Rozhlédnutí 2015/09/13
Zavraždění sv. Ludmily
Vítám vás u dalšího rozhlédnutí, tento týden otevřela šestnáctá neděle po Svatém Duchu.
Nejvýznamnější dny, svátky a památky tohoto týdne: Povýšení sv. Kříže (po 14.), Panna Maria Sedmibolestná (út 15.), sv. Ludmila Česká, sv. Kornélius a sv. Cyprián z Kartága + středa suchých dnů (16.), sv. Hildegarda z Bingenu (čt 17.), pátek suchých dnů (18.) a sobota suchých dnů (19.). Další týden otevře neděle sedmnáctá po Svatém Duchu.
Z akcí připomínám především obě mimořádné tradiční Mše svaté (po 14. v Praze a út 15. v Košicích), pochod a přednášku ve Znojmě (pá 18.) a slovenský II. Národný pochod za život (ne 20. v Bratislavě).
Modleme se tento týden především za naše pronásledované bratry a sestry všude ve světě, jakož i za obrácení těch, co se na jejich pronásledování podílejí či proti němu nezasahují, ač by mohli.
Zpravodajství
Řadu odkazů a zpráv naleznete na facebookových stránkách Duše a hvězdy a Akce Život a ve facebookové skupině Křesťané a křesťanská témata ve společnosti a politice.
Svatý stolec a světová Církev
Papež František I. vydal dvě motu proprio, které mění proces anulace manželství pro Západní církev i Východní církve (více ZDE a ZDE, anglicky ZDE a latinsky ZDE). Změny, které mohou v některých oblastech extrémně urychlit celý proces a velice oslabují jeho kontrolu, se setkaly s potleskem liberálního tisku a ostrou kritikou ze strany konzervativních katolíků. Doporučuji k četbě především vyjádření kardinála Burkea (anglicky ZDE) a profesora Matteiho (česky ZDE).
Papež František I. jmenoval do čela Zvláštní komise pro liturgii, která podléhá Kongregaci pro východní církve, Bugniniho žáka arcibiskupa Piera Mariniho, bývalého papežského ceremoniáře a známého liturgického liberála a modernistu. Více anglicky ZDE.
Svatý stolec oznámil, že papež František I. hodlá v listopadu navštívit Keňu, Ugandu a Středoafrickou republiku. Více ZDE.
Evropská unie
Příval uprchlíků do EU (ale co do EU, všichni víme, že v drtivé většině směřují do Německa, Švédska a Spojeného království, kam je láká tamní příliš vstřícná sociální politika – krásně to demonstruje osud křesťanských uprchlíků přijatých v Polsku, z nichž většina při první příležitosti pokračovala do Německa, vizte polsky ZDE a česky ZDE) sílí a vedení EU ani postižených zemí si s ní neví rady. Pouze Maďarsko a Dánsko se pokouší invazi na své území efektivně čelit (minimálně Maďarsku se to ale zatím moc nedaří) a pouze země Višegrádské čtyřky zatím kladou houževnatý odpor snahám zbytku EU vnutit jim kvóty pro uprchlíky, které by od svých partnerů poté povinně převzaly. Čelí za to zuřivým mediálním útokům, urážkám a výhrůžkám ze strany vrcholných europolitiků a představitelů ostatních zemí EU, kteří si rizika plynoucí ze záplavy muslimských uprchlíků nepřátelských naší kultuře evidentně nepřipouští. Další články k tématu vizte ZDE, ZDE, ZDE, ZDE, ZDE, ZDE, ZDE, ZDE, ZDE, ZDE, ZDE, ZDE, ZDE či ZDE, slovensky ZDE, ZDE, ZDE či ZDE, anglicky ZDE, polsky ZDE, ZDE, ZDE a ZDE, či německy ZDE. V Německu byly zaznamenány masové konverze muslimů ke křesťanství, nicméně někteří pozorovatelé vyjádřili podezření, že mnohé z nich jsou čistě účelové a mají zajistit žadatelům azyl (na základě argumentace, že nemohou být vráceni, protože jako konvertitům jim v jejich rodných zemích hrozí smrt). K tomuto více ZDE a ZDE či anglicky ZDE.
Určitou šanci na zlepšení situace s uprchlíky představují údajné plány Ruska na zvýšení svého angažmá v Sýrii a aktivního zapojení se do boje proti Islámskému státu, tím spíše že angažmá Západu v boji proti IS je spíše formální a Turecko přes všechny své proklamace bojuje mnohem více s klíčovými nepřáteli IS než s IS samým, kterému navíc zřejmě stále poskytuje logistické zázemí. USA a jejich spojence ovšem představa zvýšené ruské přítomnosti v Sýrii rozzuřila a za pomoci některých zemí EU se tomuto scénáři snaží ze všech sil zabránit, patrně i protože mají obavy, že by se tím posílila pozice legitimní syrské vlády, o jejíž svržení USA dlouhodobě usilují. Jiné státy EU však dávají najevo touho po spolupráci s Ruskem v této věci. Více slovensky ZDE. Naopak zhoršení lze predikovat na základě zprávy, že OSN přestala zásobovat 200 tisíc syrských uprchlíků v Jordánsku. Podrobnosti ZDE.
Evropský parlament schválil hluboce amorální zprávy Ferrarové a Rodriguesové, které se snaží vnutit všem státům EU legalizaci euthanasie, umělých potratů, sodomitských svazků a zvrhlou sexuální výchovu. Přestože tato témata leží zcela mimo jeho pravomoce. Více informací naleznete ZDE a ZDE, či slovensky ZDE a ZDE.
Vedení Evropského parlamentu vyřadilo z nominací na Cenu evropského občana jedinou slovenskou nominaci s odůvodněním, že navržená organizace se hlásí k principům encykliky Evangelium vitae, což je prý v rozporu s evropskou chartou lidských práv. Slovenská europoslankyně Anna Záborská vznesla proti tomuto rozhodnutí protest, v němž ho označila za urážku všech evropských katolíků a požaduje jeho zrušení. Více slovensky ZDE.
Rada Evropy
Rada Evropy opět odložila projednání zprávy o zabíjení dětí, které přežily umělý potrat. Podrobnosti slovensky ZDE.
Domácí
Ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová-Tominová (ČSSD) představila změny v rodinné politice, které plánuje zavést. Není snadné mezi nimi najít cokoliv pozitivního, některé nápady jsou naopak naprosto jednoznačně špatné – např. možnost umělého oplodnění ve vyšším věku a zlevnění antikoncepce. Podrobnosti ZDE.
Zahraničí
Polsko: Sejmem o 28 hlasů neprošel úplný zákaz umělých potratů. Podrobnosti polsky ZDE.
USA: Kim Davis, přednostka okresu Rowan v Kentucky, o jejímž uvěznění pro odmítání oddávat sodomitské páry jsem informoval v minulém rozhlédnutí, byla nakonec po velkých protestech americké veřejnosti propuštěna. Podle soudního příkaze ovšem nesmí žádným způsobem „narušovat“ vydávání oddacích listů pro sodomitské páry. Dotyčná ovšem vyhlásila, že i nadále odmítá tyto listy signovat a upozornila, že bez jejího podpisu jsou v jejím okresu vydané oddací listy neplatné. Více informací k případu naleznete anglicky ZDE, ZDE, ZDE, ZDE či ZDE a slovensky ZDE. Mezitím se lobby sodomitů zaměřila na další osobu, oregonského soudce Vanceho Dayeho, kterého chce odstranit z úřadu za to, že nařídil svému štábu přeposílat žádosti o oddací listy pro sodomitské páry jiným soudcům. Podrobnosti anglicky ZDE.
Kalendárium + akčník
Podrobnější informace ke kalendáriu pro daný den lze získat kliknutím na jednotlivá data. Podrobnější a dlouhodobější přehled o akcích a očekávaných událostech lze nalézt v Aktualitách na Katopedii, četné odkazy na články o aktuálně připomínaných svatých naleznete na facebookové stránce Svatí, blahoslavení, mučedníci.
Další stránky informující o užitečných přednáškách, počinech a akcích: HPŽ ČR, CENAP.
13. září, neděle – je šestnáctá neděle po Svatém Duchu.
14. září, pondělí – slavíme svátek Povýšení svatého Kříže. Ku příležitosti tohoto svátku bude v kostele Zvěstování Panny Marie (sv. Gabriela) v Praze na Smíchově sloužena tridentská mše. Začátek v 17:00.
15. září, úterý – slavíme svátek Sedmibolestné Panny Marie. R. D. Vlastimil Vojtěch Protivínský slaví 46. narozeniny. V Košicích bude v premonstrátském kostele Nejsvětější Trojice sloužena Mše sv. podle misálu z roku 1962, začátek v 18:00.
16. září, středa – slavíme svátek sv. Ludmily České, kněžny, vdovy, mučednice a patronky Čech, jakož i sv. Kornelia, prvního obráceného pohana, a sv. Cypriána z Kartága, biskupa, mučedníka a učitele Církve. Zároveň je středa suchých dnů v září, tedy den obzvláště vhodný k postu a rozjímání.
17. září, čtvrtek – připomínáme si Stigmata sv. Františka z Assisi a sv. Hildegardu z Bingenu, řeholnici a učitelku Církve.
18. září, pátek – je pátek suchých dnů v září, den půstu od masa a den obzvláště vhodný k přísnějším postům a k rozjímání. Připomínáme si sv. Josefa Kupertinského (1603-1663), řeholního mystika. Před 330 lety byl coby jedna z obětí Bobligova řádění upálen šumperský děkan Kryštof Alois Lautner (1622-1685). Ve Znojmě se odehraje další tamní pochod pro život (zač. v 17:00, podrobnosti ZDE) a přednáška Dr. Radomíra Malého na téma „Inkvizice, mýty a skutečnost“ (zač. v 18:00, podrobnosti ZDE).
19. září, sobota – je sobota suchých dnů v září, den obzvláště vhodný k postu a rozjímání. Připomínáme si sv. Januaria († poč. 4. století), biskupa a mučedníka.
20. září, neděle – je sedmnáctá neděle po Svatém Duchu. Připomínáme si též sv. Eustacha a jeho druhy, mučedníky z první poloviny 2. století. Před 230 lety (1785) vydal papež Pius VI. bulu Cunctis ubique, kterou založil českobudějovické biskupství. V Bratislavě proběhne II. Národný pochod za život, kdo můžete. vyrazte jej podpořit!
Zajímavé odkazy
Řadu odkazů naleznete na facebookových stránkách Duše a hvězdy a Akce Život a ve facebookové skupině Křesťané a křesťanská témata ve společnosti a politice. Samotné uvedení odkazu v seznamu neznamená, že autor tohoto přehledu souhlasí s jeho obsahem či vyzněním, ale jen a pouze že se vyplatí si ho přečíst. I třeba jako odstrašující příklad.
Stálice českého a slovenského tradičně katolického internetu (tj. stránky, které se vyplatí průběžně sledovat, protože jsou kvalitní a pravidelně nabízejí něco nového): Krása liturgie, Lumen de Lumine, REX!, Dielňa sv. Josefa a Kompas tradice. Další tradičně katolické stránky naleznete ZDE. Z cizojazyčných stránek doporučuji především: LifeSiteNews.com a Rorate Caeli.
Krize církve
Pope’s doctrine chief warns of possible ‘schism’ in the Church like Protestant split
‘We have to judge acts’: Vatican’s Cardinal Burke dismantles ‘Who am I to judge?’
What Does The Mercy Letter Mean for The Church?
Pronásledování křesťanů, uprchlíci, náboženské svobody
Papež mluvil v dnešním kázání o pronásledování křesťanů
Rozsekáme vás na kúsky. V Indii rastie hon na kresťanov
Christian bus driver: I would rather be fired than drive a ‘Gay Pride bus’
Christian bus driver fired after refusing to drive Calgary ‘Gay Pride bus’
Pro-life
Světová zdravotnická organizace hodlá rozšířit počty poskytovatelů potratů
Congressional hearing investigates ‘horrors’ of Planned Parenthood’s aborted baby parts trade
Maltese gvmt preparing the way for legalized abortion: pro-life leaders
Planned Parenthood caught trying to pressure El Salvador into legalizing abortion
Refusal to Print Pro-life Flyer is Rude, but Legal
Seven Catholic colleges remove Planned Parenthood links after exposé – but most do nothing
South Carolina finds all three of its abortion facilities violated state law – suspends two licenses
Rodina, manželství a výchova
Petice proti zákonu zavádějícímu adopce dětí homosexuály
Ako prežiť sedemnásť rokov doma s deťmi
17 cardinals, 117 bishops, 1800 priests, 500,000 faithful ask Synod to reaffirm Church teaching
Nearly one in 20 magistrates refuse to perform same-sex ‘marriages’ in North Carolina
Texts of the Abstracts from the Steubenville Symposium on Marriage and the Family
The rigging of a Synod? – the betrayal of our families
The Splendor of Truth Against the Darkness of Error
With new bill, US elitists plotting to weaponize gay ‘marriage’ and stamp out dissent
Ostatní
Gender a tuleni v Evropském parlamentu
O duchovním postoji k mediální nabídce
Odpálené sochy Buddhy vyvolávají emoce – proč je nebudily památky ničené v naší těsné blízkosti?
„Není snadné mezi nimi najít cokoliv pozitivního, některé nápady jsou naopak naprosto jednoznačně špatné “ – Možnost otce být doma s ženou po porodu bez nutnosti si brát dovolenou je podle mě tou výjimkou, s tím souhlasím.
Ještě jeden komentář ke zrychlení anulace od Paola Deotta:
http://www.lumendelumine.cz/index.php?page=dalsi-krok-k-demolici-rodiny
K paní Davis: Může dělat jinou práci. To se může stát každému, že změna zákona už se pak neshoduje s jeho osobním přesvědčením, ale pak to nemůže bojkotovat tím způsobem, že tu práci prostě dělat nebude.
Paní Davis není zaměstnanec, kterému se nechce dělat, ale volený úředník, který dělá svoji práci, když v souladu s přáním voličů vzdoruje soudcovské zvůli… A který (i kdyby tomu tak nebylo) má právo na výhradu svědomí…
No myslím, že z pracovní smlouvy vyplývají povinnosti zaměstnance. I když si nemyslím, že by za něco takového měl být kdokoli vzat do vazby, to mi přijde moc. Ale otázka: skutečně věříte v nějakou homosexuální lobby? Vždyt to nedává smysl. Co by asi bylo jejím cílem?
1) Opakuji: Nejde o zaměstnankyni, ale volenou hlavu okresního úřednického sboru. Z toho plyne i to, že nemá žádnou pracovní smlouvu.
2) O její existenci není dost dobře možné pochybovat – její práci je vidět všude kolem. Viděl bych v ní tři proudy, které mají rozdílné motivy a cíle: a) sodomitský, který prostě chce propagovat a podporovat sobě libé neřesti a ničit morálku pro jejich zakotvení mezi normální jednání b) marxistický – který vidí LGBT ideologii jako prostředek k rozbití morálky a rodiny, což je nezbytný mezikrok jeho snahy stvořit novou společnost odpovídající marxistickým ideálům a c) ultraliberální, který chce zničit morálku a rodinné hodnoty ve společnosti ve jménu ultraliberalismu a morálního relativismu, který je s většinou hodnot na štíru už ze své podstaty a proto usiluje o jejich vymícení…
Cílem je stáhnout co nejvíc lidí do hříchu a tím do pekla. Když někdo tuší kam jde, ulevuje si tím, že do toho bahna chce zatáhnout co nejvíce zatracenců aby se ujišťoval, že nic špatného nedělá.
Pomocí slov konstruuje falešnou realitu. Když se něco správně pojmenuje, hned víme oč jde.
Právě, slovo hřích je jen slovo a je používáno zcela kategoricky, aniž by bylo vysvětlováno.
Je zajímavé, že když jsem jednou mluvil s bývalou kurvou neměla s pojmem těžký hřích vůbec žádný problém, velmi dobře věděla a rozuměla tomu, co to je. Vám to nechce být jasné.
Děkuji ti Bože, že jsi vypálil Sodomu a prosím, abys to udělal zase.
No ano, tak se přeci nejlépe pozná všeobjímající láska
To myslíte vážně? Není to paranoidní? Nejde přece o propagaci neřestí, ale o to, aby se mohli mít rádi dva lidé. A mít mezi sebou právní vztah, stejně jako ho mají heterosexuální manželé. Ad b) Za minulého režimu byli homosexuálové neviditelní a pronásledovaní. ad c) Nezdá se mi, že by někdo tohle mohl mít jako cíl. Už z principu by se lidé s takovým světanázorem vůbec nedokázali sjednotit.
A) Co je na tom paranoidního? Je to evidentní realita. O propagaci neřestí jde (viz Prague Pride). S touhou, aby se „mohli mít dva rádi“ to nemá nic společného (s tím není žádný problém). Na právní vztah párek sodomitů nemá nárok, na ten mají nárok pouze manželé, protože manželství je základ rodiny, vztah z něhož se rodí děti, což je v případě párku sodomitů vyloučeno.
B) Dnešní (neo)marxismus to vidí jinak. Koneckonců pronásledování sodomie rozhodně není součást komunistické ideologie.
C) Na budování by se jednotit jistě nedokázali, ale na boření se dohaduje mnohem líp…
„Nejde přece o propagaci neřestí, ale o to, aby se mohli mít rádi dva lidé. A mít mezi sebou právní vztah, stejně jako ho mají heterosexuální manželé.“
Ach jo. Asi tak v sedmé třídě jsme se učili v přírodopisu, že muži mají penis a ženy vagínu a jak ty pohlavní orgány fungují. Pouze muž a žena mohou vykonat přirozený pohlavní akt, pouze muž a žena mohou zplodit potomstvo. Proto pouze muž a žena mají právo na právní vztah nazývaný manželství. Jakýkoliv homosexuální pohlavní akt je proti přírodě a tudíž neřest. A LGBT nejde o nic jiného než o uznání neřesti za normu, alternativu, pozitivní skutečnost. O právní vztahy vůbec nejde. Ty si může každý ošetřit smlouvou, plnou mocí adt.
Nelze říct, že je to proti přírodě, když je to vrozené. Tudíž ani to, že je to neřest. Neřest je jen slovo. Zatím mi tady nikdo vyloženě neřekl, co je na tom špatného. Pořád se ptám, jak může láska dvou lidí komukoli třetímu vadit. V lásce přece nejde jen o potomstvo, to by se nemohl zamilovat ani heterosexuál v pokročilém věku.
Pane Josefe zkuste se kromě přírodopisu podívat i do jiných předmětů (psychologie, sociologie), abyste se dozvěděl, že lidé mezi sebou mají citové vztahy, které se vyjadřují i tělesně – milováním. To je hlavní účel sexu, vyjádřit lásku. Takže na to mají samozřejmě právo i homosexuálové. Narození dítěte je krásným důsledkem milování, není to však žádná povinnost.
Ad. Věřímposvém: pokud pod pojmem „milování“ máte na mysli pohlavní styk, tak milovat se mohou pouze muž a žena v platně uzavřeném manželství. Ve všech ostatních případech je to hřích. Nikdo nemá právo hřešit. Co třeba pedofilové, taky mají právo na sex? Všichni mají plná ústa všelijakých práv a nikdo nechce žádné povinnosti. Narození dítěte není žádným „důsledkem“, nějakou třešničkou na dortu nebo bonusem pohlavního aktu. Je to přesně naopak. Zplození potomstva je tím cílem, pro který dal Bůh lidem sexualitu.
Josef: Věřte mi, že milovat se mohou i jedinci stejného pohlaví. Slovo hřích je opět použito kategoricky a nevysvětleně, jako dogma. Argument s pedofily je starý – tam přece nejde o oboustrannou lásku, stejně jako v zoofilii, je to typ násilí. Ad děti: chcete říci, že ortodoxní katolík, který má např. pět dětí, se svou ženou nespal více než pětkrát? To je přeci absurdní.
Mandeville, pokud i Vy pod pojem milování zahrnujete také pohlavní styk, tak nemáte pravdu. Dva jedinci stejného pohlaví nemohou mít pohlavní styk. Pohlaví jsou totiž dvě – mužské a ženské, se všemi rozdílnými vlastnostmi a dispozicemi tělesnými i duševními, kterými se navzájem doplňují. Zkrátka k pohlavnímu styku se musí sejít dvě různá pohlaví. Jinak nejde o styk pohlavní, ale o …. ( anální otvor slouží k vyprazdňování).
Hřích je špatné jednání, porušení pravidel, působení zla někomu. Hřích je krást, pomlouvat, vraždit … To snad chápe každý. Proč je hříchem homosexuální nebo nemanželský pohlavní styk? Protože Bůh stvořil člověka jako muže a ženu. Při pohlavní styku dochází k početí nového života, člověk plní Boží vůli ploďte a množte se a naplňte zemi. Každý pohlavní styk má být otevřen možnosti přijetí nového života – proto je hříšná antikoncepce. K výchově dětí je potřeba stabilní rodinné prostředí. Proto je hříchem předmanželský sex dvou lidí, kteří společný život teprve plánují. Možná se Vám zdají ty zákazy zbytečné, obtěžující. V podstatě je to ale všechno jen pro dobro a šťastný život člověka. Zlo plodí další zlo. Nebýt nevázaného, nezodpovědného a sobeckého sexu, nebylo by potratů a rodilo by se více dětí. Nebýt manželské nevěry ubylo by rozvodů atd.
Katolík může se svou ženou spát samozřejmě víckrát, něž kolik má dětí. Absurdní je představa, že katolíci souloží, jenom když chtějí počít dítě. Podstatné ale je, že s touto možností počítají, a pokud se tak stane, tak dítě přijmou. Ostatně ve svatebním slibu se k tomu zavázali.
Pane Josefe, věřte mi, že homosexuálové mají pohlavní styk a milují se – a na rozdíl od vás já asi vím, o čem mluvím.
Píšete, že hřích je krást, vraždit… s tím bych souhlasil. Když mám uznat hřích, tak je to působení zla někomu jinému. Ale pak píšete, že homosexuální styk je hřích, protože Bůh stvořil člověka jako muže a ženu. To je jen fráze, zlo tam nikde není vidět a ani není jasné, proč by zrovna tahle fráze měla souviset se sexem.
Někdy prostě rodina všechny děti nemůže uživit, proto je antikoncepce někdy dobrá. Rozhodně lepší, než potraty a přecpávání ústavů nechtěnými dětmi. Vycházím i z vaší logiky: když chci mít děti, nechci je mít z každého pohlavního styku – takže někdy tu antikoncepci můžu použít a jindy ne.
Rozvod přeci není důsledek vždy nemanželské nevěry. Může vyřešit i situaci, kdy už si lidé spolu nerozumějí, mají odrostlé děti a pro oba je lepší začít znovu. Stejně tak: nesezdaní lidé spolu mohou žít už mnoho let jako manželé a mít děti – co je pak na jejich sexu špatného?
Ad stabilní rodina: Jakákoli milující rodina je lepší než ústav.
A nakonec: takže katolík, který je neplodný, by podle vaší logiky nemohl s nikým spát… a vlastně se ani oženit/vdát, protože by se nemohl k plození dětí zavázat. neměl by nárok na lásku ani právní vztah z ní vyplývající. Pro mě je TOHLE zlé a kruté.
Antikoncepce není nikdy dobrá a nic na tom nezmění ani fakt, že potraty jsou ještě horší. Pokud manželé ze spravedlivých důvodů nemohou mít děti, musí abstinovat či důsledně užívat PPR – koneckonců antikoncepce není stoprocentně spolehlivá a ta nejspolehlivější (hormonální) je navíc jednak částečně potratová, jednak zdraví značně škodlivá a neekologická. Jinak poslední odstavec Vaší odpovědi je totální blbost – neplodný člověk se může oženit/vdát i mít pohlavní styk (s manželem/kou) – protože podmínkou je schopnost uskutečnist styk a ponechávat ho otevřený dětem (tj. uměle ho nezneplodňovat), nic víc.
Homodsexuální sex je špatný dvakrát, jednak jako nemanželský (každý nemanželský sex je hříšný a zlý), jednak protože jde proti přirozenosti.
Všímáte si, jak kategoricky používáte slova? Antikoncepce JE ŠPATNÁ, takže rodiče MUSÍ abstinovat. Je to klasické vylévání vaničky i s dítětem. Já tvrdím, že někdy je přínosná a někdy ne, závisí to od případu.
Proč je můj poslední odstavec blbost? Když je někdo neplodný, jak může být jeho vztah otevřený dětem? Např. když jsou manželé staří, žena má odoperovanou dělohu atd.?
Říkáte: Homosexuální sex je špatný dvakrát, jednak jako nemanželský (každý nemanželský sex je hříšný a zlý), jednak protože jde proti přirozenosti.“
a) Už jsem řekl, že to není nepřirozené, neb je to vrozené a nikomu to neubližuje, maximálně to některou skupinu lidí pohorší.
b) Opět používát eslova „hříšný“ a „zlý“ bez vysvětlení. Už jsem asi pochopil, že ortodoxní křesťan musí taková tvrzení přijmout jako premisu, ale uniká mi logika věci. Proč musí někdo jako premisu přijmout kategorická tvrzení vymyšlená v době, kde byla jedinou obranou proti přílišnému množství potomků?
cú Uvědomujete si, že podle církve je tedy homosexuální styk hříšný, protože je nemanželský, ale že je to hlavně církev, kdo je proti homosexuálním manželstvím? Tudíž sama jako by vytváří stav, který může sama za hříšný označit. Stejně jako tím, že je proti antikoncepci, nepřímo vytváří mračno nechtěných dětí, které končí v ústavní péči. A tím, že je proti homosexuálním adopcím, se také postará o to, aby byl počet těch dětí v ústavech o to větší.
Mandeville: Pletete spoustu věcí dohromady, pokusím se blíže vysvětlit pojem hřích. Cituji: „Píšete, že hřích je krást, vraždit… s tím bych souhlasil. Když mám uznat hřích, tak je to působení zla někomu jinému.“ Výborně, ještě je tu ale Bůh. Každé působení zla někomu jinému, je zároveň i hříchem proti Bohu, protože porušuji Boží zákony a přikázání. Tím se od Boha odvracím. A proti Bohu mohu hřešit, i když na první pohled lidem okolo nic zlého nedělám. Například v neděli místo mše půjdu na fotbal. Nic zlého jsem nikomu neudělal, mně se to líbilo, přesto je to hřích proti Bohu (3. přikázání desatera). Homosexuální aktivita je hříchem proti přirozenosti, proti Božímu stvoření. Bůh stvořil člověka jako muže a ženu. Sexualita je Boží dar. Jestli je to pro Vás nepochopitelné, můžeme se vrátit k přírodopisu. Dva muži nebo dvě ženy nemohou mít nikdy přirozený pohlavní styk. Tudíž je jejich chování nepřirozené, zvrhlé, hříšné. Na tom nic nemění fakt, že to dělají u sebe doma a nikomu jinému tím podle Vás neubližují. A že tím maximálně někoho pohorší? Pohoršení je taky hřích.
Vzpomínám si na diskusi ohledně zavedení registrovaného partnerství. Není to tak dávno. Tenkrát homosexuálové tvrdili, že adopci dětí ne. A dnes? Registrované partnerství nestačí, chtějí uznání a status manželství a adopci dětí taky. A kdo je proti, ten patří za mříže a bude šikanován viz. případ Kim Davis. Lesba veřejně řekne, že její dítě nemá otce, ale dvě matky. Aby otěhotněla, obstarala si „pouze biologický materiál“, to Vám přijde normální? Chudák dítě nemá právo na otce. Tohle by se normálně v přírodě nikdy nestalo! LGBT působí rozvrat hodnot, rozvrat společnosti, diktát menšiny většině, navzdory zákonům přírody.
Nechci se hádat, co je úplně v pořádku. Co je menšinové, bude vždycky pro většinu podivné. A samozřejmě že nejlepší je pro děti jejich pravá rodina (pokud funguje), to je skutečně bez diskuze. Ale když nefunguje a dítě by mělo skončit v ústavu, nebylo by lepší, aby raději mělo dvě maminky, které tu pro něj budou 24 hodin denně a jen pro něj, ne pro třicet dětí? Krom toho, jsou známy případy, kdy dvě samičky ptáků společně staví hnízdo a sedí na vejcích a podobně, Není tu prostor o tom všem psát. Jistě, není to úplně přirozené, ale pomůže to vzniku další generaci těch ptáků.
Děkuji, že jste se mi pokusil osvětlit princip hříchu proti Bohu (zatím asi jako první), ale nezlobte se, Bůh, který něco vyžaduje jen proto, že to vyžaduje, a nemá to žádný reálný důvod, o tom se dá těžko říct, že je milující.
Jak může někoho pohoršovat to, co nikdy neviděl, nikdo ho na to koukat nenutí a o čem toho možná vlastně moc neví? Já znám spoustu katolíků a mnoho z nich je mými přáteli. A nikdo se mnou nemá problém. Kamenujte mě, ale já si myslím, že je to proto, že dokážou odlišit hřích, který způsobuje zlo, a hřích, který je hříchem „protože proto“. Takoví věřící neposlouchají slepě dva tisíce let staré texty ani masivní organizaci, kde všemu velí samí muži, vesměs staří a žijící v celibátu a (čím výš jsou v hierarchii) prakticky zcela odtržení od reality. A taková víra má smysl.
Já Vás, Josefe, jen opravím. Třetí Boží přikázání rozhodně nepřikazuje účast na nedělní mši sv. Tu přikazuje 2. církevní přikázání a také platný Kodex kanonického práva. Proto může příslušný duchovní pastýř od tohoto přikázání v konkrétních odůvodněných případech dispenzovat nebo existuje generální dispenz pro případy nemožnosti.
Nebyl bych tak rezolutní. CIC a 2. církevní přikázání vychází ze 3. přikázání, asi jako vyhláška upřesňuje zákon…
Ad Josef napsal:
20. 9. 2015 (23:22)
Pane Josefe píšete, že homosexuální sex je proti Bohu, že mu ubližuje. Ale napadlo Vás někdy, že to máte jen vyčtené z Bible? A Bible, ač nechci nikoho urazit, je kniha jako kterákoliv jiná, je napsaná lidmi. Asi se mnou budete souhlasit, že se nerozestoupila oblaka, neobjevila se obří ruka s obřím psacím perem, jako v seriálu Simpsonovi, a ta nenapsala Bibli. Napsali ji prostě lidé, jako jsme my, kteří do ní vložili své názory. A je normální, že různí lidé mají různé názory. Tak nevidím důvod aby se homosexuálové museli řídit katolickým názorem na sex.
A co se týče pohoršení, to je také individuální. Někdo se pohorší, někdo ne. A možná by se někdo pohoršil nad Vaším nějakým konáním, které Vy považujete za naprosto správné a žádoucí. A taky byste to nepřestal dělat jen proto, že se nad tím někdo pohoršuje.
Bible není kniha jako kterákoliv jiná…
souhlasil bych s věřímsiposvém. Bible je kniha napsaná v docela jiné době. Asi znáte takový ten otřepaný „otevřený dopis“, takže ho nebudu opakovat, ale týká se toho, že smrt si dneska zaslouží většina lidí, protože neobětují býka tím a tím způsobem atp.
http://www.osel.cz/300-o-sexualite.html
Vyplývá z toho ovšem, že ani extrémně ortodoxní katolíci se neřídí celou Biblí.
Člověk by se neměl nechávat ovládat žádnou věcí. Knihy jsou dobrý sluha, ale špatný pán. Pokud pro někoho není Bible kniha jako každá jiná, je to proto, že tomu věří. To víra dělá věci subjektivně výjimečnými. Takže znovu díky, věřímsiposvém, nevěřící homosexuál ani heterosexuál nemají jediný důvod, proč se řídit těmi pravidly, která dávají smysl jen katolíkovi, ale nevycházejí z žádného morálního principu jako takového.
Mandeville, věřímposvém- Ok. Nemá to cenu. Pakliže je pro Vás bible jen obyčejná kniha napsaná lidmi, diskuze s Vámi je ztráta času. Akorát nechápu proč chodíte trollovat na tento web. Tady to, co chcete slyšet, nikdy neuslyšíte.
nejde přeci o to, co člověk chce slyšet, ale o diskuzi – nabídnout jiný úhel pohledu. Člověku neustále hrozí, že se uzavře do jednoho neprodyšného názoru. nejde přece o to, někoho přesvědčit, že já a jedině já mám pravdu, ale o to, seznámit se s názory druhých lidí, obohatit se jimi a na oplátku obohatit je.
To Josef-
Pane Josefe já netroluji a chápu, že nezměním směr, kterým je tento web veden. A vpodstatě to ani nechci. Je vaše právo (myslím jako katolíků) mít tyto názory, přestože já s nimi nesouhlasím. Zapojila jsem se do diskuze o sezdání homosexuálních lidí, protože se to týká svobody volby obecně. Katolíci (a věřící patřící k různým jiným církvím) se zasazují proti homosexuálním manželstvím, které by ale měli zájem uzavřít i lidé nepatřící ke katolíkům či jiným církvím. Proč by se měli řídit vaším názorem? Proč by jim to mělo být znemožněno jen proto, že vy to nechcete? O to jde! Ne o to vás změnit.
Ano, Bibli napsali lidé jako já nebo Vy, z masa a kostí, omylní. Pokud ji považujete za svatou, tak přece nepotřebujete, aby ji považoval za svatou i někdo druhý. Jde jen o váš vztah k Bibli, na který nemá vliv to, za co ji považuje někdo jiný. Jinak byste byl „kam vítr, tam plášť“.
Ad homoloby a marxismus: V této souvislosti upozorňuji na knihu bývalého slovenského ministra vnitra Vladimíra Palka Levy prichádzajú, v níž spojitost (velmi často i personální) mezi „starým“ komunistickým marxismem a neomarxismem projevujícím se mimo jiné tak, jak výše uvedeno, velice přesvědčivě prokazuje.
Mandeville, v 19. storočí žil vo viktoriánskom Anglicku Edward Mordake, výnimočný muž s vysokým intelektom, ktorý vo svete zostane navždy známy ako muž s dvoma tvárami. Na zadnej strane jeho hlavy sa mu totiž vyvinula ďalšia hlava, pričom šlo o extrémne vzácny prípad siamskych dvojčiat, kedy z jedného zostala zachovaná len tvár vrastená do druhého. Tá mala vlastné oči a dokázala očami sledovať prípadného diváka, neustále hýbala perami, no nerozprávala, ani neprijímala jedlo.
(http://zaujimavosti.net/zabava-a-kultura/edward-mordake-nestastny-muz-dvoch-tvari-na-jednej-hlave/)
Ak by som prijal Vašu logiku, tak to nebolo proti prírode, pretože to bolo vrodené. V zmysle Vašej logiky, Mandeville, by nás nemalo vôbec šokovať, keby mal hociktorý človek dve tváre, pretože by to bolo vrodené. Práve v tom je Vaša logika chorá. Aj vrodené veci sú totiž často proti prírode. Sú to defekty, anomálie, úchylky, poruchy, doslova kazy, nepodarky. Aj homosexuál je – brutálne povedané – nepodarok. Katolícka cirkev nás však vedie k tomu, aby sme milovali aj takéto nepodarky. A my ich milujeme. Ale milovať neznamená schvaľovať zlo, ktoré pácha milovaný človek. Naopak, práve milujúci človek musí pomôcť milovanému človeku zbaviť sa pôsobenia diabla v sebe samom. Pochopili ste ma?
Karol: Snažím se Vás pochopit, ale nemohu souhlasit. Mám vystudovanou biologii a beru všechny takzvané anomálie jako součást přírody. Prostě tu jsou. Některé jsou neslučitelné se životem. Ano: snažil bych se, aby mě siamská dvojčata nešokovala. O to přece jde: naučit se žít s ostatními, pokud nikdo nikomu neubližuje. Ve Spartě se zabíjely rovnou příliš slabé děti, dnes už se to nedělá. Znám skvělé slepé lidi, kteří se úžasně zapojili do společnosti. Znám lesby a gaye, kteří dělají totéž. Mám spoustu přátel mezi věřícími, i když jejich víru nesdílím.
Role, kterou příroda určila neplodným jedincům žijícím v komunitách, je, že se starají o potomky svých sourozenců, případně celé komunity, aby tak zvýšili jejich šanci na přežití. Adopce homosexuálními páry je v podstatě totéž – je to více podle přírody než institucializovaná anonymní ústavní péče.
Ad zlo, ďábel a hřích: jste už třetí, kdo v této diskuzi tyto pojmy používá, ale zatím ani z jednoho příspěvku není jasné, proč je láska dvou lidí zlá, hříšná či od ďábla (kromě „píše se to v Bibli“). Proč by měli všichni homosexuálové žít jako mniši, jen aby někteří věřící byli spokojení?
Děkuji Vám za diskuzi, vážím si toho.
Ad a) Tak PraguePride nezahrnuje jen pochod a ani s akcí jako takovou ne všichni homosexuálové souhlasí. Tady se ale přeci bavíme o uzavírání právních svazků. Proč by na něj nemohli mít nárok? Pak jim v nemocnici ani neřeknou o zdravotním stavu toho druhého, protože nejsou z rodiny. + Spousta rodin nechce / nemůže mít děti. Právní vztah mají ze stejného důvodu: aby po sobě mohli dědit, aby měli právo na zdravotní dokumentaci. Jinak Výraz „sodomita“ mi pořád přijde hrubý. Sám píšete, že se vztahem není vlastně problém, tudíž problém se jeví čistě administrativní – tak proč by dva tací lidé nemohli v různých právnických ohledech stát na stejné úrovni, jako heterosexuální manželství?
B) Původní ideologii podrobně neznám, ale co se dělo ve skutečnosti, je známo. Je pochopitelné, že marxismus obecně nebude mít příliš kladný vztah k lásce, která nevyprodukuje novou pracovní sílu.
C) Pořád se mi to nezdá. Představa nějakého spiknutí, které chce prostě jen rozvracet z čiré škodolibosti, mi prostě přijde paranoidní, pardon. Obzvlášť, když by mělo jít o homosexuály. K čemu by to bylo?
Neberte prosím mé příspěvky nějak negativně, přijde mi jen, že strach z nějakého „spiknutí“ je čistě vykonstruovaný a z něj pramenící odpor k sexuální menšině mezi některými skupinami obyvatel mi tak přijde čistě zbytečný.
Homosexuální styk je hřích. V tom je zajedno církev katolická i církev pravoslavná. Co je příčinou hříchu? Působení Ďábla. Tito jedinci jsou v jeho moci, on je ovládá. Někteří se jeho síle dokážou ubránit a homosexuálních styků se zdrží. Ti kdo ne, propadnou peklu, o co nakonec Ďáblu vždy jde. Všechny tyto kecy o právních svazcích a pod. jsou vedlejší. Důležité je toto: zápas o lidskou duši a její věčný život.
To mi zní dosti středověce, nezlobte se. Nevěřím na ďábla, tudíž toto zdůvodnění něčeho jako hříchu pro mě odpadá. Na čem se shodne církev jako instituce, to je mi taky jedno. Nejsou to tedy relevantní důvody, proč něco odsoudit, protože vycházejí jen z toho, zda přijmu nějaké dogmatické premisy.
Mandeville, píšete: „Ad zlo, ďábel a hřích: jste už třetí, kdo v této diskuzi tyto pojmy používá, ale zatím ani z jednoho příspěvku není jasné, proč je láska dvou lidí zlá, hříšná či od ďábla (kromě „píše se to v Bibli“). Proč by měli všichni homosexuálové žít jako mniši, jen aby někteří věřící byli spokojení?“
Tak Vám prezradím jeden mimoriadne závažný detail zo života mojej manželky. Katolícka cirkev
jej anulovala prvé manželstvo, pretože jej prvý manžel pred vstupom do manželstva zatajil, že mal ako dieťa opakovaný incest so svojou biologickou matkou. Ak by o tom manželka bola vedela pred uzavretím manželstva, nevydala by sa zaňho. Mandeville, ak by som prijal Vašu zvrhlú logiku, mohol by som sa tiež pýtať: „Prečo by mal byť incest zlý?! Veď najdôležitejšie predsa je, že matka miluje svojho syna! Čo je zlé na tom, že ho aj pohlavne zneužíva? Najdôležitejšia je predsa láska dvoch ľudí!“
Takže, Mandeville, aj veľká láska dvoch ľudí môže byť niekedy zvrhlá, chorá, proti prírode. A ak Vás ani tento argument nepresvedčí o zvrhlosti Vášho uvažovania, potom by ste, bez urážky, mali navštíviť psychiatra. Nepíšem to preto, že by som Vás, nedajbože, chcel urážať, ale preto, že evidentne ste narušený a ja ani nikto z tých, ktorí si tu s Vami vymieňame názory, Vám nedokážeme pomôcť. Vám môže pomôcť iba naslovovzatý odborník.
Karol: Věřím, že spousta lidí by se na mém místě urazila, ale já to neudělám, protože rád diskutuji a zrovna u vás mi to nepřijde úplně marné. Věřte tedy, že dnes už se homosexuálové k psychiatrovi neposílají a každý normální psychiatr by byl asi dosti překvapen.
Pak: Vy používáte diametrálně odlišný příklad. Zaprvé u vyšších savců není incest žádoucí, protože působí degenerativně na DNA (u nižších živočichů je běžný). Za druhé: jde o fixaci na jednu konkrétní osobu, takže těžko jde mluvit o druhu sexuality. Ten člověk si mohl vybrat mezi spoustou a spoustou žen A NEBO vlastní matkou. Navíc tady člověk předpokládá škálu zcela odlišnou škálu vztahů mezi matkou dítětem, které v tom byly navíc, proto mi to nepřijde normální. Zatímco: homosexualita se běžně vyskytuje v určitém množství v populaci, je vrozená, přitahují vás jiní lidé, tak jak to bývá u heterosexuálů, jen na základě vzhledu, charakteru a temperamentu. Následný pohlavní styk nikomu neubližuje. rozhodně si nepřipadám hříšný a zlý. A nikdo mi to nedokázal ani vysvětlit, nanejvýš se vždycky spokojí s tímto označením. „Proč je to hříšné a zlé? Protože proto, shoříš v pekle, jestli nebudeš do konce života sám. Tečka.“ kdo je pak narušený a zlý? já, nebo ten, kdo tohle říká? Někomu třeba úplně cizímu?
Chci se opravit, protože jsem si nevšiml, že jste napsal, že ten dotyčný byl zneužíván jako dítě. Tak pak je nasnadě, že když je někdo zneužíván, jde o jednostranný vztah, kdy ta silnější osoba týrá tu druhou. Pak to samozřejmě špatné je.
Svatý otec František nás všechny vyzývá abychom ubytovali alespoň jednu rodinu uprchlíků. V každé farnosti, v každém klášteře a na každém poutním místě. Měl jsem trochu strach z toho jak se k tomu postavíme a byl jsem příjemně překvapen. Naši a polští biskupové odpověděli tady jsme. Církev je připravená se o naše bližní postarat, jakmile je sem vláda pustí.
Oni o to ovšem nestojí: http://lucieamaliesulovska.blog.idnes.cz/c/476256/polska-farnost-zazila-s-uprchliky-horke-zklamani.html
Mandeville, evidentne som precenil výšku Vášho IQ. Znovu teda použijem praktické príklady zo života, lebo na nich možno najracionálnejšie objasniť zvrhlosť Vášho myslenia. Ako som už uviedol v predchádzajúcom príspevku, moja manželka má svoje prvé manželstvo vyhlásené za neplatné. To isté sa však stalo aj v mojom prípade. Obaja s manželkou teda máme neplatné predchádzajúce sobáše, takže sme sa mohli zosobášiť v kostole. Ale nie o tom som chcel písať. Keďže sme obaja prešli procesom vyhlásenia nulity manželstva a naštudovali sme si aj kanonické právo, poslúžili sme poradenstvom – samozrejme bezplatne – viacerým iným ľuďom, ktorí mali záujem o vyhlásenie nulity svojich manželstiev a nevedeli ako na to. Vďaka tomu sme sa zoznámili s viacerými neobvyklými prípadmi. Jedným z nich bol prípad sympatickej mladej ženy, matky troch detí, ktorú po rokoch manželstva opustil manžel, pretože zistil, že miluje iného muža. Ak prijmem Vašu zvrhlú logiku, tak musím konštatovať, že sa vlastne nič zlé nestalo. Ten manžel konečne išiel za hlasom svojho srdca a našiel svoju životnú lásku v náručí iného muža. Čo na tom, že ten človek zranil svoju manželku a rozbil jej život?! Čo na tom, že pripravil tri deti o otca a kompletnú rodinu?! Veď – ako Vy píšete – najdôležitejšia je predsa láska dvoch ľudí! Tá má podľa Vás prednosť pred všetkým.
Mandeville, Váš problém je zrejme v tom, že sa za Vás nemal kto modliť. Aj ja som v živote prešiel vzburou voči Bohu, ale Boh mal so mnou trpezlivosť a ja som mu dodnes nesmierne povďačný za to, že mi odpustil a prijal ma na milosť. Určite to bola aj zásluha mojej nebohej mamky, ktorá sa za mňa dlhé desaťročia modlila. Nikdy jej nebudem môcť dostatočne poďakovať za všetko to dobro, ktoré pre mňa urobila. Vy, Mandeville, ste možno nemali takú osobu, ktorá by sa za Vás modlila. Ale to už neplatí. Minimálne od včera. Včera som sa totiž začal modliť za Vás. Snáď to pomôže zachrániť Vašu dušu.
Ešte jedna vec ma na Vás, šokuje, Mandeville. V jednom z predchádzajúcich príspevkov píšete, že neveríte v diabla. Tomu nerozumiem. Mnohí racionálne uvažujúci ľudia – ako ste trebárs aj Vy – síce neveria v Boha, ale veria v existenciu diabla, ktorá bola už mnohokrát exaktne dokázaná. Vari ste nevideli film „Exorcizmus Emily Rose“, či iné prípady, sfilmované podľa skutočných udalostí posadnutých ľudí? Kde je potom Vaše racionálne myslenie?
Karol: Moje racionální myšlení spočívá v tom, že jak Bůh, tak ďábel a cokoli duchovního je jen záležitostí psychiky. Tedy existuje jen v mozku. Ano, můžeme se v těch kategoriích bavit, ale já slovem ďábel budu vždy myslet špatné jednání jednotlivých lidí. A posednutí ďáblem je podle mě nějaká mentální porucha. Film jsem neviděl, ale filmy stejně jako knihy neberu jako argumenty pro adekvátnost jakéhokoli tvrzení, nezlobte se. Obojí je produktem lidí, kteří chtějí něco prodat.
Váš příklad ze života: Ano, to je špatný případ, ale ne proto, že jde o homosexualitu, nýbrž proto, že člověk opustí rodinu. Ale to se týká i heterosexuálních manželství. Rozhodně tohle není můj případ. Já miluju jediného muže a žádný jiný vztah jsme nikdy ani jeden neměli. Jsme spolu několik let, bydlíme spolu a je to krásné. Snažím se nikomu neubližovat a s lidmi vycházet poklidně. Nechápu, jak proti tomu může kdokoli něco mít na základě staletí staré knihy. Navíc když nežijeme v teokracii – proč jsou pravidla této knihy vyžadována i po lidech, kteří její věrouku nesdílejí?
Pane Dudčáku, já se nebouřím proti Bohu. Pokud ten pojem beru na vědomí, vnímám ho jako určitá pravidla soužití s ostatními lidmi, a ta se snažím dodržovat. Proto je pro mě hříchem jen vědomé působení zla někomu jinému, přírodě atp. Na nějakou skutečnou Nejvyšší Bytost nevěřím. Ani na ďábla. Ani na anděly. Ani na nebe a peklo. Nevěřím ani na duši. Musím říct, že mě vaše slova o modlitbě skutečně dojala (opravdu, nedělám si legraci), ale dělat to nemusíte. Já netoužím po posmrtném životě, po spáse, po ničem takovém, neb pro mě život smrtí končí, jsem s tím už nějaký čas smířený a jsem za to rád. Nemodlíte se spíš kvůli sobě, protože vás zbytečně pohoršuje něco, na čem vlastně nic špatného není?
Mandeville, moja modlitba za Vás je úprimná. Vnímam Vás takého, aký ste. Ako postihnutého človeka s homosexuálnou úchylkou, deviáciou, takrečeno ako ľudský nepodarok. Pritom to vôbec neznamená, že Vami pohŕdam. Skôr Vás úprimne ľutujem. Napriek tomu Vás nepovažujem za duševne zaostalého človeka. Mnohí homosexuáli sú nadpriemerne inteligentní ľudia a z Vašich príspevkov usudzujem, že ste inteligentný, slušný a tolerantný človek. Ak by všetci homosexuáli boli takí, ako ste Vy, nemali by sme žiaden problém v spoločnosti. Lenže pokiaľ existujú kruhy, ktoré chcú rozvrátiť morálku spoločnosti vnucovaním homosexuálneho modelu života väčšine zdravých spoluobčanov, musíme a budeme sa nekompromisne brániť. Za každú cenu. Nie z nenávisti. Pán Ježiš Kristus nás učil milovať všetkých ľudí. Aj homosexuálov. Môžem Vás ubezpečiť, že Ježiš Vás miluje viac ako akýkoľvek človek. Ostatne, aj medzi mojimi najbližšími príbuznými sú psychicky chorí ľudia. Bolo nás 5 detí (dve najmladšie sestry už zomreli), z toho môj mladší brat a jedna z nebohých sestier boli dlhodobo liečení na psychiatrii. Neboli homosexuáli, ale psychicky narušení ľudia. Nepovažoval som ich za menejcenných ľudí a ani Vás za takého nepovažujem. Snažím sa Vás milovať ako brata v Kristu. Samozrejme nie takou láskou ako milujem svoju manželku. Som nenarušený človek so zdravou heterosexuálnou orientáciou. Napriek tomu, že mám 62 rokov a manželka len o pár rokov menej, máme búrlivý intímny život, ktorý by nám mohli závidieť aj mladšie páry. Avšak pri predstave, že by som sa mal milovať s chlapom, sa mi dvíha žalúdok a behá mi mráz po chrbte. Ak sa za Vás modlím, určite nie kvôli sebe, ale preto, že mi je Vás veľmi ľúto podobne ako každého postihnutého človeka, napríklad môjho schizofrenického brata. Úprimne prosím Boha, aby Vám pomohol zbaviť sa Vašej ťažkej deviácie. Vedecké výskumy totiž dokazujú, že aj homosexualitu možno úspešne liečiť, aj keď to mnohí ľudia spochybňujú. Poznám ostatne takýto prípad aj z praxe. Na Slovensku svojho času vysielali televíznu reláciu „V siedmom nebi“, v rámci ktorej Vilo Rozboril pomáhal ľuďom v tiesni. V jednom prípade pomohol mladému Rómovi, ktorý bol pôvodne homosexuál, ale podarilo sa mu zmeniť sexuálnu orientáciu a oženil sa.
Tento váš příspěvek byl velmi vstřícný a já vám za něj děkuji, nicméně si nemyslím, že by se homosexualita dala léčit – pokud se to u někoho povedlo, tak bud před tím nevěděl, co chce, nebo byl bisexuální. U sebe to rozhodně nechci, protože teď jsem šťastný – tím, že bych se „léčil“, bych odkopl člověka, kterého miluju a který miluje mě. Rozhodně to neberu jako těžkou deviaci (už z dříve zmiňovaných důvodů)
Samozřejmě Vám věřím, že je Vám představa homosexuálního styku nepříjemná, to je přece u heterosexuálů normální a nikdo to nehodlá měnit. Za sebe vám můžu říct, že mně není představa sexu se ženou nepříjemná nebo nechutná, ale spíš absolutně nevzrušivá. Když se podívám na krásnou ženu, tak ji většinou vnímám jako krásné umělecké dílo (pokud ji tedy neznám a nepřistupuje k tomu ještě její charakter, to, že si jí vážím atp.). Ale ne eroticky.
I když se váš slovník hemží výrazy, které nejsou v dnešní společnosti ve vztahu k sexuálním menšinám korektní, je to určitě lepší než zde tolik proklamované slovo sodomie a rozhodně víc, než bych se u slovenského katolíka, kterému je přes šedesát, kdy odvážil doufat. Takže díky 🙂
Mandeville, z USA prichádza nový fenomén. Po nedávnej legalizácii homosexuálnych „manželstiev“ vyvstala nová hrozba: aj polygamisti sa dožadujú legalizácie svojich „manželstiev“. Ide konkrétne o Nathana Colliera, bývalého mormóna, ktorý žije v spoločnom dome s dvomi ženami a piatimi deťmi od oboch žien. Collier sa cíti byť diskriminovaný, pretože americké úrady nepovoľujú, aby sa muž mohol oficiálne zosobášiť s dvomi ženami, a chce sa obrátiť na súd. Vaša logika, Mandeville, hovorí, že ak sa milujú dvaja homosexuáli, je ich vzťah v poriadku. Potom však aj muž, ktorý miluje dve ženy, má právo s nimi oficiálne žiť. A čo ak sa do seba zamilujú tri ženy? Potom aj tie majú právo na spoločný sex. Mimochodom, toto sa už vo svete skutočne stalo. A tak sa napokon môže stať, že budeme mať „rodiny“ s dvomi otcami a tromi matkami, alebo so štyrmi matkami bez otca, atď. Chytá ma hrôza, keď si pomyslím, že v takomto obludnom hybride by malo vyrastať dieťa. Ak sa spustí takáto lavína zvrhlostí, kde sa zastaví? Kam až bude musieť klesnúť ľudská spoločnosť, aby sa všetkým ľuďom otvorili oči?
Ano, tenhle problém si taky uvědomuji a víckrát jsem na něj myslel. Zkusím to nastínit:
a) Mnohoženství a mnohomužství ve světě existuje a funguje – to první např u muslimů, to druhé v Tibetu.
b) Hlavní problém vidím v tom, že vztahy v takové skupině většinou nejsou rovnoměrně rozložené (z logiky věci) a to nakonec způsobí, že se někdo trápí nebo se vztah rozpadne. Z toho důvodu vidím takový vztah náchylnější k rozpadu než jiný a z toho důvodu pro výchovu dětí ne zcela vhodný. Ale třeba se mýlím.
c) Na druhou stranu, už jsem se setkal i s lidmi, kterým to tak vyhovovalo a ve trojici si lezli mnohem míň na nervy než jednotlivé dvojice (ale děti neměli, takže co se toho týče, nevím) Např. jsem mluvil se ženou žijící ve trojici, která říkala, že je radši, když jí ta druhá pomůže s domácími pracemi a že o ní ví všechno, což je rozhodně lepší než kdyby jejich muž chodil tajně za nějakou neznámou milenkou. (doufám, že je jasné, že to neobhajuji, jen předestírám myšlenky někoho jiného)
d) Z toho všeho mi vychází, že dokud člověk děti nemá a nikdo na něm nezávisí, ať si klidně vyzkouší různé možnosti, pokud to myslí skutečně upřímně. Každý ale musí vědět, že jde do rizika, a počítat s tím, že to nevyjde. případné nezdary bolí, ale vždy je lze proměnit v osobní zkušenost. Věřím, že manželství, kdy spolu lidé spí až po svatbě, mohou být skvělá, ale trochu bych se bál možnosti, že dotyční pak zjistí, že udělali chybu, a už se ani nemohou rozvést.
e) Z právnického a administrativního hlediska by tohle všechno mohl být dost oříšek, to nepochybně.
f) Nerad bych, aby vás něco rozzlobilo, ale: tzv. tradiční patriarchální rodina se objevila až s nástupem zemědělství, takže zatím mnohem delší historický úsek předtím člověk pravděpodobně žil ve společenstvích podobných společenstvím ostatních primátů, tj. v komunitě, kde sice jedinec věděl, kdo je jeho matka, ale už nemusel vědět, kdo je jeho otec. Respektive tedy: každý muž v komunitě byl tak trochu otec a všichni mladší členové vlastně sourozenci. Bezdětní se starali o cizí děti, což je role určená sterilním jedincům společenstev obecně. Podle některých psychologických zdrojů je to dokonce lepší – nikdo nebere své dítě a svou ženu sobeckyjako majetek. (Osobně si ale myslím, že by takové soužití mnoha ldiem vadilo, protože člověk sobecký do určité míry vždycky je a po osobním vlastnictví touží, nemluvě o prosazení svého DNA do potomstva a následné jistotě, že to a to dítě je skutečně jeho).
Četl jsem zajímavou studii o tom, do jaké míry připomíná postmoderní svět dobu kamennou. Namátkou: 1) ustupuje význam psaného textu a vrací se kultura obrazu 2) Význam zemědělství (nikoli reálný, ale v kultuře) ustupuje do pozadí 3) Ustupuje fixace na alkohol typická pro zemědělce a vrací se fixace na drogy, typická pro lovce a sběrače 4) Organizovaná náboženství ustupují osobně pojímané víře a prožitku, meditaci, mystice atp. 5) Vrací se v nebývalé míře kulturní prvky typické pro lovce a sběrače – tetování, pearsing, náušnice u obou pohlaví atd. 6) A teď pozor: rozpadá se tzv. tradiční rodina a vrací se život v komunitě.
úplně jiného zdroje jsem se dočetl, že takové novodobé komunity už existují např v Německu. Ne teda, že by nikdo nevěděl, čí je které dítě, ale splývají domácnosti, kde třeba tři ženy vaří pro všechny a starají se o děti všech, další člověk opravuje věci a ostatní chodí do práce. Pračku mají jednu a ušetří. A jsou ekologičtější. Jako kompromis mezi „tradiční“ rodinou a úplnou utopickou (ale zřejmě nereálnou) komunitou popsanou výše mi to nepřijde špatné. Nemluvě o tom, že v takovém domě bych se mohl starat o děti i já, ale žádné dítě by nikdo nenutil, aby mi říkal „tati“, protože skutečný otec by se vrátil odpoledne z práce atd. 🙂
Netvrdím, že je takový vývoj správný, ale netvrdím ani, že je špatný. Všechno jsou to průvodní jevy vývoje světa a a civilizace. Co funguje dnes, nefungovalo by ve středověku, a obráceně. Možná se dožijeme ještě mnoha zajímavých věcí, podob společnosti, způsobů obživy, druhů potravin, které bychom si dnes ani nevymysleli.
Mandeville, zase ste ma sklamali. Zrejme málo študujete súčasné vývojové trendy vedy a techniky. Existencia ľudskej duše bola predsa vedecky dokázaná. Dokonca poznáme aj jej váhu. Berlínski vedci skúmali 2000 umierajúcich ľudí. Podľa ich výskumu vážili všetci títo ľudia okamžite po smrti o 0,072 g menej ako tesne pred smrťou. Pozoruhodné je, že vo všetkých prípadoch bol váhový rozdiel absolútne rovnaký – 0,072 g. Na základe toho vedci stanovili, že úbytok váhy spôsobuje odchod ľudskej duše z tela po smrti. (http://reflektor.czweb.org/c-dusa.htm)
Ba ruskému vedcovi prof. Konstantinovi Korotkovovi sa podarilo aj vyfotografovať ľudskú dušu, opúšťajúcu mŕtve telo človeka. (http://vysetrenie.zoznam.sk/cl/1000663/1364214/Svetovy-unikat–Vedec-vyfotografoval-ludsku-dusu–ako-opusta-telo)
A čo život po smrti? Nie žeby som Vás podceňoval, ale uverili v neho aj omnoho uznávanejšie osobnosti na svete ako ste Vy. Sám som o tom písal.
A na dôvažok ešte stručne o výsledkoch najväčšieho vedeckého výskumu života po smrti. (http://www.tvnoviny.sk/zaujimavosti/1773848_zatial-najvacsia-vedecka-studia-o-zivote-po-smrti-jej-vysledky-vas-prekvapia)
Najspoľahlivejším dôkazom pravdivosti týchto udalostí je fakt, že osoby, prežívajúce klinickú smrti, dokážu po oživení presne, do najmenších detailov popísať, čo sa dialo v dobe ich klinickej smrti mimo miestnosti, v ktorej prežívali klinickú smrť. Napríklad jeden Američan prežíval klinickú smrť vo svojom dome a keď ho oživili, popísal presne, čo sa dialo v tej dobe na dvore pri jeho dome. Ten Američan uviedol vo svojej výpovedi, že v čase klinickej smrti opustil svoje telo, vzniesol sa ponad strechu svojho domu a zvrchu pozoroval, čo sa deje na dvore pri jeho dome. Nijaké iné racionálne vysvetlenie tejto udalosti neexistuje.
Alebo Nemka, ktorá pri explózii oslepla a napriek tomu dokázala neskôr presne popísať, čo sa dialo okolo nej po výbuchu. Svojimi biologickými očami to však nemohla dokázať, pretože oslepla. Mohla to vidieť iba svojím duchovným zrakom.
Promiňte, ale duchovní termíny dokázat nelze, lze v ně pouze věřit. Minimálně ta fotografie je dost naivní podvrh (nevím, ale možná si už neuvědomujete, co všechno se dá dneska na počítači vyrobit). Stejně tak je naivní si myslet, že duše něco váží (pokud existuje). Ten úbytek (pokud to taky není výmysl) může být způsoben kdečím, vypuzením vzduchu z plic atd. Navíc, pardon, ale ta váha je tak titěrná, že je v mezích zanedbatelných odchylek měření.
Na těch posmrtných příbězích je spíš jasně vidět, jak lidi milují příběhy. Milují příběhy osobních zkušenostech, hlavně nějak zvláštních. Milují příběhy ve svatých knihách. Milují příběhy vyprávěné u ohně a na dobrou noc, ve filmech, knihách, chrámech a kolující na internetu. protože příběhy jsou smysluplné a přehledné. Na rozdíl od života. Já taky miluju literaturu. Ale právě proto vím, jak příběhy a lidé fungují. A nenadchnu se pro něco jen proto, že to zní zajímavě, když to evidentně není pravda.
Mandeville, píšete, že máte vyštudovanú biológiu. Dedukujem, že ste skončili biológiu na vysokej škole, ale, bez urážky, nechápem, ako Vám niekto mohol dať do ruky vysokoškolský diplom. Vaša argumentácia je totiž tak primitívna ako argumentácia začínajúceho stredoškoláka. Nehnevajte sa, ale od akademicky vzdelaného človeka by som čakal podstatne viac. Napríklad poznámka o „titěrnej váhe“. Priznajte sa, Mandeville, Vy nemáte ani minimálny prehľad o súčasnom stave rozvoja vedy, všakže? Vo Vašich predstavách sú vedci zrejme nejakí šarlatáni so skúmavkami v ruke ako boli v 16. storočí, lenže pozor! Píše sa rok 2015! To nie je ako na trhu, kde nejaká bába Blašků predáva mrkvu a má starú váhu, na ktorej je presnosť váženia plus mínus nejaký gram. Vedecké experimenty s takými praktikami nemajú nič spoločné. Ako uvádza jeden nemecký prameň, dnešná veda meria s presnosťou na 100 nanogramov, pričom nanogram je jedna miliardtina gramu. (http://www.abendblatt.de/ratgeber/wissen/forschung/article107083311/Genaueste-Waage-der-Welt.html)
Takže váhy, ktoré sa používajú pri vedeckých experimentoch, merajú s presnosťou na 0,0000001 gramu! Nepodceňujte vedcov, Mandeville, a nestrápňujte sa kecami o „titěrnej váhe“, pretože potom pôsobíte dojmom šarlatána. Vedci majú omnoho vyšší prehľad vo svojom fachu ako Vy a majú pre svoj výskum prostriedky, o akých sa Vám ani nesníva. Chcem Vás tiež požiadať, aby ste k tejto diskusii pristupovali seriózne a nerobili si zo svojich oponentov dobrý deň. Ja Vám tu uvádzam odborné argumenty, ktoré dokladám citáciami z hodnoverných prameňov, a Vy mi tu píšete bláboly o nejakých príbehoch „u ohně a na dobrou noc“. Tak takéto spôsoby si nechajte pre seba a svojich príbuzných. Alebo argumentujte odborne, na výške, alebo radšej verejne nezosmiešňujte sám seba.
Zážitky prahu smrti skúmali mnohé vedecké kapacity, napríklad švajčiarska lekárka a vedecká pracovníčka, Dr. Elisabeth Küblerová-Rossová, ktorá niekoľko desaťročí pôsobila a učila v rôznych nemocniciach a na univerzitách v Spojených štátoch amerických. Strávila stovky hodín pri lôžkach umierajúcich, vydobyla si mimoriadne medzinárodné uznanie svojimi prácami v oblasti výskumu zážitkov prahu smrti a viaceré americké univerzity jej za jej vedecké práce udelili čestný doktorát. Jej knihy zaznamenali veľký ohlas v Spojených štátoch a neskôr, po preložení do nemčiny, aj v nemecky hovoriacich krajinách. Takže to nie je nejaká baba Hašková z Hornej dolnej, ale v celom svete uznávaná vedecká kapacita. Jednu z jej kníh som čítal v nemeckom origináli, ktorý vydalo vydavateľstvo Die Silberschnur. (Kübler-Ross E. Über den Tod und das Leben danach. 16. Auflage. Neuwied: Die Silberschnur, 1994, ISBN 3-923781-02-4)
Táto kniha oboznamuje laickú aj odbornú verejnosť s výsledkami vedeckých výskumov Dr. Rossovej, ktorá spolu so svojimi spolupracovníkmi preštudovala vyše 20 000 prípadov klinickej smrti ľudí z celého sveta. Títo ľudia boli už vyhlásení za mŕtvych, ale boli vyššou mocou poslaní späť do pozemského života. Najmladší z nich mal dva roky, najstarší 97 rokov. Boli to ľudia z najrôznejších kultúrnych a náboženských prostredí: eskimáci, pôvodní obyvatelia Havaja a Austrálie, hinduisti, budhisti, protestanti, katolíci, židia, ďalej tí, ktorí sa nehlásili k žiadnemu náboženstvu, vrátane tých, ktorí sa priamo označovali za agnostikov, či ateistov. (Porov. Kübler-Ross, Elisabeth. Über den Tod und das Leben danach, s. 56)
Skeptici sa snažili spochybniť jej prácu, ale mnohé konkrétne prípady, ktoré Dr. Rossová zdokumentovala, vyvracajú akékoľvek pochybnosti. Ako exaktná vedkyňa s medzinárodným renomé chcela odstrániť akékoľvek pochybnosti a tak previedla výskumný projekt len s nevidiacimi ľuďmi, ktorí boli už minimálne desať rokov úplne slepí. A títo ľudia jej po zážitku prahu smrti presne popísali, aký šperk mali pri zážitku prahu smrti, aký farebný vzor mali na pulóvri, alebo na kravate, vedeli rozoznať farbu šiat ľudí, ktorí sa v týchto okamihoch pohybovali v blízkosti ich tela, vedeli, kto kedy vstúpil do miestnosti, ktorý lekár prevádzal ich oživovanie, vedeli popísať vzhľad osôb, ktoré sa v blízkosti nachádzali, ba vedeli dokonca popísať aj ich konanie a myslenie. Teda registrovali mnohé detaily, ktoré nemohli vidieť svojimi slepými telesnými očami. Videli ich pri mimotelovom zážitku svojimi duchovnými očami.
Alebo prípad pacienta, ktorého zrazilo auto, ktorého vodič ušiel z miesta nehody. Pacient v stave klinickej smrti vystúpil zo svojho tela a zapamätal si značku auta, ktoré ho zrazilo.
Na základe toho potom polícia zatkla páchateľa. Pritom pacient túto značku nemohol vidieť očami svojho fyzického tela, pretože po ťažkom úraze, spôsobenom nárazom auta, okamžite upadol do bezvedomia.
Jedna pacientka oslepla pri explózii v laboratóriu. Zrazu sa ocitla mimo svojho tela a sledovala priebeh udalostí po explózii a neskôr presne popísala, čo sa dialo. Keď sa potom lekárom podarilo vrátiť ju do života, bola úplne slepá a takou aj zostala. Čiže zdravá, vidiaca žena pri explózii v laboratóriu oslepla a upadla do bezvedomia. V tomto momente sa ocitla mimo svojho bezvládneho fyzického tela a pozorovala duchovnými očami sled udalostí. Po oživení lekármi sa vrátila do svojho doráňaného tela so slepými očami a zostala aj naďalej slepá. Dokázala však presne popísať udalosti, ktoré sa odohrávali v dobe, keď bola ona sama v bezvedomí.
Pýtam sa Vás, Mandeville, ako mohli ľudia, ktorí boli už desať rokov slepí, presne popísať, čo sa s nimi dialo v čase klinickej smrti?! Ako mohol vodič zistiť značku auta, ktoré ho zrazilo, keď bol v bezvedomí?! Ako mohla laborantka po svojom oslepnutí vidieť a presne popísať udalosti, ktoré sa okolo nej odohrávali, keď bola slepá a navyše v bezvedomí?!
Vy, ako každý racionalista, tvrdíte, že človek môže vedieť len veci, ktoré videl, počul, jednoducho vnímal svojimi telesnými zmyslami. Mimozmyslové vnímanie neuznávate. Ako teda mohli pacienti počas klinickej smrti vedieť veci, ktoré nemohli vnímať svojimi telesnými zmyslami?
Sú to racionálne otázky, na ktoré od Vás čakám racionálne, odborné odpovede. Ale prosím Vás, nie odpovede typu „Jeníček s Mařenkou si povídali u jezera při měsíčku“. Také si nechajte pre seba. Ja od Vás očakávam odpovede hodné akademicky vzdelaného biológa. Teda žiadne vytáčky, žiadne oblbováky, ale argumenty vysokoškolsky vzdelaného človeka. Ďakujem.
Já vám rád odpovím:
a) Kdyby teda neexistovaly pochybnosti, už by byla existence duše a posmrtného života uznaná ve všech vědeckých kruzích. Protože takhle věda funguje. Když se něco objeví a potvrdí, stane se to součástí kánonu. Nicméně tento stav jaksi není.
b) Je to proto (to si myslím já), že čistě subjektivní záležitosti spíše myšlenkového a nehmotného charakteru prostě nejdou vědecky dokázat. Ani Bůh, ani duše. Když řeknete, že existuje Bůh, je to víra, ne dokázaný fakt, protože dotyčný Bůh je prostě někde, kam na něj nelze dosáhnout přístroji.
c) Stejně jako u posednutí beru vyprávění lidí probraných po klinické smrti jako jevy v jejich hlavě, určitou formu halucinace atd. (myslím to světlo, tunely, setkání s dalšími zemřelými lidmi). je to jako když vás v hypnóze může někdo nenápadně navést na určité myšlenky a vyvolat určité představy, které se pak vydávají za minulé životy atd. Stejně tak si myslím, že vás v takové situaci po probrání z klinické smrti mohou ovlivňovat věci, které jste o tom už slyšel – tedy že lidé popisují tunely a světlo, protože to popisovali už mnozí předtím.
d) Opravte mě, pane Dudčáku, jestli se mýlím, ale vy jste o všech těch výzkumech, důkazech, popisování vzorů na svetrech a značek auta JEN ČETL, nemám pravdu? V tom případě je můj skeptický pohled zcela na místě. Napsat si může kdokoli cokoli, aby získal vliv. Smyšlené a pseudovědecké práce nejsou proto o nic věruhodnější, než příběh u ohně, i když používají odbornou a jakože vědeckou terminologii. Příběh u ohně má aspoň slušnost, že ze sebe nedělá pravdu. Skutečně věříte tomu, co si přečtete nebo to slyšíte? A víte, že to je velmi typické právě pro věřící, nikoli pro racionální uvažování?
e) Byl bych rád, kdybyste se vrátil ke svému vstřícnějšímu tónu a nesnažil se mě pořád urazit. Biologie si nehraje na posmrtný život, už z významu těch slov jde o oxymoron. Všechny živé organizmy vyrábějí potomstvo, aby zachovaly alespoň část sebe sama na této planetě. Jediný jiný způsob, jak dosáhnout nějakého přetrvání, je skrze dílo a je to typické pro lidi. Nemá žádný smysl chtít přetrvat ještě nějak jinak. Není tady nic, co by z těla přetrvalo. My neobýváme tělo jako šnek ulitu, MY TÍM TĚLEM JSME. je poněkud nešťastné, že mnozí lidé berou tělo a duši jako dvě věci, ale za to nemůže křesťanství, ale řecká filosofie. Křesťanství to jen od Řeků přejalo, zejména skrze Janovo evangelium a pozdější východořímské učence.
e) Tak jedna čtvrtina věřících, které znám, věří proto, že má strach ze smrti. Je to zbytečné. Pořád se mi to však potvrzuje. (Pro informaci, další čtvrtina věří, porotže ji tak vychovali, další čtvrtina proto, že si nahrazují nepovedený vztah, zradu přátel, nebo se vyrovnávají se ztrátou blízké osoby… a jen asi se čtvrtinou se dá rozumě bavit)
Mandeville, možno sa divíte, prečo sa Vám tak intenzívne venujem po duchovnej stránke, lenže som členom Katolíckej cirkvi a našej Cirkvi nemôže byť jedno, čo si myslíte Vy alebo ktorýkoľvek iný nekatolík. Druhý vatikánsky koncil uložil všetkým ľuďom na celom svete morálnu povinnosť spoznávať katolícku vieru a podľa nej aj žiť. Veď koncilová deklarácia Dignitatis humanae jasne uvádza: „Tento posvätný cirkevný snem predovšetkým vyhlasuje, že sám Boh dal poznať ľudstvu cestu, po ktorej ľudia, slúžiac mu, môžu v Kristovi dosiahnuť spásu a blaženosť. Veríme, že toto jediné pravé náboženstvo sa uskutočňuje v katolíckej a apoštolskej Cirkvi, ktorú Pán Ježiš poveril, aby ho šírila medzi všetkými ľuďmi, keď povedal apoštolom: ,Choďte teda, učte všetky národy a krstite ich v mene Otca i Syna i Ducha Svätého a naučte ich zachovávať všetko, čo som vám prikázal.´ (Mt 28, 19-20). A všetci ľudia sú povinní hľadať pravdu, najmä v tom, čo sa týka Boha a jeho Cirkvi, a keď ju poznali, prijať ju a zachovávať.“ (Druhý vatikánsky koncil, deklarácia Dignitatis humanae, č. 1).
Všimnite si, že v dokumente sa explicitne uvádza, že nielen katolíci, ale „všetci ľudia sú povinní hľadať pravdu, najmä v tom, čo sa týka Boha a jeho Cirkvi, a keď ju poznali, prijať ju a zachovávať.“
Druhý vatikánsky koncil teda všetkých ľudí – bez ohľadu na to, či sú katolíci, evanjelici, moslimovia, ateisti, alebo príslušníci akéhokoľvek vierovyznania, či ľudí bez vierovyznania – zaväzuje morálnou povinnosťou hľadať pravdu a podľa nej žiť. A keďže – ako uvádza dokument v predchádzajúcej vete – „jediné pravé náboženstvo sa uskutočňuje v katolíckej a apoštolskej Cirkvi…“, logicky z toho vyplýva, že všetci ľudia na celom svete v zmysle tejto koncilovej deklarácie majú morálnu povinnosť hľadať pravdu Katolíckej cirkvi a podľa nej aj žiť.
Aj pre Vás, Mandeville, platí táto morálna povinnosť spoznávať katolícku pravdu a ak ju spoznáte, prijať ju a zachovávať. Bol by som veľmi zlý katolík, ak by som Vám to neustále nepripomínal. Samozrejme, nemusíte si túto morálnu povinnosť splniť. Boh dal človeku rozum a slobodnú vôľu. Rešpektuje to aj Druhý vatikánsky koncil prijatím deklarácie
Dignitatis humanae o náboženskej slobode. Mnoho katolíkov má s týmto dokumentom problém a nepochopilo, prečo bolo nutné prijať ho. Možno namietať, že niektoré formulácie koncilu sú poznačené ľudskými nedostatkami autorov týchto dokumentov, ale dejinný význam deklarácie Dignitatis humanae spočíva v tom, že sa ním Katolícka cirkev dištancovala od svojej minulosti, keď násilím nútila nekatolíkov prijať katolícke učenie, ba niektorých – ako Jána Husa – aj za cenu trestu smrti. Deklaráciou Dignitatis humanae Katolícka cirkev raz navždy deklarovala, že sa už nikdy nesmie stať, aby bol niekto fyzicky prenasledovaný len preto, že odmieta uznať katolícku pravdu. V žiadnom prípade to však neznamená, že Katolíckej cirkvi je jedno, čo si kto myslí a akú vieru vyznáva. Katolícka cirkev sa nikdy nevzdala svojej povinnosti ohlasovať jedine pravú katolícku vieru. Ani po Druhom vatikánskom koncile. Veď v koncilovom dekrét Inter mirifica sa okrem iného uvádza: „Katolícka cirkev, ktorú Kristus Pán založil, aby priniesla spásu všetkým ľuďom, má naliehavú povinnosť ohlasovať evanjelium.“ (Druhý vatikánsky koncil, dekrét Inter mirifica, č. 3).
A na inom mieste koncil jednoznačne a nedvojzmyselne deklaruje: „Veriaci musia pri formovaní svojho svedomia bedlivo dbať na posvätné a nepochybné učenie Cirkvi. Lebo podľa Kristovej vôle Katolícka cirkev je učiteľkou pravdy a má za úlohu hlásať a hodnoverne učiť pravdu, ktorou je Kristus, a zároveň svojou autoritou deklarovať a potvrdzovať zásady mravného poriadku…“ (Druhý vatikánsky koncil, deklarácia Dignitatis humanae, č. 14).
A keďže Katolícka cirkev si je vedomá svojho poslania, plným právom bojuje proti mravnému úpadku, ktorý v Európe šíri homoloby a iné zvrhlé hnutia. Je to naše poslanie a toto sme povinní obhajovať aj za cenu prípadného prenasledovania či teroru voči nám.
Obdivuji, že jste si s tím dal takovou práci, ale víte, pořád je to dokument, který napsala nějaká organizace. A já neberu NIČÍ slova jako svatá a neomylná. Všechno, co kdy bylo na zeměkouli napsáno, napsali lidé. Nic z toho pro mě tudíž není svaté. Ano, může to být poučné a moudré a krásné, ale nikdy jedinou pravdou. Mám úctu k jednotlivým věřícím (některým), k osobní víře, která je nekonfliktní, ale co říká nějaká zkostnatělá organizace, tím si nenechám ovládat život. Její prohlášení, že se hodlá všem plést do myšlenek, považuji za velmi signifikantní. Lze to omluvit jen tím, že to bylo v jiné době, ale dnes? Jestli vy dobrovolně chcete pod takový moloch spadat, tak prosím, ale já s ním nechci mít společného nic. Je to od církve, mírně řečeno, namyšlené.
Homoloby neexistuje pane Dudčáku, maximálně pár jednotlivých organizací. Většinou Amerických. Ale asi mi dáte za pravdu, že v Americe má politickou rovinu skoro všechno, náboženství nevyjímaje. Už jsem si všiml, že na těchto stránkách mají konspirační teorie, od „homoloby“ přes zednáře až po „plánovaný přísun uprchlíků do Evropy“ velký úspěch. Potvrzuje se mi tím moc příběhů nad lidskými mozky. Lidé chtějí věřit příběhům, které jsou jasné, vše vysvětlují a hlavně konkrétně označí nějakého viníka za všechny problémy, od dražšího chleba až smrt. 🙂
Ostatně, pár malých a krátce existujících organizací prosazujících práva sexuálních menšin se vůbec nedají srovnávat s obří a dva tisíce let trvající církví, která má na svědomí spoustu omezování, mučení a smrti a která se plete do politiky a médií sekularizovaných států a do osobního a sexuálního života jejich občanů, ačkoli třeba věřící nejsou a ačkoli tuto církev vedou lidé, kteří sami se sexem nemají žádnou zkušenost (v tom lepším případě).
Tento příspěvek možná nebude schválen, ale pokud ano, znovu opakuji, že jednotlivé věřící rád mám a mám mezi nimi přátele. Ale myslím, že jsou schopni se obejít i bez středověké instituce za zády.
Důslednost není zkostnatělost. A nekonfliktní osobní víra je mýtus. Každá víra, která není čistě formální a deklaratorní, má zásadní vliv na život člověka a ten má zásadní vliv na jeho okolí. Kdo věří v nějaké hodnoty a zásady, tak je musí prosazovat a šířit, pokud je nehodlá zradit.
Je docela zajímavé, jak jste ochoten ignorovat realitu a s laciným rozhazováním nálepky „konspirační teorie“ se tvářit, že homolobby neexistuje – při všech těch jasných dokladech o její existenci kolem nás, při její už dávno neskrývané činnosti – mimochodem činnosti velice konfliktní, přímo před zraky veřejnosti omezující a likvidující i ty nejzákladnější lidská práva.
A ať se Vám to líbí, nebo ne, Církev a věřící mají plné právo plést se do politiky a mít vliv na uspořádání a fungování společnosti. Nezdá se Vám poněkud „konfliktní“ jim ho upírat? Koneckonců byli to oni, kdo stvořili tuto civilizaci. Na jejich hodnotách a víře vznikla, stála a stále stojí. A bez nich nepřežije. Protože na relativismu a nihilismu lidí, jako jste Vy, žít nemůže – to je právě bažina, v níž funkční společnosti mohou jen tonout…
A navíc, vedle výše zmíněného funkčního argumentu, je tu ještě jedna zásadní věc. Církev má Pravdu. Vy ne.
A jistě, Církev je lidská organizace, v minulosti i dnes tu byly a jsou i chyby jejích představitelů a členů. Ovšem to je vlastní každé lidské skupině. Uvážíme-li velikost a délku existence Církve, doprovázejí ji tyto negativní jevy v překvapivě malém rozsahu a daleko zaostávají za vším dobrým, co udělala i pro nekřesťanskou společnost. Vynikne to zejména ve srovnání, co stihli za svoji podstatně kratší existenci napáchat islám či militantní ateismus. U nichž se na rozdíl od křesťanů navíc ani nedá říci, že jejich členové páchali zlo v rozporu s tím, co by měli vyznávat.
Pokud člověk začíná jakoukoli diskuzi z pozice „my máme Pravdu, vy ne“, pak k žádné diskuzi dojít nikdy nemůže.
Já neupírám církvi zásluhy v historii. Ale dnes už dost zaspala dobu. Vypadá jako instituce složená ze středověkých prvků, starověkých prvků a prvků 19. století. Ne, skutečně si nemyslím, že by se měla do řízení států plést a ovlivňovat společnost. Je to instituce pro křesťany, nic jí nedává právo chtít ovládat život ostatním, kromě jejího vlastního prohlášení o božské vyvolenosti a neomylnosti. Ale to o sobě může říct každý a vždy to bude stejně krátkozraké. Když tohle bude říkat islám, taky ho odsoudíte. Kdyby si kroužek filatelistů dal za cíl udělat ze všech lidí filatelisty, ať je známky zajímají, nebo ne, taky byste to asi považoval za naivní, 🙂
Ano, já v tom vašem tzv. „homoloby“ vidím jen pár organizací, kteří hledají v demokratické společnosti místo na slunci. Neobhajuju to, jak to některé z nich dělají, nejsem pro nějaké průvody, kostýmy ani nic takového, ale je směšné si myslet, že by mělo jít o nějaké „ďábelské spiknutí“. Co si přečtete na křesťanských webech, to nehraje roli, neb pisatelé jsou očividně vždy předem rozhodnutí o své pravdě a „bojují“. Vyberou si jen to, co se jim hodí. Což je ostatně důvod, proč jsem sem poprvé napsal. Abyste měl nějaký jiný úhel pohledu a neuzavíral se do neprodyšné bubliny. Ale chápu, že pokud za každých okolností „vy máte Pravdu a já ne“, tak to asi bylo zbytečné. A vždycky to tím pádem zbytečné bude a náboženští fundamentalisté se nikdy nezmění ani o píď.
Pan Mandeville je klassickým příkladem „uvařené žáby“. Tak dlouho se pohybuje v prostředí, jež jest zcela církvi nepřátelské, respektive anticírkevní, „antibožské“, že již ho sám nevidí.
Jinak se, samozřejmě, jedná o subjektivistu. Takoví, jako on, stáli v čele sekt, jež dnes vymírají, přestože „středověká Církev“ dále kráčí dějinami. Netřeba se tomu podivovat.
Já nejsem nepřátelský, mně je církev spíš lhostejná. Přál bych si, aby jí tak nezáleželo na každém člověku, abych i já mohl být lhostejný jí. Říkám, nic proti víře jako subjektivního vztahu k něčemu.
Církev kráčí dál dějinami, protože se jedná o společenskou strukturu, která povyšuje své zachování nad hodnotu jedince (viz Tovaryšstvo Ježíšovo od Šotoly). Tzv. eklesiomorfní (církvi podobné) struktury tak přetrvávají celá staletí, protože své členy prostě obměňují jako hodinářské součástky. Nehraje se v nich na osobní názor, osobní iniciativu a jakmile má někdo jiný pohled na věc a neplní své povinnosti rychle a efektivně, je vyštípán. Tak funguje úřednický aparát (brilantně to zachycuje Franz Kafka), tak funguje armáda, politické strany (komunistická zvlášť, o tom zas hezky Orwell v knize 1984), ale i většina organizovaného náboženství. Uznejte sami:
1. Organizace tvrdí, že do ní musím patřit. Tak musím dodržovat jistá pravidla.
2. Když se těm pravidlům vzepřu, protože mi přijdou (některá), nesmyslná, zbytečná, směšná, škodlivá atd., organizace mě vyloučí a obhájí to tím, že jsem nedodržoval pravidla. Vymazlenější organizace to často zařídí tak, aby to vypadalo, že jsem odešel z vlastní vůle a že jsem tudíž zlý a pro zlo jsem se dobrovolně rozhodl.
3. Pokud táž organizace spojuje své členství s dobrem, spásou a jediným dobrým návodem na život, nedělá jí pak problém označit kohokoli, kdo do ní nepatří, za špatného a hříšného. Včetně lidí, které vyobcovala sama, protože nechtěli dodržovat ta absurdnější pravidla.
Zřejmě netřeba říkat, že mnohým lidem přijde spousta pravidel katolické církve zbytečná a absurdní. Někteří takoví přesto chtějí být křesťané, jiní nikoliv. Ale i ti chtějí žít v souladu s dalšími lidmi, dělat užitečnou práci a být šťastni.
PS: Křesťanství taky začínalo jako sekta – sekta judaismu.
PPS: Můžete taky oslovovat přímo mne, já nejsem věc.
Víte, celý Váš problém spočívá v tom, že v centru je pro Vás člověk. Člověk něco chce – proč mu v tom bránit? Chce konat sodomitský styk – proč mu to někdo vyčítá. Pro nás je centem Hospodin a celý život se snažíme řídit dle jeho přikázání. Ano, některá Vám mohou přijít absurdní a zbytečná. Ale celé je to o tom, že ste nepochopil, že nad Vámi je někdo Vyšší, jehož příkazy je třeba následovat.
Já myslím, že to chápu, ale není tady jediný relevantní důvod to uznat. Lze v to pouze věřit. A když věřit nechci, jsem špatný? Proč bych měl věřit v Boha, který po mně chce, abych byl nešťastný? Absurdní příkazy není třeba následovat. Ničí. To dělá z člověka otroka a loutku.
Krom toho, to, že je pro někoho v centru života Bůh, nijak nevyvrací moji kritiku církve, na kterou tím příspěvkem reagujete. Nebo to na ni reagovat nemělo?
Mandeville tady výše psal něco o vědě, která by duši uznala zařadila do kánonu, když by byla dokazatelná.
Pche.
Jak se dělá moderní věda je pikantně vidět na hledání důkazů pro Darwinovy bláboly.
Nejdřív Piltdownský falsifikát, když to prasklo a Telhardovi muselo sklapnout, tak tzv. opočlověk slepený z kostiček jakýchsi opiček, nalezených mezi normálními lidskými ostatky, a nakonec australopitecus, jehož existence byla s cimrmanovskou genialitou odvozena z nálezu jednoho zubu.
Jakékoliv popření neprokázané a nejen filosoficky pochybné ideologie Evoluce znamená existenční likvidaci příslušného vědce, stejně tak, když vědec ohrozí finanční či politické zájmy elit (farmceustický průmsysl, globální oteplování).
… s dnešní vědou a universitami běžte k šípku.
To si děláte legraci, ne? Proti tomu se dá argumentovat i wikipedií: https://cs.wikipedia.org/wiki/Australopithecus Podívejte se prosím do sekce objevy. Minimálně kostra samice zvaná „Lucy“ je notoricky známá. A nazvat Piltdownského člověka metodou MODERNÍ vědy, když jde o sto let starou záležitost…
Počkat, vy jste ten typ věřícího, který si myslí, že svět je starý šest tisíc let, byl stvořen za šest dní a při potopě světa byl Himaláj pod vodou? Už jsem o takových slyšel, ale myslel jsem si, že existují jen ve vtipech.
Evoluce není ideologie, ale teorie a teorie není pravda, nýbrž model, který platí, dokud se neobjeví model, který vysvětluje skutečnost lépe. A věta „to všechno Bůh“ to určitě nebude. Proč by to asi měla být ideologie, co by tím kdo získal?
Mandeville, nehnevajte, ale keď čítam Vaše slová „…ale vy jste o všech těch výzkumech, důkazech, popisování vzorů na svetrech a značek auta JEN ČETL, nemám pravdu?“, naozaj, bez urážky, uvažujem, či to máte v hlave v poriadku. V jednom príspevku ste písali: „Zaprvé u vyšších savců není incest žádoucí, protože působí degenerativně na DNA (u nižších živočichů je běžný).“ Pýtam sa Vás: ako viete o existencii DNA? Videli ste niekedy molekulu DNA na vlastné oči? Nie! Tiež ste o tom JEN ČETL, ako my všetci!
V inom príspevku ste napísali: „Ve Spartě se zabíjely rovnou příliš slabé děti, dnes už se to nedělá.“ Pýtam sa Vás: Ako môžete vedieť, že sa v Sparte zabíjali slabé deti?! Žili ste tam v tej dobe? Videli ste to na vlastné oči? Nie! Tiež ste to JEN ČETL!
Napísali ste: „Bible je kniha napsaná v docela jiné době.“ No ja sa Vás pýtam: Ako to Vy môžete vedieť? Žili ste v tej dobe?! Videli ste na vlastné oči, ako sa tvorila Biblia?! Nie! Tiež ste to JEN ČETL!
Napísali ste tiež: „Ostatně, pár malých a krátce existujících organizací prosazujících práva sexuálních menšin se vůbec nedají srovnávat s obří a dva tisíce let trvající církví, která má na svědomí spoustu omezování, mučení a smrti…“ Znovu sa Vás pýtam: Ste Vy, Mandeville, osobný svedok jediného prípadu obmedzovania, mučenia, či smrti, ktorej sa dopustila Katolícka cirkev?! Videli ste to na vlastné oči?! Nie! Tiež ste to JEN ČETL, ako každý z nás!! Tak, prosím Vás, prečo ste taký bezcitný a tyranizujete nás chorými otázkami aké by nepoložil ani pacient psychiatrie? Majte preboha súcit! Viete, ako veľmi bolí konfrontácia s ľudskou stupídnosťou? Strašne! Tak nás, prosím, neterorizujte! Buďte taký láskavý. Vopred ďakujem.
Samozrejme, že som o vedeckých výskumoch klinickej smrti JEN ČETL tak, ako ste Vy JEN ČETL o molekulách DNA, o starovekej Sparte, o vzniku Biblie, o dvoch tisícročiach trvania Katolíckej cirkvi, atď.
Myslíte si, že keď som písal odbornú publikáciu o jezuitskom štáte v Paraguaji, že som videl Paraguaj v 16. a 17. storočí?! Ste snáď nesvojprávny? Veď je to nemožné! A predsa je moja kniha považovaná za seriózne historické odborné dielo. Samozrejme, že som nevidel na vlastné oči, ako Paraguaj v tej dobe vyzeral. Čerpal som z prameňov, predovšetkým zo správ misionárov, ktorí tam žili a zanechali svedectvo z prvej ruky. Navštevoval som archív Spoločnosti Ježišovej vo Viedni, vedeckú knižnicu vo Viedni, študoval som dokumenty španielskych kráľov, týkajúce sa paraguajských misií, ale aj sekundárnu literatúru o redukciách. Vy si myslíte, že každý autor odborného diela videl na vlastné oči všetko, o čom píše?! Vás na vysokej škole neučili, ako sa tvorí odborné dielo? Že sa čerpá z prameňov a výskumov iných ľudí, ktorí to videli na vlastné oči?!
Mandeville, konečne som pochopil, že naozaj nemá cenu strácať čas a energiu s vyšinutým človekom, preto definitívne končím polemiku s Vami a ponechám Vás hniť vo Vašej mravnej dekadencii. Žite ako chcete! Pre mňa za mňa môžete vytvoriť „manželstvo“ troch, či štyroch chlapov, ktorí si to budú navzájom rozdávať. Pokiaľ to budete robiť v tichosti, za zatvorenými dverami, nebude nám to ľahostajné, ale budeme to musieť tolerovať. Akonáhle však budete chcieť Vaším mravným bahnom pošpiniť slušných ľudí, sľubujem Vám, že budeme túto spoločnosť brániť všetkými legálnymi prostriedkami. Máme ich dosť: petície, pochody, kresťanské politické strany a inštitúcie, kresťanskú legislatívu, atď. Ak toto všetko zlyhá, potom nám ostáva len to, čo prvým kresťanom: postaviť sa zoči-voči levom. Či už obrazne alebo fakticky. Nechcem byť zlým prorokom, ale naša mravne zdegradovaná Európa si koleduje o mučeníctvo, pretože – paradoxne – práve krv mučeníkov Katolícku cirkev vždy posilnila a očistila. Nerád to píšem, ale zdá sa, že kresťania v Sýrii a Iraku trpia aj za kresťanskú Európu, ktorá zrádza svoje kresťanské korene, no nie je vylúčené, že nakoniec trestajúca Božia ruka zasiahne aj mravne zdegradovanú Európu.
Kdo chce něco brát jako trest, ten to jako trest brát bude. není pomoci.
Jde o úroveň pramenů a nezaujatost, pane Dudčáku. Odkaz na internetu pro mě není relevantní. Ano, mluvíte i o knižních pracích, ale znovu: ty jakože důkazy nejsou většinou vědecké obce přijaty a proto je nemohu uznat. O Spartě lze psát nezaujaté odborné stati a není proč o nich pochybovat. Stejně tak jako o textové kritice Bible. A nevím, jak vy, ale já jsem při studiu DNA viděl, takže bohužel.
Je pozoruhodné, že nedokážete v klidu diskutovat. Nemusíte se přeci rozčilovat. Což z psychologického hlediska mimo jiné obvykle svědčí o tom, že dotyčné straně docházejí argumenty. Nemusíte mě ani urážet, stejně jako vy miluju jedinou osobu. Jen tu osobu nemiluju méně než (pravděpodobně neexistujícího) Boha. Vaše řeči o pochodech a peticích jen ukazují, že loby je ve skutečnosti katolická církev, která se plete lidem do života, ač její čas je již minulostí (pokud se nějak nehodlá obrodit). Dobrou noc.
Pane, nevím proč vůbec chodíte na tyto stránky. Vy přece vůbec nehledáte PRAVDU. Jste na tom hůř než Pilát.. (Vy jste totiž „pravda“…)
To jsem nikdy myslím netvrdil, tak proč to říkáte? Nevěřím na definitivní pravdy, tudíž je ani nehledám, jen na pravdy subjektivní, které osvětlují svět z různých pohledů. O ty pohledy se lze vzájemně obohacovat.
A ještě pane Dudčáku, ten váš odkaz o duších: Vážně si myslíte, že někdo vážil lidi těsně před tím, než naposled vydechli, a pak hned potom? Nebo je nechával umírat na obří váze? Pokud bych tomu opravdu chtěl věřit, ta představa je dost mrazivá, odpudivá a zrůdná. Co by to muselo být za neetické lidi? Když to beru jako nereálnou věc, je to alespoň směšné. Krom toho, všiml jsem si, že na stejné stránce je odkaz na jakousi pseudostať o evoluci, která manipuluje s fakty a snaží se čtenáře ovlivnit fotomontážemi. Což je skutečně velmi seriózní 🙂 Všem zúčastněným doporučuji knihu JAK SE DĚLÁ EVOLUCE od Jana Zrzavého, kterou doporučuji i studentům. Je totiž velmi názorná, přehledná a s příklady, takže by ji měl pobrat i někdo, kdo o biologii nic neví. Je to také pan Zrzavý, kdo říká, že věda nemá dokazovat existenci Boha (ani neexistenci), protože to nelze a je to pro ni irelevantní otázka. Takže pane Dudčáku: VĚŘTE SI, že ďábla a duši lze dokázat vědeckými metodami dokázat, ale je to ztráta času. Jsou to pojmy určené pouze k duševním (psychickým) spekulacím.
Pane, vy věříte, že neexistuje univerzální pravda, jak říkáte, věříte jen v „pravdy subjektivní.“ V tom je už sám o sobě logický rozpor. Rozpor, který počínaje Kantem a Hegelem zavedl filosofii a posléze i společnost do slepé uličky subjektivismu, relativismu a materialismu. Výsledky si prosím dosaďte sám…
P.S. Doporučuji Vám vyhledat si přednášky filosofa Jiřího Fuchse.
Promiňte, ale je to právě materialismus, který se snaží o objektivitu, ne? Jenže jak okolní materiální svět vnímat, to už objektivní není. Z hlavy si nevylezeme. Ani nevlezeme do hlavy nikomu jinému. Tudíž nelze poznat, jaké to je být někým jiným, ani jaký je svět, neb na to není dost mozku ani smyslů, lze se pouze snažit o empatii a pochopení. Diskuze a komunikace je skvělým prostředkem, bohužel slova jsou mnohoznačná a tak pochopení nikdy nebude úplné.
Nezlobte se na mě, pane Dučáku, ale neurážejte neustále pana Mandeville!! Pořád šermujete s výší IQ, jak by měl být rozumný, jak je možné, že dostal diplom, že jste ho přecenil a že Vás zas zklamal a sám věříte směšnostem jak malé dítě!
Děkuji Vám, věřímsiposvém.
Zdalo by sa, že určitý druh ľudí je „imúnny“ voči milosti Božej a že sú teda beznádejne
určení na večné zatratenie. Nie je to však pravda. Aj najväčší hriešnici sa často obrátili k Bohu a šokovali tým svoje okolie. Z mnohých nepriateľov Katolíckej cirkvi sa napokon stali horliví katolíci. Už v najstarších časoch kresťanstva to bol apoštol Pavol. No aj z novšej doby máme pozoruhodné prípady obrátencov. Vari najprekvapujúcejší je prípad francúzskeho spisovateľa Emila Zolu, ktorý pricestoval v auguste 1892 do Lúrd, aby o nich napísal knihu. Jeho skutočným cieľom však bolo – ako to on vnímal – „odhaliť veľký podvod katolíckeho kléru“. Počas pobytu v Lurdoch bol svedkom zázračného uzdravenia Márie Lebranchovej a Márie Lemarchandovej, ktoré zomierali na tuberkulózu. Obe dievčatá sa vrátili uzdravené domov, avšak Zola sa dopustil podvodu a vo svojej knihe uviedol, že obe dievčatá čoskoro po svojom návrate domov umreli. Aby tento podvod nebol odhalený, Zola navštívil dievčatá a presviedčal ich, aby sa presťahovali do Belgicka.
A predsa sa aj tento zdanlivo nezmieriteľný hriešnik po desaťročiach vzdoru voči Bohu obrátil. Aj on sa zázračne uzdravil na príhovor Panny Márie v roku 1896, keď mu hrozila amputácia nohy. Vtedy zažil veľký duchovný otras. Zmieril sa s Bohom, ba začal sa pravidelne modliť a pristupovať k sviatostiam. Napísal verejné vyhlásenie s varovaním pred hrozbami zo strany slobodomurárov, ktorých učenie celé desaťročia rozširoval, a tak mnohých zviedol na cestu klamstva a hriechu. Popretŕhal všetky zväzky s minulosťou a s kajúcnosťou verejne prosil o odpustenie za všetko zlo, ktoré napáchal vo svojej minulosti. Ba obrátil sa aj na pápeža Leva XIII. s prosbou o odpustenie za všetky svoje predchádzajúce útoky proti Katolíckej cirkvi. (Porov. Duchoňová X. Som nepoškvrnené počatie. In: Blumentál 2008, č. 12, dostupné na internete: )
Je teda isté, že nikto nie je úplne stratený prípad. Boh má svoje plány s každým z nás. Žiada si to čas a trpezlivosť. A predovšetkým modlitbu, ktorá je mocnejšou zbraňou ako jadrová bomba.
Nejsem si jistý, na co přesně reagujete, ale pokud někdo začne věřit ve chvíli, když mu hrozí bolest, případně smrt, není na tom až tak nic překvapivého. Většina lidí hledá náplast na svůj strach. Místo aby si uvědomili, že není čeho se bát.
Pozoruhodné prípady konverzií sú spojené so životom bavorskej mystičky Terezy Neumannovej z Kennersreuthu (v rodnom jazyku Therese Neumann von Konnersreuth). Ťažké je vyčísliť, koľkých ľudí táto stigmatizovaná vizionárka priviedla na cestu k Bohu, ale je isté, že už za jej života sa stal neznámy Konnersreuth pútnickým miestom, ktoré obliehali davy ľudí z celého sveta. Známou sa stala predovšetkým vďaka svojím stigmám, z ktorých krvácala v určitých dňoch počas kalendárneho roka. Prichádzali za ňou tisíce ľudí. Poväčšine s poctivými úmyslami. Boli však medzi nimi aj skeptici, ktorí sa snažili prichytiť mystičku pri klamstve. Napokon sa však presvedčili o nadprirodzenom pôvode stigiem a stali sa z nich horliví katolíci. Bol medzi nimi aj historik a novinár Dr. Fritz Gerlich, ktorý navštívil Terezu s cieľom usvedčiť ju z podvodov. Napokon bol usvedčený z podvodu on sám a zahanbene sa vrátil domov, kde prestúpil na katolícku vieru a po ňom aj jeho žena a štyri deti. Neskôr Dr. Gerlicha umučili nacisti v koncentračnom tábore. Podobne našiel cestu ku katolíckej viere aj lekárnik Bruno Rotschild, žid, ktorého neskôr dokonca vysvätili za kňaza. Ďalší žid, Dr. Benno Karpeles, sa nechal pokrstiť a krstnou matkou sa mu stala samotná Tereza. Viac na: (https://sites.google.com/site/projektzivo/home/mystici-mysticke-knihy/tereza-noiman)
Stigmata jsou zajímavá věc. Je zajímavé, že se většinou zjistí, že už je někdo má, a není pozorován jejich vznik. Je zajímavé, že se objevují až od sklonku středověku. Je zajímavé, že připomínají spíš Kristovy rány z obrazů, než jak je reálně prováděli Římané. A je zajímavé, že se prakticky nevyskytují u nekatolíků, což by jistě bylo pro spoustu lidí přesvědčivější. 🙂 Pane Dudčáku, kdo věří v Boha, nepotřebuje zázrak. Kdo v Boha nevěří, to zázrak nepřesvědčí a vždy bude skeptický. Případné výjimky zřejmě nebyly ve svém životě příliš pevné v kramflecích.