Rozhovor s Lucií Cekotovou (1): O knize pěti kardinálů

Duše a hvězdy přinášejí čtenářům ve dvou dílech rozhovor s Lucií Cekotovou, hlavní překladatelkou knihy Setrvat v pravdě Kristově a zakladatelkou a funkcionářkou Výboru na obranu rodičovských práv. První díl je věnován knize, druhý (věnovaný organizaci) naleznete ZDE.

Jak se člověk dostane k překladu takové knihy, jako je Setrvat v pravdě Kristově?

Prvotním iniciátorem vydání knihy byl můj dlouholetý spolupracovník z mnoha iniciativ (Výboru na obranu rodičovských práv, Sdružení přátel domácích školy a dalších) Michal Semín, který se na mě obrátil již někdy na podzim loňského roku s tím, že má přes nějaký svůj americký kontakt možnost zajistit autorská práva na vydání této knihy v češtině, a dotázal se mě, jestli bych měla zájem knihu překládat a jestli bych eventuálně mohla zajistit vydavatele, který by ji vydal. Já jsem samozřejmě měla zájem velký, protože o knize jsem věděla už před tím, zajímala mne a možnost, že bych knihu překládala, jsem považovala za čest a svým způsobem za vrchol mé překladatelské kariéry.

Proto jsem ráda souhlasila a obrátila se na nakladatele Jiřího Braunera, majitele Kartuziánského nakladatelství z Brna, se kterým také spolupracuji dlouhodobě, zda by chtěl knihu vydat, a on rovněž hned a ochotně souhlasil. Pak se ukázalo, že původní americký kontakt selhal, zajištění autorských práv přes něj se nepodařilo, ale shodou okolností pana Braunera v téže době kontaktoval jáhen Štěpán Smolen, který se už mezitím dohodl s vlastníky autorských práv a sháněl pro knihu nakladatele. Tyto naše představy jsme tedy spojili do jedné a společně jsme se obrátili na otce Roberta Dodara, jednoho ze spoluautorů knihy a vlastníka práv k osmi z devíti esejů, a posléze na list Osservatore Romano, který vlastní práva k poslednímu z nich, eseji kardinála Müllera. Všichni autoři práva poskytli velmi velkoryse, zdarma. A pak už to bylo jednoduché – mohli jsme začít překládat a chystat české vydání.

Je to kniha do jisté míry „kontroverzní“, neboť je reakcí na velice „zajímavé“ myšlenky kardinála Kaspera. Tu kontroverzi krásně vystihuje skutečnost, že když byla synoda o rodině, tak byla rozeslána účastníkům synody, aby se seznámili i s jiným stanoviskem, než je Kasperovo, načež liberální vedení synody ty zásilky nechalo zastavit a ukrást. Jaké ohlasy vzbudila v českém prostředí zpráva, že tu knihu překládáte, a jak na to reagovali kněží a biskupové?

Pro upřesnění by snad bylo vhodné dodat, že ta kniha nevznikla původně jako reakce na synodu o rodině, původní vydání v hlavních jazycích (v angličtině, italštině…) vyšlo ještě před synodou a kniha měla být rozdána i účastníkům synody, jak jste zmínil. Byla reakcí na návrhy kardinála Kaspera, které v této podobě oficiálně zazněly na mezinárodní konzistoři kardinálů už před synodou, v únoru loňského roku.

V českém prostředí jsme kontroverze neočekávali. Domnívali jsme se, že to je záležitost Německa a dalších zemí, které jsou u nás tradičně považovány za ultraliberální. K mému (abych tedy mluvila za sebe) překvapení se nicméně dostavily, a to i ze strany, kde bychom je čekali nejméně, zejména pak od některých kněží.

Snažili jsme se pro knihu získat nějakou oficiální církevní podporu. Bylo nám řečeno, že církevní schválení na knihu, jejímiž autory je pět kardinálů, včetně prefekta Kongregace pro nauku víry, není třeba. Podporu knize však formou úvodního slova poskytl olomoucký arcibiskup Mons. Jan Graubner.

Když jsme již předtím podobnou prosbu adresovali panu kardinálu Dukovi, odepsal nám jeho sekretariát, že kniha vychází na Moravě, že pan kardinál ji tedy považuje za moravskou záležitost a nechce zasahovat do záležitostí moravských biskupů. Proto jsme se poté obrátili na Mons. Graubnera, který byl účastníkem synody o rodině a již dříve vydal sérii pastýřských listů týkajících se rodiny. Přijal nás velmi laskavě a souhlasil s tím, že ke knize napíše úvod. Jsme mu za to velmi vděčni.

Pokud jde reakce na knihu obecně, ukazuje se, že na této knize se lámou názory – mnoho lidí, kněží i laiků, přijímalo už plán na to, že kniha vyjde, s opravdovým nadšením, mnozí z nich nám i byli různým způsobem nápomocni, např. při propagaci knihy. Byly ale i poměrně ostré negativní reakce, a to kupodivu i od několika kněží, které se snažily přesvědčit vydavatele, aby od vydání ustoupil, protože „kniha nepřinese nic dobrého a zasévá rozdělení,“ případně „jejími autory jsou tradicionalistické konzervy“, jak jeden z nich nazval kardinála Burkea. Opravdu mě to překvapilo – kniha velmi fundovaně zdůvodňuje, proč jsou návrhy kardinála Kaspera nepřijatelné, a podle mě by zejména kněží měli být rádi, když takový materiál dostanou do ruky. Projev kardinála Kaspera před konzistoří, na nějž kniha Setrvat v pravdě Kristově reaguje, vyšel v češtině pod názvem Evangelium o rodině v Karmelitánském nakladatelství a má asi 70 stránek. Naše kniha má přes 200 tiskových stran, což samo o sobě svědčí o tom, že se autoři s návrhy kardinála Kaspera vypořádali opravdu důkladně.

Proč jste vlastně stála tolik o překlad té knihy a proč by si ji měl člověk koupit a přečíst?

O překlad jsem stála, protože překládat knihu od autorů na této úrovni – prefekta Kongregace pro nauku víry, dlouholetého prefekta Nejvyššího tribunálu Apoštolské signatury a dalších špičkových odborníků – musí být snem každého překladatele, který se navíc zajímá o danou tématiku. Překlad byl samozřejmě náročný, což je také důvod, proč jsem knihu nakonec nepřekládala sama. Nakladatelství vytvořilo tým pěti překladatelů, kteří kromě příslušných jazykových schopností byli vybaveni i odborně – teologicky, případně znalostí patřičných starých jazyků (hebrejštiny, řečtiny). Dále jsme měli tým konzultantů, z nichž někteří četli knihu celou a prováděli korektury teologické, terminologické i jazykové, a řadu specialistů, na které jsme si mohli obracet, když jsme si nevěděli rady např. s přesným českým termínem.

Sama jsem knihu četla celou několikrát, protože jsem byla koordinátorkou překladatelského týmu. Říkala jsem si přitom, jak je katolické učení krásné. Je to ale krása budovy, katedrály. Když vytáhnete kámen ze základů, tak to prostě nemůže dopadnout dobře. A to je přesně to, co by v praxi znamenala realizace návrhů kardinála Kaspera.

A proč by si lidé měli knihu koupit a přečíst? Někteří, s nimiž jsem o tom diskutovala, říkali, že jich se to netýká. „Moje manželství je platné, nerozlučitelné, já se rozvádět nehodlám, a jestli Církev dovolí, aby rozvedení a znovusezdaní chodili ke svátostem, tak to není moje věc. Ať si dělají, co chtějí.“ To ale právě není vůbec pravda, a naše kniha to poměrně jasně dokazuje. Přijetí návrhů kardinála Kaspera by nemělo dopad jen na celé chápání svátosti manželství, ale především na chápání Eucharistie s dopadem na další svátosti, zejména svátost pokání a kněžství. Proto by tyto otázky měly zajímat každého věřícího. Naše kniha poskytuje racionální, o Písmo, tradici i Magisterium opřené argumenty všem, kdo se chtějí zapojit do diskuse před pokračováním synody, jak k tomu ostatně vyzval i papež. Navíc je i čtivá: přestože všichni autoři jsou teologové či akademici, napsali text přístupný i pro běžného čtenáře, který si stejně jako já jinak určitě nečte před spaním sv. Augustina či Kodex kanonického práva.

Ve Vaší ediční poznámce citujete amerického novináře Toma Pitaka, který ve své recenzi poukazuje na to, že důvod, proč získal Kasperův návrh tu širokou a velmi silnou podporu mezi tzv. progresisty, resp. ultraliberály, resp. pseudokatolíky (jak jsou nazýváni těmi, co jsou zvyklí mluvit otevřeně) je ten, že katolické učení o manželství je založeno na jasných a jednoznačných biblických textech a slovech samotného Krista. A jasně říká: „Může-li Církev zvrátit učení, které je založeno na jasných slovech Ježíše Krista a na jasné apoštolské tradici, pak neexistuje žádné církevní učení, které by se nedalo změnit tak, jak to vyhovuje této nebo kterékoliv budoucí době.“ Vidíte to takhle úplně stejně?

Ano, právě z tohoto důvodu tento citát použila. Našla jsem do ediční poznámky řadu pěkných výroků různých teologů a novinářů i církevních představitelů z jiných zemí. Tento mi přišel jako obzvláště pregnantní vyjádření toho, oč tady běží. V podstatě jde o to, jestli učení Církve jako takové lze změnit nebo nelze, a tedy o budoucnost celé Církve. A to je to, jak se moje podezíravá mysl domnívá, oč se jedná progresistům nebo ultraliberálům, nebo jak je chceme nazvat. To, o co tady běží, je skutečně zničení Církve.

(Konec první půle rozhovoru)

Otázky kladl Ignác Pospíšil.

Lucie Cekotová ( 1964), vdaná, matka tří dnes už dospělých dětí, překladatelka. Spoluzakladatelka Výboru na obranu rodičovských práv a Sdružení přátel domácí školy, dlouholetá členka Hnutí Pro život ČR. Spolupracovnice časopisů RC Monitor a Te Deum a Kartuziánského nakladatelství.

18 Responses to Rozhovor s Lucií Cekotovou (1): O knize pěti kardinálů

  1. Takypijus napsal:

    Netušíte někdo – dá se text knihy „Evangelium o rodině“ najít někde v on-line verzi? Rád bych věděl, co přesně Kasper tvrdil a kupovat si to, byť jenom za kilo, se mi nechce.

    • Lucie Cekotová napsal:

      Hledala jsem, ale nenašla, což patrně souvisí s ochranou autorských práv. Jak jsem se dívala, leckde to je v knihovnách, a kdybyste neuspěl ani tam, věnuji Vám s radostí vlastní výtisk. Musela jsem si ho koupit kvůli překladu: naše kniha Kaspera hojně cituje a citace musely být přesné. Když mi napíšete poštovní adresu na cekotova@quick.cz, dám to do obálky a pošlu. Sama se k tomu vracet nehodlám a aspoň by to posloužilo ještě někomu.

  2. Knihu jsem přečetl a nestačím děkovat Bohu, Panně Marii a samozřejmě překladatelům a organizátorům, zejména pí mgr. Cekotové, že vyšla, že se dílo podařilo. Právě tu knihu čtu a musím říct, že jde o vynikající katechezi. Jestli vošem někteří kněží říkají, že „autory jsou tradicionalistické konzervy“, pak ovšem nemají vůbec ponětí, co je to katecheze v morální oblasti a já se ptám, co dosud dělají v pastoraci Katolické církve?

    • Eppur Simuove napsal:

      KHS si svoji agendu prosadí bez ohledu na názory „katolíků“ (zvláště pak „katolíků“ typu kardinála Mullera, který popírá panenství Nejsvětější Panny, nebo Burkeho, který nejdříve slíbil a pak odmítl přijet na konferenci, aby si v očích KHS nezadal s tradičnímikatolíky).
      Je potřeba především vysvětlovat věřícím, že jejich hierarchie vesměs zradila Krista, Církev i je samotné a že nikomu, kdo ve strukturách KHS působí, nelze věřit. Duchovní vedení lze dosud najít u některých kněží, kteří se katolické víry nezřekli a s KHS nekolaborují. Je jich sice zoufale málo, ale najít se dají. Dokonce i FSSPX může dosud nabídout relativně katolické duchovní vedení, ačkoliv dále do budoucna se s ním příliš počítat nedá.

      • Jaroslav Klecanda napsal:

        V rámci sedisvakance, kterou tu tak horlivě hlásáte, přeji úspěšné založení nějakého nového spolku! A skláním se v obdivu, jak znale víte, že NIKOMU v KHS nelze věřit. To zní správně radikálně. Čekám na teze, že NIKDO v KHS nemá hodnotu, je tedy zcela zbytečný … a dál to známe, kouř z komína krematoria … Tímto také vyslovuji dopředu soustrast členům FSSPX, protože i pro ně je tu připravována stejná cesta, jen s mírným časovým zpožděním …

      • soplisko napsal:

        Pane Klecando, račte si povšimnout, že o sedisvakanci tu neustále melete pouze Vy, nikoliv já. To jenom tak na okraj Vašho blábeolení o krematoriích a podobných fantasmatech.

      • Jaroslav Klecanda napsal:

        Milý pane soplisko, děkuji Vám, že jste se přihlásil k Vašemu dalšímu nicku, který zde užíváte. Jsem prostoduchý člověk, a tak mi nějak uniká smysl a motivy, užívat na jedné diskuzi několik nicků, ale jak je každému libo. O příspěvek níže mluvíte o faktickém oddělení, takže sedisvakance.
        Reagoval jsem na radikalitu Vašeho názoru („NIKOMU“) s určitou parabolou nadsázky. Váš příspěvek totiž svojí radikálností nemůže být faktickým sdělením, a není již ani argumentací, ale ideologií, která si stanovila nepřítele, kterého je potřeba potřít stůj co stůj. A v tomto myšlenkovém světě jsou na konci bohužel právě ty komíny krematorií … nebo hromadné hroby … Tím samozřejmě netvrdím, že by toto řešení mělo být cestou k uskutečnění oné sedisvakance. Ta nadsázka směřovala k rozměru ideologie, kterou jste se snažil svým příspěvkem prodat. Přeji krásný den!

      • Eppur Simuove napsal:

        Pane Klecando, vypadá to, že se Vaše úvahy míjejí jednak s prostorem mé racionality a obávám se že i shody reality a její standardní mentální reprezentace.
        Na Váš komentář proto dokáži odpovědět pouze slovy non sequitur. To je vše,co mohu k věci uvést.

  3. Alda napsal:

    Velmi mě udivují názory “ Ať si dělají co chtějí“. Je třeba pochopit, že tady jde skutečně o zničení Církve, pokud Kasper a jemu podobní s podporou papeže na podzimním synodu uspějí, dojde k otevřenému rozkolu a velmi pravděpodobně s tragickými následky pro celý svět.

    • Eppur Simuove napsal:

      Nesouhlasím. Již dnes existují dva subjekty – katolická Církev a Koncilní Humanistická sekta. Bohužel spolu koexistují v nepřehledném propletenci. Cokoliv, co situaci vyjasní a byť by to bylo i zejvné a oficiální oddělení se celé hierarchie včetně papeže od Církve (které ve skrytu de facto již dávno proběhlo), bych vnímal jako jednoznačně pozitivní. Stav, kdy osoby buhvíproč stále mnohými považované za katolíky prosazují agenda KHS a téměř nikdo (čest výjimkám) se nad tím nepozastavuje, je neúnosný a působí katastrofální škody na duších i na pověsti Církve.

      • Jaroslav Klecanda napsal:

        Dobře, je tu KHS, od papeže až po posledního pokřtěného viditelná struktura. A co katolická Církev? To je podle Vás kdo? (Kdyby jste se mi snažil nabídnout Odpor, musím s díky odmítnout, jeho hlavní mluvčí na rozdíl od Vás nezastává tak čistý sedisvakantismus jako Vy. Takž kdo je pro Vás, prosím, katolická Církev?

      • soplisko napsal:

        Katolickou Církev tvoří podle mne ti, kteří byli platně pokřtěni a vyznávají a věři právě to, co Cirkev vždy a všude k věření předkládala co do věrouky a mravouky.

      • Jaroslav Klecanda napsal:

        Milý pane soplisko, netušil jsem, že 600. roků výročí jisté, dějinně krapet zmatené figurky našich národních dějin, Vás natolik osloví, že se přivinete k pojetí Církve, kterou onen dotyčný a pak jistý jeho „zvedač praporu“ jménem Martin s takovou vehemencí hlásali. Konce oné jejich aktivity nebyly dobré a bojím se, že ani v dnešní době dobré nebudou. Krásného dne!

      • MichalD napsal:

        ad Jaroslav Klecanda: a kdo podle Vás patří do Církve bojující?

        Pokud se nepletu, tak třeba sv. R. Bellarmin učil, že do do jedné, svaté, katolické, apoštolské Církve patří ten, kdo 1) je pokřtěn, 2) má katolické vyznání víry (vyznává katolickou nauku)
        3) respektuje katolickou hierarchii v čele s papežem (byť třeba i nehodným).

        Co je to katolická nauka nás zase učí sv. Vincenc z Lerina: „quod ubique, quod semper, quod ab omnibus creditum est“ (to, co se věřilo všude, vždycky a všemi).

        V čem tady hledáte problém?

      • Eppur Simuove napsal:

        Nerozumím Vám. Nechápu, co se snažíte sdělit. Zkuste být prosím poněkud méně obrazný a pokud možno konkrétní. Jinak s Vámi nedokážu diskutovat.

    • Takypijus napsal:

      Církev není politická scéna. My pořád ještě máme Ducha svatého.

Napsat komentář: Lucie Cekotová Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *