Kardinál Sarah a biskup Schneider reagují na papežovy výroky ke svatému přijímání nekatolíků…
Nejde o věc svědomí
Papež František v listopadu při návštěvě luteránského shromáždění v Římě rozvířil spory svými výroky ke svatému přijímání nekatolíků.
Na otázku neitalské luteránky, která vyjádřila lítost nad tím, že nemůže přistupovat ke svatému přijímání se svým katolickým manželem, papež odpověděl, že přestože by se nikdy neodvážil dovolit jí, aby přijímala Eucharistii, protože to není v jeho pravomoci, měla by, jak řekl, „mluvit s Pánem a potom postoupit dál“.
Vzhledem ke zmatku, který papežova slova vyvolala, jsme se zeptali kardinála Roberta Saraha, prefekta Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, a biskupa Athanasia Schneidera z kazašské Astany na jejich názor na tuto otázku.
Kardinál Sarah v úvodním vyjádření řekl: „Intercommunio mezi katolíky a nekatolíky není dovoleno. Je třeba vyznávat katolickou víru. Nekatolíkovi nelze podat svaté přijímání. To je velice, velice jasné. Nejde o věc svědomí.“
Jeho Eminence kardinál Sarah rovněž odpověděl na několik otázek:
.JPG)
Mohl by kněz podat svaté přijímání manželovi i manželce, jestliže ví, že jeden z nich je katolík a druhý nikoli?
Ne, svaté přijímání podáváme jen katolíkům. Mnoho kněží mi říká: „Podávám svaté přijímání každému“. To je nesmysl.
Anglikán, který je po dlouhou dobu mimo svou církev a přeje si svaté přijímání, se někdy může zúčastnit mše a ke svatému přijímání v Katolické církvi přistoupit, nemá-li žádný hřích a žije v řádném manželství. Protože věří v Eucharistii, i když v anglikánské církvi ve skutečnosti o Eucharistii nejde, neboť nemá kněžství. Jde však o vzácné případy a může k tomu dojít jen za velmi mimořádných okolností. Je to něco neobvyklého, nikoli běžného.
Katolík však nemůže přistoupit ke svatému přijímání v anglikánské církvi, protože tam o svaté přijímání nejde, je to jen chléb. Chléb není konsekrován, protože kněz není kněz. Po rozchodu Jindřicha VIII. s Katolickou církví se kněžská svěcení v anglikánské církvi stala neplatnými. Není-li platná konsekrace, není to Eucharistie.
A luteránka nebo anglikánka, která je provdaná za katolíka? Když jsou v neděli na mši, je možné, aby někdy přistoupila ke svatému přijímání?
V den svatby podal kněz svaté přijímání katolickému manželovi, nikoli luteránské či anglikánské manželce. Když jdou spolu na mši, je to totéž, protože intercommunio mezi anglikány a katolíky, mezi katolíky a protestanty neexistuje. Jdou-li spolu na mši, katolík může jít ke svatému přijímání, ale luterán nebo anglikán ne.
Domníváte se, že když nejsme spojeni ve víře a nauce, otevření cesty k intercommuniu by podkopalo víru v Reálnou přítomnost [Krista v Eucharistii]?
Myslím, že by to podporovalo profanaci. To nemůžeme udělat. Není to tak, že si musím promluvit s Pánem, abych zjistil, jestli mám přistoupit ke svatému přijímání. Ne, musím vědět, jestli jsem v souladu s pravidly Církve. „Jdi“ mi říká svědomí, které musí být osvíceno zákony Církve. Ty říkají, že abych mohl přistoupit ke svatému přijímání, musím být ve stavu milosti, bez hříchu, a mít víru Katolické církve. … Jestli mohu v Katolické církvi přistoupit ke svatému přijímání, neurčuje osobní přání nebo osobní dialog s Ježíšem. Copak mohu vědět, že Pán skutečně řekl „jdi a přijmi mé Tělo“? Ne. Člověk nemůže rozhodnout, jestli může přistoupit ke svatému přijímání. Musí se řídit zákony Církve, to jest být katolíkem, být ve stavu milosti, žít v řádném manželství [pokud je ženatý či vdaná].
Někdo však řekne, že otevření cesty k intercommuniu by byla cesta, aby se manželé více stávali jedním.
Ale Pán nám pomáhá, abychom byli jedno, jestliže Ho přijímáme správně. Pokud ne, k jednotě to nevede a budeme si jíst odsouzení. Sv. Pavel říká: „Proto musí člověk sám sebe zkoumat … Kdo totiž jí a pije a tělo (Páně) nerozlišuje, jí a pije si odsouzení“ (1 Kor 11,27-29). Proto se nám nepodaří stát se jedním, jestliže přistupujeme s hříchem, s neúctou k Tělu Kristovu.
Odpovídá biskup Schneider
Mons. Athanasius Schneider
Biskup Schneider se k této věci vyslovil rovněž velmi přímo, když řekl, že Církev musí „s protestanty mluvit velice jasně a nic nezakrývat“.
„V dokumentu Druhého vatikánského koncilu čteme, že skutečný ekumenismus není irenismus, ale upřímný dialog, v němž neskrýváme nic ze své identity.“ Dodal, že každé gesto, které „není jasné, upřímné a jednoznačné, skutečnému ekumenismu nikdy nepomůže“, a to „na žádné úrovni“.
Uvedl, že „pastýři“ musejí být ve svých vyjádřeních „velmi opatrní“, aby „mezi lidmi nevytvářeli nejasnosti a zmatek“, pokud by je vedli k přesvědčení, že „katolická a protestantská nauka jsou v zásadě stejné, jen s malými rozdíly“.
„To není pravda. Neodpovídá to realitě ani evangeliu. Všechny pravdy Katolické církve jsou pravdami evangelia. Jestliže protestanté tyto katolické pravdy popírají, odporují evangeliu. Musíme mluvit jasně.“
Pokud jde o papežova slova k luteránce, rovněž řekl, že je důležité nepřehánět neomylnost papežů. Papež ve svých obvyklých gestech a výrazech nemá v úmyslu „věřící zavazovat nebo nutit“, aby věřili tomu, co říká.
„Jsem přesvědčen, že papež František není proti tomu, když mu někdo řekne: ‚Svatý otče, s tímto vyjádřením nesouhlasím. Neřekl jste, že mě zavazujete to přijmout, protože nemáte v úmyslu mluvit definitivně. Můžeme s vámi tedy vést uctivý dialog, abychom tyto věci objasnili.’“
Dodal: „Myslím, že o klimatu musíme vést dialog bez zastrašování. Jinak to bude atmosféra diktatury a já myslím, že papež František patrně nechce být považován za někoho, kdo vytváří atmosféru inkvizice, diktatury nebo pronásledování těch, kteří vyjadřují odůvodněné myšlenky a názory.“
Diane Montagna je římskou dopisovatelkou anglického vydání listu Aleteia.
Přeložila Lucie Cekotová
Originální článek vyšel v angličtině na Aleteia.org
Informace není úplně přesná, za výjimečných okolností se interkomunio povoluje. Je nutná vnitřní dispozice stejná jako u katolíka a dispens biskupa ke každému jednotlivému případu, např. v den svatby. Blíže viz
http://www.cirkev.cz/res/data/004/000534.pdf
Nejsem teolog, takže se k odkazovanému textu a jeho interpretaci a konfrontaci s prohlášením prefekta Kongregace pro vysluhování svátostí (který je v této věci kompetentnější než Vy i já dohromady) nehodlám nějak zásadně vyjadřovat, ale napadá mne jedna věc: všiměte si jedné nepominutelné podmínky pro tuto výjimku: musí ohledně této svátosti projevit katolickou víru. Lze mluvit o lutheránovi, který má katolickou víru v eucharistii, jako o lutheránovi? Vždyť to znamená popřít jeden ze základních bodů lutheránského učení, jeho pohled na svátosti. Takže text výše je správný minimálně z toho smyslu, že žádný skutečný lutherán nemůže jít k interkomuniu, protože není schopen naplnit podmínky, za nichž se povoluje…
Jistě, ona vnitřní dispozice zahrnuje to, o čem píšete.
Oficiální text ČBK, navíc vydokladovaný řadou podstatných odkazů, je pro naše duchovní pastýře závazný. České duchovenstvo je odpovědno výhradně svým biskupům a teprve biskupové v dané věci papeži, potažmo k tomu zřízenému kuriálnímu úřadu (kongregaci). Spekulace nad tím, kdo má v čem větší kompetenci, je nepodstatná.
Nelze také srovnávat pečlivě vycizelovaný text ČBK s nutně zjednodušující konverzací pan prefekta pro noviny.
Nejdříve bych dodal, že české duchovenstvo je (jako všechni duchovenstvo) odpovědno v prvé řadě Bohu… I u ČBK a biskupa platí, že je důležitější poslouchat Boha než lidi.
Nicméně za druhé a hlavně: Vy se vyhýbáte vyjádření k mojí argumentaci, že mezi těmi texty není žádný rozpor, protože skutečnost je taková, že skutečný lutherán nikdy nemůže být k přijímání připuštěn ani podle výše odkazovaného textu ČBK, protože na rozdíl od anglikána nikdy nemůže splnit základní a nepominutelnou podmínku pro onu výjimku – projevit katolickou víru ohledně dané svátosti.
Poslušnost Bohu je v tradičním katolickém pojetí poslušnost oprávněné lidské autoritě.
Konkrétní téma lutherství a eucharistie nemám potřebu dál komentovat.
Obávám se, že to až tak jednoduché není. Problém je právě v tom, že směrnice vyžaduje jen projevení katolické víry ohledně konkrétní svátosti, nikoliv katolické víry ve své úplnosti (byť v nějaké minimální formě). To, že někdo, třebas i upřímně, ohledně konkrétní svátosti projeví víru, která je kompatibilní s vírou katolickou, možná znamená, že dotyčný už není na 100% luteránem, ale vůbec to ještě neznamená, že je katolíkem. Je vůbec možné mít skutečně katolickou víru v nějaké partikulární otázce, když chybí katolická víra jako taková? Je např. možné, že někdo, kdo třeba popírá mariánská dogmata, má skutečně katolickou víru v Eucharistii? Katolická víra je přece buď úplná, nebo to není katolická víra.
Dalším problémem směrnice jsou pak upřesnění ohledně ověřování podmínek účasti na svátostech. Z nich vyplývá, že to ani s tou katolickou vírou v partikulárních otázkách nemusí být tak žhavé. Např. v bodu 5.a je sice stanovena jako minimální podmínka víra přijímajícího, že ukřižovaný a oslavený Pán Ježíš Kristus je v eucharistii skutečně přítomný, není však specifikováno „jak“ skutečně přítomný. Tuto podmínku by tedy splnil i ten, kdo by věřil, že pod způsobami chleba je Pán Ježíš Kristus přítomen jen svým tělem, nebo třeba i vyznavač remanenčního bludu. Ještě zamotanější je bod 5.b – pro přijetí svátosti jsou sice požadovány „obvyklé podmínky“, mezi nimiž je jmenováno mj. i platné manželství, vzápětí je však upřesněno, že „právní otázky je třeba řešit v souladu se zvyklostmi dané církve“. Tzn. že pokud daná „církev“ považuje cizoložný vztah za platné manželství (což není nijak neobvyklé), jsou „obvyklé podmínky“ splněny a dotyčného klidně „milosrdně“ necháme aby „jedl sám sobě odsouzení“. Nebudeme přece hnidopichy když jde o utužení ekumenického společenství.
Myslím, že otázka, zda je člověk, který má katolickou víru stran Nejsvětější svátosti, ale luterskou v ostatních oblastech, řádný luterán, nám může být celkem lhostejná. 🙂 Řádný katolík každopádně není.
(off topic)
Rodina v Nórsku prišla o päť detí násilným odobratím. Dôvodom mala byť “príliš kresťanská výchova”
http://www.zvedavec.org/vezkratce/11906/
Myslím že by si měl každý dávat pozor aby omylem nepozřel rybu z Norska. Nebo polévku Vitana, ktrerá se v r 2013 stala součástí norského nadnárodního koncernu Orkla ASA.
Docela zmatečné vyjádření na „pravověrném“ katolickém webu:
Kristus není v Eucharistii (jen) přítomen – to je učení luterské konsubstanciace. Eucharistie je sám Kristus (a nic víc k tomu!) – teprve to je katolické učení transsubstanciace!
Rozmýšľam ako zosúladiť, že viditeľná hlava Katolíckej cirkvi môže nemať katolícku vieru.
Odborne technicky to neviem vyjadriť, prakticky to vidíme na každom kroku.
Vyjádření papeže v širším kontextu z http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=22770 :
„Na otázku o společné Večeři Páně pro mne není lehké odpovědět, zvláště pokud je tu s námi takový teolog jako kardinál Kasper! Bojím se! … Souzním ale s vaší otázkou a ptám se, je-li společná Večeře Páně cílem pouti anebo viatikem na cestu. Přenechávám tuto otázku teologům, těm, kteří rozumí. Pravdou je, že společná účast předpokládá absenci rozdílů, společnou nauku. … Nikdy si nedovolím udílet nějaká povolení, protože to není v mé kompetenci. Jeden křest, jeden Pán, jedna víra. Mluvte s Pánem a jděte dál. Více si neodvážím říci.“
Rovněž širší kontext:
http://www.tedeum.cz/2015/11/28/papezova-rada-luterance-voditko-k-posynodalni-apostolske-exhortaci/
„Mluvte s Pánem a jděte dál.“
Já to vnímám jednoznačně: „Mluvte s Pánem a staňte se katoličkou.“ 🙂
Pravda, není to tak otevřeně jednoznačné jako rada, kterou dal František Cikánům, ale i tak je to hezké.
To je ovšem právě ten problém: řada lidí teď rozebírá, jak to „vnímá“, jak to papež vlastně myslel a jestli to, co řekl, skutečně znamená to, co myslel. Pokud skutečně myslel to, co si vy myslíte, že myslel, proč to pro všechno na světě neřekl? Proč umožňuje spekulace a různé interpretace? Nota bene když takových případů byla už celá řada.
Problém je v tom, že tato interpretace je v rozporu s tolika jeho jinými výroky, že je dost nepravděpodobné, že to myslel zrovna takto…
Papež František se vyžívá v nejednoznačných prohlášeních, které lze interpretovat všelijak. Jestli je to záměr, anebo neobratnost, to si netroufám soudit. Nicméně říct to takhle natvrdo při návštěvě sboru by opravdu nebylo příliš diplomatické, to by asi udělal jenom málokdo.
K problému se vyjádřil také Mons. Brunero Gherardini, viz https://goo.gl/s2BW8D