Navedení k životu zbožnému: XIII. Rozjímání 5.: O smrti

Sv. František Saleský

Příprava

1. Živě si uvědom, že Bůh jest ti přítomen.

2. Pros ho za jeho milost.

3. Představ si, že ležíš na smrt nemocna na svém loži, nemajíc již naděje, že bys vyvázla z té nemoci.

Úvahy

1. Uvažuj, jak hodina smrti tvé jest nejista. Má duše, jednoho dne vyjdeš z těla. Ale kdy? V zimě či v létě? Ve dne či v noci? Ve městě či na poli? Z nenadání či připravena na to? Nešťastnou náhodou nějakou či od nemoci? Budeš míti čas, aby ses vyzpovídala, či ho nebudeš míti? Bude u tebe v hodince smrti kněz – tvůj duchovní vůdce, tvůj zpovědník? Ach, o tom všem nevíme ničeho a jen jediná věc jest jista, že umřeme dříve než si myslíme.

2. Uvažuj, že tenkráte svět se ti skončí a veliký převrat nastane před tvýma očima. Světské radosti a zábavy, marnosti a náklonnosti se ti objeví jako rozplývající se páry a jako přeludy. Ach, mne nebohé! Pro jaké tretky a pošetilosti jsem hněvávala Boha? Tenkráte uzříme, že jsme opustili Boha pro nic. Naopak zbožné skutky budou se ti tenkráte jeviti jako velmi žádoucí a příjemné. Ach, proč jsem nešla po té krásné a milé cestě? Tenkráte hříchy, které se zdávaly nepatrnými, ukáží se velikými jako hory, a zbožnost tvá se objeví velmi malou.

3. Uvažuj, jak bolestně tvá duše se bude loučiti se všemi věcmi tohoto světa. Bude se loučiti s bohatstvím, s marnostmi a lehkomyslnými společnostmi, se zábavami a rozkošemi, s přáteli a sousedy, s rodiči a dětmi, zkrátka se všemi věcmi stvořenými. A konečně bude se loučiti se svým samým tělem, jehož zanechá bledého, žalostně změněného, ohyzdného a páchnoucího.

4. Uvažuj, jak tvoji domácí budou pospíchati, aby tvé tělo brzy vybyli z domu a pochovali do změ, a po pohřbu již lidé málo budou na tebe mysliti a na tebe vzpomínati, tak jako ty jsi málo myslívala na jiné. Pán Bůh jí dej lehké odpočinutí, řeknou, a to bude vše. Ó smrti, jak jsi přísná, jak jsi nelítostná!

5. Uvažuj, že duše, vyjdouc z těla, půjde svou cestou, buď napravo, buď nalevo. Ach, kam se dá tvá duše? Kterou cestou se bude bráti? Zajisté žádnou jinou než tou, kterou počala kráčeti zde na světě.

City a předsevzetí

1. Pros Boha a uvrhni se mu do náručí. Ó Pane, v onen hrozný den vezmi mne pod svou ochranu! Učiň mi hodinu tu šťastnou a příznivou, a nechť raději všecky chvíle mého ostatního života jsou truchlivé a plné trápení.

2. Pohrdni světem. Protože neznám chvíle, kdy tě budu musiti opustiti, marný světe, nechci se na tebe vázati. Moji přátelé, mé známosti, dovolte mi, abych k vám již nelnula jinak než svatým přátelstvím, které bude pak moci trvati věčně. Neboť proč bych se na vás poutala, když svazky ty musí přestati a býti roztrhány?

3. Umiňuji si, že se budu pilně na hodinu své smrti připravovati a budu činiti všecko, čeho je potřebí, aby poslední ten krok byl šťastný. Zvláště chci zabezpečiti stav svého svědomí jak nejlépe dovedu a ty a ony chyby … chci uvésti do pořádku.

Závěrek

1. Děkuj Bohu za tato předsevzetí, která ti vnuknul. Obětuj je jeho Velebnosti, a znova ho pros co nejvroucněji, aby ti dal šťastnou hodinku poslední pro zásluhy smrti Syna svého. Pros nejsvětější Pannu a všecky svaté za přímluvu – Otčenáš. Zdrávas.

Udělej si duchovní kytičku.

Sv. František Saleský, biskup Ženevy a učitel Církve

Přeložil Msgr. ThDr. Karel Vrátný

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *