijímání Eucharistie Církev učila vždycky. Člověk, který nemá katolickou víru v Eucharistii, nemůže k přijetí svátosti přistoupit. Nadto víra nutná k přijetí Eucharistie není něco, o čem se člověk může rozhodnout sám. Vyžaduje, aby se člověk katechezí připravil k úplnému přijetí katolické víry, a tedy vstoupil do společenství Církve. Plné společenství s ní je dovršeno svatým přijímáním – a nutné kroky nelze obejít. Takto je třeba interpretovat poznámky Svatého otce.

Otázka: Mohl byste také nějak komentovat projev Svatého otce při nedávné návštěvě německých biskupů ad limina, v němž vyjádřil své znepokojení nad „erozí katolické víry“ v Německu? Svatý otec zaznamenal „prudký pokles účasti na nedělní mši, stejně jako úpadek svátostného života“. [2]

Odpověď: Ano, tento projev papeže Františka znám. Zdá se, že je velmi solidní a poskytuje dobré vedení. Podle mého názoru se toto poselství jeví jako něco, čeho je v Německu zoufale zapotřebí. Některá veřejná prohlášení představitelů Církve v této zemi, včetně prohlášení biskupské konference, jsou skandální.

Ti, kdo odpovídají za vedení Církve, jsou hlavními zastánci rozkladu její disciplíny, pokud jde o nerozlučitelnost manželství. Musejí se velmi vážně podívat na smutnou skutečnost, že lidé nepraktikují víru, nechodí do kostela a neúčastní se svátostí. V Německu, zemi, která v minulosti praktikovala katolickou víru až v hrdinském stupni, došlo k velké ztrátě víry. Existuje tam zoufalá potřeba nové evangelizace. Mám za to, že právě k tomu vyzývá projev papeže Františka.

Také jsem přesvědčen, že katoličtí představitelé v Německu nemohou zaujmout postoj, že církev v jejich zemi se liší od církve v Guineji, církve ve Spojených státech nebo církve kdekoli jinde a že proto mohou mít odlišnou pastorační praxi. Ne, Církev založená Kristem je jedna, svatá, katolická a apoštolská, jako tomu vždy bylo a vždy bude.

Otázka: Jedním z charismat maltézských rytířů je obrana víry. Předpokládáte, že rytíři (a dámy) se ujmou přední role v hlásání a obhajobě nauky Církve o sexualitě, manželství a rodině? Probíhají nějaké projekty?

Odpověď: Je jasné, že rytíři a dámy maltézského řádu jsou ve stejné situaci zmatku, které čelí dobří kněží i věřící laici. U rytířů je to obzvlášť znepokojivé, protože jejich primárním účelem je obrana víry a péče o chudé (tuitio fidei and obsequium pauperum). Tyto dvě věci od sebe ve skutečnosti nelze oddělit. Nemůžete mít opravdovou péči o chudé, pokud není prodchnuta důslednou obranou víry. Při svých schůzkách s velmistrem a při každé příležitosti, kdy mám možnost s rytíři mluvit, je naléhavě vyzývám, aby přijali odpovědnost za stav, v němž se Církev nachází, a postavili se do čela obrany pravd víry.
V tomto úsilí by nám měl být příkladem sv. Pavel, heroický apoštol pohanů, který byl vystaven všemožným zkouškám a obtížím. Na konci svého života mohl napsat sv. Timoteovi: „Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval“ (2 Tim 4,7). Vyzývám rytíře, aby také oni bojovali dobrý boj v současné situaci, kdy čelíme rozbujelému zmatku: musíme být vůdci. Když člověk přijme velkou čest být maltézským rytířem či dámou, musí přijmout i odpovědnost za to, že bude obráncem víry.

Modlete se růženec

Odpověď: Jistě máte velkou radost, že tento týden můžete strávit na poutním místě Panny Marie Guadalupské v La Crosse, kde budete 12. prosince [2015 – pozn. překl.] celebrovat pontifikální Mši sv. v den jejího svátku. Než skončíme, mohl byste prosím uvést něco k tomu, jak je Panna Maria, Hvězda nové evangelizace, v těchto bouřlivých časech Církve majákem naší naděje, na něž se můžeme s největší jistotou spolehnout?

Odpověď: Každý rok se na tuto příležitost velice těším. Především je to skutečně svaté místo – místo proniknuté modlitbou a zbožností. Panna Maria to všechno vede a směřuje ke svému božskému Synu. Mše sv. v den jejího svátku je vyvrcholením celoročního duchovního úsilí, k němuž nás inspiruje. Ona je skutečně majákem naší naděje.

Uprostřed všeho toho zmatku lidé někdy ztrácejí odvahu a dokonce se bojí, že je před námi apokalypsa. Ale svěříme-li se do mateřské náruče Přesvaté Matky, ona nás udrží blízko svého Syna. Říká nám stejně jako služebníkům na svatbě v Káně, kteří byli v tak beznadějné situaci: „Udělejte všechno, co vám řekne“ (J 2,5).

Maria je majákem, který nás vede zpět k tradici, k základům naší víry. Nedovolí, abychom se nechali svést takzvanými „novými myšlenkami“, které jsou světské a víře neodpovídají. Musíme se ještě vroucněji modlit růženec a prosit ji o její přímluvu za Církev v dnešní době.

Kromě toho, že je Matkou Církve, je také Matkou našeho kontinentu a Hvězdou nové evangelizace. Co udělala, když přišla? Především žádala postavit kapli, kde by mohla ukazovat Boží milosrdenství. Jak jinak než v kapli, kde se slouží Nejsvětější Oběť, kde se věřící mohou vyzpovídat, kde se mohou modlit a projevovat svou zbožnost.

Otázky kladl Don Fier

Odpovídal Raymon Leo kardinál Burke

Přeložila a poznámkami opatřila Lucie Cekotová

[1] http://www.tedeum.cz/2015/11/28/papezova-rada-luterance-voditko-k-posynodalni-apostolske-exhortaci/

[2] http://rcmonitor.cz/evropa/7325-Frantisek-o-korozi-viry-a-nadmerne-institucionalizaci-cirkve-v-Nemecku

Zdroj: http://thewandererpress.com/frontpage/interview-with-cardinal-burke-insights-on-the-state-of-the-church-in-the-aftermath-of-the-ordinary-synod-on-the-family-3/