Nový primas Belgie aneb Kdo podporuje sexuální revoluci v Církvi?

Mons. Jozef De Kesel

Dne 12. prosince uběhlého roku byl uveden do úřadu nový arcibiskup diecéze Brusel-Mechelen a zároveň nový primas Belgie – Jozef De Kesel, jmenován do úřadu 6. listopadu téhož roku papežem Františkem. Toto jmenování vyvolalo řadu protestů prorodinných katolických organizací, například Pro Familia.

 

Roku 2014 De Kesel jako biskup v Bruggy vyvolal skandál, když jmenoval farářem v městečku Middelkerke kněze Toma F. odsouzeného roku 2008 za sexuální zneužívání dospívajícího chlapce. Když se o jmenování dozvěděla média, De Kesel se stal objektem kritiky – svůj názor však nezměnil. Bránil své rozhodnutí a tvrdil, že kněz zasluhuje „druhou šanci“. Nakonec Tom F. podlehl mediálnímu tlaku a sám z farnosti odešel. Církevní právník Kurt Martens tehdy řekl, že svým rozhodnutím De Kesel odhalil nedostatek empatie, když měl více pochopení pro pachatele, než pro oběť.

Nešlo však jen o případ Toma F, který vyvolal protest katolických organizací vůči Keselově osobě. Jako biskup Bruggy měl De Kesel ochraňovat další kněží obviněné z pedofilie: Antoona S., Jeroena C., Carmina B. nebo Daniela D.

V dubnu 2015 veřejným míněním otřásl dramatický dopis, který De Keselovi napsal Igor de Blicguy, mladý farář z Heuvellandu. V listu, jehož obsah pronikl do tisku, si kněz stěžoval, že mu nechybí mnoho k odchodu z kněžství, a to nikoliv z důvodu ztráty víry v Boha, ale kvůli chování nadřízených ukrývajících případy pedofilie. Jako příklad uvedl Daniela D., který se ve škole ve Waregenu dopouštěl celé řady pedofilních činů, ale jeho nadřízeným to nevadilo a dokonce jej jmenovali farářem nové farnosti. Stále byl biskupem v Bruggy Jozef De Kesel.

Sexuálního obtěžování bohoslovců se dopouštěl rovněž bývalý rektor semináře v Bruggy Carmino B. Když si na něj bohoslovci začali stěžovat, nadřízení jej poslali ze semináře do diecézního dušpastýřstva mládeže (!). O atmosféře panující v semináři v Bruggy také mnoho napovídá inzerát na portálu pro homosexuály gayromeo.be, který zde umístil jeden z bohoslovců, a to svým plným jménem: „Sexuální orientace: gay. Vztah: nezadaný. Hledám: sex, kamarády, vztahy.“

Abychom lépe porozuměli kontextu popsaných událostí, musíme se ponořit hlouběji do historie a připomenout několik faktů. Belgie je – spolu s Irskem a USA – zemí nejvíce postiženou pedofilními skandály kléru. Během procesu Marka Detrouxe – pedofila, sadisty a vraha čtyř děvčátek, odsouzeného na doživotí – prokurátor informoval veřejnost o pedofilní síti plné vysoce postavených osob – politiků, podnikatelů a duchovních. Později vyšetřovací spisy zmizely a soud se jimi nezabýval.

Ačkoliv se to dnes může jevit neuvěřitelně, v sedmdesátých a osmdesátých letech byla pedofilie veřejně podporována nejen kontrakulturními představiteli pokolení ’68, ale rovněž církevními organizacemi – které ovládalo pro změnu kněžské pokolení ’68. Diecézní centra pro plánování rodiny a sexuální výchovu ve velkých belgických městech se vyslovovala nejen ve prospěch emancipace homosexuálů, ale rovněž pedofilů.

Roku 1984 – tehdy byl primasem Belgie kardinál Godfried Danneels, jeden z liberálních oblíbenců papeže Františka – katolický kněz Jozef Barzin založil a otevřeně prezentoval v Antverpách „Ekumenickou pracovní skupinu pedofilů“. Dnes tvrdí, že se jednalo pouze o skupinu, která měla poskytoval pedofilům jakousi pomoc, ale ideová deklarace organizace nás nenechá na pochybách. Můžeme se dočíst, že cílem existence spolu je „zvyšování povědomí církve o pedofilii, poskytování informací a prevence předsudků“. Církev se měla stát „místem setkávání pedofilů k výměně názorů v duchu otevřenosti, respektu a duvěry“.

V největším katolickém týdeníku v Belgii Kerk & Leven (Církev a život) byly v té době distribuovány brožury z nového vědeckého oboru „pedophile studies“, v nichž se dočteme například toto: „Mnoho sexuálních kontaktů mezi dospělými a dětmi nemusí být škodlivých, jsou též sexuální kontakty, které mohou být příjemné a cenné pro děti. Dospělý muž snažící se zasunout penis do pochvy děvčátka nebo do konečníku chlapce ve většině případů ví, že to bude dítě bolet. A tak to pedofilové často nedělají. Co tedy dělají? Povídají si, smějí se, hrají si s dětmi. Když se děti a pedofilové mají rádi, cítí se spolu dobře. Ukazují jim své genitálie. Dospělí masturbují chlapce či děvčátko, nebo se uspokojují sledováním masturbujícího dítěte.“

V brožurách se nacházely také rady pro rodiče, že pokud se snad chvějí při pomyšlení, že jejich dítě může mít sex s dospělým, měli by se sami sebe zeptat, zda dítě nevnímají jako svůj majetek. Dále bylo rodičům sdělováno, že tvrzení, že pedofilie je škodlivá, je výsledkem nevědomosti. Naopak, škodlivá není pedofilie, ale strašení dětí pedofilií. Říkat dítěti, že je pedofilie něčím špatným a špinavým, zatímco ono prožívá sladké přátelství, může mít brutální vliv na jeho psychiku.

Zvláštní místo na mapě belgických pedofilních skandálů mají právě Bruggy, kde až do roku 2010 byl biskupem jistý Roger Vangheluwe. Musel odstoupit, protože mu byla dokázána pedofilie. Sexuálně zneužíval mimo jiné i svého synovce, od chlapcových pěti let. Později jej zneužíval i jako biskup. Když věc měla vyjít najevo, kardinál Danneels nutit oběť mlčet. V materiálech Komise Adriaenssensa, jmenované církevními orgány k šetření případů pedofilie mezi kněžími, se nachází na 475 oznámení o této praxi. V téměř padesáti z nich se objevuje jméno Danneels v souvislosti s krytím skandálů.

Stojí také za zmínku, že „milovaným dítětem“ a „pýchou i radostí“ primase Danneelse bylo Centrum kněžských povolání v Antverpách. Časem se proměnilo takřka v gay klub. Po řadě skandálů bylo roku 1999 uzavřeno a jeho ředitel Marc Gesguiere později spáchal sebevraždu.

Náboženští komentáři v Belgii byli přesvědčeni, že po všech skandálech kardinál Danneels navždycky zmizí z veřejného života. Místo toho se 13. března 2013 objevil po boku papeže Františka v lodžii svatopetrské baziliky při vyhlašování výsledku konkláve. Později z něj papež František udělal svého osobního nominanta a speciálního hosta při obou synodách o rodině. Hájil zde radikální progresivistická stanoviska kardinála Kaspera.

V Belgii nikdo nepochybuje, že za Keselovou nominací stojí právě Danneels. De Kesel byl v letech 2002 až 2010 jeho pomocným biskupem v Bruselu a nejbližším spolupracovníkem.

Kesel je mu ostatně blízko i co do světonázoru. Už jako biskup v Bruggy proslul celou řadou kontroverzních prohlášení. Kněžská svěcení žen označil za předmět diskuse, halasně se ozýval ve prospěch přijímání pro znovusezdané rozvedené a vyjádřil zklamání, že synoda v této oblasti nebyla důraznější. I po svém jmenování belgickým primasem deklaroval, že má velký respekt k homosexuálům a způsobu jejich života i prožívání sexuality.

Lídři katolické organizace Pro Familia jsou zděšeni. Sexuální revoluce, která v roce 1968 pronikla do belgické církve, ji pronikla skrz naskrz. Vypouklé homosexuální a pedofilní aféry jsou jen třešničkou na dortu a efektem dlouhotrvajícího procesu. Tyto skadály vedly k prudkému poklesu důvěry belgické veřejnosti k církvi a k dramatickému odlivu věřících. Dnes se nedělních mší účastní méně než 5% belgické populace a jejich počet stále klesá. Mládež se v kostelech v podstatě nevyskytuje, dominují starší lidé. Bude-li současná tendence pokračovat, dle sociologů počet praktikujících katolíků v Belgii klesne pod 1% v časovém úseku 10 až 15 let. Biskup Kesel již v této věci lhostejně konstatoval, že si prostě belgičtí katolíci musí zvyknout, že jich bude stále méně.

Co víc v takové situaci místní církev potřebuje, než gay-friendly primase proslulého straněním pedofilům?

Grzegorz Górny
Vyšlo na Wpolityce.pl, 14. 01. 2015

8 Responses to Nový primas Belgie aneb Kdo podporuje sexuální revoluci v Církvi?

  1. František napsal:

    Trest už nebude dlho na seba čakať. Najprv prídem ako milosrdný Spasiteľ, povedal Pán Ježiš sestre Faustíne, predtým, ako sa zjavím ako prísny sudca.

    Desivé, keď si dáme do súvisu rok milosrdenstva, ktorý koniec koncov skončí veľmi rýchlo – čas vo všeobecnosti ubieha nejako veľmi rýchlo – a čo príde potom, o tom sa neodvažujem písať.

    Ale tí čo sú verní nech volajú spolu s Duchom i nevestou – príď Pane Ježišu! (Zjv)

    Amen! Prídem čoskoro!

    • Karel napsal:

      Kde jsou hranice mezi Božím milosrdenstvím a Boží spravedlností? Již dlouhou dobu lze pozorovat, že tato hranice je lidmi opovážlivě posunována na úkor spravedlnosti a navíc bez zdůraznění nutnosti pokání. Dříve hlásaná strmá a trnitá cesta do nebe byla nahrazena čtyřproudou dálnicí, po které se řítíme nejnovějším modelem klimatizovaného automobilu za poslechu satanistické metalové muziky. Kam je možno tímto směrem a způsobem dojet, je zřejmé.

      • František napsal:

        Hovoriť o hraniciach evokuje akoby tieto dne Božie mohutnosti boli v protiklade.
        Myslím si, že Boh milosrdne spravodlivý a spravodlivo milosrdný. Pretože vidí až na dno ľudského srdca.

        Určite je nanajvýš naivné a trestuhodné myslieť si, že Pána Boha môžeme pokúšať a urážať.

        Boh neprestane byť milosrdný aj keď trestá (každý trest v SZ bol výchovný a úľavou pre verných), tak isto neprestane byť spravodlivý, keď sa zmilúva. (viď očistec)

        Určite je to veľké tajomstvo, do ktorého sa ťažko nahliada.

        Boh pokornému milosť udeľuje, ale pyšného zďaleka obchádza.

      • Markus napsal:

        Najprv je Bozia spravodlivost, az potom milosrdenstvo, ale nie automatické, ale len pre tých, ktorí o to milosrdenstvo stoja a cinia pokánie.Papez Benedikt XVI povedal jednu velkú mudrost: Vytváreme si Boh na svoj obraz, rúca sa jedno prikázanie za druhým. Ano, Boha si vytvárame na svoj obraz. Bozia spravodlivost sa nám nepáci? Tak si vytvoríme Boha, ako automat na milosrdenstvo. Robte si ludia, co chcece, pachajte hriechy kolko chcete, Boh je nekonecne milosrdný a kazdému odpustí, aj keby ste nechceli.

  2. Dr. Radomír Malý napsal:

    Mons. André Léonard, jehož jmenoval bruselským arcibiskupem ještě Benedikt XVI., jenž byl mužem svatého života a feministky pro jeho nekompromisní postoje v morální rovině po něm házely dortem, mj. počet bohoslovců stoupl z půvobdních 5 na 50 letošní rok, se nejen nedočkal kardinálského klobouku, což je opravdu rarita mezi bruselskými arcibiskupy,ale po dosažení 75 let mu nebylo dovoleno ani „přesluhovat“. Pochybným existencím á la de kessel se ovšem otevírají všude dveře – to je jeden z mnoha důsledků stavu dnešní Církve.

  3. ParanoidAndroid napsal:

    Nějaký redaktor by to mohl před vložením alespoň prolítnout:
    „uběhlého“ – uplynulého nebo minulého
    Bruggy se v češtině skloňují – v Bruggách
    „dušpastýřstva“ – je to sice roztomilý kalk, ale v češtině říkáme pastorace; čili byl poslán asi do diecézního (pastoračního) centra pro mládež, nebo tak něco
    „pokolení ’68“ – generace ’68
    „vypouklé“ (aféry) – vypuknuvší
    a pár dalších překlepů

    Není zač.

Napsat komentář: Ignác Pospíšil Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *