Tomáš Halík sa opäť raz znemožnil
Tomáš Halík s kardinálem Dukou
Aj keď problematika slovenského referenda o rodine je už pasé, predsa sa k nej aspoň stručne vrátim. Priznám sa, že som po referende cítil veľké sklamanie a neubránil som sa skepse a porazeneckým náladám. Ďakujem preto za povzbudivé reakcie na môj príspevok k tejto téme. Takže vďaka Vám: MichalD, Radomír- 1, Karel, František, Pax Jan, Michal Kretschmer, či Liluša. Vaše slová pomáhajú.
Najviac bolí, že nás sklamali niektoré katolícke osobnosti, zvlášť Anton Srholec, Dominik Duka a Tomáš Halík. Tomu posledne menovanému sa budem venovať trochu podrobnejšie. Ak totiž tento problematický prelát verejne šíri nepravdy, nemôžem mlčať a musím sa ozvať. Mám na mysli rozhovor, ktorý Halík poskytol slovenskému serveru aktuality.sk. (Tomáš Halík: V referendách vidím nebezpečný nástroj populizmu)
V pripojenom článku citujem jeho vyjadrenia, uvedené v inkriminovanom rozhovore.
Už samotný názov, pod ktorým bol rozhovor uverejnený, napovedá veľa. Halík vidí v referendách nebezpečný nástroj populizmu. Lenže ja mám iné životné skúsenosti. Strávil som v nemeckom jazykovom priestore takmer trinásť rokov života. Vo Švajčiarsku som žil zhruba rok a zažil som tam viaceré referendá. Nezaregistroval som, žeby Švajčiari vnímali referendá ako nebezpečný nástroj populizmu. Problém teda zrejme nie je v referendách, ale v samotnom Halíkovi.
Nebudem vyvracať všetky zavádzajúce tvrdenia Tomáša Halíka. Niektoré z nich pranierovali už viacerí autori v iných médiách. Zameriam sa len na niektoré z nich. Halík sa v predmetnom rozhovore okrem iného vyjadril: „Z hlasov, ktoré pred referendom na Slovensku zazneli, mi ako najrozumnejšie pripadalo vyrovnané a čestné prehlásenie evanjelickej cirkvi.“
Odvoláva sa pritom na stanovisko jedného zo šiestich evanjelických cirkevných zborov v Bratislave. (Porov. Stanovisko Presbyterstva k dianiu v spoločnosti)
Halík však zjavne prekrútil pravdu podľa toho, ako sa mu to hodilo. Vyhlásenie, na ktoré sa odvoláva, nebolo totiž vyhlásením Evanjelickej cirkvi augsburského vyznania na Slovensku ako celku, ale len Presbyterstva Evanjelického cirkevného zboru Bratislava Staré mesto, ktoré reprezentuje mizivé percento slovenských evanjelikov. Ako „redakciu Aktuality.sk upozornil Martin Šefranko, námestný farár v Cirkevnom zbore ECAV BA Legionárska, stanovisko Presbyterstva Evanjelického cirkevného zboru Bratislava Staré mesto nemožno považovať za: stanovisko (všetkých) bratislavských evanjelikov, oficiálny názor ECAV na Slovensku.
Doplnil, že ide iba o mienku presbyterstva jedného zo 6 evanjelických cirkevných zborov v Bratislave.“ (EVANJELICI: Nespájajme referendum ani Alianciu za rodinu s kresťanskými princípmi života)
Zbor biskupov ECAV na Slovenskusa k pripravovanému referendu vyjadril Pastierskym listom, ktorý bol v evanjelických chrámoch čítaný 25. decembra 2014. Uvádza sa v ňom: „Ako kresťania máme zodpovednosť, ktorá sa musí prejaviť vo všetkých oblastiach života i v živote našej spoločnosti, našej krajiny. Preto vás v bratskej láske vyzývame, aby ste sa zúčastnili aj na pripravovanom februárovom referende o rodine a jasne vyjadrili svoj kresťanský postoj. Kresťanov jednoducho musí byť počuť a musia byť zreteľne identifikovateľní – v pozitívnom slova zmysle.“ (citované podľa: Vyjadrenie Zboru biskupov ECAV na Slovensku ku februárovému referendu)
Tvrdenie Tomáša Halíka je teda typickým príkladom jeho manipulátorského majstrovstva. Čosi podobné, ako keby on so skupinou svojich kumpánov napísali nejaké vyhlásenie a označili by ho za stanovisko českej Katolíckej Cirkvi.
Halík sa však znemožnil aj v iných svojich tvrdeniach. V rozhovore napríklad uvádza: „V tej apokalyptickej kázni o potrebe novej železnej opony, ktoré predniesol pre rozhlas ten gréckokatolícky kňaz, som počul naopak skôr dupot čižiem Hlinkovej gardy. Už som čakal, že budem počuť, že za všetko môžu Žida a Česi – Na stráž!“
Tomáš Halík sa v tomto prípade s necitlivou aroganciou dotýka pomerov v Slovenskej republike 1939 – 1945, ktorým vôbec nerozumie. Je príznačné, že kým v minulosti znevažovali Slovenskú republiku 1939 – 1945 a jej prezidenta, katolíckeho kňaza Dr. Jozefa Tisa, predovšetkým boľševici a ateisti rôzneho razenia, dnes sa k týmto tradičným nepriateľom pridáva aj katolícky kňaz Tomáš Halík. Nechcem idealizovať pomery na Slovensku v čase druhej svetovej vojny. Je potrebné si uvedomiť, že Slovenská republika vznikla v roku 1939 v komplikovaných geopolitických pomeroch, ktorých rozbor nie je možné odbiť niekoľkými slovami v štýle Halíkovej arogancie. Je potrebné jednoznačne zdôrazniť, že Dr. Jozef Tiso, ktorý sa stal po smrti Andreja Hlinku najvýznamnejším slovenským politikom, nechcel vytvoriť samostatnú Slovenskú republiku. Sú o tom nespochybniteľné svedectvá. Dokonca ešte aj v rokoch 1942 a 1943 „hovoril, že nechcel samostatný štát, ale autonómiu v rámci Československa.“ (Onufer A. Jozef Tiso samostatný štát nikdy nechcel)
Hitler však slovenských politikov vydieral hrozbou, že ak nevyhlásia samostatný štát, slovenské územie bude rozdelené medzi Poľsko a Maďarsko a Slovensko v danom momente prakticky prestane existovať. Žili tu tri milióny obyvateľov, ktorí sa nemohli vzoprieť mnohonásobnej nemeckej presile. V tomto ovzduší sústredeného nátlaku Nemcov snem Slovenskej krajiny vyhlásil 14. marca 1939 Slovenský štát, ktorý neskôr dostal oficiálny názov Slovenská republika. Akokoľvek sa slovenský prezident Tiso snažil o nezávislú politiku, nemohol úplne vzdorovať Nemcom a mnohé bolestné rozhodnutia musel robiť pod hrozbou represálií nacistov voči slovenskému obyvateľstvu. Navyše na slovenskej politickej scéne boli aj ochotní prisluhovači nacistov, ktorí sa angažovali viac než museli. O to ťažšie bolo presadzovať politiku v rozpore s vôľou Nemcov.
Odmietam však pokusy démonizovať tento štátny útvar. Politické zriadenie Slovenskej republiky bolo na vojnové pomery mimoriadne ľudomilné. Bol to kresťanský štát, na území ktorého sa neuskutočnila „za obdobie existencie Slovenskej republiky ani jedna poprava a tobôž nie politicky motivovaná.“ (Šimkovič J. Slovenská zahraničná politika v rokoch 1939 – 1945, s. 22)
A ak Halík spomína Židov, je potrebné uviesť, že Dr. Tiso mal voči nim kritický postoj. Nie bezdôvodne. Židia predstavovali v slovenskej spoločnosti privilegovanú kastu s veľkým majetkom. Vlastnili napríklad 100 % priemyselných liehovarov na Slovensku. Tiso na to opakovane poukazoval, avšak kategoricky odmietal antisemitizmus. Sám sa vyjadril:„Som za obmedzenia ich hospodárskej moci, lebo je neudržateľné, aby 3,5% občanov vlastnilo skoro 50% národného majetku, ale neľudskosť zamietam!“ (Citované podľa: Cagáň I. Jozef Tiso a Židia – úlomky zo zamlčiavaných skutočností)
Nnacistické vyhladzovacie tábory nevznikli z vôle slovenských politikov. Nie je nijakým tajomstvom, že iniciatíva odvážať Židov do koncentračných táborov vzišla zo strany Nemcov a Slovenská republika ako vazalský štát nacistického Nemecka nemohla transportom zabrániť. Ani omnoho silnejšie národy, ako napríklad Francúzi, sa nemohli Nemcom vzoprieť. Navyše nikto nevedel, že Židia sú odvážaní do vyhladzovacích táborov. Nevedeli to ani samotní Židia. Ja sám som bol pred niekoľkými rokmi na exkurzii v Osvienčime. V tamojšom múzeu sme videli jednu miestnosť s množstvom kuchynských mlynčekov a iných potrieb do domácnosti, ktoré ostali po mŕtvych Židoch. Naša sprievodkyňa nám vysvetľovala, že Židia verili tomu, že budú môcť v novej vlasti slobodne žiť a preto si so sebou zobrali najnevyhnutnejšie pomôcky pre začiatok v cudzom prostredí. Verili tomu aj slovenskí politici. Bolo by absurdné čo i len podozrievať Dr. Tisa, že by si on, katolícky kňaz, vedome zobral na svedomie smrť tisícov Židov. Až neskoršie spoľahlivé informácie o genocíde Židov zaskočili všetkých kompetentných a slovenské orgány okamžite požiadali o zastavenie odsunu Židov zo Slovenska. Svoju vôľu napokon aj presadili.
Dr. Tiso sa snažil zachrániť pred smrťou čo najviac Židov. Za všetky uvádzam osobné svedectvo pána Jána Budzáka, ktorý verejne, pred televíznymi obrazovkami, prehlásil, že slovenský prezident Dr. Jozef Tiso osobne zachránil život jemu a 800 židovským deťom. (Porov. „Jozef Tiso zachránil mne a 800 deťom život“ – svedectvo p. Jána Budzáka)
Každý sa s týmto, ale aj mnohými inými nespochybniteľnými svedectvami o záchrane tisícov Židov na Slovensku počas druhej svetovej vojny, môže oboznámiť.
Poradil by som Tomášovi Halíkovi to, čo sám praktizujem. Ak chcem písať o nejakej problematike, najprv si ju čo najpodrobnejšie preštudujem, aby som sa verejne neblamoval. Ak Tomáš Halík nerozumie histórii Slovenska, nemal by sa verejne zhadzovať svojou neznalosťou problematiky pred miliónmi Čechov a Slovákov.
Šokujúce sú Halíkove vyjadrenie o homosexualite. V rozhovore uvádza na túto tému okrem iného: „Homosexualita sama o sebe nie je ani ,hriech´ (kto by ju za hriech označil, rozchádza sa s morálnym učením cirkvi), ani ,choroba´. Je to v priemere 4-percentná odchýlka od prevažujúcej heterosexuálnej orientácie, daná vrodenými biologickými vlastnosťami. Hovoriť o ,liečení homosexuality´ je z odborného hľadiska úplný nezmysel.Niečo iné je homosexuálne správanie ľudí, ktorí sú schopní heterosexuálnych vzťahov, ale chcú si len ,spestriť sexuálny jedálniček´, alebo sa vyhnúť zodpovednosti v manželstve a rodičovstve. V takom prípade by som neváhal hovoriť o hriechu – a zrejme práve tieto prípady mali na mysli autori biblických textov, keď – ako svätý Pavol – morálne odsudzovali homosexualitu. Avšak svätý Pavol nemohol mať k dispozícii vedecké poznatky o príčinách a druhoch homosexuality.“
Toto je, musím povedať, protikatolícka demagógia toho najhrubšieho zrna. Z celej tej pasáže sú pravdivé len prvé dve vety. Samotná homosexuálna orientácia človeka naozaj nie je hriechom.Je to deviácia, úchylka, anomália, skrátka čosi nezdravé, nenormálne. Človek, ktorý má nevlastnou vinou problém s vlastnou identitou, nemá hriech. Ak však takýto človek nadväzuje homosexuálne vzťahy s jedincami rovnakého pohlavia a pácha homosexuálne skutky, dopúšťa sa jednoznačne ťažkého hriechu! Konštatuje to ostatne aj aktuálny Katechizmus Katolíckej cirkvi (skratka KKC), uvádzajúci, že Sväté písmo predstavuje skutky homosexuality ako ťažkú zvrátenosť a Tradícia, opierajúca sa o Sväté písmo, považuje homosexuálne skutky za vnútorne prevrátené. Na základe toho KKC uzatvára, že homosexuálne skutky nikdy „nemožno schvaľovať.“ (KKC 2357)
Čiže hrešia nielen heterosexuáli, ktorí si chcú „spestriť sexuálny jedálniček, alebo sa vyhnúť zodpovednosti v manželstve a rodičovstve“ – ako uvádza Halík, ale hrešia aj homosexuálli, ktorí majú sexuálny pomer s jedincami rovnakého pohlavia!
V žiadnom prípade nemožno súhlasiť s Halíkovým tvrdením, že liečenie homosexuality je nezmysel. Už neraz boli zaznamenané prípady úspešného vyliečenia sa z homosexuality. Aj homosexuálne osoby môžu dosiahnuť spásu duše. Musia sa však vyhýbať homosexuálnym skutkom a zo všetkých síl sa usilovať žiť v čistote. KKC uvádza: „Homosexuálne osoby sú povolané k čistote. Pomocou čnosti sebaovládania, výchovy k vnútornej slobode, niekedy aj udržiavaním nezištného priateľstva, za pomoci modlitby a sviatostnej milosti sa môžu, ba musia postupne a rozhodne približovať ku kresťanskej dokonalosti.“ (KKC 2359)
Halíkova poznámka o tom, že „svätý Pavol nemohol mať k dispozícii vedecké poznatky o príčinách a druhoch homosexuality“ je irelevantná a nemení nič na tom, že homosexuálne správanie je hriechom bez ohľadu na príčiny a druh homosexuality. Je veľmi smutné, ak takýto „teologický šlabikár“ neovláda katolícky kňaz! Kto ho má potom ovládať?!
Prinajmenšom prekvapujúce je aj ďalšie Halíkove vyjadrenie: „Genderové štúdie – ktoré sú démonizované niektorými katolíkmi, ktorí ich nikdy neštudovali a spravidla vôbec nemajú poňatia, o čo v nich ide – priniesli množstvo poznatkov, ktoré otriasli ahistorickým abstraktným poňatím ,nemennej ľudskej prirodzenosti´.“
Z tohto Halíkovho vyjadrenia cítiť preňho tak typickú ješitnosť. Kto iný by predsa mohol ovládať túto problematiku tak dobre ako on? Čo sa týka jeho poznámky o ahistorickom abstraktnom poňatí „nemennej ľudskej prirodzenosti“, Halík zrejme naráža na tých ľudí, ktorí majú problém so svojou sexuálnou orientáciou. Katolícka cirkev si uvedomuje v plnom rozsahu ich ťažké postavenie, avšak odmieta zmenu pohlavia. Koketovanie s touto alternatívou by bolo otváraním Pandorinej skrinky so všetkými negatívnymi dôsledkami, vyplývajúcimi z toho.
Na Tomášovi Halíkovi ma udivuje ešte jedna vec – jeho fanatická rusofóbia. Halík napríklad okrem iného hovorí: „Vážil som si množstvo kňazov aj laikov, s ktorými sme spolupracovali v dobe disentu a ktorí boli ovplyvnení osobnosťou chorvátskeho kňaza Kolakoviča, ktorý počas vojny pôsobil na Slovensku. Za všetkých by som menoval Krčméryho a Jukla. Niektorí, s ktorými sme si vtedy výborne rozumeli, ma ale nemilo prekvapili po páde komunizmu príklonom k nacionalizmu, k paušálnemu odsudzovaniu ,skazeného Západu´ a EÚ a pre mňa celkom nepochopiteľným ilúziám o diktátorskom režime bývalého agenta KGB a teraz vojnového zločinca Putina a podliehaniu ruskej propagande. Tá teraz vydáva vojnového zločinca Putina, znevažujúceho devótnosť vedenia pravoslávnej cirkvi, za ,obhajcu kresťanských hodnôt proti dekadentnému Západu´ – ako by ľudia nevedeli, že v Rusku je omnoho viac rozvodov a potratov než na Západe.“
Je neuveriteľné, čo všetko dokáže vyfabrikovať jeden pomýlený katolícky teológ. Čiastočne ho ospravedlňuje jeho disidentská minulosť, počas ktorej bol Sovietsky zväz naozaj nebezpečnou hrozbou pre Katolícku cirkev. Lenže Tomáš Halík bol asi disidentom príliš dlho a tak si hrozbu z Východu natoľko zafixoval do hlavy, že sa jej nedokáže zbaviť. Od čias disidentskej minulosti Tomáša Halíka uplynulo veľa času a mnoho vecí sa zmenilo. Ak by Halík nebol natoľko zahľadený sám do seba a netrpel duchovným narcizmom, musel by tieto zmeny zaregistrovať. Súčasná Ruská federácia je úplne iný štátny útvar ako bol Sovietsky zväz. Ak teda chce Tomáš Halík písať o súčasnom Rusku, mal by vychádzať nie z poznatkov z čias svojej disidentskej činnosti, ale mal by si preštudovať aktuálne informácie zo súčasného Ruska. A tie hovoria niečo diametrálne odlišné ako dezinformácie Tomáša Halíka.
Podľa ruských štatistík pripadalo v roku 1965 na 1,99 milióna živých pôrodov približne 5,463 milióna hlásených potratov. Podľa neoficiálnych zdrojov však mohol byť skutočný počet potratov až dvojnásobne vyšší. V roku 2013 už pripadalo na 1,901 milióna živých pôrodov 0,88 milióna potratov. Teda počet potratov v Rusku teda klesol na jednu šestinu v porovnaní s rokom 1965 na základe oficiálnych štatistík a ak zoberieme do úvahy neoficiálne štatistiky, je súčasný počet potratov v Rusku menej ako jedna desatina ich počtu v roku 1965! (Porov. Ruské pro-life iniciatívy zvrátili trend: Počet potratov prudko klesá)
O tomto Halík nevie?!
Zaiste nemožno situáciu v Rusku idealizovať, ale je evidentné, že ruská spoločnosť poctivo bojuje s neblahým dedičstvom boľševizmu. Nie slovami, ale činmi. Vďaka tomu v roku 2013 zaznamenalo Rusko po dlhej dobe prírastok obyvateľstva. Takže akokoľvek to Tomáš Halík spochybňuje, Rusko je v súčasnosti naozaj významným obhajcom kresťanských hodnôt, ktoré dekadentný Západ ohrozuje. A čo sa týka hodnotenia Putina? Ako človek má ľudské chyby, ktoré sú všeobecne známe. Ale zároveň je potrebné povedať, že Vladimír Putin je špičkový štátnik, ktorý neochvejne obhajuje záujmy Ruska. Boli to Spojené štáty americké, ktoré po skončení studenej vojny začali rozširovať NATO k hraniciam Ruska! Nie je to Rusko, ale Spojené štáty americké, ktoré majú vyše tisíc vojenských základní na celom svete! Len slepý nevidí, že sa USA snažia zovrieť Rusko z každej strany obručou svojich vojenských základní. Sú to Spojené štáty americké, ktoré vydávajú na vojenské účely viac ako sedemnásobok vojenských výdavkov Ruska (USA- 618,7 miliardy USD, Rusko- 84,9 miliardy USD)! Neboli to Rusi, ale Severoameričania, ktorí iniciovali a financovali zvrhnutie síce skorumpovaného, ale zákonne zvoleného prezidenta Ukrajiny a následne tam rozdúchali občiansku vojnu s krvavými následkami! Priznal to ostatne aj americký prezident Barack Obama v rozhovore pre CNN dňa 1.2.2015. (Spencerová T. Obama: USA „zprostředkovaly předání moci na Ukrajině“)
Bolito Spojené štáty americké, ktoré v 20. a 21. storočí rozpútali mimo svojho územia množstvo nezmyselných vojenských konfliktov a usmrtili pritom milióny civilných obyvateľov rôznych krajín sveta! Len počas vietnamskej vojny zahynulo pri amerických leteckých náletoch okolo 100 000 civilných obyvateľov Severného Vietnamu! Ostatne vznik súčasnejradikálnej teroristickej skupiny Islamský štát taktiež zavinili Spojené štáty americké. Aj toto priznal americký prezident Barack Obama. (Barack Obama prehlásil, že vznik Islamského štátu je výsledkom pôsobenia Spojených štátov na Blízkom východe)
Je tragikomédiou, keď Tomáša Halíka pohoršuje fakt, že Rusko má svoje záujmy na Ukrajine, v bezprostrednom susedstve svojho teritoriálneho územia, ale vôbec ho nepohoršuje, že Spojené štáty si strážia svoje záujmy tisíce kilometrov od svojho územia!
A napokon ešte jeden detail, demaskujúci pravú tvár Tomáša Halíka. Na otázku, koho si v súčasnej dobe najviac váži, Halík odpovedá: „V súčasnej dobe jednoznačne pápeža Františka. Je to muž lásky a odvahy, ktorý berie evanjelium vážne a rozumie ľuďom.“
V tomto prípade však Halík spochybňuje sám seba. Kým ním obdivovaný pápež František viackrát jednoznačne podporil slovenské referendum o rodine, Halík to isté referendum takisto jednoznačne odmietol, ba zosmiešňoval.
Nemienim ďalej predlžovať tento svoj článok, preto ho zakončím konštatovaním: demagógia Tomáša Halíka sa stáva nebezpečnou. O to nebezpečnejšou, že Halík má pomerne veľký vplyv na Katolícku cirkev v Čechách a na českú verejnosť prostredníctvom médií. Ostáva len dúfať, že si to českí biskupi včas uvedomia a podniknú potrebné opatrenia.
Karol Dučák
Pozmámky šéfredaktora:
Chvíli jsem váhal, zda zveřejnit tento článek, který se týká staršího tématu, k němuž už jsme se zde myslím poměrně podrobně vyjádřil v článku Tomáš Halík opět zrazuje víru i Církev: Podráží katolíky těžce vybojované referendum. Nakonec jsem si ale řekl, že nebude od věci dát sem i názor Slováka – katolíka, který se na celou věc dívá z odlišného názorového spektra než já. Zveřejňuji článek i přes to, že s některými pasážemi nesouhlasím.
Především pak hrubě nesouhlasím s pozitivním pohledem na Jozefa Tisa. Zde, v souladu se soudobým postojem Svatého stolce (který sdíleli pověřenec Burzio, arcibiskup Tardini i ct. Pius XII.) i bl. biskupa Gojdiče, považuji Jozefa Tisa za člověka, který hrubě selhal a je osobně zodpovědný za četné zločiny. (Mimochodem, otázku, zda chtěl či nechtěl samostatné Slovensko, považuji v tomto kontextu za zcela nepodstatnou, protože tento postoj je dle mého názoru morálně naprosto indiferentní.) Jiná věc samozřejmě je, že jeho proces evidentně nebyl fér a že byl potrestán tvrději než mnohem horší darebáci, kteří si své podstatně větší zločiny výrazně více užívali.
A ještě jedna poznámka: autor píše, že „nás sklamali niektoré katolícke osobnosti, zvlášť Anton Srholec, Dominik Duka a Tomáš Halík.“ Já od prvního i posledního z trojice totiž standardně očekávám to nejhorší, což jakékoliv zklamání vylučuje. A dost dobře nerozumím, jak může mít nějaký katolík, po všech dosavadních zkušenostech, směrem k nim jakékoliv pozitivní očekávání.
Pramene a zdroje pana Dučáka:
Barack Obama prehlásil, že vznik Islamského štátu je výsledkom pôsobenia Spojených štátov na Blízkom východe. In Hlavné správy 18.3.2015. Dostupné na internete: http://www.hlavnespravy.sk/barack-obama-prehlasil-ze-vznik-islamskeho-statu-je-vysledkom-posobenia-spojenych-statov-na-blizkom-vychode/580198
Cagáň I. Jozef Tiso a Židia – úlomky zo zamlčiavaných skutočností. Dostupné na internete:
http://beo.sk/historia/1198-jozef-tiso-a-zidia-ulomky-zo-zamlciavanych-skutocnosti
EVANJELICI: Nespájajme referendum ani Alianciu za rodinu s kresťanskými princípmi života. In aktuality.sk. Dostupné na internete: http://www.aktuality.sk/clanok/269608/evanjeli-nespajajme-referendum-ani-lianciu-o-rodine-s-krestanskymi-principmi-zivota/
„Jozef Tiso zachránil mne a 800 deťom život“ – svedectvo p. Jána Budzáka. Dostupné na internete: https://www.youtube.com/watch?v=iGGEdTc5S_Y.
Onufer A. Jozef Tiso samostatný štát nikdy nechcel. Dostupné na internete: http://aktualne.atlas.sk/jozef-tiso-samostatny-stat-nikdy-nechcel/slovensko/politika/
Katechizmus Katolíckej cirkvi. 8. vydanie. Trnava: Spolok svätého Vojtecha, 2013. ISBN 978-80-7162-970-2. 918 s.
Ruské pro-life iniciatívy zvrátili trend: Počet potratov prudko klesá. Dostupné na internete: http://www.lifenews.sk/content/rusk%C3%A9-pro-life-iniciat%C3%ADvy-zvr%C3%A1tili-trend-po%C4%8Det-potratov-prudko-kles%C3%A1.
Spencerová T. Obama: USA „zprostředkovaly předání moci na Ukrajině“. In Literární noviny 2.2.2015. Dostupné na internete: http://www.literarky.cz/tema/87-tema-na-tento-tyden/19203-obama-usa-zprostedkovaly-pedani-moci-na-ukrajin
Stanovisko Presbyterstva k dianiu v spoločnosti. Dostupné na internete: http://www.velkykostol.sk/2015/stanovisko-presbyterstva-k-dianiu-v-spolocnosti/
Šimkovič J. Slovenská zahraničná politika v rokoch 1939 – 1945. Diplomová práce. Vysoká škola ekonomická v Praze, Středisko mezinárodních studií. Praha 2013.
Tomáš Halík: V referendách vidím nebezpečný nástroj populizmu. In aktuality.sk. Dostupné na internete: http://www.aktuality.sk/clanok/269753/tomas-halik-rozhovor-referendum/
Vyjadrenie Zboru biskupov ECAV na Slovensku ku februárovému referendu. In ECAV – Evanjelická cirkev augsburského vyznania na Slovensku. Dostupné na internete: http://www.ecav.sk/?p=Aktual/AktualStanov/vyjadrenie_zboru_biskupov_ecav_na_slovensku_ku_februarovemu_referendu.
Rád by som reagoval ponajprv na druhý odstavec Vášho článku. Byť Vami, vôbec by som sa nermútil nad sklamaním, ktoré ste útŕžili (alebo sme – to je lepšie) od katolíckych osobnosti. Tí spomínaní páni nie sú žiadne osobnosti, a už tobôž nie katolícke.
S pozdravom a idem čítať ďalej.
Halík nebyl žádným disidentem , i když se s disentem stýkal . V disentu bylo dost agentů Stb, kteří by jistě donesli zprávu o jeho tajném kněžství, o němž disent věděl .Disident nemohl cestovat jako Halík na západ, mít dobře placený flek u Apolináře . Jeho disertační práce zněla Křestanská utopie .
Duka možná zklamal, ale dva apostaté Halík se Srnholcem nikoliv. Pojem evangelík je urážkou evangelia .
Jen několik detailů:
1. Pan Halík zatím nebyl schopen doložit, že byl vysvěcen za katolického kněze. Tím, že se často objevuje ve společnosti kardinála z něj asi kněze neudělá.
2. Údaj o poštu mrtvých ve Vietnamu je převzat z amerických zdrojů, a zahrnuje pouze „vojáky“, nikoli civilisty, celkový počet zabitých Vietnamců je v řádu milionů.
3. K Německu: stále se opomíjí fakt, že komunismus vznikl ve Francii a Německo jej využilo jako zbraň proti Rusku. Prakticky by Německo mělo platit náhrady škod způsobenými tímto činem – přinejmenším Rusku od r. 1917.
ad MilanR 1. Kauza T. Halík – kněz, nebo ne, se od prvopočátku netýká jen jeho, ale jak všichni víme, týká se to především otázky platně či neplatně udělovaných svátostí. Nejsem znalcem toho, co musí doklad o svěcení obsahovat, co může z důvodu nouze omluvitelně chybět, ale ti, co to zřejmě vědí, poukazovali na chybějící informace. A je svatou povinností jeho nadřízeného biskupa nebo biskupské konference nade vší pochybnost do posledního nejasného detailu platnost kněžského svěcení veřejně potvrdit, aby věřící měli jistotu, že mj. přijímají z jeho rukou Tělo Páně a ne kulatou oplatku. A z tohoto jednoho jediného úhlu pohledu musí TH odpovídat a ne popudlivě reagovat. Ono se to totiž týká tak nezanedbatelné skutečnosti jako je věčná spása. Pokud je platně vysvěceným knězem, pak už je druhořadé, jak vystupuje, co píše, jaké má názory. On, podobně jako my všichni, se za to bude jednou zodpovídat při závěrečném auditu.
Pane Milane, odkud víte, že P.Halík nedoložil doklad o svém vysvěcení? Nezlobte se, mě zprávy tohoto typu velmi nesedí. A navíc, v době po revoluci, kdy docházelo k prověřování těchto záležitostí, byl zde ještě kardinál Tomášek…že by i on byl nepravověrný katolík? P. Halík byl jeho blízký spolupracovník za totality…
Zkuste zaiít za notářem s dokumentem bez data vydání…s cárem papíru až 11 let po svěceních . Nebyl problém převézt z NDR kus lejstra .
I kdyby byl vysvěcen, je vážná pochybnost o správné jeho intenci píři udělování svátostí .
Proti Halíkovi lze říct leccos, ale zpochybňovat jeho kněžství mi skutečně připadá na hranici paranoie.
Existuje snad důvod k tak závažné pochybnosti, kromě toho, že Halíka nemáte rád? Důkazní břemeno je na žalobci, ne na žalovaném. Není-li kritika podložena důvody, je pouhou pomluvou. A to, že její platnost může zpochybňovat každý internetový pisálek, rozhodně není svědectvím o úctě ke svátosti kněžství.
Své svěcení jistě musel doložit při jmenování do jakéhokoli církevního úřadu. Ostatně i kdyby skutečně na kněze tehdy vysvěcen nebyl, neustále se pohybuje ve společnosti biskupů; pokud by snad nebyl na kněze vysvěcen, nebyl by žádný problém v soukromí a za zavřenými dveřmi v nějaké kapličce doplnit, co schází.
Absolutně nechápu, proč by si Halík své kněžství měl vymýšlet. Pozice akademického faráře u Salvátora znamená víc povinností než výhod, a všechno ostatní, co dělá – přednášet, psát knihy, vystupovat v televizi, dostávat ceny – , by mohl docela dobře dělat i jako laik. Být knězem v ČR 21. století není nic, po čem by normální člověk toužil.
/Pardon, zapomněl jsem na axiomata: zednářská biskupská konference samozřejmě jenom tak pro srandu drží na jednom z nejexponovanějších míst neplatně vysvěceného kněze, aby se katolíkům mohli škodolibě smát do ksichtu, že přijímají neplatně svátosti, už je mi to jasné./
Některá určitá nekonání, která by se měla razantně konat a snad ze strachu z výsměchu od ateistů se právě proto nekonají, jako výsměch věřícím Bohu žel někdy vyznívají.
Takový Šaňo Mach – židom strach, hlavní iniciátor odsunu slovenských židů do vyhlazovacích táborů, dostal po válce toliko 30 let(později sníženo na 25) a v roce 1968 byl amnestován. To byl skutečný adept na provaz. https://www.youtube.com/watch?v=5fBB7iqE0EQ
Od Prešpurku jede vlak, na ňom sedí Šaňo Mach, aj Židáci aj Čehůni mosja utěkat!
Palestina Židákom, Bratislava Slovákom,
Cesi von, na krivaky iďom!
nejenom Šaňo Mach, židom strach ale pamatuju aj doby, kdy Slovenskom burácelo: „So Sidorom proti židom“! Pán Sidor poklidno umer v kanodskom či akomsi inom exile v 50 rokoch ako počestný politik Tisovej scény.
Karol Sidor byl slušný člověk, který se na útisku Židů nikterak nepodílel. Jak by taky mohl, když poté, co byl krátce po vzniku Slovenského štátu na nátlak nacistů odstraněn z postu ministra vnitra (neboť jim překážel svým přílišným dbaním na zákonnost a snahou omezit řádění Hlinkových gard), strávil zbytek války jako velvyslanec ve Vatikánu.
Kazdopadne, na jednej strane je pravda, ze Slovakstat nebol katolicky (akoby aj mohol byt po 150 rokoch totality osvietenstva, a katolici, co vtedy predchadzali koncilu, boli uz pomyleni), a z toho vyplyvala aj bezbozna politika diabolskeho ekumenickeho Slovakstatu (i voci zidom), ale zase ani netreba si idealizovat vystrajanie velkej casti zidovskej komunity na slovenskom vidieku, kde jednoduchym ludom,ktori nechapali ani kapitalizmu, ani modernemu svetu nanucovali uzeru, a sirili alkoholizmus v masovom meradle, co bolo nasledne aj jednym z dovodov rozsireneho antisemitizmu medzi dedicmi osvietenstva a krestanstva. Co bolo aj urcitym dovodom konfliktov medzi duchovenstvom a zidovskou komunitou, kedze najma vidiecke duchovenstvo si uz v 19. storoci bolo plne vedome a videlo nestastia, uzeru (lichvu), alkoholizmus z blizka a snazilo sa konat i aktivne, z coho i v Uhorsku nasledne plynul konflikt medzi liberalizmom (nacionalizmom) a povedzme tradicnymi zlozkami spolocnosti, kde nizsie duchovenstvo casto tahalo voci liberalnym (oligarchickym) vladam za kratsi koniec.
V Lidovkách vyšel s datem 2.3. obsáhlý článek p. Michala Semína k problematice zde uvežejněného materiálu
Jak se pan Halík zase zmemožil. Článek autor nazval „Ve službách ducha doby“. Z vlastní zkušenosti
a osobní znalosti barvitě líčí postoje Tomáše Halíka. v době před a polistopadové až po dnešní dny.
http://www.lidovky.cz/ve-sluzbach-ducha-doby-06k-/nazory.aspx?c=A090301_181526_ln_nazory_
Určitě nebyl soud P. Josefa Tisa zcela férový, zvláště ohledně rozsudku, ale pro srovnání – jak je možné, že na katolickém Slovensku po válce chybělo cca 92% Židů a v Dánsku se jich naopak cca 92% zachránilo? Není to o těch, co stojí v čele státu a o občanech, co stát tvoří?
Aj slovenskí židia b ysa zachránili, Slovensko bolo prvé zo všetkých vtedajších štátov, ktoré zastavilo odvoz židov z republiky, keď sa objavili podozrenie, čo sa s nimi naozaj deje a žiadali Nemcov o inšpekciu vyvezených. Dokonca aj ich hlavný podporovateľ Tuka, čo dosť Nemcom zavrelo ústa. Inšpekcia sa odkladala, z nám už známych príčin, a transporty boli zastavené.
Až do nešťastného povstania, Nemci sa nakvartírovali do republiky a rozbehli transporty vlastným úsilým a aj ich riadili. Tak už oficiálna vláda zbytočne protestovala.
Nechcem byť uštipačný, ale koľko židov sa zachránilo z protektorátu?
A aby som vysvetlil pointu. Prestaňte tu riešiť históriu. Pre Slovákov bol Tiso záchranca, (hoci pre propagandu – to už mnohí nevedia) Kto má zdravý rozum to nepoprie. Veľa Čechov toto obdobie nevie posúdiť s chladnou hlavou. Ale o to ani nežiadam. Vráťme sa k tomu podstatnému.
Obhajobe katolíckej viery a boja za ňu. Zápas o vieru je podstatnejší.
Tu ale treba diskutovat i o odklone slovenskej republiky v tych casoch, jej predstavitelov a ludi od katolickej ortodoxie.
Omlouvám se, že je to k vedlejšímu tématu, ale:
– první transport Židů, obyvatel Slovesnkého štátu, vyjel z Popradu 25. 3. 1942 – poslední 20. 10. 1942 ze Žiliny – celkem bylo uskutečněno 57 transportů s cca 58 tisíci lidmi, tyto transporty směřovaly přímo do koncentračních táborů v oblasti Lublinu, do konce války přežilo několik set lidí – údaje kolísají mezi 400 až 780 lidmi, větší část přeživších z tohoto počtu ale pravděpodobně pochází z řad menších transportů věkově kolem 20 let, které byly cíleně směřovány do oblastí nynějšího východního Polska na konkrétní typy prací (jejich samotní účastníci vše vnímali jako pobyt v koncentračním táboře, i když nešlo o přímé vyhlazovací tábory smrti typu Belzec, Chelmno, Sobibor, Birkenau, Treblinka).
Druhá vlna transportů souvisela s události SNP,
týkala se cca 13 tisíc lidí, z nichž přežilo cca 1500 osob. Část z těchto transportovaných nebylo přímo židovského původu, mnohdy jim to po příjezdu na místo určení umožnilo přežít skrze možnost nasazení na nucené práce nebo do otrocké výroby.
Z českých zemí bylo v letech 1941 – 1945 vyvezeno do vyhlazovacích lágrů cca 83 tisíc Židů, obyvatel ČR. Přežili jednotlivci. Do koncentračních táborů bylo vyvezeno cca 72 tisíc Židů, konce války se jich dožilo cca 10.500. Z cca 54 tisíc Židů ponechaných na území Protektorátu jich bylo cca 46 tisíc zatčeno a internováno především v Terezíně, kde jich cca 35 tisíc zemřelo. Zbývajících cca 8 tisíc Židů bylo buď zatčeno a popraveno za odbojovou činnost, vězněno nebo se ukrývali v ilegalitě. Z těch, co se ukrývali v ilegalitě, se konce války dožilo cca 850 osob.
Zůstává Vaše hlava (a srdce) chladné u těchto čísel?
Nikde jsem nenapsal, že by Češi byli v něčem lepší, jak Slováci.
Ještě jednou se omlouvám za délku příspěvku vztahujícímu se k vedlejšímu tématu.
Aj Židov z Nemecka sa ich zachránilo oveša viac ako zo Slovenska. A to aj napriek tomu, že im ich východný sused – Poľsko nebol naklonený. Neviem, či sa nezachránilo Židov z Nemecka ešte viac ako z Dánska. A ani ČSR im až na nepatrné výnimky neposkytovala azyl. Veľkými výnimkami, ktoré toto počínanie česko-slovenskej vlády kritizovali boli V&W. Takže nebolo to asi len o vládach.
Je zrejmé, že diabol a všetci jeho lokaji neznášajú neskrývané snahy Rusov o návrat ku kresťanskej viere v súčasnom období globálnej satanizácie. Je veľa príkladov tlaku na Rusko práve kvôli jeho snahám odolávať aspoň niektorým prejavom tejto agendy.
28.11.2011. Vytržení, do kterého statisíce ruských věřících uvrhla vzácná náboženská relikvie, končí. Opasek Bohorodičky opustil Moskvu a vrací se zpět do mužského kláštera na řecké posvátné hoře Athosu. Relikvii ráno na letiště vyprovázeli moskevský patriarcha Kirill, který stojí v čele ruské pravoslavné církve, moskevský starosta Sergej Sobjanin, a generální prokurátor Jurij Čajka. Opasek se zázračnými účinky na plodnost vítal v Petrohradu i premiér Vladimir Putin, který se snaží bojovat s demografickým poklesem i finančními příspěvky rodičkám.
http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/rusko-a-okoli/obrazem-statisice-moskvanu-ve-fronte-na-pas-panny-marie_218576.html#.VROsNpDrhaQ
Nechápu smysl komentáře.
Nečudujem sa autorom zmienenej rusofóbii pána Halíka, keďže Rusko dokázalo prijať legistalívu proti LGBTI propagande, za čo si odnieslo veľkú kritiku západu v ideologickom područí USA. Pani poslankyňa Jelena Mizulina, navrhovateľka tohto ochranného štítu proti sodomizácii Ruska, dostala za odmenu účasť v americkom sankčnom zozname, a to oficiálne z dôvodu situácie na Ukrajine. Vzhľadom na aktuálny pobyt spriatelených amerických armád v Česku by kňazi ako pán Hálík možno našli aj odvahu otvorene vyjsť do LGBTI sprievodu po boku ľudí z americkej ambasády, ako nedávno v Prahe. Veď každý odporca importu amerického hodnotového štýlu je práve teraz buď mediálne zastieraný, alebo označovaný za nebezpečného propagandistu pána Putina. Zaujímavá bude aj tohtoročná návšteva Svätého Otca Františka v USA, kde ho privíta nadšený Barack Obama a americký Kongres. Ktovie, či budú otvorené aj otázky potratového nadšenia pána Obamu, s ktorým tam zápasia skutočne katolícke inštitúcie.
Halík nebo Duka, oba dva jsou pochybní. Minulý týden se v Nepomuce slavilo otevření muzea sv. Jana Nepomuckého, a na mši byl starý biskup Paďour, administrátor Pintíř a designovaný biskup Kročil. Sloužili mši a Duka přijel 2 minuty před koncem mše, do kostela vešel se dvěma bodyguardy a všichni z něj byli docela zklamaní, protože se tvářil jako zkyslé mléko a celkově bylo vidět že ho to tam nebaví. Všichni věřící a prý i kněží (nevím jak biskupové) se shodli, že než to, raději měl zůstat v Praze. Tak nevím. Já tam sice nebyl ale vím to od důvěryhodného člověka který tam byl po celou dobu akce.
Sloužili Mši sv. ? Nevěřím…….
Švýcarsko je moc krásná země. Taková čistá a pohodová, referendy oplývající. Lidé tam většinou ani nezamykají. Zdání ale někdy klame. Švýcarsko je také supervelmoc po stránce asistované sebevraždy. Co se mne týče tak uznávám že jsme se my Češi v mnohém proti Slovensku provinili. V dobách založení společného státu. Snažili jsme se Vás okrást a připravit o víru. Uznávám otce Tisa a Hlinku a něco málo o nich vím. Co ale neuznávám jsou Hlinkovy gardy. Které se zaštítily jeho jménem ale dělaly církvi spíš škodu a ostudu. Do kostela prý ani moc nechodili.
Jsem přesvědčen o tom že vyvolat bitvu aniž by člověk zvážil své možnosti nepovažuji za vhodné. Monsignora Halíka si vážím a mám ho rád.
Smím vědět proč ?
Nějak mi ušlo, že se Msgr. Dominik Duka k otázkám slovenského referenda o rodině vyjadřoval nějak negativně nebo nevhodně. Můžete mi k tomu poskytnout nějaké zdroje? Děkuji.
Hmm, žádná odpověď. Takže tomu mám rozumět tak, že to byla jen obyčejná pomluva? Děkuji.
Přiznám se, že nevím, zda se kardinál Duka k referendu vyjádřil, ovšem podotýkám, že i nevyjádření může být zklamáním tam, kde by člověk očekával hlasitou a jasnou podporu. Proto je zde těžko možné mluvit o pomluvě. Ale to je jen poznámka na okraj, je na autorovi, zda a jak Vám odpoví…
Nezlobte se, ale nevidím žádnou morální povinnost českého biskupa vyjadřovat se k referendu v cizím státě (pokud na to není přímo tázán, což v tomto případě asi nebyl), a to i když se týká pro-life aktivit. Ergo jeho postoj je obecně známý z kázání před českými pochody pro život. Nechápu proč autor takto hloupě útočí na biskupa a Vy mu k tomu ještě dáváte prostor a jakousi omluvu.
Zklamání nemusí nutně souviset s povinnostmi. Je to dost subjektivní věc, nechci to posuzovat.
Ovšem pokud zde mluvíte o povinnostech kardinála Duky, umravnění nehodného kněze, jako je Tomáš Halík, či alespoň uvedení vystoupení takového kněze na pravou míru, mezi ně rozhodně patří a jsem si jist, že k tomu nedošlo. A v této věci už o oprávněném zklamání (nejen slovenských katolíků) můžeme mluvit bez obav. Kardinál Duka je bezpochyby Halíkovým ordinářem a je za něj zodpovědný. A co dělá? Nechává mu v jeho systematickém a rozsáhlém škůdcovství zcela volnou ruku. Tady už má právo mluvit o zklamání každý katolík. Nepochybně i autor článku.