Hřích opilosti a nadměrného pití
Víno je posměvač, opojný nápoj je křikloun;
kdo se v něm kochá, ten moudrý není.
(Přísloví 20,1)
Mezi křesťany se setkáváme s různými přístupy k alkoholu. Na jedné straně stojí zapřísáhlí abstinenti, na straně druhé skuteční milovníci alkoholu, kteří pijí opravdu často a hodně, prý „pro slávu Boží“. Je zřejmé, že oba tyto krajní extrémy vybočují z biblického diskursu, přičemž ten druhý překračuje hranice katolické morálky a stává se hříchem…
Přísný abstinentismus
Bude veliký před Pánem, víno a opojný nápoj nebude pít,
už od mateřského klína bude naplněn Duchem svatým.
(Lukáš 1,15)
Přísný abstinentismus, který prohlašuje pití alkoholu za hříšné samo o sobě, nemůže ve světle Bible obstát. Už protože sám Ježíš Kristus pil víno (byť tehdy bylo podstatně méně alkoholické než to, co za víno označujeme dnes, takže zlískat se s ním bylo podstatně obtížnější), a pokud tedy nechceme tvrdit, že Ježíš hřešil, což by bylo opravdu hodně heretické tvrzení, je zřejmé, že pít alkohol hřích není. Koneckonců víno bylo tehdy běžným pitivem, rozhodně zdravějším než povětšinou více či méně kontaminovaná voda.
Tím ale nechci říci, že člověk nemá být abstinentem – je to jistě legitimní přístup a výše uvedený citát oznamující narození sv. Jana Křtitele prokazuje, že už Bible jej hodnotí docela pozitivně. A koneckonců takový vyléčený notorik nemá ani jinou možnost, než být abstinentem, nemá-li znovu upadnout do tenat své závislosti. Nicméně abstinentismus není postoj, který je možno vnucovat všem s tím, že je jediný správný. Pít alkohol se tedy zjevně „může“. Jenže…
Nadměrné pití
Běda bohatýrům zdatným v pití vína,
mužům udatným v míchání opojných nápojů…
(Izaj. 5,22)
Jedna věc je pít alkohol, druhá věc je jak, kdy a kolik alkoholu vypít. Bible totiž sice nezakazuje pití alkoholu a je vlastně dokladem pro oprávněnost jeho přiměřeného užívání, na druhé straně ale opakovaně odsuzuje nadměrné pití alkoholu a opilost, kterým jednoznačně připisuje kategorii závažného hříchu. Kategorizovat toto konání z hlediska sedmi hlavních hříchů rozhodně není nikterak složité – jde přímo o klasický příklad reprezentující hřích „gula“ (obžerství, nestřídmost), který pokrývá celou škálu závislostí a nadměrných konzumací a požitků. A není ani příliš složité si uvědomit, proč jde o hříchy a jak jsou závažné: Jako všechny hříchy z této kategorie, nadměrné pití a opíjení se zjevně závažně škodí duši i tělu.
Samotné nadměrné pití, byť nedosahuje až ke zjevné opilosti, jednoznačně škodí zdraví dotyčného, v případě plodných žen pak navíc i potomstvu. Pokud jde potomstvo, samozřejmě nejzásadněji škodí v těhotenství a při kojení, ovšem zde je třeba zdůraznit, že a) žena zpravidla v prvních týdnech o svém těhotenství neví, takže už nejzákladnější předběžná opatrnost by měla od jakéhokoliv nadměrného pití odradit každou ženu, u níž možnost těhotenství existuje; b) nadměrné pití není dobré pro organismus ženy ani jindy, byť pak jsou dopady na budoucí potomstvo podstatně mírnější. Toho všeho si byli vědomi už ve starověku a vidíme to i v Bibli, která odrazuje plodné ženy od pití alkoholu (včetně tehdejšího – dle dnešních měřítek velmi slabého – vína), viz např. 13. kapitolu knihy Soudců. Tento postoj byl minimálně mezi moravskými katolíky naprosto samozřejmý ještě o dvě-tři generace zpátky. A pamatuji si, že když jsem se v mládí jednou s mamkou nějak náhodou dostal k tomuto tématu, tak mi naprosto samozřejmě řekla, že žena, dokud může mít děti, nemá právo kouřit a pít může maximálně nějakou symbolickou skleničku na oslavu či něco málo z léčebných důvodů. Právě s ohledem na povinnosti ke svým potenciálním budoucím dětem. A byla to slova ženy, která byla naprosto přesvědčena, že tento postoj je samozřejmý a jediný správný a že každý rozumný člověk by s ní souhlasil. (Podotýkám, že pokud mi paměť sahá, tento postoj nejen hlásala, ale i striktně dodržovala.) V podstatě tento názor sdílím, jen se obávám, že rozumných lidí okolo zřejmě velmi podstatně ubylo a že jsem s ním za exota a (samozřejmě) machistu a diskriminátora žen. Což nic nemění na tom, že mám pravdu… 🙂
Existují zde ale další okolnosti, které nadměrné pití činí ještě horším a přidávají další hříšnost (a které mohou učinit nesprávným a hříšným – a tudíž nadměrným – i vypití jediného piva či štamprle). Příkladů je bezpočet, zde jsou nejzávažnější a nejčastější:
a) pití v rozporu se zákonem – křesťané jsou lidé řádu a mají respektovat zákony, pokud tyto nejsou zjevně nespravedlivé a v rozporu se zákony Božími. Zákony a předpisy zakazující pít osobám mladším 18 let, řidičům před jízdou či zaměstnancům v práci jsou naprosto v pořádku a často i velmi rozumné, proto je křesťané mají dodržovat;
b) pití představující vážné riziko pro jiné lidi (často se kryje s pitím proti zákonu). Alkohol omezuje šikovnost, rychlost reakcí i rychlost a úroveň myšlení – proto je zásadním a závažným hříchem, když se napijí řidiči před jízdou, či další pracovníci, na nichž závisí lidské životy (od lékaře po leteckého dispečera), atd.;
c) pití nad poměry (finančně těžce postihující dotyčného a jeho rodinu);
d) pití osob ohrožených závislostí (člověk závislý na alkoholu, který ví, že když si dá skleničku, nejspíše končí ve škarpě a probudí svou závislost k dalšímu životu, pít pochopitelně nesmí);
e) když dítě pije přes zákaz rodičů.
Rád bych ještě zdůraznil, že zde i v dalších případech je zcela jednoznačně správné a zásadní mluvit i o hříchu těch, co výše zmíněná vadná jednání podporují. Je hříchem vést k pití osoby pod 18 let (teď nemluvím o situaci, když je patnáctileté osobě nabídnuta výjimečně sklenku vína při oslavě narozenin, zejména pokud s tím souhlasí či tak činí rodiče, ale např. o vědomém čepování či kupování piva nezletilým, o zvaní nezletilých na pivo), je hříchem pobízet k pití řidiče či lékaře před jízdou či službou, je hříchem nabízet alkohol alkoholikovi, je hříchem dávat pít na dluh člověku, u nějž víme, že si to nemůže dovolit platit, je hříchem vést k pití (i vlastní) děti.
Opilost
A neopíjejte se vínem, což je prostopášnost.
(Efez. 5, 18)
To všechno výše jsou hříchy, ale zatím jsme mluvili pouze o nadměrném pití. Pokud je ale pití v konkrétním okamžiku opravdu hodně nadměrné, vede k opilosti. Nemám v úmyslu zde diskutovat o odborných termínech a konkrétních hladinách alkoholu v krvi. Opilost budiž pro nás prostě stav, kdy nás alkohol ovlivňuje natolik, že ve výrazné míře ztrácíme kontrolu nad svým jednáním a myšlením. Děláme věci, které bychom za střízliva z dobrých důvodů nikdy nedělali, a někdy se dokonce ráno probudíme s oknem, naprosto netuše, co jsme včera večer dělali a jak jsme se dostali domů. (A to je ještě ten lepší případ, taky se můžeme probudit na záchytce nebo v posteli, ve které naprosto nemáme co dělat.) To je opilost, o níž opakovaně mluví Bible, a mluví o ní příkře a nehezky. Opíjet se je hřích, hřích závažný a těžký, kterému se máme vyhýbat širokým obloukem.
Co činí z opilosti jasný, těžký a závažný hřích? Krom posílení všeho toho, co jsme uvedli výše (zdravotní rizika a zmíněné možné přitěžující okolnosti), zde je ještě jedna zásadní věc: Člověk by se nikdy neměl dobrovolně uvádět do stavu, kdy nemůže ručit za to, co bude dělat, kdy za něj bude rozhodovat alkohol či jiná droga. Už to samo o sobě je závažným hříchem, který výslovně odsuzují Starý zákon (např. 1. Samuelova 1,15; Izajáš 5;) i Nový Zákon (1. Kor.; Efez. 5,18; 2. Petrův). Proroci i svatí apoštolové nám výslovně říkají, že se nemáme nechat ovládat chtíčem ani jinými závislostmi a požitky, že se nemáme opíjet – zkrátka že máme žít tak, abychom mohli být za své chování odpovědní před Pánem a nemuseli se za ně stydět.
Opilý člověk uvádí sám sebe ve spoustu vážných pokušení a ohrožení a není schopen ručit za své jednání, porušuje tudíž hned několik důležitých zásad správného křesťanského života a ohrožuje spásu své duše. Ohrožuje sebe, ohrožuje své blízké i náhodné kolemjdoucí (přinejmenším pohoršením) a snižuje svým chováním důstojnost člověka coby Božího obrazu, čímž uráží Boha. To všechno jsou opravdu pádné důvody, proč se opilosti vyhýbat, nemyslíte?
Setkal jsem se s teorií, že opilost není tak hrozná, protože i kdybyste dělali nějaké špatné věci, vy přece za to zas až tak nemůžete, protože jste opilí. Že to je zásadní polehčující okolnost. Takže případné lapsy jsou tak nějak menší, než by se zdály normálně. Takový pohled je ale naprosto nesprávný. Ano – opilost sice skutečně představuje polehčující okolnost v tom smyslu, že jednání není samo o sobě plně přičitatelné (díky oslabené vůli a zastření myšlení a smyslů), ale je zde právě to jedno velké ALE! Jelikož opilost hodně špatných jednání sama přináší či zásadně zvyšuje šanci na jejich výskyt, sama o sobě je závažným hříchem, protože povinností křesťana je už vyhýbat se nebezpečím a pokušením, které přináší, a proto si nesmí tento stav hříchům a zlu přející vůbec přivodit.
Nemůžeme samozřejmě vyčítat opilost či zdrogování někomu, kdo byl opit či zdrogován bez svého vědomí či vůle (např. mu někdo něco přimíchal do pití). Lze chápat i to, když se děvče poprvé v životě napije a následně s velkým překvapením zjistí, že ji napoprvé slušně načne už jediná sklenka vína (pár takových znám – proto je dobré si dobře vybrat, v jaké společnosti se teprve „učíte pít“). Tam skutečně je polehčující okolnost, někdy možná až absolutní. Zcela opačně je tomu ale tehdy, když je opilost dobrovolná a její následky jsou předpokladatelné. Pokud se někdo opije, ač ví, že bude řídit, nemá nárok na žádnou polehčující okolnost, když někoho pak na silnici zabije, třebas nechtě a díky opilosti. Pokud někdo ví, že když se napije, stává se nebezpečným násilníkem, a vydá se do hospody chlastat ozbrojen, jaké polehčující okolnosti se chce dovolávat, až pak opilý někoho zabije? Vždyť přesně to se dalo očekávat, už když vyrazil! Příklady, které jsem výše uvedl, jsou poměrně drastické, nicméně platí to obecně. Děvče či kluk, co vědí, že opilí ztrácejí zábrany, jsou samozřejmě zodpovědní i za hříchy proti šestému přikázání, které opilí spáchají.
A když už jsem mluvil o rizicích opilosti… Především dívky ani nemusí opilé ztrácet zábrany, úplně stačí, když ztratí povědomí o sobě a svém konání. Rozjet to pořádně sama ve společnosti jednoho či vícero ne zrovna vzorných chlapů je absolutně nerozumné. O panenství se dá přijít velice rychle, a totéž platí o pořízení si potomka či pohlavní choroby. Spoléhat se na to, že „jsou to moji kamarádi, mají mne rádi a nikdy by mi nic takového neudělali“ je nesmírně naivní a nebezpečné i u mnoha křesťanů pravidelně chodících do kostela a tvářících se seriózně a zbožně. Natožpak u té sorty pohanů, kteří vnímají sex jen jako zábavu či sbírání trofejí (a jedinečná, dosud nikým „neulovená“, trofej je pro ně o to větším lákadlem) a ze ctnostného života by je nikdo nikdy nepodezříval. S větším množstvím alkoholu v krvi se jejich už tak chatrné zábrany mohou snadno úplně vypařit (pokud nepadly už dávno před začátkem akce, která má v jejich očích jen jeden jediný cíl). Je sice pravda, že opít či zdrogovat děvče, aby se s ním člověk mohl vyspat bez ohledu na jeho vůli, naplňuje definici znásilnění a je nejen těžce hříšné, ale i trestné podle zákona. Leč kde není žalobce, není ani obhájce, a je nesmírně těžké někoho z něčeho obvinit, když se dívka probudí po akci s totálním oknem (existují dokonce drogy, které přidány do pití ztrátu paměti spolehlivě zajistí) a částečná pravda se ukáže až za pár týdnů či měsíců později, když se u gynekoložky dozví, že už není panna, má nějakou nemoc či že je těhotná. A ani pak neví, jak přesně k tomu došlo. A i kdyby na to přišla hned následující den, nemusí být vůbec snadné prokázat, že skutečně šlo o znásilnění bezmocné osoby a ne o náhodný svobodný sex dvou srovnatelně opilých lidí, což bude druhá strana dozajista tvrdit.
I zde lze mluvit o hříších okolního prostředí. Od hříchů těch, co druhé k opíjení vedou či opíjejí (i když to nečiní zištně), po ty, kteří se nesnaží pomoci těm, kterým pomoci mohou, od jejich závislostí a zlozvyků alespoň přátelským upozorněním či radou.
Vyšlo i na stránkách autorova iDnesáckého blogu, kde lze příspěvek podpořit kliknutím. http://ignacpospisil.blog.idnes.cz/c/465079/hrich-opilosti-a-nadmerneho-piti.html
Tož chtěl jsem si dát panáka, ale nějak mě přešla chuť.
😀
Pivo je důkazem toho, že nás Bůh miluje a chce, abychom byli šťastni. Benjamin Franklin
Mám tomu rozumět tak, že chceš citovat člověka, který se zároveň prezentoval jako křesťan i deista (! 😀 !) proti Bibli? To tradičnímu katolíku moc nesluší… 😉
Jinak je samozřejmě vždy otázka, o jak velké množství piva jde. Já se sám taky občas napiju. Ale piju s Mírou (a tím nemyslím svýho bráchu)…
Přála bych si jezero piva pro Krále Králů, přála bych si velkou domácnost, kde se pije navěky. (Sv. Brigita)
Jen bych se rád zeptal, odkud máte informaci, že tehdejší víno bylo podstatně méně alkoholické než dnes. Díky.
Bylo to dáno tehdy dostupnou kulturou kvasinek.
Suché víno cca 13% alkoholu a více nebylo možno vykvasit.Cukr v určitém stadiu kvasinky zabíjí, proto většina vín z velmi vyzrálých hroznů by dnes spadala do kategorie přirozeně sladkých.
To však přináší s sebou problémy nestability při dopravě – proto byla vína od starověku míchána s látkami které měly konzervační účinek (myrha, pryskyřice zvaná Čertovo lejno etc.)
S rozšířením umění destilace začala tradice nejen vinných destilátů ale hlavně vín fortifikovaných ( portské etc.)
Díky za vysvětlení. Nicméně domnívám se, že „zlískat se“, jak se píše v článku, třináctiprocentním vínem není zas takový problém. Ne že bych v tom tedy měl nějakou větší praxi.
Staří Řekové, pokud si to pamatuji správně z přednášek antických reálií, považovali člověka, který vypil více než tři číše (míšeného) vína, za z právního hlediska nepříčetného, z čehož jsem usuzoval, že jejich víno bylo buď rozhodně dost silné.
Nebylo spíše tak, že víno samo o sobě bylo v podstatě stejné jako dnes (současná suchá vína mají obsah alkoholu tuším 11 – 14%), ale že měli zvyk pít víno ředěné vodou? Někde jsem četl, nevím co je na tom pravdy, že staří Řekové měli při pijatikách speciálně určenou osobu (otroka), která, podle míry opilosti hostů určovala poměr ředění.
ad Berchmans – ty číše používané na hostinách byli jaksi větší…..
Kromně toho se pili většinou ,,ex,, !
Řekové na rozdíl od např. Egypťanů a později Římanů hodnotili u vína barvu a vůni , nikoli chuť….
Hostiny bývaly (oproti dnešní představě kultivovanosti…) neskutečnou chlastanicí , alespoň co se Řeků týče…
ad Berchmans 2) Přirozeně sladká vína , mají méně alkoholu než suchá! 13% vínem se zlískáte samozřejmně rychle.
Vína která myslím, nebo alespoň jim podobná můžete ochutnat snadno- polosladká a sladká , červená i bílá z různých odrůd , většinou moldavské provenience…..
Nejsou vůbec špatná, ale zkrátka jiná, než dnes rozšířená suchá!
Podívejte se, kolik mívají procent alkoholu, budete-li mít chuť a náladu…..
MichalD- nemohlo to tak být, jak říkáte.
Kvasinky schopné rychle vykvasit víno s takovým obsahem alkoholu nebyly tenkrát k disposici.
Autorovi článku a dalším lidem se sklony ke skrupulozitě je třeba připomenout, že zákony čiře trestní ve svědomí nevážou!
Takže: jet na červenou, řídit pod vlivem alkoholu, jet jednosměrkou opačně, překročit povolenou rychlost, telefonovat za jízdy, vstoupit do míst, kde je vstup zakázán, užívat drogy v rozumné míře, pít alkohol jako nezletilý apod. skutečně SAMO O SOBĚ není ani lehkým hříchem! Akorát se člověk musí smířit s tím, že za přestoupení takových zákonů může následovat trest (např. peněžitá pokuta). Není s nimi však spojena mravní vina.
Případné lidi reagující na můj příspěvek předem upozorňuji na to, že tyto činy se mohou stát hříšnými, přistupuje-li k nim nějaká další okolnost, která je hříšnými činní. Např. řídím auto opilý natolik, že hrozím vážným ublížením na zdraví sobě nebo druhým. Tím však kromě zákona čiře trestního porušuji zároveň zákon přirozený, který mi velí neohrožovat sebe ani druhé na životě, není-li k tomu dostatečný důvod. A ať nikdo netvrdí, že s užitím alkoholu a jízdou je takové porušení přirozeného zákona automaticky spojené, neboť je zřejmé že není (už i z toho, že v některých zemích je určitá míra alkoholu tolerována nebo že sníženou pozornost můžu mít i jako nevyspalý a přesto řídit nevyspalý, případně mluvit za jízdy se spolujezdcem smím).
Do budoucna šéfredaktorovi doporučuji, aby se mravoučným tématům už nevěnoval, protože někteří lidé jsou bohužel líní a místo aby své vědomosti o mravouce čerpali z církevně schválených a osvědčených autorů, mohli by věřit třeba tomu, co se píše na DaH a obávat se pak hříchu tam, kde ho není. Po článku o pojídání svatohorských oplatek už si snad šéfredaktor mohl vzít ponaučení, ale nestalo se.
S Vaším postojem absolutně nemohu souhlasit – můžete ho nějak doložit? A hodilo by se navíc vysvětlit úsloví „zákon čiře trestní“ a proč podle Vás nezavazuje tolik, jako ostatní zákony.
„Zákon čiře trestní“ je běžný pojem morálně teologického diskurzu, latinsky lex pure poenalis. Vizte např. Vřešťálovu Katolickou mravouku, díl I, p. 137. (http://en.calameo.com/read/002627350d470ce45c66a)
Zákon čiře trestní nezavazuje pod hříchem, ale pouze pod trestem. Porušíme-li jej, padá na nás trest, ale nehřešíme. Všechny zákony ČR jsou jako takové zákony čiře trestní, protože světská moc s pojmem hříchu nepočítá, nemůže tedy pod hříchem zavazovat (ač by na to teoreticky měla právo). Zákony ČR jsou tak i formulovány: „Jestliže někdo udělá to a to, bude potrestán tak a tak.“ Zavazují pod trestem, ale ne ve svědomí.
Nicméně v daném případě může jít a zpravidla jde o hřích pro porušení přirozeného zákona.
ad Berchmans: zajímalo by mě, jak jste došel k tomu, že všechny naše zákony jsou čiře trestní. Já chápu Vřešťálovu definici tak, že se jedná o zákony, kde zákonodárce explicitně využil svého práva ukládat zákon pod nižším závazkem, než jaký by předmětu příslušel. Myslím, že z toho, že současná světská moc s pojmem hříchu vůbec nepočítá, nelze automaticky odvodit, že všechny zákony jsou čiře trestní. Dacík se otázkou mravní závaznosti lidského zákona zabývá v 1. dílu, 5. kapitole a přímo tam řeší i situaci, kdy zákonodárce neuznává pojem hříchu – a dochází k závěru, že i v této situaci spravedlivý zákon váže ve svědomí (jen s výjimkou těch, jejichž látka je nepatrná).
ad „… je zřejmé že není, (už i z toho, že v některých zemích je určitá míra alkoholu tolerována …)“: to, že v některé jiné zemi je zákonem něco tolerováno, neříká nic o tom, zda porušení našeho zákona je nebo není spojené s porušením přirozeného zákona. Stejně tak o tom neříká nic ani to, že s řízením mohou být spojena i jiná přestoupení přirozeného zákona (řídit nevyspalý, …).
Ad Ignác Pospíšil: Doufal jsem, že třeba budete hledat sám, což jste měl udělat už předtím, než jste začal psát tento článek. Dělat to za Vás nebudu, protože evidentně tomu, co zde napíšu, stejně nevěříte (což je správně – bohužel to tak nedělají všichni, jak už jsem psal, a proto jsem psal). Zkuste tedy nahlédnout do nějaké katolické mravouky, ať už česky psané (např. Vřešťál nebo Dacík), případně do latinsky psané (sv. Alfons např.). Hledejte heslo „zákon čiře trestní“, případně „lex pure poenalis“.
Jinak mimochodem pro ty, kdo jsou líní hledat nebo to neumí, dodávám, že o tom, zda je zákon čiře trestní, nebo zavazuje také ve svědomí rozhoduje vůle zákonodárcova a vztahuje se to samozřejmě jen na zákony lidské. V zákoně přirozeném a zjeveném se s přestoupením zákona pojí vždy i vina, i trest.
Ad MichalD: Podobnou reakci jsem očekával, je vidět, že širší souvislosti mravouky jsou Vám trochu neznámy. Samozřejmě že má velkou váhu to, co je povoleno v různých zemích, protože bylo-li by to přestoupení přirozeného zákona, je absurdní, aby se u nás hřešilo tím, když piji alkohol mladší 18 let, zatímco někde v USA bych hřešil, i kdybych ho pil mladší 21 let. Taková přesná hranice je z pohledu přirozeného zákona zcela nesmyslná. Autor článku však tvrdí, že nabízet alkohol osobě mladší 18 let je hřích. Zrovna tak z toho, že dopravní předpisy se nesmírně odlišují je jasné, že nemůže být hříšné jet někde víc jak 50, zatímco jinde je to hříšné až od 60 km/h. Přesná rychlost, přesná hladina alkoholu apod. nemají vůbec s hříšností nic společného. Nesmím nepřiměřeně ohrožovat zdraví své nebo jiných, to přesná hranice neurčuje. Někdo třeba řídí tak špatně, že pro něj může být hříšné řídit i zcela při smyslech. Nicméně samotná jízda autem už nějaké nebezpečí obsahuje a stačí ho udržet v rozumné míře. Nikdo není povinen tuto míru tlačit na nejnižší možný stupeň, neboť by to vedlo k absurditám. Vám (a jiným se sklony ke skrupulozitě) však toto vysvětlení zřejmě stačit nebude, neboť, jestli si dobře pamatuji, podle Vás je hříšné jezdit i na kole bez helmy.
ad smajlík: já jsem ale nepolemizoval s obsahem vašeho komentáře, jen jsem si dovolil upozornit na, podle mého názoru, logicky chybný vývod, kterým jste svoji argumentaci podpíral.
Já vůbec nerozporuji fakt, že s porušením lidského pozitivního zákona se automaticky nepojí porušení zákona přirozeného, jen si myslím, že to nelze odůvodnit tím, že pozitivní zákon je v každé zemi jiný (na to by se totiž dalo namítnout, že ne všechny varianty pozitivně právních úprav se od požadavku přirozeného zákona musí lišit). Otázka mravní závaznosti lidského zákona se točí kolem toho, nakolik je tento spravedlivý, tedy nakolik je v souladu se zákonem Božím.
Nevím, jak jste přišel na to, že podle mne je hříšné jezdit na kole bez helmy. Ohledně kol jsme sice diskutovali před léty zde, ale ať to čtu, jak to čtu, něco takového jsem tam přece nikde netvrdil.
„Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník ďábel obchází jako lev řvoucí a hledá, koho by zhltnul.“ (Petr, 5,8)
O alkoholu a jiných modlách tohoto světa (sex, drogy,..) je toto varování zvlášť naléhavé. A „s jídlem“ přece roste chuť… Může se „ovíněný“ člověk vůbec modlit? Myslím, že to moc nepůjde..
Počet alkoholiček u nás po r.89 se více než zdvojnásobil. Nic nebudí tolik pohoršení jako opilá žena.. Alarmující je u nás rovněž počet dětí, které se pravidelně opíjejí. A spouštěcím mechanismem bývají právě často ony „nevinné“ rodinné oslavy, kde to.. poprvé …ochutnají. Proto nesouhlasím s názorem, že děti pod dohledem rodičů mohou ochutnat. Je to jako s tím ovocem ze zahrady Eden. Jen ochutnáme … a ztratili jsme Ráj. Je potřeba zásadovost.
Často vidím před obchody starší ženy – babičky – s cigaretou a pivem v ruce. Moje babička měla v ruce růženec…
Pijanomilci na půdě církevní se často obhajují Ježíšem, který podle nich také pil…víno. Z vyjádření mystiků (Emmerichová, Marie z Agredy)však vyplývá, že pouze velice málo a symbolicky.
Kéž by bylo více těch, kteří jako Jan Křtitel nepijí vůbec. Bez vychloubání, bez posuzování druhých. Mohou to Bohu přinést jako nepatrnou oběť za hřích alkoholismu – (a z toho často vyplývající hřích smilstva) tohoto světa…
Jistě. Negativní vztah Krista Pána k alkoholu se nejlépe ukázal na svatbě v Káni a rovněž i volbou materie pro Krev Páně…
Rovněž Písmo na vícero místech vůbec nezmiňuje, že víno rozjasňuje, rozradostňuje srdce člověka.
Než začnete kázat abstinenci, prosím opravdu prosím, otevřte Písmo a čtěte. Katolická nauka je unikátní v tom, že je rozumná a smysluplná. Což vaše a Ignácovy postřehy vážně nejsou.
hodilo by se navíc vysvětlit úsloví „zákon čiře trestní“ – Děkuji za krásný příklad Vaší naprosté nekompetence k posuzování mravoučných otázek. Je trestuhodné, když se člověk s tak chatrnými znalostmi odvažuje radit druhým, co je a co není hřích. Ve vašem vlastním zájmu Vám doporučuji: vyvoďte z toho odpovídající závěr, omluvte se za způsobené pohoršení a zbytek života věnujte něčemu užitečnému.
Teorie ohledně zákona čiře trestního je hodně složitá věc a pokud vím, nejedná se v žádném případě o něco dogmaticky definovaného. Proto bych byl být Vámi opatrný na podobná agresívní shrnutí. Jsem rád, že výše byla upřesněna výhrada a děkuji i za vysoce relevantní námitku proti ní.
Každopádně jde v rámci článku o vysoce dílčí téma, jehož rozbor podle mne daleko překračuje schopnosti běžného čtenáře a které není v této oblasti příliš podstatné, protože dané zákony s přirozeným zákonem souzní. Uznávám ale tedy, pokud to kritiky uklidní, že teze a) je legitimně napadnutelná a zpochybnitelná.
Jinak osobně se klaním k názoru, že biblické pasáže vedoucí křesťany k úctě k zákonům je správnější vykládat tak, že křesťané mají poslouchat každý zákon, který není nespravedlivý, v rozporu s Božími zákony či přirozeným zákonem či v dané chvíli vyloženě neškodí mimo svůj záměr. Zákony ohledně alkoholu takové rozhodně nejsou.
Dovoluji si připomenout, že víno je materie při eucharistii, a že první Ježíšův zázrak byl proměna vody ve víno. Dokonce v této situaci: „Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli.“ V Písmu lze najít více zmínek o vínu jako o Božím daru, jeho mírné pití doporučuje sv. Pavel Timoteovi.
Je rozdíl v použití a zneužití. Kvůli hříchu obžerství nezanevřeme na jídlo jako takové. Jeden tradiční kněz vyslovil pravidlo, že pít můžeme až do radosti. Manželka k tomu poznamenala: „Až do radosti dotyčného nebo jeho okolí?“