Odpustit je dobré

Proces s někdejším dobrovolníkem jednotek SS, třiadevadesátiletým Oskarem Gröningem, který je obviněn z podílu na provozu vyhlazovacího tábora Osvětim, přinesl jednu neočekávanou scénu, která vyvolala velké emoce a spory mezi účastníky žaloby.

O co šlo? Oskar Gröning na počátku procesu přiznal morální zodpovědnost a požádal za odpuštění, ovšem rozhodnutí o kriminální vině nechal na soudu. Dlužno dodat, že Gröning nebyl žádný kápo a nijak se přímo nepodílel na krutém zacházení s vězni či dokonce jejich vraždění. Jeho úkolem bylo probírat zavazadla vězňům zabavená a hledat v nich peníze a cennosti. V reakci na jeho žádost o odpuštění mu jedna z vedlejších účastnic obžaloby, jedenaosmdesátiletá Eva Korová, která prošla Osvětimí coby pokusný králík doktora Mengeleho, podala ruku a veřejně mu odpustila. 

Nevím, jestli vůbec tušila, jak tím rozzuří ostatní účastníky žaloby a jejich právníky. Obvinili ji ze „svévolné rehabilitace“ obžalovaného a dodali, že mu přece nemůže veřejně odpouštět a zároveň být účastnicí obžaloby, že to nejde dohromady. Rozumím, že jako ti, co mají s panem Gröningem své účty a odpustit mu (minimálně v nejbližších dnech) nehodlají, nejsou ostatní účastníci obžaloby s tímto gestem srozuměni. Přesto by si měli dát mokrý ručník na hlavu…

Odpuštění je soukromá věc toho kterého člověka, který má co odpouštět. On sám rozhoduje o tom, kdy, jak a co odpustí. A odpouštět je dobré. Umění odpouštět je velká ctnost. Odpouštět může i žalující strana, a může tak činit i veřejně – aniž by se tím nějak zpronevěřila postavení žalující strany. Osobní odpuštění se se spravedlností nijak nevylučuje. Týká se totiž mnohem víc mezilidských vztahů, než spravedlnosti a trestu.

A ostatní žalující by se měli mírnit také proto, že jistě nebudu jediný, kdo se nemůže zbavit pocitu, že soudit po 75 letech 93letého starce, který sice byl pracovníkem vyhlazovacího tábora, ale který sám vězně nevraždil a ani se na ničem takovém nepodílel, jehož práce v ničem nepřispěla ke smrti žádného z v Osvětimi zavražděných, je projev poněkud extremistického pojetí spravedlnosti, které mnohem více připomíná pomstu těch, kterým nenávist už tak trochu zakalila rozum. Zejména jestliže ještě navíc všem okolo dávají najevo, že v tomto musí být všichni stejně extrémní jako oni…

Další informace ke kauze naleznete ZDE.

Ignác Pospíšil

2 Responses to Odpustit je dobré

  1. Ignác Pospíšil napsal:

    Vyšlo i na stránkách autorova iDnesáckého blogu, kde lze příspěvek podpořit kliknutím… http://ignacpospisil.blog.idnes.cz/c/459938/odpustit-je-dobre.html

  2. Rudolf napsal:

    A odpusť nám naše viny, jakož i my odpoučíme našim viníkům… Jak ušlechtilé, jak katolické. Vůbec se nedivím rozporuplným reakcím, které tato sentence rozpoutala mezi právníky, žalobci a advokáty, jak fundovaně odkryl pan Cincius na výše zmíněném vlastním blogu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *