Včera jsem zajel do Brna na Mši svatou a následné představení almanachu Život z víry, který vydalo Una Voce ČR při příležitosti 50. výročí založení hnutí Una Voce. Protože vlakové spojení mezi Českými Budějovicemi a Brnem není zrovna optimální, přijel jsem o hodinu a půl dříve a krátil jsem si čas tím, že jsem si probloumal tamní adventní trhy a poté, pořád ještě s rezervou, došel ke sv. Michalovi. Chvíli jsem sledoval něco, co vypadalo jako zkouška na živý Betlém, a pak si všiml že naproti kostelu je prodejna Karmelitánského nakladatelství „U Michala“. Tak jsem se šel podívat, co se tam prodává…

Dokážu strávit prohlížením knih celé hodiny, nicméně pobyt v této prodejně mne vytočil tak, že jsem po pár minutách vypadl a pěkně dlouho to rozdejchával… Jsem už u Karmelitánského knihkupectví a jeho prodejen zvyklý na ledacos. Chápu, že uživit se musí být těžké. Přesto si myslím, že knihkupectví spojené s katolickým řádem a katolickým nakladatelstvím by mělo mít alespoň nějakou základní morálku a sebeúctu. Ale minimálně tato prodejna ji rozhodně nemá!

Podobný šok jsem vlastně už zažil, když jsem před lety v Českých Budějovicích v prodejně Karmelitánského nakladatelství „U Mikuláše“ zahlédl v dětském oddělení ságu Philipa Pullmana – militantního ateisty, který otevřeně přiznává, že cílem jeho knih je vzbudit v dětech nenávist k náboženství. Na druhé straně, pokud si vzpomínám, tam nezůstala dlouho, takže je možné, že šlo jenom o nevědomostí zapřičiněnou chybu, která byla rychle napravena. A každopádně „U Michala“ ji dokonale trumfli, když v ní nabízejí oficiální omalovánky ke Hře o trůny…

Už samotná existence takových omalovánek je poněkud absurdní a zvrácená. Omalovánky jsou v drtivé většině záležitost dětí, pro dospělé by opravdu nemělo smysl je vyrábět. Děti si samozřejmě podobné tematické omalovánky kupují tehdy, když seriál znají a mají rády (respektive rodiče jim je kupují, buďto protože jej sami znají a přijde jim OK, nebo protože je děti přemluví)… A koneckonců podstatou podobných projektů je synergie seriálu a omalovánek – seriál svou popularitou prodává omalovánky a omalovánky zase lákají na seriál. Nu, takže mi z toho vychází, že autoři předpokládají buďto velkou kupu dětí sledující Hru o trůny (či těch, co by měly sledovat Hru o trůny v budoucnu), nebo velkou kupu rodičů sledujících Hru o trůny, kteří nevidí problém s tím, když se děti s Hrou o trůny seznámí. Což je dost frustrující představa – pokud tedy víte, co všechno lze spatřit v této „fantasy pro dospělé“, která doslova přetéká extrémní brutalitou a pornografickými scénami.

Samozřejmě, v těch omalovánkách to nejhorší ze seriálu pravděpodobně nenajdete. Možná budou samy o sobě docela cudné (přiznám se, že jsem v sobě nenašel chuť si je prohlédnout). Nicméně jejich tematické propojení se zvrácenou a hluboce amorální ságou, která musí být tabu pro každého jen trochu slušného člověka (a rozhodně pro všechny děti!), je nutně totálně diskvalifikuje.

Knihkupectví „U Michala“ bylo slavnostně otevřeno v roce 2013. Dle stránek Karmelitánského nakladatelství tomu předcházela mše svatá a požehnání prostor knihkupectví (vizte ZDE). Opravdu si někdo myslí, že Bůh by měl žehnat knihkupectví s takovou nabídkou? Druhé přikázání zní „Nevezmeš jména Božího nadarmo“. Běžní katolíci a nevěřící mají při zmínce tohoto přikázání sklon ho primárně interpretovat jako zákaz různých klení či zvolání „JéžišMarjá!“, „Kristepane!“, což je ale ta naprosto nejméně významná aplikace, která jen málokdy má co do činění se smrtelnými hříchy. Mnohem zásadnější je, že tímto přikázáním se zakazuje neoprávněně odkazovat na Boží vůli (zneužívat nepodložených odkazů na Boha ke svým soukromým cílům a k manipulaci lidí, lživě vykládat Slovo Boží) a modlit se k Bohu a žádat jeho požehnání pro úspěch ve zlém jednání.

A já se ptám: k čemu je taková mše a takové požehnání, pokud je výsledkem knihkupectví s takovou nabídkou? Kde je zodpovědnost provozovatele k Bohu, jehož požehnání si vyžádal, k sv. archanděli Michaelovi, k němuž svým jménem odkazuje, a k lidem, jimž má sloužit?

Ignác Pospíšil