Koupil jsem si Katolický týdeník. To nedělám příliš často – obvykle věnuji čas a peníze četbě periodik, která by si přídomek „Katolický“ zasloužila mnohem více (pročež ho minimálně v nejbližších době nemají šanci získat – taková už je doba)… A co že mne vedlo k tak neobvyklé investici těžce vydělaných peněz? No, hlavně zvědavost a očekávání legrace…

Jak jsem se totiž dověděl, v inkriminovaném čísle je možno nalézt vyhlášení výsledků pravidelné ankety KT Kniha roku. A že překvapivě a s nemalým náskokem vyhrála nikoliv nějaká bezobsažná či nekatolická slátanina, ale dílo, které má opravdu smysluplný obsah – autobiografická kniha Josepha Fadelleho Cena, kterou zaplatíš, což redaktora informujícího o výsledcích zjevně nijak zvlášť nepotěšilo.

A opravdu –  pobavil jsem se. Po přečtení souhrnu se i u mne dostavil dojem, že pan Aleš Palán, který ho psal, skutečně nesl vítězství dané knihy opravdu přetěžce a svou špatnou náladu nedokázal tak úplně potlačit ani při tvorbě přehledu. Nu, je jistě frustrující, když se z Vašich čtyř favoritů dostanou do první desítky pouze dva, z toho jeden jen o prsa. Ale myslím si, že by se s tím měl autor popasovat doma či v hospodě nad pivem, a ne rozličnými výlevy v článku shrnujícím výsledek ankety…

I když docela by mne zajímalo, co si autor představuje pod pojmem favorit. Rozumím tomu, že tuto roli přiklepl ve výsledku nakonec třetí knize (Marek O. Vácha: Příběhy z jiného vesmíru), ale opravdu považuje knihy Husovská dilemata (C. V. Pospíšil), Moc, peníze a právo (Jan Sokol) či Integrální poznání (T. Špidlík a M. I. Rupnik) za bestsellery a knihy pro masy katolíků (neboť právě a jen ty mají v podobných anketách nějakou větší šanci na úspěch), že se tak okatě diví, že zůstaly i se svými autory ve stínu? Pokud ano, pak tu má problém s docela zásadní vadou úsudku…

Pokud jde o mne, musím vyjádřit svoji spokojenost nad tím, že anketa dopadla překvapivě dobře a že jsem k tomu i já přispěl sou troškou do mlýna… Z mých dvou favoritů (třetí hlas jsem neudělil, protože nejlepší knihou roku, ve výběru absentující, je samozřejmě kniha Setrvat v pravdě Kristově) se sice do první desítky dostal pouze jeden (ten vítězný), ale i to se počítá. Velmi spokojen jsem dále nejen s tím, že nevyhrála Váchova kniha, ale i s propadákem vícera knih, které si ho zasloužily (především pak knihy Člověk František, kterou bych bez váhání nominoval jako horkého kandidáta na titul „odpad roku“).

Je to skvělý výsledek, uvážíme-li poněkud suboptimální výběr, který měli hlasující k dispozici. Chápu, že seznam vzniká tak, že knihy nominují sama nakladatelství, je ale přinejmenším škoda, že tam některá vážená katolická nakladatelství nejsou vůbec zastoupena – v prvé řadě mne napadají Matice cyrilometodějská a Kartuziánské nakladatelství. Třeba je tam uvidíme příští rok…

Každopádně gratuluji A.M.I.M.S.u i Josephu Fadellemu k zaslouženému úspěchu.

Ignác Pospíšil