Morales, papež a „komunistický kříž“
„Jelikož komunismus je zevnitř zvrácený, opravdu mu nemůže pomáhat nikdo, kdo má v úmyslu uchránit před zkázou křesťanský a slušný způsob života. Kdyby však někdo tak pobloudil, že by mu pomáhal uchytit se v jeho zemi, pak on první by byl potrestán za svůj omyl.“ – Pius XI., Divini redemptoris (58)
Prezident Evo Morales vyvolal rozruch, když papeži během návštěvy daroval sošku Ježíše Krista ukřižovaného na srpu a kladivu. Tento poněkud svérázný a vysoce kontroverzní dárek nutí k zamyšlení. Člověk si musí v prvé řadě položit otázku: „Co tím chtěl básník říct?“ Odpověď nemusí být jednoduchá…
Takovéto sošce lze jistě snadno přičíst i významy přijatelné a navýsost pozitivní. Třeba může být chápána jako nanejvýš správný poukaz na uplynulé století – těžko bychom v něm hledali vražednější a zvrácenější ideologii, než je komunismus. Nikdo – ani nacisté – nedokázal povraždit tolik křesťanů jako komunisté, nikdo v něm nedokázal způsobit tak strašné a dodnes nenapravené škody na společnostech, kde komunismus dominoval. Kříž v podobě srpu a kladiva je z tohoto pohledu velmi výmluvným a dobrým symbolem komunistického zla a zločinů (byť tedy do kostela se rozhodně nehodí). Zde je ovšem třeba vznést námitku, že by bylo poněkud naivní předpokládat, že by se nám radikálně levicový prezident Bolívie pokoušel sdělit právě toto…
Je jistě mnohem případnější očekávat v Moralesově interpretaci tohoto prazvláštního symbolu mnohem temnější významy, např. snahu propojit komunismus a křesťanství a přivést je k nějakému plodnému dialogu, což je samozřejmě nesmysl a velmi špatná cesta, protože komunismus a křesťanství jsou prostě neslučitelné (viz encyklika Divini redemptoris) a mohou spolu maximálně tak příležitostně vyjednávat. Morales se proto stal terčem ne zrovna přátelských komentářů a odsudků ze strany pobouřených katolíků. Což ale není zas až tak spravedlivé, bohužel…
Artefakt, který Morales papeži předával, není totiž dílo Moralese ani žádného ateisty, ale otce Luíse Espinala, levicového bolívijského jezuitského kněze katalánského původu, kterého si papež váží natolik, že cítil během své návštěvy potřebu připomenout jeho památku modlitbou na místě, kde byl zavražděn. Podle interpretace autorových řádových bratří mělo toto dílo vyjadřovat akutní potřebu dialogu mezi Bolivijci všech světonázorů a povolání.
Těžko vyčítat Moralesovi, že daroval papeži repliku díla jeho řádového bratra, kterého nejen bolívijská levice, ale i sám papež takto veřejně ctí. Papež prostě dostal dárek, o který si svým jednáním řekl, a jestliže si Morales vybral takový, který se mu velice hodil, a využil ho ke sběru politických bodů – no, to je očekávatelné a logické jednání, které by nás nemělo překvapit – byť si o něm můžeme myslet svoje.
Věc se má tak, že se toho dne potkali dva showmani – a ten lepší a chytřejší prostě vyhrál…
Vyšlo i na stránkách autorova iDnesáckého blogu, kde lze příspěvek podpořit kliknutím: http://ignacpospisil.blog.idnes.cz/c/468985/morales-papez-a-komunisticky-kriz.html
Ze strany Moralese to byla bezpochyby drzá provokace. Já ale být na místě papeže, tak mu řeknu: „Pane prezidente, velmi vám děkuji za tento dar, který symbolizuje hlubokou dějinnou pravdu, totiž tu, že Kristus byl a je právě v komunistických zemích, které měly a dodnes mnohé mají ve svém znaku kladivo a srp, krutě křižován. Ta soška, kterou jste mi dal, mi bude navždy připomínat krvavé bolševické pronásledování křesťanů a odporné zločiny tohoto systému.“ Morales by se po těchto slovech nejspíš smíchy neudržel.
Fakt byste byl tak pohotový? 🙂
Představte si, že přijdete na návštěvu a hostitel vám pověsí na krk „medajli“ zobrazující vašeho tatínka v nějaké hodně nechutné situaci a následně, aby vaše ponížení dotáhl do konce, vám tento dehonestující výjev předá ještě jako sošku. Proč by v takové situaci mělo být nějak obtížné být pohotovým?
Protože autorem je Váš zesnulý bratr, kterého oslavujete pomalu kudy chodíte (a kterého si váží i hostitel), a soška i medaile se dají interpretovat velice rozdílnými způsoby?
Tomu nasmu klaunovi zase jeho kusky prerastli cez hlavu. Kazdopadne vdaka za cely kontext udalosti, lebo v konciliarnych mediach dany kontext chybal a podavali to tak ze papez bol zaskoceny neslusnym Moralesom. Tomu patri vdaka za toto nastavenie zrkadla sv. Otcovi
Komunismus se od samého počátku snažil parodovat křesťanství a přebíral a deformoval jeho ideály, myšlenky a svátky. Ve zlém a někdy se dokonce některé věci zpětně obracely zpátky k dobrému. Znak zkříženého kladiva a kříže neboli serp a molot je parodií na kříž svatého Ondřeje Pervopovolaného ve tvaru písmene X. Takhle to vzniklo. Před časem byl na mnoha místech v naší zemi k vidění veliký plakát na kterém byl vyobrazen politický vězeň z komunistických dolů a lágrů, ukřižovaný na kladivu a srpu. Myslím že to bylo kvůli propagaci nějakého výročí nebo výstavy komunistických zločinů. Je to věc názoru a netrvám na tom ale někde na hrobě či památníku obětí komunizmu by mne to nepohoršovalo, stejně jako v přilehlé kapli, kdyby byl takto zobrazen náš Pán. Který byl opravdu umučen v každém vězni. Viz ovce a berani. Co se týče pana prezidenta Moralese tak mne napadají jen dvě možnosti proč ten kříž daroval našemu Svatému otci. Pokus o kanadský žertík a provokaci nebo gesto dobré vůle a smíření. Na to by v tuto chvíli mohl pravděpodobně odpovědět jen Pánbůh a on sám, jak to opravdu myslel a dalo by se to možná vyčíst z toho jak přistupoval k papežské návštěvě a jak se během ní celkově choval. Nevím proč ale spíš bych se přikláněl k té druhé variantě. Modleme se za to aby tomu tak opravdu bylo. Za prezidenta a za jeho zemi. Dost by mne překvapilo kdyby se nějaký papež nebo jakýkoliv duchovní nepomodlil na místě kde zemřel násilnou smrtí kněz a tovaryš Ježíšův.
Bez ohledu na to jestli jej považuje za mučedníka který položil život za svoje stádo a nebo s jeho jednáním z nějakého důvodu nesouhlasí. Politiku bych v tom nehledal a předpokládám že kdokoliv z nás by se tam pomodlil také. Stejně jako se modlíme pokaždé když vidíme kříž na místě neštěstí u silnice a ani přitom nevíme kdo tam zahynul. V Latinské Americe se často stává že bohatí a mocní vraždí, okrádají a těžce utlačují slabé a chudé kterých se zastávají jejich pastýři. Nejznámější z nich je asi blahoslavený otec Óscar Romero. Najdeme tam junty a mafie které se považují za pravicové, levicové nebo dokonce za maoistické. Nálepky tohoto typu mi nepřipadají podstatné, jim možná také ne a nevidím důvod proč bych měl kvůli nim fandit jedněm nebo druhým. Nepřátelům se tak také nezavděčíme a s chutí nás označí za komunisty nebo za klerofašisty, když podpoříme kteroukoliv stranu z politického hlediska. Nebo za obojí dohromady.
Lidé z Latinské Ameriky by možná brali naše starosti, přinejmenším teoreticky. Jsou tam místa kam můžete přijít a za částku která odpovídá 300 našich korun si najmout chudého člověka aby zavraždil kohokoliv. Ve velkých městech, ne u nějakých domorodců v pralese s foukačkami. V největších městech jsou také bezpečné jenom čtvrti kde u vstupů stojí hlídky s nabitými kulomety.
Co se týče komunistů a komunismu tak bychom se mohli a měli zamyslet nad tím čím je inspirovali naši otcové a čím je inspirujeme my nyní dneska. Nad vlastní pýchou a tvrdým srdcem. Nad tím jak pohrdáme chudými a málo jim pomáháme.
Pane Václave, předpokládat u Moralese „dobrou vůli“ a „snahu o smíření“ je iluze. Morales je bolševik a zároveň genderista moderního typu, který usiluje o legaliazci potratů, homosexuality a všech těchto novodobých svinstev.
Ještě bych dodal, že je i propagátorem legalizace koky.
Čím byl inspirován můj otec, že v r. 1945 vstoupil do KSČ? Bylo po válce, on 4 roky ženatý s malým dítětem a přišel za ním starší spolupracovník: „Jaroslave, chceš, aby se tvé děti měly lépe než ses měl ty?“ A táta, který od narození nepoznal nic jiného než nouzi, i fyzický hlad, od dětství těžkou práci, i nezaměstnanost, samozřejmě chtěl. „Tak vstup do naší dělnické strany, která nám to všechno zajistí!“
A tátovi to zajistila. Celý život měl práci, a toho si velice považoval, měl „zadarmo“ zdravotní péči, jeho děti taktéž měly „zadarmo“ vzdělání i zdravotní péči. Jako prostý dělník s manželkou uklizečkou měli navíc různé sociální dávky – byť tehdy ne velké. A v 60 letech šel do důchodu a užil si ho 26 let. Mamka, protože měla 3 děti, šla do důchodu v 55 letech.
Minulý týden jsem byl na dovolené a jedna mladá žena, která o Velké Sametové ještě „tahala kačera“, se nám svěřovala, jaké má obavy, přímo se děsí, aby neudělala nějakou chybu, protože má hypotéku. A jak ji matčina přítelkyně pracující ve finančnictví varovala, aby nějakou chybu neudělala, aby se u bank nedostala na „černou listinu“. A tak jsem vzpomínal, jak jsme za socialismu stavěli domek my. Na rozpočet 270 000,- jsme dostali 78 000,- státní dotace a 130 000,- půjčky na 1% úrok, a pozemek, pravda malý, pouze 309 m2, zdarma. Ještě na škole jsme si mohli vzít manželskou půjčku, každý 20 000,-, bezúročnou. Úroky platila škola.
Náš kolega se spolupracovnicí v podniku, kteří se brali později, dostali 50 000,- novomanželské půjčky s 1% úrokem, z níž jim bylo při narození 1. dítěte odepsáno 6000,- a za (každé) další 4000,-. Od podniku dostali „svatební dar“ 6 000,- Kčs.
V MF Dnes dne 27.6. vyšel příspěvek Luďka Navary Vzkaz od Milady Horákové, v němž napsal: „….pamětníci padesátých let pomalu odcházejí, a my překvapeně čelíme vlivným mladým lidem, kteří jsou přesvědčeni, že vědí lépe, jak to tehdy bylo ……. Možná je k těm shovívavým pohledům vedli rodiče ……. už ubývá pamětníků, kteří by měli sílu jim čelit a uvádět je na pravou míru ….“
A tak jsem do redakce napsal, že někteří (mnozí?) pamětníci prostě pamatují něco naprosto jiného než čtenářům předkládají redaktoři současných tiskovin.
Z nakradeného se snadno buduje a rozdává. Řešíte tu materiální dostatek a zajištění, tedy věco samozřejmě důležité. V kterémkoliv státě od západních hranic se měl kterýkoliv dělník nejpozději od poloviny padesátých let v tomto směru řádově lépe než jeho tuzemský kolega. Z běžné mzdy kvalifikovaného dělníka lze dnes žít velmi pohodlně. Anebo méně pohodlně, ale s možností bez větších obtíží uživit rodinu. Že dnes nedostane nikdo nic tzv. zadarmo, tj. na úkor druhých, to je dobře. Kdo nepracuje, ten ať také nejí. Dnešní doba je úpadková ve věcech morálky, všeobecný blahobyt však dosahuje nebývalé úrovně.
Doporučoval bych k přečtení Divini Redemptoris, pak snad nahlédnete, v čem je problém.
Zní to jako krásná pohádka. Bohužel když řeknete A musíte říct i B. Ano vaše rodina byla chudá, takže na komunizmu vydělala. Budižkničemu, který do té doby dělal pomocné práce nebo žebral si za komunizmu může jen pomoci. (u nás nebyla raná verze jako v zemi jeho vniku SSSR, takže hladomory nehrozili). Je tu však druhá strana, aby vašim rodičům mohli dát museli jinde vzít. To byla Církev, Šlechta, statkáři, průmyslníci, sedláci a nakonec došlo i na ševce, nebo řezníka. Národní podniky žili z podstaty a inženýrů z předchozího režimu. Na konci 60 let začíná naše produkce upadat. V 80 jsme na bubně.
Nejhorší však bylo zničení lidí a morálky. Kdo byl úspěšný byl zašlapán. Kdo se dřel, aby se děti měli lépe, byl rozkulačen. Všude strana dosadila negramotné posluhy, kteří byli oddaní straně. Vztah k půdě se ztratil v JZD.
Ano dnes máte větší odpovědnost za svoje činy to jde ruku v ruce ze svobodou.
Pane Josefe! Já mám tu výhodu nebo nevýhodu, že jsem také pamětník 50. let, byť jako malý chlapec, v r. 1953 jsem začal chodit do školy. Nebudu hodnotit ani zpochybňovat zkušenosti Vašeho otce. Povím Vám ale své. Můj otec byl úředník původně Zemského úřadu v Brně, který pro svou „neangažovanost“ (byl předválečný lidovec a nechtěl vstoupit do KSČ) musel odejít na horší místo. Neměli jsme se sice po materiální stránce špatně, ale museli jsme žít velice skromně. Krom toho mnozí obdivovatelé komunistických pořádků zapomínají na měnovou reformu r. 1953, kdy se z mnoha drobných poctivých střádalů přes noc stali žebráci, což silně postihlo i mé rodiče. Drahota byla veliká, dnes koupíte za 30 Kč kilo pomerančů, tenkrát v porovnání s dnešními cenovými poměry jste dostal za tuto odpovídající hodnotu 1 pomeranč, a to jen před velkými svátky, protože toto ovoce jinak v obchodech vůbec nebylo. A nebylo i jiné základní zboží, jako 10-15letý kluk jsem stával 3hodinovou frontu na maso, protože rodiče byli v práci a neměli na to čas. Dnes dostanete v obchodech prakticky všechno a mohu porovnat – ve vztahu ke mzdě je to levnější než za komunistů. A přiznejme si, ani ti lidé na okraji společnosti netrpí dnes hladem, po stránce materiálního blahobytu je na tom tato společnsot rozhodně lépe než za komunismu. Na tom nic nemění ani bezdomovci a žebráci, kteří byli i za komunistů, i když ne tolik jako dnes, protože se to trestně stíhalo.
To jsou ty materiální záležitosti. Ještě horší byly ale ty politické a duchovní, rodiče nám doma sice vyvraceli komunistickou propagandu ze školy, ale důrazně nám připomínali, že to nikde nesmíme říkat, jinak by oni šli do kriminálu. A když jsme u těch sociálních otázek: rozkulačení sedláci a rodiny politických vězňů skutečně někdy i hladověli, vím to z vlastního příbuzenstva, můj strýc s tetou museli živit svého otce, jemuž sebrali skromný obchod a protože tzv. „vykořisťoval“, nezapočetli mu tuto dobu do důchodu. Popravy, mostrprocesy, zničené lidské existence – to je všechno známo. Já sám jsem r. 1972 vyletěl ze zaměstnání historika v muzeu, protože jsem byl věřícím katolíkem a netajil se tím, ale to už jsem tady psal mnohokrát.
Vím, že komunist. režim některým lidem pomohl, já nejsem žádným obhájcem předválečného kapitalismu. Podobně mluvili i mnozí Němci, kteří zažili Hitlera. Také vzpomínali, že jim jeho režim pomohl, neboť jim dal práci a obživu, když předtím byli nezaměstnaní. Jenže v komplexním pohledu to nic nemění na zločinnosti obou těchto systémů, tím nelze ospravedlnit ten obrovský počet nevinných lidí, jimž komunismus oblížil nejen na cti, na možnostech pracovní seberealizace, ale i dlouhodobým vězněním nebo i sprostou justiční, případně i jinou vraždou. Odkazuji v tomto podobně jako p. MichalD na encykliku Pia XI. „Divini Redemptoris“. Obávám se přitom, že to, co nám připravuje současná genderideologie, je opět komunismus, i když v poněkud jiném „balení“.
Pánové nade mnou už to krásně vypsali, dovolím si ještě přihodit něco málo čísel.
Komunisté se vždy rádi chlubili, jak rozvinuli zpustošenou zemi po válce.
Tiše ale nějak ze skromnosti nedodávali, že k rozvoji země se uchopením moci dostali:
– k majetku sudetských Němců
– k arizovanému majetku, nevrácenému z cca 90% (tady našemu národu tiká časovaná bomba, arizovanost je nepromlčitelná …)
– k majetku znárodněnému v roce 1945 (náhrada nějak nestihla dorazit)
– k majetku znárodněnému v roce 1948
– k majetku zabavenému kulakům a živnostníkům (50. léta)
Na komunisty tedy přešlo cca 95% výrobních prostředků země. Jak sami psali, vše mělo být pro blaho pracujícího lidu. Pokud vezmeme v úvahu válečné škody a vylidnění pohraničí, přesun vlastnictví výrobních prostředků by měl dát cca 5 násobný koeficient zvýšení životní úrovně občanů. Životní úroveň do měnové reformy v roce 1953 stoupla ale jen koeficientem cca 1,2 – 1,3. Pak šla do kytiček. Na začátku 70. let byl koeficient životní úrovně soudruhy vyčíslován jako cca +3,5 vůči předválečnému stavu. Na zlém kapitalistickém Západě, třeba v rozmydleném Německu, i přes placené reparace, byl v té době už někde na hodnotě +11, a stále stoupal (myslím, že v roce 1989 byl vyčíslován jako +19).
Stručně řečeno: budování komunismu mělo tři etapy:
1. Předehnat a rozdrtit!!!
2. Držet krok!!
3. Neztratit stopu!
Tož tak 🙂
Dr. Malý: A přiznejme si, ani ti lidé na okraji společnosti netrpí dnes hladem, po stránce materiálního blahobytu je na tom tato společnsot rozhodně lépe než za komunismu.
Contras:
Pane doktore, buďte tak laskav, a piště o věcech, kterým rozumíte a o nichž něco víte. Bohužel je v této zemi dost lidí, kteří mají nejen hlad, protože nemají na jídlo, ale nemají ani na léky, resp. na doplatky za ně. A nejsou to pouze cikáni, ale třeba lidi nad 50 let, kteří neseženou práci páč jsou staří, důchodci, kteří z podobných důvodů nemají odpracované roky, některé početnější rodiny zejména když onemocní živitel.
Je zcela nepochybné, že v této zemi neexistuje jen chudoba, ale skutečná hmotná bída i bída duchovní.
Pohádky o tom, že každý rok zmrznou na ulici bezdomovci dobrovolně, jsou pro ty, kdo si potřebují ulevit od své kognitivní disonance – často se tomu říká špatné svědomí.
http://rorate-caeli.blogspot.com/2015/07/socci-coca-and-hammer-and-sickle.html
Dovolím si v tomto bodě nesouhlasit:“těžko bychom v něm hledali vražednější a zvrácenější ideologii, než je komunismus. Nikdo – ani nacisté – nedokázal povraždit tolik křesťanů jako komunisté, nikdo v něm nedokázal způsobit tak strašné a dodnes nenapravené škody na společnostech, kde komunismus dominoval“.
Domnívám se, že bezbřehý liberalismus a kult mamonu, především v podobě dolaru, přivedl do zkázy daleko více duší, než komunismus. Stále platí slova, že krev mučedníků je semenem nových křesťanů. Pro naši společnost jsou více aktuální slova Kristova:“
A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou, ale raději se bojte Toho, který může duši i tělo zahubit v pekle.“ (Mt 10. 28.)
Ale no tak!
1) Myslím, že Morales to nemyslel ani jako žertík, ani jako gesto dobré vůle, jen využil příležitosti, kterou dostal, k propagaci vlastní agendy…
2) Ad „Dost by mne překvapilo kdyby se nějaký papež nebo jakýkoliv duchovní nepomodlil na místě kde zemřel násilnou smrtí kněz a tovaryš Ježíšův.“ — papež není „jakýkoliv duchovní“. A totéž bohužel platí pro jeho mimořádně uctěného řádového bratra.
Ano, souhlasím a to zvláště proto, – jinak řečeno- že vražda či zabití člověka nemusí být vždy nutně spojena s fyzickou likvidací.
http://rorate-caeli.blogspot.com/2015/07/for-record-pope-francis-personally.html
Obávám se, že výše uvedené spory se nikdy nevyřeší, protože vždy záleží na individuálním úhlu pohledu a na neexistenci jednotného a objektivního kritéria pro posuzování, mimo zjevenou pravdu, že po ovoci to poznáme, i když to ovoce zraje někdy velmi dlouho.Myslím, že můžeme maximálně říct, že to jakékoliv zlo člověk ze své svobodné vůle a za přispění Satana vymyslel, Bůh to dopustil a my bychom měli pokorně zkoumat, co nám tím chtěl sdělit a podle toho se zachovat a poučit se. Mám osobní zkušenost, že před sametem u nás chodilo do kostela dvakrát víc lidí, i když nevylučuji, že to u mnohých mohla být i jistá forma vzdoru.
K tématu se vyjadřuje v poněkud enigmatickém komentáři i P. Glaser na RV: Klíč Františkova pontifikátu. Stojí za to si přečíst i jím doporučovaný projev Svatého otce ke skupinám alternativní ekonomiky a porovnat ho třeba s Rerum novarum nebo Quadragesimo anno. Už na první pohled zarazí absence jakékoliv zmínky o Našem Pánu nebo o nauce Církve, která z těchto sociálních encyklik vyplývá. Příznačná je i závěrečná prosba papeže, aby mu lidé poslali „buena onda“ („dobré vibrace“).
Co se týká toho „vercajku“ (pro nebrňáky: „srpu a kladiva“), tak pochybnosti o tom, jak to vše bylo myšleno, rozptýlil sám Svatý otec na tiskové konferenci během návratu a v projevu při příležitosti předání obdržených řádů do svatyně Copacabana (podotýkám, že řád P. Espinala, na kterém je tento blasfemický „vercajk“ zobrazen, byl bolívijským senátem zaveden před papežovou návštěvou). Teď už tedy víme, že na této nové ikoně není nic pobuřujícího, a není ani problémem, že P. Espinal byl marxista, protože to „byl jeho život, jeho myšlenky“ a on „bojoval v dobré víře“.
Ještě bych p. MichalaD doplnil: Zatímco encykliky RN, QA, jakož i Centesimus Annus JPII. zastávají vyvážený střed mezi principem respektování soukromého vlastnictví výr. prostředků a principem sociální spravedlnosti, který katolická morální nauka obsahuje ve své tezi o 4 hříších do nebe volajících (mezi nimiž jsou 2 sociální: zadržení dělníkovy mzdy a útisk chudého), Františkova sociální nauka je v tomto rozbředlá a neobsahuje žádný pevný bod, čímž otevírá dveře marxistické interpetaci sociální otázky.
Ono je to někdy se symboly ošidné. Např. Znak Itálie je něco děsivého. Být neznalcem dějin -(vtip:))) mimozemšťanem, který poprvé navštíví Zemi), tak po počítačové analýze: „M35-ko ja-s-né: Italská sovětská socialistická republika. Stop.“
https://cs.wikipedia.org/wiki/It%C3%A1lie#/media/File:Emblem_of_Italy.svg
A kuriozní je i znak Rakouska. V těch pařátech je vážně: srp a kladivo:)))
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rakousko#/media/File:Austria_Bundesadler.svg
:)))
Pax
Jan
Samozřejmě že se symboly je to ošidné, ale obávám se, že trochu jinak, než naznačujete. Právě když historii znáte, tak vám není vůbec divné, proč ty Vámi zmiňované znaky obsahují, co obsahují (proč třeba ta orlice vyměnila meč, žezlo a říšské jablko za srp a kladivo).
Pan Jan, mna to neprekvapuje, ze sú tam také znaky. Rakúsko je slobodomurárskou – zednárskou republikou, tak isto je aj Italia, Garibaldi bol velký zednár.
Aj EU je zednárská, preto tie diabolské symboly a znaky.
http://protiproud.parlamentnilisty.cz/politika/1807-skandal-v-bolivii-papez-se-srpem-a-kladivem-na-hrudi-mise-v-zajmech-cirkve-nebo-spojenych-statu-kopirovani-obamovy-politicke-agendy-zjeveni-z-quita-pro-nasi-dobu.htm
Panu contrasovi Patrně máme oba jiné zkušenosti. Já znám spoustu lidí, kteří jsou sociálními případy, ale hladem rozhodně netrpí, i když jsou už dlouhá léta na sociální podpoře. Rozhodně odmítám názor, že za komunistů bylo líp. Pro ilustraci si jen vezměte, kolik je dnes aut v osobním vlastnictví a kolik jichbylo za komunistů.
Nemozem posudzovat situaciu v CR. Ale u nas je vlastnictvo auta i nevyhnutnost vzhladom k jednak ruseniu verejbej dopravy, presuvaniu zdrsvotnickych zariadeni do centier a podobne. V dnesnej dobe malo kto ma cas stravit pol dna v okresnom meste kvoli jednoduchej veci iba z dovodu, ze za den mu domov idu dva spoje. Dalsia vec je, ze sa za pracou dnes zrejma musi dalej dochadzat, kedze u nas napriklad na vychode niet prace. Dalsi dovod automobilizmu je iny, podla mna horsi zivotny styl, a tempo. Cize samo o sebe to povazujem za negativum. Boli casy, ked sa na hlavnych cedtach dal hrat futbal, lebo suta nechodili. Vlastnenie aut a presuny ludi tiez vytvaraju prilezitost k hriechu a maju begativne dopady na rodinu a moralku.
Podle mě dojem, že za komunismu bylo lépe, vyplývá z toho že socialistickou společnost tvořili zpočátku až na výjimky lidé vychovaní a zčásti vzdělaní v křesťanské, zejména katolické víře. Což se na společnosti jistým pozitivním způsobem projevovalo. Generace šedesátých let tuto situaci pouze reflektovala a vymezovala se proti křesťanským „přežitkům“, které však v sobě stále ještě určitým způsobem nesla. Teprve až následující generace křesťanské principy zcela pominula, což jsou lidé ovlivňující dění ve společnosti zhruba od druhé poloviny 90. let, tedy od doby, kdy to tu začalo být všechno tak nějak čím dál víc na hovno.
Pane doktore,
tem příměr s těmi auty, to kde jste vzal ?
Musíte chodit víc mezi lidi, ale obyčejné a potom zjistíte stav věcí.
Netuším, jak často chodí pan doktor mezi obyčejné lidi. A uvědomuji si, že na katolickém webu mluvit o hmotných statcích zavání skřípáním nože o porcelánový talíř. Tvrdit ale, že dnešní materiální úroveň obyvatel ČR je horší, než byla v době totality socialismu, je už silnej vývar …
Je to z Vaší strany pokus o úsměvnou provokaci nebo jste si koupil nějaký nový silný matroš? 🙂
Jinak na vesnici seženete solidní ojetinu, schopnou provozu, do 20 litrů, což, při troše štěstí, jsou dva kompletní měsíční platy.
Za komančů by jste si za to nekoupil ani kolo Favorit! Ne, že by stálo víc, jak ty dva měsíční platy, ale fronta v pořadníku na něj byla delší, jak půl roku …
Chápu to, Vy jste šibal, který počítá s tím, že u netu jsou buď úplní mlaďoši, kteří o socialismu v ČR nemaj žádný ánung, a nebo staří dědouškové s rozvinutou sklerózou. Občas ale i někdo jiný. S Vašim příspěvkem zkuste úspěch v nějakém diskuzním klubu zasloužilých členů KSČM. A krásné letní dny!
Soudruh Klecanda, poslouchaj, já k živobytí nepotřebuji auto, vy ano?
Milý pane Bohušu, děkuji za omlazení! 🙂 Naposledy mě soudruhem nazývali soudruzi z StB při výsleších, ale těm jsem drze namítal, že soudruhy jsou oni a já se mezi ně nehodlám počítat. 🙂 Tak nějak to vidím stále. Krásné letní dny!
Pane Bohuši, nezapomeňte, že jsem prožil většinu svého života v komunistické éře. Osobní auto jsem nikdy neměl a dosud nemám, protože nepotřebuji. Stačí však pouhé pozorování a všímání si života. Jestliže před r. 1989 nebyl pro mého bráchu problém na naší ulici v Brně zaparkovat pohodlně přímo před barákem v kteroukoliv denní nebo noční dobu, dnes musí objíždět několik ulic a je rád, když najde parkovací místo ve vzdálenosti cca půl kilometru od domu. To podle vás jenom ti bohatí z okruhu horních pár tisíc si mohou dovolit auto?
Já se stýkám právě s obyčejnými lidmi. Auto, byť staré ojeté, mají např. invalidní důchodci, i nezaměstnaní, i matky samoživitelky. Mohu vám tyto lidi přivést, budete-li mít zájem. To podle vás nejsou „obyčejní lidé“?
Otázka nic Klecando? Přečtěte si román „V erbu růže pětilisté“ a zvíte odkud slovo „soudruh“ pochází
Milý pane Bohušu, třeba taková svastika byla taky starogermánským znamením, ale dneska má jiný význam a se starogermánským významem s Vámi dneska každý vyrazí dveře a navrch vyfasujete nějaký ten flastr za propagaci fašizmu. A na stejné úrovni hodnotím slovo soudruh, pětilistých růží a pěticípých hvězd klidně celou zahrádku. Zkuste zajít do nějaké hospody a začít tamější osazenstvo mile oslovovat „soudruhu“. Doporučuji mít ale kvalitní zdravotní pojištění. 🙂 Krásného dne!
Pane doktore,
úplně se vytratila pointa toho na co jste byl tázán a toho co jste napsal, zkuste si to přečíst “ Rozhodně odmítám názor, že za komunistů bylo líp. Pro ilustraci si jen vezměte, kolik je dnes aut v osobním vlastnictví a kolik jichbylo za komunistů.“
ad dr. Malý („odmítám názor, že za komunistů bylo líp“..) Pozor, to není tak jednoznačné pane doktore. Lidé před r. 1989 měli práci (resp. neměli strach, že ji neseženou). Na venkově fungovaly obchody i veřejná doprava, fungovala tu JZD a St. statky, byla tu též pracovní příležitost. Co se týče svobody projevu, ta samozřejmě nebyla, ale ona (např. v zaměstnání) není ani dnes, právě proto, že se lidé bojí projevit, aby o nepřišli o práci…
Ad Lukáš Biskupický: Já nejsem žádným ctitelem současných pořádků, ba právě naopak, jak dokazuje řada mých příspěvků. Pokud ale tvrdíte, že „lidé před r. 1989 měli práci“, což říkáte zcela ve shodě s bývalými komunisty, tak já se vždycky ptám: Jakou práci a za jakou mzdu? Já sám poté, co mne vyhodili kvůli náboženství z muzea, jsem také „neměl strach, že práci neseženu“, jenže byla to práce pod mou kvalifikaci a za mzdu, která byla reálně na stejné úrovni s dnešní sociální podporou. Je pravdou, že venkov prodělal výraznou změnu, ne vždy k lepšímu, ale to by bylo na jiný příspěvek.
Je sice pravdou, že dnes mnoho lidí, kteří chtějí poctivě pracovat, hledá práci marně (konkrétně v některých regionech), jenže stejně tak je pravdou, že mnozí raději budou žít na podpoře, než by dělali. Znám jednu osobu, která je už cca 20 let bez práce, pořád naříká, jak je na tom špatně, když jí ale chcete pomoct a najdete jí práci, tak je na vás až sprostá, co že jste si to dovolil.
Hitler taky dal národu práci … otázka je, jakou ta práci měla kvalitu – za nacistů, komunistů a všech jiných totalitních režimů (třeba Severní Korea nebo Kampučie) – práce sloužící jako nástroj zotročení mas ke zlému, který masy pracujících za mzdu rády přijmou, ještě není ukazatelem kvality společnosti.
Slovo v nekonečnu až do naplnění dějem neznamená nic, a že jich tu je. Jen anály dokládají kdo kdy a jak byl i je u kormidla a stejně tak, jak a proč to jiný jindy převrátil naruby. Včerejší meč jen nahradily prachy. Vše okolo je blábolení, v horším pak mámení. Stejně jako nikdo neporučil větru ani dešti, neumí to katolík.
RV zveřejnil příspěvek týkající se zde diskutované blasfemické plastiky, resp. jejího autora: Luis Espinal – prorok spravedlnosti. Článek je pozoruhodný tím, jak zcela zamlčuje jeho marxistickou orientaci (třebaže ji explicitně potvrdil Svatý otec na výše zmíněné tiskové konferenci). Další zajímavostí je jeho poslední věta: „Podklady k beatifikaci otce Espinala předali bolivijští jezuité osobně papeži Františkovi ve Vatikánu“.