Katoličtí konvertité žádají synodu, aby potvrdila nerolučitelnost manželství
PhDr. Radomír Malý
Sto amerických katolických konvertitů-intelektuálů napsalo dopis synodním otcům. Poukazují v něm na to, že do Katolické církve je přitáhla neměnná nauka pravdy o člověku, manželství, rodině, sexualitě a rozdílu pohlaví. Konvertité prosí biskupy, aby neměnili fundament Kristovy nauky.
„Všichni jsme prošli cestou obrácení na katolickou víru. Někteří z nás kdysi náleželi k jiným křesťanským společenstvím, někteří nebyli pokřtěni a vyšli z jiných náboženství nebo se pokládali za agnostiky či ateisty. Navzdory různosti prostředí, z nichž pocházíme, nás spojuje jedno: Vstoupili jsme do společenství Katolické církve jako dospělé osoby“ – čteme v dopisu.
Autoři napsali, že tím, co je přimělo ke konverzi, byla neměnná nauka Církve na téma pohlavnosti, manželství a rodiny. „Na počátku většina z nás odporovala alespoň některým prvkům katolické nauky v těchto bodech. Ale poté, co jsme poznali, jak škodlivé jsou účinky populárních koncepcí na téma lidské sexuality a poté, co jsme zaznamenali, jak některé naše původní nekatolické komunity začaly ustupovat dominující kultuře – jejím představám o svobodě, rovnosti, pokroku a stále významnějším gnostickým ideám – každý z nás zjistil, že Církev má pravdu“ – tvrdí konvertité.
Vysvětlují, že když dospěli k tomuto poznání, církevní nauka se pro ně stala „podivuhodně atraktivní“. Po prohloubení doktríny se po nějaké době přesvědčili, že katolická nauka „sděluje nejhlubší pravdu o nás samých. Pravdu, která je jak dobrá, tak i krásná, i když vymáhající“.
„Co více, neochvějná jistota Církve v nauce a rozhodné hlásání této pravdy, i když tváří v tvář tvrdé nepřátelské opozici, bylo pro nás důkazem, že právě v ní můžeme najít Krista takového, jakým skutečně byl.“
Autoři dodávají, že právě církevní nauka o lidské existenci je zvláštním způsobem přitahovala, neboť získali jistotu, že pochází od samého Ježíše Krista. Krista vtěleného, který přijal lidskou podobu a „tak zjevil člověku sebe samého“. Zjevil pravdu o významu těla, rozdílu pohlaví, o sexualitě, manželství a rodině.
Co více, Kristus vnesl do lidské společnosti ještě něco nového: důstojnost, milosrdenství, „účast v jeho vlastní věrnosti Církvi“. „To nebyla náhoda“ – čteme v dopise – „že první křesťané začali vstupovat do Církve strženi příkladem života Kristových učedníků, vyzařujících dobrotou a zaujímajících jedinečný postoj vůči ženám, dětem, lidské sexualitě a manželství. A to nebyla náhoda, že o mnoho staletí později i my – z těch samých důvodů – jsme se obrátili“ – zdůrazňují konvertité.
Dodávají, že si jsou plně vědomi těžké pastorační situace, jaká dnes vládne, i všech výzev, které stojí před synodními otci, zvláště v otázce udělování svátostí rozvedeným a znovusezdaným katolíkům. – „Někteří z nás zakusili bolest rozvodu a prakticky každý z nás má známé nebo příbuzné, kteří byli postiženi rozvodem. Proto jsme vděčni, že byla obrácena pozornost na problém, který působí tolik škod mužům, ženám, dětem i kultuře jako celku.“
Obrácení vysvětlují, že píší dopis s ohledem na obavy týkající se některých návrhů změny disciplíny Církve ve věci podávání sv. přijímání katolíkům, kteří jsou rozvedeni a podruhé sezdaní. „Jsme upřímně šokovaní návrhy těch, kteří navrhují tzv. cestu pokání, jež bude tolerovat to, co Církev nikdy nedovolovala. Podle našeho soudu nelze ospravedlnit návrhy, které škodí nerozlučitelnosti manželského svazku.“
Autoři listu píší, že jakékoliv změny v tomto bodě budou neslučitelné s doktrínou o manželství. Konvertité varují duchovní, kteří chtějí zavádět „novoty“ pod záminkou ukázání většího milosrdenství osobám v neuspořádané životní situaci. Vysvětlují, že „dobré pastorační úmysly“, které neberou v potaz pravdu o tom, jak se věci ve skutečnosti mají, jedině zhorší situaci a přidají ještě více bolesti a utrpení těm, kterým údajně se snaží toto utrpení a bolest zmírnit.
Autoři dopisu zdůrazňují, že není možno zapomínat na opuštěné manželské partnery a děti, které až dospějí, nebudou mít motivaci k podpoře krásy nerozlučitelnosti manželského vztahu.
Konvertité jsou toho názoru, že ti, kteří předkládají návrhy na udělení svátostí rozvedeným žijícím v novém svazku nechápou nebo neberou v úvahu opravdovou příčinu krize rodiny, plynoucí ze všeobecného rozšíření rozvodů, antikoncepce, mimomanželského soužití a akceptování svazků téhož pohlaví.
Dále se odvolávají na slova Benedikta XVI. z prosince r. 2012, pronesená u příležitosti slavnosti narození Páně členům římské kurie. Papež mluvil o „falešném chápání lidské svobody, které podkopává samotnou lidskou existenci“.
Autoři dopisu varují před kapitulací vůči „kultuře rozvodu“. K té by dle jejich mínění došlo, kdyby synodní otcové změnili nebo rozmělnili neměnnou nauku o manželství. Konvertité prosí, aby duchovní odhodlaně bránili ideje nerozlučitelnosti manželství, aby zůstali věrni pravdě, kterou učil Kristus a s tímtéž zápalem, jako jeho učedníci před mnoha věky o ní odvážně vydávali svědectví.
„Ať Církev znovu připomene světu, jak krásná je manželská věrnost, kdy manželé žijí v jednotě s Kristem,“ apelují. A dodávají, že „svět nyní více než dříve potřebuje prorocké svědectví Církve!“
Pod dopisem se podepsali mj.:
Bryan Atkinson, bývalý anglikán,
prof. Francis J. Beckwith, bývalý věřící evangelické církve
prof. Philip Bess, přednášející architekturu na univerzitě Notre Dame
prof. J Budziszewski ze státní univerzity v Texasu
četní bývalí věřící episkopání církve, ošetřovatelky, učitelé
vědci z renomovaných univerzit, např.:
Thomas F. Farr – ředitel Religious Freedom Project, The Berkley Center for Religion, Peace,
and World Affairs, Georgetown University
prof. John Finnis − Professor Emeritus of Law and Legal Philosophy, University of Oxford
dr Sherif Girgis, spjatý z Yale Law School i Princeton University.
Zdroj: pch24.pl 16.10.2015,
„…kdyby synodní otcové změnili nebo rozmělnili neměnnou nauku o manželství.“
Den, kdy konzervativci začali používat protimluvy.
Konvertité nás, katolíky, zahanbují!
To jako konvertité nejsou katolíci? 🙂
Kdo je nutí zůstávat v KHS a měnit svoji víru podle aktuální svévole jejího přednosty nebo různých dalších pseudokřesťanských entit? Ať si najdou katolického kněze, který jim poslouží duchovním vedením a svátostmi. Že třeba budou muset dojíždět? No a?
V KHS nejsou katoličtí kněží?
mininálně nemají katolickou víru Klecando
OK, jaká instituce tedy má katolickou víru?
ad. Klecanda, pokud to nepoznáte sám, každé rada drahá, ale si dávejte pozor na satana, je to Boží opice
Klecanda: „OK, jaká instituce tedy má katolickou víru?“
— Víru z principu nemohou mít instituce, ale výhradně osoby, neboť víra je aktem vědomí.
Proč? Protože nejsme husité jako vy, pane Jíro 😉
Povšimněte si prosím, pane nehusito Polišene, že otázka v mém komentáři nezní „proč“, ale „kdo“.
BTW. o Vaší orientaci v tématu svědčí dostatečně fakt, že věty typu „Ať si najdou katolického kněze, který jim poslouží duchovním vedením a svátostmi.“ považujete za výraz mého domělého husitství.
Více snad není třeba dodávat.
Pavel varuje před konvertity kvůli jejich pýše. I tito ve své pýše poučují biskupy, jak mají rozhodnout.
Já tu vidím pýchu především na straně těch biskupů a kardinálů, jejichž evidentním cílem je co „nejelegantněji“ obechcat explicitní Ktristovo učení o manželství a jeho nerozlučitelnosti…
Svatý Pavel tězko může varovat před konvertity kvůli jejich pýše, když sám byl konvertita a v jeho době žádní dospělí křesťané nekonvertité neexistovali…
Pane Felixi Leo! Pokud Vám není známo, tak Pavel sám byl konvertitou. Ten dopis amerických konvertitů nepoučuje biskupy, je psán prosebným stylem. Existuje vážné nebezpečí, ano, už je tady, že se an synodě otevřely dveře podávání sv. přijímání znovusezdaným rozvedeným, potažmo aktivním homosexuálům a párům žijícím na hromádce. Konvertité varují před tím, aby biskupové na synodě neměnili nauku Církve, která je tady od prvopočátku a nepopřete, že toto vážně hrozilo, přečtěte si jen phoslášení biskupů z německojazyčné sekce. Pýchu tady ukazuje někdo jiný, totiž vy, který se staví do role mravokárce těchto konvertitů.
Osobně mi přijde dost divné, když někdo konvertuje kvůli názorům na manželství, sexualitu a rodinu, to přeci není ve víře to primární, ne?
PS: Nevím přesně, jak to je, ale někdo tady to určitě vědět bude: rozvedení a znovu sezdaní nemohou přijímat svátosti? Není kruté? Nedávno mi ale jeden kamarád křesťan říkal, že to není pravda…
Rozvedený a „znovusezdaný“ je člověk, který žije v konkubinátu a jako takový pochopitelně nemůže přijímat svátosti…
Svátostné manželství je nerozlučitelné podle slov Ježíše Krista: „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ (Mk 10,9). Při skládání manželského slibu při obřadu církevního sňatku říká ženich (a po něm nevěsta): „…Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé AŽ DO SMRTI. K tomu ať mi pomáhá Bůh. Amen.“
Tedy pouze smrt jednoho z manželů může rozloučit manželský svátostný svazek. Nikoliv pravomocný rozsudek světského rozvodového soudu! Z toho vyplývá, že pokud se manželé před světským rozvodovým soudem rozvedou, má to samozřejmě důsledky podle občanského zákoníku. Nikoliv však v církevním oboru – svátostně uzavřené manželství pochopitelně stále trvá navzdory rozsudku rozvodového soudu, neboť je nerozlučitelné.
Možná jste slyšel o tom, že církevní soud nějaké svátostné manželství „rozvedl“. Tak tomu ovšem není. Žádný církevní soud nemůže zrušit Ježíšova slova „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj.“ Člověk – tedy v tomto případě církevní soudce – nemůže svátostné manželství rozloučit. Ale může napadnout první větu tohoto souvětí – „co Bůh spojil“. Říká se tomu „nulita manželství“, když se podaří církevnímu soudu prokázat, že „Bůh nespojil“ (je to složité dokazování, zda bylo manželství opravdu uzavřeno vědomě a dobrovolně). A po pečlivém a náročném dokazování pak církevní soud vynese rozsudek, že svátostné manželství vůbec nevzniklo (tedy že Bůh nespojil). To ovšem V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ NENÍ „CÍRKEVNÍ ROZVOD“!
A jak správně píše Ignác, pokud rozvedený člověk (samozřejmě rozvedený světským rozvodovým soudem) uzavře nové manželství (samozřejmě pouze před státním orgánem), je to těžký hřích proti 9. přikázání. Takový člověk, vázaný nezrušitelným církevním sňatkem, se dopouští cizoložství, žije v konkubinátu a nemůže přistupovat ke svátostem.
Malá poznámka na závěr: Rád bych věřil tomu, že probíhající synoda o rodině v Římě ve svém závěrečném dokumentu toto božské právo o nerozlučitelnosti manželství a z něho vyplývající důsledky nějakým způsobem nerozmělní… Neboť i sám papež je pouhý „vicarius Christi“ a nemá právo měnit to, co Ježíš Kristus ustanovil.
Dobrý den, četl jste homilii biskupa Vokála na synodě? Přikládám celý text a ptám se všech diskutujících, jestli těm slovům rozumí ? Já ne, ač bych ráda věřila, že obsahem je odmítnutí modernistických nápadů Kasper a spol.
Vatikán: Zpívanou modlitbou breviáře začalo dnes (23. října 2015) plenární zasedání biskupské synody věnované rodině. Během modlitby se k přítomným obrátil královéhradecký biskup Jan Vokál, který pronesl homilii. V ní komentoval slova proroka Ámose: „Neboť, hle, on je tvůrce hor a stvořitel větru, oznamuje člověku, co má na mysli, působí úsvit i soumrak, šlape po posvátných návrších země. Jeho jméno je Hospodin, Bůh zástupů.“ (Am 4,13) V plném znění přinášíme text homilie, která podle přímých účastníků vzbudila mezi novináři velký ohlas:
„Čas od času se potřebujeme zastavit, pozvednout oči k nebi a připomenout si, že nejsme pány světa a života. Potřebujeme se zahledět na nebe, hory, moře; cítit sílu větru, hlas velkých vod… Jak to rád činil svatý Jan Pavel II., jehož liturgická památka připadla právě na včerejšek. Potřebujeme se cítit malými – jací ve skutečnosti jsme – ve velkém vesmíru, jejž Bůh stvořil a nadále tvoří a oživuje, v každém okamžiku.
Život stále více uprostřed umělých věcí, které jsme utvořili, pomalu umlčuje naše vnímání skutečnosti i sebe samých. Aniž bychom si to uvědomovali, zapomínáme, kde jsme a kým jsme; ztrácíme smysl pro svůj opravdový rozměr: někdy se cítíme být všemohoucí a nejsme; jindy se cítíme bezmocní a nejsme.
Jak nám připomíná prorok Ámos, jsme jakoby stéblo trávy, to je pravda, avšak naše srdce je schopné přijmout nekonečno. Jsme „téměř nic“, to je pravda, avšak můžeme se ptát „proč“ a cítit uvnitř v sobě tajemné spojení, někdy bolestné, s Tím, který stvořil svět, slunce, měsíc, hvězdy… (srov. Žalm 8).
Mezi všemi stvořenými bytostmi – které jsou, každá svým způsobem, pokornější a poslušnější vůči Stvořiteli než my – jsme my, lidé, jediní, kdo poznávají a někdy i cítí, že tato Boží všemohoucnost, tato jeho nepochopitelná velikost, je celá výhradně láskou, a to láskou milosrdnou, něžnou, soucitnou, podobnou té, kterou má matka ke svým malým a křehkým dětem. Jsme jediní, kdo tuší, že celé stvoření vzdychá a trpí jakoby porodní bolestí (srov. Řím 8,22).
Svatý Jan Pavel II. nám zanechal jako dědictví proroctví, že nyní je čas milosrdenství. Božímu milosrdenství zasvětil II. velikonoční neděli a naposledy vydechl právě v předvečer této neděle. Kéž se za nás i nadále přimlouvá, abychom se stávali stále milosrdnějšími, jako je milosrdný náš nebeský Otec (srov. Lk 6,36).“
Stana: přijde mi to jako výklad těch slov z Ámose a velmi pěkný… nezdá se mi, že by to souviselo ještě s něčím jiným. Nepokračovalo to ještě?
ad Stana: já tedy tomu moc nerozumím, nevím, kde je chyba. Co chtěla Jeho Excelence říct moc nevím, když to tak ale čtu, tak mi přijde, že spíš (možná nevědomky) nahrál kard. Kasperovi a spol.: 6 x milosrdenství, 0 x spravedlnost. Copak „Boží velikost“ je celá výhradně jen milosrdnou láskou? Vždyť toto by popíralo 2. ze šesti základních pravd víry, které se učí (resp. měly by učit) už malé děti v náboženství.
Ad Stana: Nevíte někdo, v které jazykové skupině byl Mons. Vokál? Rozdělení do skupin po jménech se mi nějak nepodařilo vygooglovat.
Nevíte někdo, členem kterého circulus minor byl biskup Vokál?
Vojákovi, který prošel válečným tažením, taky utkví v paměti spíš relativně bezvýznamná šarvátka, ve které utrpěl závažné zranění a musel projít velkým nebezpečím, než velká, historická bitva, kterou prošel hladce.
Dogmaticky to jistě není primární, ale po psychologické stránce je to jedna z nejpalčivějších otázek, které konvertita musí při procesu konverze vyřešit, jedna z nejtěžších a nejnebezpečnějších bitev, které musí vybojovat. Zvlášť pokud mu předtím ctnost cudnosti moc neříkala a teď musí přijmout to, že každá dobrovolná nečistá myšlenka je těžký hřích… Je tedy logické, že ji vnímá jako jednu z rozhodujících.
Hezky je to vidět mimo jiné na životě sv. Augustina.
Pardon, ale když má někdo podle světského zákona nového partnera, není to vlastně jakože konkubinát, protože má pořád jednoho partnera, jen jiného, ne? A… (ví, že tady si naběhnu) co se týče věty „Co bůh spojil…“ stejně to při té církevní svatbě spojuje člověk, ten kněz, ne? Tak proč by nemohl nefungující manželství rozdělit? A tím se dostávám k nejzávažnějšímu problému: rozvodem se často vyřeší celá řada problémů a všichni jsou mnohem šťastnější. Neříkám, že vždy, neříkám, aby se lidé rozváděli jak na běžícím pásu a při prvním náznaku problémů, ale proč se třeba čtyřicet let nenávidět a dohánět navzájem k šílenství, když během toho času lze ještě na obou stranách poznat novou lásku? A díky tomu pak lépe vycházet i spolu?
Pořád mi vrtá hlavou ten můj rozhovor s dotyčným katolíkem… je totiž dost vzdělaný v oboru, tak se ho musím zeptat, jak to tedy myslel.
A k panu Berchamnsovi: „nečistá“ myšlenka je těžký hřích? Není mnohem lehčí než skutečný čin? Mnohých myšlenek se přeci člověk nemůže ani vyvarovat. Důležité je ale, jak se zachová. Nebo ne?
Takže ještě jednou: manželství je nezrušitelná svátost, která zaniká pouze smrtí… Katolík, co se světsky rozvedl, a nechal „znovu sezdat“ žije před Církví a před Bohem v konkubinátu, protože jeho civilní sňatek není a nemůže být před Bohem a před Církví platný.
Jinak konkubinát je nesezdané sexuální soužití, nezáleží na počtu…
Svátost manželství je svátostná smlouva a svazek uzavřený snoubenci před Bohem a Církví. Kněz vystupuje jen jako formální zástupce obojích. Bůh spojuje svazek jako jeho garant.
Ad myšlenka: „Jak řekl Kristus: Kdo by se chtivě díval na ženu svého bratra, již se s ní zcizoložil ve svém srdci.“ Je to paradoxní, ale právě zde leží jeden ze zásadních sporů mezi Kristem a farizeji, protože oni takové myšlenky samy o sobě za závažný hřích nepovažovali, zatímco Kristus ano.
Drobná poznámka
žije v cudzoložstve – konkubinát je u nezosobášených smilníkov
Platí pro ně obojí, protože oni nejsou sezdaní – nemohou být, protože jejich druhý sňatek je automaticky neplatný…
Vážený pane Mandeville, jednoduchá odpověď zní ano, podrobnější probírání takovýchto velmi konkrétních otázek bez širšího rámce by vedlo pouze ke zkreslení podstaty věci. Doporučil bych Vám prostudovat si nějaký komplexnější výklad katolické morální teologie (Morální teologie od Alberta Beneše, Mravouka katolická Reginalda Dacíka, případně poněkud starší Rukověť katolické mravouky od Antonína Vřešťála), jistě tam najdete fundovanější odpověď na své otázky.
A to je právě ten důvod, proč je to pro konvertity tak náročné. 🙂
„rozvodem se často vyřeší celá řada problémů a všichni jsou mnohem šťastnější.“ Nesmysl. Toto je rozšířený blábol buď těch, kteří měli na rozvodu zájem, protože jim dosavadní manželství „bránilo ve štěstí“ – v praxi obvykle nevěrníci(-ce), nebo neinformovaných teoretiků. Rozvod snad vždy někoho ze zůčastněných postihuje velice těžce. V této feministické společnosti, kde děti jsou téměř ve 100% případů „přiděleny“ matce, postihuje otce, postihuje především děti. Otec přichází o děti, děti o otce a jeho rodinu, navíc se vytváří nebezpečný precedens, který vede k lehkomyslnému jednání dětí v dospělosti: „No, co? Naši se rozvedli, tak se mohu klidně také rozvést“. Lehkomyslný přístup k manželství vede k rozkladu společnosti. Pseudoštěstí jednoho je budováno na základě neštěstí jiného, jiných.
A co bezdětné páry? ty se taky nemohou rozvést? nebo páry, kterým děti už odrostly? A musíte uznat, že existují vztahy, kde není šťastný ani jeden z dvojice – pak je to výhodné řešení pro oba
Ani bezdětné páry, ani páry kterým děti už odrostly, se nemohou rozvést. Manželský slib se dává partnerovi dokud nás smrt nerozdělí…
PS. Nemohl by jste si něco o manželství, rodině atd. z hlediska katolické víry, něco nastudovat a přestat tu provokativně trolovat a zaplevelovat diskuzi?
Já neprovokuji, jen žádám argumenty, jak se na diskuzi sluší. Diskuze podložená argumenty je základem demokracie. V diskuzi vždycky musíte počítat s tím, že uslyšíte něco, co se vám nelíbí, pane Josefe. Když si s pěti lidmi budete dokola potvrzovat to, co už víte, nikam se neposunete. Já jsem nadhodil logické otázky, které jsou pro mnohé lidi palčivé. Vy odpovídáte stylem „NEMOHOU, NESMĚJÍ“, a to opět bez argumentů. Vím, že kdybych si něco nastudoval, dozvím se možná tak o dogmatech, která platí, protože platí. Mě by spíš zajímalo, proč někdo na takový život přistoupí – že dobrovolně uzná nějaká dogmata, jen protože jsou někde napsaná, nebo mu je někdo řekl. A ještě pak tato dogmata používá místo argumentace v diskuzi, jako kdyby byla zcela nedotknutelná. To jen tak na zamyšlení.
No ale to jste vůbec neodpověděl, proč je to tak těžký hřích, protože takové myšlenky jsou ve většině případů spíš podvědomé. Nemůžete za to, že se vám někdo líbí – stačí někoho minout na ulici a ten dotyčný jen zapůsobí svým vzhledem. A pak je pryč. Vážně je ta třívteřinová libost tak strašný prohřešek? nejsou mnohem důležitější věci? tohle je přece ve srovnání s vraždami prkotina, které se navíc nedá zbavit.
O těch rozvodech jsem si něco našel a máte pravdu, ale dnes jsem mluvil už s druhým katolíkem, který mi tvrdil, že rozvody možné jsou, ale může to udělat jen papež. Je to ta anulita? Nebo má přeci jen pravdu?
Mimochodem, pane Pospíšile, ač jsem se přesvědčil, že diskuze založená na racionálních argumentech není vaší silnou stránkou, vrátím se ještě k vaší větě „Antikoncepce je špatná vždy“. Nedávno jsem se setkal s věřící katoličkou, která chtěla mít děti, ale nedařilo se jí to, protože pokaždé spontánně potratila. Bylo to vždy spontánní a vždy velmi bolestivé, tělesně i psychicky vyčerpávající. Začala proto užívat antikoncepci. Farář do ní při zpovědi tak dlouho ryl, proč nemá děti a zda řádně plní manželské povinnosti (co je mu ale vlastně po tom), až mu to řekla, načež se dozvěděla, že je hříšnice a skončí v pekle. Řekla mu, že je hlupák, a přestala na jeho mše chodit. Upřímně, ani trochu se jí nedivím.
1) Nechtěná a rychle opuštěná myšlenka hřích není. Setrvávání u ní a její pěstění ano…
2) Nemá pravdu, říká naprosté nesmysly…
3) Že se jí Vy nedivíte, není argument…
Tak proč tedy nějaký nepoužijete?
Podívejte se, jaké hanebnosti k synodě o rodině vypouští „Křesťanský magazín“: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1098528273-krestansky-magazin/215562215600010
A k tomu se podívejte na znesvěcení katedrály v Košicích:
http://alianciazanedelu.sk/?p=7724
Člověk se musí ptát: Je toto ještě katolická církev?
Lukáši, ten „křesťanský“ magazín je jen malou ochutnávkou toho, co bude v mediálním prostoru (a následně v praxi) následovat. První vlaštovky už jsou tu: http://goo.gl/lDnLo3, http://goo.gl/3QZSzw nebo http://goo.gl/BY3d7K. To ale přece není nic překvapivého, kard. Kasper už před půldruhým rokem na konzistoři řekl zcela jasně, jak budou postupovat – a jak řekli, tak udělali.
Odpověď na dotaz, ve které jazykové skupině byl biskup Vokál:
V italské jazykové skupině, pravděpodobně tam, kde byl předsedajicím kardinál Moderator Card. BAGNASCO Angelo, ale jistě to nevím. Ty skupiny byly 3 italské. Je to na stránkach slovenského portalu Livenews.
Homilie je kompletní text a údajně byla všemi nadšeně přijata. Proto jsem se ptala, zda tomu rozumíte, já jsem na velkých rozpacích nad bezobsažným obsahem a hlavně nic raději nesdělujícím. Jakoby čekal až co řeknou ostatní, jen se neodhalit.
Nicneříkající projev dávající každému to, co chce, je přece od druhého vatikánského koncilu ten nejvýše ceněný typ projevu.
25.10.2015
Tak vše nakonec dopadá podle očekávání: v konečných hlasováních na synodě se projevilo už existující schizma – nezazní opravdu razantní a jasné odmítnutí podávání Eucharistie rozvedeným a znovusezdaným, počet hlasů (přes veliký odpor mnoha čestných a Kristu věrných prelátů) na to nestačil.
Církev pod tímto papežem nemůže dále pokračovat, aniž by zapadala stále hlouběji do smrtelné nevěry Kristu, do pohrdání Jeho obětí na kříži.
Začíná – a to zcela legitimně – narůstat odpor proti Jorge Bergogliovi, protože autentičtí katolíci podle ovoce jeho destruktivní vlády v těchto dnech nemohou nevyzývat k tomu, aby věřící vypověděli poslušnost těm duchovním, kteří svými slovy i činy útočí proti Kristovým slovům, proti Duchu svatému, autoru Písma.
„Každý, kdo propouští svou ženu a žení se s jinou, cizoloží, a kdo se žení s tou, kterou muž propustil, cizoloží.“ (Lukáš 16:18)
„A přišli farizeové, aby ho pokoušeli. Ptali se ho, je-li muži dovoleno propustit svou ženu. On jim odpověděl: „Co vám přikázal Mojžíš?“ Oni pak řekli: „Mojžíš dovolil napsat rozlukový list a propustit.“ Ježíš jim řekl: „Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal toto přikázání. Od počátku stvoření je Bůh učinil jako muže a ženu. Proto opustí člověk svého otce i matku a přilne ke své ženě. A budou ti dva jedno tělo, takže již nejsou dva, ale jedno tělo. Co tedy Bůh spojil, ať člověk neodděluje.“ V domě se ho na to učedníci opět ptali. Řekl jim: „Kdo by propustil svou ženu a oženil se s jinou, cizoloží vůči ní. A jestliže by ona propustila svého muže a provdala se za jiného, cizoloží.““ (Marek 10:2-12)
Podávat cizoložícím Eucharistii nelze. To je vše, co se k tomu dá říci.
A další návrhy těch „duchovních“, kteří touží oddávat homosexuály a lesby v kostele, kdo už teď podnikají kroky k zavedení svěcení žen, které Jan Pavel II. prohlásil jednou provždy za vyloučené?
Předpona „anti“ se dá přeložit nejen jako „proti“ či „stojící proti“ – dá se přeložit i jako „stavějící se na místo někoho“. Obrovské množství katolických biskupů, teologů a kněží ztratilo (nebo nikdy nemělo) víru srdce – z jejich pyšných projevů vidíme, že se sami touží postavit na místo nejvyšší autority, Pána a Boha, Ježíše Krista. Jsou to antikristi, kteří nás chtějí od Krista a Jeho evangelia odvést.
Pane Poutníku, vždyť to je zcela slepé a bezmyšlenkovité následování textů. Svět se mění, takže jeho neshoda se starými text bude časem jen narůstat. Např. postavení žen ve společnosti se za poslední dva tisíce let přeci jen poněkud změnilo – proč by na to církev nemohla pružně reagovat?
Od zakomplexovaného Vokála nečekejte nic převratného. Delší pobyt ve Vatikánu se projevil, musí vyšlapovat, pro nic za nic ho neustanovili do vedoucí pozice.
To je poněkud hrubé nařčení, že je biskup Vokál zakomplexovaný. To on tedy není, ale zmatení duší a myslí Bergoglio umí velmi dobře a už se přece dávno odhalil. Jenže kněží jsou vázáni poslušností a nebude lehké pro ně ji vypovědět. I za cenu ztráty kariéry, postǔ a jinych požitků, a myslím si, že to přijde brzo a budou se muset rozhodnout.
„„Každý, kdo propouští svou ženu a žení se s jinou, cizoloží, a kdo se žení s tou, kterou muž propustil, cizoloží.“ (Lukáš 16:18)“
Nějak nevidím velmi častý případ „propuštění“ muže nevěrnou ženou.
a toto je prý katolický kněz
https://www.facebook.com/stepan.rob/posts/10205426669175318?pnref=story
https://www.facebook.com/stepan.rob/posts/10205426663455175?pnref=story
P. Romuald Štěpán Rob je katolický kněz z řádu Bratří kazatelů (OP). Oba tweety, které uvádíte, nejsou ovšem z jeho hlavy. Jsou to citace ze závěrečné promluvy římského biskupa na synodě o rodině. Celá promluva je uvedena zde:
http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=22629
a on si je vystavuje na profilu
v dnešních novinách jsou přesně tato papežova slova. Pokud vím, tak jistá vstřícnost k znovu sezdaným párům prošla. Nicméně v usnesení se také říká: „homosexuály nelze diskriminovat, ale pro jejich sňatky neexistuje sebemenší opodstatnění a nelze je ani vzdáleně srovnávat s heterosexuálními vztahy“ Směšné, někdo asi nerozumí pojmu diskriminace.
Ten někdo jste ovšem Vy.
Sňatek je mezi mužem a ženou. Tomuto svazku se říká manželství. Z tohoto vztahu jsou zplozeny děti a vzniká rodina. Homosexuály snad někdo diskriminuje tím, že spolu nemohou počít vlastní děti?! Jestli to dovedou, nikdo jim v tom přece nebrání. Ale manželé být nemohou, protože manželstvím je svazek muže a ženy. Jestliže rozvedená žena či vdova žije s jiným mužem, tento muž ve vztahu k jejím dětem není otcem, ale otčímem. Jestliže rozvedený muž nebo vdovec žije s jinou ženou ve společné domácnosti s jeho dětmi, pak tato žena není jejich matkou, ale macechou. Jak prosté, když člověk zná význam slov, že?
Nikoli tím, že nemohou mít děti, nýbrž tím, že nemají nárok na právní vztah. Je fajn, že aspoň existuje registrované partnerství, ale na Slovensku není ani to. Když se jeden z dvojice dostane do nemocnice, ten druhý nemá nárok na žádné informace. Tedy důvod tu je. Ovšem registrované partnerství je pořád méně než manželství, tam je nerovnost jasně patrná. A (to už se tady jednou řešilo) manželství nestojí jen na dětech. Mohou ho uzavřít heterosexuálové, kteří děti mít prokazatelně nemohou. Pak mají nesrovnatelně víc právnických výhod než homosexuální pár, který dítě (rovněž) mít nemůže.
Dva Homosexuálové nemají žádný nárok na žádný „právní vztah“, registrované partnerství je neodůvodněný nesmysl a zhůvěřilost.
Manželství je chráněno státem jako základ rodiny, jako heterosexuální vztah v němž vznikají a jsou vychovávány děti. Je to čistě a jen záležitost muže a ženy. Mimochodem, homosexuály při jeho uzavírání nikdo a nic neomezuje – sexuální orientace snoubenců se nijak netestuje, homosexuál si může najít ženu a oženit se s ní úplně stejně jako kterýkoliv heterosexuál. Že ho ten výhled vzhledem k jeho sexuální poruše tolik neláká, není problém společnosti ani produktem diskriminace…
Že se může oženit pár, který mít děti nemůže, je jen důsledek dvou věcí – 1) není vždy snadné určit, zda to tak je (zda je opravdu vyloučeno početí dítěte a zda je to trvalé); 2) Je to natolik nepodstatný problém, že by bylo neefektivní jej jakkoliv řešit…
Jsem rád, že jste se konečně rozhodl argumentovat.
ALE:
A) Naprosto nechápu, proč bych si měl brát ženu, když ji nemiluju. Bylo by to vůči ní kruté a ponižující. To mě na vašem příspěvku zarazilo asi nejvíc. Že bych jako gay víc rozuměl ženám než ortodoxní heterosexuál? Není divu, že s takovouto logikou pak nastávají situace, které popisoval pan Dučák (kdy muž opustí ženu s dětmi, protože se teprve dodatečně rozhodne nic neskrývat). Není snad manželství pro lidi, kteří k sobě něco cítí? Proto z toho plynou i ty výhody, jako dědění nebo ty informace v nemocnicích. Proč na to jedna vzájemně se milující dvojice právo má a druhá ne? Skutečně by mě to zajímalo, neboť opět používáte expresivní a znevažující slova jako zhůvěřilost a nesmysl, aniž byste argumentoval. Používáte také slovo „neodůvodněný“, ač jsem důvody napsal a nyní je píši už podruhé. Ačkoli mám někdy pocit, že jako nevěřící homosexuál jsem pro vás míň než hmyz, nezbavuje vás to odpovědnosti za racionální argumentaci.
b) Manželství nikoho nezavazuje k plození dětí. To jako že stát dá právní výhody jen těm, kteří mu vyprodukují novou pracovní sílu? Jistě, dává to smysl, takový chladný a logický smysl, ale v praxi se to nijak důsledně neděje, jak už jsem zmiňoval, protože jsou tu i bezdětné heterosexuální páry a kromě církve na ně nikdo netlačí, aby děti měly.
c) 1) Když žena v důsledku léčby rakoviny nemá dělohu nebo vaječníky, věřte mi, že žádné děti mít nebude. Přesto může uzavřít manželství. 2) A proč by to byl nepodstatný problém? Když je dostatečně dobrým argumentem pro to, aby se homosexuálové nesměli brát, to, že nemohou mít děti (a tímto argumentem se pořád spousta ortodoxních věřících ohání), proč u bezdětných heterosexuálních párů je to najednou nepodstatný a zanedbatelný problém? Tomu se říká alibismus.
d) Možná lze namítnout, že pár, který nemůže mít děti, může vychovávat děti, které nejsou jeho. Ano, to je i případ macech, otčímů atp. Ale jsou i matky samoživitelky a nikdo je právně nenutí se znovu vdát. Přesto mohou vychovat děti úplně v pořádku. Ale znám i dvě ženy, které vychovávají dítě – nejsou to lesby, takže to pro oponenty ztrácí důvod ke kritice a projde to úplně bez povšimnutí (jsou to matka a teta). V takovém případě ty proklamované „mužské vzory“ nikomu nechybí… Ale i kdyby to lesby byly, pořád by to bylo přirozenější, tzv. víc v souladu s přírodou, než ústav.
Ad Stana: K té zakomplexovanosti mohu uvést svůj vlastní případ. Když mě poděbradský prelát Hronek v diskusi na církevní téma(!)veřejně obvinil ze lži s úmyslem mě poškodit v očích druhých, žádal jsem biskupa Vokála o veřejnou omluvu. Mělo se mně jí dostat od p.Hronka, ale pokud by se tak nestalo, mohl se mně omluvit sám biskup, pokud by měl zájem celou věc vyřešit. Protože pohrdá obyčejným člověkem, nestalo se tak. Už je to pár let, po omluvě ani stopy. Na celé záležitosti je podstatné, že jsem měl pravdu a žádný jiný důkaz mého údajného lhaní nebyl předložen. Ani nemohl být, protože prostě neexistuje. Protože jsem na p. Hronka podal trestní oznámení, mám vše zdokumentované, včetně doporučených dopisů na biskupství, každý se může přesvědčit.
Pro mě z toho všeho vyplývá, že p. Hronek vysluhuje a přijímá v těžkém hříchu, hraje prostě divadlo. Nejinak i biskup Vokál. Existují totiž cizí hříchy: hřích druhých dovolit, hřích druhých schvalovat, k hříchu jiných mlčet, hřích netrestat, hřích druhých obhajovat.
Tak si můžete udělat obrázek, jaká je realita křesťanské lásky. I pro tyto církevní aktéry zřejmě platí poslední odstavec průzkumu, který uvádím níže pro Poutníka.
Ad Poutník: Co byste očekával od duchovních, když je u mnohých stejný problém, jak o tom vypovídá průzkum u našich sousedů. Podstatný je poslední odstavec průzkumu.
„Tři čtvrtiny katolických duchovních udržují různé formy vztahů se ženami od emotivních až po sexuální,“ uvádí na základě dlouhodobého průzkumu mezi polskými kněžími sociolog prof. Józef Baniak z Mickiewiczovy univerzity v Poznani.
Mnoho duchovních má navzdory celibátu ženu i děti, s nimiž žijí obvykle utajeně. Nadřízení biskupové o hříchu sice vědí, ale veřejně se k němu nikdy nevyjadřují.
„Z mých průzkumů vyplývá, že děti má přibližně čtvrtina kněží, kteří udržují sexuální vztahy se ženami, což je 10–15 procent z celkového počtu farářů,“ tvrdí Baniak.
Podle něj je většině studentů katolických seminářů jedno, zda celibát platí, nebo ne. Když odcházejí na bohoslovecká studia, už vědí, že ho případně nebudou dodržovat. Kněžími se nerozhodli být z náboženského přesvědčení, ale hlavně z prestižních důvodů. Často i proto, že to chtěla pobožná matka, či kvůli lehké, prestižní a dobře placené existenci, při níž rozhodně nehrozí nezaměstnanost.
Pane Jaroslave, je mi Vás líto a chápu Vaše rozhořčení. Neznám však váš problém a na těchto stránkach nikdo. Při vši úctě k vaši osobě však to se zakomplexováním pana biskupa nemá co dělat. Pan biskup je vše jen ne zakomplexovaný! Říká se mu v diecézi virtuální biskup a jistě má své chyby jako každy člověk. Podle mě není v jeho dikci řešit nějaké omluvy farářů. Dal jste trestní oznámení pro pomluvu a soud to vyřeší, ale že by to měl řešit biskup, tak to si nemyslím, ani bych to po něm nezadala
Mě litovat nemusíte, nejsem ten, kdo má máslo na hlavě, já lituji Vás. Soud nic nevyřeší, není to pro soud, jak jsem byl upozorněn. Je podivná svoboda slova, každý může na druhého nakydat, vidíme to v politice, a nic se neděje. V Církvi by měly platit jiné principy, ale když je modernisticky přizpůsobena světu, řeší to světsky, tak jako v tomto případě – pohrdání právem a bližním. Máte podivné názory na nadřízenost a podřízenost, jste zřejmě moderní katolička, zastánkyně Církve bez hierarchie, že si každý může dělat, co se mu zlíbí. Někde už to tak funguje, výsledky jsou tristní. Modernista Hronek se asi zpovídá u modernisty Vokála, notují si a podle toho to pak vypadá. Zakomplexovanost jsem si nevymyslel já, zachytil jsem to už ve více náhledech na tohoto „pastýře“.
http://www.duseahvezdy.cz/2015/10/19/katolicti-konvertite-zadaji-synodu-aby-potvrdila-nerolucitelnost-manzelstvi/#comment-31897
dva palce hore
http://www.duseahvezdy.cz/2015/10/19/katolicti-konvertite-zadaji-synodu-aby-potvrdila-nerolucitelnost-manzelstvi/#comment-31897
dva palce hore
Pane Jaroslave, zacházíte priliš daleko ve svých soudech, vubec se nedivím, že o vas někdo řekl, že lžete. Vy totiž opravdu lžete. Nyní konečně z vas vylezlo, že to asi nebylo všechno tak jak vy jste uplakaně podal výše ve svém sebelitostivém článečku. Škoda, že pan biskup to nečte, třeba by nám celou věc vysvětlil. A co kdybychom se na vás zeptali patera Hronka? Moje názory na hierarchii cirkve jsou naprosto ve shodě s tradiční katolickou věroukou, jen mám jiný názor na to, co má řešit biskup. Ty vaśe bolístky asi nee. Na celém vašem povídání o sobě mi vadí ta agresivita, více pokory by vám slušelo, milý pane Jaroslave. A hlavně, když už jste zastáncem tradice, kněz je posvěcená osoba, zástupce Krista a úcta k němu je úcta ke Kristu. Pomlouvat a lhát o někom, kdo se tady nemůže bránit, a zvlášť když je to kněz, je těžký hřích. Vaše zachycování je pomluva a lež.
Ak náhodou tento môj príspevok prejde cenzúrou, rád by som k celej polemike dodal pár slov, pretože vidím, že sa znovu robí búrka v pohári vody. Biskupská synoda nemohla meniť učenie Katolíckej cirkvi a ani takéto ambície nemala! Nemá na to totiž potrebné kompetencie. Kompetencie meniť učenie Katolíckej cirkvi majú len 2 inštancie: pápež a Magistérium Cirkvi. Biskupská synoda je len poradný orgán pápeža, avšak pápež nie je povinný akceptovať jej rozhodnutia! Aj keby trebárs arcibiskup Marx vyhlasoval počas synody čokoľvek, ostal by to len jeho súkromný názor, pretože – znovu opakujem – biskupská synoda nemá kompetencie zmeniť na učení Katolíckej cirkvi ani len jedinú hlásku! Rozumbradom, ktorí ešte pred vydaním záverečnej správy zo synody komentovali výsledky synody, odkazujem, že biskupská synoda už počas jednania deklarovala, že žiadne zmeny v učení Cirkvi nemožno očakávať. Viac na: https://svetkrestanstva.postoj.sk/6611/synoda-skoncila-papezovou-kritikou-rozvedeni-presli-o-jediny-hlas
Kompetence měnit věčné učení Církve nemá ani papež a magisterium.
Souhlasím. Kompetenci měnit věčné učení Církve nemá opravdu nikdo. Tím spíše měnit tu jeho část, kterou definoval sám Kristus.
jde o to, proč tedy celibát nezrušit, když stejně všem způsobuje jen komplikace. ve většině náboženství kněží rodinu mají. a pokud vím, celibát ani nevychází z bible, ale z nějakého mnohem pozdějšího koncilu. proč udržovat uměle něco, co nefunguje a jen to dělá lidi nešťastnými…
Celibát není podstatou problému. Cirkve, které nemají celibát, jsou na tom ještě hůř. Ta starost o rodinu zastiňuje starost o věřící. Celibát je poklad, který si katolická církev musí chránit. To, že ho někdo porušuje, neznamená že je to špatné ustanovení. Proč si myslíte, že dělá lidi nešťastnými? Vždyť přece tolik lidí žije singl. Myslím si, že celibát funguje a je to, co Satana dráždí na kněžích a katolické církvi a proto proti nim tak bojuje. Nevím, co máte na mysli, když poukazujete, źe nevychází z bible? Které? Nový zákon to jasně říká, když Kristus provolává své učedníky. Opustili vsechno, i rodiny a šli za ním. Sám dodržoval čistotu a chtěl, aby i oni byli čistí. To, že to někdo vykládá po své, nemění podstatu. Čistota těla a duše povznáší cloveka k Bohu.
To, že ho někdo porušuje, dost často svědčí o tom, že je z něj nešťastný. Lidé, kteří žijí singl, se pro to dost často sami rozhodnou, nenařizuje jim to instituce. Možná by bylo dobré mít alespoň nějakou možnost volby? Nevím. Ta pasáž z Bible není kodifikace. Kosmas například manželku ještě měl a bylo to v jeho době běžné. A čistota těla a duše? Zaprvé to může způsobovat dost závažné psychické komplexy, zadruhé nechápu, proč náboženství dělá ze sexu něco „nečistého“. Úplná sexuální abstinence je mnohem nepřirozenější.
Celibát patří ke kněžství, církev nikoho nenutí stát se knězem. Kdo nechce dodržovat celibát může se oženit… Jak prosté možnosti volby…
Že náboženství dělá ze sexu něco nečistého, je staré klišé, do nekonečna opakované těmi, kdo nechtějí dodržovat pravidla (žena + muž + svátost manželství).
Nepřirozený je sex muž + muž, žena + žena, muž + dítě a všechny další …filie.
Mám ovšem dojem, že z toho, co napsala Stana, vyplývá něco jiného: že čistota učedníků znamenala úplný celibát…
Pominu už to, co jsem se vám snažil vysvětlit už jednou. Přirozené je odvozeno od spojení „při narození“ Tudíž jakákoli sexuální orientace je přirozená (vašimi slovy „je od Boha“). Můžete maximálně posuzovat, jestli někomu ubližuje – vytváří jednostranné vztahy, kde jedna strana trpí. To je např. případ pedofilie, ale ani pedofilové za svou orientaci nemohou a tak devadesát procent z nich se celý život drží na uzdě a klobouk dolů před nimi, neboť je to život v permanentní frustraci a samotě. Případ homosexuality to však není, tak je vztah z obou stran dobrovolný a nic do něj nemá o mluvit instituce, pod kterou člověk navíc nehodlá spadat.
Homosexualita je nepřirozená, nenormální pohlavní orientace. Jestli je vrozená nebo získaná je úplně jedno. Je to úchylka, odchylka, abnormalita, postižení, nebo neřest, sodomie… Ať to nazveme jakkoliv, normální je sexuální přitažlivost mezi mužem a ženou. I člověk mimo církev, co nechce poslouchat nějakou instituci to může lehce pochopit. Stačí pozorovat zákony přírody (když ne ty Boží).
Není právě jedno, jak to nazveme. Smířím se s abnormalitou nebo anomálií, ale slova hřích a neřest jsou už negativně příznaková a slovo sodomie urážlivé. Označovat tak někoho, kdo za to nemůže, tudíž plodí nevraživost a nenávist (na obou stranách, ale hlavně na té, která označuje). Proč? Kam se poděla ta proklamovaná křesťanská láska? U mnoha lidí se s ní bohužel setkávám v podobě: „Miluji bližního svého, pokud je zcela stejný jako já.“
+ na anomáliích není nic špatného apriori. Důležité jsou VZÁJEMNÉ city. Já miluju jednu osobu, ona miluje mě. Vám do toho nic není a nějaké instituci, která mě ani dotyčnou osobu nezahrnuje, už teprve ne. Za to oba spadáme pod instituci demokratického státu a v něm jsou nějaká ta práva zcela na místě. Jak prosté.
Negativní věci si pojmenování s negativním příznakem zaslouží… Láska se pravdě nevyhýbá… A rozhodně si nezaslouží státní podporu…
Nicméně pořád neříkáte, proč je to dle vás negativní, pane Pospíšile. Já dostatečně jasně říkám, proč to negativní není – ani jedné straně to neubližuje a oba lidi to činí šťastnými. A je nesmyslné, aby v demokratickém státě měli některé vzájemně se milující dvojice vůči sobě právní vazby a jiné ne. V tom spočívá ta diskriminace, i když necháme stranou jakékoli plození dětí apod. Znovu vás i pana Josefa prosím: argumentujte. Kategorická tvrzení se nedají brát vážně. Rozumný člověk nebude věřit něčemu jen proto, že tomu věřit má. Jediný, kdo se pokoušel zatím trochu argumentovat, byl pan Dučák.
Mandeville: Křesťanská láska neznamená, že chudému člověku, který vykradl banku, budu jeho skutek schvalovat. Nebudu ho omlouvat: jsi chudý, to nevadí, ti prachatí bankéři to ani nepocítí, a nikomu jinému to neublížilo… Ani chudý nemá právo krást.
Podobně nelze schvalovat lidem s anomální sexuální orientací jejich hříšné skutky, když spí muž s mužem jako s ženou.Utvrzování ve hříchu nemá s křesťanskou láskou nic společného.
Jinak myslím, že církev jako instituce, Vám do Vašich vztahů nemluví. Církev nikomu nenařizuje, koho má milovat, s kým má bydlet nebo spát. To samozřejmě neznamená, že nemůže mít nějaká pravidla, které by měli její členové dodržovat.
Pokud se necítíte těmi pravidly vázán, OK. Nemluvte ale naopak Vy do toho, co by církev měla nebo neměla ve svém učení ohledně homosexuality změnit.
Obávám se, že jsou to dost nesrovnatelné věci, co uvádíte pane Josefe – srovnáváte porušování zákona demokratického státu, které prokazatelně někoho poškozuje, s něčím, co je konvenčně brané jako špatné konzervativní institucí, zákon to neporušuje a nepoškozuje to nikoho. Ano, už jsem od vás slyšel, že pohoršení je taky hřích, ale pohoršení je v tomto případě problém toho, kdo se pohoršuje, nikoli můj.
Já bych byl skutečně pro církev od státu zcela odloučenou, pro církev, která by se starala jen o křesťany. Pokud je to ale instituce, která tlačí na politiky sekularizovaných států a pořádá mediální kampaně a bere během toho sama sebe jako instanci mravnosti, ačkoli ve skutečnosti mnoha lidem znemožňuje žít šťastný život (a to, i když křesťané nejsou – že se křesťané nechávají dobrovolně touto mašinérií utlačovat, nad tím zůstává rozum stát), pak se mě to pořád týká.
Nesrovnatelné věci? Nesesmilníš a nepokradeš jsou šesté a sedmé přikázání desatera. Obojí jsou hříšné skutky. Ale jak už jsem psal, jestli se necítíte vázán církevní naukou, co pořád řešíte?
Jinak jestli něco schválí demokratický stát, a je to v rozporu se zákonem Božím, je nejen právem, ale i povinností církve proti tomu bojovat. Konkrétně jsou to hlavně potraty, euthanasie, LGBT agenda atd.
Neznám člověka, kterému by církev znemožňovala žít šťastný život a nechápu lidi, co brojí proti církvi, necítí se její součástí, ale stejně by chtěli určovat co má dělat.
No právě, na nátlak církve, kterému se sekularizované státy přizpůsobují, nejsou některé svazky brány právně a jiné ano. Proto se mě to týká, ač do církve nepatřím. Církev by se měla starat o své věřící, nikoli o všechny.
Pane Josefe já pořád nedokážu pochopit, proč vy katolíci (nebo křesťané, to je jedno) začínáte vždycky od prostředka. Vy si prostě zadefinujete, že Bible a desatero jsou svatý a nade vše a vůbec neberete v potaz, že jiní lidé to můžou mít jinak. Od toho je tu sekulární stát, který každému zajišťuje svobodu vyznání a proto by tu měly platit zákony nadřazené jakémukoliv náboženství. Takže když katolická církev brojí proti homosexuálním sňatkům, tak se snaží ovlivňovat celou společnost. Nedivte se tedy, že vám tu píší své názory i lidé, kteří se necítí být v církvi.
Jestli mi budete argumentovat nějakými Božími zákony, tak ty musí každý člověk poznat sám ve svém srdci, jinak je to jen nějaký befel zvenčí, s kterým se neztotožní.
Ano, ovlivňovat celou společnost křesťanskými hodnotami může být pro společnost jen a jen pozitivní. Kdyby všichni dodržovali Desatero, byl by to skoro ráj na zemi…
Církev ovšem nehlásá jen desatero, ale i spoustu přežitků. je potřeba umět rozlišovat to užitečné. Nebrat nic jako neměnné a dogmatické. A hlavně: vycházet z kontaktů se skutečnými lidmi. Většinou se pak ukáže, že na nich není nic nemravného ani zlého.
„Nebrat nic jako neměnné a dogmatické.“ Jak hloupé a pošetilé. Jenom blázen staví svůj dům na písku.
„Nebrat nic jako neměnné a dogmatické.“
Ukázkový důkaz vaší vnitřní nekonsistence a nepoctivosti. Co jiného, než nárok na „dogmatičnost“, tedy absolutní platnost a neměnnost si nárokuje tento váš výrok?
A tak se to má se všemi vašimi liberálními sentencemi. Navrch možná budí zdání inteligence, při hlubším pohledu ukazují vyprázdněnost postmoderny a bezduché plácání. Tomáš Halík by zaplesal.
To je možná váš názor, ale já si raději vážím racionálního uvažování. člověk má dodržovat to, co se osvědčilo jako správné a prospěšné, nikoli to, co mu diktují nějací kněží a co se píše v prastarých knihách. Což je vlastně mnohem „nepřirozenější“ než jakákoli sexuální orientace. S tou se rodíte. Náboženství do vás nacpou během života jiní.
to opičí mozeček – tento výrok si dělá asi tak stejný nárok na dogmatičnost a neměnnost jako přísloví „nikdy neříkej nikdy“…pokud vám přijde rozporné, tak právě v tom je jeho kouzlo a pravda.
A při „hlubším pohledu na liberální sentence“ p.Mandevilla vidí každý něco jiného – podle toho, jaký sám je a jaké hodnoty vyznává. Protože nezáleží na tom, na co se díváte, ale co vidíte.
To je velmi pěkné, věřímsiposvém. Přesně tak já neříkám, že „nebrat nic jako neměnné a dogmatické“ je dogma. Je to moje životní strategie, která se osvědčila – moje subjektivní pravda. Přijde mi dobrá proto, že mi to umožňuje se vyvíjet a dívat se na věci z pohledu jiných lidí. V tom je základ empatie a porozumění. Když někdo bere něco dogmaticky, vždycky mu to nabízí pohrdání pro ty, kteří to samé dogmaticky neberou. Proto nemám rád ortodoxní náboženství a považuji ho za přežitek. Nebezpečný a xenofobní. Ale jak už tu bylo řečeno: nikomu nebudu bránit se do této skořápky dobrovolně zavřít, jen je to škoda.
Na upresnenie, pápež a Magistérium nemajú kompetenciu meniť Tradíciu Cirkvi, môžu však meniť tradíciu Cirkvi.
Snažím se porozumět Vašemu upřesnění ale nejde to. Mohl byste být konkrétnější?
Nie je nič ľahšie. Učenie Ježiša Krista, aj celé Sväté písmo je súčasťou Tradície Cirkvi. Na tej nemôže nič meniť pápež a ani Magistérium Cirkvi. To, čo bolo v neskorších storočiach, napríklad učenie cirkevných koncilov, je súčasťou tradície Cirkvi. Pápeži a Magistérium Cirkvi nemôžu meniť Tradíciu cirkvi, teda učenie Ježiša Krista a Sväté písmo. Toto je nedotknuteľné na veky vekov. Pápež a Magistérium cirkvi však môžu meniť učenie cirkevných koncilov s výnimkou dogiem. Ak ktorýkoľvek koncil prijal dogmu, táto dogma ostáva nemennou na veky vekov a už nikto nemôže na nej nič meniť. Iné rozhodnutia koncilu však môžu pápeži aj Magistérium cirkvi ľubovoľne meniť. Ako príklad môže poslúžiť svätý pápež Pius X., ktorý zmenil nariadenie Tridentského koncilu o podávaní svätého prijímania deťom. Iným príkladom je používanie latinčiny ako liturgického jazyka. Toto nie je súčasťou Tradície Katolíckej cirkvi! Ani Ježiš Kristus, ani apoštoli a ani Sväté písmo predsa nikde neuvádza, že sa svätá omša musí sláviť len v latinskom jazyku! Nikto v Katolíckej cirkvi nemá právo diskriminovať iné liturgické jazyky okrem latinčiny, teda aramejčinu, materinský jazyk Ježiša Krista, gréčtinu, staroslovienčinu, slovinčinu, gruzínčinu, čínštinu, atď. Toto je súčasťou tradície Katolíckej cirkvi, ktorú môžu pápež a Magistérium cirkvi ľubovoľne meniť.
Pane Dučáku, doporučuji vám přečíst si dekrety Tridentina, které samozřejmě sv. Pius X. nezměnil, ale prosadil na úkor dosud panující jansenictické praxe.
Dále bych rád upozornil na nebezpečí přílišného rozlišování tradice a Tradice. Církevní tradice se má k Tradici apoštolské jako nosič k obsahu. Když zničíte nosič, ztratíte i obsah.
Takhle NOM vymlátil z hlav věřících katolické pojetí mše sv. a postupně je připravuje o víru.
Nicejský koncil II. proto říká, že Jestliže kdo všechnu tradici církevní psanou i nepsanou odmítá, ať je vyobcován. (Denz. 308).
Stále platí dogma Prvého vatikánskeho koncilu, ktorá hovorí: „Jestliže tedy někdo říká, že římský velekněz má povinnost pouze dohlížet a řídit, ale nemá plnou a nejvyšší jurisdikční moc v celé církvi, nejen v záležitostech, které se týkají víry a mravů, ale i v těch, které se týkají disciplíny a správy církve rozšířené po celém světě; nebo že má pouze větší podíl, nikoli však naprostou plnost této nejvyšší moci; nebo že jeho moc není řádná a bezprostřední, ať už ve všech nebo v jednotlivých církvích nebo u všech i jednotlivých pastýřů a věřících: anathema sit.“
V zmysle tejto dogmy je pápež najvyššia inštancia v otázkach viery, mravov, liturgiky, atď.
Môže meniť všetko okrem Tradície Cirkvi a katolíckych dogiem. Punktum! Šmitec!
Pokiaľ niekto neuznáva citovanú dogmu Prvého vatikánskeho koncilu a chce sa pridať k starokatolíkom, je to jeho problém. Ja až do smrti ostanem verný Katolíckej cirkvi so všetkými jej koncilmi. A ešte niečo. Neviem, čo je NOM. Katolícka cirkev takýto pojem nepozná.
NOM = zprotestantizovaný liturgický zmetek, který vyprázdnil kláštery a semináře a za katolíků dělá protestanty.
Podsouváte mi herezi, já ale nepopírám, že z vážných důvodů může papež měnit církevní zvyklosti, nemá však právo na svévoli a revoluční boření ve stylu Pistojské synody, jak je tomu např. u antikrista Begooglia.
Papež má sice nejvyšší moc v Církvi ale delegovanou Kristem, není tedy vlastník církevní tradice, ale její správce, který se musí jako každý správce řídit principy dobré správy.
Jen si přečtěte, jakou přísahu skládali papežové při korunovaci, včetně ostudné postavy Montiniho:
Přísahám, že nezměním nic z převzaté tradice a nedovolím, aby nic z toho, co střežili moji bohulibí předchůdci, byli jakkoli změněno, že naopak se zářnou láskou jako její opravdově věrný žák a následovník budu s veškerou svou silou a nejvyšší snahou opatrovat dobro, jež mi bylo předáno, že budu mýtit vše, co bude odporovat kanonickému řádu, že budu střežit svaté kánony a dekrety našich papežů, jako by byly Božími pokyny s nebes, neboť si uvědomuji, že z Boží milosti stojím na Tvém místě, že s Tvojí podporou jsem Tvým náměstkem a že budu co nejpřísněji volán k odpovědnosti před Tvůj božský tribunál za vše, co vyznávám.
Přísahám Bohu všemohoucímu a Spasiteli Ježíši Kristu, že zachovám vše, co bylo zjeveno skrze Ježíše Krista jeho zástupcům?, a vše, co koncily a moji předchůdci závazně stanovili a definovali. Zachovám disciplínu a ritus církve: postavím mimo církev každého, kdo se proviní proti této přísaze, ať již to budu já sám či kdokoli jiný. Pokud bych v čemkoli jednal proti této přísaze nebo bych umožnil, aby bylo něco takového konáno jinými, nebudeš ke mně v den strašného soudu Boží spravedlnosti milosrdný. Stejně tak budiž bez výjimky co nejpřísněji vyobcován každý – ať už já, nebo kdokoli jiný –, kdo by se opovážil konat cokoli nového, co by bylo v rozporu s touto ustanovenou evangelijní tradicí, s čistotou víry a křesťanského náboženství, nebo kdo by usiloval cokoli změnit či vyvíjel protichůdné snahy nebo by jen souhlasil s těmi, kdo se tohoto rouhavého jednání dopouštějí.
Pan Contras, používate slovník, ktorý u nás, na Slovensku, používajú chlapi, keď si sadnú do hospody, dajú si pár pív a k tomu nejakého panáka. Ja sa neznížim k tomu, aby som sa na katolícke stránke verejne prezentoval takýmto slovníkom. Takže ak sa budete vyjadrovať kultivovane, odborne, môžeme si vymieňať názory, v opačnom prípade si nemáme čo povedať. Pán s Vami!
Já si s Vámi nevyměňuji názory, pane Dučáku, pouze jsem korigoval, co jste presentoval.
Na Slovensku jste zřejmě zvyklí, že plebs leží pánkovi farárkovi u nohou a bezhlavě přežvykuje, co mu předloží, aniž by četl a myslel. Hlavně přežvykovat a platit. Dotklo se vás, že jsem korigoval vaše nesmyslné pojetí církevní tradice jakožto objektu papežské svévole a jako příklad jste nepravdivě uvedl sv. Pia X. Pánko velkomožný není zvyklý, že laik čte církevní dokumenty v latinské origninále a je schopen evidentní nesmysl korigovat a tak jste si ad hominem pomohl chlapy po pár pivech. Tím mně samozřejmě neohromíte, anžto nejsem abstinent a nepohrdám lidmi co pijí pivo a dají si nějakého toho panáka.
S tím pivem a panáky Vám to věřím. Krapet se to projevilo na Vašem příspěvku,sem tam nějaký překlep a ani stylizace není tak zcela úplně nejstřízlivější. Zkuste prosím příště něco napsat bez umělé kuráže pro zvýšení agresivity. To platí i pro Váš výše uvedený příspěvek. Děkuji.
Pane Dučáku, na Váš koment z 28.9. jsem vyjádřil pochybnost, zda jste se nedopustil porušení logické zásady t.zv. definice v kruhu, kdy jedna premisa je vyjádřena stejnou premisou a nemožností dospět ke správnému soudu (závěru) Vůbec jsem netušil, že má neviná poznámka vyvolá další odezvy, přesto Vám za odpověď děkuji….
Diskuse však v mém nitru vyvolala další pochybnosti
které mi nedají spát. Ženil jsem se za totality a pro mé povolání učitele na stř. škole bylo zcela nemožné
svůj civilní sňatek doplnit i církevním obřadem. Je tedy nasnadě, že z církevního hlediska jsme žili v konkubinátě (tedy ve hříchu) až do doby,dokud nás smrt po 14 letech nerozdělila.
Hledám odpověď na toto své selhání, dočítám se pouze úvahy o tom, zda je rozvedeným účastnit se sv. přijímání, o sex. deviacích ani nemluvě.
Prosím poraďte, můžete-li. Předem děkuji Rudolf
Pán Rudolf, neviem, či presne odpoviem na Vaše pochybnosti, ale môžem Vám povedať toto: keďže ste neuzavreli cirkevný sobáš, Katolícka cirkev Vás považuje za slobodného človeka, ktorý sa dokonca môže znovu oženiť. Nič na tom nemení ani skutočnosť, že ste predtým žili v neplatnom manželstve a že ste prípadne mali aj deti zo spoločného neplatného manželstva. Je tu trochu kuriózna situácia. Píšete „dokud nás smrt po 14 letech nerozdělila“. Keďže Vy ste evidentne nažive, zrejme zomrela po 14 rokoch spoločného života Vaša manželka. Z hľadiska civilného práva ste vdovec, z hľadiska cirkevného práva vdovec nie ste, pretože ste neuzavreli cirkevne platné manželstvo a teda ste neboli z pohľadu Katolíckej cirkvi ani manžel a manželka. Civilný sobáš je pred Bohom neplatný a tak ste stále slobodný – pravda pokiaľ ste medzičasom neuzavreli platný sobáš v katolíckom kostole. Ak sa tak nestalo, ste Katolíckou cirkvou stále považovaný za slobodného človeka. Pokiaľ teraz žijete sám, teda nemáte družku, môžete bez obmedzenia pristupovať k sviatostiam, pravda musíte sa najprv vyspovedať a kňazovi všetko dopodrobna vyrozprávať. Keďže neviem, kedy ste boli na spovedi naposledy, možno bude potrebná generálna spoveď. Detaily si už musíte dohodnúť s kňazom. Upozorňujem, že nie som cirkevný právnik, ale keďže moja manželka aj ja sme absolvovali procesy anulácie predchádzajúcich manželstiev a naštudovali sme si tie pasáže kanonického práva, ktoré sa nás týkali, som presvedčený, že sú moje informácie správne.
Neviem, či ste chceli vedieť toto a či som Vašu prosbu uspokojil. Ak áno, som vďačný Pánu Bohu. Ak nie, prosím o prepáčenie.
Vážený pán Dučák, moc Vám děkuji, Vaše vysvětlení je v naprostém pořádku a mrzí mne, že mě to nenapadlo samého. Pokud tomu dobře rozumím,Církev patrně vůbec nezná pojem konkubinát a mimomanželský sex. styk, (život ve hříchu) se dá odpustit po sv. zpovědi a náležitém pokání. Jenom mi napadá poněkud absurdní myšlenka, dříve byla na rodném a křestním listě, který vystavoval farář rubrika, zda dítě pochází z lože manželského, která po předávání vystavení rodného listu na matriky byla vypuštěna a tato otázka se stala akademickou. Tato skutečnost může zajímat
i další zde diskutující, zatím ji zde nikdo neřešil. Velice Vám děkuji, nevyzpytatelné jsou cesty Páně. S pozdravem Rudolf.
Rudolf, napísali ste pár viet a v nich zopár nezmyslov. Neviem, na čo sa tu hráte, lenže ono to vôbec nie je vtipné, takže to uveďme na pravú mieru. Píšete „Církev patrně vůbec nezná pojem konkubinát a mimomanželský sex. styk“. Neviem, možno to platí u Vás, ale naša Katolícka cirkev samozrejme tieto pojmy pozná. Každý mimomanželský sex je ťažký hriech a dvaja ľudia, ktorí sú zosobášení iba civilne, ale neboli zosobášení cirkevne, žijú v konkubináte a nemôžu pristupovať k sviatostiam. Ich deti sú z pohľadu Katolíckej cirkvi nemanželské. Aké majú títo ľudia možnosti, aby mohli pristupovať k sviatostiam?
1. Môžu uzavrieť aj cirkevný sobáš a potom samozrejme môžu pristupovať k sviatostiam. Poznám viacero takých manželských párov, ktoré žili najprv v civilnom zväzku a až neskôr sa zosobášili v kostole. Jeden môj známy žil pred rokom 1989 v civilnom zväzku, pretože bol členom komunistickej strany. Niekoľko rokov po páde totalitného režimu ma jedného dňa poprosil, aby som mu išiel za svedka na cirkevný sobáš. Prekvapene som mu odpovedal: „Veď Ty si už zosobášený.“ Na to mi on odvetil, že bol zosobášený len na Mestskom úrade, ale chce s manželkou uzavrieť aj cirkevný sobáš. A tak sa uskutočnil v kostole tichý sobáš, na ktorom bol kňaz, môj známy s manželkou, ja ako svedok a ešte jedna svedkyňa.
2. Druhá možnosť je ukončiť konkubinát. Ak muž a žena, ktorí žili v konkubináte, nechcú svoj zväzok legalizovať pred Bohom tým, že uzavrú aj cirkevný sobáš, môžu sa rozísť a každý z nich si môže nájsť iného životného partnera, s ktorým uzavrie cirkevný sobáš. V tom prípade môže pristupovať k sviatostiam a mať so svojím manželským partnerom legitímny manželský sexuálny styk. Môže pochopiteľne žiť aj sám a v tomto prípade môže pristupovať k sviatostiam, ale každý sexuálny styk s kýmkoľvek je uňho ťažký hriech, po ktorom sa musí vyspovedať, ak chce pristupovať k sviatostiam. Ak má s niekým trvalý pomer, znovu sa dostáva do konkubinátu a teda nemôže pristupovať k sviatostiam.
Človek, ktorý uzavrel platný cirkevný sobáš, môže uzavrieť ďalší cirkevný sobáš len vtedy, ak ovdovel, teda jeho manželský partner zomrel, alebo bol jeho predchádzajúci sobáš vyhlásený za neplatný, teda nulitný. V tomto prípade ho Katolícka cirkev považuje za slobodného človeka, teda človeka, ktorý nikdy nežil v manželskom zväzku. Ak však manželstvo nebolo vyhlásené za nulitné a takýto človek uzavrie nové, civilné manželstvo, žije v konkubináte a teda nemôže pristupovať k sviatostiam. Na tom nič nezmenila ani nedávna synoda. Ak však takýto človek ostane sám a teda nežije v konkubináte, môže k sviatostiam pristupovať. Nedávno sa v slovenskej tlači rozoberal prípad ženy, ktorú opustil manžel. Keďže si nenašla novú známosť a žila sama, dostala písomné povolenie, že môže pristupovať k sviatostiam. Ten prípad napokon skončil šťastne. Manžel sa k tej žene vrátil a žili ďalej v konsolidovanom cirkevnom manželskom zväzku.
Pán Dučák! Kdo si hraje nezlobí. Náš prezident Zeman
má pro takové situace odpověď: „Neexisují hloupé otázky, jsou jen hloupé odpovědi!“
Vaše poznámka o málo vtipném hraní patří do této sorty a znehodnocuje celou Vaši práci.
Ptám se proto, že vyššího náboženského vzdělání nemaje, neznám odpovědi na otázky, na které sám nemám odpověď.
Išiel som pre vlnu vrátil sa ostríhaný. Bohužel v 85 letech si už hrát nedovedu a více mě zajímají témata zaměřená na spásu duše.
Pán Rudolf, z Vášho posledného príspevku som mal pocit, že ma skúšate len preto, aby ste ma provokovali a zosmiešnili, preto som reagoval podráždene. Možno už trpím stihomamom a v každom vidím oponenta, ktorý na mňa útočí. Ak ste svoje príspevky písali s úprimným úmyslom a ja som si len namýšľal zlý úmysel u Vás, prosím ponížene o prepáčenie. Už sa to nestane. Zvyknem byť k ľuďom úctivý, ale keď sa nahromadí veľa negatívnej energie, reagujem podráždene. Ak môžete, odpustite mi podráždený tón mojej poslednej odpovede.
Konvertité varují před tím, aby biskupové na synodě neměnili nauku Církve, která je tady od prvopočátku.
A stalo se…
A co dál ? Jiní již nevarují ??