Navedení k životu zbožnému: X. Rozjímání 2.: O cíli, k němuž jsme stvořeni

Sv. František Saleský

Příprava

1. Živě si uvědom, že Bůh ti jest přítomen.

2. Pros ho za osvícení.

Úvahy

1. Bůh tě neposlal na tento svět proto, že by tě byl býval potřeboval, neboť jsi mu byla naprosto neužitečna; nýbrž proto tě sem poslal, aby na tobě osvědčil svou dobrotu, dávaje ti svou milost a chtěje ti jednou dáti svou slávu. Proto ti dal rozum, abys ho poznávala, paměť, abys na něj často vzpomínala, vůli, abys jej milovala, obrazotvornost, aby sis představovala jeho dobrodiní, oči, abys viděla divy jeho skutků, jazyk, abys ho chválila, a tak ti dal také jiné schopnosti, aby ses jimi obracela k němu.

2. Když jsi tedy byla k takovému cíli a účelu stvořena a na svět postavena, musíš se vystříhati a zdržovati všech skutků, které se tomu účelu příčí, vším pak tím, co k němu nevede, máš pohrdati jako zbytečným a marným.

3. Uvažuj, jak nešťastní jsou lidé, kteří nemyslí na tyto věci, nýbrž žijí, jako by byli přesvědčeni, že nejsou stvořeni pro nic jiného, než aby stavěli domy, sázeli stromy, hromadili peníze a bavili se.

City a předsevzetí

1. Zastyď se a vyčítej své duši její velikou bídu, v níž trvala až doposud, protože na tyto věci buď málo myslila, buď docela nemyslila. Ach, co jsem myslila, tak řekni, co jsem myslila, Bože můj, když jsem nic nemyslila na tebe? Nač jsem vzpomínala, když jsem zapomínala na tebe? Co jsem milovala, když jsem nemilovala tebe? Ach, měla jsem se krmiti pravdou, a já jsem se nasycovala marností, a sloužila jsem světu, který jest stvořen, aby sloužil mně!

2. Vzbuď v sobě ošklivost nad minulým životem: Odříkám se vás, marné myšlenky a neužitečné sny; nechci vás již znáti, lehkomyslné a nehodné vzpomínky; odříkám se vás, zrádná a nevěrná přátelství, ztracené úsluhy, bídné a nevděčné štědrosti, nenáležité ochotnosti.

3. Obrať se k Bohu: Ale, Pane Bože a Spasiteli můj, od nynějška všechny mé myšlenky budou mířiti k tobě jedinému. Nikdy již nedovolím, aby se můj duch zabýval myšlenkami, které by se ti nelíbily. Paměť má po všechny dny života mého bude plna vzpomínání na tvou převelikou dobrotu, kterou na mně tak rád a tak laskavě osvědčuješ. Ty budeš od nynějška rozkoší mého srdce a sladkostí mých citů.

Ano, prohlašuji, že ode dneška budu si oškliviti ty a ty marnosti a zábavy, kterým jsem se věnovávala …; ta a ta marná zaměstnání, kterými jsem vyplňovala své dny…; takové a takové city, které zabíraly mé srdce …; a abych v sobě udržovala odpor proti nim, budu užívati takových a takových prostředků …

Závěrek

1. Děkuj Bohu, že tě stvořil pro tak vznešený účel: Učinil jsi mne, Pane můj, pro sebe, abych se jednou radovala z nesmírné slávy tvé; ach, kdy toho budu hodna, a kdy ti budu dobrořečiti tak, jak jsem povinna?

2. Obětuj mu: Obětuji ti, můj dobrotivý Stvořiteli, všecky své city, jež při tomto rozjímání jsem vzbudila, a všecka předsevzetí, jež jsem učinila, a obětuji ti je z celého srdce svého a ze vší duše své.

3. Pros ho: Pokorně tě prosím, Pane Bože můj, aby ti touhy a žádosti mé byly příjemny, a abys žehnal duši mé, tak aby pro zásluhy drahé krve Syna tvého, vylité na dřevě kříže, dovedla býti takovou, jakou si žádá a přeje býti. – Otčenáš, Zdrávas.
Udělej si opět kytičku zbožných myšlenek.

Sv. František Saleský, biskup Ženevy a učitel Církve

Přeložil Msgr. ThDr. Karel Vrátný

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *