Táborníci a vedoucí 2015

Ve dnech 15.-22. srpna 2015 proběhlo u Frymburku již třetí Setkání katolických dětí, které jsem spolupořádal s rodinou Krutských. Zúčastnilo se ho 19 dětí, což je zatím nejvyšší počet (předchozí ročníky to bylo 16 a 15 dětí), a na část tábora se přidružily ještě dvě rodiny s malými dětmi. Téma tábora a celotáborové hry bylo „Vyvedení z Egypta do Svaté země“.

Pořadatelé museli před táborem řešit celou řadu nečekaných problémů, počínaje vynucenou změnou místa konání, která s sebou nakonec nesla i zkrácení akce z deseti dnů zpět na týden, a konče extrémním suchem, které způsobilo nedostatek vody na tábořišti a hrozilo znemožněním jakýchkoliv táboráků. Rovněž bylo nutné upustit od dosavadní snahy zajistit na každý den Mši svatou.

Táborníci se začali hromadit na tábořišti v sobotu 15. srpna odpoledne, nicméně řada z nich se s vedoucími setkala už dopoledne na poutní Mši svaté ve vyšebrodském klášteře (svátek Nanebevzetí Panny Marie) a dvě děti dostali vedoucí na starost dokonce už večer před akcí.

Kuchařka Štěpánka učí děti dělat hady a zbavuje je zbytků neúspěšných předchozích pokusů…

Bohužel ani letos nebylo možné vytvořit samostatnou dívčí družinu – početně to sice vycházelo ideálně a z šesti děvčat by samostatná družina byla, ovšem  bohužel jejich věk byl příliš nízký a jejich družina by tak vedle výrazně starších chlapeckých nemohla obstát. Nu což, v této věkové skupině to zas až tak nevadí…

Problém sucha vyřešil vydatný déšť ještě na počátku tábora, který nám zajistil zlepšení zásobování vodou i možnost udělat si táborák. Dokonce se nám nakonec podařilo – po několika hodinách snahy dvou vedoucích a dvou rodičů – spustit plynovou lednici a kuchařky se nakonec vypořádaly i s velmi nerovnoměrně hřejícími troubami, takže i kuchyně jela bez problémů. Tábor rovněž vyhrál dlouhou a napínavou válku s vosami a vypořádal se i s krátkou epidemii nevolností. Děti poznaly leccos z tábornických a přírodních dovedností, naučily se opékat hady a zocelily svá těla v četných soutěžích a bojových hrách. Z událostí, které mezi táborovými hrami a podniky vynikají, je třeba zmínit vedle Mší svatých i celodenní čtvrteční výlet na Vítkův kámen na opačném břehu Lipna, z kterého je skvělý výhled na Lipno i Frymburk, a páteční hon za pokladem a rozlučkové posezení.

Fotka po poslední Mši svaté

Pokud jde o Mše svaté, navštívili jsme v průběhu tábora hromadně tři, v neděli, ve středu a v pátek. Druhá a třetí byly slouženy dle misálu z roku 1962, první pak celebroval v dominikánském ritu P. Efrém Jindráček OP, profesor a proděkan Filosofické fakulty Angelica. Při této příležitosti nemohu nezmínit jeho fantastické kázání k podobenství o Samaritánovi, které pojal v tradičním stylu církevních otců, který chápe biblický text ve třech rovinách – a) samotného textu, b) jeho alegorického smyslu, c) morálního ponaučení z něho plynoucího. Kázání bylo pojaté tak, aby mu porozuměly i děti, nicméně rozhodně to neznamená, že by dospělí posluchači byli nějak ošizeni. Velmi užitečná byla poslední část kázání, která aplikovala poučení tohoto podobenství na současnou imigrační krizi s výsledkem, který byl na celé hony vzdálen nerealistickým až šíleným postojům lidí fandícím masívnímu přijímání imigrantů. Otec Efrém každopádně potvrdil svou pověst jednoho z mála českých kněží, jehož kázání vždy stojí nejen za vyslechnutí, ale dokonce i za několikahodinovou cestu za ním. Mimo tyto tři Mše svaté ještě několik účastníků tábora navštívilo čtvrteční Mši svatou v klášteře, u příležitosti svátku sv. Bernarda z Clairvaux, cisterciáckého opata a učitele Církve.

Jsem rád, že i tentokrát se setkání (nyní již jako regulérní tábor) povedlo, a děkuji celému týmu vedoucích za to, že přispěli ke zdárnému splnění mise. Na základě dosavadních zkušeností jsme se rozhodli příští setkání koncipovat co nejvíce jako tábory v přírodě, což je sice náročnější organizačně i finančně, ale je to prostě lepší. Pokud víte o levném šikovném tábořišti nebo pokud jste ochotni akci finančně podpořit, aby bylo možné i za těchto okolností zachovat ceny přístupné i pro nepříliš movité velké katolické rodiny, neváhejte se prosím ozvat. Rovněž zvažujeme, že pro případné zájemce z Moravy bychom zřídili v Brně sběrné místo, odkud by děti odvezl nějaký vedoucí, nebo bychom nějak koordinovali dopravu – aby se minimalizovaly náklady na dopravu.

Těším se na setkání opět za rok…

Ignác Pospíšil