Duše a hvězdy přinášejí čtenářům ve dvou dílech rozhovor s Lucií Cekotovou, hlavní překladatelkou knihy Setrvat v pravdě Kristově a zakladatelkou a funkcionářkou Výboru na obranu rodičovských práv. První díl je věnován knize, druhý (věnovaný organizaci) naleznete ZDE.

Jak se člověk dostane k překladu takové knihy, jako je Setrvat v pravdě Kristově?

Prvotním iniciátorem vydání knihy byl můj dlouholetý spolupracovník z mnoha iniciativ (Výboru na obranu rodičovských práv, Sdružení přátel domácích školy a dalších) Michal Semín, který se na mě obrátil již někdy na podzim loňského roku s tím, že má přes nějaký svůj americký kontakt možnost zajistit autorská práva na vydání této knihy v češtině, a dotázal se mě, jestli bych měla zájem knihu překládat a jestli bych eventuálně mohla zajistit vydavatele, který by ji vydal. Já jsem samozřejmě měla zájem velký, protože o knize jsem věděla už před tím, zajímala mne a možnost, že bych knihu překládala, jsem považovala za čest a svým způsobem za vrchol mé překladatelské kariéry.

Proto jsem ráda souhlasila a obrátila se na nakladatele Jiřího Braunera, majitele Kartuziánského nakladatelství z Brna, se kterým také spolupracuji dlouhodobě, zda by chtěl knihu vydat, a on rovněž hned a ochotně souhlasil. Pak se ukázalo, že původní americký kontakt selhal, zajištění autorských práv přes něj se nepodařilo, ale shodou okolností pana Braunera v téže době kontaktoval jáhen Štěpán Smolen, který se už mezitím dohodl s vlastníky autorských práv a sháněl pro knihu nakladatele. Tyto naše představy jsme tedy spojili do jedné a společně jsme se obrátili na otce Roberta Dodara, jednoho ze spoluautorů knihy a vlastníka práv k osmi z devíti esejů, a posléze na list Osservatore Romano, který vlastní práva k poslednímu z nich, eseji kardinála Müllera. Všichni autoři práva poskytli velmi velkoryse, zdarma. A pak už to bylo jednoduché – mohli jsme začít překládat a chystat české vydání.

Je to kniha do jisté míry „kontroverzní“, neboť je reakcí na velice „zajímavé“ myšlenky kardinála Kaspera. Tu kontroverzi krásně vystihuje skutečnost, že když byla synoda o rodině, tak byla rozeslána účastníkům synody, aby se seznámili i s jiným stanoviskem, než je Kasperovo, načež liberální vedení synody ty zásilky nechalo zastavit a ukrást. Jaké ohlasy vzbudila v českém prostředí zpráva, že tu knihu překládáte, a jak na to reagovali kněží a biskupové?

Pro upřesnění by snad bylo vhodné dodat, že ta kniha nevznikla původně jako reakce na synodu o rodině, původní vydání v hlavních jazycích (v angličtině, italštině…) vyšlo ještě před synodou a kniha měla být rozdána i účastníkům synody, jak jste zmínil. Byla reakcí na návrhy kardinála Kaspera, které v této podobě oficiálně zazněly na mezinárodní konzistoři kardinálů už před synodou, v únoru loňského roku.

V českém prostředí jsme kontroverze neočekávali. Domnívali jsme se, že to je záležitost Německa a dalších zemí, které jsou u nás tradičně považovány za ultraliberální. K mému (abych tedy mluvila za sebe) překvapení se nicméně dostavily, a to i ze strany, kde bychom je čekali nejméně, zejména pak od některých kněží.

Snažili jsme se pro knihu získat nějakou oficiální církevní podporu. Bylo nám řečeno, že církevní schválení na knihu, jejímiž autory je pět kardinálů, včetně prefekta Kongregace pro nauku víry, není třeba. Podporu knize však formou úvodního slova poskytl olomoucký arcibiskup Mons. Jan Graubner.

Když jsme již předtím podobnou prosbu adresovali panu kardinálu Dukovi, odepsal nám jeho sekretariát, že kniha vychází na Moravě, že pan kardinál ji tedy považuje za moravskou záležitost a nechce zasahovat do záležitostí moravských biskupů. Proto jsme se poté obrátili na Mons. Graubnera, který byl účastníkem synody o rodině a již dříve vydal sérii pastýřských listů týkajících se rodiny. Přijal nás velmi laskavě a souhlasil s tím, že ke knize napíše úvod. Jsme mu za to velmi vděčni.

Pokud jde reakce na knihu obecně, ukazuje se, že na této knize se lámou názory – mnoho lidí, kněží i laiků, přijímalo už plán na to, že kniha vyjde, s opravdovým nadšením, mnozí z nich nám i byli různým způsobem nápomocni, např. při propagaci knihy. Byly ale i poměrně ostré negativní reakce, a to kupodivu i od několika kněží, které se snažily přesvědčit vydavatele, aby od vydání ustoupil, protože „kniha nepřinese nic dobrého a zasévá rozdělení,“ případně „jejími autory jsou tradicionalistické konzervy“, jak jeden z nich nazval kardinála Burkea. Opravdu mě to překvapilo – kniha velmi fundovaně zdůvodňuje, proč jsou návrhy kardinála Kaspera nepřijatelné, a podle mě by zejména kněží měli být rádi, když takový materiál dostanou do ruky. Projev kardinála Kaspera před konzistoří, na nějž kniha Setrvat v pravdě Kristově reaguje, vyšel v češtině pod názvem Evangelium o rodině v Karmelitánském nakladatelství a má asi 70 stránek. Naše kniha má přes 200 tiskových stran, což samo o sobě svědčí o tom, že se autoři s návrhy kardinála Kaspera vypořádali opravdu důkladně.

Proč jste vlastně stála tolik o překlad té knihy a proč by si ji měl člověk koupit a přečíst?

O překlad jsem stála, protože překládat knihu od autorů na této úrovni – prefekta Kongregace pro nauku víry, dlouholetého prefekta Nejvyššího tribunálu Apoštolské signatury a dalších špičkových odborníků – musí být snem každého překladatele, který se navíc zajímá o danou tématiku. Překlad byl samozřejmě náročný, což je také důvod, proč jsem knihu nakonec nepřekládala sama. Nakladatelství vytvořilo tým pěti překladatelů, kteří kromě příslušných jazykových schopností byli vybaveni i odborně – teologicky, případně znalostí patřičných starých jazyků (hebrejštiny, řečtiny). Dále jsme měli tým konzultantů, z nichž někteří četli knihu celou a prováděli korektury teologické, terminologické i jazykové, a řadu specialistů, na které jsme si mohli obracet, když jsme si nevěděli rady např. s přesným českým termínem.

Sama jsem knihu četla celou několikrát, protože jsem byla koordinátorkou překladatelského týmu. Říkala jsem si přitom, jak je katolické učení krásné. Je to ale krása budovy, katedrály. Když vytáhnete kámen ze základů, tak to prostě nemůže dopadnout dobře. A to je přesně to, co by v praxi znamenala realizace návrhů kardinála Kaspera.

A proč by si lidé měli knihu koupit a přečíst? Někteří, s nimiž jsem o tom diskutovala, říkali, že jich se to netýká. „Moje manželství je platné, nerozlučitelné, já se rozvádět nehodlám, a jestli Církev dovolí, aby rozvedení a znovusezdaní chodili ke svátostem, tak to není moje věc. Ať si dělají, co chtějí.“ To ale právě není vůbec pravda, a naše kniha to poměrně jasně dokazuje. Přijetí návrhů kardinála Kaspera by nemělo dopad jen na celé chápání svátosti manželství, ale především na chápání Eucharistie s dopadem na další svátosti, zejména svátost pokání a kněžství. Proto by tyto otázky měly zajímat každého věřícího. Naše kniha poskytuje racionální, o Písmo, tradici i Magisterium opřené argumenty všem, kdo se chtějí zapojit do diskuse před pokračováním synody, jak k tomu ostatně vyzval i papež. Navíc je i čtivá: přestože všichni autoři jsou teologové či akademici, napsali text přístupný i pro běžného čtenáře, který si stejně jako já jinak určitě nečte před spaním sv. Augustina či Kodex kanonického práva.

Ve Vaší ediční poznámce citujete amerického novináře Toma Pitaka, který ve své recenzi poukazuje na to, že důvod, proč získal Kasperův návrh tu širokou a velmi silnou podporu mezi tzv. progresisty, resp. ultraliberály, resp. pseudokatolíky (jak jsou nazýváni těmi, co jsou zvyklí mluvit otevřeně) je ten, že katolické učení o manželství je založeno na jasných a jednoznačných biblických textech a slovech samotného Krista. A jasně říká: „Může-li Církev zvrátit učení, které je založeno na jasných slovech Ježíše Krista a na jasné apoštolské tradici, pak neexistuje žádné církevní učení, které by se nedalo změnit tak, jak to vyhovuje této nebo kterékoliv budoucí době.“ Vidíte to takhle úplně stejně?

Ano, právě z tohoto důvodu tento citát použila. Našla jsem do ediční poznámky řadu pěkných výroků různých teologů a novinářů i církevních představitelů z jiných zemí. Tento mi přišel jako obzvláště pregnantní vyjádření toho, oč tady běží. V podstatě jde o to, jestli učení Církve jako takové lze změnit nebo nelze, a tedy o budoucnost celé Církve. A to je to, jak se moje podezíravá mysl domnívá, oč se jedná progresistům nebo ultraliberálům, nebo jak je chceme nazvat. To, o co tady běží, je skutečně zničení Církve.

(Konec první půle rozhovoru)

Otázky kladl Ignác Pospíšil.

Lucie Cekotová ( 1964), vdaná, matka tří dnes už dospělých dětí, překladatelka. Spoluzakladatelka Výboru na obranu rodičovských práv a Sdružení přátel domácí školy, dlouholetá členka Hnutí Pro život ČR. Spolupracovnice časopisů RC Monitor a Te Deum a Kartuziánského nakladatelství.