Zas jednou tleskám Bělobrádkovi
_(cropped).jpg)
Vicepremiér Pavel Bělobrádek
Stráže i úředníci na Stadionu mi sami řekli, že malé děti umíraly stoprocentně. Také v Raisově škole, neboť matky je s nedostatečné výživy nemohly kojit. (Přemysl Pitter)
Tak zas jednou tleskám vicepremiérovi Pavlu Bělobrádkovi. Nestává se to často a mezi tím mu poměrně často i laju, leč dnes ho budu hájit. Za svou návštěvu Sudetského domu a projev úcty obětem tzv. Odsunu (má čest mi velí používat pravdivější termíny vyhnání či etnická čistka) si zaslouží pochvalu. Kéž bychom měli více politiků schopných se takto jasně postavit na stranu spravedlnosti…
Nikdy jsem se netajil tím, že považuji už i jen samotné poválečné vyhnání Němců za zločin, za naprosto neospravedlnitelnou etnickou čistku a ukázkový příklad ze samé své podstaty vždy nespravedlivé aplikace kolektivní viny. Ovšem i kdybychom otázku oprávněnosti hlavní idee tohoto aktu nechali stranou, dokonce i kdybychom přijali myšlenku, že etnická čistka může být ospravedlnitelná, že kolektivní vina může mít v tomto případě svoji logiku a oprávněnost (za sebe mohu čtenáře ujistit, že si nic takového nemyslím), nic to nezmění na tom, že zacházení s Němci po válce bylo neospravedlnitelné a barbarské, že jejich internace a vyhánění doprovázeli strašné zločiny zcela srovnatelné se zločiny nacistů – a nemluvím jen o zločinech jednotlivců, ale i o nepopsatelných zvěrstvech a donebevolajících nespravedlnostech, které páchaly a na nichž se přímo podílely československé ozbrojené síly, úřady a soudy…
Výrok, který cituji v úvodu, vypadá jako ukázková charakteristika nějakého (semi)vyhlazovacího nacistického tábora. Bohužel je to popis československého internačního zařízení pro Němce. A jsou i jiné. Například slavný hrůzný citát soudruha Karola Pazůra, masového vraha a nadporučíka Československé armády. Zní „A čo som mal s nimi robiť, keď jsme jim postrielali rodičov?„ a tento „hrdina protifašistického oboje“ jím před soudem vysvětloval, jak se mu mezi (v rámci „spravedlivé odplaty“ popravené) „zrádce a kolaboranty“ dostala i nemluvňata (více viz masakr na Švédských šancích). Mohl bych citovat zprávu prof. Patočky a doc. Rašky, která výslovně označuje poválečný internační tábor pro Němce v Terezínské pevnosti za „koncentrační tábor po německém způsobu“, či naprosto neuvěřitelné zločinné stanovisko státního zastupitelství v Novém Jičíně k výkladu tzv. amnestijního zákona, podle kterého je možné, že „soulože s Němkami, byť vynucené, jsou jakousi formou spravedlivé odplaty podle par. 1 zákona č. 115/1946 Sb.“ (Ano, chápete to správně, skutečně se v něm říká, že znásilnění Němky Čechem může být dle tohoto zákona chápáno jako spravedlivá odplata za nacistické zločiny a tedy být beztrestné.)
Poválečné vyhnání Němců nebylo správné (a koneckonců nám uškodilo a velmi pomohlo komunistům ovládnout tuto zemi). Zločiny na Němcích, které je doprovázely, jsou pak strašlivou skvrnou na naší národní cti a patří k nejstrašnějším zločinům, jaké kdy byly v zemích Koruny české spáchány. Jsou mezi nimi i takové, které mohou beze studu soutěžit s největšími zvěrstvy nacistů. Tyto zločiny je třeba odmítnout a odsoudit (alespoň dodatečně, když jsme to u drtivé většiny z nich „nestihli“ udělat včas). A omluvit se za ně. A to poctivě. Bez slůvek „ale“ a „samozřejmě že“ a následné čtvrthodinové litanie o tom, kdo to všechno začal a kdo za to tedy vlastně hlavně může… Upřímná omluva s takovými výmluvami neoperuje a nespravedlivé zákony slepé vendety se snad u nás nenosí už pěkných pár století…
Nakonec ale musím ještě dodat, že skutečně poctivě budeme moci říci, že jsme se s touto věcí vyrovnali, až v den, kdy parlament zruší ostudný „Lex Beneš“. Dokud budeme zákonem oficiálně uctívat osobu, která je ústředním architektem této čistky, která veřejně vyzývala k „vyklividování německé otázky“ a jejíž vojenská kancelář dle některých svědectví neoficiálně instruovala československé ozbrojené síly k vraždění Němců (viz obhajoba strůjců postoloprtského masakru), těžko se můžeme tvářit, že těchto zhůvěřilostí opravdu litujeme a stydíme se za ně.
Příspěvek vyšel i na stránkách autorova iDnesáckého blogu, kde jej lze podpořit kliknutím:
http://ignacpospisil.blog.idnes.cz/c/470161/zas-jednou-tleskam-belobradkovi.html
Tak jsem poprvé podpořil 🙂
Bělobrádek lhal.
Slyšel jsem jeho vyjádření v Radiožurnálu a lhal minimálně ve dvou případech. 1. prohlásil, že počet obětí odsunu byl 200 000, dvě stě tisíc, což odporuje výsledkům společné česko-německé komise, která počet všech zemřelých (přirozenou i nepřirozenou)v období odsunu 1945-1950 stanovila mezi patnácti až třiceti tisíci. Druhá lež byla, že se jednalo o vysídlení podle národnostního klíče. V tom případě by zde nemohlo zůstat půl milionu etnických Němců.
Tak nevím, v článku na HN se píše o 30 tisících…
http://archiv.ihned.cz/c1-64352560-odsun-s-vrazdami-deti-neni-trest-ale-lync-rika-o-vysidleni-nemcu-belobradek
A o tom, že odsun se děl podle národnostního klíče, snad nechcete polemizovat, to by bylo opravdu směšné… Primární klíč byl jednoznačně národnostní a k Němcům naprosto nespravedlivý. Přičemž existovaly určité výjimky pro některé skupiny Němců. Které se navíc ne vždy udělovaly spravedlivě.
Odsun se neděl podle národnostního klíče, ale podle kolaborace s pavědeckou darwinistickou (eugenickou) velkoněmeckou ideologií. Znáte snad případ, že by němci vítali spojence, konkrétně západní spojence, jako osvoboditele z německé nacionálně socialistické diktatury? A opatrně s panem Bělobrádkem, vzpoměňte na jeho několikatýdenní nepřítomnost v období sestavování současné vlády, tu dobu byl na „školení“ v USA. Vrátil se a byl názorově k nepoznání. Můj osobní názor je, že se stal členem svobodných zednářů. Důkazy nemám a nikomu to nevnucuji. Názorový veletoč je jen nepřímým dokladem.
Vy jste u něj zaznamenal nějaký názorový veletoč? Jinak nemáte pravdu. Vyhnání Němců šlo podle národnostního klíče. A vyháněni bxli kupříkladu i Židé, kteří se vrátili z koncentračních táborů, protože je úřady považovali za Němce. Jaké kolaborace s velkoněmeckou ideologií se tito dopustili? Vyhnáni byli i mniši vyšebrodského kláštera německé národnosti, včetně opata Jaksche, ačkoliv o jejich protinacistických postojích a aktivitách nemohl mít nikdo pochyb (klášter byl nacisty zrušen, mniši rozehnáni, několik jich včetně opata prošlo koncentráky, jeden v koncentráku zemřel…) Takže šlo o etnickou čistku a vyhánění Němců. Na Němce byly po válce kladeny mnohem vyšší (ne)morální nároky než na Čechy – a to absolutně neopodstatněně. Teoretická možnost uniknout vyhnání prokázáním protinacistické činnosti byla spíš teoretická, ve skutečnosti zůstávali hlavně ti „důležití pro hospodářství“, z nichž mnozí by možná raději odešli.
Pane Pospíšile, i kdybyste to napsal tisíckrát, i kdybyste to nechal vysekat do kamene a vylít zlatem, i kdybyste to prosadil jako zákon a stíhal trestně ty co nesouhlasí, přesto vysídlení Němců z Československa nebyla etnická čistka. Proč to říkáte nevím. Sedmina nevysídlených Němců vás lehce usvědčuje z omylu. Můžete trvat na svém. Máme v tom tradici. Jednoho takého jsme tuhle „slavili“.
Vyhnání Němců samozřejmě byla etnická čistka. Etnická čistka zůstane etnickou čistkou, i když nezabere úplně všechny…
Pane Krasensky cislem 200 000 je minen absolutni pocet ztracenych zivotu vsetne epidemii a jinych nemoci I ti kteri zemreli na nasledky stradani pri odsunu-vyhnani.
3o ooo je pocet tech kteri zemreli nasilim, byli zavrazdeni.
Mýlíte se. Přečtěte si příspěvek pana Malého.
Idee mají následky! Idea velkoněmectví má následky doposud…. Řecko!
Co je to kolektivní vina… Setkal jsem se se ženou, která pochází ze starého uherského šlechtického rodu. Její prapředek (pokud si dobře vzpomínám tak šlo o dědečka) prohrál své sídlo i panství v kartách. Její prababička se svými dětmi se musela vystěhovat, tedy utéct, během několika hodin ze svého domova. Nebylo to snad nespravedlivé k ní i k ubohým dětem, že jejich zlotřilý otec se choval hůř než…? Měly ony podíl viny na jeho chování? Posuďte…
Během dvacátého století došlo v Evropě k mnoha vysídlením, například milionu Řeků ze západního pobřeží tzv „Turecka“ nebo při „Turecké“ invazi na Kypr. Německé menšiny byly po prohře Německa vysídleny z Nizozemí, Dánska a Belgie…
Co je kolektivní vina?… Pokud posuzujeme vinu „sudetských němců“ za zločiny velkoněmecké ideologie jako individuální, proč se představitelé českého státu omlouvají za kolektivní vinu Čechů za činy, které se odehrály po porážce velkoněmecké ideologie a které koneckonců často nemají Češi, ale etničtí Němci (Dobronín), kteří se vrátili z koncentračních táborů, kam je dostali jejich soukmenovci.
Drahý pane Milane, děkuji Vám za Váš názor, ale takto sprostě formulován jej opravdu nemohu zveřejnit…
Milý Ignáci. Jak jsem napsal v úvodu, na hrubý pytel hrubá záplata. V mém kritickém příspěvku nebylo nic sprostého. Pravda totiž nemůže býti sprostá. Pravda je jen jedna. A bohužel vy lžete. Lžete v článku, lžete o tom co je sprosté. Ne pane Ignác, problém je v tom, že neunesete pravdu, neumíte pravdivě odpovědět. Pokud chcete vědět proč od církví lidé utíkají, tak je to právě proto. Protože lžete.
Víte, přesvědčit mne, že nejste lhář můžete. Diskutujte zde na stránkách o tom co jsem vám napsal. Přesvědčte mne i vaše čtenáře, že pravdu máte vy. Nebo se snad bojíte?
Pokud nepovažujte za sprosté křivé obviňování ze lži, prznění jmen, užívání sprostých slov a urážek a podobně, tak je mi líto, ale nemohu Vám pomoci – ta chyba je už ve Vaší výchově a tu my už tady asi nenapravíme…
„a tu my už tady asi nenapravíme…“
– Ale proč se o to alespoň nepokusit?
Protože to není účelem tohoto časopisu…
Tím, že dostal od p. Pospíšila přes prsty, už se stalo.
Domníval jsem se, asi mylně, že účelem tohoto časopisu je podpora tradiční církve. Pan Pospíšil tentokrát bohužel vsadil na příšerné historické plky, kterými úroveň časopisu zbytečně shazuje! A pak to nakonec vrcholí cenzurou, kterou jinak jinde kritizuje. Škoda!!!
Myslím, že tento článek úroveň časopisu neshazuje ani nevybočuje z mantinelů, které časopis má. Zastávám se spravedlnosti, což je na výsost křesťanské – neb jak praví Bible: „Blaze těm, kteří žízní a hladoví po spravedlnosti…“
Pokud jde o cenzuru, kritizuji cenzuru pohodlných ideologů a nepřátel pravdy, ne cenzuru sprosťáren a absurdních osočení…
Pokud jde o plky – nechtěl byste je specifikovat? Všechny informace v článku jsou historicky přesné, všechny výroky autentické… Pokud o tom pochybujete, laskavě přesně poukažte na to, co se Vám nelíbí a proč…
Jsem také zvědav, s čím převratným přijdete. V opačném případě byste se k tomu měl postavit chlapsky a p. Pospíšilovi se omluvit. Od tradičního katolíka by to bylo nejvýš vhodné.
Mno, kdyby k uvedeným zločinům nedošlo, pak by to, s vysokou pravděpodobností bylo tím, že by Německo nad SSSR zvítězilo. V tom případě bychom my nediskutovali vůbec. Co je tedy (pro nás) lepší?
To je hodně falešné dilema…
To není falešné dilema, ale logický blábol. Omluva přišla za zločiny, kterých se dopustili vítězové v době, když už bylo po všem …
Mimochodem, jedna historická perlička – drtivou většinu ruských excesů neměly na svědomí bojové jednotky prvého sledu (v nich byli maximálně sběrači hodinek nebo zabavovači proviantu či deky na spaní), ale druhosledové jednotky naplněné stranicky zvýhodněnými soudruhy, příliš důležitými pro blaho Sovětského Svazu, aby mohli riskovat život v první linii. Tragédií těchto druhých sledů bylo, když se někde sekla fronta a oni dojeli mezi ty prvosledové jednotky a dělali svou obvyklou rutyku. Prvosledoví důstojníci je s velikým gustem stříleli na potkání, typickým místem takové „smůly“ soudruhů kořistníků je například Brno – Královo Pole: jeden padlý v boji, jeden zemřelý na dřívější zranění a 7 piclých při pokusu o místní ženy, domy, hodinky … (fronta se sekla v soběšických kopcích za Brnem).
Rád se k tomuto tématu vyjádřím, ale znechucuje mne, že se to velmi často zvrtne na osobní urážky a útoky. Cožpak neumí tady nikkdo diskutovat a argumentovat věcně a bez osobních invektiv a nadávek?
Co se týká toho Bělobrádkova projevu, tak s ním celkem souhlasím, ten rozdíl v počtu obětí odsunu je dán tím, že předseda KDU-ČSL nikoli lhal, ale vycházel z čísel Sudetoněmeckého landsmanschaftu, publikovaných již dávno. Ta jsou nadsazená, seriozní čeští historikové mluví opravdu o 30 tisících obětech. Buď jak buď, surovosti při odsunu a z velké části i odsun sám jsou neomluvitelné. V Bělobr. projevu mi ale chybí zdůraznění, že tyto krutosti odsunu byly reakcí, byť neomluvitelnou, ale přece jen reakcí, na mnohem horší bestiality, které předtím prováděly německé okupační orgány a SS na českém obyvatelstvu.
Co se týká samotného odsunu, tak za oprávněný považuji transfer těch Němců, kteří se v rámci germanizační politiky III. říše usadili v protektorátu, aby tady posílili německou národnost, a kteří často zabírali byty po popravených Češích nebo po deportovaných Židech. Váleční zločinci pak samozřejmě měli být postaveni před soud, což se mimochodem častokrát nedělo, protože tito lidé byli „použitelní“ pro novou nastupující totalitu. Ale vyhánět staré lidi, mající v Jeseníkách nebo na Šumavě pár koz nebo kravek a taktak se držících nad vodou, to je neomluvitelné, tím spíše potom Pochod smrti brněnských Němců a jejich úmrtí v Pohořelicích, vraždy v Ústí nad Labem atd. Jako katolický křesťan snažící se žít podle Písma a nauky Církve vždycky apeluji na to, abychom ani v těch nejhroznějších situacích nepřestali být lidmi a nedali se strhnout k nespravedlivému ubližování druhým nebo dokonce k surovostem.
Dobrý článek Ignáci!
Co se týče čísel Benešovy etnické čistky: 30 000 jsou oběti během „odsunu“ které historikové přiznávají. Nutno však připustit i další historiky – mapující oběti „odsunu“ celkově – tj. je nutné započíst i oběti, které se staly i v jeho důsledku – již na německé straně (nejen během provádění) a to číslo je bohužel mnohem vyšší – kolem 300 000.
Vyhnat 80 letého důchodce z vlastního domova a prostředí v němž žil celý svůj život, držet ho pár měsíců v lágru a pak jej nechat bez střechy nad hlavou v rozbombardovaném Reichu, to by nepřežil i leckterý mladík.
Nepostavit se jednoznačně proti tomuto zlu, stejně jako proti vysídlení a likvidaci českých a moravských vesnic a měst, totální kulturní válce de facto proti sobě samým -likvidace sídel ve vlastním státě, to už je velká dávka drzosti, srovnatelná se zrůdami typu Heidrich, Göring, Hitler, Stalin.
…Nejvíce mne na Češích dojímá oslavování Pražského povstání – ten datum je skutečně fascinující !!!5.5.1945!!! Přitom celkem nedávno před tím Pražané přísahali věrnost Vůdci a Říši! …. Není divu, když Beneš byl první krysou, která skočila z paluby pryč. Němcům tak předal nejen zbraně bez boje, ale také Rusům velkou část území za „zásluhy“. Největším zrádcem státu byl tedy právě Beneš. Pomohl Němcům před válkou, rozdával Rusům po válce. Vůči občanům ve státě – zloděj zdatnější než Žižka.
Solidní historikové by se mohli zabývat tím, kdo vlastně kolaboroval víc, zda Češi, nebo tzv. Sudeťáci. Archivy Gestapa z Vitorazska dokládají mnohá udání z Protektorátu,… ani jedno nepřišlo ze zabraného pohraničí….,ale to už jsou takové třešničky na dortu.
Pane doktore, jak si představujete, pokud jste o tom vůbec přemýšlel, že by vypadalo soužití Čechů s Němci, kdyby tu zůstali? Notabene, když už měli říšské občanství – českého se zřekli. Myslíte, že by Češi byli nadšeni, kdyby české dostali zpět?
O brněnském „pochodu smrti“ jsem měl možnost poslouchat, nyní již emeritního, ředitele okr. archivu v Břeclavi. Ten také vyprávěl, jak v některých jihomoravských vesnicích místní české obyvatelstvo chránili vojáci wehrmachtu před jejich německými, tedy rakouskými, sousedy. Myslíte,. že po válce by si všichni řekli – co jsme si, to jsme si, a zase se budeme mít rádi?
Vy máte známé v Polsku. Mohl byste zde napsat, jak se k odsunu „svých“ Němců staví poláci? A zda se Němcům neustále omlouvají?
Pokud vím, Polsko se ke sjednocení Německa postavilo tvrdě – dát do té smlouvy, že otázka odsunu Němců a náhrada majetku nebude nikdy a nijak otevírána. A vybízeli ke stejnému postoji i nás. Čeští politici (Diensbier a spol.) ale řekli: „No, my se s Němci dohodneme sami!“ A nyní sklízíme plody této hlouposti.
Panu Josefovi:
a) A vy víte, jak by to soužití Čechů s Němci, kdyby oni tu zůstali, vypadalo? Jste snad jasnovidec a víte přesně, jak by např. hlasovali ve volbách r. 1946? Já to nevím, historie zná spoustu překvápek. Např. vám uvedu, že severoitalští Němci (Rakušané) v italských Tyrolích a Italové byli dlouhá léta nepřáteli na život a na smrt, pamatuji si, že ještě v 60. letech tam byly pumové atentáty. Dnes ale až na pár extremistů není tam po nějakém napětí ani stopy, média naopak uvádějí soužití obou etnik jako vzorové.
b) Žádný argument ale nemůže nikdy ospravedlnit vraždy žen, dětí a starců, ani vyhnání prostýách lidí, chudých pastevců, těhotných žen atd., kteří se žádným konkrétním zločinem neprovinili.
c) A propos Poláků: Budete se divit, ale Poláci vyhnali podstatně méně Němců než my. Asi je toto konstatování pro vás šok,ale je tomu skutečně tak. Proč? Protože z území Slezska, Pomořanska a Vých. Pruska, která Polákům připadla po válce jako „odškodné“ za území Haliče, Vilenska atd., jež připadla Sov. svazu a z nehož byli Poláci vyhnáni a usazováni právě tady, Němci už ke konci války téměř všichni utekli v hrůze před Rudou armádou, která si na obsazených německých územích počínala skutečně jako dravá zvěř. Mluvil jsem už v 70. letech s Poláky, kteří přišli těsně po válce jako vyhnanci z Wilna do Wroclawi, bývalé německé Breslau. Říkali mi, že když tam přijeli, bylo to „město duchů“, žádní Němci tam nebyli, neboť už předtím uprchli hlouběji do rajchu. Polská armáda (už komunistická) tam přišla zároveň s nimi, aby nahradila rudoarmějce. Němci, které Poláci vyhnali, byli většinou ti, kteří se po válce z rajchu buď vrátili v naivitě, že jim tam dovolí zůstat, nebo se jednalo o německé zlatokopy, kteří se za války v rámci zločinné Hitlerovy politiky kolonizace slovanského území Němci usazovali na Poznaňsku (Warthegau) a zabírali majetek vyhnaným Polákům nebo deportovaným Židům.
Taky falešné premisy. Otázka zrušení odsunu a narovnání je passé, pokud nešlo v konkrétním případě o porušení samotných „Benešových“ dekretů. Odsun měl stanovená pravidla, která byla svévolně porušována. Většinu porušovatelů bych směle hledal v archívech byvších konfidentů gestapa …
Odsun samotný byl velmi diskutabilní skutečností a otevřel naše území drtivé nadvládě komunistů. A excesy mají svá konkrétní označení – vražda, znásilnění, okradení, bití atd. Nebo chcete tvrdit, že tyto skutky proti Desateru jsou za jistých okolností ospravedlnitelné? Pokud by jste chtěl vést diskuzi ve stylu mé změkčilosti, pak sorry, s maršálem Arthurem Harrisem říkám: zaseli bouři, sklidili vichřici – ale ve válce, ne po válce …
„Existuje názor, že kdyby nedošlo k odsunu – vyhnání, neměli bychom tady komunismus. Argumentováno je tím, že naši Němci by přece nevolili komunisty (tak jak to udělali Češi), když měli s Rusy tak špatnou válečnou zkušenost. Tento důvod je lichý. Nevysídlení Němci by rozhodně v dlouhém období po válce neměli volební právo, tedy by ani o ničem nespolurozhodovali.“
http://handl.blog.respekt.ihned.cz/c1-59881580-co-by-bylo-kdyby-nemci-nebyli-v-roce-1945-odsunuti
Neštěstí (nejen) českých zemí je, že byl opuštěn kdysi zemsky-patriotistický systém, (tedy je jedno, jestli mluvíš česky nebo německy, ale jsi Čech (tedy poddaný českého krále) a nahrazen „herderovským“ modelem (tj. velmi důležitý je jazyk) nebo dokonce etnicko rasovým. Nebýt toho, mohl být tady švýcarský způsob. Jihlava by byla Iglau, ve vlaku hlášena dvojjazyčně..žádné odsuny.
Souhlasím s panem doktorem Malým. Objektivně doufám nejsem daleko od pravdy, že hlavní podíl viny na zničení soužití Čechů a Němců mají ti šílenci v holínkách s pochodněmi, bubínky a „führerem“, kterému říkali Češi „čalouník“.
Pax
Jan
Když už tedy sekulární téma na D+H, pak nutné souvislosti: Kdy se půjde nějaký sudeťák veřejně (opravdu nevím, zda to někdy potichu zaznělo)omluvit za násilnosi páchané Němci při vysídlování českého pohraničí před válkou? A další tabu, o kterém se nesmí mluvit: Kdy nám dnes nejbohatší stát v Evropě, který rozpoutal zatím nejhorší válku v dějinách lidstva, konečně zaplatí válečné reparace, dnes hodnocené na nejméně dvojnásobek našeho současného státního dluhu? A následné, válkou dané čtyřicetileté souvislosti, asi vyčíslit nelze. K činům a výrokům p. Bělobrádka bych radil přistupovat velmi a velmi opatrně! „K“ v názvu strany se stále více a více vytrácí.Jsme svědky opětného převracení historie a vymývání mozků, čemuž mají mj. přispívat taková, někým objednaná a dobře zaplacená díla, jako fikce Habermannův mlýn. Z vyhnání Němců se stává zástěna, aby se zmírnila krutá pravda, která se dnes z hlediska geopolitického nehodí.
Může se neco jako odsun opakovat? Jistěže ano. Ony ty nevinné německé oběti se pěkně vybarvili v Jugoslávii, když spolu podnikli hned tři velké etnické čistky. V Krajině, Slavonii a Kosovu. A velké množství menších čistek. To dělali německé zbraně a němečtí vojenští poradci a instruktoři. Podle Posselta bylo vyvraždění a vyhnání křestanů z Kosova a Metochie plně v pořádku, jak uvedl.!!! Takže opatrně pane Ignác s fanděním Bělobrádkovi. Znáte to: vrána k vráně…
Můžete svá tvrzení doložit?
Tak přeji vše nej k svátku, pane Ignác, a co se týká vašeho dotazu, tak pan Posselt byl v té době vysokým členem EP za CDU. Jeho vyjádřeních z té doby je plný internet.
A to i ve věci kosovské křišťálové noci, 17-18.března roku 2004. Kde byly desítky lidí zavražděny , tisíce vyhnány ,uplně zničeny dva kláštěry a přes deset kostelů
Odkazy ještě nejaké pohledám.
Re: Daniel.
Danieli, prosím, pokud existují nějaké materiály, potvrzující Vaše tvrzení, zveřejněte jejich odkaz. Proč?
Když vzniknul konflikt v Jugoslávii, něco mi v tom nesedělo. Nevěřil jsem, že určitá averze, která mezi jednotlivými částmi Jugoslávie historicky byla a i s přihlédnutím k jižnímu temperamentu, nemohla samovolně vyvolat tak rozsáhlý krvavý konflikt. Ohníčky učitě byly, ale požár někdo za kulisami účelově rozdmychal, aby se naplnil velmocenský plán rozdrobení a následné ovládnutí hrdé Jugoslávie. Od účelově rozdmychaného požáru se pak lehce podle předem narežírovaného plánu přistoupilo k „humanitárnímu“ bombardování. Tenkrát mi nedalo svědomí a regoval jsem dopisem vysoce postavenému členovi KDU-ČSL, že se stydím, že jsem občanem státu, který se na tomto špinavém komplotu podílí. Vrcholem bylo, když bombardování pokračovalo v tom roce i na Vzkříšení a ruce od srbské krve měla především osoba, která by měla vděčit Srbsku za svůj život. A lidovci drželi h..u. Ve Vašem článku jsou určité náznaky prapříčin a snad i pojmenování loutkoherců, ale já jsem dosud žádné neobjevil.
D+H se omlouvám, že jsem odbočil od původního tématu.
http://japatriot.cz/umluva-o-ucasti-cizincu-na-verejnem-zivote-byla-podepsana/
Pán Pospíšil, znovu ste ma prekvapili. V tom najlepšom zmysle slova. Máte guráž nastoľovať pálčivé témy a strkať prsty do ohňa aj s tým rizikom, že si ich popálite. Zrejme ešte stále nemáme na všetko rovnaký názor, ale v tomto prípade stojím jednoznačne za Vami. Vďaka za odvahu!
Ak som v jednom svojom príspevku písal, že v kauze česko-nemeckého vyrovnania jednoznačne stojím na strane pána Pospíšila, mám na to závažné dôvody a aj ich vysvetlím. Dosť som síce uvažoval, či mám vôbec pichať do osieho hniezda, ale keď sledujem polemiku, nedá mi nevyjadriť sa. Hádam mi bude odpustené, že budem používať aj autocitáty, teda budem citovať aj z jednej zo svojich kníh. Je to totiž rýchlejšie a praktickejšie. Nemalo by zmysel znovu písať niečo, čo som už raz napísal. Okrem toho som mimo svojho bydliska na Slovensku, kde mám rozsiahlu knižnicu s odbornými dielami, takže musím improvizovať.
Vo vzťahu cudzincov k Nemcom ešte stále prevažujú negatívne emócie nad objektívnym hodnotením histórie. Do istej miery to možno pochopiť, pretože nemeckí nacisti počas druhej svetovej vojny skutočne napáchali množstvo hrozných zločinov proti ľudskosti v mnohých krajinách sveta, ktoré nijako nemožno ospravedlniť. Lenže nie všetci Nemci boli nacisti. Okrem toho, aj keď je pravda, že vojnu rozpútali Nemci, spoluvinu na rozpútaní tohto vojnového požiaru nesú mnohé národy sveta. Toto si musíme uvedomiť skôr, než začneme hodnotiť peripetie našich vzťahov s Nemcami.
Krivdy páchali nielen Nemci, ale krivdy sa páchali aj na Nemcoch. Začalo to už Versailleskou mierovou zmluvou po prvej svetovej vojne, ktorá sa stala jednou z nepriamych príčin rozpútania druhej svetovej vojny. Bola jednoznačne neospravedlniteľnou krivdou, spáchanou na Nemcoch. Prečo? „Nemecko totiž nemalo bezprostredný záujem na vyvolaní prvej svetovej vojny. Jej priamym iniciátorom bolo Rakúsko-Uhorsko svojím útokom na Srbsko. Keď 23. júla 1914 dalo Rakúsko-Uhorsko, so súhlasom svojho spojenca Nemecka, ultimátum Srbsku ako odpoveď na zavraždenie svojho následníka trónu arcivojvodu Františka Ferdinanda a jeho manželky pri sarajevskom atentáte, zaslal už na druhý deň nemecký ríšsky kancelár Theobald von Bethmann Hollweg ostatným mocnostiam súrnu nótu, v ktorej sa uvádzalo, že v tomto prípade ide o záležitosť týkajúcu sa výlučne Rakúsko-Uhorska a Srbska. Kancelár prízvukoval, že Nemecko si želá lokálne obmedzenie konfliktu, pretože zásah akejkoľvek inej mocnosti by mohol mať nedozerné následky. Srbská vláda však 25. júla takmer v plnom rozsahu prijíma požiadavky Rakúsko-Uhorska a svet si na chvíľu vydýchne. Nemecký cisár Wilhelm II. s uľahčením konštatuje, že akýkoľvek dôvod na vojnu odpadol. Rakúsko-Uhorsko však považuje srbskú odpoveď za nedostatočnú a začína mobilizovať. Keď Rakúsko-Uhorsko vyhlasuje 28. júla vojnu Srbsku, vzbudzuje značný odpor v cárskom Rusku, ktoré je spojencom Srbska. Vtedy sa znovu angažuje nemecký kancelár, ktorý nalieha v noci z 29. na 30. júla 1914 na priame jednania vlády Rakúsko-Uhorska s Ruskom v záujme lokalizácie konfliktu so Srbskom. 30. júla však nasleduje mobilizácia ruských vojsk, spočiatku čiastočná, neskôr však rozšírená na všeobecnú. Roztáča sa špirála vojnových príprav, ktoré už nie je možné zastaviť. Po naliehavej výzve cisára Wilhelma II. ruskému cárovi sa síce podarí zastaviť na niekoľko hodín mobilizačnú mašinériu, ale proti ruským generálom je už aj cár bezmocný. Keď sa 31. júla 1914 dozvedajú nemeckí generáli o všeobecnej ruskej mobilizácii, naliehajú na vládu krajiny, aby objasnila svoj ďalší postup. Večer 1. augusta po tom, ako Petrohrad odmieta nemeckú požiadavku na odvolanie mobilizačného rozkazu, vypovedá Nemecko vojnu Rusku. Tak sa roztáča kolotoč prvého svetového konfliktu v dejinách ľudstva. “ (Dučák, K. Poslušný až na smrť. Karl Leisner 1915-1945. Trnava: Spolok svätého Vojtecha – Vojtech, 2009, s. 38 – 39)
Nedá sa teda povedať, že samotné Nemecko bolo iniciátorom prvej svetovej vojny. Naopak, práve Nemecko podnikalo energické diplomatické aktivity, smerujúce k tomu, aby sa zo sporu medzi Rakúsko-Uhorskom a Srbskom nestal celosvetový požiar. Angažoval sa v tomto úsilí tak nemecký ríšsky kancelár Theobald von Bethmann Hollweg, ako aj samotný
nemecký cisár Wilhelm II. Nebolo vinou Nemecka, že toto diplomatické úsilie zlyhalo. Lenže práve Nemecko najtvrdšie pykalo za rozpútanie prvej svetovej vojny. Jednoznačne neprávom. Bezprostrednú vinu na rozpútaní vojny nieslo Rakúsko-Uhorsko, ale keďže sa monarchia po vojne rozpadla, trest sa preniesol na Nemecko. Krajina stratila všetky svoje zámorské kolónie a navyše aj časť vlastného územia. Vojnové reparácie – 132 miliárd zlatých mariek s dobou splatnosti 30 rokov – boli nesmiernou záťažou pre nemecké hospodárstvo. Aj keď sa splácanie reparácií v roku 1932 predčasne skončilo, tento problém negatívne poznačil celý medzivojnový vývoj vo svete, ktorý vyústil do celosvetového vojenského konfliktu.
Aj pápeži Benedikt XV. a Pius XI. opakovane upozorňovali svet na to, že Versailleská zmluva nie je zárukou trvalého mieru, ale príčinou a začiatkom nových vojnových príprav. Žiaľ Bohu, ľudstvo nepočúvalo pápežov a tak sa nakoniec ich tragické vízie potvrdili.
Predstava o Nemcoch ako o sfanatizovanom národe, ktorý išiel jednomyseľne za Hitlerom, je veľmi zjednodušená a skreslená. Áno, boli milióny prívržencov Hitlera, ale rovnako aj milióny jeho odporcov. Je krutou iróniou osudu, že práve obyvatelia Nemecka, krajiny, ktorá neskôr rozpútala vojnový požiar, ako prví platili krvavú vojnovú daň. Bolo to Nemecko, ktoré prvé pocítilo krutosť nemeckej nacistickej tyranie, a táto krajina aj najdlhšie trpela pod hrôzovládou nacistov. Veď v septembri 1939, keď nacistické jednotky prepadli Poľsko a svet sa ešte len začal zoznamovať s hrôzami nacizmu, úpel legendárny nemecký robotnícky vodca Ernst Thälmann a tisíce ďalších nemeckých komunistov už viac ako 6 rokov v nacistických väzniciach a koncentračných táboroch. No boli tam aj ďalší nepohodlní kritici nacistických praktík z radov obyvateľov tretej ríše, ktorí boli postupne zatýkaní neskôr. Obzvlášť silným odporcom nacistického režimu bola Katolícka cirkev v Nemecku, ktorá bola prenasledovaná počas celého obdobia vlády nacistov v Nemecku. Viac ako 12 000 kňazov, teda polovica nemeckého katolíckeho kléru tej doby, sa dostala do priameho konfliktu s nacistickým režimom. Len v koncentračnom tábore Dachau väznili podľa viacerých štatistík 447 nemeckých duchovných a z toho 94 z nich v Dachau umrelo. Ďalších 100 nemeckých duchovných previezli do iných táborov, alebo zlikvidovali mimo Dachau. Katolícky kňaz a spisovateľ Gerhard Senninger píše, že „nacistický režim nemal po niekoľkých rokoch vlády, zhruba od rokov 1936/37, žiadne iné spoločenské zoskupenie, ani komunistov nie, ktoré by bolo považované za takého nebezpečného protivníka, ako cirkvi verní katolíci.“ (Senninger, G. GLAUBENSZEUGEN ODER VERSAGER? Katholische Kirche und Nationalsozialismus, Fakten-Kritik-Würdigung , 2. überarbeitete und erweiterte Auflage. St. Ottilien: EOS-Verlag Erzabtei, 2005, s. 305)
Na začiatku druhej svetovej vojny v roku 1939 bolo v nacistických koncentračných táboroch už okolo 25 000 väzňov. Prvými obeťami nacizmu boli teda obyvatelia Nemecka. Druhá svetová vojna nezačala ako vojna Nemcov proti zvyšku sveta. Spočiatku to bola vojna Nemcov proti Nemcom, až potom sa stala vojnou nacistickej vládnej moci a spojeneckých režimov proti zvyšku sveta. Nacistom sa však nikdy nepodarilo úplne ochromiť nemecké hnutie odporu voči nacizmu. Nemecký historik Dr. Kurt Zentner uvádza: „V totálnom a terorom poznačenom štáte tretej ríše bol každý odpor mimoriadne ťažký a nebezpečný. No 600 000 nemeckých väzňov koncentračných táborov a 12 000 politických rozsudkov smrti dovoľuje predsa len čosi tušiť o jeho rozsahu.“ (Zentner, K. Illustrierte Geschichte des Dritten Reiches. München: Südwest Verlag Neumann & Co. K.G., 1965, s. 561)
Jedinú reálnu šancu zlikvidovať Hitlera ešte skôr, než sa začala vojna, mali špičky nemeckej armády. Na rozdiel od Hitlera, toho obmedzeného rakúskeho privandrovalca, boli nemeckí generáli vzdelaní vojenskí odborníci. Viacerí z nich boli príslušníkmi najvýznamnejších nemeckých šľachtických rodín a preto ich urážalo, že musia poslúchať rakúskeho diletanta, ktorý nerozumel vojenskému umeniu. Hitler síce bojoval v prvej svetovej vojne, ba dokonca počas nej utrpel aj zranenia, ale modernej vojenskej stratégii vôbec nerozumel. Preto bol tŕňom v oku nemeckých generálov. Iste by nebolo správne idealizovať nemeckých generálov. Boli to predsa len vojaci a nie pacifisti a vojna bola ich remeslom. Lenže s primitívnymi Hitlerovými názormi nemohli súhlasiť, preto sa viacerí vysokí dôstojníci a generáli wehrmachtu po celé roky neúspešne pokúšali zlikvidovať Hitlera. Práve v dobe pohnutých udalostí na českom pohraničí v roku 1938 sa „generáli Halder a Witzleben a plukovník Oster pokúšali zatknúť Hitlera. Plán však stroskotal, keď západné mocnosti pristúpili v Mníchove na Hitlerove územné požiadavky.“ (Meško M. Mníchovský atentát na Hitlera, in: Historická revue, ročník XII, číslo 5/2001, s. 18)
Celá história druhej svetovej vojny sa teda mohla písať úplne inakšie. Je dosť možné, že v prípade začatia vojenských operácií nemeckej armády proti Československu by nemeckí
generáli využili túto situáciu na odstránenie Hitlera. Ústupčivosť západných mocností tomu však zabránila. Ťažko s istotou povedať, či by nemecká generalita uspela. Hitler mal totiž z pekla šťastia. Ako uvádza nemecký špecialista Will Berthold, Hitler prežil v zdraví celkom 42 atentátov na jeho osobu. Ba nie je vylúčené, že pokusov o odstránenie Führera mohlo byť aj viac. Je priam neuveriteľné, že zo všetkých týchto chystaných atentátov vyviazol Hitler vďaka súhre takmer neuveriteľných náhod živý a zdravý.
Isté však je, že na tom mali svoj diel viny aj Angličania, Francúzi, Američania, ale aj príslušníci iných európskych národov. Toto si musíme uvedomiť, keď chceme pristúpiť k česko-nemeckému vyrovnaniu, ktoré je nevyhnutné a bez ktorého si budúcnosť nemožno predstaviť. Čím dlhšie sa toto bremeno bude presúvať na ďalšie generácie, tým horšie pre príslušníkov oboch národov.
Ešte sa čitateľom ospravedlňujem za prílišnú stručnosť tohto príspevku. Na podrobné hodnotenie príčin druhej svetovej vojny je potrebné napísať hrubú publikáciu alebo aspoň sériu odborných článkov, ale to si žiada veľa času a priestoru.
A co by bylo bez odsunu? Občanská válka! Český lid by ty Němce vybil dám od sebe, teklo by mnohem více krve. Kdyby se to odehrálo bez smrti kojenců, beztrestnosti znásilnění a poprav bez soudu, bylo by to nejsprávnější řešení. Soudit každého z milionů Němců jednotlivě nebylo možné. Ostatně katoličtí panovníci vyháněli Židy, kteří jim narozdíl od našich Němců nic neudělali (španělská inkvizice). A to i konvertované bez důkazů o judaismu. Presumpce viny, jako u odsunu. Jenže tehdy to jinak nešlo,jinak by poteklo mnohem více krve a slz. Nerušit dekrety, nic jim nevracet. Jinak budeme ve své zemi otroky. Tuhle salámovou metodu, jak je učinit našimi pány a majiteli, důrazně nedovolit!